VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Obor Finance a řízení. Opční obchody a jejich porovnání s jiný m zvolený m derivátový m kontraktem

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Obor Finance a řízení Opční obchody a jejich porovnání s jiný m zvolený m derivátový m kontraktem Bakalářská práce Autor: Lukáš Křen Vedoucí práce: Ing. Petr Jiříček Jihlava 2012

2

3 Anotace Téma této bakalářské práce je Opční obchody a jejich porovnání s jiným zvoleným derivátovým kontraktem. Opce patří mezi základní termínované kontrakty a stejně jako ostatní finanční deriváty prošly v posledních desetiletích bohatým vývojem, kdy vznikaly a stále vznikají různé opční varianty. Tato práce se však bude zabývat pouze základními opčními strategiemi. Text práce je rozdělen do čtyř kapitol. První tři mají za úkol seznámit čtenáře se základními pojmy a vlastnostmi opcí, modely oceňování apod. Ve poslední kapitole budou demonstrovány dvě možnosti využití finančních derivátů spekulace a zajištění. Obě možnosti budou vycházet z reálné situace na trhu, kdy budou porovnány opce s dalším finančním derivátem kontraktem na vyrovnání rozdílů. Jelikož bude provedena analýza pouze základních typů opcí na jedné dané situaci na trhu, nemůže být tato práce zcela vyčerpávající. Klíčová slova: Finanční deriváty, kupní opce, prodejní opce, porovnání, spekulace, zajištění, kontrakt na vyrovnání rozdílů

4 Annotation The topic of this bachelor thesis is Trades in Options and Their Comparison with Another Chosen Derivative Contract. Options count among basic fixed-term contracts. They have gone through an amazing process of development during the last few decades as many more variants of them have emerged. However, this thesis mainly pursues the basic option strategies. The paper is divided into four chapters. The main goal of the first three chapters is to introduce the basic terms and attributes of options, as well as the option pricing models, to the readers. Speculation and hedging, the two ways of usage of the financial derivatives, will be demonstrated in the last chapter. Both of them will be based on an actual market situation when an option is being compared with another financial derivative, a contract for difference. As this thesis is the case of an analysis dealing primarily with the basic types of options in one particular market situation, the paper cannot be expected to be exhaustive. Key words: Financial derivatives, call option, put option, comparison, speculation, hedging, contract for diference

5 Poděkování: Zde bych chtěl poděkovat především Ing. Petru Jiříčkovi za vedení mé bakalářské práce, poskytnuté odborné rady a trpělivost při konzultacích a vytváření práce. Dále bych chtěl poděkovat společnosti X-Trade Brokers za souhlas s využitím jejích obchodních platforem. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat své rodině za podporu při zpracování této práce a vytváření podmínek pro studium.

6 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 11. května Podpis

7 Obsah ÚVOD ÚVOD DO FINANČNÍCH DERIVÁTŮ VÝVOJ FINANČNÍCH DERIVÁTŮ PODSTATA FINANČNÍCH DERIVÁTŮ DRUHY TERMÍNOVANÝCH KONTRAKTŮ UŽITÍ FINANČNÍCH DERIVÁTŮ CHARAKTERISTIKA OPCÍ ZÁKLADNÍ POJMY TYPY OPCÍ Exotické opce ZÁKLADNÍ OPČNÍ POZICE KOMBINACE OPCÍ OCEŇOVÁNÍ OPCÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ OPČNÍ PRÉMII BINOMICKÝ MODEL BLACK-SCHOLESŮV MODEL UKAZATELE CITLIVOSTI POROVNÁNÍ A KOMBINACE KONTRAKTU NA VYROVNÁNÍ ROZDÍLŮ A OPČNÍCH KONTRAKTŮ KONTRAKT NA VYROVNÁNÍ ROZDÍLŮ Základní charakteristika Základní pozice Obchodování CFD VSTUP NA FINANČNÍ TRHY Nabízené instrumenty Specifikace instrumentů MODELOVÝ PŘÍKLAD 1 SPEKULACE Aktuální vývoj trhu Výpočet profilů zisků a ztrát opčních kontraktů Porovnání opčních kontraktů s kontraktem na vyrovnání rozdílů Shrnutí a doporučení MODELOVÝ PŘÍKLAD 2 ZAJIŠTĚNÍ Výpočet profilů zisků a ztrát opčních kontraktů

8 4.4.2 Kalkulace zisku a ztráty Shrnutí a doporučení ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK

9 Úvod Termínované kontrakty za sebou mají bouřlivý vývoj, prvních zmínky o termínovaných obchodech lze vypozorovat již ve středověku. Zejména v posledních desetiletích se tyto kontrakty stávají fenoménem kapitálových trhů a rozhodně mají potenciál svoji pozici v budoucnu dále upevňovat, jelikož svým vývojem patří mezi nejdynamičtěji se rozvíjející odvětví finančního sektoru a lze se s nimi setkat napříč téměř všemi světovými trhy. Důvodem vzniku těchto instrumentů byla snaha o odstranění kurzového, komoditního, měnového nebo úrokového rizika. Mezi termínované kontrakty, též označované jako finanční deriváty, patří řada instrumentů, jež jsou odvozeny od různých podkladových aktiv, jejichž cena nejvíce ovlivňuje cenu derivovaných cenných papírů. Stěžejním tématem této práce budou zástupci podmíněných termínovaných obchodů opce. Opčních instrumentů v současné době existuje celá řada, jejich popis by sám o sobě vydal na samotnou publikaci. Literatura v tomto směru nabízí množství odborných knih s charakteristikou jednotlivých opčních variant, často však není popisováno praktické obchodování těchto nástrojů. Cílem tohoto textu je demonstrovat praktické ukázky obchodů s opcemi a zároveň jejich porovnání s dalším derivátovým instrumentem kontraktem na vyrovnání rozdílů. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První až třetí kapitola mají za cíl vysvětlit čtenáři problematiku opcí. V první kapitole je zmíněna historie termínovaných kontraktů, vysvětlena podstata a specifika finančních derivátů, dále jsou vyjmenovány základní druhy těchto nástrojů s jejich následným popisem. Závěr první kapitoly se věnuje užití derivátových instrumentů na kapitálových trzích. Druhá kapitola osvětluje hojně používanou terminologii, následují typy opcí a základní opční pozice. V závěru druhé kapitoly jsou zmíněny kombinace opcí, jejich důkladný popis však není předmětem této práce, to samé platí i exotických opcích. Třetí kapitola začíná důležitými faktory, jež ovlivňují cenu opcí. Následují modely oceňování a ukazatele citlivosti. Čtvrtá kapitola se již plně věnuje zmíněným praktickým ukázkám. V úvodu kapitoly je charakterizován kontrakt na vyrovnání rozdílů, další část popisuje vstup na finanční trhy. Následuje první modelový příklad, který vychází z technické analýzy vybraného 9

10 trhu. Příklad je zaměřen na spekulaci a jsou v něm porovnány opční kontrakty s kontraktem na vyrovnání rozdílů. Druhý modelový příklad přidává možnost zajištění, kde je kontrakt na vyrovnání rozdílů zajišťován pomocí opcí. Ne každý zájemce o zhodnocení svých volných finančních prostředků má dostatečné povědomí o fungování kapitálových trhů. Jednou z možností, jak investovat, nebo též chránit vložené peníze, je využít právě opcí. Dle mého názoru jsou opční instrumenty pro početnou skupinu potenciálních obchodníků velkou neznámou, a jsou tak neprávem opomíjeny. Právě pro zájemce o finanční trhy a pro začínající obchodníky by měly být přínosné jednotlivé části čtvrté kapitoly, neboť obsahují podstatné informace týkající se přístupu na derivátový trh, základní prvky technické analýzy, výpočty důležitých parametrů jednotlivých kontraktů nebo kalkulace možného zisku či ztráty, přesto tato práce předpokládá alespoň základní znalosti cenných papírů a finančních trhů. Některé níže uvedené výpočty sice umožňují spočítat moderní obchodní platformy, začínající obchodník by si však měl být vědom, jak se dá k důležitým údajům dopracovat vlastním úsilím, což mu umožní lépe pochopit oblast finančních derivátů a fungování trhu, a také efektivněji vytvářet a testovat své strategie. 10

11 1 Úvod do finančních derivátů První kapitola této práce má za úkol uvést čtenáře do problematiky finančních derivátů. V jednotlivých částech bude krátce zmíněn jejich vývoj, nastíněna podstata těchto cenných papírů, dále pak vyjmenovány základní druhy derivátových kontraktů a závěr kapitoly bude věnován využití derivátů na finančních trzích. 1.1 Vývoj finančních derivátů Musílek (2011, str. 79) uvádí, že první zmínky o finančních derivátech (financial derivatives) se objevují již ve 12. a 13. století v Itálii a Nizozemí. Standardizované kontrakty se pak objevily v roce 1865 na burze v Chicagu (CBOT Chicago Board of Trade). Dle Revendy (2005, str. 244) tyto kontrakty zaznamenaly velký rozvoj díky nestabilitě finančních trhů v průběhu 70. a 80. let minulého století. Deriváty jsou finančním fenoménem osmdesátých a devadesátých let našeho století. Vznikly z praktické potřeby řídit riziko. (Jílek, 1998, str. 222) Deriváty však slouží i k efektnímu řízení portfolií, zajištění a řízení expozice vůči úrokovým mírám, cenám komodit nebo akcií, měnovým kurzům apod. (čímž je kontrolováno zmíněné riziko), vylepšení ziskovosti a výnosnosti při vyšší bezpečnosti atd. V celém svém širokém spektru se finanční deriváty nejvíce obchodují na OTC-trzích 1, Rejnuš (2001, str. 162) však upozorňuje, že pro některé druhy těchto kontraktů jsou zejména v poslední době otevírány specializované burzy, které nabízejí nové varianty investičních možností. 1.2 Podstata finančních derivátů Rejnuš (2010, str. 205) na finančních trzích rozlišuje promptní (spotové) 2 a termínované obchody. Jílek (1995, str. 12) pak termínovaným obchodům přikládá synonymum 1 OTC trh mimoburzovní trh, není standardizován (over the counter, tzv. za přepážkou ). 2 Obchody s minimální dobou sjednání a vypořádání, tj. maximálně do několika dnů. 11

12 deriváty, což značí, že jsou tyto kontrakty odvozeny (derivovány) 3 od určitého podkladového aktiva (underlying asset) 4. Jak již název napovídá, u termínovaných kontraktů je oddělena fáze otevření obchodu a fáze následného vypořádání. Literatura uvádí i několikaměsíční časovou prodlevu. Musílek (2011, str ) a Revenda (2005, str ) charakterizují tyto investiční nástroje několika vlastnostmi: cena finančního derivátu je odvozena od ceny podkladového aktiva, tyto dvě ceny jsou vzájemně propojeny 5, deriváty jsou většinou krátkodobého charakteru, podkladová aktiva však mohou mít dobu splatnosti několik let 6, podkladová aktiva zpravidla emitují pouze emitenti, u derivátů mohou být na straně prodávajícího i kupujícího investoři, počet vydaných cenných papírů podloženého aktiva stanovuje emitent, počet obchodovaných derivátů však není omezen, uzavření obchodu s deriváty je spojeno s nižší počáteční investicí, než je tomu na trhu podkladových aktiv 7, při obchodech s deriváty většinou nedochází k fyzickému vypořádání, k tomu naopak dochází na trhu podkladových aktiv, ztráta jedné skupiny účastníků je ziskem druhé skupiny účastníků, součet těchto dvou položek je nula 8. 3 Rejnuš (2010, str. 447) klade důraz na slovo termínované, neboť na finančním trhu existují tzv. strukturované produkty, které jsou také derivované, ale nejsou termínované. 4 Podkladové aktivum literatura též označuje jako podléhající aktivum, v základě ležící aktivum nebo např. bazický instrument. 5 Pokud by tomu tak nebylo, vznikal by prostor pro arbitráže. (Revenda, 2005, str. 245) 6 Např. akcie nemají stanovenu doby splatnosti. 7 Revenda (2005, str. 245) zde hovoří o finanční páce (leverage effect), kdy malá změna ceny derivátu může zapříčinit daleko vyšší zhodnocení (ale i znehodnocení) počáteční investice. 12

13 1.3 Druhy termínovaných kontraktů Rejnuš (2010, str. 448) dělí finanční deriváty do dvou skupin. První skupinou jsou pevné (nevypověditelné) termínované nástroje, u kterých je postavení obou stran (kupujícího a prodávajícího) stejné, nemají možnost volby (opce). Kupující se zavazuje ve smluvený den koupit podkladové aktivum, prodávající se zavazuje toto podkladové aktivum prodat. Nejvýznamnější zástupci pevných termínovaných obchodů jsou forwardy, futures a swapy. Druhou skupinou jsou nástroje podmíněné, kam patří různé druhy opcí. Tyto instrumenty jsou spojeny s právem volby, postavení kupujícího a prodávajícího tedy není rovnocenné. Termínované obchody Neodvolatelné (pevné) termínované obchody Podmíněné termínované obchody Termínované kontrakty typu futures a forward Swapové kontrakty Opční kontrakty Kontrakty typu Kontrakty typu Swapy Opce Opce futures forward (smluvní) (smluvní) (burzovní) (burzovní) (smluvní) Obrázek 1: Členění termínovaných obchodů Zdroj: Rejnuš (2010, str. 448) Forward Jílek (1995, str. 11) uvádí, že forward je nejstarší mimoburzovní derivát. Forward představuje kontrakt na nákup či prodej určitého podkladového aktiva k určitému dni 8 Musílek (2011, str. 81) přirovnává obchody s deriváty k hazardním hrám. 13

14 v budoucnu za cenu dohodnutou při sjednání obchodu. Podmínky obchodu si účastníci volí sami dle svých možností a preferencí, všechny náležitosti jsou sepsány ve smlouvě. Futures Futures představuje stejný závazek jako forward, rozdíl je však v tom, že se jedná o standardizované kontrakty obchodované na burzách. Podmínky obchodu jsou nastaveny burzou, která též garantuje vypořádání obchodu. Rejnuš (2001, str. 163) zmiňuje, že zde odpadá riziko platební neschopnosti nebo porušení smlouvy, což se může objevit u forwardu. Swap Jílek (2010, str. 321) definuje swap jako výměnu předem stanovených podkladových aktiv 9 ve více dohodnutých budoucích termínech. Tento instrument v podstatě představuje několik navzájem smluvně spojených forwardů. Se swapy se obchoduje na OTC-trzích, Musílek (2011, str. 103) pak o swapu mluví jako o nejvýznamnějším mimoburzovním derivátu. Jílek (1995, str. 11) a Revenda (2005, str. 247) však uvádějí, že se standardizované swapové kontrakty začínají objevovat i na burzách. Opce Jak již bylo výše zmíněno, opce znamená právo volby. Kupující opce získává právo, nikoliv však povinnost, v daném termínu za předem dohodnutou cenu koupit nebo prodat podkladové aktivum. Prodávající má naopak povinnost toto podkladové aktivum dodat nebo odkoupit dle dohodnutých podmínek, pokud kupující uplatní své právo. Kupující však za toto právo musí prodávajícímu zaplatit cenu opce. S opcemi se obchoduje jak na OTC-trzích, tak i na burzách. Revenda (2005, str. 247) vyjmenovává různé opční varianty jako kupní a prodejní opce, opční listy (warranty), cap, floor a další exotické opce. Prvně jmenované budou podrobně rozebrány v dalším textu. 9 Revenda (2005, str. 247) zde hovoří o cash flow. 14

15 1.4 Užití finančních derivátů Termínované kontrakty mají na finančních trzích několik možností využití, kterým se věnují následující odstavce. Spekulace Jílek (1998, str. 226, 227) označuje spekulaci (speculation) jako sázku na budoucí změnu kurzu vybraného aktiva. Spekulanti (speculators) a obchodníci (traders) dle svých názorů nakupují či prodávají podhodnocené nebo nadhodnocené cenné papíry zejména za účelem zisku, který by měl kompenzovat podstupované riziko v podobě nejistého vývoje v budoucnu. Blake (1995, str. 33) dává spekulantům důležitou roli, neboť je pro ně typické časté otevírání a uzavírání pozic, čímž udržují na trhu potřebnou likviditu a vytvářejí objektivní tržní ceny. Díky možnosti rychle zbohatnout lákají obchody s deriváty stále více obchodníků, hlavní světové burzy tak vykazují velké nárůsty počtu obchodů. Podobně je tomu i na OTC trzích. Burzovní deriváty jsou pro obchodníky atraktivní díky nízkým nákladům, které často činí pouze několik procent celkové hodnoty aktiva. Lze tak obchodovat s poměrně malými obnosy, kdy stačí složit pouze část z celkové hodnoty kontraktu, tzv. zálohu (margin). Zbytek si spekulant vypůjčí od svého obchodníka s cennými papíry, jedná se tedy o obchodování na úvěr. Tato půjčka je zajištěna nakoupenými cennými papíry, tzv. kolaterálem (collateral). V této souvislosti literatura hovoří o pákovém efektu (leverage effect), kdy investor dodá pouze část finančních prostředků a poté přebírá veškeré zisky (ale i ztráty) plynoucí z celkové hodnoty obchodu. Velikost páky se vypočítá vydělením celkové velikosti kontraktu vlastními vloženými prostředky (zálohou). Pokud při obchodování dojde k velkým ztrátám a obchodní účet se blíží nule, obdrží spekulant od svého obchodníka s cennými papíry výzvu, aby na účet doplnil peněžní prostředky (margin call), jinak dojde ze strany obchodníka s cennými papíry k okamžitému ukončení pozice Komise pro cenné papíry. Obchodování na úvěr (margin) a jeho rizika [online]. Leden 2003 [cit ]. Dostupné z 15

16 Základní typy spekulace na trzích s cennými papíry Spekulace na vzestup kurzu Býci Spekulace na pokles kurzu Medvědi Nákup cenných papírů z vlastních peněžních prostředků s cílem jejich budoucího prodeje za vyšší cenu. Nákup cenných papírů na úvěr s cílem jejich budoucího prodeje za vyšší cenu. Prodej vlastních cenných papírů s cílem jejich budoucího nákupu za nižší cenu. Prodej vypůjčených cenných papírů s cílem jejich zpětného nákupu a vrácení. Obrázek 2: Základní typy spekulace na trzích s cennými papíry Zdroj: Rejnuš (2001, str. 140) Arbitráž Arbitráž (arbitrage) spočívá ve využití rozdílných cen stejných finančních instrumentů obchodovaných v daném okamžiku na různých trzích. Pokud jsou arbitrážní náklady menší než rozdíl cen na dvou trzích, investoři nakoupí na podhodnoceném trhu a následně prodají na trhu nadhodnoceném. Rejnuš (2010, str. 64) uvádí, že tímto arbitražéři (arbitrageus) vyrovnávají tržní podmínky a také dosahují zisku, a to s podstatně menším rizikem než spekulanti, kteří jsou závislí na očekávání budoucího vývoje. Revenda (2005, str. 248) podotýká, že díky vysoké propojenosti finančních trhů je v současné době prostor pro provádění arbitráží značně omezen. Zajištění Rejnuš (2001, str. 130) přirovnává zajištění (hedging) k pojištění. Na rozdíl od pojištění ale zajištění nesnižuje riziko. Pomocí zajištění se investoři snaží ochránit své otevřené pozice proti nepříznivému vývoji cen v budoucnu, kdy vstupují do takových derivátových obchodů, jejichž zisk či ztráta se vyvíjí opačně k původní investici, a tak přenášejí riziko na jiný ekonomický subjekt. Jílek (1998, str. 46) uvádí, že derivátové 16

17 obchody umožňují zmírnit pouze riziko tržní (v závislosti na typu trhu). Díky derivátovým kontraktům může zajišťovatel (hedger) fixovat cenu instrumentu k určitému budoucímu termínu. Blake (1995, str. 33) říká, že při zajišťovaní jsou důležití spekulanti, neboť umožňují zajišťovatelům nalézt protistranu při sjednání zajišťovacího kontraktu, jsou ochotni vstupovat do opačných pozic, a tak nést riziko. 17

18 2 Charakteristika opcí Druhá kapitola se věnuje vysvětlení základních pojmů, které jsou s opčními obchody nedílně spojeny. Dále jsou uvedeny typy opcí a čtyři základní pozice, jež mohou obchodníci na trhu zaujmout. Nastíněny jsou i kombinace opcí, tato problematika však nebude příliš rozvedena, jelikož je práce zaměřena na základní opční strategie. 2.1 Základní pojmy Oblast opčních kontraktů je spojena s mnoha používanými termíny, které by měl čtenář ke správnému pochopení této problematiky znát, proto se tato kapitola bude věnovat základní opční terminologii. Realizační cena opce Realizační cena 11 (exercise price, strike price) je pevná cena, za kterou lze opci v den vypršení uplatnit. Za tuto cenu tedy dojde k prodeji nebo ke koupi podkladového aktiva. Realizační cena se sjednává při uzavření kontraktu a je po dobu trvání obchodu neměnná. Datum vypršení opce Při uzavírání kontraktu se také jedná o dnu splatnosti opce (expiration date, maturity). V tento pevně určený den přestává opce platit a nastává její vypršení. Pavlát (1994, str ) zmiňuje, že standardizované opce expirují v přesně daných dnech v každém měsíci. Autoři rozlišují evropské opce, které expirují přesně v dohodnutý den, a americké opce, které lze realizovat kdykoliv do dne vypršení opce. Pokud není opce do stanoveného dne splatnosti (vypršení) realizována, opce propadá bez jakéhokoliv plnění a stává se bezcennou. (Revenda, 2005, str. 255) Podkladové aktivum Jílek (2010, str ) člení opce dle podkladového aktiva podobně jako futures nebo forwardy. Uvádí akciové opce (stock options) a opce na akciové indexy (stock market 11 Jílek (1995, str. 11) používá termín bazická cena. 18

19 Tržní hodnota index options), opce na další spotová podkladová aktiva potom v praxi rozlišuje na opce úrokové (interest rate options), měnové (currency options), komoditní (commodity options) aj. Uvádí též opce na futures (futures options), u kterých není podkladovým aktivem spotový, ale termínový instrument typu futures. Opční prémie Výše zmíněná cena opce je v literatuře také označována jako opční prémie (option premium), jenž je tržní hodnotou opčního kontraktu v době jeho sjednání. Tato částka představuje pro kupujícího náklady na zakoupení opčního práva, pro prodávajícího je naopak kompenzací podstupovaného rizika. Opční prémie se skládá ze dvou částí vnitřní a časové hodnoty. Revenda (2005, str. 259) uvádí vztah: opční prémie = vnitřní hodnota + časová hodnota. Vnitřní hodnota (intristic value) 12 se dle Musílka (2011, str. 86) stanoví jako rozdíl 13 mezi dohodnutou realizační cenou a aktuální spotovou cenou podkladového aktiva. Opce má tedy vnitřní hodnotu, pokud využití opce přináší majiteli zisk. (Revenda, 2005, str. 259) Pavlát (1994, str. 16) pak dodává, že vnitřní hodnota nemůže klesnout pod nulu. V paritě Nad paritou Realizační cena opce Čas Pod paritou Tržní hodnota podkladového aktiva Obrázek 3: Vývoj vztahu tržní hodnoty podkladového aktiva a realizační ceny opce Zdroj: Pavlát (1994, str. 17) 12 Revenda (2005, str. 259) spojuje pojem vnitřní hodnota i s akciovou analýzou, význam je zde ale odlišný. 13 U kupní opce cena podkladového aktiva minus realizační cena, u prodejní opce naopak. 19

20 Pokud má opce pozitivní vnitřní hodnotu, jedná se opci v penězích (též s penězi, in the money), je nad paritou. Pokud nemá vnitřní hodnotu, jde o opci mimo peníze (též bez peněz, out of the money), je pod paritou. Speciálním případem je opce se shodnou realizační cenou a cenou podkladového aktiva, kdy se hovoří o opci na penězích (at the money), tedy v paritě. Obě posledně jmenované mají nulovou vnitřní hodnotu 14. Tabulka 1: Pozice kupních a prodejních opcí Pozice V penězích (in the money) Na penězích (at the money) Mimo peníze (out of the money) Kupní opce Prodejní opce Cena podkladového aktiva > Realizační cena Cena podkladového aktiva < Realizační cena Cena podkladového aktiva = Realizační cena Cena podkladového aktiva = Realizační cena Cena podkladového aktiva < Realizační cena Cena podkladového aktiva > Realizační cena Vnitřní hodnota [VH] VH > 0 VH = 0 VH < 0 (aneb je nulová) Zdroj: Rejnuš (2010, str. 484) Časová hodnota 15 (time value) je rozdílem opční prémie a vnitřní hodnoty opce. Časová hodnota je tím vyšší, čím delší je doba do splatnosti opce, v okamžiku splatnosti se pak rovná nule. Dle Revendy (2005, str. 259) je to dáno vyšší pravděpodobností, že se za delší dobu do splatnosti mohou změnit podmínky na trhu a opce se tím stane výhodnější (získá vyšší vnitřní hodnotu). Podmínky se mohou změnit ve prospěch obou účastníků obchodu, ztráta kupujícího je však omezena na opční prémii, ve které je v podobě časové hodnoty zohledněn větší risk prodávajícího. Časovou hodnotu ovlivňují různé faktory, které budou podrobně rozebrány v části Opce mimo peníze má matematicky zápornou vnitřní hodnotu, Rejnuš (2010, str. 484) toto vysvětluje tím, že v praxi nelze prodávat aktiva se zápornou hodnotou, vnitřní hodnota opce tedy může být pouze nulová. 15 Rejnuš (2001, str. 170) ji též označuje jako spekulativní. 20

21 Časová hodnota opce Okamžik splatnosti opce Čas Obrázek 4: Závislost časové hodnoty opce na čase Zdroj: Jílek (1995, str. 251) 2.2 Typy opcí Při sjednávání opčních kontraktů se podobně jako u jiných cenných papírů setkávají dvě strany kupující a prodávající. Prodávající vystupuje jako vystavitel opce (writer an option), kupující se potom stává majitelem opce (buyer, holder) a pouze on rozhoduje o jejím uplatnění. Za toto právo musí prodávajícímu zaplatit opční prémii. Jílek (1998, str. 308) od toho odvozuje dva základní typy opcí: kupní opce (call option) a prodejní opce (put option). Rejnuš (2010, str. 478) tyto základní americké i evropské opční instrumenty označuje jako Plain Vanilla opce. Kupní opce Kupní opce dává vlastníkovi opce právo koupit podkladové aktivum za předem stanovenou cenu ve sjednaném období, vypisovatel opce se pak zaručuje dodat pokladové aktivum ve stanoveném čase. Prodejní opce Prodejní opce naopak dává majiteli opce právo prodat podkladové aktivum za předem stanovenou cenu, vypisovateli pak ukládá povinnost koupit podkladové aktivum za předem stanovených podmínek. Prodejní opce je opakem kupní opce. 21

22 2.2.1 Exotické opce Jak uvádí Musílek (2011, str. 92), na opčních trzích lze v posledních letech vidět mnohé inovační aktivity, díky kterým vznikají různé exotické opce, které mají nestandardní vlastnosti často spojené s jinými právy uplatnění (více termínů uplatnění, uzamykání výnosů, aktivování opce prolomením ceny apod.). Jako nejvýznamnější vyjmenovává asijské opce (asian options), bariérové opce (barier options), zpětné opce (lookback options), binární opce (binary options), duhové opce (rainbow options) nebo diferenční opce (differential options). Rejnuš (2010, str ) vyjmenovává mnoho dalších druhů exotických opcí a dodává, že jsou většinou obchodovány na OTC-trzích, neboť si obě smluvní strany volí individuální požadavky dle své potřeby. 2.3 Základní opční pozice Každý opční kontrakt má dva účastníky: na jedné straně stojí kupující (tj. investor, který je v tzv. dlouhé pozici) a na druhé straně stojí prodávající (tj. investor, který je v tzv. krátké pozici). (Pavlát, 1994, str. 29). Při sjednání obchodu zaplatí kupující prodávajícímu cenu opce, prodávající tedy ihned obdrží finanční částku (prémii), později mu však mohou vzniknout další závazky, a to tehdy, když kupující využije svého práva a uplatní opci. Jak již bylo výše uvedeno, zisk kupujícího je ztrátou prodávajícího a ztráta kupujícího je ziskem prodávajícího. Pavlát (1994, str. 29) uvádí, že ke dvěma typům opcí se vztahují běžně používané základní pokyny nákup (long position, dlouhá pozice) a prodej (short position, krátká pozice). Z toho vyplývá, že existují 4 základní opční pozice: koupená kupní opce (long call option) dlouhá pozice, prodaná kupní opce (short call option) krátká pozice, koupená prodejní opce (long put option) dlouhá pozice, prodaná prodejní opce (short put option) krátká pozice. 22

23 Opce (option) Kupní opce (call option) Prodejní opce (put option) Koupené Prodané Koupené Prodané (long call) (short call) (long put) (short put) Obrázek 5: Základní rozdělení opcí Zdroj: Jílek (1995, str. 232) Koupená kupní opce Majitel takovéto opce má povinnost zaplatit prodávajícímu opční prémii a sám získává právo na nákup podkladového aktiva za realizační cenu. Vlastník opce spekuluje na vzestup cen podkladového aktiva, kdy mu tato pozice dává v podstatě neomezený ziskový potenciál. Ztráta je omezena na zaplacenou opční prémii. RC Realizační cena Zisk OP Opční prémie Bod zvratu = RC + OP RC Promptní kurs podkladového aktiva OP Ztráta Obrázek 6: Koupená kupní opce Zdroj: vlastní konstrukce dle Revendy (2005, str. 257) Prodaná kupní opce Prodej kupní opce je zrcadlovou pozicí k nákupu kupní opce. Prodávající inkasuje od kupujícího opční prémii, má však povinnost na vyžádání kupujícího dodat (prodat) 23

24 podkladové aktivum za realizační cenu. Role prodávajícího je zcela pasivní, jelikož čeká na rozhodnutí majitele opce, zda se rozhodne opci využít, nebo ji nechá vypršet. Pokud prodávající vypisuje prodejní opci na podkladové aktivum, které vlastní, jedná se dle Jílka (1995, str. 233) o prodej kryté kupní opce (covered call option), pokud žádné podkladové aktivum nevlastní, pak se jedná o prodej nekryté kupní opce (uncovered call option, naked call option, tzv. nahá opce). Ziskem pro prodávajícího je obdržená opční prémie. Prodávající spekuluje na stabilní cenu podkladového aktiva. Jak je vidět na obrázku 7, výrazné snížení ceny mu nepřináší žádnou výhodu, naopak výrazné zvýšení ceny mu může přinést velmi vysokou ztrátu. RC Realizační cena Zisk OP RC OP Opční prémie Bod zvratu = RC + OP Promptní kurs podkladového aktiva Ztráta Obrázek 7: Prodaná kupní opce Zdroj: vlastní konstrukce dle Revendy (2005, str. 257) Koupená prodejní opce Majitel takovéto opce má povinnost zaplatit prodávajícímu opční prémii a sám získává právo na prodej podkladového aktiva za realizační cenu. Vlastník opce spekuluje na pokles cen podkladového aktiva, maximální zisk je potom limitován předpokladem, že by cena podkladového aktiva klesla na nulu. Ztráta je omezena zaplacenou opční prémií. 24

25 RC Realizační cena Zisk OP Opční prémie Bod zvratu RC = RC - OP OP Promptní kurs podkladového aktiva Ztráta Obrázek 8: Koupená prodejní opce Zdroj: vlastní konstrukce dle Revendy (2005, str. 258) Prodaná prodejní opce Prodej prodejní opce je zrcadlovou pozicí k nákupu prodejní opce. Prodávající inkasuje od kupujícího opční prémii, má však povinnost na vyžádání kupujícího odkoupit podkladové aktivum za realizační cenu. Podobně jako u prodané kupní opce je i zde role prodávající zcela pasivní. Pokud vypisovatel opce nemá finanční prostředky, které by potřeboval při uplatnění opce na odkup podkladového aktiva za sjednanou cenu, jedná se dle Rejnuše (2010, str. 485) o nekrytou prodejní opci (uncovered put option). Ziskem pro prodávajícího je zaplacená opční prémie. Prodávající spekuluje na stabilní cenu podkladového aktiva. Maximální ztráta je limitována předpokladem, že by cena podkladového aktiva klesla na nulu. 25

26 RC Realizační cena Zisk OP OP Opční prémie Bod zvratu = RC - OP RC Promptní kurs podkladového aktiva Ztráta Obrázek 9: Prodaná prodejní opce Zdroj: vlastní konstrukce dle Revendy (2005, str. 258) 2.4 Kombinace opcí Výše zmíněné základní opční pozice se dají mezi sebou kombinovat, čímž vytváří pokročilé opční kombinace. Pavlát (1994, str. 45) uvádí, že kombinací opcí s rozdílnými parametry lze dosáhnout přes 600 strategií, jejich použití v praxi je ovšem omezené. Mezi nejznámější strategie patří rozdíl (spread), který využívá buď kupních, nebo prodejních opcí, u kterých se liší realizační ceny a datum expirace. Další strategií je motýlek (butterfly), který využívá kupních i prodejních opcí s různě velkými opčními prémiemi. Steláž (straddle) je nákup kupní i prodejní opce se stejnými realizačními cenami a datem expirace. Kombinace (strangle) je podobná strategie jako steláž, opce se však liší realizačními cenami. 26

27 3 Oceňování opcí Tato kapitola se zabývá oceňováním opčních kontraktů. Nejprve budou zmíněny faktory, jež svým vývojem ovlivňují ceny opcí. Dále přijdou na řadu modely oceňování, konkrétně binomický model a Black-Scholesův model. Jelikož se jedná o složitější matematicko-statistické výpočty, budou nastíněny pouze základní předpoklady obou modelů. Závěr kapitoly se věnuje ukazatelům citlivosti opce na různé faktory. 3.1 Faktory ovlivňující opční prémii Cena opcí (opční prémie) se stejně jako u jiných cenných papírů vytváří na základě nabídky a poptávky. Pavlát (1994, str. 87) vyjmenovává několik hlavních cenu ovlivňujících faktorů, které působí jak z vnějšího prostředí (exogenní), tak vyplývají ze samotné podstaty opcí (endogenní). Exogenní faktory rozlišuje: promptní cena (kurz) podkladového aktiva, očekávaná volatilita (kolísavost) ceny podkladového aktiva, očekávané vyplácení důchodů (dividend) z podkladového aktiva, tržní úroková sazba. Endogenní faktory rozlišuje: zbývající doba do vypršení opce, sjednaná realizační cena opce. Promptní cena (kurz) podkladového aktiva Jílek (1998, str. 326) říká, že tento faktor nejvíce ovlivňuje cenu opce. Čím je cena podkladového aktiva vyšší, tím je kupní opce cennější. Cena prodejní opce při vzestupu ceny pokladového aktiva naopak klesá. 27

28 Očekávaná volatilita (kolísavost) ceny pokladového aktiva Vzestup kolísavosti ceny podkladového aktiva zvyšuje hodnotu opční prémie kupní i prodejní opce. Nárůst volatility zvyšuje šanci na realizaci opčního práva, je pravděpodobnější, že se cena před vypršením opce změní ve prospěch kupujícího. Ten je ochoten zaplatit za opci vyšší cenu, prodávající analogicky požaduje vyplacení vyšší opční prémie. Očekávané vyplácení důchodů (dividend) z podkladového aktiva Vyplácení dividend se projeví na promptní ceně podkladového aktiva, protože pokud akciová společnost vyplatí dividendy, poklesne kurz jejích akcií. Jak říká Pavlát (1994, str. 88), výplata dividendy vyvolá pokles ceny kupní opce, protože pro investora by v tomto případě bylo zajímavější vlastnit podloženou akcii. Pozitivní dopad mají vyplácené dividendy na hodnotu prodejní opce, kdy dochází ke zvýšení opční prémie. Tržní úroková míra Růst úrokových sazeb má za následek zvýšení ceny kupní opce, na cenu prodejní opce má pak opačný efekt. Při klesající úrokové míře je situace opačná. Zbývající doba do vypršení opce S rostoucí dobou do splatnosti opce se zvyšuje cena kupní i prodejní opce, a to z toho důvodu, že s delší dobou do splatnosti roste pravděpodobnost, že se uskuteční očekávaná změna ceny podkladového aktiva. Sjednaná realizační cena opce Hodnota kupní opce se s rostoucí realizační cenou snižuje, hodnota prodejní opce naopak stoupá. Dle Rejnuše (2010, str. 487) to souvisí s tím, že právo koupit podkladové aktivum za nižší cenu se vysoce cení, zatímco právo levně prodat nikoliv. Analogicky platí, že nižší realizační cena zvyšuje hodnotu kupní opce a snižuje hodnotu prodejní opce. 28

29 Tabulka 2: Faktory ovlivňující cenu opce Faktor Cena kupní opce Cena prodejní opce Vzestup ceny podkladového aktiva Nárůst volatility podkladového aktiva Vzestup výplaty dividend z pokladového aktiva Zvýšení tržních úrokových sazeb Delší doba do vypršení opce Vyšší realizační cena opce Zdroj: Musílek (2011, str. 87) 3.2 Binomický model Binomický model byl poprvé publikován v roce 1979 a za autory jsou označováni Cox, Ross a Rubinstein. Výhodami tohoto modelu jsou jeho relativní jednoduchost a možnost oceňovat různé druhy opcí. Jedná se o model statický. Pavlát (1994, str. 95) u tohoto modelu vychází z řady předpokladů: ceny se nevyvíjí kontinuálně, ale jsou zjišťovány v daných okamžicích, čas je chápán jako nespojitá (diskrétní) veličina, abstrahuje od poplatků, daní, transakčních nákladů, na trhu si lze vypůjčovat i zapůjčovat za jednotkou úrokovou sazbu, podkladová aktiva jsou libovolně dělitelná (např. dělení akcie na díly), existuje dokonalý trh, který neumožňuje arbitráž, podkladové aktivum není spojeno s žádnými dalšími finančními toky (např. dividendy). Binomický model se uvádí ve dvou základních variantách pro jedno období a pro více období. Binomický model pro jedno období se užívá pro ocenění opce během jedné 29

30 periody, kdy je mezi okamžikem splatnosti opce a okamžikem oceňování (současnost) sledována cena podkladového aktiva na spotovém trhu a počítána opční prémie. Binomický model pro více období je zobecněním předchozího modelu, jedno období je zde rozděleno do dvou a více period, během kterých dochází ke sledování cen a výpočtům prémie. Výpočet probíhá od nejvzdálenějšího období. Pavlát (1994, str. 100) zmiňuje, že při velkém počtu period (kratších časových úseků) přebírá binomický model dynamický charakter, neboť pak sleduje vývoj opční prémie v blízce navazujících okamžicích. 3.3 Black-Scholesův model Black-Scholesův model nese jméno svých autorů, jimiž byli pánové Fischer Black a Myron Scholes. Vzorec zveřejnili v roce 1973 a v roce 1997 za svoji práci obdrželi Nobelovu cenu v oblasti ekonomie. F. Black se této události bohužel nedožil. Pavlát (1994, str. 93) ho označuje jako model dynamický a poukazuje na skutečnost, že i přes řadu kritických ohlasů je dodnes v praxi často využíván, dále propracováván a modifikován. Pavlát (1994, str. 105) a Rejnuš (2010, str ) uvádí určité předpoklady, dle kterých autoři model odvozovali: model je odvozen pro evropské kupní a prodejní opce na akcie bez vyplácených dividend, abstrahuje od poplatků, daní, transakčních nákladů, podkladová aktiva jsou libovolně dělitelná (např. dělení akcie na díly), dokonale likvidní, je kdykoliv možno určit jejich cenu a jejich volatilita je konstantní, existuje dokonalý trh, který neumožňuje arbitráž, na trhu si lze vypůjčovat i zapůjčovat za jednotkou úrokovou sazbu, 30

31 cena opcí se vypočítává na základě stochastického procesu 16, který představuje matematický popis změny proměnné v čase 17. Rejnuš (2010, str. 486) však poznamenává, že v současnosti lze pomocí uzpůsobených variant oceňovat i americké opce s možností vyplácet dividendu. Další modifikace byly též utvořeny pro oceňování exotických opcí. Základní Black-Scholesův model pro evropskou kupní opci pak vyjadřuje v následujícím tvaru: r* t d X * Nd e C S * N (1) 1 2 * Vzorec pro evropskou prodejní opci se liší pouze ve znaménkách u S, X a u koeficientů d1 a d2, a uvádí jej ve tvaru: P S * N r* t d X * Nd e 1 2 * (2) Koeficienty d 1 a d 2 vyjadřuje jako: d 1 ln S X 2 r * t 2 * t (3) kde: d d * 2 1 C cena evropské kupní opce, P cena evropské prodejní opce, S aktuální cena podkladové akcie, X realizační cena opce, t (4) t doba do vypršení opce vyjádřená v letech, 16 Blake (1995, str. 307) zmiňuje, že se stochastický proces mění na proces difúzní, který je též označován jako náhodná procházka se spojitým časem (continuous-time random walk) nebo také Brownův pohyb. 17 Jílek (1995, str. 257) uvádí, že pokud se neznámá mění spojitě s časem, jde o Wienerův proces, kdy cena při svojí změně projde všechny hodnoty ležící na pomyslné cestě k nové ceně. Nelze přitom provést skok od jedné ceny ke druhé, jak tomu bylo u binomického modelu. 31

32 σ očekávaná (implicitní) volatilita ceny podkladové akcie, r bezriziková úroková míra, e základ přirozeného logaritmu, N(d 1 ); N(d 2 ) hodnoty distribuční funkce normálového rozdělení 18 pro d 1 a d Ukazatele citlivosti Rejnuš (2010, str. 487) označuje nástroje měření citlivosti opce na různé faktory jako the Greeks, neboť jsou značeny písmeny řecké abecedy. V Black-Scholesově modelu vystupují s výjimkou vyplácených dividend všechny faktory uvedené v části 3.1. Cena opce reaguje na změny faktorů s různou citlivostí, tyto ukazatele určují riziko opční pozice, proto jsou často používány v risk managementu. Delta δ Delta vyjadřuje citlivost změny ceny opce na změnu kurzu podkladového aktiva. Jinak řečeno, tento ukazatel říká, o kolik procent se změní hodnota opce, pokud dojde ke změně ceny podkladového aktiva o jednotku za ostatních neměnných okolností. Pavlát (1994, str. 109) zmiňuje, že opce hluboko bez peněz mají deltu blížící se k nule, opce hluboko s penězi pak mají deltu blížící se k jedné. Delta závisí i na ostatních parametrech modelu, proto je např. u kupní opce delta tím vyšší, čím je kratší doba do expirace opce. Blake (1995, str. 314) interpretuje deltu také jako pravděpodobnost, že opce při své expiraci skončí v penězích. Gamma γ Ukazatel gamma vyjadřuje, jak se změní ukazatel delta, pokud dojde ke změně kurzu podkladového aktiva o jednotku. Rejnuš (2010, str. 487) říká, že gamma je vlastně zrychlení delty. Pavlát (1994, str. 109) ji pak označuje jako deltu delty a dále uvádí, 18 Tabulku distribuční funkce normovaného normálního rozdělení v závislosti na normované proměnné uvádí ve své knize Jílek (1995, str. 258). 32

33 že opce s vysokou hodnotou ukazatele gamma jsou riskantní pro prodávající a naopak jisté pro kupující. Théta θ Ukazatel théta vyjadřuje závislost ceny opce na změnu doby do expirace, jinými slovy je měřítkem denního poklesu opční prémie v důsledku rozpadu časové hodnoty opce. Časová hodnota opční prémie postupně klesá a jak uvádí Pavlát (1995, str. 110), tak čím kratší je doba do expirace, tím větší je rozpad časové hodnoty. S blížícím se datem expirace tak opce rychle ztrácejí na hodnotě. Kappa κ Faktor kappa 19 vyjadřuje změnu ceny opce v důsledku nekonečně malých změn volatility podkladového aktiva. Pavlát (1994, str. 111) zmiňuje, že především u opcí v paritě má volatilita podstatný vliv na výši opční prémie. Rhó ρ Ukazatel rhó vyjadřuje závislost změny opční prémie na změně bezrizikové úrokové míry. Pavlát (1994, str. 110) tvrdí, že vliv bezrizikové úrokové míry stoupá s kratší dobou do expirace opce. Dále říká, že se rhó mění při růstu kurzu podkladového aktiva, u opcí s penězi je hodnota rhó vyšší, u opcí bez peněz pak nižší. 19 Pavlát (1994, str. 111) i Blake (1995, str. 315) označují kappu také jako epsilon, eta nebo vega. 33

34 4 Porovnání a kombinace kontraktu na vyrovnání rozdílů a opčních kontraktů První část této kapitoly se zabývá charakteristikou kontraktu na vyrovnání rozdílů, o kterém doposud nebylo psáno. Dále zde bude osvětlen vstup na finanční trhy a specifikovány dostupné instrumenty u zvoleného obchodníka s cennými papíry. Další část se již věnuje samotnému porovnání opcí a zmíněného kontraktu na vyrovnání rozdílů. První modelový příklad bude zaměřen na spekulaci, obchody budou vycházet z reálné příležitosti na vybraném trhu. Druhý modelový příklad rozvíjí ten první, opce v něm budou kombinovány s kontraktem na vyrovnání rozdílů za účelem zajištění. Na níže popisovaných obchodech budou při spekulativních obchodech demonstrovány výhody a nevýhody základních opčních kontraktů v porovnání s kontraktem na vyrovnání rozdílů, to samé platí i v případě druhé možnosti využití finančních derivátů zajištění. Třetí možnost arbitráž nebude provedena, neboť, jak bylo uvedeno výše, prostor k provádění arbitráží je velmi omezen. 4.1 Kontrakt na vyrovnání rozdílů Rejnuš (2010, str. 651) klade vznik kontraktů na vyrovnání rozdílů (CFD contracts for difference) do počátku 90. let 20. století. Tyto poměrně nové deriváty byly původně vyvinuty z (akciového) swapu, z počátku byly určeny pouze pro velké finanční instituce, postupem času však získaly na oblibě a dnes je mohou obchodovat i malí individuální investoři Základní charakteristika Tyto derivátové kontrakty mají několik specifických vlastností. Jedná se o smlouvy mezi investory a tzv. poskytovateli CFD (CFD provider). Při obchodování těchto nástrojů nedochází k jejich fyzickému vypořádání, investor tak nemusí pokladové aktivum vůbec vlastnit. Podstata těchto derivátů spočívá v tom, že při ukončení pozice dojde k vyrovnání cenových rozdílů, které vzniknou mezi cenou podkladového aktiva při sjednání obchodu a cenou téhož aktiva při ukončení obchodu. Tyto kontrakty nemají 34

35 dán datum splatnosti, investor tak může držet pozici libovolně dlouhou dobu a je pouze na něm, kdy ji uzavře. Dalším specifikem je, že z vícedenních 20 otevřených pozic jsou každý den vypláceny úroky. V případě dlouhé pozice platí úrok investor poskytovateli CFD, u krátké pozice platí poskytovatel CFD investorovi. Úroky jsou odvozeny od některé mezibankovní sazby, dle Rejnuše (2010, str. 653) je touto sazbou nejčastěji LIBOR (London InterBank Offered Rate). Pokud je podkladovým aktivem akcie, může docházet i k výplatě dividendy. Rejnuš (2010, str. 561) upozorňuje, že vzhledem k neznámé délce trvání obchodu nejde o klasický pevný termínovaný kontrakt. U otevřených pozic však probíhá tzv. rolování, což znamená, že se na konci obchodního dne přičtou zisky, případně odečtou ztráty, zúčtují poplatky, a pozice je převedena do dalšího obchodního dne Základní pozice Investor může CFD koupit, zaujme tak dlouhou pozici a spekuluje na vzestup ceny podkladového aktiva. Pokud tato cena skutečně vzroste, je mu poskytovatelem CFD při uzavření pozice zaplacen vzniklý rozdíl. Pokud cena klesne a přesto investor svoji pozici uzavře, je povinen tento vzniklý rozdíl zaplatit on. Při růstu podkladového aktiva Při poklesu pokladového aktiva Držitel dlouhé pozice (Investor) Vyrovnávací platba Případná dividenda Úrok Poskytovatel CFD Obrázek 10: Podstata fungování kontraktů na vyrovnání rozdílů (dlouhá pozice) Zdroj: Rejnuš (2010, str. 652) 20 U intradenních obchodů (otevření a uzavření pozice v stejný den) nejsou účtovány žádné úroky. 35

36 Investor může CFD také prodat, čímž zaujímá krátkou pozici, a spekuluje tak na pokles ceny pokladového aktiva. Pokud cena klesne, poskytovatel CFD mu zaplatí vzniklý rozdíl. Pokud cena vzroste a investor svoji pozici uzavře, platí poskytovateli CFD vzniklý rozdíl právě investor. Při poklesu podkladového aktiva Při růstu pokladového aktiva Držitel krátké pozice (Investor) Vyrovnávací platba Případná dividenda Úrok Poskytovatel CFD Obrázek 11: Podstata fungování kontraktů na vyrovnání rozdílů (krátká pozice) Zdroj: Rejnuš (2010, str. 652) Obchodování CFD Rejnuš (2010, str ) uvádí další specifika a výhody těchto kontraktů: kontrakty mají standardizovanou velikost, obchodování probíhá v lotech či minilotech, vstup do pozice je realizován prakticky okamžitě, není nutné čekat na protistranu, to samé platí i pro výstup z pozice, kdy odpadá fyzické vypořádání, otevírání těchto kontraktů je spojeno s placením nízkých záloh, díky kterým je možná velmi silná finanční páka, CFD jsou navíc spojeny s velmi nízkými poplatky (někdy i daňové výhody), případný zisk z pozice lze ihned reinvestovat, aniž by byla pozice uzavřena (umožněno díky rolování), jak již bylo výše zmíněno, právě tyto instrumenty jsou vhodné ke spekulaci a i k zajištění, 36

37 obchodování CFD je spojeno se složitějšími inteligentními pokyny, např. modifikace příkazů nákup a prodej nebo příkazu zastavení ztrát (stop loss order). Kontrakty na vyrovnání rozdílů se z velké části obchodují mimo prostředí burzy. Na mimoburzovních trzích jsou běžné dva typy obchodování. V prvním z nich vystupuje poskytovatel CFD jako tvůrce trhu (market maker). Typické je obchodování se spreadem, kdy tvůrce trhu prodává za vyšší cenu a kupuje za nižší cenu. Cena pokladového aktiva je mezi těmito cenami a zpravidla se příliš neliší, jinak by to vytvářelo možnost arbitráže. Obchodování prostřednictvím tvůrce trhu je spojeno s nižšími ostatními provizemi. V druhém typu umožňuje poskytovatel CFD investorovi přímý přístup na trh (direkt market access), kdy cena podkladového aktiva odpovídá hodnotě CFD. Tento typ obchodování je nákladnější a umožňuje obchodovat pouze likvidní podkladová aktiva, na druhou stranou je více transparentní. Od roku 2007 se lze setkat i s burzovním obchodováním, kdy se CFD obchodují i na Australské burze cenných papírů (ASX Australian Securities Exchange), nejde však o rozšířený způsob obchodování, neboť je dražší, kurz CFD často neodpovídá tržní hodnotě podkladových aktiv, investoři musí mít přístup na burzu apod. Výhodou je státní dozor a neexistence úpadku poskytovatele CFD. 4.2 Vstup na finanční trhy Pokud má být v této části práce demonstrováno obchodování opcí na reálných trzích, je potřeba mít na tyto trhy přístup. Obchodník má na výběr z mnoha burz, které kotují různé opční instrumenty, a také z množství obchodníků s cennými papíry, někdy též označovaných jako makléři, brokeři či poskytovatelé, kteří umožňují nákup o prodej rozmanitých druhů cenných papírů na burzovních i mimoburzovních trzích. Pro přístup na trh byla vybrána nadnárodní společnost X-Trade Brokers se sídlem v Polsku. Jedná se o obchodníka s cennými papíry, který působí v patnácti zemích Evropy a v Turecku. Společnost byla založena v roce 2002 a na český trh vstoupila o pět let později. Tuzemským investorům umožňuje uzavírat transakce na měnových, komoditních, akciových a dluhopisových burzovních i mimoburzovních derivátových trzích. Společnost nabízí reálný a výukový demo účet, druhý zmíněný bude použit v této 37

38 práci právě pro demonstrování průběhu derivátových obchodů. Demo účet poskytuje prostřednictvím obchodních platforem všechny dostupné obchodovatelné instrumenty a jejich aktuální kurzy, účtované marže, opční prémie apod., není však obchodováno s reálnými finančními prostředky, nýbrž s fiktivními vklady. Tento text nemá za účel propagovat či jinak podsouvat založení účtu a obchodování u společnosti X-Trade Brokers, následující operace lze s většími či menšími obměnami provést u většiny obchodníků s cennými papíry Nabízené instrumenty Nabízené portfolio obchodovatelných instrumentů tvoří 4 skupiny dostupných finančních nástrojů. První skupinou jsou kontrakty na vyrovnání rozdílů, kde jako podkladová aktiva figurují měnové páry, komodity, futures na akciové indexy nebo dluhopisy. Druhou skupinou jsou kontrakty na vyrovnání rozdílů na akcie obchodované na jedné z deseti uvedených burz. Další skupinou jsou kontrakty na vyrovnání rozdílů na burzovně obchodovatelné fondy (exchange-traded funds), což jsou instrumenty kopírující vývoj koše akcií (indexu) daného odvětví. Poslední skupinou jsou právě opce, obchodník má na výběr vanilla opce a kombinace jejich základních pozic, binární opce a minutové opce. Pokud mají být porovnány vanilla opce s dostupnými kontrakty na vyrovnání rozdílu, je třeba toto srovnání provést na shodném podkladovém aktivu. Opce lze obchodovat na 34 instrumentů, z toho je 16 měnových párů, 11 akciových indexů, 5 komodit a 2 dluhopisy. Pro úplnou představu, kontrakty na vyrovnání rozdílů jsou nabízeny v mnohem větším rozsahu (100 a více), opce je tedy možno uzavírat pouze na nejvýznamnější instrumenty Specifikace instrumentů Volba instrumentu padla na měnový pár americký dolar vůči švýcarskému franku, a to díky aktuálnímu vývoji kurzu s přihlédnutím k některým prvkům technické analýzy. Tento nástroj lze obchodovat jak ve formě klasického kontraktu na vyrovnání rozdílů, tak i ve formě opčního kontraktu (vanilla opce). 38