.)&#!N$'2.)#;$8I#(<##&.#9N1.)#$. )! &#$ ' (<##1&)N.$&!9#99'>&I5;.)N& &&#&

Transkript

1 Z! " ##$ ##%&' ()%*+,--,.)('/##%0.12$ #)%*+,--3.)4$5$$ ()%*+,--3.)/$ 6%7.)#)85)5)" ##$1/##%0.12$,--, #9!9. 819! 5:.5;8.5 #<#9' ;)5' / >1,--3.) G<#"H9,C#'G:#9;5!#' $"(<#'H.&99' #7"H$,?##$(<#' &)"H$,D#'&II$8I#' "H$,E#'2)#9$.589#<.)' J" #71&)'H9' #7"H.J<')5#%' 2"H$BB#'45#$;I99' >#5 K(LMNOK (<#!#)#N#8&$:#85N#$#<I#95;I<<#)'2 &#$.5##9N#' K:.$5$91K8#55#'K(.)LM)8&I$1.)5I 9:;II)#' >:N;8.9$#N& 9$'K K>.#&51K&I&I#(<#$NI'K).#.%'/)#<<)#'K K)#&#&5IL($89#.%LK K#9I1K&I&I#N#I(<#1K$!I:.!;$#')#5#5<:$81 ##.)98#$&&)'M!I8&;I&9 $)'H8'K KN&<89&I$)#)$!I<1K8 ;###'K/$&$I<I&<!).)1 <&I#9#'MN1N)&9;'K (<#;#$!I&<9)'/)#))1<I&##& $$$!'>I<!)5.9#)I1<8N#))8#)I5&$'>I 9#5 #98<5).&##1&#5#$;1N$5#9.)#<I & $' (<#;#5&$#1&)N#N9.%$.##$#9$)I&.<<$#&9$$ ))#&#89$'89N.%)##&#;9&$#9)1&8#(<#)#5)#8#)9$1 <P#N#)$)Q<#' 2$# &1,D'58919.)#;##(<#$%%.%'/)#&$&$$%%.%1.&991<$;89#$'89!#&N#<&$5$1I!$$$<51 &#=#$/<$R $'>.)#.9&).)$5&I&#&&I&!1.)$#.)&#!N$'2.)#;$8I#(<##&.#9N1.)#$. )! &#$ ' (<##1&)N.$&!9#99'>&I5;.)N& &&#& &<$1##9.#.)#5#) $1&)NI&)(<##&: $5&I'8;$&#.)#$&1&#1#II=#1N 895!9R $#<I89N&9$$:'M$<51<#!)8:& &$1(<#5# #71 89#5>I1 #I&$'NI<) ) (<##<&!IN'2#N&))9I1I89&89#1N&$55#$1.)# 89I;91#I&#7'$##)1<$.)#);$&#&#1#<<#91<$ I#&$#$'H&I89#1N51#9&.<;I&891N#8' 58I$8I#'

2 K1$NI<&I#LK5#!(<#' 5#N#8&9<#)59N#5.$ $)Q N' K$8)15N& 1K5NI8#1K#I<<'&91&)>I$$G#$;I9 5#&#'))$Q;&#<'K K59;))!)18N$9&8&$$LK K2#).). #<&)1K&I&I#$5#1K)8N).)#. #;I'K5I5&#!'K/ 1.$&'8.&)1<#8N$&#2$<5&)#;I.)#19.$#&#'K KH9;LK K89!5&#1#9$89 'H$;#&9#<' <89 715S9:$89#$'##;I9'K K(7LK(<#8&#I89&9&&#' K4 S:S9:I#N&<I;9II7'>9;:N;8&7.# &T'7 I#8$&&#.)#.$P)#.).$&5:'7)I#).)##)'# $8&.)#;I&&I##&#&;'2N$NI&)&I#.5$5<G#$S9I' &5I;97:'K $$$#9).#9N#I15##$$N#5#$;5)1;.<)'K8.$)!) &59).<N9#))8N)&I;99&#95$1I&1#.I :'K K(#5#LK#(<#'K1)8N).)#). I<U))15#<N9#).I<9OK K&$&;)9)LKI#I&I$' K&)58N)1!)8&)&#&'I#9#$.9891.$&$#I<$.)')9)!$#)5< )#1)&#1#&9'&I#91.%:.!;#'K K;II<LK5#$' KP1:&&9OK(<#.)#5$;9U#I.5.'8.5#$;I9#<<5&)! #N9;II&#9I89$'()$N##&891#;II#599#$$' /)#89 &59!# #$ #.1) $#$<5'$1&$ 55#&)&$&;5!)&1D3CD)) >1I##)#&9) 5&99#$' H&55#;#$.##<I5'H#<)I#<8&95#)) >&$##)&#<U.!9H$<U&#9'$5#' K(<#1&9'8&O>97<8&9LK (<##<#"K>:N;$N&!O19I1P$NO>15&N$OK ><I)#IN#$.%'#7#:&N#5&9)#$58#!I<#;I' /%)&#U#I:$ # $1$&#&#&<)#'.)#:#&$<$#$. I; '>.)#).%51# &:&#$ 1&<# <.)#N.9#!$5Q$99&)5UN$5$'(<#5#<&#'G &I#L1#$I;&<5)'G#$#$9N&I#$'H $N#< <5!#.'(<##II&#&)91&$I#. &#98&#&:1 &N##5!9.#9I'8;#;IN#<5$&9&I!<&#&8!' K1(<#O(#&;L4#$ILK KG&1#9N9891K) ;##(<#;#1 8&;I.#9598&!' K>:&;&:LK5#$&<(<#$#5$#' ;I#<&$.%'$ 5!#1N&)V.I88&##'&$N$&)&:&'(.)89#1&).)&I#&$1.$9$ $LG!I$&<5#$!#'(<#$5#91&$&)!$#))I<&$' K$9. O&)I&;#OK $9.;#5&#$1N#<.#)&89&#.5!&#'>$#1.)#&:# 5$&&$'28&9# #9!1.)##$N!&#'/)#5.#5I9O&: &&$$9$O (<#!#$.%$$&9#91&I$).#));&<&$'5$&.$$9 I&5##91#I#&1$#N&<#'/)#)#N5$5$;&#)1#I5 I#;<I&9'$N!I8#$&&$5#$' K4:Q&)$$&I&I1&)NI&:&OK89&#'KM&I#'K$&5&#59#1)# &#$$N#5$)!5&)NI##<5& $15#$#);I#9$' K>5&1$1K5&##9(<#' K&)9;$1.9; #&$8N$'K 2#& #$&9&I&1$#$N #))$#5$&#$$$$'(<# I#'(&9#$<U))&I$#9'..$8#I5&## 5#1$$#I&I#'(<#5#&'H9#;II5##)##1$;#I< 5&<)NI9&91#$;II5:#' K2)#9;1N.)#. &)LK5#(<#' ()$5#)&$' K&9OK#8&8#1&#.<!$1&57$I#$N5# #989$'H;I&589.#$##&#:'MN9#1#$9!8&9#95&#'#.<I##).)#&I;& I &:1)&#5#'$#<#$#5#<&89$'4#5 9&$5!#))&#;9)#9'H;I&$8&I5.#!I.#9)#'&## #N#$'

3 KLK89#.#'(<##&#I#&!1N$N.#9!I5&I#' &;#1N$8$$5$$;# :&#;9!)'#)#&$I5&$$ &#$$'89&# 5$.9!15&IN$&);91&I5#<.<$N)15 :N1 &II#<!A&&#;9!1<)&#)I.#5 5#9' K>9$:51N&<<19511.)I8##'I<)5#!$'W&<)&1 U#)9'S#.)1K#5);#I$#.&$1KN9'#;989&I.)#9&N' 4#&II#1N&$1!I91<#&15.##&<##)!#&89$.I<&9)'K K)#)I&!LK&#(<#'K(&91NN&)).99II<.&$LK K2N$%#%<)1K8#5);#I$1K.):1$1#&9)'K 49.$N&$#&9I#.)###.;91#9N#(<#!#I.5#&#&$<' >&$.$#'I!8N#&9I$&I<I#&7#$'8.)&#9989# #7O/$&$$&5#51#9#;I.I5#;9'8. 9I.#I #&OG&).)I# #79I51#.)5&&5$!I'2#.).!#$).)# &#$#7' 49#5#<)5)& $15#(<#"K1#.)&5# #7&>ILK KI15I1LN&)V89;'K (<#$8#1&#1$5#.I$N:$1<.)#I!1.999NI&#&$' K #7.)#9&91'''K K#&$!I.$&1K8$;##'KG&).);I8NI#). $)<#&)1$#).). #< )1N))$#< 9'>91 )!)##1.)$#;I#&I&I' N<OK $5.#959#)'K$!IN<'&91&)<!$%#1&)5.IN9# 5! 8/Q6&)5A5&AG&Q$'1&##)#!)1$#9)#I $!<1I5#.#&'&$&.)5 #98I&I# #&>I$1%#1$ &6LK.)#(<#<<'#I.)#91<$95#$;' #798:N'H;I!$5##' /)#5# )!'(<#)$&$7#1N&9 #75# 'H.)#1#$)&#'8. #<I9&#!1<9#9.#'!1&)#$&#;9&)&5#&<$&=#$1 #9' #7I#I#<#)!#I;$$8&1I8#&&;.)#;:I;9 N(<#'>9I#&5#<!1#<;)I#&'2$#<#<# &I #&;9.)$$<5'/)#8I&);9N(<#'R&1N#&&#&5$'(<# $5$;I)I#1;#)5&<)' #7I#$#' KHNI&#&$189;LH&#L.&#:LK K91K85#(<#'K()1N&<I8I89&#&)!91##:I &9&!$#:$!'K (<##<&#)5;1#I89&;#'2.)##91I<!U#I).I#)' KH$&#;9II.#9N9$1&!)8N$9LK (<#&.I5$#$19.)#;I#!!!#'K&)IOK5###&#$' K4;91<$LK K>IO5#!&#)&$&$.$<#$X'K K(NLK KAXAAAAAAAAAAOK #79)I#1.)#&9;#$'H$<#<)<9<#)1 8V<8&9N9)#$.#)I89.))'>I&&&91N)#)$I$ %$)91$I#9#9'#9$.).:'(<#&I&I#1N)&<#)$5&I& $NI&#&$'$!IO8I8N$I!O$OH&.&$N '##95 5:AIX5#;9L99IL(59)!)1&)N$ #<&)<N9#)L!$;)!)<&.L)A59;))8N)1N 9II5#;9LH&;$&1&!) 91I<XL K()1<I;II8N>I$LK K1$$O&)8.AG#$1$& $$&I#I5&!'5 %.$%$.9$!'&$8N$.1$I7'K KG&8I7LK5# #75#$'(<#5$#$#$$'K89&%%&7$'4; LK K>1K&I&I# #7'K#9;$'9;81:$I&I5'K (<# #7&#$#1N$;#7&#:)' #789.$5<%#)&$&9 #$5'>9;51#8N!5# I5II 5#;9' (<#5.)# 6'!#&9.#1 $9 #71.)#58I I<1#Q&!I#9I1<&8.&995/&$X';&&$7) 5I)U#)5$18N#!5#;9'.)#;918. 5&$$<5.I&I$5&$#!I5#$;' H;I8!89 #7##5$'H#I#5$;9'K()18&1:#&;9.1!#.#P #)18&;I)##$9.589I18;#I7<'MN&#$59 ;#<589)))'#&<:&II&$9N$A$$# 9:'$ ).5)57$'K K6LLK

4 KG7$89)#&1$&71#.<I'#.#&# &7$8#<15<$)'MN5&$$8N$OK (<#$:.5$I#'KH1&#Y1#YL5$)LK #79)I##1N#1$/1<9!1<$89##%'K4 ;)15 #&#1:N;&I5.))5&9.. #<)1&)N$N8.9#X$9'$I&I&#5.< :&)#.#$8I591&&89#8.&:'$&7$.#/&#8 $)')&##%<;#5.)))I1<&9#'8&1;9N)&)%)I1 I $59O(;LK (<#.)#5##&#)#1P9#:.&5#1!#I #7#$9' K>98N$X&#:&#&$1&$<$$)#&7$$7$'.$89&$)9#9<'N&##&IN<1NN&<5I8N.)#&)I <$#9918.I)I'(;LK K>I1K&I&I#(<#1K#!$))I<I!5I5&!$G#$LK K91.$&$)5$'4;&89;#7I'I&OK (<#5$&#N5$;18#'H;I&.81N.)##7IIO>;I99 5$& ;#' (<# #7$;#1NI$&I##9I#<&.&$N9'G&I1<I#9#98 5$99N&&;' #&I5&#&$: #7.)#.5& #$1<.)#N&))#$9'G&)NI#9.#15&I&&N#1&)N&I!$#1 &#&1&).)$.9I#'#$#9N#71<$(<###'R&1N I<!).I#)'>&UN$.)## U#91 5#$&/#82.$%$/&< 5I8$G#$.)#8$;'>&G#$.)#& $#I9 I5&!' #7)$#59#$$19I.)#5I#'(I5&!5!II9 8.;.&9L #75I#&$%1<$!#1N5I9<I5&)#5$&I#IU#91 <$89%'2#.)&I5L II;# #7#$$$1#.5 #X).#:*D+'&#%8!#1N $<89#:89N.)#%<1 <59'2 <151NI1!91&$& 8I59'89.I:1N:&8 5!5189) 'P&).)#<1N)I9< I5&)& G#$.)#)5&I <A<'#<9#I 9L.5<#X$.)# <1N:&59&#&I$1 $89##I5&$N9# ).#;$' ;.)#;I5#;9'(#!<G#$#$I5&$L #7I 8.#&')I## $5&$ &I#&;9.:'Z# &#5!9&' K$I9$I5&$8I#$';#9#>I $#9 $G#$'2#.)$I5&$8<5<)$I;9&.I;91K$#' H8#1$&I##'8#:$7T#1$$N$#' #7$&#$#$$'KI&G#$ %%15!99!I5&)'K (#:&#&#&91N.#$G#$%%'2IG#$5#&9;&#& 5#II%%'KP$9#5&9!$&8&$. A $'K;#&' I#9!$I5&)' KP&.G#.1.)I#. I &'K K&)OK5##1 &$#!&)'K&$&&!;5&I<$1 $ /[#.%1 &&G#\#&$$.6$#.'K I5&)5!9# '/&);9$N;#&1!II#8&.$#$I5&$'G#$);I#9N# <&9#'/)#;I59<5#;9'H1N.&)%%A/[#.%A A $A6$#.G#. 89%1<$;9&.I5&#LG&8;#1N9II95 I9I5&LH$).#I<I59<L K4I<#%.1.)9#LK5# #7' K>IOK)$#'2)##$5;)#' #71;91I&I#5#5.:91#; &#$5 ;##'>#&;9$1&)$1.)#&#&<9#598#'4&#1N:.1.) #.)I9<I5&I59<' #7$)I##' K&91&)1)$$&I#<N&))1.).)#8&#1 &5&#'# I#.&:5#I5&I9)'&9;LK &)8 # #7I#I!#'K4I;9.&$NI;98#:'''K K'''9;LK8$;#.' KGN&<I89'2#$#I89$,"B@@@@'51NI;#< B@@@@;9N$!'G&).)&)I#$I89$,"DB@@@1.)#.);DB@@@;9'K K9;1N#I89,"B@@@@LK

5 KH$<'N&))N&<I$9.)I89<'.)#I&$5$)1.&9!.!9 1&;N&<I$$I<#<)#)1&# :N;$!1##: I$!#:'&9;1&)I89'P5I89&#;95&#5.&);9I5&) KU#I&&$<OK2# &)5#'K##:5#&$&G#$LK K5<#))!1))#!1K9#&$'K>I<#I89$:N;9 5&#91.)$#. 5I#'.)5I8#5&#5#&$&G#$1$#.)9$ K>IOK$# ).9&I;9.$&)'>II;9I89$$N)#&. $'K KMN&;#1ILK5#8$;9)8;9' KZ9;9!9#I89199&.9I&;'!9I;9199Q'>9OK K!$8.$#%1.189#'''LK K'''OK5## #7$!I #7!#"K#%5. )&I'8..) &5#891$.1<$#I5&)1<'K KG!$.$&LKI#I&I&)' #7.&9#'!##1&:#N< 589<I5&)1#.)#&$1#%.)#9!1#&;9&);)$#59$I#&&&)' K&9'K&!#N&#1<&I#'K)I#$OK #7I#;I99$#$$'49I &.)#)!5)5$5;#<1# #$!9$##.5&I'#.)#N&))'8& 8#)1&)N;IN#1#$!#' #&;#<'29I58#18N)#!Q#P$U#I5!#9#<$'/)#);#< &) &)'N$5#)I## ):1NP$N9' KW$1K)I##N$891K:N$1.$&$$I1)$98.I'/$&.5& &.5)1N#1$9.)&'K &<&.)#$5&#&#$1. #.8;5$$$<51& #75#(<#9'8# 1;$&#I&I##89#1N.$&$5;.$&$#'6$%#.5&I1&).)I&9#5I89&#&$&' #7$I&#$&I&'1 #&$1##$&I#1$#A&8&$<' #7.)#<1N $9#&;9$.;8&I)I#'K>##$I9$I5&$1NI.&:#9: 89I5&$';).&)$&.I5&#<'H)#9;1N8;#&1##LK &)5I#&# #7#'KNI5&.)#<<I1##(<#'K KIOK## #7'K#)#))1(<#;#1$Q;&#<1N$G#$9)5! &#'N$$!I5&$&G#$$955&.)8&&$$I$#$'5)1 ##&)1$#$NI<I5&II&I'(;LK &)#I8 #!$58#)'MI&#1N$II<91!#$;)$#59 &5#)' K1K!# #71K.)&#).$&>I$I1.).)#)&.8I8#: 8#)I5&$'#I5&&)'>I&&)&$#5II#N5#&)II#'IN.) #&$'8&1&)1N.);)!)<I5&)#9&I9&I#.) 5##'5:$..)58#.18#:#I5&'.).)#75OK K/5OK$##&)'K#!$&8.$#%.LK KN.)#891<$)#;9I5&)'.$&$;91I;9#<.$&' ).$$1N.)I&8.8&I$##$.$I5&$;I&89AT;I&I&.I;9' 8&9#9N##9 $G#$#&<&.)<'>I#N&<I899891));I$I# '>I#189#&<&.)<']#&I&)9.#<#&:N9'N&)N#%< 8$1N.#;9I5&)X#)$N&.I<1N8.;#5.))9&#9.I< $#991$!I5!. &.&$N<'G&$I5&$)#LH.)#&;99#&< &5L:.159;9 L!I&##5. %LK ><5)&)&IP5#'G&.)#<I5&)LH$)N959#&)&79&(<#'/)# I5&9')&<!)1;:N5L K5991K!# #7'K&91I;!8N$$! 9)89I5&)'I9$N $!#'>&$X$&#&&$<;#)$)#$&7$#9 /$'.I9$#%#5;I'''K K&9OK5#&9#I #)9I5$79'K>;I5&;II;91 N)##OK KHL9&OK#<# #7&)'KG&.)#&#$L;#LK.)#5#;9#$1) 1 &II)#$)##'$.)#)# $ 19I!89#1N) I&'G&)NI5$#1$I#.I$8&&:#&I#&##%$.#<$'2I# #II#<#)1$$.V $9:.#!8N$.)#!1$NI8#,^C:' 9#&;9&).)#;9# # '>.)#N& 5#;91#N& &&#$&N$A &N$'!;#9&8&I).#'2&.8I&I#1N.)&9&#51&)N 9#&)&#'MI#&1&;I#N;9 #7'H$)&9#I.)## '/)##%!91 $I#8&I59&$)'G#&&N#U#I8&$&)NI#I5;$.17#&585$ $$'>#$I8$998!9#1&#I5!#$'.)#);#N&))I& &$8&#<&&$<!$99&.9'$$!$#.#$1

6 .$P#;$#$1.)# ;'5#N$7$%##'H;#9U#).)#) N&))791I#I<!#<9'H5#;#)5$#'8NN&))# 5&8#!&#1NN&$&5#.#'H&<$589.:$5#N#1.#<1 II&I#1<9)1;#.#)'I#.I<&N9)1.<N<&#1<N);# 5#<#<.)'2I#<!15<#$<.!9.9#5$.)# 85)$8&'&I #1$&#5:#58#.#'K4###71<$OG&)$&##%&<&.)# 5.#5I &;# 589')N&))&;#<))')#N#$1.#$ I5&$$G#$19&#1N$NI&I!#'981N#7 # 91&<.9 ;#<$5)'K K($$5)LK5#&)' K$;#<5#;9I'N#7;#&<9$8!#&$5$5'&)5#1.)#754$%,-'589,-?^'>I H2_##$9;;9I5&I8;#&II59< I'*31E+ I5&1$##&)19U#I8'#!.1598<.&)$9. $! 89I.9'N#%%A A $&8I&#%%$#$'&#9 A $'$!!9/[#.%$&I<$$#9$9$G#\#&$$6$#.$'#7 9&#1N)#).)#)). # $#99'#$#99.)#I&)&.I <O$9#98&;9#!OK K7<OK5# #7'KG&#8&#9)I8$I5&$).$&#$#99LK K;I9;OK&;I8$;#'KH#915# 85LK &)!#)$&I##.#! #78#1N$NI&5##'K>5&I#1.89!<1 8&&$I!<)I#I9'#7&#$)I##1N#' G$I1&)#)##1.)&;#'K!##" K 5&I#9A#U!$A/.&&I!1NI#;9!#I;9! NI# I;9!##<U!)1891N5&I##U!$5# 75'&#$N9A#U!$5&I#$5# 85 9I;9!1U!5&I#!.&:&9U!)I5# 85'$$N<#.#I!'K K>5&O##N<OK5&)#&)'K:.$5$I#'K KG$1&)##OK AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/ A*+AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA( '''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''X''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''X K&919U!/5&I#.&'>&9U!U.&$()5!#X'`!&.&$X &$<$.&$X8I#&#;915&#(/'&#'K K<1K8# #7'K5# 85#!<;9I5&$$G#$LK K;)U);9I5&I$!I&9&9# 95#<85$'K8#&'KHL $5$9'.)$#). )&#5#<85$8$; '''K K $OK$7#'K#PI#&$AI9I5&#$989!1<99 #'#:N))#)5IU#91%')#9!)%$1< &&#$&$<$1&$.)! <1#99U#I8I#)9I' N8.9!5G#\#&'J&#59'2%A'85&#5 G#\#&'2%I;9!5#<85$1'2%A'J&#;9!5#<85$' :N#&I!A5&#5G#\#&G#.8$;]%.'I;9!5#< 85$5&#5G#\#&]%.1;9!5&#5]%. G#.';II$I8#<#78!#"5%%'J&#&8#$ G#%1&!G#$')#91NG#%5$L>L>&L>8%OK &) #75U#III#'K#8$#&9III&I1NG#%$!9 %$LK 11INO5&'%5$G#%$N&1N&;9&9:.$;91&$&5#'K K>$I8#<OK8# #7'K4$95$515#" (<#5$;#<);#!1<58N$9'>&$! 9)89#&& G#$$#<I5&)'2)$#91I#!9 59'''K K'''.)#)#<#Q8&;&#)OK&##' KI'291&!)8N$919I#!<)189#&X$.$%<#. $)#&7$#9/$'=I9I5&&G#$$#5$$N8&;9#!1 N&;9#)1<#N9#I5&)1.)#)). # $#99';#:.& &&)91N&;9#&<I#N&<I )#))!$.$I5&$'''K K8.#51K5#&)1 $#IN#I89'K1K&#'K8 #:&#$ 58$$L&.I<L)#OK K>&#1K!# U #71K $I#L!:.8;#. %$L H $#1<.N9$8$#L(I#&I$$51N$#.5LG$L %8!# 5)'K K.5.OK I#&;&IP'K#)#OKI##$ #7'K]&&.I<8 $I##<O>I##&#&$N1&.#T)'.$&I'K K1)&#$<!)1<&$)9#:8.5&I&6L$&>L)$99 8)I )#1 #985#1$!I98;#'K &)59#5$;9"K8.:#$5N&#))#1&P(<#;#LK

7 ;8#!)8 ;##'9##!98$;# #7"K2#.)5#($&%#8991N99# 7'(&#&.#;9.1 8'$!I8&$159!)$ %#'2$9))$5$$#&$#N'K K>9.5!<LK5#5&)'G$#&:5$; #&#'K>)#OK#! $&#'K2$;&)#5'4<&91!1&)8&I15 &$<1#.)#5 1##$#$15N&I 1$N)&'N&)V;# 9Q8&;&#)OK.)#I;#<189#1N.#$5<9'K4#P($'K #7;#&89'K8 ;# 59&91&:N. #&I5&1&5)'K ##:#&)1N#'&<$#8#!)&$<##)I #9'$# 5###!)#N#:#9'K)&&#$$8&;$1K$#5I'K 1#59<'4;5I ) 91<$%LK KHI1K&I&I#'K. $5:%#'K K#&'H$;I&#;9<<$)$.$)1 ##%$1\&$1$\$;I&'#< %#1$=$9N $:':.&91!.)#)8&9#9)'#;I9 ;A&I;!&I8)#$)'(9&#1NI89&.<I'#P&N' %#$<<$)1#<U#I<1<59IP'''K K$5$91K8$;#'K(;891N&)9%#<$)LK K/#.O)$)59)&.18' 59&#$)##<.#9)59 #9'>&$9)I#1&!&I#9'&II$:5I.#95II 'K K9N<OK5##'K>858'I&&I##%1#&5'K K (I9&#'>8&&8!'&:#NI;95#'''K*B+ 4!&89.#'K1&OK5&#<8))'2I#&1&)N89#&&I'K #!8L#&1)1&)LK >#&;9#I8)#"K1#'''I7<$9'KI)#1N.$&; )I1#8$;#' K:N89$#$'>$VLK K>I1.$&.5<1K&I&I# #7'K1)I179<'K K$&I# <85)OH9#$(<#R $')#<&.<'H$&I#OK##$N #&$)I'K.81K$##'KN&)8 #7:N8<5$)#..'G$#& &#&#'K <85)R $&&$;;91:N))#18&II&.<'N&$.$5$ &#)<#.1#&$98'(#.#N9#$9.9# 9'N& 9#N9I#:# # 1&.88I<'2:N. I 1.8.#!%$&1 5&#&'#!9&$.)I#$ I #.8$ '4$.)&#< $:#151&#$9:##N 1.I&#NO <85)&9#98189 &#$#<5# $1)$#&$$.8.$; I'S5)&9&#!$N' 89#$9)#<$).#N<.$#)'499!' 89&##$)I#18;#'8)#1$I5#8#"K)!)8#$ $15#;9'#;I&I;9I5&$G#$'H91N8#ILK KM!IOK)$#'K &#!#7'K KNIL&))I#$LK K>1K&I&I# #7'KHU#I#<1!.)#&<&.I<))!#5. %'.#$I$98&1.)#&5'K KNI5#;91K89#.'/)#9I<I58I8!#$$'MN )#&#&I1#59 79N<)#&;# &. ')I##1NN& N& 7&I$&591:'$8&5595#!9#51. I5&!$1I;99N1#9!8'>). #55:.5#$)' N!9&99N)5$&!9#&!8915<$!#'&.) I#8!991&&&$;&)1$9N$&'G&)NI<I91 :N.&189$59 :!9#$N.' 11$#<&I#;# 5& $59.# #9%#1K)I##'K2 I&I9N)1 &I7%79 $:'498$'*C1^+/)##$&&:'4 I&<#&)#$!<1.)5!8#).#9&.<$)';:)#1:&' I&#&9I<85<)I#97<'K K17<LK.81N&)8&'N&))89#1N9#$1&)NI!$5$I918.59$ #$' K#7<5958!)5I;9'#7<$N91&)N5!I <17<1I&$.);$99')$)%#$8I<7<)'>&&$;;9.).)#1 #5&I#)'>I&I&I#5#&9#%);##95&<$)'$!I<&I#)&##)' HN)#;9&I9$:'G!$&<1#)$#<155'K &)5#895#5"KG&)$)&I#!LK 89N#&I&I18# #7"K>9;5#%1I$$5#&9'H8.8&$)'K

8 K.)5$)5$1K!#'K#9$# 5T:#:'$&'$:Y1 $;)#)<$9O#$N8#1I;5I$:1.I 59#9 $8&I#)'N 89!'8.I&#1N.)I.#5 ###9 8&$.9#1&)N$#);I#<'$#9.)##).I:5I;9.5'G#).) ##)1N.)#;#)I<)!#I$'#&8&.$5&)8; 7<'K K)#9;)LHLK5# #7' K>5#;I;91N$)59N&))8'#N& 8&$.9#8&!1.) :.#I'>9$N.)#Q!)8 U5:#<%#'&&9.)$#8N#$%# $<<#'K K>.);I#. L(:N&I#)$)LI$$# $)LK5# #7' K>I89I&)#91K8#5NI'K981N;9I&#<)'2$9&N&< Q$&9189<$#91.)!8:#&1&)N).999N)'< 8!#$#5I5#;9.5#9 $)'H8&<1N)<$)# &59)&<5&<$).5'8.&$M77%$ %#)5! 5&:&#$.9# :Q'2$#)#&5:8&9N&I9#)' $%#<!)();.#I9#&<.).9#<$N1$#9'S9$.9#.'$& I&189&91N).)%#9I$$#5;V)'H$#1#&U#I)#$!'K K))#9;$7$)LK5# #78I'9#&:I8I1.)).#15&;I&I' 11MN5#$9I1 5$91KIN#&)'KH)I&I1!8!OK K2&$1K8#'K51)I#9A$#591<&&5'>I&I9&1# N&<&:5)'H5&I'M6155<#<99.)15;V<$.)1<595;9#)'K K&$&91N5;V<X$91$9I&.5%#LK#&#1 8&;I )##1N&&I##%' K#I91K&I&I#1K#&:&:$1.))##1N5;V<$9X'> 8.&)N5<&9I5&)1&99I5&) I# $#<!<&)'H<# #<!$&$%#X'>;#$!9$$!9#<!<&)1&);9%#X'<&#;9%#X.#. #)&#;99)1&#T)&#;9%#X9'H;%#X898.#NI&I)#&I5&' GN&I5&#$'4$!91.)#' Kolik z tchto dvou stovek miliard sluncí v naší galaxii mže mít okolo sebe planety? Každé desáté? Dobe, to bychom mli dvacet miliard sluneních soustav. Aby na planet mohl vzniknout život tak jako na té naší, musí udržovat ideální vzdálenost od svého slunce. Když je moc blízko slunci - jako teba Merkur - tak je tam moc teplo. A když obíhá moc daleko - jako teba náš Uran - tak je tam zima, víc než sto stup pod nulou. Tam se taky nemže vyvinout život. To mluvíme o dvaceti miliardách sluneních soustav. Kolik z nich mže mít planety, které krouží okolo slunce v ideální vzdálenosti? Každá desátá? Tak to máme dv miliardy planet. A na kolika z tchto dvou miliard planet, na kterých se díky vhodné teplot mohl vyvinout život, skuten život vznikl? Jen na každé desáté? Tak to je dv st milión planet, na kterých je život. Kolik tchto planet obývají organismy v pokroilé vývojové form? Každou desátou? Tak to máme dvacet milión planet s pokroilou formou života! Na kolika planetách je tou formou lovk? Na každé desáté? Tak to jsou dva milióny planet s inteligentní formou života srovnatelnou s lovkem. Kolik z nich by mohlo být dál v technologickém vývoji? Možná, že život na jejich planet zaal o pár tisíciletí dív než u nás? Na každé desáté? Tak to nám poád ješt zstává dv st tisíc inteligentních život v naší galaxii, které by mohly být dál než my. Takže jak vidíte, poet pravdpodobnosti mluví ve prospch teorie o existenci mimozemšan. A musíme vzít taky v úvahu filozofickou stránku vci. Myslíte si, že Bh stvoil celý vesmír s miliardami hvzd jen kvli nám, lidem na Zemi? To bychom museli být poádn domýšliví, abychom tomu vili. Dnes existují ješt další dvody k tomu, abychom vili v existenci mimozemšan. Dív se lidé domnívali, že prostor mezi hvzdami je úpln prázdný. Pak se ale zjistilo, že je to omyl. K tomu, aby mohl vzniknout život, je zapotebí uritých.stavebních kamen', což jsou molekuly rzného druhu..." "Stop! Co to jsou molekuly?" skoil otci do ei Andy. "Nejmenší jednotkou v pírod je atom. Když se spojí dva atomy, vznikne nejmenší možná molekula. V pírod se tvoí celé etzce tisíc atom, to jsou makromolekuly. A práv tyhle makromolekuly jsou základem života. Radioastronomové a také výzkumné satelitní stanice prokázali ve vesmíru takové stavební látky. A navíc existuje ješt jeden fantastický dkaz. Nmecký profesor Pflug zjistil v meteoritech, které nepocházejí ze Zem, organický materiál." "Co to zas má být?" zoufal si Andy. Byl strašn zvdavý a tak nechtl, aby mu nco uniklo jen proto, že dobe nerozumnl, o em je e. "Je spousta molekul, které nemají s životem nic spoleného. Napíklad molekuly kamene nebo krystalu. Jiné patí živým organismm, napíklad bakteriím, rostlinám nebo zvíatm. Molekuly živé látky nazýváme organickými. Už chápeš?" "No jasn!" nadouval se pýchou Andy. "Když se mi nco poádn vysvtlí, tak je mi to jasný hned." Kluci se tátovi opravdu obdivovali. Co všechno ví a jak jim dokáže vysvtlit i složité vci tak, že jim to docela snadno dojde. To kdyby umli ti nudní uitelé ve škole! "Táti, ty ale pece stejn dobe jako já víš, že to všechno poád ješt nedokazuje pítomnost mimozemšan na Zemi?" ekl Ralf. "Náš uitel fyziky povídal, že vzdálenosti mezi planetami jsou tak obrovské, že je úpln nemožné, aby se dalo cestovat od jedné ke druhé. Takže ufouni nemžou mít nic spoleného s obrazci na polích v Anglii." "To není tak docela pravda," odpovdl mu otec trpliv. "Vzdálenosti mezi hvzdami jsou opravdu obrovské. Vyjadují se ve svtelných rocích. To je vzdálenost, kterou urazí svtlo za jeden rok. Za sekundu to dlá okolo kilometr, za jeden rok asi 9,5 bilion kilometr. Nejbližší hvzdy od našeho Slunce se jmenují Proxima Centauri a Alpha Centauri. Jsou od nás vzdálené 4,2 a 4,3 svtelné roky. Astronomové se domnívají, že tyhle sousední hvzdy nemají planety a asi jsou z nejrznjších dvod nevhodné pro život. Ale v okruhu padesáti svtelných let je až tisíc hvzd, z toho asi padesát je velmi podobných našemu Slunci, a ty už by mohly mít podmínky pro pokroilou formu života. Samozejm nevíme, jak by mimozemšané pekonali tak obrovskou vzdálenost, ale moudí vdci se o tom už dost napemýšleli a pišli na nkolik nápad, jak by to bylo možné."

9 Kluci poslouchali, ani nedutali. Když se otec odmlel, netrpliv se zavrtli na židlích. To, co jim táta vypráví, je pece úpln fantastické! Jak to, že se s ním dív nebavili o tak zajímavých vcech, jako jsou ufouni, vesmír a obrovské vzdálenosti? "Jak mže vesmírná lo pekonat ty svtelné roky?" Táta se s pochopením usmál. Ml z otázek svých syn radost. "Profesor Gerard O'Neill, pracovník amerického úadu pro kosmický výzkum NASA, vypoítal, jak by mohly vypadat takzvané generaní lod.(9) Jsou to obrovské lod, vtší než zaoceánské parníky, ve kterých by mohlo žít nkolik generací lidí. Takže bhem cesty by tam zkrátka žili a milovali se lidé, rodily by se dti a staí by umírali. " "Na nco takového nevím," odporoval mu Ralf, "já bych na takové kosmické lodi nemohl žít. Jak dlouho by vlastn musel putovat takový koráb, než by napíklad uletl vzdálenost deseti svtelných let?" "I tohle už je spoítané. Astronom a matematik Michael Papagiannis z bostonské univerzity v USA spoítal, že deset svtelných let by bylo možné urazit pi rychlosti, která by byla jen dvma procenty rychlosti svtla, za pt set pozemských let."(10) "Mohl bys to vysvtlit taky dvanáctiletému?" povzdechl si Andy a držel se pitom za hlavu. "Když lo uletí za jednu sekundu 6000 kilometr, jsou to dv procenta rychlosti svtla. Takže vzdálenost deseti svtelných let by se pekonala za 500 pozemských let." "Promi, táti, ale to všechno zní strašn nepravdpodobn," odporoval Sven. Na jaký pohon by taková obrovská vesmírná lo letla, aby mohla urazit tch fantastických 6000 kilometr za sekundu?" Táta se ale nenechal vyvést z míry. "Máte pravdu, zní to všechno dost nereáln. A pesto si odborníci myslí, že za takových sto let by lidé mohli umt vyvinout rychlost 6000 kilometr za sekundu. Samozejm jedin ve vesmíru. Vdci, kteí se tmihle problémy zabývají, uvažují o nejrznjších pohonech. Mluví se o atomovém nebo termonukleárním pohonu a dokonce o motorech na antihmotu. Kdybychom si tohle všechno chtli vysvtlit, dostali bychom se moc daleko, mimoto nejsem odborník na rakety. Ale vím to z literatury, že na papíe už takové projekty existují." "No dobe," souhlasil Ralf. "I kdyby k nám mohli pilett mimozemšané, co to má spoleného s kruhy a obrazci v Anglii? Kdyby to dlali ufouni, tak by se pece nezahazovali s takovými dtskými obrázky. Asi by udlali nco dležitjšího, než jsou znamení v obilí. To snad dá rozum, ne?" "Jen pomalu, kamarádi! Když budete chtít vyzkoušet, jestli jsou opice inteligentní, co udláte? Co myslíš, Svene?" "Vidl jsem takový film, myslím, že se jmenoval Planeta opic, nebo tak njak. To se dostali na Zemi dv opice a jeden vdec testoval jejich inteligenci. Pedkládal jim všelijaké geometrické obrazce a zkoušel, jestli je budou umt opice správn po sob seadit - no jo, to je fakt, už vím, co myslíš!" "Ale já tomu nerozumím!" protestoval Andy. "Já to chci taky vdt!" Ralf tu fantastickou myšlenku taky pochopil a vysvtlil ji mladšímu bratrovi. "Ufouni možná pomocí tch obrazc zkouší, jak jsme inteligentní. Jednoho rána je na poli perfektní obrovský kruh. Lidé nevdí, co si o tom mají myslet. Za pár dní se na stejném poli objeví další kruh. Lidi zase nic nenapadne. A ješt za nkolik dní jsou oba kruhy spojeny rovnou pímkou. Lidi znova nic nenapadne a dokážou tak, že jsou hloupí. " "Jak to?" "Ten první kruh by mohl znázorovat atom. Pímka spojuje kruhy v nejmenší molekulární jednotku. Kdybychom to pochopili, museli bychom tuto molekulu rozšíit o další atomy. Z našeho jednání by mohli mimozemšani poznat, že známe stavbu hmoty. Ale dozvdli by se také, že máme mikroskopy a další technické pístroje, jinak bychom stavbu hmoty nemohli poznat." Te do toho vpadnul hlavika Sven: "Jestli nás mimozemšani pozorují, musí i bez toho vdt, že jsme inteligentní. Musí pece vidt naše msta, auta, letadla a tak, všechny ty výsledky inteligence. Nepotebují si s námi hrát tyhle hry na atom." "To je velmi správný argument," dával Svenovi za pravdu otec. "A pece by na tom mohlo nco být. Mimozemšani sice znají výsledky naší inteligence, pozorují naší techniku, ale chtli by vdt, zda jsme schopní vyrovnat se s existencí mimozemského života. Jak reaguje divoká koka na lidi? Utíká, má strach, schovává se. Nezstane srdnat stát, aby se pokusila navázat s lidmi kontakt. Mezi lidmi a mimozemšany to je podobné. Kdyby se z nieho nic objevili mimozemšané, kdyby teba na fotbalových stadiónech pistály létající talíe, dostali bychom strach. Lidi by zachvátila panika, mysleli bychom si, že nás chtjí ufouni napadnout. Mimozemšané si uvdomují, že by nás píliš vydsili. Proto si chtjí nejprve vyzkoušet, zda jsme pipraveni vyrovnat se s jejich existencí. A zda jsme schopní navázat s nimi spojení. Takový test s kruhy v obilí by pro n mohl být prvním krokem." "A co se stane, když na nj nebudeme reagovat?" zeptal se Ralf. "ekl bych, že by s tmi pokusy o navázání spojení na chvíli pestali a za nkolik let by to zkusili znovu." "A nepipravíme se tak o fantastickou možnost?" "Jist," odpovdl otec zamyšlen. "Rozumný lovk hledá vždycky rozumná ešení. A když se najednou objeví na poli podivná znamení, hledá ešení, které by ho uspokojilo. Tady vidím nebezpeí, že promarníme mimoádnou šanci. Když te nkdo pijde a prohlásí, že to on dlá kruhy v obilí, tak mu ihned uvíme. Jsme rádi, že se pro ten záhadný fenomén našlo rozumné vysvtlení. Už nehledáme jiná a považujeme celou tu záležitost za vyízenou." "Však taky je vyízená, když se ten padlatel pizná, že všechny ty kruhy udlal on," ekl Ralf. "Ne tak docela, chlape! Ty kruhy se objevují už skoro patnáct let. A je jich už aspo tyi sta. Padlatel by si s nimi mohl hrát rok nebo dva. Pak by vystoupil na veejnost a všechno ekl. V tom pípad by se mu mohlo vit. Ale když vystoupí po patnácti letech po stovkách kruh, tak to je nepravdpodobné. To by bylo píliš pozdní doznání!" Otec se podíval na hodiny. "Kristapána, vždy už je pl jedenácté! Kamarádi, honem do postele. Zítra jdete do školy! Moc jsme se zapovídali." "A co te budeme dlat s tou hvzdou nad Karlsruhe? A s tou spoustou ar na map od Cornélie? Mají snad nco spoleného s mimozemšany?" "To bych neekl," odpovdl otec, "ale pesto bychom mohli vytvoit pracovní skupiny. Navrhuji následující: zítra pinesu z knihovny všechny knížky o kruzích v Anglii. Sven si je pete a udlá si z toho poznámky. Pak nám ekne, co se dozvdl. Ty, Ralfe, napíšeš Catherin do Anglie a taky Larsovi do Kodan. Oba by mli zjistit, zda na míst ar, vedoucích pes jejich zemi, jsou njaké památky. Pak zavoláš Cornélii do Spiezu, to udláš urit rád. Povídal jsi, že si píše s njakou dívkou z Francie. Musí nám dát vdt, co se od ní dozvdla. Andy dostane na starosti další záhadu, Externsteine. Prostuduje mapy, zjistí, co zajímavého je v míst ar, které vedou od Externsteine. To je jednoduché, Andy. Vypiš si všechny obce, které leží na arách. Pak si obstaráme prospekty tch obcí a hned budeme vdt, zda mají nco spoleného se starými památkami. A já vám na všechno seženu potebnou literaturu. Souhlasíte?" "Tys ml být vojevdce, táti," ekl Ralf. "Souhlasíme, jenom..." "Co jenom?"

10 "Mli bychom si naplánovat prázdniny tak, abychom mohli prozkoumat ta nejzáhadnjší místa na map. Náš uitel fyziky vždycky íká, že všechno je jasnjší, když se na to lovk podívá na vlastní oi." "Ano! Ano!" volali Andy a Sven souasn. "Musíme jet do Anglie, Dánska a do Francie. Chceme to všechno vidt!" "Ale jedno po druhém." Otec se usmál. "A te už všichni na kut!" "Ale já bych chtl jet taky do Švýcarska, za Cornélií," dodal Ralf. "Všechno zvládneme. Konec konc jsme táborníci a umíme cestovat za málo penz!" Táta mrknul na svého nejstaršího syna. "Však se mi zdálo, že se ti Cornélie líbí!" Záhad je ím dál víc O dva msíce pozdji. Venku pršelo a byla zima. Výkladní skín obchod záily vánoní výzdobou. Pestože bylo poasí, že by psa ven nevyhnal, byla pší zóna a obchodní domy v Detmoldu plné lidí. Jako kdyby se všichni rozhodli, že musí okamžit utratit všechny peníze. Také otec nakupoval dárky pro své syny. Ne snad, že by pi tom moc šetil, ale snažil se najít praktické dárky. Vdl, co jeho kluci potebují. V knihovn tak moc nevydlával a kdyby rok poté, co mu zahynula žena, nevyhrál v loterii, museli by žít skromnji. Takhle si mohli každé léto dopát hezké prázdniny pod stanem. Mezi vánoci a Silvestrem se ohlásil strýc Alfons, Svenv kmotr. Zavolal jim, že pišel na nco moc zajímavého. Ale víc jim do telefonu neekl. Ralf a Cornélie si psali stále astji a akoli mezi bratry platilo, že ped sebou nemají žádná tajemství, odmítal jim Ralf peíst z Cornéliiných dopis jediné slovo. Bylo to asi vážné! "Nic vám do toho není," tvrd se ohrazoval proti zvdavosti bratr, "každý má pece právo na soukromí!" Dopisy od Cornélie peliv schovával. Protože jak Sven tak také mladší Andy byli dobrými žáky a nemli ve škole žádné zvláštní potíže, zbývalo jim dost asu na pátrání po pánech kruh a pánech hvzd. Sven popsal celý blok poznámkami, odmítal ale zatím podat zprávu o svých poznatcích. Tváil se strašn tajupln a odbýval bratry vyhýbavými odpovmi. "Táta pece uril pravidla hry," argumentoval. "Za prvé to ješt nemám všechno pohromad a za druhé jsme se snad domluvili, že si o svých výzkumech povíme teprve o prázdninách mezi vánoci a Novým rokem." Také Andy se inil jak uml nejlépe. Nasbíral už celou složku prospekt obcí, které byly na zakreslených arách vedoucích od Externsteine. Podrobnosti se všem chystal sdlit v pednášce, jak on íkal, co nevidt. "Jen se moc nevytahuj! Vsa se, že moje pednáška bude lepší!" pošuchoval ho Sven. Ralf, nejstarší z bratr, ml na starosti mezinárodní vztahy. Od Cornélie dostal fotokopie ty strašn dlouhých dopis od Evelíny z Francie. Ve francouzštin! Ralf se sice už dva roky ve škole francouzštinu uil, ale ty run psané dopisy, to byla hotová katastrofa! Zoufal si nad neznámými slovíky a obtížnými gramatickými vazbami. A tak Ralf bez pestání listoval ve francouzsko-nmeckém slovníku a neustále nacházel dvody, pro musí nutn zavolat Cornélii. Umla francouzsky o mnoho líp. To ale nebylo nic divného, ve Švýcarsku se mluví nmecky, francouzsky a italsky (v ásti kantonu Graubünden dokonce rétorománsky). Mnoho švýcarských dtí je vlastn vychováváno dvojjazyn a asto jezdí do vedlejšího kantonu na prázdniny, takže se už odmalika uí aspo dva jazyky. Lars v Kodani je ale zklamal. Napsal jim jen krátkou odpov, že te musí biflovat do školy a nemá as honit se za njakými jejich záhadami. První den po Štdrém veeru to konen vypuklo. Strýc Alfons pišel na obd. Ml s sebou dv knížky, celou složku map, mítko a kružítko. O strýci Alfonsovi musíme ješt íct, že je to bratr táty a má jednu takovou legraní zvláštnost. Když trochu déle mluví, perušuje svou e mimo voln krátkými zapísknutími, která zpsobuje mezera mezi jeho pedními zuby. Sám si z toho dlal legraci, ale nedokázal se toho zlozvyku zbavit. Když bylo umyto a uklizeno nádobí a táta a Alfons si míchali kafe, rozložilo všech pt výzkumník - dva dosplí a ti kluci - své papíry po stole. Alfons zaal. "Tak tedy dti... vlastn pátelé, objevil jsem docela bezvadné vci. Když mi ekl Sven do telefonu, že Lars z Dánska na vaše pátrání nemá as - fj - prohlédl jsem si poádn áry na map od Cornélie, které vedou ped Dánsko. Nejdív jsem vbec na nic nemohl pijít, ale pak jsem ml štstí. Mluvil jsem o tom s naším knihkupcem a ten mi doporuil jednu knížku, která práv vyšla. Píše se v ní o úpln náhodném objevu - fj - a je to prost senzace. Ten objev udlal jeden dánský sklá, který se jmenuje Preben Hansson. Zabývá se motorovým létáním, má jednomotorové malé francouzské letadlo Mourane Solnier 880 a létá - fj - nad dánskými zálivy..." Otec ho perušil: "Domluvíme se, že se každý mže hned zeptat, když mu nco nebude jasné. Já bych chtl vdt, jak je ten pan Hansson z Dánska starý a pro si vybral práv tenhle typ letadla." "Ten Dán udlal svj objev v roce Tenkrát mu bylo 59 let a pro tohle letadlo se rozhodl proto, že tyhle typy - fj - létají hodn pomalu. Ve své knize, která vyšla poprvé v roce 1990 (12), píše, že jeho letadlo je tak pomalé, že se v nm dá v pohod pomalu létat nízko nad krajinou a dobe fotografovat. Tak tedy tenhle pan Hansson jednou z jara v roce 1982 zase nasedl do svého letadla, poasí bylo senzaní, a jeho letadlo stoupalo nad msto Korsor. Kousek od Korsoru si seshora prohlížel jako už mockrát - fj - kruhové hradby Trelleborgu..." "...eho?" zvolali všichni ti kluci najednou. "Trelleborgu." Alfons se zasmál a zapískal hned dvakrát za sebou. "Necht me to doíct. Už to nebude dlouho trvat a slibuju vám, že je to senzace! Chápu vaši netrplivost, dti... tedy pátelé - fj - ale musíte to vdt všechno od zaátku." Alfons si rozvážn srknul kávy, položil na stl list istého papíru a vytáhnul kružítko. "Tak co to teda je, ten Tell-er-mord?" netrpliv se ptal Andy. Alfons písknul: "Ne Tellermord, ale T-r-e-1-l-e-b-o-r-g, kamaráde! Trelleborg je wikingský hrad v Dánsku. Wikingové byli námoníci a proslulí váleníci, kteí žili asi 800 až 1000 let ped Kristem..." "Takže to nebude nic z doby kamenné?" skoil mu do ei Ralf. "Pokej! Nech pece Alfonse, a nám to všechno ekne po poádku," okikl ho táta. "Obvykle se okolo hradu stavlo opevnní se silnými zdmi, ve kterých byly stílny, a kolem dokola býval vodní píkop. Ale Trelleborg vypadá docela jinak. Podívejte se!" Alfons namaloval kružítkem jeden kruh, pak ješt jeden o centimetr vtší. Asi ti centimetry od nich nakreslil tetí kruh a o pár milimetr dál ješt jeden. Na papíe te byly tyi kruhy od nejmenšího po nejvtší. Pak si vzal pravítko a proal oba vnitní kruhy rovnými kižujícími se arami. Stetlý se pesn uprosted kruh.

11 "To jsou základy Trelleborgu. tyi kruhy a uprosted kíž. Ale to není všechno." Mezi druhým a tetím kruhem Alfons namaloval tináct stejných obrazc. Vypadalý jako zakulacené elipsy. Osy tch obrazc smovaly do centra stavby a všech tináct elips bylo umístno v té tvrtin kruhu, která byla pesn mezi východem a jihem. "Tohle je geometrická stavba Trelleborgu. Ze vzduchu vypadá pesn takhle. Dánští archeologové ho nazývají wikingským hradem, protože tam našli - fj - všelijaké nástroje, šperky a taky špiky kopí a sekery Wiking. Není pochyb o tom, že Wikingové používali Trelleborg. Ale k emu? Už jsem íkal, že Wikingové byli dobrými námoníky. Byli to tvrdí muži, násilníci a strašn hluní - fj - dlali rámus jako opice v lese. A práv tihle Wikingové budovali své píbytky dost nepoádn. Pesný pdorys Trelleborgu, jakoby zkonstruovaný pelivými inženýry, vbec nejde dohromady se zpsobem myšlení Wiking. Když už budovali njaké pevnosti, tak na ochranu svých pístav a lodí. Ale Trelleborg neleží u žádného pístavu (dvojnásobné písknutí)! Bylo zjištno, že díve byl Trelleborg ze tí stran obklopen bažinami. Dnes leží ti kilometry vzdušnou arou u Velkého Beltu na tom ostrov, na kterém je také Koda. Z tchto dvod se dánští archeologové domnívají, že Wikingové Trelleborg sice obývali, ale nepostavili ho. - Fj!" "Takže ty si myslíš," konstatoval Sven, "že Trelleborg existoval už dávno ped Wikingy a oni ho jen zabrali?" "Pesn tak!" "Ale jak to všechno souvisí s tím pilotem - jak se vlastn jmenoval? -a s tmi tajemnými arami z mapy od Cornélie?" "Jmenoval se Preben Hansson a letl práv za pkného poasí nad Trelleborgem. Díval se na tch tináct symetricky rozmístných obrazc mezi druhým a tetím kruhem, jejichž špiky smovaly na severozápad, a najednou ho napadlo, že to vypadá jako parabolická - fj -anténa. Taková ta trochu ohnutá anténa, které jste si urit všimli na letišti." "No a dál?" zeptal se netrpliv Ralf. Tušil, že tady nkde bude ten pes zakopán. Strýc Alfons si loknul vlažného kafe a pak teprve pokraoval. "Preben Hansson naídil automatického pilota na kurs 325 stup ve smru na severoseverozápad, což byl pesn ten smr, na který byla naízena.parabolická anténa' v Trelleborgu. Po šedesáti sedmi kilometrech letu, který trval 34 minuty, se dokal pekvapení - pesn pod ním ležel Eskeholm, což je další pozoruhodné místo v Dánsku. Eskeholm je malý ostrvek ve Velkém Beltu, na kterém je možné seshora rozpoznat zbytky starého kruhového opevnní. Kruh v Eskeholmu je skoro stejn velký jako kruh v Trelleborgu. To je tedy náhoda, pomyslel si Preben Hansson, že.parabola' Trelleborgu je naízená práv na tohle malé místo. No a co z toho? Dv místa na map jsou prost spojená pímou arou. Pesto to Hanssonovi vrtalo hlavou. Pemýšlel nad tím, kam by doletl, kdyby pokraoval stále ve stejném smru. Po dalším úseku dlouhém 99,5 kilometr se to dozvdl: jeho malé letadlo si to šinulo úpln pesn nad okrouhlými archeologickými vykopávkami u Fyrkatu v Jutlandu!" Na závr strýc zapískal hned tyikrát za sebou. Pak rozložil mapu Dánska a spojil ti body pímkou. Než se jeho posluchai vzpamatovali z pekvapení a mohli ho zasypat otázkami, pozvednul slavnostn ruce a požádal o klid. "To ješt není všechno. Je to neuvitelná historie! Preben Hansson nkolikrát zakroužil nad Fyrkatem a pak znovu naídil automatického pilota na stejný kurs jako pedtím, 325 stup na severoseverozápad. Po dalších dvaceti šesti minutách letu a 52 kilometrech nevil vlastním oím. Pímo pod ním, v przoru, se objevily zbytky kruhového valu Aggersborgu." Strýc Alfons se pyšn podíval po svých posluchaích. Nikdo si dokonce nevšiml, že bhem toho dlouhého napínavého vyprávní ani jednou nezapískal. Potom jim na map názorn pedvedl pímou trasu Trelleborg - Eskeholm - Frykat - Aggersborg. Dohromady mila 218,5 kilometr vzdušnou arou. "Ješt vám musím íct, že Frykat je také takzvaný wikingský hrad, který ale ve skutenosti vznikl ješt dávno ped Wikingy. Obranné valy Frykatu leží západn od msteka Hobro v pvabn zvlnné krajin Wiesenlandu. Pobeží je odtud 40 kilometr vzdálené, takže Wikingové, kteí jako námoníci žili na pobeží, nemohli být staviteli! Aggersborg, poslední wikingský hrad na trase, je vlastn kopií Trelleborgu, jako všechny tyhle hrady. Mají stejný pdorys, všude jsou ty pímé a zaoblené linie v centru, všude jsou dvojité i vícelenné kruhy na celém území." Strýek Alfons se zhluboka nadechl a pak se zaražen rozlédl. "To jsem vbec nepískal?" Všichni kolem nho vybuchli smíchy: "Ne!" Chlapci si došli pro nco k pití. Zatímco jim otec naléval minerálku, ekl Ralf: "Gratuluju ti, Alfonsi. istá práce. Ty kruhové valy, které využívali pozdji Wikingové, zejm pocházejí z doby kamenné. Ale kdo je mohl tenkrát tak pesn naplánovat? To pece nejde dohromady s tím, co víme z djepisu o tak dávné dob?" "Máš pravdu, chlape, ale moje vyprávní ješt není u konce. Bude to ješt zajímavjší!" "To je vážn k zbláznní," poznamenal Sven. "Ty áry na map jsou naprosto jasné. O tom se pece nedá pochybovat?" "Nejlepší by bylo udlat si te malou pestávku a jít na chvíli ven," ekl otec. "Ale když chce Alfons pokraovat, tak a vypráví. Sám jsem napjatý, co z toho ze všeho bude." Alfon zase zapískal. Asi mu pedtím samým vzrušením ta jeho píšalka vypadla. "Tak ten dánský pilot, ten Preben Hansson, z toho byl stejn vyvedený z míry jako vy. Co to má všechno znamenat? Když se vrátil dom, vytáhl mapu svta a prodloužil tu áru, která protíná wikingské hrady. Podívejte, namaloval jsem ji tady pro vás." Rozložil na stole velkou mapu Evropy. ára z Dánska míila na Berlín, Jugoslávii a konila pesn ve staroecké vštírn, v Delfách. Na trase zakreslil strýc Alfons nkolik ervených kroužk. "A te mi ukažte fotokopie mapy od Cornélie." Ralf mu je podal. Akoli trasa na nich nebyla celá, bylo na první pohled jasné, že tam pvodn musela být, protože Delfy na map byly a kižovalo se pes n nkolik ar. "Trochu jsem se zajímal o Delfy," ekl jim Alfons, "a vyrazí vám dech, až vám eknu, na co jsem pišel." "Mn zatím nic dech nevyrazilo." Andy se zasmál. "Tak co mají Delfy v ecku spoleného s wikingskými hrady v Dánsku?" "Neskákej strejdovi do ei, " zamrail se Sven na mladšího bratra. "Delfy," pokraoval Alfons, "jsou tak staré, že ani archeologové nevdí, kdy byly založeny. Pocházejí z mýtických dob a od pradávna se jim íkalo,pupek svta'. Sídlil tu bh Apollón a alespo jednou za rok odtud podnikal cesty za tajemným lidem, který, jak se traduje, žil na stran severního vtru. A ješt nco k Apollónovi. Byl synem nejvyššího boha Dia a sám byl bohem všteb a umní. Navíc léil lidi a ochraoval - ze vzduchu! - jejich cesty. Sami staí ekové nevdli, odkud Apollón pišel, ale jako syn Dia nebyl bezpochyby pozemského pvodu. Jeho hlavním sídlem byly Delfy, proto také ekové nazývaly Delfy.pupkem svta'. Symbolem tohoto oznaení bylo místo nazývané Omphalos, fantastický mramorový obelisk ozdobený sochami a korunovaný nahoe dvma zlatými orly. Staí ekové v tch orlech vidli posly Dia."

12 "To je skuten spousta vcí k pemýšlení," ekl tiše otec. "Dsledky všeho, co jsi nám tu ekl, jsou doslova pevratné..." "Jaké dsledky?" To se zase ozval Andy. "No, kdybychom to všechno domysleli do konce, mohli bychom dojít k úpln jiným závrm o pvodu naší civilizace." Strýc Alfons se usmíval pod vousy. "Mohli byste m nechat, abych vám to dopovdl do konce? Hned dojdete k ješt pekvapivjším závrm! O tom Apollónovi se povídá, že založil mnoho eckých mst. A všechna tahle kultovní místa mají vztah k zlatému ezu. Už jsem Svenovi do telefonu strun vysvtlil, co to ten zlatý ez vlastn je. Tak te se podívejte na tenhle pehled." Zatímco strýc Alfons nkolikrát písknul, položil ped n na stl papír. Bylo na nm na stroji napsáno: Vzdálenost kultovních míst Delfy - Epidaurus odpovídá vtší ásti zlatého ezu vzdálenosti Epidaurus - Délos - tedy 62%. Vzdálenost Olympia - Chalkis odpovídá vtší ásti zlatého ezu vzdálenosti Olympia - Délos - tedy 62%. Vzdálenost Delfy - Théby odpovídá vtší ásti zlatého fezu vzdálenosti Delfy - Athény - tedy 62%. Vzdálenost Sparta - Olympia odpovídá vtší ásti zlatého ezu vzdálenosti Sparta - Athény - tedy 62%. Vzdálenost Epidaurus - Sparta odpovídá vtší ásti zlatého ezu vzdálenosti Epidaurus - Olympia - tedy 62%. Vzdálenost Délos - Eleusis odpovídá vtší ásti zlatého ezu vzdálenosti Délos - Delfy - tedy 62%. Vzdálenost Knóssos - Délos odpovídá vtší ásti zlatého ezu vzdálenosti Knóssos - Chalkis - tedy 62%. Vzdálenost Delfy - Dódóna odpovídá vtší ásti zlatého ezu vzdálenosti Delfy - Athény - tedy 62%. Vzdálenost Delfy - Olympia odpovídá vtší ásti zlatého ezu vzdálenosti Olympia - Chalkis - tedy 62%. "Jak je to možné?" ekl Sven a Ralf zaražen reagoval: "To se mi snad jenom zdá! Co to má ale znamenat? To by muselo být celé ecko vybudované podle pesného plánu." "Máš pravdu - fj - ale kým? A taký kdy? Mám ale pro vás ješt jedno pekvapení. Když vyjdeme z tch vzdáleností zlatého ezu, vzniknou nám automaticky kruhy s tmihle stedy." Strýc Alfons zapíchl kružítko do eckého msta Knóssos a rozevel je na vzdálenost do msta Sparta. "A te se podívejte! Na stejném kruhu, jako je Sparta, leží také kultovní místo Epidaurus. V Epidauru psobil syn Apollóna Asklépios. Byl známým lékaem a své umní pedával dál. Ješt dnes visí v ruinách Epidauru více než dva tisíce let staré votivní tabule. Jsou to malé kamenné a devné destiky, na kterých lidé - fj - dkovali Asklépiovi za zázrané uzdravení. Tuhle hru s kruhy mžete zkoušet donekonena. Tak teba - když si za sted zvolíme Taros - tak na stejném kruhu leží Knóssos a Chalkis. Nebo zapíchneme do Délosu - pak protneme Théby a Izmir." Strýc Alfons pedvádl svým ohromeným poslucham hru s kružítkem. Na map vznikala celá sí kruh, které se navzájem protínaly. To bylo neuvitelné! Alfons se tiše smál pod fousy, to byl jeho triumf. Dokonce zapomnl popiskovat mezi zuby. Otec mlel. Sven, který si strýcovu odpov rychle srovnal v hlav, kontroloval na map všechna ta ecká místa, která se vztahovala ke zlatému ezu. Konen se vrátila e tomu nejmladšímu, Andymu. "Vy poád íkáte, že všechno se dá vysvtlit. Já mám taky právo se v tom vyznat. Tak kde je vysvtlení toho všeho?" "Nejsi sám, kdo by ho chtl slyšet," ekl Ralf. "Snad na nco pijdeme, musíme ale vycházet pesné podle fakt, která známe." A zaal hned vypoítávat: "První fakt: tyi wikingské hrady v Dánsku, které jsou vybudovány na pímé linii a existovaly už ped Wikingy. Druhý fakt: ára z Dánska vede pímo k,pupku svta', k ecké vštírn Delfy. Ta pochází také z pradávných dob. Tetí fakt: V Delfách sídlil bh, jehož pvod byl mimozemský. Bh Apollón cestoval každý rok na paprsku svtla vzduchem za lidem, který žil tam, odkud pichází severní vítr. tvrtý fakt: Apollón založil v ecku mnoho míst, z nichž se pozdji stala kultovní místa. Vzdálenosti mezi všemi tmito místy jsou vždy podle zlatého ezu. A navíc vždy nejmén dv tato místa leží na kružnici, opsané z jednoho centra. To znamená, že jsou od sebe všechna stejn vzdálená. Tak to jsou fakta. Ale co s tím?" Ozval se otec, už dost dlouho mlel. "Možná v ecku existovalo nco jako svatá míra, svatá stezka. Vždycky, když chtli ekové založit nový chrám, objevili se knží a požadovali, aby byl postaven na "svaté stezce". Až z toho nakonec vznikla tahle fantastická sí míst, která spojuje zlatý ez." "To není špatné," ekl Sven uitelským tónem, jako by udloval známky. "Ale dív, než etí knží zaali s vymováním té.svaté stezky', museli k tomu mít njaký dvod. Kdo jim naídil vybudovat,svatou stezku'? Pro mla mít ta místa od sebe práv tuhle vzdálenost a ne jinou? Vždy práv knží jsou známí tím, že dlají jen to, co od nich chce Bh. A nakonec: v ecku je spousta hor a kopc a taky spousta záliv. Pomocí jakých prostedk mohli knží celou zem takhle dokonale promit?" "Vzpomínám si na doby, kdy jsem chodil do gymnázia," ozval se otec, "etli jsme tehdy texty eckého filozofa Platóna, který žil 400 let ped Kristem. V jednom takovém duchaplném dialogu mluvil Platón o... Moment! Vždy já mám tu knížku v knihovn!" Rychle ji nalezl. Byl to Platónv dialog, který se jmenoval "Timaios". V sedmé a osmé kapitole mluvil Platón skuten o geometrických vztazích na velké vzdálenosti. Zatímco otec listoval v knize, mluvil dál: "Musíte ale vdt, že Platón byl souasník Euklida a to byl génius na matematiku a geometrii. Ve svých patnácti dílech pojednával Euklides o základech matematiky a geometrie. Je známé, že Platón dokonce navštvoval nkteré Euklidovy pednášky. Takže se spolu znali. Ale Platón nebyl jen filozof, ale také politik. Bylo by vlastn docela pirozené, kdyby Platón pi zadávání stavebních zakázek požadoval, aby nová kultovní místa vznikala ve vzdálenosti zlatého ezu... Ba ne, nco tu nehraje. Tady tu, že Platón drazn upozoroval na to, že se jedná o,mnohatisíciletou tradici'..." "Nechci ti petrhnout nit," omlouval se strýc Alfons. "Ale Platón a Euklides nám tu moc nepomžou, protože všechna ta kultovní místa, o kterých tu mluvíme, a která leží na místech urených zlatým ezem - fj - existovala už dávno ped Platónem a Euklidem! Epidaurus napíklad stál už století ped Platónem, stejn jako Délos, Dódóna nebo práv ten.pupek svta', Delfy. Pestože mnohá tahle msta se stala poutními místy až v klasickém ecku, sahá jejich pvod daleko do prehistorie. - Fj!" Konen hlaviku Svena nco napadlo. "Platón nebo nkdo jiný, to není dležité. Ani on ani jeho kolega Euklides nemohl nic vdt o trasách v dnešním Dánsku! To je ten pravý oíšek k rozlousknutí!" "Správn!" poznamenal Alfons. "Spojnice wikingských hrad s Delfami - to je ta záhada, stejn jako vybudování eckých míst podle zlatého ezu. Dlouho jsem nad tím pemýšlel, obracel jsem to ze všech stran a snažil se pijít na njaké ešení, ale žádné m nenapadlo." "No tak do toho, kamarádi, puste se do spekulací!" povzbuzoval své syny otec. "Zkuste na nco pijít, a je to kdovíjak fantastické. Fakta tu leží ped vámi, na všechno se musí najít logická odpov."

13 "Mimozemšani...?" ekl zdráhav Andy. "Ale ty s tmi tvými mimozemšany!" perušil ho Ralf zhurta. "To t nikdy nenapadne nic jiného než práv mimozemšani? Na nic jiného jsi nepišel?" "Uklidni se, Ralfe," ekl otec smíliv. "Když se na ten problém podíváme jako na celek, naskýtají se jen dv ešení. Bud naši pedci v dob kamenné nebyli tak zaostalí, jak jsme si mysleli, nebyli primitivní a nevyvinutí, znali matematiku a geometrii. V tom pípad se mýlí historici a archeologové ve svých názorech o neinteligentních lidech doby kamenné. A nebo našim pedkm nkdo pomáhal, nkdo je teba uil, a pak pipadají skuten v úvahu jedin mimozemšané. Nezapomete na tu hvzdu u Karlsruhe a na znamení v anglických polích. A kdyby naši pedci skuten vypoítali dráhu od wikingských hrad do Delf a mli by na svdomí hvzdu u Karlsruhe, kdyby to všechno udlali bez cizí pomoci, stejn tu zstává otázka pro. Kdyby to všechno sami vymili, kvli emu by to dlali? Jaký mli motiv, co je k tomu hnalo? Pro dlali všechno to, nad ím nám dnes zstává rozum stát?" "Ale táti, na tuhle otázku si neodpovíme, ani když pipustíme možnost zásahu mimozemšan," ekl Ralf. "Pro by nco takového ufouni dlali?" "Máš pravdu, synu! A teba chtli mimozemšané tou hvzdou nad Karlsruhe a árami na našem globusu dosáhnout toho, eho skuten dosáhli: že lidé za nkolik tisíciletí - tedy my - nad tím budou žasnout a lámat si hlavu. Teba je to celé poselství a my jsme adresáti. Práv te jsme se zaali s tmi podivnostmi vyrovnávat. Ješt jsme ale neslyšeli pednášku Svena a Andyho a taky si nepeetli dopisy od Evelyny. Bhví, na jaké souvislosti ješt pijdeme!" Spolenost diskutovala dlouho do noci a hovor umlkal jen na ty chvilky, kdy Andy pinášel chleby se salámem. Nakonec dospli k teorii, na které se všichni mohli sjednotit. Byla sice logická, ale pesto neprokazatelná. Tady je: Pedpokládejme, že ped mnoha tisíciletími, kdy naši pedci byli ješt na nízkém stupni vývoje, piletla do naší slunení soustavy gigantická kosmická lo. Možná to byla takzvaná generaní lo, která staletí putovala vesmírem. Po nekonen dlouhé cest temnotou vesmíru došla ufounm energie. Potebovali nco, co by jejich motory zase uvedlo do pohybu. Možná uran nebo nikl, i m, to je jedno co. Prost njakou pohonnou hmotu. A možná taky potebovali vodu a potraviny na doplnní svých mrazniek. To všechno našli v naší slunení soustav. Suroviny možná na Marsu, Msíci nebo na prstencích asteroid, to je nkolik stovek tisíc planetek, které létají mezi Marsem a Jupiterem. Gigantická mateská lo asi nikdy na Zemi nepistála, možná to ani nešlo, protože byla moc veliká. Tahle lo mohla létat okolo Zem jako její obrovský satelit. Ale malé dopravní lod, nco takového jako je americká Space Shuttle, se mohly odpojit a dolett na Zemi. Cizí astronaute si vzali vzorky pdy, potravy a provedli všelijaká mení. A vybudovali jednu nebo i víc pozemských základen. Tak vznikly na rzných místech naší zemkoule malé základní tábory. Dejme veliteli mateské lodi jméno Zeus. Zeus znamená nejvyšší, velký, nejmocnjší. Jeden z jeho dstojník se jmenoval Apollón. A tenhle Apollón vybudoval malou základnu v ideáln položeném míst v dnešním ecku. Pro své výzkumné cesty v pozemské atmosfée nepoužíval žádnou lo, to by bylo moc zdlouhavé a nákladné. Ml jen takový malý vehikl, možná nco podobného létajícímu balónu, který ml vrtuli a dal se ídit. Apollón samozejm vdl, že jeho kamarádi na mateské lodi nutn potebují pohonné hmoty. Jako omluvu za tu "krádež" surovin poskytoval Apollón lidem pomoc. Radil jim, ukazoval, jak se dají léit nemoci, dobývat suroviny, jak se budují cesty a zizují školy. Zpráva o zjevení cizí bytosti, která se jmenuje Apollón, se mezi lidmi rychle rozkikla. Stále víc jich picházelo k malé základn a tak se to místo stalo "pupkem svta", protože se tam udlovaly rady a pomoc. V oích lidí vyrostl Apollón v boha, akoli ve skutenosti byl normální bytostí z masa a kostí jako oni. Lidé nerozumli tomu, odkud pišel, a s bázní pozorovali, jak na své "svtelné lodi" stoupá k oblakm a zase se odtamtud vrací. Apollón vyškolil nkolik inteligentních lidí a udlal z nich své pomocníky. Mli se starat o to, aby jejich základna byla istá, aby nikdo nic neodnesl a aby pistávací dráha pro jeho vrtulový balón na horky vzduch byla vždycky volná. Tito vyvolení byli "sluhy pána", kterým se pozdji zaalo íkat knží. Apollón byl uitel, léka a rádce dohromady. Zakládal všude školy a ustanovoval své lidské pomocníky. Na své cesty používal malou vzducholo, ale na motory, které roztáely vrtule, poteboval samozejm njakou pohonnou látku. Nejpraktitjší by byl asi motor pohánný slunení energií, na elektinu a nebo teba docela jednoduchý parní stroj. Nevíme, na jakém vznášedle létal a na jaký pohon, ale dá se pedpokládat, že vybudoval po urité, vždycky stejné vzdálenosti nco jako erpací stanice. Dejme tomu, že uvedl svj parní stroj do chodu, aby roztoil vrtule, k tomu musel mít ale vodu a také holavý materiál, aby topil pod kotlem. V malé vzducholodi si mohl s sebou tžko vozit devo. Možná poteboval lehce holavý rostlinný olej, kterého bylo všude dost. Tyhle erpací stanice udržovali jeho sluhové. V nížinách byly vybudovány kruhové valy okolo pistávací plochy, aby nemohly být pepadeny divokými kmeny. To by mohlo být vysvtlení, pro jsou vždy alespo ti místa od sebe stejn daleko vzdálená. Dá se také pedpokládat, že Apollón pro své cesty balónem volil pímé trasy, protože nejkratší vzdálenost mezi dvma body je vždycky pímka. Tak mohla vzniknout letecká dráha vedoucí až nahoru na sever. Jeho sluhové se ho ptali, pro mizí na stále delší dobu a kam to létá, a on jim odpovídal: "Za cizím lidem ve smru severního vtru." Psobil také v dnešním Dánsku, ale severní národy mu daly jiné jméno. íkali mu Wotan nebo Thor, to byl ten, který se objevoval vždycky se svtlem a rámusem. Také tam zizoval školy a ustanovoval své sluhy, aby mu stále istili pistávací plochy a pinášeli pohonné hmoty, a už to bylo cokoli. Tak vznikl celý etz obranných val, které po mnoha tisíciletích osídlili Wikingové. Jednoho dne byla skladišt mateské lodi nacpaná k prasknutí surovinami. Velitelství povolalo na lo pozemskou posádku. Apollón se louil se svými sluhy a vysvtlil jim, že letí daleko, kde je jeho domov. Knží se ho ptali: "Kam odcházíš, pane?" A také: "Vrátíš se?" Apollón ukázal na hvzdy a ekl, že letí až tam. Vysvtlil jim, že vzdálenosti ve vesmíru jsou strašn veliké a že bude trvat moc dlouho, celá tisíciletí, než se zase vrátí na svou planetu. Lidé nemohli pochopit, jak mže nkdo bydlet na hvzd. Mysleli si, že nebe musí být místem blaženosti, protože jejich mistr Apollón odletl do nebe. Tak to pedávali dalším generacím a neopomnli dodat, že bozi z nebe se po mnoha letech zase vrátí. Tam, kde Apollón vybudoval školy, vznikla kultovní místa, stejn jako na místech erpacích stanic. Lidé pozdjších generací už vdli jen nco nejasného o uitelích z nebes, kteí vyuovali lidi. Tak to je návrh možného ešení, ke kterému došli ti malí a dva velcí kluci. Jejich teorie nkteré ze záhad vyešila, i když ne všechny. Napíklad nevysvtlovala hvzdu nad Karlsruhe. Také bylo tžké uvit na vliv mimozemšan na naši civilizaci. Ale na druhé stran existovaly hmatatelné dkazy na Zemi. Lepší njaké ešení než žádné! Ten den o vánocích se Ralf, Sven ani Andy nedostali k tomu, aby pednesli své výsledky pátrání. A pitom všichni ti mli pipravené pkné bomby, které vycházely z map od Cornélie. Strýc Alfons se rozhodl, že u nich zstane ješt na další dva dny. Chtl být pi tom, až se na základ nových fakt zrodí nové fantastické nápady. A navíc archeologie byla jeho dávný koníek. Co když za tou sítí ar a hvzd vzí njaký systém, poselství? A co ta znamení v Anglii? A kruhy z kamen? Co vypátrala Evelína ve Francii? Dív než šli všichni do postele, pekvapil otec kluky ješt jednou zprávou.

14 "Mluvil jsem s Hausim, otcem Cornélie. Povídal, že píští léto bude muset jet do Francie, aby tam nakoupil víno. A navrhnul nám, že bychom pi té píležitosti mohli navštívit Breta. Je tam víc než tisíc všelijakých obrovských kamen, které stojí vyrovnané v adách. Všimnul jsem si, že jedna z ar na map od Cornélie vede práv do Bretan.1" Ralfovi se rozzáily oi. "Táti, ty jsi hvzda!" Když už kluci leželi v postelích, otevel si otec se svým bratrem Alfonsem láhev erveného. "Skuten jsi celou tu vc se spojnicemi wikingských hrad a ecka objevil až te?" "No jist! Kniha toho dánského pilota vyšla teprve v roce Ale navedli m na ni tvoji kluci s tou jejich sítí ar. Víš pece, že mám spoustu knih o archeologii. Nikde jsem neetl nic tak divného, jako je tahle sí na starých mapách. Ralfov pítelkyni - jak že se jmenuje..." "...Cornélie..." "...Cornélii se podail ve Švýcarsku fantastický nález. (Fj) Jen mi není jasné, jak ten neznámý, který ped šedesáti lety namaloval ty áry na mapu, mohl tohle všechno vdt. Odkud?" "Teba z njaké zakázané staré literatury, ve které se psalo o arách, a on si je podle popisu nakreslil na mapu. Vždy pece už 400 let ped Kristem psal Platón ve svém dialogu Timaios o tisíciletí starých geometrických spojeních." "To je možné," dumal nad tím Alfons. "Ped šedesáti lety za tím teba nkdo šel a zkoumal všechny ty body. Nejen na map, ale také ve skutenosti. Ale pro skonily mapy práv ve Spiezu? To místo pece vbec není na našich trasách." "Už jsem ti tam o té krajin povídal. Je tam, hlavn za jasného poasí, strašn krásn. Barvy nad Thunským jezerem se každou hodinu mní, hory jsou nádherné a Švýcai, kteí tam žijí, jsou prostí, možná trochu neotesaní, ale moc píjemní. Docela si umím pedstavit, že starý uenec tam trávil podzim svého života. Možná že mapy patily k jeho pozstalosti, se kterou si nikdo nevdl rady, nebo ho ve stáí nkdo okradl a zlodj mapy vyhodil. A už to bylo jak chtlo, my máme kopie tch map. Co bychom chtli víc?" Alfons si usrknul vína. "Je píjemn tžké, bude se po nm dobe spát. Ani jsem se nedostal k tomu, abych vám ekl pár slov ješt o jedné linii, kterou jsem prozkoumával jen tak povrchn a která je také neuvitelná, jako ta z ecka do Dánska. Vede od Pyrenejí, (fj) poád po stejné zempisné šíce od 42. stupn a 46. minuty, a spojuje místa se stejným základem ve jménu. Tak teba Les Eteilles v Katalánsku u Luzenacu, Estillion na jižní stran Pyrenejí, Lizarra u Somportského prsmyku, Lizzaraga u Pamplony, Liciella v horách u Leonu a Aster v Galicii. Pamatuješ si snad ješt trochu latiny z gymnázia. V každém tom názvu, který jsem tu ekl, je v njaké podob slovo hvzda a všechna ta msta leží na jedné linii. To je pece neuvitelné! (Fj, fj.) Kdo to, pro všechno na svt, mohl takhle naplánovat?" Otec vstal. "Vzpomínám si na jednu knihu, ve které se, pokud si dobe pamatuju, píše práv o téhle linii. Pokej chvíli." Šel ke knihovn a rozsvítil malou stolní lampu. "Tady to je! Ta kniha je od Louise Charpentiera - myslím, že je to pseudonym - a jmenuje se Santiago de Compostela."(13) Otec v ní zalistoval. "To je zvláštní, té trase, kterou jsi mi te vyjmenoval, se íká Hvzdná ulice a vede pímo do známé španlské vštírny Santiago de Compostela. Má tam být pochovaný svatý Jakub. Je to stará poutní cesta a slouží svému úelu dneska stejn jako ped tisíciletími. V lét ped dvma lety, muselo to být v srpnu 1989, svolal papež Pavel II. do Santiaga de Compostela tvrtý svtový kongres mládeže. Organizátoi poslali víc než sto tisíc mladých chlapc a dvat pšky na dv st kilometr dlouhou cestu, takzvanou Jakubovu cestu. Bhem cesty mli pemýšlet o smyslu života. Jestlipak Svatý otec a organizátoi vdli, že ti mladí lidé jdou ve skutenosti po staré bájné poutní cest? Zaínám se toho všeho pomalu trochu bát," ekl otec. "K emu všemu ješt mžeme dojít a je vbec správné, že nechávám kluky, aby to všechno zkoumali? Bhví, na co ješt pijdeme. Mžou to ti ti vbec zvládnout?" "Ale prosím t," smál se Alfons. "Tvoji kluci už pece nejsou žádná mrata. Andy mu je skoro dvanáct, Svenovi trnáct a Ralfovi bude za chvíli osmnáct. Navíc je to všechny strašn zajímá a už pro to nco udlali. A navíc - fj - znají ty mapy od Cornélie a vdí o celé síti ar a hvzd. Ted už jim to nemžeš zakázat. Strašn ti dvují a akoli jsi jejich táta, chovají se k tob jako ke kamarádovi. Ty máš ale nápady! Tvoji kluci pišli na bezvadné vci..." "To bych ekl!" ozval se ze tmy Ralfv hlas. "Neposlouchej za dvema!" zavolal otec. "Já neposlouchám. Šel jsem se napít a zaslechl jsem poslední slova. Nemžu si pece zacpat uši. Když už jsem tady, tak mi dejte loknout vína." Obrátil se k otci a ekl mu vážn: "Strýek Alfons má pravdu. Už nám to nemžeš zakázat. Sven na-šprtal víc než sto stránek o tch kamenných kruzích v Anglii. A Andy dal dohromady materiály o Nmecku a já jsem peložil všechny dopisy od Evelíny a taky jsem mockrát mluvil s Catherinou z Anglie. Táti! Už v tom všichni jedeme! Nemáš vbec žádný dvod k njakým obavám!" "Dobe, tak budeme pokraovat a pojedeme se na njaká ta místa podívat! To by bylo, aby starý Wehner se svými temi nezvedenými syny a pískajícím strejdou, kterého drží archeologie, nepišel na tajemství tch ar. Ale te už konen do postele!" Kdyby kameny umly mluvit Druhý den nebylo poasí lepší. Wehnerovi zstali doma, nemlo smysl jezdit nkde autem a jenom ješt víc zamoovat krajinu výfukovými plyny. Andy, nejmladší, se sice mermomocí chtl jet podívat na Externsteine, starší brati ale protestovali. Pesvdili ho, že tam mohou jet kdykoli jindy, Externsteine stojí co lidská pam sahá stále na svém míst a nikdo je pes noc neodnese. A navíc, tenhle argument Andyho umlel, dneska je svátek a venku je spousta lidí... Tak tedy zstali doma. Strýc Alfons vail obd, piemž výraz vail není úpln pesný, protože Alfons pekvapil spolenost novým jídlem. Jmenovalo se to fondue Bacchus a pi jeho píprav nemusel kucha vlastn vbec nic v kuchyni pipravovat. Fondue Bacchus je opravdové svátení jídlo, koenné, lehce stravitelné a dobe se také jí. Tady je recept: Každý ze stolovník si sám namíchá studenou omáku tak, jak ji má nejradji. V každém pípad by ml být na stole nastrouhaný ken se smetanou. Pak se vezmou tence nakrájené plátky telecího a upraví se na malé jednohubky. Ty se položí na prkýnko a doprosted stolu se postaví rechaud, to je malý lihový nebo plynový vai, který se dá koupit v každých domácích potebách. Na vai se dá lehký hrnec a naplní se suchým bílým vínem. Když je víno teplé, ponoí do nho každý ze spolustolovník alespo dv masové jednohubky napíchnuté na špejli. Pozor! Víno se nesmí vait, musí jen zaínat pnit! Po nkolika minutách je maso hotové. Pokaždé, když se vyndá jednohubka z nádoby, hned se tam strí nová. Maso se vidlikou stáhne ze špejle na talí a poleje oblíbenou omákou. Nejlíp k tomu chutnají smažené hranolky. Akoli je maso ve vín jen chvilku, pesto jím trochu nasákne. Alkohol se odpauje ohíváním vína.

15 U fondue Bacchus, které se jmenuje podle ímského boha vína, se dá sedt teba celou hodinu. Ten, kdo má na svém talíi nejvíc prázdných špejlí, musí umýt nádobí! Už pi jídle zaal Sven: "Víte, že v Anglii, Irsku a Skotsku je víc než devt set kamenných kruh?" "Chtl jsi íct devadesát," opravil ho otec mezi dvma špejlemi. "Pes devt set!" trval na svém Sven. Jsou tam obrovské masivní kruhy, ale také menší a drobnjší a jen nkteré z nich byly poádn prozkoumané, aby se zjistilo, kdy vlastn byly postavené. Nejznámjší jsou ty kruhy, které jsem si pro vás vypsal." Sven položil na stl list papíru a stril do horkého vína hned ti špejle najednou. Na papíe ml napsáno: * Kamenné kruhy Brodgar a Stennes leží na Orknejském hlavním ostrov (Skotsko), asi 16 km západn od msteka Kirkwall. * Kamenný kruh chrámu Wood leží 1,6 km jižn od Kilmartinu (Skotsko) na malé vedlejší silnici, která odbouje od hlavní silnice A 816. * Kamenný kruh Lios leží 19 km jižn od Limericku, 5 km severn od msteka Bruff v Irsku. * Velké kamenné kruhy v Avebury leží 10 km západn od Marlborough, uprosted vesnice Avebury, Anglie. * Kamenný kruh Rollright leží severn od Oxfordu, asi 3 km severozápadn od vesnice Chipping Norton, Anglie. * Kamenný kruh Stonehenge leží severn od Salisbury a 3 km západn od Amesbury, kousek od odboky silnice A 303 z A 344 v Anglii. " istá práce!" pochválil ho Alfons. "Rád bych vdl, pro sis tak pedanticky vypsal všechny údaje vzdáleností a odboek?" Dív než stail Sven odpovdt, ml totiž práv plnou pusu, rozesmáli se otec i Ralf. "Protože už poítal s tím, že bychom ta místa mohli navštívit! Je to pesný popis, jak se tam dostat!" "Vypsal jsem jen to nejdležitjší," bránil se Sven. Však by bylo moc dobe, kdybychom se na to mohli podívat na vlastní oi. etl jsem, že všechny kruhy jsou dostupné po normálních cestách. Ale musí si lovk samozejm zvyknout na anglickou jízdu vlevo." Tyto obrovské balvany patí k kamennému kruhu v Avenbury v Anglii. "Brzo už to nebude poteba," skoil mu do ei Alfons. "Britové -jako lenové Evropského spoleenství - se budou muset nauit jezdit jako jinde v Evrop." Sven položil svou poslední špejli na talí. "Už nemžu! Jsem úpln na prasknutí! Vy se klidn dál cpte a já vám k tomu budu zatím povídat o docela neznámém kamenném kruhu, který se jmenuje Rollright. K svtoznámému Stonehenge se dostanu pozdji, protože všechny ty kruhy k sob patí." "A kde je ten - fj - Rollright?" "Asi 80 kilometr od Londýna. Jede se po dálnici M 80 ve smru na Oxford a pak se odboí na sever na A 34 a jede se až do malé osady, která se jmenuje Chipping Norton. Odtud je to ješt asi tyi kilometry po M 44." "Tak pesn to te nemusíme vdt," dlal si z nho legraci Ralf. "Ješt tam nejsme." "Ale zjednoduší to naše hledání, až tam pojedeme, velký brate! Všechno, co je k vidní v Rollrightu, se skládá ze tí ástí: 1) Perfektní kruh o prmru 31,6 metr. íká se mu The Kings Men. 2) Samotný vzpímený menhir, velmi zvtralý, 2,60 metr vysoký a 1,44 metr široký. Jmenuje se The Kings Stone. 3) Skupina menhir ásten povalených na zem, pojmenovaných jako The Whispering Knights. "A co znamenají ty názvy v pekladu? Nebo zase nemám nárok, abych se nco dozvdl?" ukivdn se ozval Andy. Vysvtlení se ujal otec: "Slovo menhir pochází z keltštiny a znamená dlouhý kámen. The King's Men jsou muži krále. The King's Stone je královsky kámen a The Whispering Knights jsou šeptající rytíi. - Svene, znáš njaké legendy, které se vyprávjí o tomhle kruhu? Z pípadu s Delfami a Apollónem víme, že by nám mohly pomoct." "Jedna povst praví, že u Rollrightských kamen jde o krále a jeho vojáky, kteí byli zakleti a zkamenli, a že král a jeho muži jen spí a jednoho dne se probudí. Jiná povst o šeptajících rytíích vypráví, že tihle rytíi pochodovali jedné novoroní noci k malému rybníku pod kopcem, aby se tam napili vody. A tetí legenda mluví o tom, že kdysi nkdo zkusil použít nkteré vzpímené menhiry jako mostní pilíe. Každé ráno byly ale menhiry zase zpátky na svém míst. K tmhle kuriózním povstem se pidávají ješt zprávy z naší doby. Jsou lidé, kteí tvrdí, že se jim dlalo špatn, když se dotkli kamen. Jiní mluví o halucinacích..." "O em?" vpadnul mu do ei Andy.,,O halucinacích, to jsou vizuální pedstavy, a proutkai dokonce tvrdí, že u menhir zachycují šokové vlny." "Já t nechci poád perušovat," ekl Andy, který práv spolkl svj poslední kousek telecího, "ale chci vdt, kdo to jsou ti proutkai. Jsou to snad lidi, kteí trestají dti?" "Fj, fj," zapískal Alfons mezi zuby. "Kristapána, to ne! Proutkai jsou obvykle mírumilovní lidé! Tak abys vdl, pod povrchem zem jsou všelijaké žíly minerál a kovových rud, teba mdi nebo taky zlaté žíly. A taky tam jsou podzemní prameny. Proutkai (fj) jsou lidé, kteí jsou pesvdeni o tom, že jejich nervová soustava je citlivjší než u jiných lidí. Vezmou si do ruky proutek - mže to být ale i mdný nebo stíbrný drát nebo i jiný materiál - a chodí s ním z místa na místo. Když narazí na pramen, ohne se jim proutek v ruce dol. Chápeš?" "No jasn, copak jsem blbej?" zamumlal Andy. Sven mohl pokraovat ve svém povídání. "Kameny v Rollrightu zkoumala jedna skupina vdc. Vdlo se, že když jsou kameny rozeháté sluncem, vydávají jiné záení než studené kameny. Chtli tohle záení zmit. Fyzici instalovali u kamen citlivé aparatury, které byly vybaveny automatickým zápisem. Oekávali chvíli po východu slunce lehký vzestup záení, které se mlo zvyšovat spolu se zahíváním kamene. Bylo kuriózní, že mící aparatury zjistily pl hodiny ped východem slunce neoekávanou pulsaci, kterou vydával menhir King's Stone a pedával ji na skupinu šeptajících rytí. Ale kameny tvoící kruh nepulsovaly. Asi za dv hodiny po východu slunce pulsace náhle pestala a zaaly pulsovat kameny v kruhu! Nakonec vzniklo mezi kamenným kruhem a Kings Stone zeteln zmitelné elektrické pole. Když jeden z vdc vstoupil do kruhu, aby zkontroloval mící aparaturu, pulsace okamžit pestala. Vedoucí skupiny výzkumník, doktor G. V. Robins, to zaznamenal ve své závrené zpráv: (14) Pi všech návštvách bylo možné za svítání pozorovat okolo menhir stejn jako na silnici a na poli silnou pulsaci mezi menhirem a kamenným kruhem... Toto stídání intenzívní a silné pulsace bylo možné pozorovat bhem celé doby sledování.,

16 To jsou "šeptající rytíi". Stáí zvtralých kamen v Rollrightu je neznámé. Dr. Robins se dokonce domníval, že v pípad kamen v Rollrightu jde o jakési.centrum energie', a vyjádil domnnku, že budovatelé v dob kamenné o tom museli vdt, jinak by všechny ti skupiny kamen nepostavili v tchto uritých vzdálenostech." Všichni se odmleli. To, co jim te Sven ekl, vyrazilo všem dech. Aby si dali njakou dobu na pemýšlení, navrhnul otec, aby nejdív uklidili a hned taky umyli nádobí. Andy skoro všechny špejle rozilením rozlámal, takže je te nesl do koše na odpadky. Strýc Alfons a Ralf pomáhali pi mytí. Sven si urovnal svoje papíry na stole a otec pinesl kávu a peivo. "Jestli je domnnka doktora Robinse správná, tak jsme tam kde vera. Bu nebyli naši pedci primitivní, jak se všichni domníváme, a znali psobení.energetické centrály', a nebo to zase byli bozi, mimozemšani," ekl Ralf. "Když tenhle kamenný kruh uritého tvaru vyzauje energii," ekl strýc Alfons, "tak to dlají jiné asi taky. Kolik jsi povídal, že je na Britských ostrovech kamenných kruh?" "Nco pes devt set!" "To je - fj - dost! A jsou v njaké urité vzdálenosti od sebe?" "Nkteré urit," odpovdl pesvden Sven. "Ml jsem co dlat ve škole, takže jsem se nemohl zabývat jenom anglickými kamennými kruhy. To by mohl být klidn úkol na celý život. Ale urit aspo tvrtina kamenných kruh je na síti ar z mapy od Cornélie. Mnoho tch ar se paprskovit protíná v Stonehenge." "V Stonehenge? Ne na Rollrightských kamenech?" zeptal se otec. "Co to je Stonehenge?" roziloval se Andy. "Obrovský mohutný kamenný kruh. Kde leží, si mžeš peíst na mém pehledu," odpovdl mu Sven. "Našel jsem spoustu materiálu k Stonehenge. O historii vzniku tohohle kamenného kruhu, pak všelijaké legendy, které se okolo nho vytvoily, a pak taky spoustu nejnovjších vdeckých poznatk. Tak co z toho chcete slyšet?" "Všechno," odpovdl strýc Alfons a mezi dvma písknutími poznamenal: "Poznali jsme pece už u Delf v ecku, jak je dležité vdt nco o historii. Kdybychom se o ni nezajímali, nevdli bychom ani nic o pupku svta, o Apollónovi a jeho inech, o zlatém ezu, podle kterého jsou vybudovaná kultovní místa a tak dál. Historie je vždycky tou základnou, která nám mže pomoct dostat se ke správnému ešení. Tak zani Svene, napjat t posloucháme." Všechny oi se obrátily na Svena. Ješt jednou, snad po sté si srovnal své poznámky na stole, nalil si smetanu do kávy a stril do pusy sušenku. "Domluvíme se na tom," pedeslal, když rozkousal sušenku, "že m nebudete perušovat. Mžete si dlat poznámky a pak se m zeptat. Tak tedy Stonehenge, nejtajemnjší kamenný kruh v Anglii. Už jsme si ekli, že hodn ar na map od Cornélie se kižuje práv ve Stonehenge. Nejdív vám. ale budu vyprávt nco o jeho historii a o tom, jak bylo objeveno pes stedovk až do dneška. Archeologové pišli na to, že Stonehenge bylo vybudováno ve dvou etapách. Nejstarší etapa se vztahuje k roku 2800 ped Kristem, to znamená ped asi 4800 lety. Tenkrát ješt v Egypt nebyly žádné pyramidy, ješt nebylo vynalezeno písmo a lidé žili v dob kamenné, což znamená: neznali kov. Jsou ale také nkteí badatelé, kteí se domnívají, že Stonehenge je ješt starší a pochází asi z roku 5000 ped Kristem. Klasická archeologie se ale s tmi názory neztotožuje. Jestliže tedy první etapa probhla v roce 2800 ped Kristem, tak se tedy tehdy muselo stát nco zvláštního. Njaký stavitel a myslitel musel pijít na nápad vybudovat nco obrovského. Nikdo neví, kdo to byl, nikdo netuší, kdo mohl zadat takový úkol. Neví se o tom vbec nic, protože - no práv - tehdy ješt nebylo písmo a protože na monolitech ve Stonehenge se nenašly žádné gravury..." "Promi, bratíku, co to je monolit?" ozval se Andy. "Podíval jsem na to do slovníku. Slovo monolit je složené slovo ze staré etiny. Mono znamená veliký a lithos znamená kámen. Monolit je veliký kámen. Tak tedy ten neznámý stavitel, který zaal s první etapou stavby Stonehenge, musel znát spoustu vcí, protože Stonehenge poskytuje velké množství astronomických informací - k tomu se ješt vrátím. Vypadá to tak, jako by mnoho generací ped tímto stavitelem zaznamenávalo na zemi svtlo a stín ped východem a západem slunce a pozorovalo také msíní fáze a jiné astronomické úkazy. Všechny tyhle informace musel mít náš stavitel první etapy k dispozici. Nikdy se asi nedovíme, jakým zpsobem se pedávaly z generace na generaci tyto informace, protože, jak už bylo eeno, písmo ješt neexistovalo. Z kamenné stavby mžeme jenom vyíst, že architekt v hodin nula ml k dispozici velké množství tchto vdomostí. Stejn nejasným zstává, pomocí jakých technických prostedk byly tyto informace získány. Ješt jednu pekážku musel stavitel pekonat - nedostatek nástroj. Ped 4800 lety byly k dispozici jen takové pracovní nástroje, jako je pazourek, kosti, kámen a devo. S výjimkou pazourku je to všechno moc mkký materiál." "Ví nkdo, co to je pazourek?" zeptal se otec okolosedících. Alfons se ujal vysvtlení. "Pazourky se nacházejí pedevším ve vápencových vrstvách z druhohor, které se tvoily ped osmdesáti milióny let. Byly kehké, daly se dobe opracovávat a pitom byly tvrdé jako kov. Píroda sama pazourky vytváí, když se rozpadne tisíciletým zvtráváním obal z vápence, který se na pazourku usadil. Mže mít prmr až jeden metr. Víme, že lovci z doby kamenné používali pazourky jako všelijaké nástroje. Rozbíjeli je na menší kousky a tak dlouho je úlomky osekávali, až vznikl nástroj, který dobe zapadl do dlan. Ovšem, a to je další záhada, našly se i opravdové (fj) doly na pazourky. Chcete o tom nco povdt, nebo má Sven pokraovat ve vyprávní o Stonehenge?" "Klidn pokrauj," dovolil mu Sven.,,Máme na to celé odpoledne a konec konc i pl noci, když to bude poteba." "Dl na pazourky se stovkami šachet je v Bavorsku u Kelheimu a další, který je dokonce pístupný turistm, je nedaleko holandského msta Rijckholt. To leží mezi Aachenem a Maastrichtem. Vdci tam objevili už v roce 1910 nkolik šachet, které byly dkladn prozkoumány až v roce Skupina holandských haví založila šikmé štoly 150 metr dlouhé. A objevila celých 66 šachet na ploše asi 3000 metr tvereních! (Ti zapísknutí.) Celé území se štolami pokrývá plochu 25 hektar! Když se to rozpoítá, musely mít doly okolo 5000 šachet. A když se propoítá velikost šachet, tak nám vyjde, že v dob kamenné muselo být vytženo okolo kubík pazourk. Z toho se dalo vyrobit ne mén než (dlouhotrvající fj) 153 milión sekyr." "Odkud to víš tak pesn?" zeptal se otec. "Znáš, pece mj archív kuriozit. Zpráva o tomhle pazourkovém dolu se mi dostala do rukou docela nedávno a než jsem si ji uložil, poádn jsem ji peetl. Vím ješt další doplující informace:

17 V šachtách dolu našli vdci víc než nástroj. I z toho se dá vypoítat, že v celém míst nalezišt ješt dnes leží asi dvaapl miliónu nástroj. Za pedpokladu, že se tam asi 500 let dolovalo, museli pilní lidé doby kamenné každý den od jara do jara vyrobit nejmí 1500 sekyr! Fj! To je, co?" O slovo se pihlásil Ralf: "Nco tady nehraje. To by znamenalo, že ped tisíciletími existovala celá armáda dobe organizovaných horník. Milióny pazourkových seker byly dopravovány žadatelm. A ješt by m zajímalo, jak byly tžební šachty v dob kamenné osvtlovány a zajišovány. Jak mže být vlastn starý ten dl na pazourky na ho-landskonmecké hranici?" "Zkoušky pomocí C-14 na devném uhlí v jedné šacht udávají stáí okolo 3200 let ped Kristem." "Dovolíte, abych se zeptal," ozval se s hranou zdvoilostí Andy, "co to jsou zkoušky C-14?" Vysvtlení se ujal otec. "Zem je bez pestání ozaována z vesmíru. Je to absolutn minimální radioaktivita a naprosto bezpená. Všechno, žije na Zemi, tedy stromy, rostliny, zvíata i lidi, pijímá tuto radioaktivitu ve form uhlíkových izotop s atomovou hmotností 14. Zkrácen se jí íká C-14. V okamžiku, kdy organismus zeme, pestane pijímat izotopy C-14. A zane doba rozpadu. Urit jsi už slyšel, že každá radioaktivita po jisté dob zaniká. Rozpadá se, záení je stále slabší a když zstává jen polovina pvodního množství, mluví se o poloasu. Tento poloas izotopu C-14 je 5600 let. Z toho víme, jaké bylo pvodní množství radioaktivních izotop C-14, protože všechno, co žije, obsahuje stejné množství. Když se teba najdou staré kosti, kus deva nebo látky, dá se zmit obsah C-14. Izotopy se dají pesn zjistit. A pak už se jenom poítá zpátky - po 5600 letech je to jen polovina, nebo po letech tvrtina. To je tedy metoda urení stáí pomocí C-14." "To je dobrý," usoudil Andy. "A vždycky to funguje?" "Ne. Jsou rzná kolísání a tžko uritelné faktory, také mení není vždycky úpln pesné, ím mén je izotop C-14. Ale pesto je toto mení pomocí izotopu C-14 dostaující." "To jsou tedy vci," divil se Sven, "ím víc se zabývám megality, tím zajímavjší vci se dozvídám. Dl na pazourky v dob kamenné! To zní opravdu legran. Mám pokraovat v povídání o Stonehenge?" "Nemžeme se dokat," odpovdl mu strýc Alfons. "Konen bychom mohli pochopit nco z tch map od Cornélie." "Tak tedy - zakladatel Stonehenge vybudoval ped 4800 lety kruhovou hradbu. Vchod do kruhu tvoí dva veliké monolity a jeden takzvaný úpatní kámen, který se jmenuje Heelstone. Tak tenhle Heelstone stál vn kruhu ped vchodem. Poté byl vybudován druhý kamenný kruh - tak jako u wikingských hrad v Dánsku - s 56 otvory. Pravdpodobn v tch otvorech stály kly, pomocí kterých se daly zamovat rzné cílové dráhy. Celých 700 let po této stavební etap byly postaveny mohutné, 4,5 tuny tžké monolity. Neuvitelné pitom }e, že s tmihle kameny, kterým se íká modré, protože se ve vlhku zabarvují do modra, musel poítat už pvodní plán. To je pece zajímavé, že za 700 let se pokraovalo podle starých zámr pvodního stavitele. Jak vlastn se mohly ty staré plány zachovat celých 700 let? Když nebylo písmo! Modré kameny pocházely z lomu z horách Prescelly, které jsou odtamtud 200 kilometr vzdálené, v hrabství Prembroke-shire ve Walesu. Je pravdpodobné, že monolity nebyly transporto-vány odtamtud až za 700 let. Ležely už pipravené na staveništi. Ale vztyeny a postaveny na pedem urené místo byly 700 let od zaátku stavby. Pro to vlastn musely být práv tyhle kameny a ne njaké jiné? To nevíme. O zpsobu transportu tak tžkých kamen na trase 220 kilometr vzdušnou arou existují jen domnnky. Po cestách je to dokonce okolo 380 kilometr. Profesor Atkinson z archeologické katedry univerzity v Cardiffu podnikl se svými studenty experiment. Pokusili se na sanicích dovléct kámen k ece. Tam naložili monolit na lun, který tvoily ti vedle sebe spoutané pontony. tyi muži odstrkovali náklad proti proudu, trnáct jej táhlo na sanicích pes klády do malého kopce. Pestože se "transportní dkaz" podail, nebyl tak úpln bez chyby. Nikdo moc nemluvil o tom, že byly použity i pístroje a rzné pomcky, které v té dob nemohly existovat - teba lun, který ml být nejprve vyzkoušen na modelu, lana, jeáby a kladkostroje, i když ty nejprimitivnjší. Profesor Atkinson si uvdomoval tyto rozpory, a proto tvrdí: Nikdy se pesn nedovíme, jak byly kameny ve skutenosti transportovány. (15) "Nejen že tedy nevíme nic o dvodech, které vedly ke vzniku té stavby..." "Já jsem myslel, že už je dávno dokázáno, že Stonehenge byla astronomická základna," perušil ho Ralf. "Ano i ne," odpovdl Sven, "Stonehenge bylo sice zcela jist astronomické zaízení, ale mlo asi ješt mnohé jiné funkce. Pokusím se vám vysvtlit, na co pišli rzní badatelé. Na zaátku 17. století povil král Jakub I., který vládl Anglii v letech , svého dvorního architekta Iniga Jonese ( ), aby si prohlédl Stonehenge a podal mu o nm zprávu. Inigo Jones napoítal tehdy asi 30 monolit o váze odhadem 25 tun a výšce 4,3 metr, které byly uspoádány do kruhu. Navíc zaznamenal Jones mnoho dr v pd a vnitní monolitový kruh, který tvoilo pt trilit. Trility jsou dva svislé kameny a jeden pes n vodorovn položený. A co tedy hlásil Inigo Jones svému králi? Že jsou to ruiny ímského chrámu. Asi o padesát let pozdji povil král Karel II., vládnoucí v Anglii v letech , Johna Aubreyho, zabývat se Stonehenge. Tenhle Aubrey objevil 56 dr v zemi, kterým se o té doby íká Aubreyho díry. A co ekl Aubrey svému králi? Domnnka o ímském chrámu je nesmysl, jde o mnohem starší svatyni druid. To byli keltští knží. Skoro o dv st let pozdji, v roce 1901, se hádankou Stonehenge zabýval sir Joseph Norman Lockyer. Tenhle sir byl povoláním astronom a editel hvzdárny, a proto se na Stonehenge díval z astronomického hlediska. Uril datum vzniku na rok 1860 ped Kristem, tedy do doby, která byla velmi vzdálena epoše Kelt. Tím padla pohádka o druidské svatyni. V našem století byl przkum Stonehenge mnohem intenzivnjší. Byly objeveny pazourkové sekery a kladiva a vdci se pokusili urit pvod kamen. V Stonehenge to bylo nkolik druh hornin - pískovec, žula, edi, kemen, dolerit, modré kameny z rhyolithu a konen andezit, to je šedozelená vyvelá hornina, mimoádn tvrdá a odolná. V okruhu 50 kilometr se našly všechny možné druhy hornin - jenom ne modré kameny. Lom s modrými kameny byl objeven teprve v roce 1923 doktorem Thomem. Už jsem ekl, že leží v Prescellských horách v jižním Walesu, 220 kilometr vzdušnou arou nebo 380 kilometr po cest od Stonehenge." "Je to jisté?" zeptal se Ralf. "Nejsou ješt jiné lomy se stejným druhem horniny?" "Místo, odkud byly modré kameny dopraveny do Stonehenge, je nesporné. Vdci vyrobili horninové brusy, které jsou tení než film. Zkoumáním pomocí mikroskop analyzovali velikost, druh a dokonce uspoádání minerál v hornin a srovnali to s horninou v lomu v Prescellských horách... Bylo to skoro kriminalistické bádání a výsledek byl jasný: modré kameny pocházejí z Prescellských hor." "Musím ti složit poklonu," ekl otec. "Pipravil ses skuten na výtenou." "Ješt strpení." Sven se rozpait usmál. "Stále nevíte tu skutenou hádanku Stonehenge. 26. íjna 1963 uveejnil pírodovdný asopis Nature lánek astronoma Geralda Hawkinse. Astronom v nm tvrdil, že Stonehenge bylo nade vší pochybnost astronomickou observatoí. Své tvrzení podložil Hawkins fakty, která sepsal ve své knize. (16) Hawkins chtl zjistit, v jakém vztahu bylo 56 Aubreyových dr s trility a s Heelstone. Nakrmil tedy poíta 7140 všemi možnými spojnicemi a nechal ho vypoítat, zda nkteré linie nejsou v astjším vztahu k souhvzdím, než by mohla zaídit náhoda. Data,

18 která získal, jsou fantastická! Prokázal, že Stonehenge je gigantická hvzdárna, s jejíž pomocí je možné dojít k celé spoust astronomických údaj. To ovšem znamená, že stavitel Stonehenge ped 4800 lety musel vdt, že Msíc se pohybuje pesn 18,61 let mezi nejsevernjším a nejjižnjším bodem. Ze stedu kruhu se dal nad Heelstone pozorovat východ Slunce v dob letního slunovratu. Ve Stonehenge bylo také možné vypoítat pesn zatmní Slunce a Msíce, stejn jako východ Slunce v den zimního slunovratu nebo východ Msíce pi letním slunovratu. Ale nejen to, dokonce dráhy stálic, jako je teba Kapella, Kastor, Pollux, Wega, Antares, Atair nebo Deneb, musely být pozorovány ze Stonehenge. To místo byla nejvtší observato doby kamenné, která poskytovala fantastické údaje! Pozdji prozkoumali dva profesoi, Alexander Thom a jeho syn, víc než 600 monument z doby kamenné z hlediska astronomie. Všechny -bez výjimky! - prokazovaly vztah k astronomii! Oba uenci pišli ješt na nco, co ohromilo celý odborný svt: u všech pravkých kamenných staveb v Evrop, a už Irsku, Anglii, Francii, Dánsku nebo Španlsku, byla použita stejná jednotka míry! Profesoi Thomové pojmenovali tuto jednotku megalitický yard. Odpovídá pesn 82,9 centimetrm." "To pece není možné!" zvolal Ralf. "Nepochybuju, Svene, o tom, že jsi všechno dkladn prostudoval, ale taková jednotka pece v dob kamenné nemohla existovat! Jen si pedstav, co by to znamenalo. Kdyby emeslníci doby kamenné v Irsku použili stejné mítko jako jejich kolegové v Anglii, Dánsku, Francii a Španlsku, musela by existovat spolená cejchovní místa. Njaké centrály, kde by si tehdejší lidé mohli nechat pezkoušet svou míru. To je naprosto vylouené. To pece vbec neodpovídá pedstav archeolog o dob kamenné!" "To máš pravdu, Ralfe, a pesto je to pesn tak!" trval na svém Sven. "Já vím, že spolená jednotka míry pro všechny stavitele doby kamenné je nco nepedstavitelného. Pesto oba profesoi Thomové prokázali tuhle spolenou jednotku, megalitický yard dlouhý 82,9 centimetr, u všech kamenných staveb v celé Evrop. Všude se pracovalo se stejným mítkem!" Otec se pokusil uklidnit trochu vzrušenou debatu: "ekl bych, že tohle téma budeme muset nechat otevené. Obstarám si tu knihu profesora Alexandra Thoma.(17) Máš pipravená ješt njaká tajemství okolo Stonehenge, Svene?" "Profesoi Thomové, otec a syn, jsou považováni za nejvtší znalce britských megalit. V jedné spolené knize íkají - budu citovat:(18) Je tžké pedstavit si, jak stavitelé v pravku navrhovali a budovali své stavby bez použití tchto (astronomických) pomocných prostedk; a pesto to pesn tak bylo... Pravcí stavitelé experimentovali s geometrií a stanovili si mrná pravidla. Nevíme, v jakém vztahu byla tato innost k jejich jiným institucím, ale z njakého dvodu byly matematické principy, na které pišli, pro n dostaten dležité, aby je svili kameni. "Tak je to. Astronomické a geometrické údaje hrály v myšlení pravkých lidí rozhodující roli. Ale jakou?" "Co se tak na m koukáš? To pece nemžu vdt!" roziloval se Andy. "Já se koukám na vás na všechny, ne jen na tebe. Má nkdo z vás odpov na otázku, pro hrála astronomie a geometrie v myšlení lidí doby kamenné tak dležitou roli?" Otec se pihlásil s návrhem. "Tenkrát bylo pro knží velmi dležité, aby mohli udlat na prosté lidi dojem. Pomocí pesného kalendáe mohli vypoítat spoustu všelijakých jev, které musely lidem pipadat jako zázraky. Teba pedpovdli zatmní Msíce. To musela být pece senzace, když takový kouzelník ekl, že pozítí v noci ztmavne Msíc a ono se to pak skuten vyplnilo! Nebo kalendá umožoval pedpovdt, kdy dosáhne Slunce nejvyššího bodu, tedy kdy nastane zaátek jara nebo podzimu. Takové vštby byly pece pro zemdlce strašn dležité. Vdli pak, kdy mají zasít a kdy bude úroda zralá. Knží pro n byli tedy moc dležití." Te se pihlásil o slovo strýc Alfons, který se po celou dobu jen tiše smál pod vousy: "Znám tenhle uznávaný archeologický vdecký názor - neodpovídá na spoustu otázek. Všichni víme, že klima není každý rok stejné. Nkdy je v beznu píjemn teplo a nkdy poádná zima. Nkdy napadne sníh v dubnu a jindy kvetou krokusy a petrklíe už v beznu. Když je píroda neposlušná, není pokyn knzích je tu jaro, zasejte, k niemu. Také výzva: je tu podzim, úroda je už zralá je pro koku, když jsou teploty jiné než obvykle. Takže tihle knží se museli dost asto pkn - fj - blamovat. A vbec to nevysvtluje, pro nkdo vláel obrovské balvany bhví odkud a stavl je do kruhu, pece ne proto, aby dokázal, že každých trnáct dní pichází velký píliv nebo že se blíží jaro i podzim. Navíc musím íct, že práv lidé doby kamenné využívali se skromnými náklady bájen fungující kalendá. Vrypy ve skále - fj, fj - jim staily stejn jako docela jednoduše zapíchané tye do zem. Megalitické stavby potvrzují jejich velmi vysoké astronomické, geometrické a technické znalosti. Dost tžko si umím pedstavit, že by lidé doby kamenné byli pi všech svých schopnostech naivní a prostí. Sotva by se po celé generace plahoili s tou stavbou, jen aby sestavili kalendá, který by nepotebovali k životu. A nakonec se u téhle kalendáové teorie tiše pedpokládá, že lidé doby kamenné byli už ped pti tisíciletími chovatelé dobytka a rolníci. To je v rozporu s údaji o hustot obyvatel z té doby. V chytrých odborných knihách se uvádjí dv osoby na tverení kilometr. K emu by ale bylo obrovské hospodáství s monstrózním kalendáem, když se dalo tžko pedpokládat, že by nkdo mohl tu úrodu sníst?" Než se otec zmohl na njakou námitku, poprosil Alfons: "Nech m dovést tu myšlenku do konce. Když pipustíme, že pravké kamenné kruhy byly kalendá, stále nevíme, jak byly vybudovány, jak byl proveden transport tak obrovských kamen a nevíme nic o pvodu matematického vdní, které za tím vším je. Kde se vzaly všechny ty astronomické informace? K emu jim bylo pozorování obžných drah stálic, jako je Wega, Antares, Kastor, Pollux a tak dál?" Otec si brumlal nco pro sebe. "Nesedíme tu snad proto, abychom se hádali," ekl pak nahlas. "Chtli jsme pece rozluštit mapy od Cornélie..." "Pesn, táti!" skoil mu do toho Sven. "A te si poslechnte moje pekvapení, je to nco jako mouník k fondue Bacchus. Stedem pes Stonehenge probíhá pt dlouhých ar z mapy od Cornélie. Kižují se naprosto pesn nad kamenným kruhem! Kouknte, tady jsem vám jednu tu áru nakreslil - Stonehenge leží severozápadn od msta Salisbury. Ted povedu rovnou áru pes hornatý pahorek v Old Sarumu, prodloužím ji pes katedrálu v Salisbury a dál pes Clearbury na Frankenbury. Na všech tch bodech byly pravké vštírny. Také katedrála v Salisbury byla vybudována na bájném náboženském míst. Je to skoro stejné jako u wikingských hrad. Tady v Anglii leží na jedné pímce Stonehenge - Old Sarum - katedrála v Salisbury - Clearbury - Frankenbury. A to je jen jedna z pti ar, které procházejí Stonehenge!" "Co za tím mže vzet?" ozval se tiše Ralf. "Jak je to všechno možné? Jak mohli lidé v dob kamenné budovat svá svatá místa na pesné pímce? To pece nemže mít nic spoleného s kalendáovými údaji?

19 Jaké mli k dispozici zamovai pístroje? Ale hlavn - pro to všechno dlali? Existovalo nejdív Stonehenge, a pak byla vybudována další kultovní místa na pímce, nebo to bylo jinak?" Strýc Alfons vyrazil nkolik vzrušených hvizd a zamnul si ruce. "Ob varianty vedou k nemožným závrm. Jestliže bylo nejdív Stonehenge, musely se další generace držet urené linie, která ale nikde nebyla zaznamenána, ani mapy, ani písmo ješt nebylo. Ovšem pinejmenším tisíciletí se pokraovalo po nezakreslených liniích, protože rzné pravké stavby vznikly v rzných dobách. A když to vezmeme z druhé strany - fj - je to ješt nemožnjší. Jestli nejdív byly vytyeny linie a Stonehenge bylo vybudováno až potom, kdo tedy, to mi eknte, naplánoval tu linii? Ped njakými 4800 lety? To je prost nemožné!" "Už je to jasné, dostali jsme se do slepé uliky." Ralf si kousal nehty, což dlal jen tehdy, když nevdl jak dál. Andy zaryt mlel a koukal se do zem. Pak se ze samých rozpak odšoural do kuchyn. Jen hlavika Sven se nezdál vyvedený z míry. Peliv si ped sebe vyrovnal další papíry, jako kdyby je chtl vyžehlit. "Nebude vám vadit, když se ješt jednou vrátím k mimozemšanm?" "Nám to nevadí a už nás to ani nepekvapuje," ekl otec mírn. "Do toho, synu!" "Astronomové z celého svta se scházejí v mezinárodní organizaci, v IAU. To je zkratka pro Mezinárodní astronomickou unii. V rámci této organizace byly vytvoeny pracovní skupiny a jedna z nich se jmenuje SETI. To je opt zkratka anglických slov Search for extraterrestrial inteligence. V pekladu Hledání mimozemských civilizací. V roce 1973 se sešlo druhé mezinárodní sympozium SETI a tam pronesl sovtský vdec Vladimír Avinskij pednášku o Stonehenge, která posluchae velmi vzrušila. Skoro stejná pednáška byla o dva roky pozdji ješt jednou proslovena ve fyzikálním oddlení Moskevského spolku pro výzkum pírody a byla prohlášena za pednášku roku. O co v ní šlo? Dr. Avinskij a jeho kolega fyzik O. Trešin dokazovali, že Stonehenge obsahuje poselství mimozemšan. Prohlásili, že Stonehenge bylo sice kížem krážem prozkoumáno, nikoho ale nenapadlo podívat se na vztahy Stonehenge k dalším megalitickým památkám. Oba uenci chtli zjistit, zda další kamenné kruhy, které nejsou daleko od Stonehenge, nepatí ke stejnému schématu. Pitom pišli na nco, co bychom mohli nazvat klí, který se hodí ke všem kamenným stavbám. Je to úhel msíní inklinace na geografické šíce Stonehenge v den denní a noní rovnodennosti. Tedy 21. erven, kdy jsou den a noc stejn dlouhé. Na základ tohoto klíe je možné mluvit i o Jednotné míe, dají se od toho odvodit pentagramy (ptiúhelníky) a jedenáctiúhelníky, které se dají libovoln vytyit na Stonehenge a jiné kamenné kruhy. Na okraj bych chtl ješt poznamenat, že z pentagramu se dá udlat pticípá hvzda, jakou jsme vidli v pípad Karlsruhe. Co se týe Stonehenge, vypoítali oba sovtští vdci pomocí svého klíe ohromující vci. Napíklad severní šíku Stonehenge, zemský prmr, stední vzdálenost Zem od Msíce, stední rádius msíní drahý stejn jako velikost pti nejbližších planet a jejich vzdálenost. To je Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Doktor Avinskij ve svém referátu vyslovil domnnku, že naši praotci nám tu po sob zanechali nco jako.maturitní otázky'. Doslova ekl:(19) Pochopení smyslu Stonehenge není možné bez akceptování možnosti kosmických kontakt s našimi praotci. A už jsou tady zase mimozemšané a já se vbec nezdráhám pipustit jejich existenci. Jen se poád musím ptát, pro to všechno dlali. Nerozumím tomu, pro pobývali na naší staré dobré Zemi, a nechápu, pro se namáhali s tmi obrovskými kameny." "Když už tedy mimozemšané, o nichž ovšem já stále ješt siln pochybuju," odpovdl strýc s nkolika hvizdy, "tak se s tím urit nevláeli sami. Na to tu mli lidi!" "Myslíš, že mimozemšani jenom dávali pokyny a špinavou práci udlali lidi?" zeptal se Sven. "To od nich ale nebylo zrovna hezké. To tedy zneužívali naše pedky jako tažná zvíata. No to je hrza! Navíc v tom nevidím žádný smysl!" Okolo stolu zavládlo ticho. Andy došel do kuchyn pro další balíek sušenek. Otec vstal a pinesl si skleniku vína. Piuknul si s bratrem a chlapcm došel pro minerálku. Všichni vypadali tak trochu jako ochromení, jako kdyby nemli chu pokraovat. Bylo toho na n v posledních dnech trochu moc. Ta vc s mapami od Cornélie, hvzda nad Karlsruhe, spojnice wikingských hrad s eckem, "bh svtla" Apollón, "hvzdná cesta" do Santiaga de Compostela, pulsování kamen v Rollrightu a te ješt nezodpovzené otázky týkající se Stonehenge. Byla snad celá Evropa jeden blázinec? Pocházejí ty hádanky jenom z doby kamenné? Nebo odborníkm nco dležitého uniklo? Ralf trochu rozpait listoval ve svých papírech. "A to jsou tu ješt dopisy od Catheriny z Anglie, které mi tak daly zabrat pi pekladu. Neodpovídají sice na naše otázky, ale mají k nim co íct. Mám je peíst?" "Mli bychom radji vybhnout na chvíli ven. Rozhýbe nám to trochu tlo a prokrví mozek. Vztyk, kamarádi! Natáhnte si bundy!" Kluci poslechli a strýc si dal taký íct. Rychlou chzí prošli kížem krážem uliky Detmoldu a po pl hodin celí zadýchaní zase stáli ped svým domem. "Udlalo nám to - fj - fj - skuten dobe," vyrazil ze sebe strýc. "Hlava mi zas jede na plné obrátky. Te nám musíš, Ralfe, íct, co je v tch dopisech od Catheriny." "Dear Ralf," zaal Ralf a pokraoval: Mla jsem radost, že jsem t zase jednou mohla slyšet po telefonu. Na psaní dopis jsi moc líný, takže když nic nepotebuješ, tak prost nenapíšeš. Tvoje otázky byly zajímavé, hned ten veer jsem o nich mluvila se svým bratrem Kirkem. Víš pece, je noviná a zná spoustu lidí. Kirk se na ty tvé problémy poptával a dal dohromady spoustu všelijakých informací, které se nevejdou do dopisu. Takže máš dvod, kvli kterému sem musíš pijet. Urit se ti podaí pemluvit otce a bratry! Anglie je nádherná - jenom ne v zim. Abys dostal chu na cestu, napíšu ti te o nkolika lahdkách. V ervnu 1921 studoval jistý Alfred Watkins svazek map. Mister Watkins byl fotograf a chtl si vyfotit nkteré kamenné kruhy. Pi prohlížení map si oznail místa, kam se chtl jet podívat, erveným kroužkem a ke svému úžasu zjistil, že všechna leží na jedné pímce. Mohl je objet na koni jenom s kompasem, což také udlal. Pravká kultovní místa, která dlily kopce, pole a íky, byla jako korálky na jedné niti, jako kdyby nkdo ped tisíciletími natáhl pes krajinu imaginární šru. Zajímavé bylo, že pímka probíhala také pes kesanské kostely a kapliky. Watkins to rychle pochopil: kesanské památky jsou vybudovány na bájných místech. Snaživí mnichové se pokusili pi prosazování kesanství zniit pohanské kulty. A protože lidé lpli na svatých místech svých pedk, oznaovali je znamením kíže. A tak vznikly na starých místech pohanských obad kostely, kaple a katedrály. Mistera Watkinse jeho objev dost ohromil. Nazval své pímky Ley-Lines a hned založil, tak jak je to v Anglii zvykem, klub na studium tchto pímek. Zpoátku si myslel, že jeho Ley-Lines byly pravké cesty, které založily pvodní ostrovní obyvatelé pomocí kolík a zámrných pímek. Brzo se ale musel téhle myšlenky vzdát, protože pímky pekraovaly vysoké srázy, celá pohoí a bažinatá území... Pak se panu Watkinsovi podail docela náhodný objev v jedné knihovn. Pod zaprášenými spisy našel knížeku jistého Henry Blacka, který zemel v roce Tenhle Black byl historik a archeolog a také se zabýval stejnými pímkami. V té knize Henryho Blacka je mimo jiné napsáno: (20) "Monumenty, které známe, spojují dlouhé, geometrické áry, které protínají britské ostrovy, Irsko, Hebridy, Skotsko a Orknejské ostrovy až po polární kruh... Jsou ale také v Indii, ín a v dalších východních zemích."

20 Kirkovi se bohužel nepodailo zjistit, odkud pan Black získal tyhle informace. Ale zpt k panu Alfredovi Watkinsovi a jeho klubu. Nadšení lenové se pustili horen do práce. Objevili celou adu dalších pímek ve všech smrech. asto byly rovnobžné, pak se kižovaly v pravém úhlu a vtšina ar se kižovala nad kamennými stavbami tak jako nad Stonehenge. V roce 1925 uveejnil pan Alfred Watkins knížku - mžeš si ji peíst, až budeš umt dobe anglicky - kde popsal zempisn velmi pesn všechny Ley-Lines. (21) Jeho áry neprobíhají jenom pes kamenné kruhy, menhiry a umle vytvoené pravké kopce a kesanské kostely, ale také pes zíceniny hrad, staré vyznaení hranic a kižovatky cest z pedímské doby. Navíc se mu stovkami píklad podailo dokázat, že také jména míst, kopc a hor, které leží na pímkách, mají stejný slovní pvod. To je pece senzaní, ne? Tak si trochu namáhejte mozky a zkuste pijít na to, pro je celý svt pomalovaný takovými pímkami. Mám pro tebe další informace, ale ty ti napíšu až v dalším dopise. So long! - Tvoje Catherina Ralf zvednul hlavu.,,no tak co jsem vám povídal, stará Evropa byla prost blázinec. Nkdo musel našim pedkm naídit, aby svá sídlišt a posvátná místa budovali na pímce. Kdo to ale mohl být?" Sven se potšené usmíval.,,všimli jste si, že jsme postoupili o znaný kus v luštní map od Cornélie? Pece jsme se ptali, odkud ten neznámý, který zakreslil áry na mapy, o nich vdl. Ted už to víme. Catherina pece píše, že pan Black o tom psal už v roce Copak ti ta tvoje Catherina ješt napsala?" "Není to žádná,moje' Catherina, ty troubo," ohradil se Ralf celý ervený, "a jestli ji chceš, tak ti ji nechám. Já mám Cornélii ve Švýcarsku!" "Však my víme, bratíku, neber si to tak! Ale snad bys nám pece jen mohl povdt, co,naše' Catherina ješt napsala?" "Tady, v dalším dopise, pokrauje:" Dear Ralf! Hned jsem si myslela, že moje zprávy o pímkách celou tvou rodinu potší. Chceš vdt, jestli ten klub pana Watkinse ješt existuje. Bohužel, už ne. Po Watkinsov smrti v roce 1935 uveejnili nkteí lenové klubu rzné práce na tohle téma, ale pak vypukla druhá svtová válka, zájem o Ley-Lines poklesl, lenové zemeli a vzrušující objevy a odhalení zmizely v zásuvkách a truhlách vdov, které si s tím nevdly rady. Musíš ale také vdt, že teorie tch pímek byla velmi napadána kritikou, protože vždycky je možné namalovat na map pímku, která by spojovala njaká kultovní místa. Kirk povídal, že v souasnosti se lidé zase zaínají o pímky zajímat. Jeden matematik na Cambridgské universit, to je naše nejznámjší vysoká škola, sestavil algebraickou definici, podle které je možné vypoítat pravdpodobnost tch pímek. Dá se tak docela pesn spoítat, které body jsou na pímce náhodn a které jsou pravé. Kolega mého bratra, noviná, který se specializuje na archeologii, Paul Devereux, spolupracoval nedávno s matematikem Robertem For-restem na prokázání pravosti Ley-Lines. Oba kvli tomu dokonce zaali vydávat jeden vdecký asopis. (22) V lánku odhalili adu nesmyslných Ley-Lines a mnohé prokázali jako pravé. Kirk povídal, že Ley-Lines jsou naprosto nesporné, akoli si všichni jenom lámeme hlavy nad otázkou, jak je to možné? Já taky nevím, jak je to možné, milý Ralfe. Víte už nco vy na kontinent? Prosím t, napiš mi brzo. So long, I hope to see you! Tvoje Catherina "Co znamenalo to na konci?" zeptal se Andy znepokojen. "Brzo na shledanou, doufám, že t brzy uvidím," peložil mu otec. "Zdá se, že se budeme muset smíit s myšlenkou, že v dob kamenné byl v Evrop nkdo, kdo poruil lidem, aby zizovali své píbytky a chrámy na pedem urených místech..." "...nebo mli záhadní mimozemšané na pímých tazích své erpací stanice a odpoívadla. Bytosti, které létaly na njakých strojích, by nco takového pece potebovaly," dodal k tomu strýc Alfons, aniž by jedinkrát zapískal. Sven to odmítal. "To mi opravdu nejde do hlavy! Pak by musela být Evropa plná takových odpoívadel a erpadel. Celá Evropa jako pravká sí erpacích stanic!" Kroužek okolo stolu se rozesmál. Jen nejmladší z nich, Andy, zstal vážný. "Co ti vrtá hlavou?" zeptal se ho otec. "Ta odpoívadla a erpací stanice nemohou vysvtlit hvzdy, jako je ta u Karlsruhe," odpovdl mu nejmladší syn. "Našel jsem totiž jednu hvzdu a její pímky, které probíhají pesn patnáct kilometr od našeho domu." "Tak se mi zdá, že si z nás náš malý dlá legraci," dobíral si bratra Sven. "Nejsem žádný,váš malý' a na vtipy te nemám náladu, profesore!" Andy to mezi svými staršími bratry neml práv lehké. Patil samozejm mezi n a od matiny smrti kluci drželi pi sob, ale pece jen zstával,malým nejmladším. Každou chvíli mu to nkdo dal znát, akoli kluky potom mrzelo, když se kvli tomu Andy naštval. Na rozdíl od svých vážnjších bratr etl ze všeho nejradši komiksy a v televizi si nikdy nechtl nechat ujít kreslené filmy. Andy ml stejn velké pední zuby jako Sven a Ralf a stejn peliv se o n staral. Také nkteré pohyby, chzi a chování okoukával od svých bratr. Jenom postavou se do rodiny Wehner moc nehodil. Sven a Ralf byli hubení dlouháni, Andy byl proti nim kulatý. Proto taky nemohl nosit kalhoty ani košile po svých bratrech, nevešel se do nich. Tvrdíval, že je to tak dobe, alespo nemusí chodit v obnošených hadrech! Na svou výšku 148 centimetr byl moc tžký, vážil dobrých 66 kilo. Akoli byl Andy posledním v bratrském triu co do vku, znalostí a výšky, pesto byl z nich nejveselejší. Hlasit se chechtal, asto a dlouho, a rozveselil ho jakýkoli vtip, který starší brati pešli mlením. Než dostali ty tajemné mapy od Cornélie, nezajímal se Andy nijak zvláš o staré památky. To penechával Svenovi. Radji jezdil na skateboardu a uml to skuten parádn. Chodci se asto zastavovali a dívali se, jak malý kulatý kluk skáe pes obrubník chodníku na pší zón, na míst zastaví, bleskov se otoí a jede zpátky jako surfa slalom pes pekážky. To ale není všechno - v plavání a potápní byl taky jednika. Vydržel pod vodou nejdéle ze svých kamarád a s ploutvemi a potápskými brýlemi zacházel jako profík. Ale te byla zima, skateboard i potápské brýle musely pokat. Ze zaátku, když se u nich objevily ty staré mapy, poslouchal své starší bratry jen tak z dlouhé chvíle, ale pak ho tak posedla hledaská horeka, že udlal všechno pro to, aby i on pispl k rozluštní všech tch záhad. Rozložil si ped sebe poznámkový blok, dv mapy a nkolik prospekt. "Vím te o Externsteine mnohem víc, než jsme se uili ve škole. Podobn jako Stonehenge i Externsteine byly kdysi astronomickým centrem se zámrnými pímkami v mnoha smrech. Nejdelší taková pímka mí dobrých 24 kilometr..." "To pece není možné," perušil ho Ralf, "protože Externsteine leží v kopcovitém a zalesnném terénu. Navíc je pece dokázáno, že Externsteine byly kesanskou svatyní a nemají vbec nic spoleného s pravkou astronomií." "Tentokrát jsi na omylu, veliký brate," opáil mu Andy a vítzn se rozhlédl. "Mám tady jednu knížku, na které spolupracovalo víc autor, mimo jiné taky Michael Hesemann. To musela být hlavika. V jedné kapitole (23) íká o Externsteine mimo jiné tohle: