Satipatthána Vipassaná odkaz M.F.

ÁYUKUSALA VIHÁRA <ayukusala@centrum.cz> Satipatthána Vipassaná odkaz M.F. Principy výuky meditace všímavosti a vhledu Dhammakusala: Ctihodný, jak víš, provedl jsem interview s nkolika pedními uiteli meditace na Srí Lance a ptal jsem se jich na to, jak a jakou meditaci uí. Protože jsem se jakožto tvj žák nauil meditaci pod tvým vedením, tak jsem si to už pi rozhovorech s ostatními uiteli srovnával s tím, co praktikuji. Rád bych v podstat ty samé otázky jako jim položil i tob. První otázkou je, jaké jsou tvoje zásady pi výuce satipatthána vipassaná? Na co kladeš draz? ím zaínáš a jak postupuješ metodicky? Poítej s tím, že tento rozhovor je už pro lidi, kteí mají njakou zkušenost s meditací. Takže se nemusíš bát, že bys nkoho zmátl, když ekneš víc, než je zdrávo pro prvnmeditující. Kusalananda: Když pracuji s lidmi, kteí již nco vdí o Dhamm a už si vyzkoušeli meditaci, tak pedpokládám, že jim jde o to dosáhnout toho nejvyššího cíle Buddhova uení, to znamená pekonat utrpení a zbavit se všech píin utrpení. Dosáhnout tedy toho nejvyššího štstí nibbány. S tímto cílem ped oima ty lidi vedu k tomu, aby získali dovednosti pro harmonizování a ovládání své mysli a aby dokázali tyto dovednosti využít na cest vhledu. Takže zaprvé získat dovednosti jak regulovat svoji mysl, to znamená vyvažovat pt schopností mysli, paa mano indrija. Vztah mezi saddhá a paá, samádhi a virija to všechno vybalancovává sati. To je první cíl výuky, pomoci meditujícím, aby se rozchodili na té cest, která vede pes jednotlivá poznání vhledu vipassaná ána až k cíli nejvyššímu. Ideáln na tom pracujeme na zásedech. Tam je zapotebí vytvoit prostedí, chránné prostedí. Úastníci musí získat uritý rytmus, to znamená rozvrh dne, jasnost pechod pi stídání pracoviš a atmosféru vzájemné podpory to vše tak, aby to, co jako uitel a ukazatel cesty nabízím, mlo co nejefektivnjší dopad. D: Tím tedy zaínáš výuku na meditaním zásedu. A co je jejím hlavním principem, tím nejdležitjším? K: Vbec hlavním principem mé výuky je pivést lidi k tomu, aby si dokázali vytvoit co nejlepší prostedí a dokázali tam v nm nic nedlat. Nic nemuset dlat to je ten nejdležitjší princip. Bhem celého zásedu nic aktivn nedlat. Aby se tam ta jejich mysl mohla ustálit. Aby ti lidé pišli k sob A aby ta jejich mysl zaala produkovat, vyhazovat ze sebe neistoty. A práv to vyžaduje, že tam nesmí být žádné zasahování do obsah, žádná indoktrinace. Nic ty lidi neuím, než jen to, co je zapotebí pro vyvážení tch jejich vlastních pti schopností mysli. Ukazuji jim a nacviuji s nimi jen ty dovednosti, které potebují, aby dokázali tu svou

- 2 - mysl koírovat a nechat ji produkovat. Žádné zprostedkování Dhammy jako vdní. Vdní pijde, to pijde samo jejich vlastní autochtonní vdní, které získají vlastním vhledem. Takže ta první zásada je: Nic tm lidem nevnucovat, nic je neuit. A z toho vyplývá druhá zásada: Nemanipulovat jejich mysl žádným smrem. Ani smrem zvýšení dvry a úcty k Buddhovi ili saddhá, ani smrem dobrotivosti a lásky ili mettá. A hlavn ne smrem njakého odporu k samsáe, k tlu nebo ke strav nebo njaké podobné pedjímání hnusu, rozpadu i pomíjivosti. Co sami pozdji poznají a jaké postoje budou k samsáe zaujímat to je jejich vc, jejich vlastní rozhodnutí. No a s tím souvisí tetí zásada: zajistit jim jen rámec pro to, aby si mohli dovolit nerušen meditovat, aby mohli skuten dlat jen to, co chtjí, aby se cítili jistí, opatrovaní, podpoeni Dát jim jen rámec, podmínky pro to, aby si sami utvoili takové prostedí, ve kterém od probuzení do usnutí nic nedlají. Minimalizují veškeré innosti, zpomalují a zklidují se, omezují písun informace zvenku, vnují se zcela sami sob. Takže se nejprve ta mysl ustálí, sedne si, není eena i kalena niím zvenku. Nic do té mysli necpou, ale pak v dalším pirozen picházejícím procesu z ní uvolují veškerou zátž, to jim pak jasnji ukáže, co vše v té mysli mají toho si jen všímají. S tím vším, co pijde, co se ukáže, zacházejí kompetentn tak, že si toho jen všímají. Pozdji pak se zbavují i z vtší hloubky mysli picházejících neistot mysli, kilesa, které nechávají vynoit, které mohou z té mysli i neekan siln vylítnout To pak už je ale uím, jak s tmito neistotami zacházet pomocí rzných dalších technik vipassaná. Takže mám ti principy: Za prvé nic nevyuovat, jenom ukázat, nauit a zprostedkovat dovednosti. Za druhé tu mysl meditujících nikam netlait, ani do lásky, ani do hnusu, ani do víry. Za tetí vést meditující k tomu, aby umli pijmout, cokoliv pijde, aby si všeho opravdu jen všímali. Teprve pak je možný pokrok vhledu. To jsou moje hlavní principy výuky. D: Te jsi vyjmenoval ti principy Mohl bys ty ti stáhnout do jednoho hlavního? K: Mohl. Hlavní princip je narafiit meditujícím podmínky pro to, aby skuten nemuseli od rána do veera nic dlat. D: Dobe, to je opravdu hezké, že ekneš lidem, aby nic nedlali. Ale to je pro drtivou vtšinu obrovský problém a pedevším zaáteníci v tom pkn lítají. A staí mazáci už mají vtšinou vykultivovanou dovednost chovat se tak, aby to zvenku vypadalo všímav. Hledáním rzných únikových inností pro svoji mysl ztrácí mnoho lidí mnoho drahocenného asu. Na zásedu to první dny není snadné a pozdji to není o nic lepší. Nemáš s tmi lidmi soucit? K: To víš, že mám. Vysvtluji, k emu to je dobré, nic nedlat. Dávám instrukce, jak nejlíp umím, co nejkratším zpsobem, bez zanášení jejich mysli píliš mnoha informacemi. Ze soucitu se nkdy i donutím být písný a

- 3 - tvrdý. První dny se též zcela zúastním všeho toho nic nedlání celé skupiny i když je to pro mne vedle všech tch koordinaních a ostatních inností dost namáhavé. Když ale chci ten hlavní princip pln uplatnit ve skutenosti zásedu, tak proto dlám vše, co je mi lidsky možné. Pomáhám meditujícím pehodit tu vyhýbku ze zvyklých kolejí k nic nedlání a jen všímání. To znamená, dlám vše proto, aby se ráno všímav probudili a nic nemuseli dlat, dokud veer neusnou. Aby pitom nechali mysl vyhodit ze sebe cokoliv se vynoí, aby ta mysl vyblinkala, vyzvrátila, vytlaila, vykadila všechny neistoty. A ím mén meditující dlají, tak tím efektivnjší je toto samoištní mysli. Takže ten hlavní princip je udlat jim tak jednoduchý program, který neblokuje a neomezuje to ištní mysli, který ho pouze umožuje. A ten nejjednodušší program je: Probudit se všímav, provést tu nejjednodušší hygienu a pak, chodit, sedt, chodit, sedt, papat, kakat, odpoinout, chodit, sedt, chodit, sedt, chodit, sedt, mít šálek aje, veer krátký Dhamma pednes a chodit, sedt, chodit, sedt a jít spinkat. Takže minimum nabídky a nabídku takovou, aby ta mysl nemusela nic pijímat zvenku a aby se mohla sama istit. To je ten hlavní princip. Tomu slouží ty první dny zásedu. D: Když si to tak srovnám s tím, co jsem vidl v rzných meditaních centrech a klášterech u jiných uitel, které jsem tam vidl uit, tak se nikdo tolik o ty meditující nestará. Ty za nimi i venku chodíš, opravuješ je a ukazuješ jim jak si vylepšit meditaní pracovišt. Je to mnohem vtší zabíraka pro tebe nebo pro ostatní uitele Dhammy, které jsi vytrénoval, protože vy ty lidi na zásedu chráníte proti všemu tomu, co by zvenku rušilo, což ostatní, pokud jsem vidl, nedlají. Nikde jinde jsem nevidl jako u vás, že když nkdo ty meditující ruší, tak vy tam jdete a zarazíte to. K: Chráníme ty lidi ped rušiteli zvenku a ped tím, aby se nerušili navzájem. D: Což je myslím hrozn dležité a pro mne jedna z nejdležitjších vcí. Já musím mít jistotu, že ten uitel nade mnou drží ruku a že když bude njaký problém, že to nebudu muset ešit. K: Ano, pesn tak to má být. D: Dále jsem se ptal tch ostatních uitel a ptám se te tebe: Jaké druhy meditace používáš? K: Jsou to hlavn dva druhy meditace. A sice chození a sezení. A to je princip vyvážení tlesn aktivního a pasivního bhem celého dne. Chození a sezení jakožto podklad pro celodenní fungování mysli. No a pak jsou to ty pomocné tyi ochranné meditace, které ale dlám vždy jen na zaátku dne. A na konci dne mettá vlastn jen pro ty, kteí chtjí jít hezky spinkat. Ale nikoliv pro ty, kteí se opravdu rozjedou na vipassaná a prolomí ten vhled do skutenosti. Ti, kteí se dostanou od slova ke skutenosti, získají náma rúpa pariheda ána, no tak tm íkám, už žádná mettá a nechote ani na Dhamma pednes. A když pijdete, tak pozorujte jen slyšení a tak dále nezabývejte se

- 4 - obsahy, pojmy. Pokraujte neustále v tom kultivování vhledu do skutených jev. Udržujte si to rozvíjení cesty vipassaná. D: Podle eho poznáš, že ten lovk má už náma rúpa? Co ti ekne? Já to mám, ale pesto nedokážu íci: "náma rúpa pariheda ána je když " Kde je ten prlom? K: Tam nejde o to, co mi ten lovk ekne. To kdybych te ekl, tak by bylo snadné, aby se to nkdo nauil nazpam a pak mi to ekl. Tam jde o to, jak mi to ekne a jak já u nj vidím ten soulad mezi tím, co íká a co dlá. Jsou lidi, kteí mohou cokoli íkat a dokonce i uit, anebo vyprávt o svých ánách podle toho, co si peetli. A mohou i íkat ironicky, jakoby si dlali ze sebe legraci "ta moje tak zvaná magga phala", nebo "moje bhanga ána", mávat pi tom rukou, pedstírat tak skromnost a zárove se ale vytahovat, co všechno vdí. Mluví o nem a já vidím, že jsou to jen slova, slova, slova To poznám, když s tím lovkem sedím. To poznám, když toho lovka vidím, jak jde, jak jí, jak si sedá k meditaci. Takže to se nedá poznat jen na tom jak to íká, ale dá se to poznat na tom, jak to, co íká odpovídá té práv aktuální skutenosti, když to íká. Je to ta opravdovost a integrita celé osoby. Je to ta kongruence mezi tím, co ten lovk jiným ukazuje tlesn a co sám tlesn prožívá jako nosi svých hnutí mysli. Ta tlesnost rúpa skuten má pesnou korespondenci v tom, co prožívá a komunikuje náma. Náma rúpa odpovídá jedno druhému a ten lovk je schopen oba dva ty aspekty toho procesu vidt a rozlišit. V pokroilém je to pak, že vidí náma rúpa, jak spolu souvisí a ví to ve vždy bezprostedn následujícím vdomí viána. A zase nechá vylítnout náma rúpa a hned na to viána. Náma rúpa paajá viána, viána paajá náma rúpa, náma rúpa paajá viána tak jak ten proces oznaoval Buddha. D: Takže to jsme se dostali k tomu ankamana chození a ánápánasati sezení, které jsou vlastn hlavní inností celého zásedu. Piemž ty první dny dláme ánápánasati jako meditaci klidu a pak po tom pichází instrukce na vipassaná. K: Ano. Piemž, ale už i ty první ti dny instrukce ánápánasati je rozlišená od osoby k osob. Už tam jsou rozdíly, jestli ten lovk pozoruje ána a apána na nose, i na horním rtu, anebo jestli to pozoruje na zvedání a klesání bišní stny. Jsou ale i tací, kteí spontánn nepozorují ani na biše, ani na nose, ale cítí rozpínání a smršování celého tla. Se všemi tmi v osobní instrukci pracuji rozdíln. Pak jsou také ti, kteí to sice pozorují na nose, ale nepozorují konkrétní procesy ána a apána, nepoznávají skutené jevy, ale soustedí se na pedstavu dechu, na ánápána nimittu. Mají jasnou pedstavu nimittu i pojem paatti o souvislosti nádechu a výdechu ánápána. Jejich meditaním pedmtem árammana nejsou nádech a výdech jako takové, nikoli ty prožitky skutených dotyk vzduchu na nose, tito lidé mají jako meditaní objekt dech ili ánápána nimitta. U nkterých z nich se snadnji

- 5 - vyvíjí soustední smrem k úplnému pohroužení v džhán. Je to svtská (v páli: lokika) džhána, která má jako pedmt paatti i nimitta. Ale tito lidé to mají pak vtšinou o to tžší prolomit se k té skutenosti jev a uvidt ten rozdíl náma rúpa. Ti, kteí vnímají element zem to znamená dotyk, anebo element vtru to znamená pohyb, bu na nose nebo na biše, tak ti to mají snadnjší pijít díve k vipassaná ána. A práv na to je geniální ta metoda, kterou vyvinul mj uitel ctihodný Mahási Sayadaw. Jeho metoda práv vede co nejrychleji k realit a k rozlišení mezi slovem a skuteností náma rúpa. K tomu bych chtl za sebe sama íci, že a meditující postupují jakýmkoli zpsobem, tak ten nejvyšší úel pro mn je vést je co nejrychleji k realit a k vipassaná ána, nikoli ke džhánám. Samozejm když je nkdo nadán na džhány, nebo tady nkdo dlá objevy skrze jednu z tch uvedených variací všímavosti nádechu a výdechu, no tak ho nechám, tak ho neutnu. Ale snažím se co nejdíve každého vést k tomu, aby se co nejrychleji dostal na cestu ke vstupu do proudu. Rozhovor byl veden v Sambodhi Vihára, Colombo 10. 3. 1999 D: Jaký byl vývoj tvé výuky meditace od tch prvních meditaních zásed ped ticeti lety? K: Vlastn to nejdležitjší pro uvedení Dhammy, bylo neredukovat výuku jen na meditaci. Od zaátku mi šlo o to, nebýt uitelem meditace, ale být uitelem Dhammy to znamená uit jak znalosti, tak dovednosti, jak parijatti tak patipatti. Neuil jsem meditaci pouze jako techniku, ale uil jsem ji ve vztahu ke každodennímu životu. Na to jsem dbal už v prvních desetidenních kursech, které jsem uil v Indii. Vývoj mé výuky byl dán pizpsobováním se tomu, co mí žáci znali o Buddhov uení. Ale i psychologm a psychiatrm jsem zdrazoval, že meditace má smysl jen jako souást zvládání každodenního života a tudíž v kontextu celé Buddhovy nauky toto napíklad už v roce 1971 v mé první pednášce na Bernské universit "Verhaltensänderung durch orientalische Versenkungstechniken". Uil jsem však vždy celou Buddhovu osmilennou stezku. Když uitelé meditace vytrhnou meditaci vipassaná z jejího pvodního rámce a neuvedou celou Buddhovu nauku pimen životní situaci svých žák, tak vytváí nové problémy. Tyto problémy a jejich ešení jsem shrnul 1980 ve svém lánku "Dhammaduta in the West and its Hindrances" v anglitin, který je peložen i do nminy a eštiny. Upozoroval jsem tam též, na rozdíl mezi uiteli meditace a uiteli Dhammy. V sedmdesátých letech se vyrojilo spousta uitel meditace rzných smr, buddhistickou meditaci vipassanu zaali tehdy uit Goenka, Goldstein a další oni ale neznali moc Dhammu a teprve pozdji se to, co potebovali z Dhammy pro výuku meditace, pomalu uili. M šlo zcela vdom od zaátku o to, abych nebyl pouhým uitelem meditace, ale uitelem Dhammy.

- 6 - Uitelé meditace na západ pak zavedli novou módu: jezdit od kurzu ke kurzu a bojovat o místo v hierarchii takzvaných "old students". A k tomu pišla ješt jedna dležitá vc: Na tch kurzech se ti lidé neuili být samostatnými emancipovanými meditujícími, ti se uili být dobrými studenty a zaali vytváet sekty jednotlivých uitel. Tak zvaní "old students" mohou být i mniši, kteí už by mli vdt jak meditovat a pesto znovu a znovu jezdí na kurzy meditace teba k Josephu Goldsteinovi, nebo ke Goenkovi, aby byli jejich dobrými žáky a zajistili si své místo mezi konkurencí. S tímto konkurenním myšlením pak pišli na scénu i takoví, kteí chtli vyuovat meditaci. Protože se nemli ím jiným prokázat, tak se ohánli tím, že jsou "old students". Pak zaali uit meditaci a štpit laickou sanghu, aby si rozdlili zákazníky. Nikdo se ale nezabýval tím, aby uil tyto lidi jak uit. A toto jsem diskutoval s Nyánaponikou, Munindrou, Rewatadhammou, Piyadassim, k tomu jsem také vedl Josepha Goldsteina. V archivu máš k tomu dost velký balíek naší korespondence. Jsem na to hrdý, že mnozí pevzali mé názory o výuce uitel i když mne teba necitují. Tyto mé myšlenky se asem prosadily napíklad v Barre v Americe, kde se zaali zabývat tím, jak uit uitele uit. I to jak pekonávat ty nešvary, na které jsem upozornil v tom lánku na zaátku let osmdesátých, vzali v úvahu v letech devadesátých. D: Dlat z lidí poslušné následovníky to najdeš stejn tak u nás jako i tady na Srí Lance. K: Mohl sis toho jist všimnout i tady napíklad v tch meditaních centrech, že bu uí pouze techniku, nebo dokonce zmatek techniky, anebo uí jen oddanost a rituál, aby ti lidé byli "dobrými žáky, dobrými následovníky a ješt lepšími buddhisty". Ale to, že Buddha Dhamma je cesta neposlušnosti, emancipace, cesta ke svobod od všech vnitních i vnjších autorit, to tady nenajdeš skoro nikde, snad s výjimkou tch mnich, kteí žijí v divoin. D: Ješt k tm instrukcím na meditaci jsem si te vzpomnl na slova ctihodného U Janaky, který íkal, že jsou ti základní oblasti meditace a sice chození, sezení a denní aktivity piemž všechny mají stejnou dležitost a pi všech mže dojít k meditanímu pokroku. K: Dokonce i k úplnému probuzení, jak tomu bylo u ctihodného Ánandy, který dosáhl arahatta magga phala, když všímav uléhal k odpoinku. V mém pístupu k výuce bylo však dležitjší dávat meditaci do kontextu každodenního života a to v nejširším pojetí, ve smyslu Osmilenné ušlechtilé stezky. Samozejm jsem už od zaátku uil všímavost a jasné vdní sati sampadžaa pi jídle, uléhání a tak dále jak jsem se to nauil od Srí Munindry a jak to popisuje ve své knize ctihodný Nyánaponika. To vše se váže na ty hlavní principy výuky, o kterých jsme mluvili vera a samozejm i na ty principy neposlušnosti a emancipace, o kterých jsme mluvili dnes. Tyto principy

- 7 - D: Setkal jsem se s mnoha rznými zpsoby výuky meditace vipassaná nebo satipatthána vipassaná a etl jsem rzné popisy buddhistické meditace. Nkdy mi to pišlo divné a obas i v pímém rozporu s tím, co znám od tebe. Mohl bys íci, kteí uitelé a které knihy patí nebo mají blízko k té "naší" tradici? asto odkazuješ na svého uitele Mahásiho Sayadaw. Kdo je to dál? K: Rewata Dhamma Sayadaw, mj další barmský uitel. A pak samozejm srílanský Piyadassi Thera ten znal parijatti i patipatti a nechtl se nikdy profilovat jako jakýsi meditaní uitel. Aniž by pedstíral a vytahoval se, i psal njaká vyprávní, vše co napsal je vztaženo na praxi, a už je to jeho kniha "Buddha s Ancient Path" nebo jeho malý pehled v knížce "Buddhist Meditation". Dále je to samozejm mj uitel ctihodný Nyánaponika, jenž se stal mým hlavním uitelem od zaátku sedmdesátých let. Jeho knihy o Abhidhamm a jeho Jádro buddhistické meditace znáš. Jinak nejblíže je nám to, co bylo zaznamenáno z meditaní tradice na Srí Lance ctihodným ánananda Therou. Jeho knihy "Concept and Reality", "Magic of Mind" a knihu jeho uitele ctihodného ánarámy "Seven Stages of Purification" máš v knihovn. D: A z Barmy njací další uitelé? K: V Barm jsem potkal nkolik Sayadaw. Nkteré tam, anebo také ve Švýcarsku a jinde.. Se Sayadaw U Thittila a s Thegon Sayadaw jsem se setkal 1982 v Oxfordu, když jsme tam mli seminá o Abhidhamm, to jsou Abhidhammici, kteí jsou nám blízko. V Barm je to samozejm U Janaka Sayadaw, který je nejblíže pvodní Mahási Sayadaw tradici a nejblíže tomu, jak já uím Buddhovu metodu meditace. D: Munindra nic nenapsal? K: Ne ten nic nenapsal. On mne i druhé uil vždy jen v pímém osobním vztahu. D: Webu Sayadaw? K: Toho jsem osobn neznal, znám ho jen z vyprávní a z knížek. Ale existuje malá knížka od Mogok Sayadaw o itta anupassaná, která mne již ped léty zaujala. A tento Sayadaw mluví o bhavanga itta jako "host mind" tedy jako hostitelská mysl, která má primární meditaní pedmt a k tomu pistupuje "guest mind" jako nositelka sekundárního pedmtu. A to je velmi blízko pojetí mých uitel a tomu, co jsem dále vyvinul na základ svého studia Abhidhammy. Ty znáš ten diagram vnjší a vnitní základny mysli a jejího procesu itta víthi, který to znázoruje. To je shrnutí toho jak funguje mysl, když se ustálí a rozvíjí metodou satipatthána vipassaná užívanou v našich zásedech. D: Bavili jsme se o rzných zpsobech meditace všímavosti a vhledu a já bych se rád ješt zeptal, jestli bys mohl íci nco víc o tch tech cestách kultivace vipassaná?

- 8 - K: Ty rzné metody meditace vipassaná, jak se s nimi dnes setkáváme v Asii i v Západním svt, jsou odvozeny od Buddhovy metody satipatthána vipassaná. Buddha sám rozlišoval nikoliv ti, nýbrž tyi cesty vipassaná vedoucí k prožitku magga phala, jmenovit je to vipassaná, která následuje meditaci klidu samatha pubbangamam vipassanam; meditace vipassaná, která ústí do klidu džhány vipassaná pubbangamam samatham; za tetí vipassaná, která jde ruku v ruce se samatha, to je samatha vipassanam yuganaddham; za tvrté vipassaná, která pracuje s analýzou jev, jež vnikají do soustedné mysli, a sleduje dhamma uddhacca viggahíta. Všechny tyto tyi cesty, íká Buddha, jsou platné, dále íká, že všichni, kdo dosáhli magga phala, kdo dosáhli realizace stezky a plodu, že to bylo jednou z tchto ty cest. Je to popsáno v Anguttara Nikája, v Knize tveic, sutta 170. Na našich zásedech se používají tyto tyi postupy bez míchání s jinými. To je mj zpsob jak uit satipatthána vipassaná a je to zpsob Buddhv. Jemu nejbližší je didaktické rozpracování v instrukcích ctihodného Mahási Sayadaw. Uím vipassaná v rámci Buddhovy metody satipatthána, tedy meditace všímavosti. Neexistuje vipassaná bez satipatthána. V Buddhov nauce neexistuje žádná meditace vhledu bez meditace všímavosti. D: Buddhova nauka, i když vezmeme jen kanonické texty Tipitaky, je velmi rozsáhlá. Které texty jsou hlavním zdrojem toho, jak ty uíš Dhammu? K: Mým prvním zdrojem, ješt v šedesátých letech, byly texty Satipatthána Sutty a ostatní, které mi dal v Indii mj uitel Anagarika Munidra a texty Nyánatilokova "Word of the Buddha", které mi na Srí Lance dal Anagarika Sugatananda. Od setkání se ctihodným Nyánaponikou ve Švýcarsku jsem pak vlastn vyrostl v tradici Anguttara Nikáji. Je to sbírka text velmi blízkých praxi satipatthány, kterou na prvním koncilu recitoval ctihodný Anuruddha a kterou z páli peložil do nminy ctihodný Nyánatiloka a nov editoval ctihodný Nyánaponika. Tenkrát v tch sedmdesátých letech jsem po meditaci každé ráno etl jednu nebo dv sutty z Anguttara Nikáji v páli a v nmin. Tak jsem se vlastn uil Dhammu i páli. A etba text Abhidhammy, Visuddhi Magga a jednotlivých komentá to byly v tom mém studiu sekundární záležitosti. Pomáhaly mi ale uvádt Dhammu do souvislostí psychoterapie a zvládání každodenního života. Tak jsem vytvoil satiterapii, v níž jsem si ovoval Abhidhammu, kterou vidím jako systematizovanou Dhammu, vybranou pedevším z Anguttara Nikáji. Jak víš, vtšinou ode mne dostáváš odkazy na texty z Anguttara Nikáji, když mi kladeš otázky ohledn své praxe Dhammy. eeno jednou vtou: To co uím, tak to je Buddhova cesta praktických dovedností patipatti a znalosti text parijatti tak, jak je zachovaná, zaznamenaná ve slovech Buddhových pedevším ve sbírce Anguttara Nikája. Rozhovor byl veden v Sambodhi Vihára, Colombo 11. 3. 1999