Lokální partnerství FÓRUM PRO RODINU

Transkript

1 Lokální partnerství FÓRUM PRO RODINU PROČ A JAK SE NA MÍSTNÍ ÚROVNI VĚNOVAT PODPOŘE A PLÁNOVÁNÍ RODINNÉ POLITIKY PLÁN ROZVOJE ÚSTECKÉHO KRAJE Z POHLEDU PRO-RODINNÉ POLITIKY Informační publikace

2 PROČ A JAK SE NA MÍSTNÍ ÚROVNI VĚNOVAT PODPOŘE A PLÁNOVÁNÍ RODINNÉ POLITIKY PLÁN ROZVOJE ÚSTECKÉHO KRAJE Z POHLEDU PRO-RODINNÉ POLITIKY Informační publikace

3 LOKÁLNÍ PARTNERSTVÍ FÓRUM PRO RODINU Tento projekt je spolufinancován z ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR. Brožuru vydalo občanské sdružení Centrum komunitní práce Ústí nad Labem, červenec 2012.

4 Vážené dámy a pánové, v této informační publikaci se zabýváme tématem proč a jak se na regionální úrovni věnovat podpoře a plánování místní pro-rodinné politiky. Zmiňujeme faktory a okolnosti, které tuto oblast ovlivňují. Často v širším a překvapivém kontextu, neboť pro-rodinná politika má podporovat také cílovou skupinu seniorů, ne jen matky, rodiče nebo mladé rodiny Nabízíme vám shrnutí možných cílů a popis nástrojů jak je možné tuto oblast plánovat, jaké již existují zkušenosti. Pojetí tématu obohacují také dva příspěvky předních českých odbornic na rodinnou problematiku Evy M. Hejzlarové a Evy Ferrarové. Závěrečný příspěvek se věnuje možnostem uskutečňování politiky přátelské rodině v Ústeckém kraji. Publikace je určena všem, kteří chtějí a mohou v oblasti místní pro- -rodinné politiky posouvat věci kupředu zástupcům obcí, měst a krajů, představitelům neziskového sektoru, ale i zaměstnavatelům jako významným místním hráčům. Mgr. Soňa Mudrochová manažerka projektu Mgr. Linda Sokačová expertka programů RP

5 OBSAH Situace v oblasti rodinné politiky v ČR a situace v oblasti trhu práce z pohledu postavení žen a mužů a různých věkových skupin 9 Mgr. Linda Sokačová Expertka programů rovných příležitostí Alternativa 50+, o. p. s. Cíle rodinné politiky na regionální úrovni 10 Postavení žen a mužů na trhu práce v ČR a souvislosti s pro-rodinnou politikou 11 Proč se zabývat pro-rodinnými opatřeními? 18 Jak vypracovat plán rodinné politiky na lokální a regionální úrovni a na koho zacílit rodinná opatření? 20 Stadia plánování rodinné politiky na obecní a krajské úrovni 22 Jaké jsou zkušenosti z fungování programů na podporu rodinné politiky? 23 Pro-rodinná politika v regionech a komunitní plánování 24 Genderové rozpočtování: bez rozpočtových opatření to nepůjde 26 Slovo odbornice: Rodinná politika v krajích a obcích: bez čeho to nejde Eva M. Hejzlarová Odbornice na rodinnou politiku Tip z Ministerstva vnitra ČR: Opatření obcí/krajů pro osoby ve věku PhDr. Eva Ferrarová, Ph.D. Koordinátorka problematiky stárnutí v resortu Ministerstva vnitra

6 Potřeby a možnosti politiky přátelské rodině v Ústeckém kraji 39 Mgr. Soňa Mudrochová Projektová manažerka a expertka programů rovných příležitostí Centrum komunitní práce Ústí nad Labem, o. s. Jaká je situace v oblasti podpory pro-rodinné politiky a rovných příležitostí v regionu Ústeckého kraje? 39 Závěry a doporučení 41 Co chybí rodinám na Ústecku? 44

7 SITUACE V OBLASTI RODINNÉ POLITIKY V ČR A SITUACE V OBLASTI TRHU PRÁCE Z POHLEDU POSTAVENÍ ŽEN A MUŽŮ A RŮZNÝCH VĚKOVÝCH SKUPIN Mgr. Linda Sokačová Expertka programů rovných příležitostí Alternativa 50+, o. p. s. Rodinnou politiku v České republice koordinuje a realizuje především stát (ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy), ale důležitými aktéry jsou také kraje a obce, které mají v této oblasti řadu kompetencí a rozhodují o financování či nefinancování aktivit pro podporu rodinné politiky. Jedním ze zřetelných a velmi problematických rysů současné rodinné politiky je, že v posledních letech dochází ročně minimálně k jedné podstatné změně v systému rodičovské a mateřské dovolené a čerpání sociálních dávek, což celý už tak nepřehledný systém dále komplikuje. Rodinná politika by se neměla věnovat pouze mateřské a rodičovské dovolené, ale i dalším fázím lidského života a dalším věkovým skupinám (např. péče o seniory, podpora hendikepovaných dětí a mládeže, dětí bez rodičů atd.). Bohužel však nejsou všechny tyto oblasti dostatečně akcentovány a hlavní pozornost je, především na úrovni obcí a krajů, směřována na období mateřské a rodičovské dovolené a předškolní děti. Další oblastí, které je věnována větší pozornost je postavení seniorů a seniorek ve společnosti. Rodinná politika by se ale měla zaměřit na všechny fáze životního cyklu a různé formy rodinného soužití: bezdětná rodina, rodina s dětmi v předškolním věku, rodina školního věku, rodina po odchodu dětí a rodina seniorů. 1 1 Skála, V., Geissler, H. (2011). Rodinná politika na regionální a lokální úrovni v ČR současný stav a možnosti rozvoje, analytická studie projektu OPPA, Praha. 9

8 Další důležitou institucí, která vstupuje do realizace rodinné politiky, je Evropská unie a to především prostřednictvím Evropského sociálního fondu, díky kterému mohou být realizovány projekty na podporu zaměstnatelnosti znevýhodněných skupin na trhu práce. Mezi ně patří rodiče, ženy matky, ale i osoby 55+, handikepované či jinak diskriminované osoby. Prostřednictvím tohoto fondu je možné poskytovat služby či programy, které zvyšují pravděpodobnost uplatnění těchto osob na trhu práce. Může jít o rekvalifikační programy, bilanční diagnostiku, různé vzdělávací a poradenské aktivity, zřizování služeb a zařízení péče o děti, podporované zaměstnávání či sociální podnikání. Právě díky ESF je financována celá řada služeb, které zajišťují základní asistenci znevýhodněným či diskriminovaným, a je velkou otázkou, zda, a případně jak, budou podporovány po skončení tohoto typu financování. Dotační možnosti nabízené státem totiž zdaleka nejsou takové výše a nepokrývají řadu obsahových zaměření, na které se ESF soustředí. 10

9 Cíle rodinné politiky na regionální úrovni: 2 Posílit schopnosti rodin jednat kompetentně. Vytvořit rámcové podmínky na diferencovanou podporu rodin v jejich různých vývojových fázích. Pomoci rodinám, které samy nedokáží zvládnout svou zátěž a problémy Specifické cíle regionální rodinné politiky dle metodického doporučení MPSV: 3 Dostat rodinu do centra pozornosti regionálních a místních samospráv, tj. v praxi uplatňovat pro-rodinný úhel pohledu na všechny záležitosti, které se dotýkají života rodin. Tím podporovat pro-rodinné klima s lokálními a regionálními aspekty. Podpořit schopnost rodin jednat autonomně při výkonu přirozených funkcí rodiny (sociálně-ekonomická, socializační, výchovná, regenerační a podpůrná). Vytvořit podmínky k diferencované podpoře rodin v jejich různých vývojových fázích. Komplexní regionální rodinná politika musí zohledňovat specifika rodin, včetně těch rodin, které se s problémy a zátěží nedokáží vypořádat samy, a nabídnout jim taková podpůrná opatření, která umožní vhodně řešit jejich situaci a reagovat na jejich potřeby. Zapojit všechny aktéry na místní úrovni a usilovat o jejich efektivní spolupráci. Motivovat a povzbuzovat rodiny v jejich angažovanosti při tvorbě a realizaci regionální rodinné politiky. 2 Hofinger, K. F. (2000). Regionální rodinná politika: sebereflexe a prostor aktivity, vztah k národní rodinné politice. In Rodina zdroj lidského kapitálu Evropy v 21. století: nezbytnost regionální, národní a nadnárodní rodinné politiky: Sborník z česko- -německo-rakouské konference [online]. Praha: Národní centrum pro rodinu. 3 Mgr. Karolína Dobiášová, PhDr. Ing. Vít Skála (2012). Rodinná na regionální a lokální úrovni ppt prezentace. Staženo

10 Zajistit dostatečnou informovanost občanů o opatřeních, aktivitách rodinné politiky a situaci rodin v regionu či o případných dalších opatřeních týkajících se rodin a dostatečně tato opatření a aktivity propagovat. 12

11 Postavení žen a mužů na trhu práce v ČR Statistiky ČSÚ a dalších výzkumných institucí ukazují rozdíly v oblasti zaměstnanosti žen a mužů, diskriminaci na základě pohlaví a v oblasti možností slaďování rodinného a pracovního života. V ČR je nejvyšší rozdíl mezi zaměstnaností bezdětných žen a žen s malými dětmi z celé EU. Rozdíl mezi ženami ve věku let a ostatními ženami je téměř 40 %. Ekonomická aktivita mužů je pak v produktivním věku také vyšší. 4 V ČR je nízká ekonomická aktivita žen na rodičovské dovolené a ženy čelí velkým problémům při návratu zpět na trh práce po skončení RD. 5 Podle výzkumu Ipsos Tambor se 54 % žen osobně setkalo s diskriminací v souvislosti s rodičovstvím, 70 % respondentek zná někoho ve svém okolí, kdo se s tímto typem diskriminace osobně setkal. 6 Podle údajů ČSÚ rodičovskou dovolenou využívají především ženy a pouze statisticky nevýznamný počet mužů. Důležitým problémem je také nedostatek flexibilních pracovních úvazků a nedostatečná kapacita dostupných zařízení a služeb péče o děti. Bariérou pro uplatnění na trhu práce pro rodiče s dětmi nebo osoby pečující o osobu blízkou je i nemožnost sladit svůj pracovní život s rodinným. Z mnohých výzkumů (např. z výzkumu Českého statistického ústavu a Sociologického ústavu AV ČR 7 ) vyplývá, že matky malých dětí mají velký zájem o částečné úvazky, které by jim dle jejich názoru a v kombinaci s vhodnou péčí o děti pomohly zkombinovat pracovní život s rodinným a umožnily jim vrátit se dříve na trh práce než po třech, čtyřech či více letech. Hlavním důvodem návratu do zaměstnání jsou nejčastěji finance, ale například 4 EU Labour Fource Survey, Křížková A., Vohlídalová M. (2008). Kdo se bojí zaměstnané matky. (in Křížková A., Hašková H., Maříková H. a Uhde Z. (eds.) Práce a péče. Praha: Sociologické nakladatelství. 5 Výzkum ČSÚ, statistické informace byly získány v roce 2010 v rámci ad hoc modulu výběrového šetření pracovních sil. 6 Kvantitativní výzkum Ipsos Tambor pro Gender Studies mezi zaměstnanými matkami dětí do deseti let na téma sladění pracovního a rodinného života, Kvantitativní výzkum Ipsos Tambor pro Gender Studies mezi zaměstnanými matkami dětí do deseti let na téma sladění pracovního a rodinného života,

12 i potřeba vrátit se do dospělého kolektivu a využít získaného vzdělání. Používání částečných úvazků je pro podniky výhodné zejména v tom, že si jsou schopny udržet své klíčové zaměstnankyně i v době rodičovské dovolené. Další možnosti, které by matky s dětmi chtěly využívat a kterými může zaměstnavatel napomoci sladění osobního a pracovního života zaměstnanců a zaměstnankyň, jsou pružná pracovní doba, sdílené pracovní úvazky, zhuštěný pracovní týden, práce z domova, ale i podpora zařízení péče o děti nebo příspěvek na hlídání, udržování kontaktu s rodiči na mateřské a rodičovské dovolené ze strany zaměstnavatele apod. 8 Pouze malé procento z nich má ale možnost takové úpravy využívat. Volnou pracovní dobu využívá 27 % zaměstnaných otců a 17 % zaměstnaných matek. Zkrácený úvazek má možnost využívat celkově asi 8 % žen a 2 % mužů, práci z domova zhruba 10 % otců a 5 % matek. 9 Uvedené statistiky ukazují, že ženy v ČR jsou oproti mužům v české společnosti výrazně zatíženy nedostatkem rovných příležitostí žen a mužů, diskriminací a nedostatkem možností pro slaďování rodinného a pracovního života. Kvalitativní analýzy Sociologického ústavu AV ČR, organizace Fórum 50 % nebo Nesehnutí pak ukazují, že významné finanční prostředky jsou přerozdělovány ve prospěch postavení a rozvoje mužů (např. vybrané druhy sportu, zábavné akce atd.) a výdaje ve prospěch sociálních služeb a sociální oblasti, která se výrazně dotýká žen a jejich zaměstnanosti, jsou nedostatečné a snižují se, čímž je negativně ovlivňováno postavení žen ve společnosti a zvyšují se nerovnosti mezi muži a ženami. Rovněž vyšší podíl žen na rodičovské dovolené poukazuje na to, že je nutné věnovat zvýšenou pozornost právě programům návratu žen na trhu práce a udržování jejich kvalitních pracovních podmínek a služeb péče o děti atd. 8 Výzkum ČSÚ a Sociologického ústavu AV ČR, statistické informace byly získány v roce 2010 v rámci ad hoc modulu výběrového šetření pracovních sil. 9 Kvantitativní výzkum Ipsos Tambor pro Gender Studies mezi zaměstnanými matkami dětí do deseti let na téma sladění pracovního a rodinného života. 14

13 Specifickým problémem, který je spojen s rodičovstvím a slaďováním rodinného a pracovního života je výše mzdy a tzv. gender pay gap. Český statistický úřad a Sociologický ústav AV ČR provedly v roce 2010 výzkum zaměřený specificky na korelace mezi rodičovstvím a výší mzdy. Jedním ze základních výstupů je, že pracovní kariéra žen je rodičovstvím velmi postižena Pokud se podíváme na vývoj mediánových mezd, je vidět, že na počátku pracovní kariéry jsou platy velmi podobné a stejně rychle rostou. Ve věku třiceti let se ale u žen náhle propadnou, zatímco mužům utěšeně rostou dále. Podobné je to i s nezaměstnaností, která nejvíce postihuje ženy s malými dětmi. Statistiky Českého statistického úřadu a Eurostatu ukazují, že v roce 2008 byl gender pay gap (tedy rozdíl mezi platy žen a mužů) v České republice 26,2 %. Evropský průměr je 17, 6 % a Česká republika je země s jedním z nějvětších rozdílů mezi platy žen a mužů. Postavení osob 50+ na českém trhu práce Více než čtvrtina populace ČR je tvořena lidmi ve věku let 10, proto je zaměstnanost této skupiny pro ekonomiku státu klíčová. ČR patří v EU mezi země s mírně nadprůměrnou intenzitou zaměstnanosti. Ve skupině let však je zaměstnanost již jen 25 %, EU 30 %. Ženy ve věku let vykazují zaměstnanost 14,6 %, EU 22,5 %. Přitom je nutné mít na vědomí skutečnost, že gender hraje roli i dále nejen v oblasti zaměstnanosti, ale má také dopady na vlastní život žen, protože díky horším podmínkám na trhu práce a odpovědností za péči v rodině, která není placenou prací, jsou to právě ženy, které jsou ohroženy chudobou. Obecně je nezaměstnanost věkové skupiny let nižší nežli nezaměstnanost skupiny let. To je dáno tím, že nezaměstnanost řeší odchodem do předčasného důchodu. Nejvýrazněji se to projevuje u mužů. Tato strategie řešení nezaměstnanosti má dopady na ekonomickou situaci nezaměstnaných 10 Výzkum Rodiče 2005 in Křížková A., Vohlídalová M. Kdo se bojí zaměstnané matky. (in Křížková A., Hašková H., Maříková H. a Uhde Z. (eds.) Práce a péče. Sociologické nakladatelství ) 15

14 a na výši vyplácených sociálních dávek a důchodů ze strany státu. 11 Výzkumy přesto ukazují, že mezi cílovou skupinou je zájem o to zůstat zaměstnán i po dosažení důchodového věku. Ve věkové skupině let by 36 % respondentů uvítalo tuto možnost i bez navýšení platu. Jedním z podstatných problémů této cílové skupiny na trhu práce je věková diskriminace a převládající negativní stereotypy, které ovlivňují postavení této skupiny na trhu práce a jejich možnost udržet si zaměstnání. Ageismus: věkové stereotypy V ČR existuje trend znevýhodňování starších pracovníků, který je zvlášť posílen dimenzí genderu. Jednou z příčin jsou negativní stereotypy. Důležitost zaměření se na věkovou diskriminaci vyplývá i z mezinárodního výzkumu European Social Survey z roku Tzv. ageismus je podle něj nejrozšířenějším typem diskriminace v ČR a setkáváme se s ním ve větším měřítku než s diskriminací čistě na základě pohlaví nebo etnické příslušnosti. Ageismus je definován jako systematické stereotypizování a diskriminace lidí pro jejich stáří Staří lidé jsou kategorizováni jako senilní, rigidní ve svém myšlení a způsobech, staromódní v morálce a dovednostech 12 Tyto výsledky potvrzuje i květnový průzkum agentury STEM. Ten ukázal, že 70 % Čechů se domnívá, že problém diskriminace se rozrůstá. Za nejzávažnější způsob diskriminace v naší společnosti považuje polovina Čechů znevýhodňování podle věku. Na druhém místě je diskriminace podle rasy a národnosti (18 %), na třetím znevýhodňování na základě zdravotního postižení (14 %) a na čtvrtém diskriminace podle pohlaví (10 %). Ve všech sociodemografických skupinách obyvatel došlo ve srovnání se stejným výzkumem z roku 2009 ke zvýšení míry závažnosti vnímání diskriminace a hodnocení mezi 11 Šimek, D. (2005). Nová práce ve starším věku. In Třetí věk trojí optikou. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Olomouc : UP, s Cozlová, K. (2011). Věková diverzita a věková diskriminace v České republice Přehledová informace. Praha: Gender Studies. 16

15 jednotlivými skupinami se nijak podstatně neliší. Z výše uvedených faktů vyplývá, že osoby 50+, specificky pak ženy 50+, které jsou velmi často zatíženy i odpovědností za péči o závislé osoby v rodině, což nadále problematizuje jejich pozici na trhu práce, jsou ohroženy na trhu práce a je nutné se zaměřit na posílení jejich postavení. 17

16 Proč se zabývat pro-rodinnými opatřeními Řada lidí se ptá, proč by se měl stát, kraje a obce starat o rodinnou politiku a poskytovat podporu těm, kteří vychovávají děti či pečují o své blízké, když jde o osobní rozhodnutí. Ano, o tom, kolik chceme mít dětí se rozhodujeme samostatně, ale ovlivňuje to i nastavení státních politik, přístup společnosti či fungování trhu práce. Společnost je na dětech závislá z hlediska budoucího vývoje a fungování. Stát, kraje i obce by měly podporovat rozhodnutí občanů mít děti a zároveň také svými politikami přispívat k dobré životní úrovni dětí a mládeže. Stát by měl vyrovnávat příležitosti dětí z různých sociálních a ekonomických skupin a přispívat k rozvoji jejich talentů. Rodinná a sociální politika by se však neměla zaměřovat pouze na ekonomicky slabé skupiny obyvatel, ale rovněž obecně na podporu rodičovství, náhradní rodinné péče, péče o zdravotně hendikepované atd. Z hlediska dlouhodobého vývoje se zdá vhodnější, aby se opatření rodinné a sociální politiky a dalších souvisejících politik zaměřovala na podporu rodičovství kontinuálně a byla vytvářena společenská infrastruktura a rodičovství příznivé prostředí. Přináší to větší dopady než krátkodobá pro-populační opatření ovlivňující počet narozených dětí u několika ročníků. Komplexní rodinná politika na státní, regionální a lokální úrovni by měla odstraňovat bariéry, které brání lidem v rozhodnutí mít děti, a vytvářet kvalitní infrastrukturu pro děti a rodiče v těchto oblastech: zařízení a služby pro dětí v předškolním věku, poradenské a vzdělávací aktivity pro ženy (a muže) na a po mateřské a rodičovské dovolené a obdobných aktivit pro oběti diskriminace, podpora nediskriminačního prostředí na trhu práce, dětem příznivé prostředí ve společenských zařízeních, jako jsou kavárny, kulturní instituce atd., volnočasové aktivity, kroužky pro děti a mládež a nízkoprahové kluby informační, vzdělávací a volnočasové aktivity pro sociálně vyloučené skupiny obyvatel, zřizování a podpora mateřských a rodinných center pro společné trávení času rodičů a dětí a vícegenarační soužití, 18

17 zařízení a sociální služby pro hendikepované a osoby v seniorském věku raná péče a služby pro rodiny s hendikepovanými dětmi, dostatečná informovanost občanů o opatřeních rodinné politiky pro různé věkové skupiny o podobě a případných změnách ve školské síti atd., bezbariérovost veřejného prostoru, podpora poradenských a intervenčních služeb pro oběti domácího násilí a násilí v rodině, zřizování a finanční podpora sociálních a dalších služeb v oblasti finanční gramotnosti a oddlužení, poskytování a podpora širokých služeb pro zajištění samostatnosti seniorů a seniorek a kvalitní péče o občany v seniorském věku, poskytování a podpora odlehčujících služeb pro pečující osoby a rodiny (v případě péče o seniory a seniorky, děti a dospělé s hendikepem atp.), podpora hospicové péče, podpora projektů pro náhradní rodinnou péči: vzdělávání, služby pro náhradní rodiny atd. Taková opatření mohou vést k situaci, kdy rozhodnutí mít a vychovávat děti znamená pro rodiny s dětmi nejen velký ekonomický propad, ale také hendikep z pohledu zaměstnavatelů a celé řady oblastí společenského života, které jsou důležité pro postavení rodin s dětmi. Další mocnou zbraní v rukou obcí je bytová politika, právě ta může hrát důležitou roli pro postavení rodin s dětmi a také pro snadnější rozhodování o tom, zda a kolik mít dětí. Obecní startovací byty či byty pro mladé rodiny s dětmi mohou významnou měrou podpořit rodiny s dětmi a přispět k jejich lepšímu ekonomickému a sociálnímu postavení. Obdobná politika může být realizována i státem. Další oblastí, která může ovlivnit rozhodnutí o počtu dětí, je prostředí v porodnicích a vstřícnost lékařského a zdravotnického personálu k rodičkám a jejich doprovodu. 19

18 Jak vypracovat plán rodinné politiky na lokální a regionální úrovni a na koho zacílit rodinná opatření? Sestavení plánu rodinné politiky na lokální a regionální úrovni se skládá ze základních stádií projektového cyklu. Pro úspěšnou realizaci navrhovaných opatření by nemělo být opomenuto žádné ze stádií, i když je jasné, že některým může, či dokonce musí, být věnována větší pozornost. Pro sestavení plánu rodinné politiky by mělo být klíčové partnerství a spolupráce s různými typy organizací, které se zabývají jednotlivými oblastmi rodinné politiky a pracují s relevantními cílovými skupinami, akademickými pracovníky, zástupci zaměstnavatelů, škol a politických uskupení fungujících v dané lokalitě či regionu. Nesmí se zapomínat ani na zástupce a zástupkyně cílových skupin rodinných opatření, jako jsou děti, senioři, hendikepování, pečující osoby. Může jít přímo o zástupce cílových skupin nebo organizací, které přímo s těmito cílovými skupinami pracují, jako např. mateřská a rodinná centra, organizace hendikepovaných, sdružení seniorů, žen, dětí z dětských domovů či pěstounské péče atd. Součástí všech stádií přípravy a realizace opatření z oblasti rodinné politiky by měl být mainstreaming rovných příležitostí především z hlediska pohlaví, věku a zdravotního stavu. V každé fázi by mělo být uváženo, zda nejsou rozdílně ovlivňovány skupiny žen a mužů, různé věkové skupiny či lidé s různým zdravotním hendikepem, a jaký má na tyto skupiny opatření vliv: pozitivní, neutrální nebo negativní. Navrhovaná opatření, cíle a cílové skupiny rodinné politiky by také měla být posouzena samotnými zástupci cílových skupin jak z hlediska podoby, tak využitelnosti a potřebnosti. 20

19 Mainstreaming je proces ovlivňování dominantních myšlenek, postojů, praktik nebo trendů, s cílem dosáhnout změny v politice nebo praxi změny v postojích a schopnostech pracovníků, změny v samotných organizacích a změny v způsobu poskytování služeb. 13 Gender mainstreaming je procesem (re)organizace, zdokonalování, rozvoje a vyhodnocování koncepčních procesů tím, že při nich všechny zúčastněné subjekty budou na všech úrovních a ve všech stadiích využívat perspektivu rovnosti žen a mužů. (Rada Evropy) Věkový mainstreaming je definován jako proces systematického zvýznamňování otázek a problémů věku a stáří přinášení těchto problémů do centra pozornosti. Jedná se o nástroj sociální inkluze a slouží jako proxy pro advokacii, je strategií i procesem. Cílem mainstreamingu je sociální integrace skupiny a inkluze jejich zájmů do všech aspektů sociálního, politického, ekonomického a kulturního života. Při věkovém mainstreamingu musí být rozpoznána a přiznána jak rovnost mezi lidmi v různém věku, tak diverzita osob se stejným chronologickým věkem. Dále musí být zdůrazněna objektivní hodnota všech fází životního cyklu a jejich specifičnost zohledněna v politickém (tj. i policy) rozhodování Vidovičová, L. (2005). Věková diskriminace ageismus: úvod do teorie a výskyt diskriminačních přístupů ve vybraných oblastech s důrazem na pracovní trh. Praha, Brno: VÚPSV staženo

20 Stádia plánování rodinné politiky na obecní a krajské úrovni Sestavení komise pro rodinnou politiku 2. Definice cílů a cílových skupin rodinné politiky 3. Provedení průzkumu potřeb a spokojenosti cílových skupin 4. Příprava koncepce rodinné politiky pro danou lokalitu či region, včetně definice nástrojů realizace koncepce 5. Dohoda o spolupráci 6. Realizace koncepce rodinné politiky 7. Evaluace realizovaných opatření definovaných v koncepci Při analýze využívejte genderově segregované statistiky Statistiky členěné na ženy a muže pomáhají odhalovat různé nerovnosti a dopady programů a opatření na ženy a muže. Data za obě pohlaví dohromady velmi často ukazují neutrální hodnoty, které vedou k závěrům, že opatření má stejný dopad na všechny skupiny zaměstnanců nebo obyvatel. Data rozdělená na ženy a muže mohou odhalit mnohdy radikálně rozdílné dopady na obě pohlaví. Genderové statistiky mohou úřady sbírat samy. Ve spolupráci s renomovanými institucemi a organizacemi (jako např. univerzity) nebo využívat již existujících statistik Českého statistického úřadu a dalších institucí. 15 Podrobné informace a postup v rámci jednotlivých stádií plánování rodinné politiky najdete v publikaci CKP Ústí nad Labem Principy regionální pro-rodinné politiky. 22

21 Jaké jsou zkušenosti z fungování programů na podporu rodinné politiky? Podobné iniciativy musí mít podporu osob v rozhodovacích pozicích. Plán rodinných opatření musí být založen na širokém politickém konsensu a podpoře. Specializovaná oddělení by měla spolupracovat s dalšími iniciativami a organizacemi zaměřenými na rovné příležitosti žen a mužů, postavení seniorů atd. Součástí rodinných opatření by měl být i princip rovných příležitostí žen a mužů a politika by měla podporovat slaďování rodinného a pracovního života. Nesmí chybět finanční zabezpečení naplánovaných opatření a programů, personální obsazení pro jejich realizaci a také jasné definování pravomocí a odpovědností k jejich realizaci. 23

22 Pro-rodinná politika v regionech a komunitní plánování Pro inspiraci: rozviňte svůj systém komunitního plánování! Komunitní plánování je přístup, který říká co, a proces, který říká jak pracovat s komunitou v daném místě při řešení jejích potřeb. 16 Komunitní plánování je procesem, ve kterém je možné identifikovat potřeby občanů a občanek dané lokality a také na ně reagovat různými projekty a opatřeními. Spolu s komunitním rozpočtováním tvoří propojený systém, který umožňuje efektivně plánovat a realizovat skutečně potřebná opatření. Proces komunitního plánování a rozpočtování v sobě zahrnuje i požadavek na zapojení skupin zástupců cílových skupiny jednotlivých opatření, expertských skupin, neziskových organizací, akademické obce a dalších, kteří se v dané oblasti vyznají. To zvyšuje nejen využitelnost a efektivnost navrhovaných řešení, ale také transparentnost práce obecných úřadů a jejich zastupitelstev. Nejčastěji je komunitní plánování propojeno s plánováním sociálních služeb, ale je možné zahrnout i další oblasti: rodinnou politiku, změny a rekontrukce veřejných prostor a budov, podporu neziskových aktivit atd., které zásadním způsobem ovlivňují postavení rodin, dětí a mládeže v dané lokalitě a regionu. Malé obce mohou pro ty větší sloužit jako vzory, protože skvěle zvládají identifikovat potřeby svých občanů a občanek. Ty velké pak mohou měnší inspirovat v systematičnosti přípravy a realizace komunitních služeb, protože i to je potřeba. Otevřený proces umožňuje nestagnovat na místě, ale naopak přináší nova témata a motivy, které 16 Krbcová Mašínová L., Polesný, M. (2008). Deset kroků komunitním plánováním. Ústí nad Labem: Centrum komunitní práce Ústí nad Labem. 24

23 mohou výrazně ovlivnit život lidí v obci i obce samotné. Komunitní plánování umožňuje i propojení plánování a poskytování různých služeb ve spolupráci s dalšími obcemi, které mají podobné podmínky. Příležitost k finančnímu zajištění plánování sociálních služeb nabízí i Evropský sociální fond. Výsledkem komunitního plánování je písemně zpracovaný plán akcí (včetně harmonogramu, odpovědností i finanční náročnosti), které budou v budoucnu realizovány. Co komunitní plánování zahrnuje? komunikaci s experty, cílovými skupinami, NNO, akademickou obcí, zástupci obcí, zaměstnavateli, poskytovateli služeb, úřady práce a dalšími důležitými aktéry, identifikaci problémů a potřeb, návrh opatření, programů a projektů, propojení s rozpočtem obce. 25

24 Genderové rozpočtování: bez rozpočtových opatření to nepůjde Motto: Původně se věřilo, že lze dosáhnout rovnosti tím, že ženám budou dány stejné šance, a to přinese stejné dopady na obě pohlaví. Ale dnes je nutno přiznat, že někdy je nutné zacházet s ženami a muži rozdílně proto, aby se dosáhlo stejných dopadů, protože podmínky života jsou pro ženy a muže rozdílné nebo proto, aby se vyrovnaly podmínky poznamenané minulou diskriminací. Status of Women, Canada Jedním ze základních předpokladů fungování strategií a plánů rodinné politiky na lokální a regionální úrovni je zajištění financování těchto opatření. Bez jasného a transparentního vymezení finančních odpovědností a pravomocí půjde jen o plány na papíře bez možnosti vstoupit do praxe. Financování aktivit může probíhat přímo prostřednictvím městských a obecních úřadů, příspěvkových organizací nebo projektovým financováním neziskových organizací či akademických pracovišť. Proto by každé opatření mělo být přiřazeno ke konkrétním rozpočtovým položkám a kapitolám a toto rozdělení by mělo být potvrzeno politickou reprezentací a také vedením jednotlivých obecních, městských a krajských úřadů. Při plánování financování jednotlivých aktivit v oblasti rodinné politiky je nutné věnovat se také dopadu na rovné příležitosti žen a mužů, protože necitlivé zásahy by mohly mít negativní dopady na postavení žen ve společnosti a na trhu práce a také na specifické skupiny jako např. na samoživitelky a samoživitele atd. Jedním z nástrojů, který distribuuje finanční prostředky transparentně a také hodnotí dopad na rovné příležitosti žen a mužů je genderové rozpočtování. Výhodou genderového rozpočtování je také to, že tento koncept může být rozšířen na komunitní rozpočtování a zaměřovat na více typů cílových skupin, které jsou pro danou oblasti relevantní. Genderové rozpočtování je procesem, ve kterém jsou analyzovány veřejné rozpočty z genderového hlediska, tedy do jaké 26

25 míry jsou přínosné pro ženy a pro muže. Nezbytnou součástí je také tvorba doporučení a změn, které přispívají k rozvoji rovných příležitostí žen a mužů. Genderové rozpočtování je postaveno na myšlence, že rozpočty nejsou genderově neutrální tedy že různá opatření a programy mají specifický dopad na muže a ženy. Klíčové otázky, které jsou kladeny při realizaci genderového rozpočtování, jsou: Jaký dopad má konkrétní fiskální opatření na genderovou rovnost? Zmenšuje, nebo zvětšuje genderové nerovnosti? Základním principem genderového i komunitního rozpočtování je účast veřejnosti na tvorbě a čerpání rozpočtu, což přispívá k větší efektivnosti i transparentnosti využívání veřejných zdrojů. Z hlediska současného vývoje jde i o krok, který může výrazným způsobem přispět k protikorupčnímu prostředí v České republice. V ČR zatím nebyly realizovány žádné aktivity zaměřené na aktivní uplatňování genderového rozpočtování s pilotním ověřením na úrovni obce. Doposud byly realizovány projekty zaměřené na pasivní analýzu rozpočtů ze strany neziskových organizací. Genderové rozpočtování je z hlediska prosazování RP zásadní, protože obrací pozornost na finanční stránku a nutnost financování relevantních aktivit ne prostřednictvím navyšování veřejných rozpočtů, ale efektivní a transparentní alokací dostupných zdrojů. Genderové roz-počtování jako takové je rovněž součástí konceptu komunitního plánování a proto umožňuje a hlavně předpokládá zaměření na další charakteristiky formující potřeby obyvatelstva. Mezi ty nejdůležitější patří vedle pohlaví např. věk, socioekonomické postavení, zdravotní stav. Rada Evropy definuje genderové rozpočtování (gender budgeting) takto: Genderové rozpočtování je uplatňování gender mainstreamingu v rozpočtovém procesu. Za GM se považuje (re)organizování, zlepšování, rozvíjení a vyhodnocování politických procesů tak, aby bylo na všech úrovních a ve všech stádiích zapracováno hledisko rovných příležitostí žen a mužů, a to prostřednictvím všech aktérů, kteří se běžně podílejí na politickém rozhodování. 27

26 Principy genderového rozpočtování: transparentní rozdělování veřejných prostředků na základě realizovaných analýz potřeb cílových skupin, aktivní účast občanů a občanek a odborné veřejnosti při plánování rozdělování finančních prostředků, zhodnocení dopadů rozpočtu na postavení žen a mužů lze také analyzovat dopad na specifické cílové skupiny, efektivní čerpání finančních prostředků, které jsou využívány na pokrytí skutečných potřeb obyvatel dané lokality na základě účasti cílových skupin na rozhodování. Genderové rozpočtování v konkrétních krocích Pro genderové rozpočtování bylo stanoveno následujících sedm nástrojů 17 : 1. Genderově orientované vyhodnocení politických a ekonomických strategií (hodnocení provádějí genderoví specialisté a specialistky) 2. Genderově citlivá kontrola a analýza finančních priorit 3. Genderově orientovaná analýza využití veřejných výdajů 4. Genderově orientovaná analýza veřejných příjmů 5. Soustředění se na střednědobé plánování 6. Genderově orientované komentáře k rozpočtu 17 Budlender, Debbie (2003). Budgeting for Women s Rights: Monitoring Government Budgets for Compliance with CEDAW (Concepts and Tools), Unifem. 28

27 SLOVO ODBORNICE: RODINNÁ POLITIKA V KRAJÍCH A OBCÍCH: BEZ ČEHO TO NEJDE... Eva M. Hejzlarová odbornice na rodinnou politiku Rodinná politika na úrovni regionů a měst či vesnic bývá často redukována na otázku rodinných pasů či dostupnosti školek. Tato témata sice spadají pod agendu rodinné politiky, ale zároveň je lze řešit i izolovaně bez rodinné politiky. Stojí-li ale kraje a obce o skutečnou podporu rodin, je nezbytné vytvořit jí zázemí v komplexní rodinné politice. Aby tato komplexní rodinná politika fungovala a byla životaschopná, je třeba zajistit zejména tři její roviny: obsah, institucionální zajištění a finanční zajištění. Obsah Předně je třeba si ujasnit, co daný kraj či daná obec rodinnou politikou míní. Vzhledem k tomu, že každá obec je specifická (skladbou obyvatel, vybaveností apod.), neexistuje stran výměru rodinné politiky žádná univerzální správná odpověď zkoumat potřeby rodin v dané obci a formulovat opatření, která by tyto potřeby naplnila, musí každá obec sama. Hofinger 18, který zprostředkovává zkušenosti z Rakouska, mluví obecně o cíli posílit rodiny v jejich schopnosti vytvářet a rozvíjet lidský potenciál (sem patří např. zprostředkování základních vědomostí a posílení vlastní kompetence) a vytvářet pro-rodinné klima, v němž bude zvláště mladým lidem umožněno uskutečnit jejich životní plány v oblasti rodinného života. Obce mají úlohu ulehčenu v tom, že rodinná politika zde bývá často iniciována požadavky zdola, typicky prostřednictvím komunitního plánování sociálních služeb, takže stačí jen dát prostor rodinám k vyjádření jejich potřeb. Oproti tomu mají komplikovanější úlohu kraje, které mají k lidem dál. Kraje každopádně mohou v rodinné politice 18 Ke stažení na 29

28 plnit koordinační funkci a zaměřovat se na oblasti, které působnost jednotlivých obcí přesahují. Příklady dobré praxe konkrétních opatření jsou v Česku prezentovány v rámci soutěže Obec přátelská rodině, kterou každoročně vypisuje MPSV. Institucionálním zajištěním jsou míněny zejména dvě věci. Za prvé je podstatné stanovení toho, kdo je za agendu rodinné politiky odpovědný. Podle situace je možné zřídit na politické úrovni výbor či komisi, na úrovni úřednické pak vytvořit odbor či vyčlenit pro agendu rodinné politiky jednoho zaměstnance, resp. část jeho pracovní náplně. Přestože může být tahounem celého procesu vytváření rodinné politiky někdo vně samosprávy i úřadu (např. místní mateřské centrum), je užitečné nepodcenit vytvoření zázemí na úrovni kraje či obce. Jeho výhodou je jednak stabilita, jednak umístění v centru dění o tom, zda a jak se bude daná politika naplňovat, se rozhoduje tady. Typicky nabývá institucionální zajištění regionální a lokální rodinné politiky v Česku tří podob. V té první je podpora rodin a zohledňování jejich potřeb tzv. průřezovým tématem, které je rozptýleno v ostatních politikách (sociální, vzdělávací, dopravní apod.). Toto pojetí vyhovuje zejména menším obcím; nutnou podmínkou jsou ale dobré vztahy a komunikace mezi jednotlivými úředníky či odbory, protože jinak hrozí riziko, že politika vyšumí. Za druhé může být rodinná politika chápána jako jisté rozšíření politiky sociální (zaměstnanec či zaměstnanci mající na starosti rodinnou politiku spadá pod sociální odbor). Jak ale ukazují zkušenosti, nevýhodou tohoto přístupu je soustředění takřka výhradní pozornosti na sociálně slabé rodiny. Rodiny, které potřebují akutní pomoc, jsou v principu vždy potřebnější než ty, které v danou chvíli nemají žádný specifický problém, a proto není tento přístup příliš funkční. Třetím typem je rodinná politika jako svébytná agenda, jejímž cílem je podpora rodin ve smyslu informovanosti, dostupnosti služeb pro rodiny apod. Osvědčuje se buď vytvoření samostatného odboru či oddělení, případně organizační zařazení zaměstnance přímo pod úsek odpovědného politika. 30

29 Za druhé je důležité nastavení procesů, které v ideálním případě zabrání tomu, aby kraj či obec skončily jen u vykazování činnosti. Znamená to jednak určit, v jakých intervalech se výbor či komise schází, případně kdy úředník reportuje, co bylo uděláno, jednak stanovit, kdy a jakým způsobem se má aktualizovat strategický dokument věnovaný rodinné politice. Jakkoli je pro řadu politiků a úředníků psaní koncepcí pouze nepříjemným slohovým cvičením, mají tyto dokumenty svůj nepopiratelný smysl v tom, že činí politiku transparentní pro všechny strany a definují rámec dané politiky. Bez koncepce nemůže být rodinná politika komplexní snahou o podporu rodin v nejlepším případě půjde o dílčí a do velké míry nahodilé kroky (byť by byly vedené těmi nejlepšími úmysly). Při tvorbě těchto dokumentů lze jen doporučit zapojení aktérů, jako jsou mateřská centra, školky, školy, stacionáře, ale i veřejnosti jako celku. Záleží na vás, zda budete lidi oslovovat prostřednictvím webu nebo obecního věstníku, třídních schůzek nebo veřejných diskuzí doporučuji také nepodcenit následné informování veřejnosti. Finanční zajištění (alespoň základní) je nutnou součástí rodinné politiky. Na nedostatek financí se ale nelze vymlouvat, protože řada opatření je velmi levná. Pro-rodinné aktivity lze realizovat i tak, že obec nebo kraj motivuje organizace jí/m zřizované, aby více realizovaly pro-rodinné aktivity (jednoduše přidá k podmínkám podpory tuto). Podobně může motivovat i všechny organizace, které se ucházejí o její finanční podporu (např. příspěvek pro místní volejbalový klub může být podmíněn tím, že založí oddíl pro děti apod.). Pokud má nicméně obec či kraj možnost a vůli peníze vyčlenit, lze financovat široké množství aktivit: podporovat soukromá zařízení péče o děti, sociálně slabým poskytovat vouchery na volnočasové aktivity pro děti nebo podpořit vznik míst, kde se mohou rodiny scházet a sdílet své zkušenosti (např. mateřská či rodinná centra). 31

30 32

31 TIP Z MINISTERSTVA VNITRA ČR: OPATŘENÍ OBCÍ/KRAJŮ PRO OSOBY VE VĚKU 50+ PhDr. Eva Ferrarová, Ph.D. Koordinátorka problematiky stárnutí v resortu Ministerstva vnitra Něco málo teorie Velmi zjednodušeně je možné rozdělit osoby ve věku 50+ na ty, co ještě nejsou v důchodu a na ty, co již v důchodu jsou. První skupina, tedy osoby, které jsou ještě aktivní na trhu práce, jsou v případě, že o práci přijdou, velmi obtížně zaměstnatelné a je na státu a samosprávě, aby toto znevýhodnění řešily. I nová evropská hospodářská strategie předpokládá zvýšení míry zaměstnanosti u osob ve věku let ze současných 69 % na nejméně 75 %, mimo jiné prostřednictvím aktivnějšího zapojení žen, starších pracovníků a větší integrace migrujících pracovních sil. V této skupině jsou těmi obtížněji zaměstnatelnými právě ženy a to v důsledku kumulující se diskriminace (věk a pohlaví), která je postavena na věkových a genderových předsudcích a stereotypech. Stát a samospráva by tedy v první řadě měly vyvíjet snahu na překonání předsudků a stereotypů a také se podílet na vytváření pracovních míst pro osoby ve věku 50+. Druhou skupinou, na kterou by se měla podpora státu a samosprávy zaměřit, jsou osoby, které jsou v důchodu a na pracovním trhu se podílejí pouze okrajově. Situace této skupiny je charakterizována z velké části nedostatkem prostředků pro zdravé a důstojné stárnutí, což vyplývá z nedostupných nájmů za bydlení a obecně z toho, že ceny služeb i výrobků jsou stanovovány s ohledem na ekonomicky aktivní občany. V důsledku toho celá pětina obyvatelstva, konkrétně důchodců (údaj ČSÚ k ) tak s průměrným starobním důchodem, který se pohyboval k okolo Kč, z toho u mužů Kč a u žen Kč, prostě nevystačí. 33

32 Ze statistických údajů vyplývá, že ženy seniorky jsou ekonomicky ještě slabší skupinou než muži senioři a jsou více ohrožené sociálním vyloučením, a proto by měla být pozornost úřadů zaměřena především na ženy. Výše popsanou situaci, jejíž problémové stránky spočívají především v nezaměstnanosti pro skupinu osob v předdůchodovém věku a v nedostatku finančních zdrojů, potřebě motivace a následně i péče pro osoby ze skupiny seniorů v důchodu, je třeba řešit především na úrovni státu a samosprávy. Opatření zaměřená na tyto skupiny jsou nezbytná a to i vzhledem k tomu, že populace bude i nadále stárnout a úřady by měly mít připravená osvědčená řešení. Zvláštní důraz při zpracování strategií a akčních plánů je třeba klást na postavení žen seniorek, protože ty jsou diskriminovány na trhu práce a po odchodu do důchodu nerovnost ve srovnání se seniory muži zůstává a je dána především nižšími důchody a faktem, že často seniorky tvoří jednočlenné domácnosti tedy domácnosti s jedním příjmem. Tím, že úřady veřejné správy ponechají seniory a seniorky osudu a nebudou přijímat žádná opatření, bude konečný účet vyšší, než kdyby je podporovaly průběžně a snažily se zajistit seniorům zdravé, důstojné a bezpečné stárnutí a stáří. Kromě ekonomického hlediska je podle mého názoru třeba připomenout také hledisko morální a společenské, kdy stát a jeho úřady mají povinnost na skupiny seniorů směřovat jak finanční zdroje, tak podporu či péči. Je tedy potřeba, aby i územní samospráva cíleně a programově podporovala obě skupiny. Jak? Prvním krokem je bezesporu zmapování demografické struktury obyvatel na území kraje/obce. Jeho součástí by mělo být složení domácností, materiální a životní podmínky obyvatel, zaměstnanost a nezaměstnanost. Měla by dále být provedena analýza získaných údajů, ze které vyplynou potřeby seniorů samotných. Samosprávný 34

33 úřad by měl také vytvořit mapu stávajících služeb, institucí a finančních prostředků. Měl by tedy popsat institucionální zabezpečení problematiky, stávající sociální a zdravotní služby v kraji/obci a finanční prostředky, které má pro tyto dvě skupiny k dispozici. Současně by měl úřad pravidelně provádět průzkum spokojenosti občanů na území obce/kraje a na jeho základě pak vypracovat strategii a akční plán. Ve strategii si úřad nebo samosprávný celek stanoví, čeho by chtěl dosáhnout, jaké jsou cíle jeho politiky a práce ve vztahu k seniorům. Tím získá přehled o tom, co musí vytvořit, připravit, zafinancovat. Zpracuje tedy akční plán zaměřený na obě skupiny seniorů. Zásadní opatření akčního plánu musí být zapracována do plánu rozvoje sociálních služeb, do koncepce nebo plánu rozvoje kvality, do koncepce volnočasových aktivit, do strategie mikroregionu, do programu Zdraví 21, do komunitního plánování a ostatních souvisejících dokumentů. Nejlepší a nejjednodušší je vytvořit samostatnou koncepci pro-seniorské politiky kraje nebo obce. Zásady pro-seniorské politiky a její cíle by měly být také zakotveny v Programovém prohlášení Rady/Zastupitelstva. Je zároveň nutné, aby bylo jasně stanoveno, kdo bude mít problematiku seniorů v úřadě na starosti a kdo v zastupitelstvu nebo radě. Všechny relevantní dokumenty by měly projít kolečkem a být schváleny radou a zastupitelstvem. Konkrétní opatření, která může samosprávný celek přijmout: 1. Pro skupinu nezaměstnaných seniorů Pro nezaměstnané seniory je nejdůležitější nalezení nového zaměstnání. V tom jim může samosprávný celek pomoci vzděláváním a rekvalifikací a také poradenstvím, které buď sám organizuje nebo které financuje přes organizace, které se touto cílovou skupinou zabývají. V tomto by měl samosprávný celek spolupracovat s úřady práce. Přínosné jak pro veřejnou správu, tak pro nezaměstnané 50+ by 35

34 bylo, kdyby byly organizovány kurzy přípravy na podnikání, a byla této skupině poskytnuta součinnost při vyřizování formalit, pokud se pro podnikání rozhodnou a následně i reklama a propagace jejich podnikatelské činnosti na stránkách územního samosprávného celku. Úřad by také mohl zajistit těmto osobám přístup k internetu (hledání práce na internetu), který by mohl být umístěn na chodbě úřadu nebo v knihovně. Zároveň by mohly úřady pořádat kurzy základního know-how při hledání práce, např. jak napsat své curriculum vitae a jak se chovat při přijímacím pohovoru. V každém případě se úřadům vyplatí podporovat také neziskovou sféru, která se nezaměstnanými seniory zabývá. Úřad by měl také motivovat zaměstnavatele na svém území k zavádění flexibilních pracovních úvazků, měl by podporovat vytváření místních kapacit, čímž by se zvýšila zaměstnanost seniorů. V době, kdy jsou senioři ve věku 50+ dlouhodobě nezaměstnaní, mohl by jim sám úřad nabízet některé práce v jím řízených organizacích a také by jim mohl poskytovat některé ekonomické úlevy: jízdenky na MHD zdarma, prominutí placení některých místních poplatků a podobně. 2. Pro skupinu seniorů v důchodu Boj proti věkovým stereotypům je zásadní pro zlepšení situace této skupiny. Tento úkol je v popisu práce územních samosprávných celků, i v rámci Národního plánu přípravy na stárnutí, které mohou osvětu dělat prostřednictvím svých stránek, mohou pořádat semináře, workshopy, konference a podobně. Problémy seniorů je možné rozdělit do několika oblastí: 1. zdravotní stav 2. ekonomická situace 3. bydlení 4. důstojné stárnutí 5. bezpečnost seniorů 36

35 V rámci výše uvedených problematických oblastí může samosprávný celek přijímat různá opatření. ad 1) Zdravotní stav seniorů může úřad zjistit prostřednictvím sociodemografické studie, která bývá součástí komunitního plánování. Samotné zdraví seniorů by mělo být na prvním místě v politice tzv. zdravého stárnutí, kdy jsou seniorům poskytovány jak osvěta, tak možnosti cvičit, chodit do přírody, informace o zdravém stravování a podobně. Pro starší seniory je nezbytné zřizování terénních služeb, stacionářů, podpora pečovatelských a odlehčovacích služeb, vybavení seniorů asistivními technologiemi v rámci tísňové péče a zřizování domovů pro seniory. ad 2) Ekonomická situace seniorů je závislá převážně na rozhodnutích politické reprezentace státu, nicméně samosprávné celky by měly brát ohled na nepříznivou finanční situaci seniorů a vycházet jim vstříc, např. vydáváním Senior pasů, možnostmi bezplatné místní dopravy nebo vyplácením některých dávek ze strany obce/kraje. Je také možné zajistit seniorům levné veřejné stravování. ad 3) Bydlení je dalším problémem pro seniory této skupiny především z důvodu nedostatku finančních prostředků. Proto by samospráva měla dbát o zřizování a provoz dostupného sociálního bydlení pro seniory. Je také možné, pokud senior bydlí v obecním bytě, nabídnout mu za jeho větší (a dražší) byt menší a levnější, ale s výtahem nebo v nižších poschodích. Senior by měl být informován samosprávným úřadem o možnostech příspěvků od státu i od obce/kraje. Odkaz na to, že si senior tyto informace může najít na internetu, je sice častým argumentem ze strany úřadů, ale málo seniorů má internet k dispozici, a proto by informace měl podávat úřad prostřednictvím letáků a místních periodik. ad 4) Potřeba stárnout důstojně je potřebou všech seniorů. Jedná se zde nejen o překonání stereotypů a předsudků spojených se stářím a stárnutím, ale také o přístupnost úředních míst. Proto by měly úřady 37

36 být bezbariérové, spoje hromadné dopravy by měly být optimalizovány a měly by být pokud možno nízkopodlažní. Bezbariérové komunikace (chodníky, přechody pro chodce, dopravní zastávky) by měly být samozřejmostí (je možné se v tomto ohledu inspirovat u města Jihlavy). Úřady by měly seniorům zajistit co největší informovanost o oblastech života, které se jich týkají, a měly by umožnit seniorům přístup k počítačům a internetu. Je možné zřídit tzv. pojízdný úřad, který za seniorem zajede a vyřídí s ním potřebné záležitosti po telefonickém objednání, jako to dělá Magistrát města Mostu. Úřady by měly podporovat Univerzity třetího věku, organizovat dobrovolnické aktivity seniorů, kteří mohou fungovat, např. jako mentoři pro problémové členy skupiny náctiletých v obci/ve školách nebo jako náhradní dědečkové a babičky v mateřských školkách zřizovaných obcí. Senioři se mohou uplatnit jako tazatelé při různých dotazníkových akcích jako a podobně. Úřad může také pořádat setkání seniorů prostřednictvím různých seniorských organizací. Výbornou myšlenkou, kterou již některé úřady realizují, je Olympiáda seniorů. Úřad by měl nabídnout seniorům bezplatnou právní poradnu na úřadě (již funguje na úřadě městské části Praha 18), slevu v městské knihovně a slevy nebo vstupy zdarma v organizacích zřizovaných obcí/krajem MHD, ZOO, botanická zahrada, muzea, divadla, výstavy a podobně. V každém případě by měl úřad dbát na účast seniorů v těch rozhodovacích procesech, které se jich týkají. ad 5) Bezpečnost je pro seniory velmi důležitá. Samospráva může napomoci bezpečnosti seniorů školením městské policie, zvýšenou kontrolou pošt a nákupních center v určitých obdobích (např. při výplatách důchodů). Pro seniory je také určitě přínosné, pokud obec nebo kraj organizují kurzy sebeobrany pro seniory, jako to dělá městská část Praha 18. V každém případě by měly úřady financovat neziskové organizace, které se touto skupinou seniorů zabývají. Možné finanční zdroje: pro- -seniorskou politiku lze financovat z rozpočtu kraje nebo obce a také z evropských fondů. 38