Nová média nové styly?

Transkript

1 Prof. PhDr. Marie Krmová, CSc. Ústav jazykovdy Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Nová média nové styly? New media - new styles? Klíová slova: Styl, teorie stylu, stylová diferenciace text, vznik nových objektivních styl Anotace: Sta sleduje psobení nov vznikajících zpsob pedávání informace na formování jazykového stylu. V souasnosti dochází k otevení hranic mezi kulturami, což vede i ke sbližování stylových norem v tchto kulturách vzniklých.usnadnní technické stránky produkce textu vede také ke sbližování jazyka a stylu text mluvených a psaných. Navíc se rozšiuje skupina osob, které tvoí veejné vcné texty. Na jedné stran roste významu stylu pro prezentaci produktora komunikátu, na druhé stran se však oslabuje schopnosti vnjší stránky textu ho skuten identifikovat. Ve vdeckých diskusích se poukazuje na to, jak je vtšina existujících text z hlediska funkce rozporná. Pochybnosti by ml vzbuzovat nikoli sám aparát funkní stylistiky s pedstavou nkolika málo funkních styl, ale zpsob, jímž je bžn užíván: je teba ho brát nikoli jako absolutní výpov o realit, ale jako nástroj, který umožuje pojmout mnohotvárnou realitu sdlování do jistých obecných kategorií, aby o ní bylo možno na metajazykové úrovni mluvit. Druhý extrém, maximální rozšíení potu obecných styl spojené s rezignací na pedstavu stylových norem není vhodný, protože neguje smysl stylistiky jako zobecujícího vdního oboru. Inovace pojetí stylistiky by mla vést nikoli k rozšiování inventáe styl, ale hloubji k novému ešení jejich podstaty. Takový pohled lze zatím jen pipravovat, mj. i diskusemi na odborném fóru. I tu jde o odraz nové komunikaní situace, kterou posílila nová média: odborné komunikace jako permanentního bezprostedního diskurzu. Annotation: The concept of functional styles has been since the 1930s part of stylistic investigations in the Czech context as well as in the broader context of Slavonic studies. The concept of functional styles operates with given general functions of language to which the individual language features are being found, mostly at the levels of naming units or

2 composition of the text. The new, revised edition of the textbook "Stylistika souasné eštiny" [Stylistics of Contemporary Czech] that is being currently prepared brings again into question what level of generalization is possible when describing the level of style in language and what viewpoint in general is acceptable, with regard to the present-day differentiation of texts. Besides, it is necessary to take into consideration style as a quality of the whole unit of communication and loosening the relationship style stylistics standard language. The increasing number of media of communication also plays a significant role. It results in opening borders among cultures and "national" styles, covering up differences between written and spoken utterances and devaluation of written and spoken word, enlargement of group of people who can create public texts of notional orientation, growing importance of style for the producers presentation and the decrease of the possibility to identify them by the appearance of the text, substitution of real communication for virtual and origin of multimedia communication. Using language in communication, effects of these influences are ambiguous. In scholarly discussions it is pointed out that most of the existing texts are ambiguous as far as their function is concerned and that under these circumstances there is a growing number of texts which are polyfunctional or ambiguous as to their function. However, it is not the concept itself, i.e. the concept of functional stylistics with several functional styles, that should be doubted, but rather the way the concept is usually applied. It is necessary to regard this concept not as an absolutely valid information about reality, but as a tool that provides the possibility to categorize the manifold reality of communication into certain general categories, so that it would be possible to discuss it at the level of metalanguage. The other extreme, the maximum enlargement of the number of general styles and giving up the concept of stylistic norms, is not suitable, because it denies the role of stylistics as a generalizing scholarly discipline. The innovations concerning the orientation of stylistics should not lead to enlargement of the number of styles, but deeper - to new investigations concerning their essence. At present it is just possible to prepare such approach; apart from other things by scholarly discussions. This is also a reflection of the new situation of communication reinforced by the new media: a scholarly discourse as a permanent direct discourse.

3 Nová média nové styly? Souástí eského, ale i šíejí slavistického uvažování o stylu je již od ticátých let pojem funkního stylu, který je vymezován jaksi zvení s oporou o filozoficky pojaté funkce, jež je možno vztáhnou k jazyku velmi obecn. K tmto funkcím se pak nacházejí jisté rysy jazyka, patrné spíše na rovin pojmenování, event. v syntaxi a výstavb textu. Ustálila se pitom jejich vazba na vyjadování spisovné, i když to nemusí být pravda, protože základní funkci prost sdlovací, odborn sdlnou a estetickou lze realizovat jakoukoli varietou národního jazyka, event. v téže spolenosti i jazykem cizím: je jen vcí kulturní tradice, že nap. slangové vyjadování odborných témat je odsunuto do komunikace skupinové, tedy nikoli celospoleenské. V eské tradici stále dominují bühlerovské 4 funkce stojící za klasickou pedstavou 4 funkních styl, jež je dodnes rozhodující pro klasifikaci stylu nejrznjších proveniencí, žánr a zpsob prezentace. Takové velmi zobecnné hledisko jist vyhovovalo na poátku koncipování teorie funkních jazyk (a sekundárn funkních styl), není však pochyb, že zmny komunikace mohou ukázat limity jeho poznávací síly v rámci lingvistiky. Snad i proto nevymizelo chápání stylu jako záležitosti jen eové, tedy nenáležející vbec k tradin chápanému obsahu lingvistiky, a zejména v jednotlivých studiích také tendence sledovat jen singulární styl nebo funkci vybraných prvk v rámci rzn volené množiny text (vtšinou množiny dané píslušností k nkterému klasickému funknímu stylu) na úkor pokus o jakási by podmínná zobecnní. Ojedinlé eské komplexnjší práce sledují v koneném efektu (bez ohledu na snahu o úplnost) zase jen dílí aspekty: Jedlika a kol. (1970) pedevším píznakovost výrazových prostedk nižších rovin jazyka s ohledem na rozptí jazyka spisovného, Beka (1992) pojmenování, syntax a kompozici bez zobecnní typ text v alespo naznaených stylových normách. Stylistika eštiny (1991) se pokouší vyjít od vyjadovacích poteb a ukázat stylové normy, ale naráží pitom jak na neúplnost vstupních poznatk, tak i na velkou variabilitu text a na obtíže dané komplexností vliv, které styl text formují. Volba konstituujících faktor projev, mluvenosti, pojmovosti, získávací a pesvdovací funkce a deklarování estetické funkce, je zatím jen pokusem vycházet od podstaty textu samého, a jak ukazuje samo pojmenování faktor, pokusem oscilujícím mezi tradicí a novostí. Krom toho je kniha tvoena autorským kolektivem a v jednotlivých ástech se, jak pipomnli i recenzenti, názory spoluautor rozcházejí. Ani navazující Stylistika souasné eštiny téhož kolektivu (1997) to pes patrný posun v chápání, neešila. Nové, doplnné vydání této práce, jež se práv pipravuje, nutí zamyslet se znovu nad tím, k jakému

4 zobecnní je únosné pi komplexnjším popisu stylové roviny jazyka pistoupit, a také nad tím, jaký zorný úhel je pro to obecn - a to i vzhledem k dnešnímu stavu rozrznnosti text - pijatelný. A pokusit se i vzhledem k posunm chápání stylu hledat kritéria lenní v dominantní funkci komunikátu v societ, nikoli tedy v nkteré obecné funkci jazyka, a s pihlédnutím ke složce obsahové, jejíž podíl na stylu je v rámci komunikátu nezanedbatelný. A konen i s ohledem na to, že se zmnily výrazn podmínky mezilidské komunikace, na což by mla ta složka lingvistiky, která se fungováním jazyka v komunikaci zabývá, tedy (v pojetí, jež pokládáme za správné) stylistika, reagovat. Na rozdíl od minulých století, kdy byly komunikaní podmínky v podstat stabilizované (za poslední rozhodující zmnu pokládáme rozšíení knihtisku a s ním vytvoení celospoleenské komunikaní sféry a vdí role psaného slova v ní), jsou v posledních letech zmny velké. Jsou sice založeny na zmnách pouhé techniky pedávání informací, ale dsledky mají pro samy modely mezilidské komunikace, a tedy také pro sdlování pomocí pirozeného jazyka, jež nás ve stylistice zajímá. Pokud bychom pokládali za materiálovou bázi stylistiky pouze texty umlecké s tímto názorem se ovšem nemžeme ztotožnit (Krmová, 1994 v rámci diskuse Styl? Moje dzisiesze rozumienie stylu) -, pak nová média v zásad podmínky komunikace, a tedy ani podmínky produkce a recepce textu, nezmnila: rozšiuje se jen okruh zvukových a vizuálních realizací umleckých text, ale hranice mezi zámrem estetizujícím (v široké škále krásnoošklivo) a táž jako díve. Možnost, že by umlecký text vnímal mén sofistikovaný tená jako reálnou informaci, samozejm stále existuje (poítá s ní nap. žánr literatury faktu, jehož postavení je ovšem z hlediska tradiního obrazu funkních styl pomezní), je však bu náhodná, nebo je souástí širšího estetizujícího zámru autora oscilujícího mezi realitou a nerealitou. Zejm si jen v teorii více uvdomujeme, že estetinost-neestetinost zámru není vztahem kontradiktorickým. Zamíme se na oblast text vcných, v nichž je estetizující složka sekundární, i když nikoli nulová (srov. výrazný podíl estetina pi realizaci komunikaního zámru v jednotlivých žánrech publicistiky, význam estetické složky komunikace v kvalitním textu odborném a vdeckém, v nichž je vždy podstatná složka kongitivní). Estetizující roli hraje koneckonc i jazyková hra, jež akcentuje formu, event. vztah obsahu a formy jazykových znak podobn jako umlecké vyjadování a jež je i souástí stylových norem konverzace, tedy komunikace bžné dorozumívací sféry s výraznou funkcí fatickou (Hoffmannová, 2001; srov. už pipomínku aktuálních aktualizací v konverzaci u Havránka, 1932, s. 53). Pi studiu vcných text je teba pedevším poítat se zmnou pohledu, která odpovídá vývoji stylistického bádání. Pokud bylo v popedí zájmu sledování výsledku stylizaního

5 procesu, tedy styl hotového textu oproštného od podmínek percepce, byly samozejm centrem pozornosti texty psané: v nich se mlky pedpokládalo, že jsou realizovány v procesu zámrn stylizace spojené s korigováním textu, že jsou v nich (na rozdíl od textu nepipraveného, kde existence klasických fází není patrna) vdom pítomny všechny tradiní fáze stylizaního procesu, protože jakýkoli psaný projev byl (dík kulturní situaci) projevem naueného zvládání jazyka a byl vnímán jako nco mimoádného (srov. vzpomínková vyprávní o tom, jak se v 19. století lidé na venkov chystali psát dopis uplynulo drahn asu a mnoho píprav, než byl dopis napsán a posléze i odeslán). Navíc pvodní myšlenky funkní stylistiky vycházely z pedstavy o funkcích jazyka spisovného, který fungoval a funguje bez ohledu na pání a iluze pedevším v psané, event. pedítané podob. Mluvené projevy byly sice na obecné úrovni brány v úvahu (srov. i vymezení hovorového funkního jazyka v zmínné klasické Havránkov stati, 1932, s. 68) ne však vinou technických podmínek skuten ze stylistického hlediska studovány (Krmová, 1995). Tento stav se postupn rozkládá, a to nikoli pouhým psobením zásadních zmn v lidské komunikaci, která poád existuje na úrovni soukromé i rznou mrou veejné, ale práv vlivem zmn technických podmínek komunikace, které v posledních letech staré hranice ruší. V dsledku toho by bylo vhodné zvážit a nov vymezit dosud jako axiomy pijímané stylotvorné faktory a v návaznosti na to uvážit i obecnjší kritéria vymezení styl. Pi stylu je pak nezbytné, jak se už dnes dje, poítat vždy s komplexem stylotvorných faktor, nikoli s dominancí faktoru jediného; za simplexní (Hausenblas, 1973, petisk 1997) není pak pi bližším pohledu možno pokládat styl žádného komunikátu, i když se to mže na první pohled zdát. Pipomeme zde, kde mžeme vliv zmn médií pozorovat. Tytéž objektivní zmny pitom mohou mít v komunikátech rzné, nkdy i protichdné efekty. 1. Rozvoj medií umožuje otevení hranic mezi kulturami a jejich projevy, k nimž styl také patí. Nejde tu o zvládnutí cizích jazyk, schopnost v nich íst, psát, ústn komunikovat, ale o propojení svta pomocí sít sítí, pi níž nejde jen o informace, ale i zpsoby jejich prezentace (k dsledkm Krmová, 1999). Toto otevení má za následek také koncentraci vydavatel v žurnalistice s pemírou jazykových mutací rzných periodik, pi níž se sice nkdy adaptují texty (nap. i náhradou cizích fiktivních - jmen osob a míst v píbzích ze života), ne však obecné zpsoby vyjadování. V nákladných periodicích je to patrno nejen v obrazové složce, ale nap. i v zámrné kultivovanosti jazyka pomocí nemotivovaného užívání cizích slov, v levnjších v lidovosti ve smyslu primitivního jazyka s omezenou slovní zásobou a málo propracovanou vtnou a nadvtnou stavbou. V této situaci nepozorujeme odklon od spisovného jazyka (v jeho nivelizované podob), protože neutrální

6 spisovnost je pro tvrce textu málo namáhavá a pro vnímatele nekonfliktní. Vliv však zasahuje ostatní složky stylu a pes zdánlivou šíi vlastn nivelizuje. 2. Ztrácejí se hranice mezi psaným a mluveným projevem, protože nová média umožují rychle produkovat texty v psané podob a rychle je pedávat píjemci. Týká se to zatím komunikace neveejné, ale jsme možná jen na zaátku procesu, který vyústí v??? Samozejm trvá rozdíl zvukové a grafické realizace, ale ten není pro rozdíl styl jediný a zejm není sám podstatný podstatné jsou až jeho dsledky pro stavbu textu a jazyk. Rysy pokládané u mluvených projev za typické nedostatek vtné perspektivy, uvolnní vtné a nadvtné stavby textu atd. (srov. Hoffmannová, 19XX) jsou najednou souástí i text psaných, pokud ty byly spontánn a rychle vytvoeny a obratem prezentovány píjemci. Naopak do psané komunikace se prosazuje komplexnost komunikátu alespo náznakem smajlík a zvýrazování ástí komunikát suplujícím zmny dynamiky ei. Uvolnní hranice spisovnosti je v takových textech pravidlem. Navíc v nich ustupuje základní dodržování pravopisné kodifikace, patrná je nechu k oprav napsaného. Tu ovšem pispívá i fakt, že mnohé programy pro zpracování elektronické pošty nejsou uzpsobeny eské abeced a njaký ten pravopisný nebo morfologický nedostatek se v textu bez hacku a carek ztratí. 3. Zdánliv vedou nová média k devalvaci slova, k tvorb dlouhých text tkajících od myšlenky k myšlence, od zvláštnosti vyjádení k jiné zvláštnosti, od projevu rzn vysplé osobnosti tvrce k projevm smujícím k šokování píjemce, k nezámrnému narušování pesnosti a obecné srozumitelnosti vcného komunikátu atd. Je tu ale i tendence opaná: Zprávy SMS jsou omezeny v rozsahu: bu musí dojít k selekci informace, což není snadné, nebo k její zvláštní segmentaci do nkolika samostatných sdlení (pomime nákladnost takového ešení), nebo k vyjadování neúplnému, telegrafickému. Tato zpsoby tu byly již dávno pítomny, dokonce se ve škole uilo, jak formulovat levný telegram, ale skutenou potebu takových text pocioval produktor jen velmi omezen. Dnes naopak SMSky posílá každý každému, asto podléhaje reklam jako nástroj posílení vazeb, tedy ve funkci fatické. Místo popovídání jsou tu však jen signály, že o tob vím. SMS však vytváí také zvláštní stylové hodnoty: rozkládá souvislou informaci, kterou bychom mohli íst na jeden pohled, do souboru kratikých ádku velikosti miniobrazovky. Nap. i prostinká anekdota tak získává naptí velké epiky, protože z ásti, která se na obrazovku veška, tžko odhadnete postup text vedoucí/nevedoucí k point 4. Nová média zrodila i nové zpsoby komunikace komunikaci multimediální. Jinde (Krmová, 2001) jsme se zamýšleli nad problémy tohoto žánru, zde tedy jen pipomeneme, že nejde o pouhé propojení slova, zvuku a obrazu, ale i zcela nový zpsob

7 segmentace informace do velikosti obrazovky, jiný vztah mezi obrazem a jazykovým doprovodem, snazší, nebo odkaz umožní rychle pejít k detailu, vyvolat popisku apod., ale i tžší, protože je nutno informaci již od poátku jinak strukturovat. Je tu i nový vztah k píjemci, který vlivem stále ješt nového atraktivního média oekává nejen informaci, ale i jistou míru zábavy atd. I když zámr textu jako celku mže být uchopen v rámci tradiních funkcí jazyka, forma vede v jednotlivých místech komunikátu k jejich rozmlnní a zmatení. 5. Rozvoj technických možností ruší hranici mezi skupinami osob, které mohou vstupovat do celonárodní komunikace, a ostatními, kteí komunikují jen na úrovni lokální a soukromé. Jde o projev obecnjší tendence zkracování sociálních vzdáleností ve spolenosti, skuteného i jen vnjškového. Ve zvukových médiích je prezentována promluva kohokoli. I když je nap. jasn deklarováno, že do rozhlasu nebo televizní relace vstupuje autentický záznam i telefonát bezprostedního posluchae, poslucha nemusí tyto signály vnímat, event. se ztotožní natolik s vyjadovanou myšlenkou, že pijímá i zpsob mluvy telefonujícího a tedy si dotváí i obraz normy veejné mluvy, jež mže být od tradiní normy veejné komunikace odlišná. Jinde jsme pipomnli (Chloupek-Krmová, 1999), že se tak (i když omezen) dostávají do celonárodní sféry velmi okrajové variety jazyka, vetn výrazných tradiních dialekt. Tento vliv je patrný také v kontaktních poadech komerních rádií, a to nejen na stran telefonujících poslucha. Rozvoj médií umožuje dík snadnosti, s níž se texty vytváejí a šíí, vznik zájmových, skupinových periodik a rozšíení okruhu jejich píjemc (i autor). Zatímco ješt v 80. letech byla taková periodika tvoena na kolen a rozmnožována pokoutn, dnes jsou vnjškov dokonalá. A mladá jejich autoi, hrdí na píslušnost k zájmové skupin, tvoí texty podbízející se píjemcm nejen tematikou, ale i jazykem: obecná eština ve své stylizované podob jako základ vyjadování je toho automatizovaným signálem, užití jiných regionálních variet eštiny je však omezeno na zájmové skupiny malé, jejichž obžníky mohou být sice již tvoeny na poítai a vypadat docela pkn, ale nemohou zasáhnout vtší skupinu píjemc. Výrazná je v zájmových periodicích novost v lexiku, kde profesní a slangové vyjadování dominuje: tyto výrazy již neslouží jen skupinové identit, ale dík užívání v reprezentativn vypadajících tiskovinách vstupují do pozice termín, které jsou sice (jako ostatn terminologie obecn) omezeny sociáln, ne však regionáln. Ztráta hranice spisovnosti pak signalizuje, že stará pedstava o tom, že každý nespisovný prostedek je stylov aktivní, musí podlehnout korekci. Jde o obecnjší proces zajímavé je jen to, že v našem prostedí nastává dík novým médiím velmi rychle a jeho projevy se tžko

8 vyrovnávají s tradiní pedstavou o stratifikaci národního jazyka, s níž stylistická teorie poítá. 6. Pi stylizaci textu, jak jsme již naznaili výše, vystupuje dnes jako velmi dležitá osobnost adresáta. Je to samozejm dsledek zmny v postavení jazykového projevu, který je vdom brán jako diskurz, nová média však umožují tuto zmnu realizovat lépe než tradiní prostedky. V dsledku toho je stále obtížnjší vymezit u textu jeho komunikaní funkci. Pvodní velmi zobecnná pedstava vycházela ze zámru produktora. Ten mže být vymezen u text velmi pipravených a urených k vnímání bez pímého kontaktu s receptorem, tedy u psaných, hlavn vdeckých nebo administrativních (srov. i pojetí zámru u Hausenblase, 1973, petisk 1997). V okamžiku interakce mezi produktorem a (pedpokládaným) receptorem mže dojít jak ke zmnám zámru, tak k jejich desinterpretaci. Vzpomeme na jedné stran peceování novináských senzaních zpráv, které jsou dík vcné stylizaci chápány i jako naprosto vcné, na druhé stran nedoceování esejisticky podané informace vdecké, by i byla naprosto zásadní a pro vývoj lidského poznání nenahraditelná. Ostatn administrativní text formulovaný s ohledem na možnosti vnímatele by mohl spíš udivit, než aby vedl k dodržení pedpisu, protože mže být chápán jako nezávazná informace. Teprve v posledních msících se tato situace mní, nap. pi formulaci píbalových leták u lék je závazná vyjádení jasné, nikoli odbornicky složité. Dnešní stav komunikace tak ukazuje, že je nutno poítat s existenci text majících funkci (pouze) fatickou. Dominuje v konverzaci (Hoffmannová, 1998), ale projevuje se jako doprovodná i jinde. 7. V dnešním svt pibývá však i text prezentujících jen osobu tvrce, jeho subjektivní pedstavu o vlastní dležitosti a jeho touhu podílet se na rozšíeném okruhu celosvtovosti (nap. zízením vlastní www stránky, vstupem do korespondence s redakcí renomovaného deníku i asopisu, posíláním SMS na veejn dostupné adresy rozhlasu i televize.; srov. Hoffmannová, 2000 n. Vewerkla, 1999). Tuto funkci naši pedchdci ve formování teorie funkních styl neznali; mohla sice být latentn pítomna, jen vinou nedostupnosti médií (krom asopis pro grafomany) nemla celospoleenský dosah. 8. Na druhé stran technika umožuje oslabit identifikaci produktora. Je možno nap. vytvoit umlou zvukovou e, v níž samozejm mizí individuální fonické signály, snadné je zastít je pi anonymizaci mluvího (srov. nap. publicistické poady s ujatejným mluvím). Podobné zmny jsou však i v projevu psaném: ustupuje nap. význam osobního rukopisu ve spoleensky závažné korespondenci, rukopis jde dokonce simulovat na poítai vetn individuálních specifik, na druhé stran je tu však akcentace povinnosti napsat životopis rukou, která se uvádí v konkurzních podmínkách jednotlivých firem: má již jiný cíl

9 nechceme tvrdit, že ovuje, zda uchaze umí slušn rukou psát, to je snad ješt znalost ve stední Evrop dost bžná, ale umožuje podrobit rukopis grafologickému hodnocení (o jehož významu si dovolujeme pochybovat). I podpis lze nahradit jinou identifikací, vztah písmo pisatel se tak rozplývá. Význam však ztrácí i schopnost/neschopnost dodržet normy v textech administrativních vypovídající o pipravenosti k danému typu komunikace, nebo možnou nejistotu eší šablony na poítai, ne vždy dokonalé, ale pohodlné. Znalost píslušné klávesy však o schopnostech píšícího již nic neíká. V odborné komunikaci naopak vzhledem k tomu, že mnohdy je autor i tvrcem tiskové pedlohy, je i tato úprava projevem subjektu: kdo neumí text technicky zpracovat, stává se obanem druhé kategorie. Možnost užít služeb píslušného odborníka je pitom omezena v našich profesích i finann. V mluveném odborném textu je to ješt výraznjší, protože v nejednom oboru je již ten, kdo není vybaven dostatkem dokonale provedených slid, pokládán za neschopného bez ohledu na hodnotu informací, které pedkládá. Na jedné stran se tedy subjekt vytrácí nahrazen technikou, na druhé stran se dík možnostem techniky výraznji projevuje a rozdíl mezi typy styl se v tomto rysu stírá. 9. Dostáváme se tak k další zmn podnícené zmnou média náhrady, event. doplnní komunikace skutené komunikací virtuální, pseudokontaktem partner. Nová média umožují plnou anonymizaci tvrce: do chatu nap. vstupuje úastník sice dobrovoln, ale pod pseudonymem a vytváí si virtuální osobnost, která mže mít jen nkteré skutené znaky subjektu. Tento zpsob byl díve do jisté míry možný pouze v umlecké literatue (autor-muž tvoící jednající osoby jiného pohlaví a vku apod.) a patil k zpsobu literární fikce, dnes se pesunul do oblasti komunikace neoficiální. Protikladnou tendencí k tomu je subjektivizace výpovdí v médiích nebo v odborné literatue, kde se pidává i fotografie tvrce (ovšem odpovídající jeho snaze prezentovat se ); to však není jen projevem nových médií, ale i nového stylu života a v našem prostedí pejímá vzory komunikace jiných zemí. Ve vdeckých diskusích se poukazuje na to, jak je vtšina existujících text z hlediska funkce rozporná a jak se množí texty polyfunkní, event. funkce nevyhranné. Jde jen o pokus uchopit neuchopitelné, to, k emu vytvoila nová média podmínky? Máme se za tchto okolností vzdát tradiního chápání a tradiní terminologie? Hlasy pochybující o funkních stylech se již objevily (Chloupek, 1993). Pochybnosti by však ml vzbuzovat nikoli sám aparát funkní stylistiky, ale zpsob, s nímž je bžn (v uebních textech, a bohužel i mezi lingvisty, pokud se stylistikou nebo komunikací nezabývají) užíván. Je teba ho brát nikoli jako absolutní výpov o realit, ale jako nástroj, který umožuje pojmout

10 mnohotvárnou realitu sdlování do jistých obecných kategorií, aby bylo možno o ní na úrovni metajazykové mluvit. Vzdáme-li se obecného rámce, vzdáme se i možnosti vdecké diskuse o užívání zákonitostí formulování myšlenek a ustrneme na analýzách individuálních jazyk a styl konkrétních text. A pitom jsou takové analýzy jen prvním stupnm poznání, protože komunikace probíhá obejmuta obecnými kulturn podmínnými zákonitostmi, které jsou osvojovány spolu s osvojováním jazyka a chování a podobn také fungují. Problém tedy není ve faktu funkce, ale v její zjednodušené absolutizaci, která s údivem shledává, že pojem funkce je v komunikaci tžko definovatelný, zámr je souástí komunikaní strategie, jež je uchopitelná jen v obecných rysech atd. Nebo v druhém extrému, kde se poet obecných styl rozšiuje nad díve obvyklou míru (srov. Mistrík, 1997, Jelínek, 1997). Hierarchizace podle styl primárních a sekundárních (Jedlika aj., 1970), která se pokouší vnést do inventáe styl ád, není obávám se ešením, protože rozmlnní pináší stále více styl smíšených, se zeteln pítomnými více funkcemi. A to nehledíme na aktuální komunikaní situaci, kdy se vnjškov (z obvyklého užívání výrazových prostedk) patrná funkce mní podle složek komunikaní situace na nkdy i zcela opanou. Lze ovšem i rezignovat na pedstavy stylových norem a vrátit se k pojetí stylu jako singularizaního principu, ale pak se ztrácí smysl stylistiky jako vdního oboru. Inovace pojetí by mla vést nikoli k rozšiování inventáe styl, ale hloubji k novému ešení podstaty. Vracím se nyní k novému vydání Stylistika souasné eštiny, které mne k této úvaze vedlo: v textu, který je pouhou úpravou starší práce a který navíc slouží i jako vysokoškolská uebnice, není možno starší pojetí negovat, zvlášt když je souástí standardního pouení o jazyce, jež se dostává již žákm základních škol. Lze však nový pohled pipravovat, mj. i diskusemi na odborném fóru. I tu jde o odraz nového média, pesnji nového chápání vdecké komunikace jako permanentního diskurzu, kde se nikoli poprvé v historii nástroje poznávání zpochybují, aby bylo možno najít jejich meze. A dospívat k novým ešením, která vznikají jen proto, aby byla po ase konfrontována se zmnami reality, zamnna dalšími.

11 Literatura BEKA, J. V.: eská stylistika. Academia, Praha ECHOVÁ, M. Chloupek, J. KRMOVÁ, M. MINÁ OVÁ, E.: Stylistika souasné eštiny. ISV, Praha HAVRÁNEK, B. WEINGART, M. (eds).: Spisovná eština a jazyková kultura. Praha HAUSENBLAS, K.: Komplexní a simplexní styly. In: Poetyka a stylistyka. Wrocław 1973, HAUSENBLAS,K.: K základním pojmm v oblasti eové (verbální) komunikace. SlavPrag, Praha 1973, s HAUSENBLAS, K.: Od tvaru k smyslu textu. Stylistické reflexe a interpretace. FF UK, Praha 1996; 2. vyd HOFFMANNOVÁ, J.: Ke stylu (souasné) (eské) konverzace. In: Jazyk a kultura vyjadování. Milanu Jelínkovi k ptasedmdesátinám. KARLÍK, P. - KRMOVÁ, M. (eds.). FF MU Brno: 1998, s HOFFMANNOVÁ, J.: Psané a mluvené texty ve vzájemných citacích (aluzích). Stylistyka I, 1992, s HOFFMANNOVÁ, J. - Mllerová, O. - ZEMAN, J.: Konverzace v eštin pi rodinných a pátelských oslavách. Trizonia, Praha HOFFMANNOVÁ, J.: Specifické možnosti eštiny pro hru s jazykem. In: eština universalia a specifika 3, HLADKÁ, Z. - KARLÍK, P. (eds.). MU, Brno 2001, s HOFFMANNOVÁ, J.: Stylistika a Souasná situace stylistiky. Trizonia, Praha HOFFMANNOVÁ, J.: Styl souasných teanager (na pozadí úvahy o stylech vkových ). Stylistyka IX, 2000, s CHLOUPEK, J.: Pochybnosti o funkních stylech. SPFFBU, A 41, 1993, s CHLOUPEK, J. - ECHOVÁ, M. KRMOVÁ, M. MINÁ OVÁ, E.: Stylistika eštiny. SPN, Praha CHLOUPEK, J. KRMOVÁ, M.: Promny stylových norem dnešní eštiny. In: Damborský, J. (Ed.): Jazykovda. Lingvistika. Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. 3, 1999, s JEDLIKA, A. - FORMÁNKOVÁ, V. - REJMÁNKOVÁ, M.: Základy eské stylistiky. SPN, Praha JELÍNEK, M.: Stylistika. In: Píruní mluvnice eštiny. KARLÍK, P., NEKULA, M., RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). 2., doplnné vyd. NLN, Praha 1996, s

12 KRMOVÁ, M.: K pramenm specifika mluveného projevu (Mluvenost,i spontánnost?). In: DAVIDOVÁ, D. (Ed.): K diferenciaci souasného mluveného jazyka. OU, Ostrava 1995, s KRMOVÁ, M.: Odborný komunikát: slovník versus multimediální prezentace. Banská Bystrica V tisku. KRMOVÁ, M.: Rozbité zrcadlo. Nad textovou výstavbou souasného popularizaního textu. In: Dyskurs naukowy - tradycja i zmiana. GAJDA, S. (red.). Opole 1999, s KRMOVÁ, M.: O místo stylistiky v rámci vd o jazyce. In: DAMBORSKÝ, J. (Ed.): Jazykovda. Lingvistika. Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. 2, 1994, s MISTRÍK, J.: Štylistika. 1. vyd. 1985, 3., upravené vyd Styl? Moje dzisiesze rozumienie stylu. Diskuse v asopise Stylistyka IV, 1995, s Z eských lingvist a literární vdc se v diskusi vyjádili: M. ERVENKA, S. MEJRKOVÁ, F. DANEŠ, K,. HAUSENBLAS, B. HOFFMANN, J. HOFFMANNOVÁ, J. CHLOUPEK, M. Jelínek, J. KRAUS, M. KRMOVÁ, A. MACUROVÁ, P. MAREŠ. VEWERKLA, S. M.: Jazyk vybraných domovských stránek eských student a mladých absolvent vysokých škol v síti World Wide Web. N 82, 1999, s Bibliografický údaj: KRMOVÁ, M. Nová média - nové styly? Stylistyka XI (Opole, Polsko) 2002, s