y 2 x 2 max F(X) x 1 y 1



Podobné dokumenty
Matematika II Limita a spojitost funkce, derivace

v trojúhelníku P QC sestrojíme vý¹ky na základnu a jedno rameno, patu vý¹ky na rameno oznaèíme R a patu na základnu S

Aproximace funkcí. Chceme þvzoreèekÿ. Známe: celý prùbìh funkce

Matematika II Lineární diferenciální rovnice

algoritmus»postup06«p e t r B y c z a n s k i Ú s t a v g e o n i k y A V

Matematika II Funkce více promìnných

Matematika II Extrémy funkcí více promìnných

Matematika II Aplikace derivací

Teorie Pøíèné vlny se ¹íøí v napjaté strunì pøibli¾nì rychlostí. v =

Rovnováha kapalina{pára u binárních systémù

Turnaj HALAS ligy v logických úlohách Brno

Matematika II Urèitý integrál

Matematika I Ètvercové matice - determinanty

Mistrovství akademiku CR Š v sudoku 3. kolo

Aproximace funkcí. x je systém m 1 jednoduchých, LN a dostatečně hladkých funkcí. x c m. g 1. g m. a 1. x a 2. x 2 a k. x k b 1. x b 2.

Hledání kořenů rovnic jedné reálné proměnné metoda sečen Michal Čihák 23. října 2012

Viriálová stavová rovnice 1 + s.1

Matematika I Posloupnosti

- funkce, které integrujete aproximujte jejich Taylorovými řadami a ty následně zintegrujte. V obou případech vyzkoušejte Taylorovy řady

Numerická matematika 1

Prùhledové okénko pro pøesuv šablony o 9 mm. 9mm 9mm 600 mm. Line. Spoj desek pod úhlem 90 Spoj desek pod úhlem 45. r70mm. ver. 6.


Nalezněte obecné řešení diferenciální rovnice (pomocí separace proměnných) a řešení Cauchyho úlohy: =, 0 = 1 = 1. ln = +,

Definice globální minimum (absolutní minimum) v bodě A D f, jestliže X D f

Kombinatorická minimalizace

Klasická termodynamika (aneb pøehled FCH I)

Řešení "stiff soustav obyčejných diferenciálních rovnic

Návod k pou ití Jednotlivé prvky pøístroje Zprovoznìní

OPTIMALIZACE FUNKCE GENETICKÝM ALGORITMEM

Hledání kořenů rovnic jedné reálné proměnné metoda půlení intervalů Michal Čihák 23. října 2012

Obsah Obyčejné diferenciální rovnice

Drsná matematika III 6. přednáška Obyčejné diferenciální rovnice vyšších řádů, Eulerovo přibližné řešení a poznámky o odhadech chyb

Body celkem. Øešitel BLOK 2. Vánoèní turnaj HALAS ligy v logice Praha 15. prosinec 2012

Opakování: Standardní stav þ ÿ

Urèování polohy Nokia N76-1

Filtrace v prostorové oblasti

HALAS liga online. 18. a 21. kvìtna Booklet. HALAS liga HALAS. sudokualogika.cz SUDOKUCUP.COM

3. Polynomy Verze 338.

Exponenciála matice a její užití. fundamentálních matic. Užití mocninných řad pro rovnice druhého řádu

1.7. Mechanické kmitání


Faculty of Nuclear Sciences and Physical Engineering Czech Technical University in Prague

Ze zadaných požadavkù navrhneme klasickou teorií pøenosovou funkci Ha (p) vzorového

Hledání extrémů funkcí

9. přednáška 26. listopadu f(a)h < 0 a pro h (0, δ) máme f(a 1 + h, a 2,..., a m ) f(a) > 1 2 x 1

Numerické řešení diferenciálních rovnic

1.2 Realizace èekání pomocí jednoduché programové smyèky Pøíklad 3: Chceme-li, aby dítì blikalo baterkou v co nejpøesnìjším intervalu, øekneme mu: Roz

= 2x + y, = 2y + x 3. 2x + y = 0, x + 2y = 3,

Newtonova metoda. 23. října 2012


Numerické řešení nelineárních rovnic

Pneumatický servopohon Typ 3271

Numerická derivace a kvadratura

11. přednáška 10. prosince Kapitola 3. Úvod do teorie diferenciálních rovnic. Obyčejná diferenciální rovnice řádu n (ODR řádu n) je vztah

Soustavy nelineárních rovnic pomocí systému Maple. Newtonova metoda.

Parciální diferenciální rovnice

Numerické metody optimalizace - úvod

Nelineární rovnice. Numerické metody 6. května FJFI ČVUT v Praze

10. cvičení - LS 2017

ekologie Pavel Fibich rovnice rovnice Pavel Fibich Shrnutí Literatura

Vaše uživatelský manuál NOKIA LD-1W

MATEMATIKA III. Olga Majlingová. Učební text pro prezenční studium. Předběžná verze

Publikování. Zaèínáme. Odesílání souborù. Publikování

Čebyševovy aproximace

5. Lokální, vázané a globální extrémy

i=1 Přímka a úsečka. Body, které leží na přímce procházející body a a b můžeme zapsat pomocí parametrické rovnice

Funkce jedné proměnné

Slovní úlohy vedoucí na lineární rovnice I

Schmidt-Cassegrain. = Cassegrain + asférická korekèní deska. ohnisková rovina je vysunuta ven

Brownovská (stochastická) dynamika, disipativní èásticová dynamika = MD + náhodné síly. i = 1,..., N. r i. U = i<j. u(r ij ) du(r ji ) r ji

Modul Řízení objednávek.

Kontrolní test Číslicová technika 1/2. 1.Převeďte číslo 87 z desítkové soustavy z= 10 do soustavy dvojkové z=2

ODR metody Runge-Kutta

Diferenciál funkce dvou proměnných. Má-li funkce f = f(x, y) spojité parciální derivace v bodě a, pak lineární formu (funkci)

Úlohy k pøedná¹ce NMAG 102: Lineární algebra a geometrie 2, 2016

Home Media Server. Instalace aplikace Home Media Server do poèítaèe. Správa mediálních souborù. Home Media Server

VLASTNOSTI PARAMETRY SVÍTIDLA VÝHODY NA PØÁNÍ

Soutìž pro mládež v øešení sudoku a logických úloh. Praha, 13. ledna Kolo 2

Extrémy funkce dvou proměnných

ÈÁST VIII - M I K R O È Á S T I CE A JEJICH CHOVÁNÍ

Metoda konečných prvků Charakteristika metody (výuková prezentace pro 1. ročník navazujícího studijního oboru Geotechnika)


Obyčejné diferenciální rovnice (ODE)

HALAS liga online. 26. a 29. øíjna 2012 Logika Kolo 2

y = 2x2 + 10xy + 5. (a) = 7. y Úloha 2.: Určete rovnici tečné roviny a normály ke grafu funkce f = f(x, y) v bodě (a, f(a)). f(x, y) = x, a = (1, 1).

Zákony hromadění chyb.

LINEÁRNÍ ALGEBRA. 1. Pøedpoklady Teorie èísel. GCD, Bezout, inverzy modulo p, gcd a Bezout pro polynomy. 2. Øe¹ení soustav lineárních rovnic I 2

1.1 Existence a jednoznačnost řešení. Příklad 1.1: [M2-P1] diferenciální rovnice (DR) řádu n: speciálně nás budou zajímat rovnice typu

3.1.5 Energie II. Předpoklady: Pomůcky: mosazná kulička, pingpongový míček, krabička od sirek, pružina, kolej,

Zápo tová písemná práce. 1 z p edm tu 01MAB3 varianta A

8. Sběr a zpracování technologických proměnných

Stanislav Labík. Ústav fyzikální chemie V CHT Praha budova A, 3. patro u zadního vchodu, místnost

ØÍZENÉ NÁHODNÉ PROHLEDÁVÁNÍ S ALTERNUJÍCÍMI HEURISTIKAMI Josef Tvrdík Ostravská universita 1 Abstract. The paper deals with stochastic algorithms for

Numerická stabilita algoritmů

C105S. Øídicí jednotka. 6 x 0,25. 4 x 0,25. l=4 m

Zápo tová písemná práce. 1 z p edm tu 01MAB3 varianta A

S VELOXEM ŠETØÍTE ÈAS, PENÍZE A NERVY!

Numerické řešení nelineárních rovnic

řešeny numericky 6 Obyčejné diferenciální rovnice řešeny numericky

Interpolace pomocí splajnu

Transkript:

Øe¹ení soustavy nelineárních rovnic algoritmus "postup08" Petr Byczanski Ústav geoniky AV ÈR Studentská 1768 Ostrava {Poruba Algoritmus "postup08" je urèen pro øe¹ení soustavy nelineárních rovnic splòující (A) Slo¾ky funkce F : D E n! E n F (x) = Y (1) mají spojité první parciální derivace. (B) Je zadán výchozí bod X0; o nìm¾ je pøedpokládáno, ¾e z nìj lze spojitou zmìnou pøejít do hledaného øe¹ení. Pro enumeraci spojité zmìny si zaveïme promìnnou t nabývající nezáporných hodnot. Hodnotì 0 nech» odpovídá poèáteèní bod. Øe¹ený problém lze pøeformulovat. Hledáme funkci X(t) vyhovující X(0) = X0 @ x F (X(t)) @ t X(t) = Y, F (X(t)) (2) Vzhledem k neúplnosti specikace spojité zmìny v (B) je na pravé stranì (2) pou¾ito nejjednodu¹¹í mo¾ná forma zaji¹»ující postup k cíli. Fakticky nás bude z hledané funkce zajímat pouze její hodnota v okam¾iku, kdy dojde ke splnìní rovnic soustavy (1). Pøeformulovaný problém lze my¹lenì vyøe¹it jednoduchým postupem. Vyjdeme z poèáteèních hodnot t = 0; X = X0 : S innitezimálním zvìt¹ením t provedeme innitezimální zmìnu X urèenou podle rovnice @ x F (X) dx = (Y, F (X)) dt (3) Pokud nevyjedeme z denièního oboru a pokud nenastane det(@ x F ) = 0 ; tak buï nìkdy nastane F (X) = Y ; tehdy skonèíme, anebo budeme pokraèovat donekoneèna. Pøedkládaný algoritmus vychází z uvedeného teoretického my¹lenkového postupu. Innitezimální zmìny jsou nahrazeny koneènými zmìnami. Na zaèátku vyjdeme z bodu X = X0 : Uva¾ujme obecnì, ¾e jsme v nìjakém postupovém bodì X: Levou stranu (1) lze napsat ve tvaru F (X)+@ x F (X) 4X + :?: Kdyby platil lineární rozvoj funkce F;tj. zanedbali bychom.?., a chtìli bychom splnit (1), tak by jsme zmìnu X urèili podle rovnice @ x F (X) max X = Y, F (X) (4)

Indexem "max" je vyznaèen fakt, ¾e jde o maximální mo¾nou koneènou zmìnu. Skuteènou koneènou zmìnu musíme toti¾ zvolit tak, abychom zùstali v oblasti alespoò pøibli¾né platnosti lineárního rozvoje F X = max X 2 (0; 1 > (5) Násobek urèíme tak, aby chyba.?. nepøesáhla únosnou mez. Po pøiètení koneèné zmìny se dostaneme do dal¹ího postupového bodu. Zpøesòování { pøechody z pøedchozího do následujícího postupového bodu { ukonèíme, kdy¾ se dostateènì blízko pøiblí¾íme k po¾adovanému Y anebo kdy¾ odhalíme tendenci ke smìøování donekoneèna. Pøirozenou mírou únosnosti chyby.?. je k :?: k k @ xf X k ¹tíhlost Hranice pøípustné odchylky mezi linearizovanou a skuteènou funkèní hodnotou je úmìrná délce pohybu. Je{li koecient ¹tíhlost vìt¹í ne¾ 1, pøevy¹uje lineární èlen rozvoje F souèet v¹ech vy¹¹ích èlenù. Tím je opodstatnìno jejich zanedbání. Hodnota v (5) vyhovující (6) nemusí být urèena zcela pøesnì. Men¹í hodnota je dokonce pøíznivìj¹í, proto¾e odpovídá men¹í chybì. Proto lze stanovit binárním pùlením. Nejprve zkusíme = 1; tj. ovìøíme platnost k F (X)+@ x F (X) max X, F (X + max X) k k @ xf (X) max X k ¹tíhlost Pøi splnìní jsme hotovi. V opaèném pøípadì zaèneme proces pùlení. Vyjdeme z intervalu 0/vyhovuje /... 1/nevyhovuje/. Pro ka¾dou novou prostøední hodnotu ovìøíme k F (X)+@ x F (X) ( max X), F (X + max X) k k @ xf (X) ( max X) k ¹tíhlost Pøi splnìní (8) pøejdeme na pravý podinterval, pøi nesplnìní na levý. Okam¾ikem prvního splnìní zaèneme poèítat poèet pùlení. Skonèíme jakmile dosáhneme poèet jemnost. Mnemotechnické pojmenování je dáno tím, ¾e po¾adovaným poètem platných dvojkových èíslic hodnoty vlastnì urèujeme, nakolik pøesnì (jemnì) se posuneme dále. (6) (7) (8)

x 2 y 2 Y max X X F(X) x 1 y 1 Krok postupu je naznaèen na obrázku. Teèkovanì je zakreslen pøesný my¹lenkový postup podle (3). Skuteèný pohyb je vyznaèen plnou èárou. Poèáteèní bod je vyznaèen køí¾kem, následující postupový bod hvìzdièkou. Obrázek je nepøesný v tom, ¾e neodpovídá koneèné pøesnosti : Naznaèené platí pro spojité v celém rozsahu h0; 1i : Ve skuteènosti se realizují pouze nìkteré z tìchto bodù. Pro jednu hodnotu odpovídající teèce je naznaèeno pøípustné okolí skuteèných funkèních hodnot, kdy je chyba.?. pova¾ována je¹tì za únosnou. Støedy pøípustných kruhových okolí se my¹lenì pohybují na teèkované úseèce, jejich polomìry vzrùstají úmìrnì vzdálenosti støedu od výchozího bodu. Obalová plocha tìchto pøípustných okolí vytváøí ku¾el; jeho ¹tíhlost dala jméno mnemotechnickému pojmenování koecientu úmìrnosti. Øídící parametr ¹tíhlost urèuje nakolik se mù¾e odchýlit skuteèný a linearizovaný prùbìh funkce. Vìt¹í hodnotì odpovídá relativnì vìt¹í pøesnost lineární aproximace. Pøibli¾ování se k cíli je zaji¹tìno, kdy¾ hodnota pøesahuje 1. Ve vìt¹inì aplikací bude asi nejvhodnìj¹í zvolit hodnotu odpovídající nejrychlej¹ímu postupu k cíli. Hrubý odhad { maximální pøiblí¾ení se k cíli v jednom kroku i v nejménì pøíznivém pøípadì { vede na hodnotu 2. Øídící parametr jemnost urèuje nakolik vyu¾ijeme mo¾nou pøípustnou délku kroku postupu. Jeho volba není kritická. Postaèuje jakákoliv intuitivnì rozumná hodnota, napø. 5. Pøed závìreènou diskusí vlastností algoritmu "postup08" si nejprve v¹imneme rozdílu oproti jiným bì¾nì u¾ívaným metodám. Zásadní odli¹ností je korektnost pou¾ití Taylorova rozvoje funkce F: Napø. v Newtonovì metodì se také pou¾ívá pouze absolutní a lineární èlen. Na jejich základì se urèí zmìna argumentu. Tato se realizuje bez ohledu na platnost pou¾itého rozvoje. Proto se té¾ nìkdy stává, ¾e tato metoda nekonverguje. Potom se umìle pøidává tlumení, realizuje se pouze zlomek zmìny argumentu. Urèení tlumícího faktoru je velmi svízelné, není ji¾ souèástí Newtonovy metody! Naproti tomu v pøedkládaném algoritmu je pou¾ití lineárního rozvoje funkce F zcela korektní. Je to zaji¹tìno tím, ¾e skuteènì realizovaná zmìna je dána vhodným násobkem, kdy se pohyb dìje je¹tì v rozsahu postaèující platnosti lineárního rozvoje.

Algoritmus "postup08" nahrazuje spojité pøibli¾ování se k cíli pohybem po diskrétní posloupnosti bodù. Jsou rozli¹ovány postupové a prùzkumné body. V postupových bodech jsou kromì funkèních hodnot vyèíslovány i jejich derivace. Jsou zji¹»ovány odchylky od po- ¾adované hodnoty a provádìny linearizace funkce. Naproti tomu v prùzkumných bodech jsou vyèíslovány pouze funkèní hodnoty. Odchylkou mezi tìmito skuteènými a linearizovanými hodnotami je ovìøována platnost aproximace F: Prakticky je "postup08" ekvivalentní Newtonovì metodì s optimálnì urèovaným tlumením. Hlavní nevýhodou algoritmu "postup08" je mo¾nost pøekroèení hranice det(@ x F ) = 0 : Toto je zpùsobeno diskrétnosti postupu. Nejvìt¹í výhodou algoritmu "postup08" je univerzálnost pou¾ití. Vykazuje toti¾ kvalitativnì shodné chování bez ohledu na míru nelinearity a bez ohledu na vzdálenost poèáteèního odhadu od neznámého øe¹ení. Délky jednotlivých postupových krokù se automaticky pøizpùsobují stupni nelinearity. Je rozli¹ováno vyèíslování funkèních hodnot bez a vèetnì jejích derivací. Poèet (èasovì nároèných) vyèíslování derivací je automaticky minimalizován. Pøi malé hodnotì ¹tíhlost i není sledována ¾ádná teoretická linie vedoucí k cíli. Z aktuálního bodu se v y{prostoru zaène postupovat podél úseèky míøící k cíli, po odklonu se vytvoøí dal¹í bod. Situace se bude opakovat, opìt zamíøíme k cíli, ale ji¾ podél jiné úseèky. Naproti tomu pøi velké hodnotì ¹tíhlosti se bude postup k cíli dít v y{prostoru témìø podél úseèky F (X0),,Y dané výchozím a po¾adovaným bodem. Tento postup sledující jednu teoretickou linii bude ov¹em ji¾ podstatnì pomalej¹í oproti pøedchozímu chaotickému postupu. Proto byla vytvoøena i varianta "postup01", kdy se k cíli postupuje podél úseèky F (X0),,Y : Vka¾dém postupovém kroku je nejprve pouze zmìnou X korigována chyba z pøedchozího kroku a teprve poté je dal¹í zmìnou X spolu se zmìnou t postupováno k cíli. Ve variantì "postup01t" je místo úseèky pou¾ita obecná køivka Y (t); pøièem¾ F mù¾e explicitnì záviset i na t! Pro úèely øe¹ení pøeurèených soustav (více rovnic ne¾ neznámých) byly vytvoøeny varianty "postup 08mn" a "postup01mn", v nich¾ jsou rovnice øe¹eny ve smyslu minimalizace souètu ètvercù odchylek. V¹ech pìt variant má spoleènou ústøední my¹lenku : Postup k cíli na základì dílèích linearizací v rozsahu jejich pøibli¾ných platností.

17.08.00 08:14 postup08.m 01 postup08 ********** varianta... kdy v y-prostoru postupujeme postupne podel mnoha usecek aktualni_postupovy_bod -->-- pozadovany_bod reseni soustavy nelinearnich rovnic F(x)=Y postupem podel dilcich linearizaci v rozsahu jejich pribliznych platnosti predpoklady : spojitost prvnich parcialnich derivaci F vzajemna "numericka zamennost" x-ovych hodnot vzajemna "numericka zamennost" y-ovych hodnot reprezentace funkce F podprogramem FCE : f = FCE (x,par) [f,df] = FCE (x,par) x n*1 argument PAR??? individualni parametry ulohy f n*1 resp. [ ] odpovidajici funkcni hodnota df n*n resp. nic odpovidajici parcialni derivace df(i,j) == df(i)/dx(j)æ "x" mimo definicni obor function [ X... n*1 nalezene reseni / posledni postup.bod, jake... 1*1 kvalitativni informace o ukonceni, pocetv... 1*2 pocet vycisleni FCE s 1 a 2 vyst.par., prubeh...? n*? mnozina vsech postupovych bodu ] =... postup08 ( Xp... n*1 realistic. pocatecni bod v x-prostoru, py... n*1 pozadovany koncovy bod v y-prostoru, FCE... char nazev podprogramu funkce ulohy, PAR...???? individualni parametry ulohy, stop...? 1*? specifikace podminek ukonceni, stihl...? 1*1 stihlost postupu >=2 2, jemn...? 1*1 jemnost postupu >=3 5 ) preskakovane mohou byt [] mozne explicitne zadane podminky ukonceni postupu - stop (1) relativni presnost reseni v y-prostoru 0 (2) absolutni presnost reseni v y-prostoru 0 (3) pomerne zpresneni reseni v y-prostoru 0 (rezerva) (8) maximalni pripustny pocet postupovych kroku 100 global postup0_ neprazdne => monitorovani

17.08.00 08:14 postup08.m 02. jake >=0...uspech <0...neuspech pricina ukonceni postupu +1 vel(f(x)-py)/vel(py) < stop(1) +2 vel(f(x)-py) < stop(2) +3 vel(f(x)-py)/vel(f(xp)-py) < stop(3) 0 vel(f(x)-py)/vel(f(xp)-py) = strojova_nula -8 vycerpan limit postupovych kroku stop(8)? postupujeme donekonecna (reseni existuje/neexistuje)? silna nelinearita -10 preruseni uzivatelem -11 smerovani mimo definicni obor nebo extremni vliv zaokrouhlovacich chyb -12 det(df) = strojova_nula nebo rozsah hodnot mimo strojove moznosti -13 chybny podprogram FCE! nesouhlas hodnot a derivaci nebo "zachyt" u bodu lokalniho extremu -20 strojove nulova vzdalenost pocatecniho a pozadovaneho bodu -21 pocatecni bod mimo definicni obor -28 pocatecni resp. koncovy bod mimo strojove moznosti...