1. DRUHY PODNIKOVÝCH ČINNOSTÍ A JEJICH EFEKTIVNOST 2 2. VÝROBNÍ ČINNOST 3 3. NÁKUP: 6 4. NÁKUP, ZÁSOBOVÁNÍ 7 5. METODY ŘÍZENÍ ZÁSOB: 9 6. JUST IN TIME 10 7. KANBAN 11 8. PERSONÁLNÍ ČINNOST (PČ) 12 9. INVESTOVÁNÍ 13 10. HODNOCENÍ EFEKTIVNOSTI INVESTIC: 14 11. METODY HODNOCENÍ INVESTIC 15 12. ZPŮSOBY FINANCOVÁNÍ PODNIKU: 17 13. HODNOCENÍ FINANČNÍ VÝKONNOSTI PODNIKU FINANČNÍ ANALÝZA 20 14. HLAVNÍ ÚKOLY FINANČNÍHO ŘÍZENÍ 21 15. FAKTOR ČASU A RIZIKA 22 16. CASH FLOW 24 17. NÁKLADY A ČLENĚNÍ NÁKLADŮ: 27 18. VÝSLEDEK ČINNOSTI PODNIKU VÝNOSY A ZISK 29 19. VÝROBNÍ FAKTORY A JEJICH KOMBINACE 30 20. EFEKTIVNOST, HOSPODÁRNOST, RENTABILITA 34 21. FINANČNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU 37 22. CÍLE A PRINCIPY FINANČNÍHO ŘÍZENÍ 38 23. FINANČNÍ TRH A PODNIKOVÉ FINANCE 39 24. LIKVIDITA PODNIKU 39 25. CENA CP 43 26. DĚLENÍ CP: 43 27. AKCIE: 44 28. CENA AKCIE 45 29. CENA OBLIGACE 45 30. DĚLENÍ OBLIGACÍ PODLE ZPŮSOBU STANOVENÍ VÝNOSU: 46 31. CENA OBLIGACE: 46 32. METODY OCEŇOVÁNÍ DLUHOPISŮ: 46 33. CENA PODÍLOVÉHO LISTU 47 34. CENA SMĚNKY 47 35. RIZIKO A NÁKLADY KAPITÁLU 47 36. POSTOJ K RIZIKU 48 37. VZTAH RIZIKA A NEJISTOTY 49 38. NÁKLADY NA CELKOVÝ KAPITÁL 49 39. ODBYTOVÁ ČINNOST, OBCHODNÍ PLÁN PODNIKU, MARKETINGOVÉ TECHNIKY 51 40. OBCHODNÍ PLÁN PODNIKU 51 41. MARKETINGOVÉ TECHNIKY 51 42. PODNIKOVÉ ŘÍZENÍ, STRATEGICKÁ, TAKTICKÁ A OPERATIVNÍ ÚROVEŇ ŘÍZENÍ 52 43. ŘÍZENÍ STRATEGICKÉ 53 44. TAKTICKÉ ŘÍZENÍ 54 45. OPERATIVNÍ ŘÍZENÍ 54 1
2. Činnosti podniku, specifikace a jejich řízení, finanční řízení podniku, vymezení obsahu, cena cenných papírŧ, riziko a náklady kapitálu, investice do finančního majetku 1. Druhy podnikových činností a jejich efektivnost Podnikové činnosti: 1. Podnikové řízení - management 2. Výrobní činnost 3. Nákup - nebo-li zásobování 4. Odbyt - nebo-li marketing 5. Personální činnost 6. Financování podniku 7. Investiční činnost 8. Podnikové početnictví - účetnictví, kalkulace nákladů, rozpočetnictví, podniková statistika, rozbor Druhy činností: 1. primární činnost - prodejní (odbytová) - zásobovací (nákup, doprava, skladování) - výrobní (provozní) 2. podpŧrné činnosti - personální - investiční - finanční - vědeckotechnická - správa Funkce (činnosti) podniku: - své cíle uskutečňuje podnik svou činností - základní funkcí každého podniku je přeměnit vstupy na výstupy - činnosti podniku se liší podle charakteru podniku (výrobní, poskytující služby), odvětví (průmyslové, zemědělské aj.), velikosti podniku, právní formy - funkce jsou vzájemně propojeny a překrývají se, proto vzniká nutnost je koordinovat Funkce výrobního podniku: Výrobní funkce: - nejširší pojetí - všechny podnikové funkce (zásobování, personál, IM, kapitál, odbyt, správa aj.) - nejužší pojetí - zhotovování výrobků - u nevýrobních podniků tuto funkci označujeme jako provozní Prodejní funkce: - úkolem je prodat na trhu výrobky, které podnik vyprodukoval - zahrnuje : výzkum trhu, výrobková politika, stanovení cen, platebních podmínek, slev, volba odbytových cest, vlastní prodej, propagace, reklama, servis, poradenská činnost, public relations - někdy tyto všechny - činnosti označujeme jako marketing Zásobovací funkce: - širší pojetí - pořízení surovin, materiálu, DHM, finančního kapitálu, pracovních sil a služeb - užší pojetí - pouze pořízení surovin a materiálu včetně dopravy, příjmu, skladování a předání do výroby - tyto tři funkce se označují jako primární, následující jako podpůrné (průřezové) Personální funkce: - jejím úkolem je zajistit rozhodující VF - pracovníky - nábor pracovníků a jejich výběr, zvyšování jejich kvalifikace, vytváření optimálních pracovních podmínek, účinného systému zainteresovanosti, sociální a kulturní péče o pracovníky, 2
Investiční funkce: - jejím úkolem je zajistit pro podnik všechen potřebný DHM a DNM - v menší míře (průmyslové podniky) zajišťuje investování do finančního majetku nákupem akcií - formou pořízení DM je i leasing - děje se v souvislosti s finanční funkcí Finanční funkce: - jejím úkolem je obstarání finančních prostředků (kapitálu) - v širším pojetí zahrnuje i mimořádné financování při založení podniku, zvyšování kapitálu, fúzi, přeměně právní formy, sanaci a likvidaci podniku - finanční funkce má zajistit finanční rovnováhu podniku včetně optimální kapitálové struktury Vědeckotechnická funkce: - v průmyslových podnicích je zaměřena zejména na aplikovaný výzkum, vývoj a realizaci nových nebo inovovaných výrobků a technologií, zabývá se i běžným zdokonalováním výroby - ve strojírenství jde o technickou přípravu výroby (technologická, konstrukční a organizační příprava výroby). Správa: - neboli administrativa, zahrnuje činnosti zajišťující chod celého podniku - patří sem organizace, plánování, statistika, účetnictví, právní oddělení, controlling, vnitřní audit apod. 2. Výrobní činnost Výroba: - Přeměna vstupů (výr. faktorů) na výstupy (produkty, služby,) Výrobní faktory: 1. Práce řídící a výkonná 2. DM 3. Materiál - V širším slova smyslu do výroby zahrnujeme všechny podnikové činnosti Výrobní proces probíhá v etapách: 1. Předvýrobní etapa = vývoj nového výrobku, technologická příprava výroby, zajištění mat. 2. Výrobní etapa 3. Odbytová etapa Členění Výrobních procesů: 1. Procesŧ pracovních = tzn. přímá účast člověka 2. Automatické procesy = určité části výrobku vyrábí robot, automat člověk jen kontroluje 3. Přírodní procesy = při působení přírodních sil ten výrobek vzniká kvašení vína, zrání obilí Členění dle použité technologie: 1. Procesy mechanicko-fyzikální = surovina, podstata látky se nemění, látka se rozstříhá, ale pořád je to látka (u šití šatů) 2. Procesy chemické = látková podstata se mění, ropa se zpracovává dál na benzín, parfém atd. 3. Procesy biologické = zde se mění jen vlastnosti suroviny výroba vína, piva Členění výroby ve výrobním podniku: 1.Výroba hlavní = hl. náplň činnosti podniku (truhlářství výroba nábytku) 2.Vedlejší činnost = výroba polotovarů, náhradních dílů 3.Doplňkovou činnost = zpracovávají se odpady z hl. a vedlejší činnosti 4.Výroba přidružená charakterem se od ostatních může lišit, výroba něčeho jiného, podnik má volnou kapacitu, nabídne jinému podniku, že tam něco pro něj můžou dělat - Kromě pracovních procesů, mohou ve výrobním podniku probíhat procesy pomocné (údržba, výroba energie, úklid). Procesy obslužné výrobu obsluhují skladování, doprava, balení, kontrola 3
Výroba podle počtu vyráběných ks: 1. Kusový výroba malé množství stejných výrobků, výroba na zakázku 2. Sériová výroba určitý druh výrobku se opakuje v sériích výroba aut 3. Hromadná výroba výroba velkého množství malého počtu výrobků - hřebíky Typy výrobních činností: 1. Výroba na zakázku výroba dle přání zákazníka a vyrábí se většinou kusově, nábytek, šaty 2. Výroba vázaná hromadná výrobky pro masovou spotřebu, předpokládá se plynul odběr výrobků, vysoce standardizovaná, zautomatizovaná 3. Pružná hromadná výroba vetší množství zboží, jeden druh výrobku, ale přizpůsobuje se přání a potřebám zákazníka, individuálně se přizpůsobuje auta 4. Plynulá výroba, proudová nepřetržitě proudí suroviny do podniku, a výrobky z podniku ven. Je vysoce automatizovaná. Probíhá bez přerušení 24/7. Vyrábí se 1 druh výrobku mléko, papír. Plánování výroby: 1.Plánování výrobního programu = co, pro koho se bude vyrábět? 2. Plánování výrobního procesu= jak? 3. Plánování zajištění výrobních faktorů = vše, nákup, doprava, skladování, pers. činnost, investiční činnost 1. Plánování výrobního programu (optimální množství výroby) = sortimentní skladba a objem výroby v určitém období - Tyto otázky řeší MKTG (co pro koho?) je to součástí plánu odbytu. - Podnik musí brát vždy potaz konkurenci atd. Podnik nevyrábí maximální objem, nýbrž optimální objem množství výrobků. Tímto optimálním množstvím se rozumí takový objem výroby, při kterém se Mezní tržby = Mezním nákladům Toto se týká pouze výrobce/podniku s výsadním postavením na určitém trhu u určitého druhu výrobku. Podnik vyrábí 1 druh výrobku. Pokud výrobce vyrábí více výrobků, pro určení optimálního množství výrobků, používá Lineární programování, které je součástí Optimálního programování (spec. Vědecká disiplína). Metoda BENCHMARKING postup pro neustálé zlepšování výrobku, soustavné hodnocení výrobků, služeb a postupů, ve srovnání s konkurencí a nejlepšími podniky v odvětví. Důležitou součástí plánovaní je plánování jakosti/kvality výrobku. Vždy se srovnává s určitou požadovanou/stanovenou úrovní jakosti. Vše se knotroluje vstupní, výrobky, na výstupu. Jakost výroby hraje důležitou roli ve vztahu ke konkurenci. Způsoby zlepšování: 1. TQM Total Quality Management - systém totální jakosti, zkoumá jakost celého procesu při výrobě = jakost jednotlivých činností (jakost personální práce, marketingu)výhody možnost rychlé reakce na vzniklé problémy při výrobě, rychlé reakce na požadavky trhu. Nevýhoda - obtížná měřitelnost 2. Systém norem. ISO hodnotí kvalitu konečného výrobku, kt. se zobrazuje v ISO normách. Výhoda snadná měřitelnost kvality. Nevýhoda strnulost při výrobě je potlačována inovace výrobku Jako ukazatel produkce průmyslu sleduje se Výroba zboží u podniků s více než 100 zamci. Patří sem všechny hotové výrobky, polotovary vše, co bylo vyrobeno nebo práce prům. povahy. U podniků menších než 100 zamců = se sledují tržby z prodeje vl. výrobků a služeb. 4
2. plánování výrobního procesu (jak, jakou technologií se výrobek bude vyrábět) - hledají se co nejlepší kombinace výrobních faktorů tzv. Optimální kombinace výrobních faktorů, aby byly náklady co nejnižší - používají se k tomu různé matematické metody, lineární programování atd. Plánují se: A) velikost výrobní dávky B) sestavuje se lhůtový plán C) plán výrobních kapacit Výrobní dávka: - soubor výrobků, vyráběných v těsném sledu za sebou s jednorázovým vynaložením nákladů na přípravu a zakončení příslušného procesu. Tyto jednorázové N jsou vždy na tu jednu dávku stejné = tzn. fixní N. Čím víc se vyrábí, tím jsou menší. Ostatní N variabilní N s velikostí produkce na jednotku stoupají. Určuj se velikost výrobní dávky, takové mn., při kterém jsou celkové jednotkové náklady minimální Lhŧtový plán: - stanovení začátků a konců výroby jednotlivých zakázek. Zde jsou pojmy: Výrobní takt : - časový interval mezi odvedením dvou po sobě následujících výrobků/součástí. Prŧběžná doba výroby výrobku: - doba, která uplyne od předložení požadavku na jeho výrobu do expedice zákazníkovi. Plán výrobních kapacit: = maximální objem produkce, který může výrobní jednotka za určitou dobu vyrobit. Je to spíš teoretická veličina. Tato kapacita: výsledek výkonu výr. zařízení x doba, po kterou je v činnosti Výkon výrobního zařízení: maximální výrobnost za jednotku času při normované jakosti surovin a dodržení technologického postupu a jakosti výrobku Časový fond výrobního zařízení: plánovaný počet dnů/hodin jeho činnosti za rok Bod zvratu: - určité množství od nuly do křivky takové množství výroby,kdy se ze zony ztráty dostává do zony zisku Analýza bodu zvratu: Z=T-N Z= p.q (F+b.q) BZ = bod zvratu, mrtvý bod kolik musí vyrobit, aby nebyl podnik ve ztrátě. = objem výroby, při kterém se tržby rovnají celkovým nákladům CN, podnik již není ztrátový, ale ještě nedosahuje zisku. 5
1. Přímka Tržeb, začíná v bodě O, protože při nulovém objemu prodeje jsou i tržby nula. 2. Přímka CN začíná v bodě F, což je bod, ukazující na výši fixních nákladů. 3. Nemá-li být výroba ztrátová, musí mít přímka CN menší sklon, než přímka Tržeb. 4. Přímka Zisku/Ztrát Z/Z začíná v záporných hodnotách na svislé ose, a to ve stejné vzdálenosti od nuly, jako přímka CN, protože při nulových Tržbách vzniká ztráta právě ve výši fixních nákl. F 5. Protože přímka Tržeb stoupá strměji než přímka CN, obě se v určitém bodě protnou. 6. Přímka Z/Z protíná vodorovnou osu ve stejné vzdálenosti od nuly, jejíž souřadnici odpovídá průsečík přímek T a CN. 7. Objem výroby, který odpovídá průsečíku přímky Tržeb a celkových nákladů se nazývá bod zvratu BZ. q(bz) /takový objem výroby, kdy není podnik ve ztrátě, ale ještě nedosahuje zisku/ q (BZ) = Z = p.q (F + b.q) 3. plánování zajištění výrobních faktorŧ 3. Nákup: Co je cílem nákupu? zajistit vše, co je třeba pro potřeby podniku. Nákupní proces: Důležitost úutvaru nákupu(zásobování) Nákup se musí stát aktivním článkem v procesu plnění strategických cílů v podniku. - MKTG přístupy požadují vytvoření a aktualizaci odpovídající nákupní informační základy, aby se dalo optimálně rozhodnout o mat., dodavatelích, dodávkách, dodacích podmínkách atd.tyto požadavky se projeví v požadavcích. Požadavky na nákupce: - odborník po stránce technické, ekonomické, ale musí být také právním zástupcem firmy, musí znát právní normy, které se týkají dodavatelsko-odb. vztahů, také umět vést, znát etiku, psychologii atd. Tento nový přístup MKTG označujeme Partner- spojenec, nebo protihráč. V oblasti MKTG nákupu se přesunuje težiště z pouhého opatřování zásob, do oblasti strategického řízení. Nákupní MKTG MIX: 1. Informačně-komunikační mix informace o výrobcích a službách, které se nakupují info o vyráběných vlastních produktech a jejich materiálové náročnosti sháníme info o všech možných dodavatelích cenách výrobků a služeb Komunikační mix: 1. výzkum dodavatelů 2. volbu dodavatele 3. komunikace v průběhu kontraktace 4. komunikace pro realizaci dodávek 5. hodnocení dodavatele 2.Výrobkový mix a mix služeb Rozhoduje se o parametrech každého výrobku, který by měl být předmětem nákupu. V rámci výrobků se rozhoduje o šířce a hloubce nakupuovaného sortimentu. Pak získávat info o nakupovaných službách odexterních dodavatelů či v kooperaci s jiným podnikem. 6
4. Nákup, zásobování = podniková činnost, kterou je opatřování zásob ÚTVAR ZÁSOBOVÁNÍ: jeden z velmi důležitých podnikových útvarů. Porovnává dodavatele, jejich podmínky, ceny, náklady na dopravu apod. Činnosti útvaru: - zajištění budoucí předpokládané spotřeby materiálu - zjišťování zdrojů materiálu, jaké by mohl mít podnik do budoucna - včasné projednávání a uzavírání smluv - sledování a regulování stavu zásob - operativní provádění zásahu v případě ohrožení výroby (malé zásoby) - zabezpečení efektivního fungování materiálně technické základny zásob (skladové hospodářství, doprava) - vytváření informačního systému pro řízení zásobovacího procesu. Ve vyspělých státech existuje velký výběr dodavatelů = funguje zde marketingový přístup při výběru vhodného dodavatele, tzv. nákupní strategie s využitím marketingového přístupu. FUNKCE A ÚKOLY ÚTVARU NÁKUPU Základní funkcí útvaru nákupu v podniku je efektivní uspokojování potřeb vyplývajících z plánovaného prŧběhu základních, pomocných i obslužných výrobních i nevýrobních procesŧ, a to zajištováním dodávek surovin, základních i pomocných materiálŧ, nakupovaných výrobkŧ a součástek, polotovarŧ, náhradních dílŧ, nářadí, přípravkŧ, režijních materiálŧ a pomŧcek pro řízení a správu, pro sociální služby a bezpečnost podniku atd. Nákup je zabezpečován útvarem nákupu, v některých podnicích nazývaným útvar zásobování. MARKETINGOVÉ POJETÍ NÁKUPU Moderní podniky v tržně vyspělých ekonomikách v posledních letech začaly uplatňovat i v oblasti nákupu marketingové přístupy, metody a techniku. Je nutno připomenout, že marketing v podnicích se začal rozvíjet nejprve v podobě, které dominovala strana výstupní, tj. prodej. Potřeba rozvíjet marketing v nákupu s dŧrazem i na vnější strategické a taktické aktivity se stále naléhavěji začala projevovat poté, kdy se dřívější, vesměs deficitní trh, v němž převažovala poptávka nad nabídkou, měnil v dynamicky vyrovnaný a kdy mezi dodavateli sílilo konkurenční napětí projevující se v úsilí získat zákazníka lepším uspokojením jeho potřeb. Marketingové pojetí nákupu používá obdobné metody a techniku jako marketing s dominantou na straně prodeje, počínaje výzkumem dodavatelského trhu, rozhodováním o optimálním dodavateli, režimu a podmínkách dodávek (cenových, dodacích, platebních, logistických atd.), zásobách a logistickém zajištění nákupních procesŧ. Při tom všem odběratel (kupující) usiluje o dlouhodobé partnerské, vzájemně výhodné dodavatelsko-odběratelské vztahy, a to i v otázkách kvality výrobkŧ, spolehlivosti, pružnosti a efektivnosti plnění smluv apod. Nákupním marketingem podnikový logistický řetězec začíná a marketingem na straně prodeje končí. Opačným směrem však probíhá informační tok, tj. od marketingu na straně prodeje k nákupu. Dŧležitým předpokladem úspěchu je vzájemná komunikace tržních partnerŧ dodavatelŧ či odběratelŧ. - podnik při svém podnikání využívá a propojuje celou řadu činností mezi, které patří i zásobování a nákup - zásoby patří do oběžního majetku (nakoupené a pořízené vlastní činností) Rozdělení oběžního majetku: 1. věcná forma (zásoby, základní materiál, provozní materiál) materiál: pomocné materiály, obaly, pohonné hmoty, drobné nářadí, kancelářské potřeby, čistící prostředky zboží: všem co je nakoupené za účelem dalšího prodeje nedokončená výroba: výrobky, které firma dokončila a dává je do prodeje polotovary: rozpracované výrobky, které jsou z hlediska některého technologického stupně už dokončené a dají se prodat (knedlík, listové těsto) zvířata: slepice, husy 7
2. peněžní forma (peníze) - hotovost v pokladně - peníze na BÚ - krátkodobé CP (směnky, depozitní certifikáty) - ceniny (kolky, stravenky, známky) - pohledávky - do zásob patří jen věcná forma - peněžní forma se do oběžního majetku nepočítá - důležitá je rychlost obratu zásob, měříme ji podle ukazatelů rychlosti a doby obratu zásob Jak dosáhneme vyššího obratu: 1. zvětšení objemu výroby při zachování průměrné zásoby 2. snižování průměrné zásoby při zachování celkové spotřeby - nákupem se zabývá útvar zásobování - základní funkcí tohoto útvaru je efektivní zabezpečení předpokládaného průběhu základních pomocných a obslužných výrobních i nevýrobních procesů surovinami, materiálem a výrobky, a to v potřebném množství sortimentu, čase a místě - zásobovací útvar musí aktivně spolupracovat s útvary přípravy výroby, řízení výroby, údržby, účetnictví, rozboru, financí, kontroly a statistiky - ve vyspělých ekonomikách se v nákupu uplatňuje marketingový přístup Marketingový přístup: - tento přístup vznikl v době, kdy docházelo ke konkurenci mezi dodavateli - používá stejné metody jako při prodeji - nákupní marketingový mix je začátkem podnikového logistického řetězce, tento řetězec končí marketingem na straně prodeje Plán zásobování: S + KZ = PZ + N S = spotřeba, KZ = konečná zásoba, PZ = počáteční zásoba, N = nákup S můžeme vypočítat viz. níže KZ - konečnou zásobu si určuje firma sama s ohledem na předpoklad potřeby počáteční zásoby N - nákup neznámá, kterou musíme vypočítat z rovnice Metody výpočtu spotřeby: 1. podle technické dokumentace - používáme tehdy, pokud lze přesně propočítat spotřebu jednotlivých materiálů na 1 výrobek - tato metoda je velmi pracná 2. podle výtěžnosti - výpočet průměrné výtěžnosti z větších objemů materiálů - používáme tehdy, pokud nelze přesně spočítat spotřebu na 1 výrobek - je méně pracná 3. metoda indexní - vypočteme spotřebu podle skutečnosti v minulém období - poměr zvýšíme nebo snížíme plán spotřeby Řízení zásob: - odpovídá za něj zásobovací (nákupní) útvar - úkolem řízení zásob je jejich udržování na úrovni, která umožňuje vyrovnávat časový a množstevní nesoulad mezi procesem výroby u dodavatele a spotřeby u odběratele, dále tlumit nebo zcela zachycovat důsledky náhodných výkyvů těchto dvou procesů Operativní řízení: - má zabezpečit udržování konkrétních druhů materiálu v takové výši, aby uspokojovala potřeby vnitropodnikových útvarů s vynaložením minimálních N na jejich pořizování 8
Strategické řízení: - soubor rozhodnutí o množství finančních zdrojů, které podnik může z celkových zdrojů optimálně vyčlenit na finanční krytí zásob - měl by se dodržovat optimalizační přístup při řízení zásob - minimalizace celkových N na pořízení a udržování zásob a plné krytí potřeb - toto kritérium splňuje optimální zásoba = nalezení vhodného objednacího režimu, tedy jak často se mají zásoby doplňovat - u většiny standardních druhů materiálu je podmětem pro doplnění zásoby její pokles pod tzv. objednací úroveň 5. Metody řízení zásob: 1. metoda ABC - všechny materiály nejsou stejně důležité, proto je rozdělíme do 3 skupin: skupina A - nejdůležitější - základní suroviny, které se spotřebovávají ve velkém množství - podílejí se 60-80% na celkové hodnotě spotřeby, ale je jich pouze 5-15% druhů - musíme u nich počítat optimální zásobu - počítáme pomocí metody normování zásob skupina B - zahrnuje15-25% druhů - představuje 15-25%ní podíl na celkové spotřebě - krátká lhůta mezi vystavením a vyřízením objednávky, objednáváme při poklesu na minimální zásobu - stačí mít minimální zásobu skupina C - ještě méně důležitá - zásoby, jejichž počet je 60-80% druhů (rozmanité) - objem spotřeby ve finančním vyjádření je malý (5-15% celkové spotřeby) - jejich zásoba se plánuje souhrnnou peněžní částkou 2. metoda normování zásob - účinná, ale pracná metoda, protože předpokládá, že každý druh zásob skupiny A má zpracovány 3 normativní ukazatele - základem normování je stanovení výchozích veličin, což jsou: zásoby běžné, pojistné (popř. technické) a velikosti dodávkového cyklu Zásoba běžná: - má zajistit předpokládanou spotřebu v období mezi 2 dodávkami - pohybuje se mezi maximálním stavem v den dodávky a minimálním stavem těsně před dodáním Zásoba pojistná: - vyrovnává případné odchylky v dodávkách nebo ve spotřebě Zásoba technická: - vyskytuje se v těch výrobách, kde je materiál před výdejem do spotřeby potřeba upravit např: sušení dřeva - z této zásoby nelze předčasně čerpat Celková zásoba: - součet zásoby běžné, pojistné a technické Dodávkový cyklus: - doba mezi 2 smluvními dodávkami (podle typu zásob). 9
Existují 3 základní normativy: (patří k skupině A) 1. časová norma zásob (Čn) - je to čas, po který vydrží průměrná zásoba - -tento čas se udává ve dnech Vypočítá se: ČN = Z B + Z P + Z T Z B = doba, pro kterou vydrží zásoba běžná Z P = doba, po kterou vydrží zásoba pojistná Z T = doba, po kterou vydrží zásoba technická 2. normovaná zásoba v naturálních jednotkách (Zn) - udává fyzický objem průměrné zásoby Vypočítá se: Zn = ČN x s s = průměrná denní spotřeba materiálu 3. normovaná zásoba ve finančním vyjádření (Fn) - objem peněz průměrně vázaných v zásobách Vypočítá se: Fn = Zn x p p = cena za naturální jednotku 6. JUST IN TIME 3. metoda JUST IN TIME - byla vyvinuta v Japonsku - vychází z toho, že odběratel nemusí dodržovat žádnou zásobu - kapitál nebude vázán v jednotkách - vyžaduje dokonalou spolupráci obou partnerů a má další řadu výhod, ale zase se musí brát v úvahu, jestli úspory z nulových zásob a zvýšení jakosti jsou větší než zvětšené náklady na dopravu a motivaci dodavatele k nejvyššímu stupni spolehlivosti Světové dění JIT Toyota: Japonské firmy Toyota (vůdčí, neustálé zproduktivnění výroby zase nový tojotismus) Pojem umrtvený kapitál =nadměrné zásoby 1. etapa snížení předvýrobních a výrobních zásob na nejmenší možnou přípustnou míru 2. etapa Toyoata tvrdí, že dnes má téměř nulové zásoby tzn. téměř žádné sklady je to díky JIT (just in time), se kterou Toyota přišla. Využívá svých dodavatelů a subdodavatelů, kteří musí dodržovat velmi striktně smlouvy (Škodovka montování dveří montáţní linka, z kamionu se rovnou vykládají dovezené dveře na montáţní linku. Kdyţ by přijel kamion pozdě nebo se špatným mnoţstvím či kvalitě, tak mohou být sankciováni za nedodrţení JIT a narušení výroby.) Kontrolu nad finálním výrobkem nese finální výrobce. Odběratel (finální výrobce) musí 10
zdůrazňovat, že dodavatelům dává práci a to mu pak pomáhá držet dodavatelskou morálku. Snaží se držet disciplínu. Smlouvy jsou strohé a přesně dané. Ještě na dodavatele platí pohrožení s prověřením kvality dodávaných komponent. Sklady přehrávají na dodavatele a subdodavatele to je negativní dopad JITu. JIT má principy: 1. dodávat v požadovaném čase 2. v požadovaném množství 3. v požadované kvalitě Zeštíhlení výroby dŧsledek JIT: Vzdal se výrobce výroby určitých komponentů a tím zeštíhluje výrobu. Tím JIT se zapříčinila štíhlá výroba. Z ekonomických dŧvodŧ se výroby určitých komponent vzdává, radši vezme od dodavatele v rámci JIT a tím se zeštíhlí výroba. /vyrábím cyklistická kola, ale nevyrábím šrouby, objednám je u jiného výrobce./ Problém u JIT: musíme dát najevo, že my dáváme dodavateli práci (VYVÍJÍME NA NĚ TLAK, ABZ DODÁVALI VČAS.). Riziko je vlastně to mé rozhodnutí, kolik součástek vyrobím já a kolik vyrobí ten dodavatel. Výhody, nevýhody. Žádný odbornmík to přesně nikdy neřekne. Neexistuje na to žádný vzorec. Řídíme se ze zkušeností z předchozích našich výrob. Ten počet se liší i výrobce od výrobce každý má jiné dispozice. Při řešení tohoto úkolu nás musí vest PODMÍNKA že v rámci štíhlé výroby při využití JIT musí mít kontrolu nad výrobkem ten finální výrobce (odběratel té součástky) ten, který ten fin. výrobek dodává na trh. Zásada MKTG: Ve výrobě lze vyrábět jen tolik, kolik požaduje zákazník. 7. KANBAN Písemně napsáno štítek. 2 fce KANBANu: 1. štítek (Kanban) má fci objednávky - jde to od finálního skladu a jde do výroby od konce na začátek. Od expedičního skladu, celou výrobu až do počátku, kde se začíná výroby. Na štítku, kanbanu je počet ks., specifikace atd. 2. fce dodacího listu Zajištění otázky množství a jakosti je to tam napsáno na tom štítku. Kontrolorem je vždy ten následující pracovník, který přebírá práci od toho předcházejícího. KANBAN system řízení výroby - pochází z Japonska (první pouţití Toyota =) TPS systém, nejstarší systém řízení výroby - jednotlivé výrobní pozice jsou mezi sebou ve vztahu zákazníkxdodavatel - předávají si informace na kartičkách - v současné době se kombinuje se systémem JUST IN TTIME a vyuţívá se u velkosériových výrob, kde jsou minimální změny ve výrobě - TAŢNÝ SYSTÉM - tahá tolik, kolik požaduje zákazník Tok materiálu materiálu KANBAN Tok požadavků A B C D E 11
8. Personální činnost (PČ) - jedna z podnikových činností Japonsko Po druhé sv. válce 1946 začátek konsolidování nár. hospodářství v Japonsku 50 60 léta Japonci vyslali své špiony s fotákama, aby se chytili ty všechno fotili, nejvíce věcí/ideí okopírovali a získali v záp. Evropě a USA. Za chvilku začali produkovat měli populační explozi. Průmyslová špionáž.. a pak ty výrobky dále zdokonalili a produkovali jako modernější, výkonnější OBROVSKÁ FLUKTUACE MANAGERŮ STŘEDNÍ KATEDORIE MNGRři si po určité době začali klást velké fin. požadavky na mzdy. Firmy byly zahnány do kouta. Odborníci měli přemrštěné požadavky a firmy to neutáhly. Konkurence pak člověka přetáhla a fin. požadavky splnila. Po pár letech se to opět opakovalo. V dnešní době je obrovská nabídka vysoce kvalifikovaných pracovních sil. Každý si váží svého pracovního místa. Základní cíle PČ: 1.Cíle v oblasti ekonomické 1. Optimální využití lidské práce v kombinaci s ostatními VF (Práce, Půda, Kapitál, Informace) s cílem dosáhnout nezbytně nutného výkonu organizace a její adaptace na požadavky okolí. 2. Zlepšování struktury a zvyšování kvality fungování lidských zdrojů organizace 3. Stanovení a udržení personálních nákladů organizace (mzdy, výdaje na soc. potřeby) na optimální výši 4. Realizace systému odměňování podle výkonu stimulujícího rozvoj aktivity zamce 2.Cíle v oblasti sociální 1. Naplnění osobních cílů zamců spojených s výkonem práce pro organizaci 2. Spokojenost s pracovním místem, obsahem práce, prac. prostředím a vnitřním klimatem organizace 3. motivace zamců v seberozvoji, zvyšování kvalitifikace a tvořivému přístupu při řešení úkolů 4.vytváření pocitů identifikace zamce s cíly organizace 5. zabezpečení sociálních jistot zamců Organizace pers. práce PP: PP vychází ze zásad pers. strategie firmy. Jedná se o vymezení hl. Cílů a zásad a naznačení zákl. postupů v oblasti řízení lidského faktoru ve firmě. Realizuje se prostřednictví celé řady činností, kt. zabezpečuje převážně pers. útvar. 1. Plánování zamců plánování potřeby zamců, jejich počtu, profesní a kvalifikační strukturu a jejich rozmístění 2. Získávání a výběr zamců určení způsobů a metod pokrytí potřeb zamců, metody vnějšího a vnitřního výběru zamců 3. Rozmisťování zamců zařazování do prac. činnosti, ukončování prac. poměru, penzionování zamců Org. maticová struktura matice zamců _ zvládají různé úkoly zdatnost, 4. Hodnocení pracovníků pro potřeby pers. Rozvoje organizace, i osobního rozvoje zamců. Subjektivní záležitost. Sebehodnocení. 5. Hodnocení práce a popis pracovních míst 6. Tvorba nástrojů pracovní motivace a firemních mzdových systémů odměny 7. Firemní systémy vzdělávání 8. Kolektivní vyjednávání odbory 9. Sociální péče BOZP, org. Soc. služeb 12
9. Investování = vynakládání zdrojů za účelem získání užitku, které jsou očekávány v delším budoucím časovém období 3 základní skupiny investic: 1. hmotné investice - věcné, fyzické, kapitálové - vytvářejí nebo rozšiřují výrobní kapacitu podniku 2. finanční investice - nákup CP, obligací, akcií, půjčení peněž investičním aj. společnostem za účelem získání úroků, dividend nebo zisku 3. nehmotné investice - nákup know-how - výdaje na výzkum, vzdělání, sociální rozvoj, hlavní předmět činnosti výrobního podniku představují hmotné investice - jsou to celkové výdaje vynaložené na výstavbu, modernizace, rekonstrukci nebo obnovu majetku podniku (skutečná fyzická tvorba pořízení budov, strojů, ) - výstavba nových provozů, zavedení nových technologií, výměna zastaralého a opotřebovaného zařízení, z hlediska toho, zda investice rozšiřujeme nebo jen obnovuje výrobní kapacitu podniku, rozlišujeme: 1. rozšiřovaní investice (nettoinvestice,čisté investice) 2. obnovovací investice (reinvestice) 3. bruttoinvestice (celkové, hrubé investice) Rozhodování o investicích: = rozhodování o tom, kolik, do čeho, kdy, kde a jak investovat = rozhodování o budoucím vývoji podniku a jeho efektivnosti = tato rozhodnutí patří k nejdůležitějším manažerským rozhodnutím - investice pro podnik na jedné straně přírůstkem zisku, ale i břemenem, které zatěžuje eko podniku hl. fixními N - nesprávně zaměřená a neefektivní investice může podnik přivést i k úpadku investiční plán podniku: - vychází ze strategického podnikatelského plánu - je konkretizován v investičních projektech - z něho se vybírají ty, které nejlépe splňují cíle podniku - cílem investiční činnosti jsou takové investice, které vedou k růstu hodnoty podniku - investičním projektem může být náhrada opotřeb.zařízení, zavedení nového výrobku - pro nejvhodnější projekty se vypracovává podrobná technicko-ekonomická studie technicko-ekonomická studie: - zabývá se věcnou i ekonomickou (finanční) stránkou investičního projektu z věcného hlediska: jde o technickou a výrobní stránku investice (jaké stroje a zařízení mají být obnoveny nebo nově pořízeny, jakou mají být rozšířeny výrobní kapacity, ) z ekonomického hlediska: jde o posouzení eko efektivnosti investičního projektu a způsobu jeho financování (z vlastních zdrojů, úvěrem) podnik si může investiční projekt realizovat: 1. vlastní investiční výstavbou - u rozsáhlejších investic účastníky jsou: - investor (organizace, pro kterou se investice realizuje a která ji financuje) - projektant (vypracovává projekt včetně rozpočtu) - dodavatel (uskutečňuje výstavbu) 2. dodavatelským zpŧsobem 3. koupí 4. finančním leasingem 13
zdroje financování investic: 1. vlastní zdroje - odpisy - zisk - výnosy z prodeje a z likvidace hmotného majetku a zásob - nově vydané akcie 2. cizí zdroje - investiční úvěr (půjčka) od banky - vydané a prodané obligace - splátkový prodej - leasing (nájem zařízení, dopravních prostředků, ) Odpisy: = náklady, které vyjadřují opotřebení budov, strojů a jiných stálých A - uskutečněné odpisy obvykle nestačí ani na reprodukci existujících SA, proto se musí použít i ta část zisku, která není rozdělena mezi majitele (akcionáře) = investice musí vydělat jak na splacení cizích, tak i vlastních zdrojŧ 10. hodnocení efektivnosti investic: = podstatou hodnocení investic je porovnání vynaloženého kapitálu (výdajů na investici) s výnosy (příjmy), které investice přinese = hodnocení výnosnosti (rentability) investice - výnosem investice je přírůstek zisku (zisk po zdanění) a přírůstek odpisů (vrací se podniku v ceně prodaných výrobků) = tyto položky tvoří cash flow - přijatelná je taková investice, jejíž budoucí výnosy převýší náklady na ni vynaložené - musíme přihlédnout i faktoru času - dalším kritériem hodnocení efektivnosti je rizikovost Rizikovost: stupeň nebezpečí, že nebude dosaženo očekávaných výnosů a doba splacení investice (rychlost přeměny investice zpět do peněžní podoby) při hodnocení investice přihlížíme k její: výnosnosti rizikovosti likvidity (době splacení) Ideální investice je taková, která má vysokou výnosnost, je bez rizika a co nejdříve se zaplatí. V praxi však takový investice téměř neexistuje. Ve skutečnosti: investice s vysokou výnosností je obvykle i vysoce riziková, málo riziková a likvidní investice bývá zase málo výnosná. Postup hodnocení investic: 1. určení jednorázových nákladŧ na investici (akcie, projekt) - dopravné, N na instalaci, stavební N, N na výzkum a vývoj, N na přeškolení pracovníků, N na ochranu životního a pracovního prostředí, 2. odhadnutí budoucích výnosŧ, které investice přinese, popř. rizika - odhad budoucích tržeb a nákladů - rozdíl mezi přírůstkem OA a přírůstkem krátkodobých pasiv je změna čistého pracovního kapitálu - je-li změna kladná = jsou nutné dostatečné finanční zdroje 3. určení nákladŧ na kapitál vlastního podniku, který investice uskutečňuje (určení požadované výnosnosti investice, která přihlíží i k jejímu stupni rizika) - určení podnikové diskontní míry (nákladů na kapitál) 4. výpočet současné hodnoty očekávaných výnosŧ (cash flow) a aplikování rŧzných metod ekonomického vyhodnocení investice 14
- jednorázové N na investici jsou vynaloženy v poměrně krátké době, očekávané V z investice plynou řadu let = působí faktor času - faktor času způsobuje, že hodnota dnešní peněžní jednotky je vyšší než hodnota peněžní jednotky v budoucnu = časová hodnota peněz se mění Současná hodnota: peněžní suma, která musí být investována, pokud má být ve stanovené době získána zpět větší o očekávané výnosy 2 SKUPINY METOD HODNOCENÍ: 1. statické - vyjadřují stav k určitému okamžiku - jsou stavovou veličinou - nezahrnují v sobě faktor času - patří sem: doba návratnosti investic, rentabilita úhrnného vloženého kapitálu 2. dynamické - jsou tokovou veličinou - vyjadřují stav za určité časové období nebo za určitý úsek - zahrnují v sobě faktor času - patří sem: čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento 11. Metody hodnocení investic 1. Metoda výnosnosti investic r i = Zrr / IN r Z r = průměrný čistý roční zisk plynoucí z investice I N = náklady na investici - nepřihlíží k rozložení zisku v čase (je statickým ukazatelem) - poskytuje rychlou a vysoce názornou představu o rentabilitě (výnosnosti) investice 2. Metoda doby splacení (doby návratnosti) = takové období, za které se tok výnosů přinese hodnotu rovnající se původním nákladům na investici - čím je doba splacení kratší, tím je investice likvidnější (je v ní kapitál vázán kratší dobu) - tento ukazatel je mírou likvidity investice - tato metoda nebere v úvahu výnosy po době splacení a časové rozložení výnosů v době splácení 3. Metoda čisté současné hodnoty = rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných výnosů (cash flow) a náklady na investici ČSHI = SHCF IN n t=1 CF t / (1 + k ) t IN ČSHI = čistá současná hodnota investice SHCF = současná hodnota cash flow (výnosů z investice) CF = očekávaná hodnota cash flow v období t IN = náklady na investici k = kapitálové náklady na investici (podniková diskontní míra) t = období 1 až n n = doba životnosti investice metoda čisté současné hodnoty bývá doplněna indexem rentability: IR = SHCF / IN - je-li hodnota indexu větší než 1, můžeme investici přijmout - používá se při srovnání více variant - vybereme tu variantu, jejíž index výnosnosti je vyšší 4. Metoda vnitřního výnosového procenta - metoda je založena na principu současné hodnoty - hledáme takovou diskontní míru, při které se očekávané výnosy z investice rovnají současné hodnotě výdajů na investici 15
MVA: = Market Value Added (Tržní přidaná hodnota) - přírůstek tržní hodnoty firmy rozdíl mezi částkou, kterou by akcionáři a ostatní investoři získali prodejem svých akcií a hodnotou, kterou do firmy vložili - hodnota může být kladná i záporná (ale když je záporná, je to špatně) - cílem managerů je její maximalizace EVA: = Economic Value Added (Ekonomická přidaná hodnota) - rozdíl mezi čistým ziskem podniku a jeho kapitálovými náklady - vychází z předpokladu, že N na kapitál jsou dvojího druhu a že do nich patří úroky placené investorům (úroky z cizího kapitálu) a V, které požadují vlastníci - aby mělo podnikání smys, nestačí pouze dosahovat zisku, ale ukazatel EVA musí mít kladnou hodnotu - berou se v úvahu ekonomické N EVA = NOPAT C*WACC WACC r r 1 t NOPAT= EBIT (1-t)-C*WACC EBIT = provozní zisk před úroky a zdaněním (=hrubý zisk) T = míra zdanění zisku (např. daň 30% do vzorce 0,3) C = dlouhodobě investovaný kapitál NOPAT = čistý provozní zisk po zdanění WACC = náklady na kapitál!!! NOPAT WACC!!! - provozní zisk po zdanění musí být vyšší nebo alespoň stejně velký jako náklady na kapitál, aby podnikání mělo smysl při výpočtech se vychází z určitých předpokladů, které zjednodušují analýzu: kapitál je půjčován i vypůjčován za stejnou úrokovou míru všechny peněžní toky se uskutečňují na začátku nebo na konci období, nikoli nepřetržitě v průběhu období výnosy jsou jisté, bez rizika (riziko vkládáme do výpočtů diskontováním) Srovnání investičních variant 1. jedna možnost investování kapitálu přijmu / odmítnu u metody doby splacení musí být doba kratší, než je životnost investice u metody ČSH musí být velikost ČSH kladná VVP musí být vyšší než minimálně přijatelné procento 2. více možností pro investování kapitálu o kapitál stačí na 1 akci výběr ze zaměnitelných vzájemně se vylučujících investičních variant takové varianty, které uspokojí stejný účel a z nichž může být realizovaná jen jedna platí proto vždy buď nebo o kapitál stačí na více akcí výběr z více variant a stanovení jejich pořadí pro každou variantu se vypočtou základní ukazatele (VVP, ČSH, popř. index výnosnosti) podle VVP stanovíme pořadí investičních možností (vybíráme a realizujeme podle něj investiční akce) při tomto přístupu nemusí být dosaženo hlavní cíle podniku (maximalizace tržní hodnoty firmy) E C e D C C celkový kapitál (součet D + E) E vlastní kapitál (VK) D cizí kapitál (CK) re náklady na VK rd náklady na CK t daň D/C % zadluženosti (CK) E/C podíl celkového kapitálu d 16
12. Zpŧsoby financování podniku: Financování je významnou průřezovou činností spojující všechny věcně specializované aktivity probíhající v podniku. Financování podniku 4 zákl. úkoly FMP 1) Opatřování kapitálu peníze, fondy pro běžné i mimořádné financování podniku a rozhodovat o jeho struktuře a změnách struktury. Tzn. získat úvěr, vydat akcie nebo obligace, restrukturovat zdroje. Jsou to aktivity, které se týkají strany pasiv v rozvaze. 2) Rozhodovat o alokaci kapitálu tzn. nakoupit aktiva, investovat kapitál do hmotného, nehmotného nebo finančního majetku podniku, financovat běžné činnosti podniku nebo financovat vývoj nových výrobků a technologií, vracet vypůjčený kapitál investorům a další. Tyto činnosti se týkají především strany Aktiv v rozvaze. 3) Rozhodovat o rozdělení zisku reinvestice Z+, vyplatit Z ve formě dividend dividendová politika podniku 4) Prognózování, plánování, zaznamenávání, analyzování, kontrola a řízení hospodářskou stránku činnosti podniku tak, aby byla zajištěna finanční stabilita podniku. Tou rozumíme schopnost podniku platit své současné splatné závazky z běžných příjmů, inkas budoucí závazky z budoucích příjmů, potřebné investice z vytvořených fondů a neplánované výdaje z rezervních fondů resp. možnost si na tyto úhrady bez problémů vypůjčit. Veškeré financování a fin. Řízení podnikŧ je ovlivňováno 2 faktory: Faktorem času a faktorem rizika. Faktor času - Budoucí hodnota peněz (úrokování) a současná hodnota peněz (diskontování). Faktor rizika při fa rizika lze odvodit všeobecná pravidla pro fin. Rozhodování, kterými se investoři a fin. manageři řídí. - Při stejném riziku se preferuje vždy větší výnos před výnosem menším - Při stejném výnosu se preferuje vždy menší riziko před rizikem větším - Za větší riziko se požaduje větší výnos - Preferují se peníze obdržené dříve, před stejnou částkou peněz, obdrženou později - Motivací investování do určité akce je očekávání většího výnosu, než by přineslo investování do jiné akce, ovšem s přihlédnutím k míře rizika - Motivací veškerého investování je zvětšení majetku Zpŧsoby financování podniku 17
Podle pŧvodu kapitálu: a) Vnitřní financování zdrojem kapitálu je podniková hosp. činnost, jejímž výsledkem je zisk, resp. odpisy a dlouhodobé rezervní fondy popř. prostředky uvolněné rychlejším obratem kapitálu. b) Vnější financování kapitálem, který přichází z vnějšku mimo podnik - hl. zdroji jsou vklady a podíly zakladatelů vlastníků a spoluvlastníků tzn. financování z vl. zdrojů. Patří sem i financování z cizích zdrojů obligace, půjčky. Nové formy vnějšího financování: a) Leasing pronajímací společnosti pronajímají výrobní stroje. A nájemci/ pronajímatelem může být přímý výrobce. 1. Operativní (provozní) leasing po skončení doby nájmu zůstává předmět ve vlastnictví leasingové společnosti. 2. Finanční - nájemní smlouva je nevypověditelná, riziko spočívá na nájemci, do jehož vlastnictví po skončení nájmu předmět většinou za symbolickou cenu přechází. 3. Zpětný leasing při kterém leasingová společnost nejprve koupí předmět leasingu od původního majitele a následně mu jej pronajme Faktoring je odkup pohledávek faktorem, který nese riziko jejich nedobytnosti a stává se tak institucí financující podnik, který své pohledávky odprodal Zerobondy půjčky s nulovým kupónem, futures předkupní smlouvy, swaps výměnné obchody na mezinárodních trzích, Opce právo nebo povinnost na koupi nebo prodej finančních titulů, např. akcií, půjček, valut Podle pravidelnosti financování rozeznáváme: Financování běžné (Krátkodobé) spočívá v zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku (na nákup surovin, materiálu, paliva, energie, mzdy pracovníkům, placení nájemného, přepravného, daní, splacení krátkodobých závazků, vyplácení dividend a úhradu jiných výdajů) Financování mimořádné financování při založení podniku, při rozšiřování podniku, při spojování podniku, při sanaci podniku, při likvidaci podniku, potřeby financování pří živelných pohromách Podle pořízení dlouhodobého majetku je hlavním zdrojem Vlastní kapitál Dlouhodobý cizí kapitál Pro pořízení OM k tomu přistupuje i krátkodobý cizí kapitál Rozeznáváme 3 druhy financování podniku Financování vlastním kapitálem Financování cizím kapitálem Samofinancování (financování ze svého zisku odpisů, popř. dalšími vnitřními zdroji) Běžné (Krátkodobé) financování Zjištění kapitálové potřeby pro financování OM a činností s tím spojených je dosti obtížné. Hovoříme o financování a řízení pracovního kapitálu. Řízení Pracovního kapitálu má základní 2 úkoly: Určit potřebnou (optimální, přiměřenou) výši každé položky oběžný aktiv a jejich celkové sumy Určit, jakým způsobem oběžný majetek financovat 18
Hrubý pracovní kapitál = OM Čistý pracovní kapitál (ČPK) = OM Krátkodobé závazky Krátkodobé závazky = Celková Pasiva vl. Kapitál DCK Podnik by měl mít tolik OM jak ve věcné tak peněžní formě, kolik hospodárný provoz podniku potřebuje. Má-li jej méně, pak je investiční majetek podniku nevyužit, což je nehospodárné a celkový rozvoj podniku brzděn. Máli jej více, pak je jeho část nečinnosti což vyvolává zbytečné náklady, především úrokové náklady z vázaného majetku. Výše OM by měla být optimální. Pro určení potřebné výše oběžných aktiv můžeme postupovat 2 způsoby: Analyticky podle jednotlivých položek aktiv, se určí u každé položky optimální výše, je nejpropracovanější u zásob Globálně souhrnným výpočtem pomocí tzv. obratového cyklu peněz Obratový cyklus peněz je doba mezi platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa z prodeje výrobku, po kterou jsou fondy podniku vázány v oběžných aktivech Obratový cyklus peněz se skládá (OCP) z doby obratu zásob z doby obratu pohledávek inkasa z doby odkladu plateb OCP = DOZ + DI DOP Obratový cyklus peněz se tedy vypočte jako součet doby obratu zásob a doby inkasa a odečteme dobu odkladu plateb.je tedy zřejmé, že čím kratší je obratový cyklus peněz, tím méně pracovního kapitálu podnik potřebuje. Obratový cyklus peněz lze zkrátit: zkrácením doby obratu zásob zkrácení doby inkasa prodloužením doby odkladu plateb Z uvedeného vyplívá, že oběžná aktiva jsou financována jak dlouhodobými dluhy, tak krátkodobými dluhy. Čistý pracovní kapitál je financován pouze dlouhodobými dluhy Čistý pracovní kapitál představuje přebytek oběžných aktiv nad krátkodobými dluhy, tedy tu část, která je financována dlouhodobými zdroji. Protože dlouhodobý kapitál není okamžitě splatný, je tato část OM k dispozici vedení podniku pro jeho podnikatelskou aktivitu. Je však třeba aby tento pracovní kapitál byl v likvidní formě (penězích, obchodovatelných CP). Doba obratu zásob je průměrná doba od nákupu materiálu do jejich prodeje. Zahrnuje dodávkový a výrobní cyklus a vypočte se podle vzorce: 19
Řízení CF Cílem podnikání je zhodnocení vloženého kapitálu, čemuž dochází k tvorbě zisku. Zisk je účetní veličinou nikoliv skutečnými penězi. Skutečnými penězi je rozdíl mezi peněžními příjmy a peněžními výdaji, který označujeme jako CF (peněžní tok). Fin. manažeři, kromě toho, že musí zajistit zhodnocení vloženého kapitálu, to je zhodnocení zisku, musí dále zajistit aby podnik měl v každém okamžiku dostatek peněz nebo-li CF. Sestavení plánu CF přímou metodou nepřímou metodou 13. Hodnocení finanční výkonnosti podniku finanční analýza Jakékoliv finanční rozhodování v podniku musí být podloženo finanční analýzou. Na jejích výsledcích je založeno řízení financí, řízení a financování oběžných aktiv a investic, cenová a dividendová politika podniku a další. Zdroje údajŧ pro finanční analýzu jsou : interní finanční výkazy (rozvaha, VZZ, CF), výroční zprávy podniku, různá statistická šetření, údaje manažerského účetnictví, ale i externí údaje o jiných podnicích např. údaje ze statistické ročenky Techniky používáme ve finanční analýze kromě rozboru absolutních ukazatelů, je používán % rozbor, poměrové ukazatele, Altmanův vzorec, vzorec DU pont, MVA, MVA Techniky procentního rozboru spočívají v tom, že kromě absolutních hodnot rozvahy a výsledovky se počítá jejich procentní podíl na celku (např. v rozvaze na sumě aktiv na bilančním součtu, na výsledovce na celkových výnosech) a sleduje se jejich vývoj v jednotlivých obdobích, zároveň se mohou porovnávat hodnoty s jinými konkurenčními podniky. Poměrová analýza pracuje s poměrovými ukazateli, které představují podíl dvou absolutních ukazatelů. Hlavní představitelé skupin poměrových ukazatelů: ukazatele finanční situace ukazatele výnosnosti, ziskovosti ukazatele likvidity ukazatele zadluženosti ukazatele tržní hodnoty Ukazatele finanční situace K nim se obvykle řadí ukazatele likvidity a zadluženosti. Ukazatele výnosnosti (Rentability) Čistý výsledek podnikového snažení vykazují kombinovaný vliv likvidity aktivity a zadluženosti na čistý zisk podniku. 20