OKRES JESENÍK. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OLOMOUCKO

Transkript

1 OKRES JESENÍK CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OLOMOUCKO

2 Olomoucko OKRES JESENÍK Velké mechové jezírko v NPR Rejvíz. Na pfiedcházející stranû: Pohled na Sokolsk hfibet Rychlebsk ch hor od Kfii Èálov ch jam. Nejsevernûji poloïen okres ve Slezsku. âlenitá západní, severní a severov chodní hranice okresu probíhá po státní hranici s Polskou republikou. Jihov chodní hranice je témûfi shodná s historickou hranicí Moravy a Slezska a sleduje z velké ãásti rozvodnici mezi âern m a Baltsk m mofiem po hlavním hfibetu Hrubého Jeseníku aï po vrchol Mal Dûd (354,6 m n. m.), kde se stáãí k severov chodu a poté protíná Zlatohorskou vrchovinu smûrem k Biskupské kupû (890,6 m n. m.). V kové rozpûtí dosahuje od nejvy ího bodu okresu, kter m je vrchol Keprníku (422,8 m n. m.), po nejniï í bod na fiece Vidnávce na hranici s Polskem (224 m n. m.). Nejzápadnûj í bod okresu ( s..; v. d.) se nachází na hfibetu 0,5 km jihozápadnû od kóty Javorník. Nejsevernûj í bod ( s..; v. d.) leïí v poli km západoseverozápadnû od obce Bílá Voda. Nejv chodnûj í bod ( s..; v. d.) se nachází na hfibetu 0,5 km jihov chodnû od kóty Biskupská kupa. NejjiÏnûj í bod (50 06 s..; v. d.) nalezneme na hlavním hfibetu Jeseníku poblíï kóty Mal Dûd. Pro území okresu Jeseník je charakteristická velká sloïitost geologické stavby a pestré zastoupení hornin vyvfiel ch, usazen ch i pfiemûnûn ch. Pfiemûnûné horniny, starohorního a prvohorního stáfií, zejména ruly, svory a erlány, pfievládají a spolu s vyvfielinami tvofií prakticky celé horské jádro regionu, tedy Hrub Jeseník, Rychlebské hory v západní ãásti, Îulovskou pahorkatinu azlatohorskou vrchovinu na v chodû. PÛvod nejmlad ích hornin souvisí s pevninsk m zalednûním asi pfied lety (sálské zalednûní), kdy ledovec s centrem ve Skandinávii zasáhl severní ãást jesenického okresu a pokryl i severní pfiedpolí Hrubého Jeseníku, Rychlebsk ch hor a Zlatohorské vrchoviny aï do nadmofisk ch v ek m. Terén patrnû nebyl zalednûn souvisle, vrcholky vy ích kopcû v zalednûné oblasti vyãnívaly jako nunataky (vrchy Smoln, Borov, BoÏí hora, skoro ick Hutberk, Na vyhlídce 98 JE 2

3 Okres Jeseník aj.). Glaciální sedimenty místy dosahují mocnosti aï 50 m. Jedná se o tûrkopísky z tavn ch vod a morény s mnoïstvím souvkû, nejãastûji porfyrû, porfyritû, skandinávsko-baltsk ch Ïul a pazourkû. V ledovcov ch uloïeninách pocházejících z oblasti Baltského mofie lze vzácnû nalézt skolitové pískovce nebo jantar a v pazourkov ch souvcích zkamenûliny jeïovek, mlïû (rodû Pecten, Glycimeris, Gryphaea, Inoceramus), hlavonoïcû (rostra belemnitû, amoniti), Ïivoãi n ch hub, korálû, ãervû, dírkovcû a mechovek. Ledovcem pfiinesené bludné balvany dosahují rozmûrû aï kolem 2 m. Rychlebské hory a Hrub Jeseník jsou kerná pohofií tvofiená starohorními a prvohorními krystalick mi bfiidlicemi, které byly tvarovány sloïit m geomorfologick m v vojem, zarovnány a ve tfietihorách rozlámány do ker JE 3 99

4 Olomoucko V hled z bornhardtu Smoln (404,0 m n. m.) na krajinu Îulovské pahorkatiny s Rychlebsk mi horami v pozadí. avertikálnû dislokovány podél zlomû. Erozí v prûbûhu ãtvrtohor do lo k exhumaci odoln ch hornin zejména v dûsledku mrazového zvûtrávání. Tak vznikly napfi. Obfií skály a Keprník vhrubém Jeseníku, âertovy kameny ujeseníku nebo afáfiova skála a Reichen tejn v Rychlebsk ch horách. Obû pohofií jsou bohatá na pefiejovité a kaskádovité úseky vodních tokû, nejvût í jsou Vysok vodopád na Studeném potoce (PR Vysok vodopád) a N znerovské vodopády na Stfiíbrném potoce (PP Vodopády Stfiíbrného potoka). Îulovská pahorkatina navazuje na Rychlebské hory z v chodu. Geologicky se jedná o Ïulov pluton s pfievládající edou Ïulou, granodiority, diority a tonality. Na kontaktu plutonu s okolními horninami nalézáme mj. granát, epidot, wollastonit, kfii Èál. Pahorkatina má charakter deterznû opracované bazální zvûtrávací plochy s terénními depresemi vyplnûn mi ledovcov m nánosem tûrkû, pískû, souvkû a s fiadou orientovan ch glaciálních a fluviálních tvarû. Charakteristické jsou ostrovní hory (bornhardty), nejvy í jsou BoÏí hora (525 m n. m.), Borov vrch (487,3 m n. m.) a Smoln vrch (404,0 m n. m.), dále ruwary zãásti pfiemodelované v oblíky a zvlá tní tvary zvûtrávání Ïuly. Typická oblíková krajina, snad nejlépe vyvinutá v rámci âeské republiky, se nachází v okolí Kobylé a Staré âervené Vody. V Ïule jsou na více místech utopeny vût í nebo men í kry star ích hornin, zejména krystalick ch vápencû devonského stáfií. Krasové jevy a jeskynní systémy jsou vyvinuty ve vápencích u Ondfiejovic, Supíkovic, Horní adolní Lipové a Vápenné. Vefiejnosti pfiístupné jsou Jeskynû Na piãáku ana Pomezí. Na vût inû vápencov ch loïisek jsou ãinné nebo opu tûné lomy. Na Îulovskou pahorkatinu navazuje na severuvidnavská níïina ( m n. m.) s v razn mi ledovcov mi uloïe- 00 JE 4

5 Okres Jeseník KRAJINN POKRYV ninami a s tfietihorními usazeninami. Nejv znamnûj í loïiska jsou u Vidnavy, Bernartic a Uhelné, kde tvofií Ïáruvzdorné jíly a dnes vytûïenou lignitovou sloj. Zlatohorská vrchovina s nejvy ím vrcholem Biskupská kupa (890,6 m n. m.) arejvízská hornatina s nejvy - ím vrcholem Bílé skály (922,4 m n. m.) tvofií severov chodní a v chodní podhûfií Hrubého Jeseníku. Petrograficky zde pfievaïují chloritické bfiidlice, místy s epidotem, amfibolem a biotitem. Na kontaktech a v tûlesech metamorfovan ch hornin se v hojném poãtu vytvofiila loïiska kovov ch rud; nalezneme tu mj. pyrit, chalkopyrit, galenit, sfalerit, pyrhotin, alofán, aluminit, cerusit, malachit, azurit, pyromorfit, sádrovec, hydroxidy Ïeleza. Praktick v znam mûlo v minulosti zlatonosné zrudnûní. Pro geomorfologii Jesenického regionu jsou typické ãetné antropogenní tvary reliéfu, zejména agrární valy dlou- JE 5 0

6 Olomoucko Zatopen Ïulov lom Na Vartû u âerné Vody. hé ãasto stovky metrû a agrární haldy, tzv. hromadnice, vysoké aï 5 m, také dûlní díla, lomy a pískovny. V závislosti na znaãné v kové ãlenitosti území a rozmanité genezi je na území okresu vyvinuto více pûdních druhû a typû. Plo nû pfievaïují kyselé a silnû kyselé kambizemû, popfi. podzoly a rezivé pûdy s podzoly. V nejvy ích horsk ch polohách jsou vyvinuty alpínské pûdní formy a ra elini tní vrchovi tní pûdy. V severní ãásti území pfievaïují kambizemû a nivní pûdy na tûrkov ch a pískov ch sedimentech, na mal ch plochách se objevuje ra elini tní pûda slatinná a rendzina na vápenci. Vidnavská níïina a Îulovská pahorkatina v severní ãásti území zasahují do mírnû teplé oblasti s prûmûrnou roãní teplotou 7 C a sráïkami kolem 650 aï 750 mm. Rychlebské hory a Hrub Jeseník náleïejí do chladné oblasti s prûmûrnou roãní teplotou 5 C a sráïkami mm, ve vy ích polohách klesá prûmûrná roãní teplota na 3 aï C a roãní úhrn sráïek pfiesahuje 200 mm. Jsou zde ãasté teplotní inverze. PfieváÏná ãást okresu leïí v povodí Kladské Nisy, která se v Polské republice vlévá do Odry. Pouze pramenná oblast Branné v jiïní ãásti okresu patfií do povodí Moravy a malá plocha povodí âerné Opavy náleïí do povodí Odry. Nejvût ím tokem okresu je fieka Bûlá s pfiítokem Stafiíãem, kter do ní ústí v Jeseníku (P = 53,32 km 2, Q a =,45 m 3 s - ). Vidnávka odvodàuje Îulovskou hornatinu a Rychlebské hory (P = 58,34 km 2, Q a =,98 m 3 s - ). Její horní povodí je krasové. K vût ím pfiítokûm patfií Stfiíbrn potok (P = 22,2 km 2, Q a = 0,430 m 3 s - ) a âern potok (P = 62,49 km 2, Q a = 0,678 m 3 s - ). Zlatohorskou vrchovinou v západní ãásti okresu protéká Zlat potok, vlévající se do Prudniku na území Polska. Ve Zlat ch Horách má plochu povodí 2,50 km 2 aq a = 0,389 m 3 s -. Seve- 02 JE 6

7 rov chodním v bûïkem okresu protéká fiada drobnûj ích tokû, odvodàujících Rychlebské hory a jejich podhûfií. Nejvût í povodí z nich má Vojtovick potok (P = 43,76 km 2 ). Vesmûs se jedná o pomûrnû krátké úseky pstruhov ch vod s velkou plochou sráïkovû bohatého povodí, proto zde pfii rychlém tání snûhu nebo vydatn ch de tích ãasto dochází k náhlému zv ení hladiny a povodním. K pfiíãinám nevyrovnaného odtoku vody patfií také sní- Ïená retenãní schopnost rozsáhlého komplexu horsk ch lesû a plo ná likvidace mokfiadû, v minulosti typick ch pro Îulovskou pahorkatinu na severu území. Na Rejvízu se rozkládá na plo e 95 ha ra elini tû, v jehoï stfiedu leïí Velké mechové jezírko. V okrese Jeseník nalezneme nûkolik men ích umûl ch vodních ploch odkali tû nad Zlat mi Horami, zavlaïovací nádrï ujavorníku, zatopen povrchov dûl na tûrkopísek v Píseãné a nûkolik rybníkû, napfi. Velk (0 ha), Horní tovary, Dolní tovary u âerné Vody, Dolnolesk u Vlãic aj. Na území okresu vyvûrá fiada pramenû. Nûkteré z nich, zvlá tû v Hrubém Jeseníku a v Rychlebsk ch horách, jsou monitorovány. Proslulé jsou pfiirozené v rony léãebn ch minerálních vod. K nejznámûj ím patfií vody v Karlovû Studánce a Lipové-lázních. Dobfie známé jsou vodoléãebné Priessnitzovy láznû v Jeseníku. Do okresu Jeseník zasahují fytogeografické oblasti mezofytikum a oreofytikum. Mezofytikum je zastoupeno fytogeografick mi okresy Slezská pahorkatina a Hanu ovicko-rychlebská vrchovina. Ze severnûji poloïené Slezské pahorkatiny, pfieváïnû zemûdûlsky vyuïívané, byly je tû v pfiedváleãném období známy minerotrofní mokfiady a slatiny s ostfiicovora eliníkovou vegetací. Do souãasné doby zûstal v nejvût- ím rozsahu dochován pouze mokfiad severnû od Vidnavy (PR Vidnavské mokfiiny) o rozloze 32 ha. V kaolinovém lomu u Stachlovic se setkáme se vzácn mi aï kriticky ohro- Ïen mi druhy mechorostû (Lophozia capitata), dosud fiazená do kategorie vymizel ch druhû âr. V lesním celku BaÏantnice severnû od Îulové se dochovaly malé zbytky pûvodních smí- en ch borov ch porostû s modfiínem a dubem (NPP Borov, NPP Venu iny misky). Lesnaté Rychlebské hory jsou z botanického hlediska pomûrnû chudé. Zajímavûj í jsou zejména nûkteré prameni tní ostfiicové louky v okolí Hraniãek a Travné a lesní spoleãenstva lipov ch javofiin, bikov ch buãin a kvûtnat ch buãin pralesovitého charakteru v PR Raãí údolí. V lesních porostech stfiedních poloh, zejména na vápencích, se dochovaly zbytky okroticov ch buãin a kvûtnat ch buãin s lilií zlatohlávkem (Lilium martagon) a kyãelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos). Pfiíklady najdeme zejména ve Ztraceném údolí u Vápenné, v NPP Na piãáku avnpp Jeskynû Na Pomezí. Navazující oblast oreofytika zaujímá Hrub Jeseník v jiïní ãásti okresu. Jsou zde zastoupeny pfieváïnû kulturní smrãiny a dochované zbytky klimaxov ch a podmáãen ch smrãin. Na horsk ch hfibetech nad horní hranicí lesa je pfiirozené alpinské bezlesí a nepûvodní porosty borovice kleãe (Pinus mugo). Ve sní- Ïeninách horsk ch hfibetû a v okolí Rejvízu se vyskytuje fiada ra elini È. Pro Hrub Jeseník jsou charakteristické glaciální relikty, k nimï patfií lipnice alpská (Poa alpina), ostfiice skalní (Carex rupestris) ao. tmavá (C. atrata), a fiada endemitû, mj. hvozdík kartouzek sudetsk (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus), lipnice jesenická (Poa riphaea), zvonek ãesk jesenick (Campanula bohemica subsp. gelida). Nûkteré druhy, mj. jestfiábník slezsk (Hieracium silesiacum) se v âr mimo tuto oblast nevyskytují. Zvífiena okresu patfií jednak hornatému a znaãnû lesnatému Jesenickému bioregionu, jednak rovinatému aï pahorkatinnému Vidnavskému bioregionu, ve kterém pfievládají agrocenózy. Pestrá nabídka rûzn ch typû biotopû v ãlenitém území podmiàuje Ïivot fiady vzácn ch a chránûn ch druhû. V planárním stupni dosahuje nejvût í druhové pestrosti fauna PR Vidnavské mokfiiny, v níï Ïijí mnohé ohroïené druhy plazû a vodních skokanû a hníz- Okres Jeseník OhroÏen druh plavuà puãivá (Lycopodium annotinum). 2 Vratiãka mûsíãní (Botrychium lunaria). 3 ÎluÈucha orlíãkolistá (Thalictrum aquilegifolium). 2 3 JE 7 03

8 Olomoucko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE 04 JE 8

9 dí velké mnoïství mokfiadních druhû ptákû. Odli n charakter, blízk navazující Stfiedopolské níïinû, má fauna vápencû v okolí Bílé Vody. Zcela specifická fauna ob vá vrcholové partie JeseníkÛ a horská ra elini tû. Pouze ze severní ãásti okresu jsou známi je tûrka obecná (Lacerta agilis), skokan zelen (Rana kl. esculenta), s. skfiehotav (R. ridibunda) a ãolek velk (Triturus cristatus). Na nûkolika ostrûvkovit ch lokalitách v okrese pfieïívá ãolek karpatsk (Triturus montandoni). Rak fiíãní (Astacus astacus) a mihule potoãní (Lampetra planeri) Ïijí zejména vpovodí Vidnávky a Skfiivánkovského potoka. Zalesnûné oblasti stfiedních a vy ích poloh ob vá bûïná stfiedoevropská lesní fauna, charakteristick mi savci jsou zde jelen lesní (Cervus elaphus), srnec obecn (Capreolus capreolus), prase divoké (Sus scrofa), jezevec lesní (Meles meles), kuna lesní (Martes martes) ak. skalní (M. foina), veverka obecná (Sciurus vulgaris), plch velk (Glis glis) ap. lesní (Dryomys nitedula). Hnízdí zde napfiíklad ãáp ãern (Ciconia nigra), v r velk (Bubo bubo), jestfiáb lesní (Accipiter gentilis) a krahujec obecn (A. nisus). Typick mi obojïivelníky tûchto biotopû jsou ãolek horsk (Triturus alpestris) a mlok skvrnit (Salamandra salamandra). Ve vrcholov ch partiích JeseníkÛ Ïijí okáã horsk (Erebia epiphron), o. men í (E. sudetica), o. rudopásn (E. euryale), osenice mramorovaná (Xestia speciosa), o. podhorská (X. collina), dfievobarvec bol evníkov (Dasypolia templi), píìalky huàatec alpínsk (Psodos alpinatus), erokfiídlec skvrnopásn (Elophos vittarius), edokfiídlec jefiábov (Venusia cambrica), píìalka kufiiãková (Perizoma taeniatum), p. Èavelová (Entephria infidaria), travafiík Catoptria petrificella, vakono horsk (Sterrhopterix standfussi), obaleãi Sparganothis rubicundana a Clepsis rogana, stfievlík Carabus linnei, s. lesní (C. sylvestris), s. zlatoleskl (C. auronitens) a fiada dal- ích druhû hmyzu. V suèov ch biotopech Velké Kotliny se vyskytuje reliktní mnohonoïka Trachysphaera costata a na vrcholcích pohofií sudetsko-karpatsk prvek mnohonoïka Mastigophorophyllon saxonicum. Horské oblasti JeseníkÛ ob vá mizející tetfiev hlu ec (Tetrao urogallus), jefiábek lesní (Bonasa bonasia), tetfiívek obecn (Tetrao tetrix), lindu ka horská (Anthus spinoletta), pûvu ka podhorní (Prunella collaris), my ivka horská (Sicista betulina), rejsek horsk (Sorex alpinus) a nepûvodní kamzík horsk (Rupicapra rupicapra). Horská oblast je atraktivní pro velké elmy. Kromû nepoãetné populace rysa ostrovida (Lynx lynx) se zde pfiechodnû objevuje medvûd hnûd (Ursus arctos). Tyrfofilní glaciální relikty, mj. ídlo ra elinné (Aeshna subarctica) a lesklice severská (Somatochlora arctica), jsou známy z ra elini È Malého a Velkého mechového jezírka (NPR Rejvíz). Z dal ích tyrfofilû a tyrfobiontû tam byli zji tûni také nápadn ÏluÈásek borûvkov (Colias palaeno), modrásek stfiíbroskvrnn (Vacciniina optilete), podkopníãek rojovníkov (Lyonetia ledi), pouzdrovníãek rojovníkov (Coleophora ledi), travafiík mokfiadní (Crambus alienellus), píìalka rûznoroïec borûvkov (Arichanna melanaria) a píìalka mokfiadní (Eulithis testata). Z dvoukfiídl ch stojí za zmínku napfiíklad tyrfobiontní tipliãky Trichocera inexplorata a T. sibirica. Pouze v okolí horsk ch potokû a prameni È v NPR Pradûd byly u nás zaznamenány kaluïnatky (dvoukfiídlí) Adroprospa larvata a Thaumalea austriaca. Podél podhorsk ch tokû je ãast strumiãník zlatook (Osmylus fulvicephalus). Okres Jeseník Dolní nádrï na lokalitû âerné jezero u Zlat ch Hor, která je pfiipravována k vyhlá ení za pfiírodní památku vzhledem k v znamnému v skytu ãolka karpatského (Triturus montandoni). 2 Violka lesní (Viola reichenbachiana). 3 Kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera). 2 3 JE 9 05

10 Olomoucko 2 Kruhové agrární haldy (hromadnice) vytváfií zajímav biotop na svahu mezi láznûmi a mûstem Jeseník. 2 OhroÏen druh h l rud (Carpodacus erythrinus). Krasové útvary, jeskynní systémy a mnoïství star ch tol a dûlních dûl jsou zimovi tûm fiady druhû letounû, dosud jich bylo zji tûno. Zvlá tû v znamn je kriticky ohroïen vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros), kter v lidmi zbudovan ch stavbách tvofií i letní kolonie. Mezi zajímavé sekundární biotopy patfií více neï 00 vût- ích i men ích lomû pfiedev ím v oblasti Îulovské pahorkatiny. Zatopené lomy a jejich okolí jsou ideálním refugiem pro raka fiíãního (Astacus astacus) a ãolka horského (Triturus alpestris), zmiji obecnou (Vipera berus), uïovku obojkovou (Natrix natrix), slep e kfiehkého (Anguis fragilis), je tûrku Ïivorodou (Zootoca vivipara) a fiadu druhû ptákû. S rozsáhl m opevàováním bfiehû fiek kamenem po povodních poãátkem 20. století zmizela pfiirozená stanovi tû hnízdních kolonií bfiehule fiíãní (Riparia riparia), která nyní osídluje ãinné pískovny otevírané na loïiscích sedimentovan ch glaciálních pískû. Se zánikem tûïby písku zmizí zfiejmû z oblasti i tento Ïivoãi n druh. Ke druhûm, které v regionu vyhynuly, se v 80. letech dvacátého století pfiifiadila také perlorodka fiíãní (Margaritana margaritifera) vpovodí âerného potoka. Severní níïinná ãást okresu byla osídlena jiï od mlad í doby kamenné, v5.století zde existovala germánská sídli tû zemûdûlcû. Ve 3. století do lo za vlády Pfiemysla Otakara II. ke kolonizaci území nûmeck m obyvatelstvem, vznikla nová mûsta a rozvíjela se hornická ãinnost. Po roce 945 bylo nûmecké obyvatelstvo vysídleno a kraj se z velké ãásti vylidnil. Následovalo znovuosídlování kraje velmi rûznorod mi skupinami obyvatel, takïe pûvodní kulturní ráz oblasti témûfi zanikl. Tradiãní zpûsoby hospodafiení a vyuïívání pfiírodních zdrojû zmizely s nûmeck m obyvatelstvem, coï mnohde mûlo negativní dopad na dochovan stav pfiírody. Pfiírodní potenciál území umoïnil rozvoj lázeàství a turismu. Mimo území CHKO Jeseníky je zvlá tû chránûno 9 maloplo n ch území na rozloze 70 ha. V sedmi pfiípadech jsou to geomorfologické a krasové jevy chránûné formou pfiírodní památky nebo národní pfiírodní památky. Dvû pfiírodní rezervace k ochranû níïinného mokfiadu a lesního porostu pralesovitého charakteru byly vyhlá eny po roce 996. Poznámka: Okres Jeseník vznikl k JE 0