Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Ekonomická fakulta. Katedra účetnictví a financí. Bakalářská práce. Vypracovala: Vašmuciusová Eva

Transkript

1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Ekonomická fakulta Katedra účetnictví a financí Bakalářská práce Hodnocení efektivnosti vybrané investice, včetně výběru optimálního způsobu financování Vypracovala: Vašmuciusová Eva Vedoucí práce: Ing. Daniel Kopta, Ph. D. České Budějovice 2014

2

3

4

5 Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci na téma Hodnocení efektivnosti vybrané investice, včetně výběru optimálního způsobu financování vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47 zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací These.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích Vašmuciusová Eva

6 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce Ing. Danielu Koptovi, Ph. D. za vedení, odbornou pomoc a vstřícnost při konzultacích. Dále bych pak chtěla poděkovat ZOD Němětice za poskytnutí interních dat pro vypracování této bakalářské práce.

7 Obsah Obsah... 1 Úvod Investice Investice podniku Investiční rozhodování Kritéria investičního rozhodování Peněžní kritéria Nákladová kritéria Zisková kritéria Kapitálové plánování Podnikové cíle Investiční strategie Investiční proces Předinvestiční fáze Investiční fáze Provozní fáze Hodnocení efektivnosti investic Podstata Postup Metody hodnocení efektivnosti investic Ukazatel výnosnosti investice Metoda doby splacení Ukazatel čisté současné hodnoty Ukazatel vnitřního výnosového procenta Ukazatel EVA v hodnocení investic Financování podnikových investic Interní zdroje Odpisy Nerozdělený zisk Rezervní fond a rezervy Externí zdroje financování investic Akcie Dluhopisy Dlouhodobé a střednědobé úvěry

8 Dotace Leasing Riziko Podnikatelské riziko Druhy podnikatelských rizik Postoj k riziku Analýza rizika investičních projektů Charakteristika vybraného podniku Popis projektu Metodika Odhad peněžních toků investice Provozní údaje (rok 2012) Výnosy z investice (rok 2012) Náklady z investice (rok 2012) Vlastní predikce nákladů a výnosů budoucího období Výpočet čisté současné hodnoty Analýza rizika Analýza citlivosti Bod zvratu Vyhodnocení vlastních výsledků Hodnocení efektivnosti dané investice Čistá současná hodnota bez dotace Čistá současná hodnota s dotací Výběr zdrojů financování Analýza citlivosti Čistá současná hodnota bez dotace Čistá současná hodnota s dotací Bod zvratu Čistá současná hodnota při bodu zvratu Závěr Summary Seznam tabulek, příloh Seznam použité literatury Přílohy

9 Úvod Každý podnik se snaží nějakým způsobem rozvíjet investování peněžních prostředků, ať už do aktiv hmotných, nehmotných či finančních. Pokud jde o investici s velkým kapitálovým výdajem, je třeba před zrealizováním zvážit určité faktory. Na základě těchto faktorů se podnik rozhodne, zda je výhodné investici zrealizovat a zda bude mít velký přínos pro podnik v budoucnosti. Tato bakalářská práce se zabývá problematikou investic. Je rozdělena na dvě části. V teoretické části jsou uvedeny základní pojmy investic. Dále je zde kladen důraz na investiční rozhodování a jeho následný proces. V dalších bodech jsou popsány metody hodnocení efektivity investic a jejich následné využití. Dále se práce zabývá způsobem financování investic a to jak z pohledu krátkodobého financování, tak i dlouhodobého a samozřejmě i možným rizikem plynoucím z investice. Praktická část se zabývá konkrétním investičním projektem týkajícím se rekonstrukce staré budovy na chov brojlerů. V další kapitole jsou popsány provozní údaje, náklady a výnosy, které plynou z této investice. Na základě těchto hodnot byla hodnocena efektivita investice za pomoci výnosové metody. Poslední část se zabývá analýzou rizika. 3

10 1. Investice Každý podnik se rozhoduje mezi výrobou spotřebních a investičních statků. Když podnik použije více spotřebních statků ve prospěch investičních statků, získá velké množství obou statků a může růst rychleji. (Valach, 2010) Investice se ve svém nejširším pojetí v ekonomické teorii většinou charakterizují jako ekonomická činnost, při níž se subjekt (stát, podnik, jednotlivec) vzdává své současné spotřeby s cílem zvýšení produkce statků v budoucnosti. (Valach, 2010) Rozdělení investic z makroekonomického hlediska: hrubé investice zahrnují nárůsty investičních statků v daném období čisté investice vyjadřují snížení hrubých investic o znehodnocení kapitálu (Valach, 2010) 1.1. Investice podniku Představují očekávanou přeměnu kapitálových výdajů na budoucí peněžní příjmy za delší časové období. (Synek, 2000) U nás se člení na investice hmotné, které vytvářejí a zvětšují výrobní kapacitu podniku. Dále pak na nehmotné, což jsou například investice na nákup know-how, výdaje na výzkum, vzdělání aj. Poslední jsou finanční investice, které představují nákup cenných papírů, obligací, akcií nebo půjčení peněz společnostem za účelem získání úroků dividend a zisku. (Synek, 2000) 4

11 2. Investiční rozhodování Rozhodování o investicích podniku, jeho budoucím vývoji a efektivnost jsou pro manažery nejdůležitějším rozhodnutím. Investice zatěžuje ekonomiku podniku fixními náklady, ale je i zdrojem přírůstku zisku několik let. Pokud bude investice nesprávně zhodnocená a neefektivní, může dojít k úpadku podniku. (Synek, 2000) Specifika: rozhodování v dlouhodobém časovém období příprava, doba výstavby a doba životnosti u dlouhodobých investic vyšší riziko z dlouhodobého hlediska rozdíl mezi skutečným a očekávaným záměrem z hlediska očekávaných příjmů, výdajů a výnosnosti kapitálově náročné operace jednorázové vklady, přesahující možnosti ekonomického subjektu náročnost na časovou a věcnou spolupráci účastníků investičního procesu každý má svůj cíl a záměr aplikace nových technologií, nových výrobků důsledky na infrastrukturu, ekologii Na používané metody rozhodování a financování mají tato specifika různé požadavky. Nejdůležitější je respektovat důsledně čas, časovou hodnotu peněz, respektovat riziko, které vyplývá z dlouhodobosti investic a nejistoty peněžních toků investičních projektů. Mělo by se uvažovat variantně s různými faktory ovlivňujícími projekt a jeho financování, hodnotit citlivost projektu na různé změny technického i ekonomického charakteru. Také je třeba posuzovat investici nejen z hlediska výnosnosti a rizika, ale i z hlediska jejího vlivu na likviditu podniku. (Valach, 2006) 5

12 2.1. Kritéria investičního rozhodování Dělí se podle efektu na investici, na který se při hodnocení zaměřují. (Marek, 2006) Peněžní kritéria Hodnotí očekávané investiční toky, např. čistou současnou hodnotu, index čisté současné hodnoty, vnitřní výnosové procento, prostou a diskontovanou dobu návratnosti. (Marek, 2006) Nákladová kritéria Hodnocení očekávaných úspor nákladů, které investice přinesou, např. kritérium diskontovaných nákladů projektu. (Marek, 2006) Zisková kritéria Hodnotí očekávaný výsledek hospodaření, kterého bylo dosaženo z investice, např. kritérium průměrné výnosnosti projektu. (Marek, 2006) 2.2. Kapitálové plánování Je to proces dlouhodobého financování investic, které je spojené s investičním rozhodováním. (Valach, 2006) Zahrnuje stanovení dlouhodobých cílů a investiční strategie podniku, dále pak vyhledávání nových, z hlediska očekávané efektivnosti nadějných projektů a jejich předinvestiční přípravu. Je nutné i vypracování kapitálových rozpočtů a odhad stávajících i budoucích peněžních toků v souvislosti s projekty, zhodnocení efektivity projektů z různých hledisek, zejména pak zhodnocení jejich souhrnné finanční efektivnosti. Výsledkem je výběr optimálního řešení financování projektů a kontrola výdajů na projekty a následné zhodnocení realizovaných projektů. (Valach, 2006) 6

13 2.3. Podnikové cíle Podnik se nezabývá pouze jedním cílem (např. zisk). Sleduje více cílů, jako je například tržní hodnota firmy a likvidita, které mají hlavní úlohu. Hlavní cíle v podnikatelské činnosti: efektivnost a finanční stabilita podniku (tržní hodnota firmy, výnosnost investic, likvidita) podíl podniku na trhu, jeho udržení či růst inovace výrobního programu, zařízení a technologií sociální cíle vyjádřené mzdovým a sociálním zajištěním pracovníků, rozvojem jejich kvalifikace, stimulace respektování požadavků na ochranu životního prostředí Uvedené cíle nejsou vždy bez problémů, dochází mezi nimi ke konfliktům, např. dosažení požadovaného zisku může být v rozporu se splněním cíle v oblasti životního prostředí. Při zabezpečování uvedených cílů je nutno tuto konfliktnost respektovat a snažit se o určitý kompromis. (Valach, 2006) 2.4. Investiční strategie Slouží k dosažení požadovaných investičních cílů nebo se snaží se k nim co nejvíce přiblížit. Investor musí posuzovat investiční příležitost s přihlédnutím k faktorům jako je očekávaný výnos investice, očekávané riziko investice a očekávaný důsledek na likviditu podniku. (Valach, 2006) Investiční příležitost, která má nejvyšší výnos, nízké riziko a vysokou likviditu, je nejlepší, ale v praxi se málo vyskytuje. Podle faktorů, kterým investor dává přednost, rozeznáváme různé typy investičních strategii: strategie maximalizace ročních výnosů přednost nejvyšším ročním výnosům, nehledí se na růst ceny investice. Vhodná strategie při nižším stupni inflace strategie růstu cen investice přednost, kde se předpokládá největší zvýšení hodnoty původního investičního vkladu. Vhodná strategie při vyšším stupni inflace 7

14 strategie růstu ceny investice spojená s maximálními ročními výnosy přednost těm projektům, u kterých roste cena investice v budoucnosti a roční výnosy agresivní strategie investic projekty, které mají vysoký stupeň rizika konzervativní strategie projekty, které jsou téměř bezrizikové strategie maximální likvidity projekty, které se dokážou rychle přeměnit na peníze a jsou nejlikvidnější (Valach, 2006) Na základě uvedených typů investičních strategií si investor vybere variantu, která je daná podmínkami, ve kterých podnik investuje a konkrétními dílčími cíli, které podnik sleduje v daném období. (Valach, 2006) 8

15 3. Investiční proces Hlavní podmínky k úspěšné dlouhodobé strategii rozvoje podniku je vlastní příprava k realizaci a následné provedení investičních projektů. (Kislingerová, 2004) 3.1. Předinvestiční fáze Je náročná z hlediska kvalifikace pracovníků a jejich vzájemné spolupráce při jejím sestavování. Je to základní bod pro úspěšné provedení projektů a jejich fungování. (Valach, 2010) Na základě získaných informací z neustálého sledování podnikatelského okolí podniku je třeba posoudit, vyjasnit jednotlivé investiční příležitosti a ekonomické efekty plynoucí z těchto příležitostí. (Kislingerová, 2004) Tato metoda by měla určit základní charakteristiky investičních příležitostí a přispět k jejich výběru, aniž by byla příliš podrobná a nákladná. (Valach, 2010) V další části se vypracovává předběžná technicko-ekonomická studie, která se používá spíše u rozsáhlých a nákladných projektů. Obě metody jsou stejné, liší se pouze mírou podrobností, prověřeností údajů a hloubkou analýzy. (Valach, 2010) Vypracování prováděcí studie zajišťuje uspořádání různých informací, na základě kterých se rozhoduje o vyhodnocení projektu z hlediska realizace či zamítnutí. (Valach, 2010) Základní obsah technicko-ekonomické studie investičního projektu tvoří: souhrnný přehled výsledků zdůvodnění a vývoj projektu kapacita trhu, produkce a materiální vstupy lokalizace a prostředí technický projekt a organizační projekt pracovní síly časový plán realizace finanční a ekonomické vyhodnocení včetně rizika (Valach, 2010) 9

16 3.2. Investiční fáze Tato fáze zahrnuje více činností, které dohromady tvoří realizaci projektu. Vytvoření právního, finančního a organizačního rámce je základem pro začátek investiční fáze a vlastní realizace projektu. (Fotr & Souček, 2005) Vlastní realizace projektu a uvedení projektu do provozu obsahuje tyto činnosti: vytvoření potřebné právní, finanční a organizační základny získání technologie výběr dodavatelů dlouhodobých i krátkodobých aktiv získání potřebného majetku zajištění personální stránky záběhový provoz (Kislingerová, 2004) Předpokladem kvalitního plánu je dobře vypracovaná technicko-hospodářská studie s přesným časovým harmonogramem. Pokud se podcení v předinvestiční fázi, může dojít ke ztrátě ve finanční fázi. Jestliže se včas identifikují odchylky v průběhu plnění plánu, může se posoudit jejich vliv a celkové plnění plánu včetně rizika. (Kislingerová, 2004) 3.3. Provozní fáze Týká se řízení celé etapy realizace projektu. Mohou vznikat problémy jak z krátkodobého hlediska, což se projeví při uvedení projektu do provozu, ale také z dlouhodobého hlediska, které se týká celkové strategie projektu. Je třeba přistoupit k úpravě, jestliže vývoj v okolí podniku nebude v souladu. To může být náročné a nákladné. (Kislingerová, 2004) 10

17 4. Hodnocení efektivnosti investic 4.1. Podstata Toto hodnocení slouží k výběru vhodné investiční alternativy, která bude pro firmu výhodná a přinese co nejvyšší výnos, jestliže existují přiměřené investiční alternativy a má-li firma dostatečné finanční zdroje. (Petřík, 2009) S cílem dožení zisku je ochoten investor vynaložit svůj současný příjem. Výdaje na investici se porovnávají s výnosy, které investice přinese, tzn. hodnocení výnosnosti investice. Přírůstky odpisů a zisků, které se do podniku navrátí v ceně prodaných výrobků, jsou výnosem z investice. Tyto dvě složky tvoří cash flow (peněžní tok). Investice je přijatelná, jestliže její výnosy budou vyšší než vynaložené náklady. (Synek, 2000) Druhým významným kritériem je rizikovost, která nám říká, že nebude dosaženo očekávaných výnosů. A poslední je doba splacení investice, což je přeměna investice do peněžní podoby. (Synek, 2000) Vysoká výnosnost, bezrizikovost a co nejdříve zaplacená investice je nejlepší investice, bohužel se v praxi objevuje velmi zřídka. (Synek, 2000) Cílem je rozhodnout, zda investici realizovat nebo vybrat nejvhodnější z více investičních projektů. (Synek, 2000) 4.2. Postup Určíme si odhad jednorázových nákladů na investici, který je nejpřesnější u investičních nákladů na pořízení strojů, zařízení na výrobu a pozemků. U nákladů na stavbu, výzkum a vývoj, přeškolení pracovníků, ochranu životního a pracovního prostředí už odhad není tak spolehlivý. (Synek, 2000) Čistý zisk a odpisy plynoucí z investice jsou nejdůležitějšími položkami ve výnosech. U výpočtu vycházíme z odhadu budoucích tržeb a nákladů. Přírůstek zásob a očekávaný růst tržeb zvyšuje pohledávky a vyvolává potřebu dodatečných zdrojů. Rozdílem přírůstku oběžných aktiv a přírůstku krátkodobých pasiv je změna čistého pracovního kapitálu. Pokud hodnota nabývá kladných hodnot, jsou nutné dodatečné finanční zdroje a to se projeví v rozpočtu cash flow. Riziko z investice 11

18 vypočítáme z pesimistického a optimistického odhadu nebo ho nepřímo zahrneme do podnikové diskontní míry. (Synek, 2000) K výpočtu současné hodnoty očekávaných výnosů bereme v úvahu faktor času, který říká, že se mění časová hodnota peněz. Budoucí hodnotu tedy přepočítáváme na současnou hodnotu. Ta je definována jako peněžní suma, která musí být investována, pokud má být ve stanovené době získána zpět větší o očekávané výnosy. (Synek, 2000) Vzorec pro výpočet současné hodnoty cash flow kde: SHCF = současná hodnota cash flow v obdobích t CF t = očekávaná hodnota cash flow v období t k = sazba kapitálových nákladů na investici t = období 1 až n (roky) n = očekávaná životnost investice v letech (Synek, 2000) U výpočtu cash flow je důležité přihlédnout k míře inflace a podle její předpokládané hodnoty všechny veličiny upravit. (Synek, 2000) 12

19 5. Metody hodnocení efektivnosti investic Pro výběr a posouzení efektivnosti investičních projektů existuje několik druhů metod. (Valach, 2010) Statické metody nerespektují faktor času, který zde nemá významný vliv na rozhodování o investicích, například když investujeme jednorázovou koupí majetku s krátkou dobou životností (jeden až dva roky). Čím nižší je diskontní sazba, tím je vliv faktoru času méně důležitý. (Valach, 2010) Dynamické metody se používají u investičních projektů s delší dobou životnosti dlouhodobého majetku. Výběr vhodné varianty projektu ovlivňuje faktor času, pokud s ním není počítáno v propočtech, může dojít ke zkreslení pohledu na efektivnost projektů a špatnému rozhodnutí. Promítá se do stanovení peněžních příjmů a kapitálových výdajů projektu. (Valach, 2010) Dále můžeme hodnotit efektivnost investic z hlediska pojetí efektů z investičních projektů, které lze rozdělit na: metody, kde je kritériem hodnocení očekávaná úspora nákladů metody hodnocené na základě očekávaného účetního zisku metody, u nichž je kritériem hodnocení očekávaný peněžní příjem z projektu (Valach, 2010) 5.1. Ukazatel výnosnosti investice Tento ukazatel je nejjednodušší pro hodnocení investice, ale nebere v úvahu rozložení zisku v čase. Poskytuje rychlou a vysoce názornou představu o rentabilitě investice. (Valach, 2010) Vzorec pro výpočet výnosnosti investice kde: Z r = průměrný čistý roční zisk plynoucí z investice IN = náklady na investici (Valach, 2010) 13

20 5.2. Metoda doby splacení Počet roků, za jaké se tok výnosů rovná původním nákladům na investici, se nazývá doba splacení. (Kislingerová, 2004) Doby splacení jsou různé podle oboru i odvětví. (Petřík, 2009) Pokud jsou výnosy investice za celou dobu životnosti stejné, tak vydělíme investiční náklady očekávanými čistými výnosy za rok a zjistíme dobu splacení. Postupným sčítáním ročních částek cash flow do výše investičních nákladů vypočítáme dobu splacení investice, která má každý rok životnosti jiné výnosy. (Synek, 2000) Při srovnání doby splacení investiční varianty vybereme tu s nejkratší dobou. Neberou se v úvahu výnosy po době splacení a časové rozložení výnosů v době splácení, což je u této metody nevýhoda. (Synek, 2000) Tato metoda se používá zpravidla v bankách a finančních institucích, kde se na základě kritérií doby návratnosti s oceněním věřitelského rizika rozhodují o poskytnutí či odmítnutí úvěrů klientům. (Petřík, 2009) 5.3. Ukazatel čisté současné hodnoty Je to dynamická metoda pro hodnocení efektivnosti investic, která za efektivnost považuje peněžní příjem z projektu, kde základem je zisk po zdanění, odpisy a ostatní příjmy. Můžeme ji definovat jako rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy z investičního projektu a kapitálovým výdajem. (Valach, 2010) kde: ČSHI = čistá současná hodnota investice SHCF = současná hodnota cash flow CF = očekávaná hodnota cash flow v období t IN = náklady na investici k = kapitálové náklady na investici t = období 1 až n n = doba životnosti investice (SYNEK, 2000) 14

21 Výhodou je srozumitelnost a respektuje se časová hodnota peněz. Hlavní nevýhodou u této metody je stanovení diskontní sazby, reálné budoucí hotovostní toky investice a budoucí zůstatková hodnota v dlouhém časovém období. (Petřík, 2009) Pokud ČSHI > 0, jsou investiční peněžní příjmy vyšší než investiční peněžní výdaje a je vhodné tento investiční projekt realizovat, zaručuje nám požadovanou míru výnosu a zvyšuje tržní hodnotu firmy. Jestliže ČSHI < 0, jsou investiční peněžní příjmy nižší než investiční peněžní výdaje a není vhodné projekt uskutečňovat. Management podniku rozhodne, zda projekt uskutečnit či nikoliv, pokud ČSHI = 0, tzn., že se investiční peněžní příjmy rovnají investičním peněžním výdajům. (Marek, 2006) 5.4. Ukazatel vnitřního výnosového procenta Patří mezi dynamické metody hodnocení efektivnosti investic. Za efekt považuje peněžní příjem z investičního projektu a bere v úvahu časový faktor. (Valach, 2010) VVP můžeme definovat jako takovou úrokovou míru, při které současná hodnota peněžních příjmů z projektu se rovná kapitálovým výdajům (event. současné hodnotě kapitálových výdajů). (Valach, 2010) Je to výnosnost, kterou nám investice přináší za dobu její životnosti. Čím vyšší je vnitřní výnosová sazba, tím je výhodnější investici realizovat. (Petřík, 2009) Nelze ji využít pro všechny investiční projekty, pro některé se musí zkombinovat s jinými metodami a pro jiné ji použít nelze. (Petřík, 2009) kde: SHCF = současná hodnota cash flow CF = očekávaná hodnota cash flow v období t IN = náklady na investici k = kapitálové náklady na investici t = období 1 až n n = doba životnosti investice (Synek, 2000) 15

22 5.5. Ukazatel EVA v hodnocení investic Ekonomická přidaná hodnota (EVA) se používá i pro hodnocení investic. Součet toku diskontovaných hodnot EVA je stejné jako čistá současná hodnota. Při výpočtu ukazatele EVA bereme v úvahu hodnotu investice každoročně snižovanou o odpisy. (Synek, 2000) 16

23 6. Financování podnikových investic Financováním investic podniku se obvykle rozumí financování prvotního pořízení, obnovy a rozšíření různých forem dlouhodobého majetku. Financování investic je dlouhodobé financování, protože se přeměňuje investiční majetek na peněžní formu déle než u běžného majetku a je vázán v investičním majetku po delší dobu. (Valach, 2010) Dlouhodobé financování někdy rozdělujeme na střednědobé financování, které je v rozsahu 1 5 let a na vlastní dlouhodobé financování, kde má majetek životnost vyšší než 5 let. (Valach, 2010) Je důležité získat dostatečný objem finančních zdrojů na pokrytí potřeb projektu pro úspěšné realizování investice. Při nedostatku peněžních prostředků může dojít k zbrzdění či úplnému zastavení projektu. Důsledky financování projektu: ovlivnění rizika a tím i diskontní míry ovlivnění velikosti cash flow prostřednictvím úroků, splátek dluhů a výplat podílu z vlastního kapitálu (Kislingerová, 2004) Zdroje financování investičních projektů lze rozdělit podle několika hledisek, které znázorňuje tabulka níže. (Kislingerová, 2004) Tabulka 1: Zdroje financování investičního projektu Vlastnictví zdrojů interní vlastní zisk Cizí podniková banka Původ zdrojů externí odpisy vklady vlastníků dotace a dary rezervy na důchod úvěry finančních institucí dluhopisy finanční leasing rizikový kapitál obchodní úvěry ostatní závazky Zdroj: Kislingerová,

24 6.1. Interní zdroje Odpisy Dlouhodobý majetek nemůžeme při pořízení zahrnout do provozních nákladů najednou, ale postupně v jednotlivých letech životnosti ve formě odpisů. (Valach, 2010) Odpisy jsou nepeněžní náklad snižující vykazovaný zisk i přesto, že nejsou výdajem a nesnižují peněžní prostředky. (Valach, 2010) Jsou stabilním zdrojem financování oproti zisku, jelikož nejsou ovlivněny tak velkým množstvím proměnlivých faktorů jako zisk. Pokud nevytvoří podnik zisk a tržby kryjí pouze úroveň nákladu, jsou odpisy k dispozici. (Valach, 2010) Výše odpisů ve finančním odpisovém plánu nebo v účetnictví o skutečných nákladech podniku závisí na následujících faktorech: výši a struktuře nehmotného a hmotného dlouhodobého majetku ceně majetku, který se odepisuje době životnosti majetku metodě odepisování (Valach, 2010) Nerozdělený zisk Nazývá se tak část zisku po zdanění, která v podniku zůstane po rozdělení do fondů ze zisku, dividend či podílů na zisku a ostatního použití zisku. (Marek, 2006) Podíl nerozděleného zisku na celkovém kapitálu není vysoký, kdežto podíl na financování investic je mnohem vyšší. (Valach, 2010) Důležité je přeměnit účetně vykazovaný zisk na peněžní prostředky, protože podniky mohou vykazovat zisk z běžného roku, i když nedisponují odpovídajícími peněžními prostředky na financování vlastního rozvoje. (Valach, 2010) Schéma nerozděleného zisku v akciové společnosti: Zisk z běžného roku před zdaněním - daň ze zisku - příděl rezervnímu fondu ze zisku - příděly ev. jiným fondům ze zisku podle stanov a. s. 18

25 - úhrada tantiém - výplata dividend či podílů na zisku - ostatní použití zisku (zvýšení základního kapitálu, úhrada ztrát z minulých let) = nerozdělený zisk běžného roku + nerozdělený zisk z minulých let - nerozdělený zisk koncem roku (Valach, 2010) Rezervní fond a rezervy Je to část zisku, kterou si podnik nechává na ochranu proti různým rizikům. Využívá je jako interní zdroj financování, jestliže není určený na financování předem daných potřeb. Tvoří se dva druhy rezervních fondů v akciových společnostech, a to povinné (obligatorní) a dobrovolné (fakultativní). (Valach, 2010) Na základě zákona se tvoří povinné rezervní fondy. Slouží jako ochrana zájmů věřitelů a akcionářů státem, kde při vkládání kapitálu do akcií vzniká značné riziko. Dobrovolné rezervní fondy záleží na rozhodnutí valné hromady akciové společnosti. Je předem vymezen účel použití, a proto omezuje jejich využití ve finančním řízení. (Valach, 2010) Rezervy se zahrnují do nákladů podniku a mají omezený účel použití, čímž se odlišují od rezervních fondů. Zákonné rezervy jsou daňově uznatelným nákladem a jejich výši a použití stanovuje zákon. Pokud podnik rozhoduje o jejich výši, hovoříme tak o ostatních rezervách, které nejsou daňově uznatelným nákladem. (Valach, 2010) Výhodou je, že se nezvyšuje počet akcionářů či věřitelů a jejich kontrolní úloha, také na emisi cenných papírů nevznikají náklady. Finanční riziko firmy a riziko vzniku nákladů finanční tísně či úpadku se snižuje při růstu vlastního kapitálu. Samofinancování kryje i investice s vysokým stupněm rizika, na které se těžko získávají externí zdroje. (Valach, 2010) Nerozdělený zisk je nevýhodou samofinancování z důvodu nízké stability a je to poměrně dražší zdroj. (Valach, 2010) 19

26 6.2. Externí zdroje financování investic Jsou to rozmanitější zdroje z hlediska inovací na finančních trzích a rozvoje. Při používání externích zdrojů podnikového kapitálu je nutné zhodnotit důsledky těchto zdrojů na podnik prostřednictvím úvahy o vlivu zvýšení kapitálu pomocí externích zdrojů na čistý zisk, rentabilitu celkového a vlastního kapitálu a úvahy o vývoji likvidity podniku. (Marek, 2006) Akcie Akcie (angl. share nebo stock) je cenný papír, který osvědčuje práva jeho majitele (společníka) a jeho vlastnický podíl na podnikovém kapitálu. (Marek, 2006) Akcionářům plynou různá práva z vlastnictví akcie, především podílení se na vytvoření zisku společnosti, účastnění se valné hromady a hlasování o obsazení míst v představenstvu, dozorčí radě a o budoucích cílech společnosti. (Jindřichovská & Blaha, 2001) Na řízení akciové společnosti nepřímo hlasováním o důležitých strategických otázkách podniku se podílí majitel akcie. Má právo na danou část zisku formou dividend, na majetkový zůstatek při likvidaci společnosti a při emisi dalších akcií na jejich nákup. Za závazky společnosti ručí majitel pouze do výše svého vkladu, jde o tzv. omezené ručení. (Marek, 2006) Hlavní rozdělení akcií z hlediska financování se člení podle rozsahu práv akcionářů. První jsou kmenové akcie, u kterých má majitel právo účastnit se hlasování na valné hromadě a má nárok na plnou dividendu. Z hlediska financování podniku nemají tyto akcie určené datum splatnosti, nevyžadují platby majitelům ve formě úroků, lépe se prodávají a plynou z nich vyšší dividendy. Emitování akcií je více nákladné než u prioritních akcií a dluhopisů a to je jednou z jejich nevýhod. (Marek, 2006) Dalším jsou prioritní akcie, které mají stálou výši dividend bez ohledu na zisk a majitelé nemají hlasovací právo. Pokud poklesne rentabilita podniku, je to pro vlastníky prioritních akcií výhoda, ale pro akciovou společnost ne. Na výplatu dividend mají přednostní nárok před kmenovými akciemi. Vydávají se, pokud není zájem o kmenové akcie a pokud podnik potřebuje zvýšit vlastní kapitál. (Marek, 2006) Z hlediska financování při zvýšení kapitálu nemají vliv na rozhodování u kmenových akcií, na výši dividend kladou nižší nároky na rozdíl od akcií kmenových. 20

27 U financování je také důležitý rozdíl mezi tržní cenou akcie při emisi a jmenovitou hodnotou akcie, který nazýváme emisním ážiem. (Marek, 2006) Dluhopisy Dluhopis je dlouhodobý úvěrový cenný papír vyjadřující závazek dlužníka (emitenta) vůči majiteli (věřiteli). Splatnost za určitou dobu, předem stanovený úrok a nemožnost věřitele podílet se na rozhodování podniku jsou charakteristickými znaky dluhopisů. (Marek, 2006) Rozlišujeme dluhopisy podle emitenta, podle úroku, podle způsobu emise či podle způsobu ručení emitenta aj. Zákonné předpisy upravují emise dluhopisů, jejich náležitosti podmínky povolení emise, formu emise a splácení dluhopisů, způsoby stanovení výnosů z dluhopisu a zvláštnosti různých druhů dluhopisů. (Marek, 2006) Výhody dluhopisů z hlediska financování podniku: úrok je pevně stanoven, majitel dluhopisů se nepodílí na zvýšeném zisku placený úrok z dluhopisů je obvykle nižší než dividenda z kmenových i prioritních akcií akcionáři neztrácejí svou kontrolu nad činností podniku při vyšším užívání dluhopisů úrok z dluhopisů je plně odpočitatelnou položkou pro účely daně z příjmu pružnost v tvorbě finanční struktury při evet. předčasném splacení dluhopisů (Marek, 2006) Nevýhoda dluhopisů pro financování emitujícího podniku: nutnost pevné splátky, zejména v případech, kdy zisk kolísá vysoké riziko změn podmínek, za kterých byly dluhopisy emitovány s ohledem na dlouhou dobu jejich splacení emisní náklady zvyšování finančního rizika, což znamená podstatné zvýšení nákladů na pořízení kapitálu od určité míry zadluženosti (Marek, 2006) 21