P?ístrojové potáp?ní a psychologické reakce, popis lé?by

Transkript

1 P?ístrojové potáp?ní a psychologické reakce, popis lé?by Psychologické aspekty aktivit pod vodou jsou velmi d?ležité (2): p?ístrojové potáp?ní vyžaduje vysokou míru adaptability chování. Z hlediska psychologie sportu jsou pro potáp?ní typické dlouhodobé fyzické výkony, st?ední namáhavost a nutnost správné mentální rovnováhy t?í stav?: aktivace, koncentrace a relaxace. P?i ponorech v otev?ených vodách bývají potáp??i vystavováni nejr?zn?jším p?íhodám, proto je velice d?ležitou prom?nnou veli?inou, která rozduje o správném zvládnutí ponoru, jejich schopnost reagovat na r?zné okolnosti. Reakce na nebezpe?í a situace signalizující n?jakou hrozbu jsou pro potáp??e stejn? d?ležité jako jeho technické dovednosti, tj. jak pracovat s výstrojí a výbavou a jak správn? plánovat ponory. Za skute?n? nevyhnutelné se považuje nau?it se adekvátn? reagovat na nap?tí a strach, to znamená, že všechny kurzy potáp?ní musí ú?astníky u?it, jak se vypo?ádávat se shora uvedenými emo?ními stavy, nebo? hyperbarické prost?edí potáp???m nedovoluje chovat se tak, jak by se chovali na pevnin? (3). P?erušení ponoru a rychlý výstup z vody jsou typické zp?soby chování, které když se neprovedou správn? ohrozí zdraví potáp??e a v n?kterých p?ípadech i zdraví jeho koleg?. Nau?it se zvládnout velký stres a p?itom si zachovat jasnou hlavu a kontrolu nad celou situací trvá dlouho a vyžaduje trp?livost. Tato dovednost se musí chápat jako emo?ní schopnost a zp?sob chování, které jsou úzce spjaté se správným výcvikem adept? na p?ístrojové potáp?ní (4). Navíc se potáp??i musí nau?it poznávat své meze a rozum?t svým pocit?m (5), aby se vyhnuli obtížným situacím, když se nebudou nacházet v nejlepší psychické kondici. Jestliže potáp?? pocítí momentální neschopnost vypo?ádávat se s potížemi, nejistotu nebo nedostatek koncentrace, m?že se v?as rozhodnout a odložit potáp?ní na vhodn?jší dobu (6). D?kladné poznání sebe sama a zvyk poslouchat signály svého t?la jsou nejlepším prost?edkem, jak bezpe?n??elit malému i velkému nap?tí, které m?že potáp??e potkat b?hem ponoru (7). P?i prevenci nebezpe?í a usm?r?ování chování ovliv?ujícího bezpe?nost p?i potáp?ní sehrávají d?ležitou roli psychologové. Potáp???m pomáhají?ešit nejr?zn?jší posttraumatické psychologické problémy, v?etn? t?ch, které souvisejí s nehodami pod vodou. Potáp?ní a stresové faktory Stresové faktory jsou interpersonální stimuly, které vyžadují, aby se organismus p?izp?sobil prost?edí, a to z hlediska biologického, psychologického a sociálního. Zp?sob, jakým?lov?k reaguje na n?jakou událost, se nazývá adaptace. Pat?í sem kognitivní strategie, emo?ní reakce a interpresonální zdroje. P?i ponorech se m?že setkat a navzájem propojit mnoho prom?nných veli?in, které pod vodou vytvo?í stresovou situaci. M?že se jednat o environmentální události, selhání výstroje?i jednání jiných lidí.

2 Krom? t?chto situa?ních prvk? však existují ješt? další prom?nné veli?iny, které lze rozd?lit na dva druhy faktor? rizikové a ochranné. Tyto faktory podmi?ují reakce potáp??? a ovliv?ují p?edchozí pocit subjektivního bezpe?í. K tomu je t?eba dodat, že zmín?ný pocit je rovn?ž ovlivn?n r?znými prvky ze života na souši a ty mohou rovn?ž siln? ovliv?ovat reakci potáp??? na ne?ekané události. Pocit nebezpe?í zp?sobuje aktivaci organismu ke složitým reakcím s r?znými následky, a sice ve fyzické i mentální oblasti, p?i?emž jsou tyto reakce výsledkem chování soubor? orgán? a soustav, jakými jsou nap?. nervové, hormonální, endokrinní a ob?hové systémy, svalové soubory, smyslové orgány atd. K tomu p?ispívá mysl, která p?sobí jako ur?ité rozhraní mezi organismem a prost?edím, se svými reakcemi, emocemi, myšlenkami atd. Tato biofyzická organizace reakcí se všeobecn? nazývá systémem BOJUJ nebo UTE?. Strach je emo?n? prožívaný aspekt vyvolávající složitou reakci se specifikými zm?nami t?la i mysli. Tyto zm?ny jsou výsledkem tisíciletého vývoje, kdy?lov?k shromaž?oval zkušenosti, jak nejlé nedávné anamnéze, pe?elit nebezpe?í. Automatické reakce, které se nedají nau?it ani iniciovat v?domou úvahou, vedou ke zvládání situací zpravidla tak, že se t?lo snaží vzdálit od zjevné hrozby. To znamená, že út?k je p?irozen?jší, nebo? útok je pro organismus nep?íjemný. To také vysv?tluje, pro? je út?k nebo pokušení uniknout nej?ast?jší reakcí v p?ípad?, že se pod vodou p?ihodí n?co neobvyklého. Problém tedy nespo?ívá v tom nevylekat se a nebát se, ale jak rozumn? a správn? zvládnout prastarý popud spojený s tímto stavem (strachu). Strach je vyvoláván zvýšenou aktivací (vzrušením), tj. schopností n??ím se zmobilizovat. To znamená, že ur?ité události organismus chápe jako nebezpe?né. Tréninkem a dodáním nových citových zážitk? se m?že k takovým událostem p?idat další význam, což modifikuje míru vzrušení a následnou reakci. Cítit se bezpe?n? neznamená být objektivn? v bezpe?í a naše chování zpravidla závisí na subjektivním vyhodnocení bezpe?í a nebezpe?í (8). Mnoho nehod pod vodou p?ímo souvisí se zvládáním chování v p?ítomnosti nebezpe?í (skute?ného nebo imaginárního). P?ípadné již p?edem existující velké obavy ur?it? ješt? zvýší strach, který bude provázet p?íslušný ponor, což potáp??i ztíží rozumné uvažování a správné jednání. Rovn?ž se ví, že zp?sob chování ve vod? ovliv?ují i jiné, tzv. nepotáp??ské prom?nné veli?iny. V život? na souši existuje mnoho aspekt?, které mohou ovlivnit pocit bezpe?í nebo zranitelnosti p?i potáp?ní, jestliže takové aspekty p?sobí na všeobecný systém životních jistot (9). Osobní sklon k ustrašenému?ešení problém? a tendence reagovat bázliv? na každé nebezpe?í m?že vytvá?et základ pro tak vysoké permanentní obavy, že je takový typ osobnosti doslova p?edur?en k nesprávnému?ešení situací pod vodou. Ve skute?nosti platí, že?lov?k trpící pocity úzkosti (bez p?íslušné kompenzace), by se potáp?t nem?l, a když se p?esto rozhodne potáp?ní se v?novat, m?lo by se mu doporu?it, aby si správným tréninkem vycvi?il a posílil p?íslušné mentální schopnosti, kterých je zapot?ebí pro zvládání emo?ních a mentálních stav? souvisejících s potáp?ním. N?které poruchy p?ehnané bázlivosti se vyzna?ují strachem ze ztráty kontroly na situací, nebo? si takový jedinec již p?edem namlouvá, že se s hrozbou nedokáže vypo?ádat, a také sklonem neustále si p?edstavovat bezprost?edn? hrozící nebezpe?í, což u n?j již p?edem vyvolává pocity, které by se jinak dostavily až p?i konfrontaci s nebezpe?ím skute?ným.

3 Tento mechanismus se nazývá anticipa?ní úzkost, která vede takto postižené lidi k neustálé kontrole míry svých obav,?ímž se jejich obavy samoz?ejm? prohlubují, protože si je neustále p?ipomínají a p?edstavují si, co vše by se mohlo stát. Následkem toho je zachvacuje stále v?tší strach, až jejich stav vytvo?í tzv. patogenní smy?ku. Sice to není ve?ejn? známo, ale ve skute?nosti mnoho potáp??? zažilo b?hem potáp?ní dosti velký strach a menší traumata, což následn? vyústilo v obtížnou psychologickou situaci. Jedná se o stavy, za které se v?tšina potáp??? stydí: na jedné stran? se takový?lov?k snaží vyhnout situacím, které ho n?kdy d?íve vystrašily, na druhé stran? si však neustále p?ivolává myšlenky, které mu p?ipomínají pocity a jiné okolnosti vyvolávající strach. Po prožití problematických situací ú?inn? napomáhá poradenství nebo psychologická rehabilitace využívající r?zné kognitivn? behaviouristické metody, nap?. EMDR (10) (oslabování a regenerace pohybem o?í), což je metoda dob?e popsaná v klinických p?ípadech, kterou jsem upravila pro ú?ely potáp?ní. Takové metody jsou použitelné i pro p?ípady poruch zp?sobených posttraumatickým stresem (11) (PTSD) nebo p?i poruchách p?izp?sobivosti (12). Tyto stavy mohou vzniknout následkem nep?íjemných nebo stresujících potáp??ských zážitk? nejr?zn?jší povahy a jsou popsány v Diagnostické a statistické p?íru?ce mentálních poruch (13) (DSM IV TR), kde se uvád?jí a definují poruchy podle kritérií p?ijatých mezinárodní klinickou ve?ejností. Klinický p?ípad Pacient je 25tiletý muž, který pracoval v okamžiku stresové události jako potáp??ský pr?vodce, což bylo v té dob? již asi dva roky jeho zam?stnáním. Dostavil se ke mn? na psychoterapeutickou konzultaci poté, co již déle než rok trpí zna?nými klinickými problémy, které velmi nep?íjemn? ovliv?ují jeho životní styl. Jeho hlavní prosbou bylo pomoci mu zlepšit kvalitu života i zdravotní stav, a pokud možno vrátit se k potáp?ní, i když t?eba jen rekrea?nímu. P?íznaky se u n?j poprve objevily na za?átku asi 27metrového výstupu hned po zvednutí se ode dna, které však již nevid?l, a kdy byla hladina ješt? v nedohlednu. Popsal mi, jaký panický strach jej zachvátil, když ztratil masku. Hlavní p?íznaky, které ho za?aly provázet v následujícím období, pak byly úzkostné stavy,?asté deprese a naprostá nemožnost znovu se potáp?t. P?íznaky agorafobie (strachu z otev?ených prostor), které se v menší intenzit? u n?j ob?as objevovaly již p?ed nehodou, se hodn? zhoršily a i ty m?ly za následek významné snížení spole?enských aktivit a dokonce i zkrácení pracovní doby. Jeho stav již vyžadoval?ešení a postižený muž vyhledal psychiatra, který mu p?edepsal farmakologickou lé?bu užíváním Escitalopramu (20 mg denn?) (14), což pokra?ovalo celý rok, tedy i v dob?, kdy mne tento muž navštívil kv?li psychoterapeutické konzultaci. V dob? konzultace u n?j p?etrvávaly následující p?íznaky: problémy s usnutím,?asté stavy úzkosti, p?ehnané sledování svého zdravotního stavu (nucené dýchání) a pocit omezené možnosti normáln? dýchat. Navíc se musel pe?liv? vyhýbat všem stresovým a náro?ným situacím, hlavn? takovým, které by souvisely s n?jakým hodnocením nebo s posuzováním výkonnosti. Okamžik paniky pod vodou zap?i?inil traumatickou událost v hostilním prost?edí, na kterou

4 pacient reagoval nep?im??en? (kv?li strachu z nebezpe?í, kterému byl skute?n? vystaven) a jeho reakce ovlivnila i následné chování. P?i rekonstrukci zmín?né p?íhody se ukázalo, že záchvat paniky pod vodou spustil u tohoto muže mechanismus anticipa?ních úzkostí, a to pronikav? zm?nilo jeho životní styl. Musel se vzdát svého zam?stnání (pr?vodce potáp???), což také zna?n? ovlivnilo jeho spole?enský život, který s tímto zam?stnáním siln? souvisel. Dostavily se deprese, pocity poraženosti, studu a neschopnosti, navíc cítil pot?ebu všechno utajovat. Ve svém život? již zažil jedno období strachu a paniky. Jednalo se o vzdálenou anamnézu, kdy se subjektivn? obával, že nedokáže ud?lat, co se od n?j o?ekává a tehdy to dosp?lo až k fóbii (15) (zažíval pocity fyzické nedostate?nosti, která neodpovídá vynaloženému úsilí). V nedávné anamnéze, tj. n?kolik dn? p?ed kritickým ponorem, tento muž?elil velmi závažnému interpersonálnímu konfliktu, kdy se musel rozhodnout mezi omezením své d?ležité?innosti a rizikem z?stat opušt?n. Lé?ba trvala 15 sezení a provád?la se individuální kognitivn? behaviouristickou psychoterapií. Po vyhodnocení vstupního stavu jsme p?istoupili k ur?ení a pojmenování znepokojivých vzpomínek a k jejich oslabování metodou EMDR (16), p?i?emž jsme této aktivit? v?novali asi polovinu všech sezení. Zejména jsme se snažili oslabit t?i odlišné, ale velice živé vzpomínky, které byly dosud nezpracovány, z?stávaly úzce spjaty s d?sivými okamžiky oné události a m?ly úzkou souvislost s opakovan? se dostavujícími psychofyzickými reakcemi/stavy úzkosti. Na za?átku lé?by se tyto vzpomínky pacientovi vybavovaly velice živ? prost?ednicvím n?kolika smysl?. Další aspekty psychoterapeutické intervence zahrnovaly nap?. zm?nu strategie jak se vypo?ádávat se záchvaty úzkosti a deprese. Namísto prevence proti takovým stav?m jsme se zam??ili na nácvik jejich zvládnutí, když se již dostaví. Poslední dv? sezení jsme v?novali psychoedukativním?innostem, rozpoznávání fyziologických reakcí na dostavující se strach a s tím souvisejících emo?ních projev?. Asi v polovin? lé?by pacient za?al zaznamenávat významné oslabení problému s usínáním a posléze tento problém zmizel úpln?. Do konce lé?by ubylo depresivních stav? zp?sobujících vyhýbání se spole?enskému životu a také u n?j zcela zmizely obavy z toho, co by se stalo, kdyby se musel nechat vyhodnotit nebo vyzkoušet. Ke konci terapie oznámil návrat ke spole?enskému chování a velkou chu? op?t se v?novat svým zájm?m. P?estal se vyhýbat všemu, co souvisí s potáp?ním (což byl u n?j stav p?ed terapií), nejd?íve se za?al znovu stýkat s n?kolika potáp??i a t?sn? p?ed koncem lé?by dokonce provedl t?i snadné ponory. Rovn?ž bylo možné podstatn? snížit dávky lék? p?edepsaných psychiatrem a posléze je tém?? zcela p?estat užívat. Záv?ry V sou?asné dob? se již považuje za nezbytné používat psychologii k prevenci rizika a pro zvládání psychologického stresu souvisejícího s r?znými potáp??skými p?íhodami. Použití psychologických nástroj? a metod se ukázalo jako velmi užite?né p?i poskytování pomoci potáp???m zvládnout nep?íjemné okamžiky a vyhnout se následk?m, které by mohly negativn? ovliv?ovat kvalitu jejich života. Navíc lze konstatovat, že jedinci, kte?í byli vystaveni situacím nebezpe?ným pro n? i pro ostatní, nap?. p?i vážných nehodách pod vodou, mohou trp?t biologickými i psychologickými následky. Krom? objektivních traumat u nich m?že docházet k silným a nep?íjemným emo?ním stav?m, které nemusí být na první pohled patrné, a tudíž se jim

5 nev?nuje pozornost. Tyto stavy, s kterými se potáp??i sv??ují jen z?ídka a neochotn?, se však v p?ípad? zanedbání mohou?asem zhoršovat a zbyte?n? snižovat kvalitu života. Bibliografie Alfieri, F., (2009), Trauma psicologico e terapia in Alert Diver, DAN Europe News 2009 (2) pp Aquilar, F., Del Castello, E., a cura di (1998), Psicoterapia delle fobie e del panico, Franco Angeli. American Psychiatric Association, (2001), Manuale diagnostico e statistico dei disturbi mentali, quarta edizione, Milano, Masson. Bara, B. G., a cura di (1996), Manuale di psicoterapia cognitiva, Torino, Bollati Boringhieri. Capodieci S, (2001), Ansia e panico nell immersione subacquea in Psychomedia - area Sport e Psiche (15 dicembre 2001) Foa, E. B., Keane, T. M., Friedman, M. J., Cohen, J. A. (a cura di) (2009). Effective Treatments for PTSD. Practice Guideliness from the International Society for Traumatic Stress Studies. Guilford. Gargiulo, M.L., (2002), E impossibile che io stia male, in Alert Diver, DAN Europe News 2002 (4) pp Gargiulo, M.L., (2003), Conflitti e contenuti nelle attività e nei vissuti dei subacquei, in Psychomedia - area Sport e Psiche (12 dicembre 2003). Gargiulo, M.L., (2003), La paura che cos è?, in Alert Diver, DAN Europe News 2003 (4) pp Gargiulo M.L., (2011), Paura, ansia e immersione, in Mondo Sommerso, Editoriale Olimpia, 53 (3) pp Koltyn, K.F., & W.P. Morgan, (1997), Influence of wet suit wear on anxiety responses to underwater exercise, Undersea and Hyperbaric Medicine, 24, Liotti, G., (2001), Le opere della coscienza, Psicopatologia e psicoterapia nella prospettiva cognitivo-evoluzionista, Raffaello Cortina Editore. Morgan, W.P., (1995), Anxiety and panic in recreational scuba divers, Sports Medicine, 20, Nevo, B. and Breitstein, S., (1999), Psychological and Behavioral Aspects of Diving, San Pedro, CA, Best Publishing Company. Venza, G., Capodieci, S., Gargiulo, M.L., Lo Verso, G., (2006), Psicologia e Psicodinamica dell immersione subacquea, Franco Angeli.