CESTA K LÁSCE ANTHONY DE MELLO ÚVOD

Transkript

1 ANTHONY DE MELLO CESTA K LÁSCE ÚVOD Když jsem se poprvé setkal s Anthonym de Mellem, to bylo ped lety, nevil jsem svým uším. Kniha, kterou držte v rukou, s okolnostmi tohoto setkání souvisí. Chci se tedy o n s vámi podlit. Jednou mi kdosi vyprávl, že Tony vede duchovní cviení pro šedesát dalších jezuitských knzi a mluví k nim šest hodin denn po dobu osmi dn. Vzpomínám si, že jsem na to reagoval šlový: "Žádný jezuita neposlouchá druhého jezuitu osm dní šest hodin denn." Když ten dotyný trval na svém, optal jsem se: "A kdo se toho cviení úastní?" Následoval výet hned nkolika jezuit velmi zvuných jmen (pro m alespo zvuná byla). Tehdy jsem, jako nevící Tomáš v Písmu, ekl: "Tak to musím vidt na vlastní oi." Takhle tedy zaala má cesta s lovkem, který mj život ovlivnil tak pronikav, že jsem po letech ani sám sebe nepoznával. A nebyl jsem jediný, byly nás tisíce. Okolnosti mého prvního setkání s Tonym de Mellem byly spíše prozaické. Byl požádán, aby vedl víkendové duchovní cviení pro laiky. Souhlasil tak uinit na zpátení cest z íma do Indie. Nechal jsem se na tu víkendovou akci zapsat, jen abych ho poznal a zažil na vlastní kži. Ten únorový víkend v zasnženém Saddle River, New Jersey, byl naprosto nezapomenutelný. Nikdy nezapomenu na ten pocit osvobození; na to, jak se mu podailo oživit smysl a význam duchovnosti, modlitby, i života samotného; nezapomenu na jeho humor, ani na jeho úžasný dar vyprávt píbhy. A ta osobitost, která z toho všeho na vás išela! A v jejím duchu mluvil i ke tem tisícm univerzitních student o mnoho let pozdji: "Asi ped dvanácti lety," zaal vyprávt, jsem objevil nco, co od základ zmnilo mj život." Potkal tehdy v Kalkat idie rikšy jménem Rinzai, který akoli prožíval bolesti smrtelné choroby a byl tak chudý, že musel ješt ped smrtí prodat svou kostru, pesto byl plný víry a vnitní radosti. "Najednou jsem si uvdomil," pokraoval Tony, "že jsem potkal mystika, který znovu objevil život. On žil, já jsem byl mrtvý. Potkal jsem lovka, který se bhem svého života na této zemi pevtlil." Pro íkám, že okolnosti mého setkání s Tonym souvisejí s touto knihou? Protože když se mi dostal tenhle rukopis do rukou, a to jsem znal všechno, co doposud napsal (a ekl), byl jsem užaslý - tyto kratiké, ale silné "meditace" ve mn probouzely tytéž pocity, které jsem prožíval, když jsem se s ním setkal poprvé. Pouhé proítání tchto stránek ve mn oživilo ten bájený pocit výzvy, to podncování ducha, všechno to, v em byl Tony takový mistr. Anthony de Mello ml v povaze jakousi zásadní upímnost, se kterou ve svém život všechno pehodnocoval. A práv tuto upímnost tak psobiv pedával všem, kteí mu naslouchali. Jeho píbhy, jeho analogie, jeho prrazná kritika "nedotknutelnosti" vcí - to vše ješt v prbhu celé knihy umn koenno - ve mn naprosto pirozen vyprovokovaly podobné pehodnocení života, a nikdy jsem nezalitoval. Otevete se vždy jedné z tchto meditací a noste ji s sebou celý den. Zasypte jeho pravdy otázkami, pemýšlejte nad jeho myšlenkami, a pak ustate v tichu. Pocítíte, jak se ve vašem nitru odehrává nenásilný perod, jak prožíváte nco obrozujícího - pochopení, a jak se ve vás rozlévá ten úžasný klid, který se v lovku rozhostí, když pozoruje hvzdy nebo východ slunce, nebo když v oích milovaného zachytí pohled plný lásky. Takový je úin tchto klenot duchovnosti. Staí jen, když k nim pistoupíte s milujícím srdcem a otevenou myslí. J. Francis S troud, S.J. Centrum pro duchovní spolupráci Fordham University Bronx, N.Y. ZISK A ZTRÁTA Jaký prospch bude mít lovk, získá-li celý svt, ale svj život ztratí? Matouš 16:26 Vybavte si ten pocit, který míváte, když vás nkdo pochválí, když vás pijímají, uznávají, když vám tleskají. A te naproti nmu postavte pocit, který zažíváte, když pozorujete západ nebo východ slunce, nebo prost pírodu, nebo když tete knihu nebo se díváte na film, který se vám hodn líbí. Pln se do toho pocitu vžijte a pak ho porovnejte s tím prvním, teba s tím, který ve vás vzbudila ísi pochvala. Uvdomte si, že ten první pocit vychází z jistého sebezbožnní, nadazování se. Je to svtský typ pocitu. Ten druhý vychází z naplnní, a je to nco, co cítí vaše duše. Zde je další kontrast: Vybavte si ten pocit, který máte, když neho dosáhnete, když se vám nco podaí, když máte úspch, když vyhrajete v njaké he, v sázce nebo v hádce. A te naproti nmu postavte pocit, který míváte, když vás opravdu baví to, co zrovna dláte, když jste naprosto pohlceni tím, ím se zrovna zabýváte. A znovu si všimnte toho rozdílu mezi pocitem svtským a pocitem duševním. Další kontrast: Vzpomete si, jak jste se cítili, když jste mli moc, když jste nemu šéfovali, lidé k vám vzhlíželi a poslouchali vás; nebo když jste byli populární. A porovnejte ten svtský pocit s pocitem blízkosti, soudržnosti - s

2 chvílemi, kdy vám bylo krásn a tšili jste se ze spolenosti pítele nebo njaké party lidí, ve které bylo hodn radosti a smíchu. A te se snažte porozumt pravé podstat tch svtských pocit, tedy pocitm nadazování se, sebezbožnní. Nejsou pirozené. Vymyslela si je na vás vaše kultura a spolenost, jež vás chce mít výkonné a ovladatelné. Tyto pocity nepinášejí tu výživu a štstí, které pináší pozorování pírody, nebo potšení z posezení s páteli i potšení z práce. Byly vynalezeny, aby pinášely požitky, vzrušení - a prázdnotu. Pak se v prbhu dne i týdne pozorujte a všímejte si, kolik z toho, co jste vykonali, a které z inností, kterým jste se vnovali, jsou nezasažené touhou po tchto vzrušeních, po tchto chvjivých požitcích, jež pinášejí pouze prázdnotu, touhu po pozornosti, uznání, sláv, popularit, úspchu a moci. A rozhlédnte se te a pohlédnte na lidi kolem sebe. Je mezi nimi alespo jeden jediný lovk, který není na tchto svtských pocitech závislý? Nkdo, kdo jimi není ovládán, netouží po nich, netráví každou bdlou minutu svého života, a už vdom i nevdom, tím, že za nimi jde? Když toto zhlédnete, pochopíte, jak se lidé snaží získat svt a ztrácejí pi tom duši. Protože žijí prázdný, bezduchý život. A zde je podobenství, nad kterým se mžete zamyslet: Skupinka turist sedí v autobuse, který projíždí penádhernou zemí - kolem jezer a hor, zelených polí, ek. Ale v autobuse jsou zatažené záclonky. Ti lidé nemají ani potuchy o tom, co je za okny, a tak tráví cestu tím, že se handrkují o to, kdo bude sedt na estném míst, komu se bude tleskat a na koho se bude pohlížet s úctou. A v tom také setrvají až do konce cesty. NÁSLEDOVÁNÍ Kdo pichází ke mn a nedovede se zíci svého otce a matky, své ženy a dtí, svých bratra a sester, ano i sám sebe, nemže být mým uedníkem. Lukáš 14:26 Rozhlédnte se po svt a vizte to neštstí všude kolem vás a ve vás. Víte, co je píinou toho neštstí? eknete možná, že je jí samota nebo útisk nebo válka nebo nenávist nebo ateismus. A nebudete mít pravdu. Je jen jedna píina neštstí: mylná pesvdení ve vaší hlav, pesvdení natolik rozšíená a natolik všeobecn uznávaná, že vás nikdy nenapadne je zpochybnit. "Díky" tmto mylným pesvdením vidíte svt i sebe naprosto zkreslen. Vaše naprogramování je tak silné a tlak spolenosti tak velký, že jste doslova uvznni v tomto ponkud pokiveném vnímání svta. A není žádného úniku, protože vás ani nenapadne, že je vaše vnímání zkreslené, vaše úsudky chybné a že vaše pesvdení - všechno to, o em jste s takovou samozejmostí pesvdeni - jsou mylná. Podívejte se kolem sebe a zkuste najít alespo jednoho jediného lovka, který je opravdu šastný - nemá z nieho obavy, neví, co je to nejistota, úzkost, stres, starosti. Mli byste štstí, kdybyste našli jednoho ve stu tisících. To by vás mlo dovést až k podezení, že s tím naprogramováním a s tmi pesvdeními nebude nco v poádku. Ale vy jste rovnž byli naprogramováni nepochybovat a nezpochybovat, nýbrž dvovat všem tm pedpokladm, které do vás vložila vaše kultura, tradice, spolenost a náboženství. A nejste-li šastni, dáváte to za vinu sob (to vás také nauili), a ne vašemu naprogramování nebo pejatým pedstavám a pesvdením. Nejhorší na tom všem je, že lidé jsou povtšin už tak zmanipulováni, že si ani neuvdomují, že nejsou šastni - jako lovk, který má sen a nemá ani tušení o tom, že sní. Jaká mylná pesvdení nám uzavírají cestu ke štstí? Která to jsou? Zde je pár píklad. Zaprvé: lovk nemže být šastný bez vcí, ke kterým pilnul a které pro nho mají velkou cenu. Omyl. Ve vašem život není jediného okamžiku, kdy byste nemli všechno, co ke štstí potebujete. Chvíli o tom pemýšlejte. Nejste šastni proto, že svou pozornost sousteujete na to, co nemáte, místo na to, co máte, v tom kterém pítomném okamžiku. Jiné pesvdení: na štstí si lovk musí pokat. Není to pravda. Práv te a tady jste šastni; ale nevíte o tom, protože vaše mylná pedstava a vaše zkreslené vnímání vás uvrhlo do strachu, úzkostí, závislostí, konflikt, vin a množství her, které jste naprogramováni hrát. Kdybyste byli schopni tohle všechno prohlédnout, uvdomili byste si, že jste šastni, jenom o tom nevíte. Další pesvdení: budu šastný, až se mi podaí zmnit situaci, ve které se nacházím, a taky lidi kolem. Není to tak. Ve snaze peskládat svt lovk vyplýtvá, a hloup vyplýtvá, mnoho energie. Je-li zmna svta náplní vašeho života, klidn si ho bžte mnit, ale neopájejte se pi tom mylnou pedstavou, že vám to pinese štstí. Šastnými i nešastnými vás neiní svt a lidé kolem vás, ale to, co se vám odehrává v mysli. Hledat pocit štstí v okolním svt, ve svt mimo vás, je stejné jako hledat orlí hnízdo na dn oceánu. Takže jestli chcete být šastni, pestate plýtvat silami na léení plese nebo formování pitažlivého tla nebo na zmnu bydlišt, zamstnání, komunity, životního stylu i dokonce vlastní povahy. Uvdomujete si, že byste mohli zmnit každou z tchto vcí - že byste mohli krásn vypadat, být okouzlující osobností v úchvatném prostedí - a stejn byste nebyli šastni? A vy nkde hluboko uvnit víte, že to tak je, a pesto jste schopni plýtvat úsilím a energií ve snaze získat nco, o em víte, že vám to štstí nepinese. Další mylné pesvdení: Budu šastný, až se mi vyplní všechna má pání. Není to pravda. Jsou to naopak práv tato vaše pání a lpní, co z vás dlá lidi plné naptí, marnosti, nervozity, nejistoty a obav. Sepište si všechna svá pání a všechno, na em lpíte, a každé té jednotlivé vci eknte: "Hluboko ve svém nitru vím, že i když t získám, nebudu šastnjší." A zamyslete se nad pravdou tch slov. Splnní tužeb vám mže nanejvýš pinést záblesky rozkoše i vzrušení. Nezamujte je však s pocitem štstí.

3 Co je tedy štstí? Jen velmi málo lidí to ví a nemohou vám o tom nic íct, protože štstí nelze popsat. Umli byste popsat svtlo lidem, kteí celý svj život sedli ve tm? Umli byste popsat skutenost nkomu, kdo sní? Poznejte svou mru a ony se ztratí; pak se probudíte do skutenosti. Poznejte svá mylná pesvdení a ona se vás pustí; pak poznáte, jak chutná štstí. Když se lidé tolik snaží být šastni, pro se nepokusí odhalit a poznat svá mylná pesvdeni? Zaprvé, protože je nikdy nenapadne se na n dívat jako na nco mylného, nebo dokonce ani jako na pesvdení. Vnímají je jako fakta a skutenost, tak dkladn byli naprogramováni. Zadruhé, protože se bojí pijít o ten jediný svt, který znají: svt tužeb, lpní, obav, sociálních tlak, naptí, ambicí, starostí, viny, s obasnými záblesky potšení, útchy a vzrušení,.které tyto vci pinášejí. Pestavte si nkoho, kdo se bojí pijít o svj zlý sen, protože to je koneckonc jediný svt, který zná. A práv tak je to s vámi a s ostatními lidmi. Chcete-li dosáhnout trvalého štstí musíte být hotovi nenávidt otce, matku, i vlastní život a rozlouit se se vším, co vlastníte. Jak? Ne tak, se tchto vcí vzdáte nebo zeknete, nebo eho se lovk násilím vzdá, k tomu je navždy pipoután. Ale spíše poznáním a pochopením, že jsou to zdroje toho zlého snu; pak, a už si je ponecháte i nikoliv, nad vámi ztratí svou moc, svou schopnost vás zraovat, a vy se konen probudíte ze svého snu, vyjdete ze svých temnot, strachu a neštstí. Zkuste tedy vidt každou z tch vcí, na kterých lpíte, takovou, jaká skuten je, jako zlý sen, který vám na jedné stran pináší potšení a vzrušení, na druhé stran však také obavy, nejistotu, naptí, úzkost, strach a nespokojenost. Otec a matka: zlý sen. Manželka a dti, brati a sestry: zlý sen. Celý váš majetek: zlý sen. Váš dosavadní život: zlý sen. Všechno, na em lpíte a bez eho podle vás nemžete být šastni: zlý sen. Pak se budete umt zíci otce i matky, ženy i dtí, bratr i sester, a dokonce i vlastního života. A velmi snadno se rozlouíte se vším, co vlastníte, to znamená, pestanete na tom lpt a tím tomu znemožníte, aby vám to ubližovalo. Pak konen zažijete ten záhadný stav, který nelze popsat i vyjádit - stav vcného štstí a míru. A poznáte, jak pravdivá je vta, že každému, kdo pestane lpt na bratrech a sestrách, otci, matce a dtech, pozemku i domech..., se to nastokrát vrátí a získá vný život. MÍLI NAVÍC A tomu, kdo by se s tebou chtl soudit o košili, nech i svj pláš; kdo t donutí k služb na jednu míli, jdi s ním dv. Matouš 5:40-41 Podíváte-li se na to, z eho se skládáte a jak to funguje, zjistíte, že máte v hlav celý program, soustavu píkaz, které mají v sob zakotveno, jaký má svt být, jací máte být vy a co máte chtít. Kdo za ten program nese zodpovdnost? Vy ne. Nebyli jste to vy, kdo rozhodoval o tom, co budete chtít, po em budete toužit a co potebujete; kdo rozhodoval o vašich hodnotách, vkusu, pístupech k vcem. Všechny ty ídící pokyny do vašich computeru vepsali rodie, spolenost, kultura, náboženství a dosud nabyté zkušenosti. A a je vám kolik chce, a a jdete kamkoliv, ten computer jde s vámi, je v chodu a celý den všechno ídí, v každém bdlém okamžiku, piemž neodbytn trvá na tom, abyste to, co požaduje, vy i ostatní plnili. Když je to splnno, computer vám dovolí trochu klidu a uspokojení. Když to splnno není, tebaže nikoli vaší vinou, computer ve vás vzbudí negativní emoce, které vám pinášejí utrpení. Když napíklad lidé nedlají to, co od nich váš computer oekává, muí vás zklamáním, vztekem a zlobou. Další píklad: Když nemáte vci pod kontrolou nebo je budoucnost nejistá, computer vás pinutí prožívat úzkost, naptí a strach. A vy musíte vyvinout spoustu úsilí, abyste tyto negativní emoce zvládli. A vyvíjením úsilí se taky snažíte zmnit svt kolem vás tak, aby ml váš computer všechno tak, jak si žádá. Podaí-li se vám to, odmní se vám jistou mrou nejistého klidu, nejistého, protože co nevidt bude opt njaká malikost (zpoždný vlak, nefungující magnetofon, dopis, který nepichází - cokoli) v neshod s naprogramováním a computer vás pinutí se znovu rozilit. A tak je váš život pímo žalostný, neustále jste v ní moci a na nem závislí a urputn se snažíte ve všem vyhovt computerovu požadavku, jen abyste vychutnali jediný klid, který jste kdy poznali - doasný odklad negativních emocí, projev laskavosti vašeho computeru. Lze z toho vystoupit? Lze. Asi se vám nepodaí zmnit naprogramování rychle, možná se to nepodaí vbec. Ale není toho teba. Zkuste tohle: Pedstavte si, že jste potkali njakého nepíjemného lovka, nebo jste v njaké nepíjemné situaci, které byste se normáln radji vyhnuli. Všimnte si, jak se váš computer instinktivn aktivuje a zane vás nutit, abyste se té situaci vyhnuli nebo se ji pokusili zmnit. A když v ní zstanete a odmítnete ji mnit, sledujte, jak computer nedá jinak, než že na vás sešle podráždní, úzkost, vinu nebo nco podobného. Nelute se ješt s tou nepíjemnou situací i lovkem, pedstavujte si je dál, dokud si neuvdomíte, že to nejsou oni, kdo vám ty negativní emoce zpsobuje. Oni jsou jenom takoví, jací jsou, jdou svým smrem a dlají si svoje vci, a už správné i nesprávné, dobré i špatné. To váš computer vás, díky vašemu naprogramování, nutí mít negativní emoce. Uvidíte to zetelnji, když si pedstavíte, že lovk s jiným naprogramováním by v té stejné situaci i tváí v tvá stejné osob i události reagoval naprosto klidn, dokonce i radostn. Nepestávejte, dokud si neuvdomíte tuto pravdu: Jediný dvod, pro vy nereagujete klidn a radostn, je váš computer, který tvrdohlav, trvá na tom, že skutenost musí být petvoena k obrazu jeho programu. To vše zhlédnte zvení a pozorujte tu nádhernou zmnu, která se uskutení uvnit, ve vás. Jak už jste jednou tuto pravdu poznali a zastavili tak vašemu computeru výrobu negativních emocí, mžete dlat, cokoli považujete za vhodné. Mžete se té situaci nebo té osob vyhnout, nebo se je mžete pokusit zmnit, nebo mžete trvat na tom, aby vaše práva i práva druhých byla respektována. Mžete dokonce sáhnout k násilí. Ale teprve až se zbavíte

4 svých omezujících emocí, nebo pak bude vaše jednání vycházet z míru a lásky, a ne z neurotického puzení vyhovt vašemu computeru i být ve shod s jeho programem i zbavit se tch emocí, které ve vás vyrábí. Pak poznáte, jak hluboká je moudrost tchto slov: "Chce-li se nkdo domáhat vaší košile, dejte mu i svj pláš; nutí-li vás nkdo ujít míli, ujdte s ním dv." Protože už vám bude jasné, že skutený útisk nepichází ze strany lidí, kteí se s vámi pou u soudu, i moci, která vás nutí k otrocké práci, ale od vašeho computeru, jenž programov nií klid vaší mysli, sotvaže okolní podmínky nevyhovují jeho požadavkm. Ví se, že nkteí lidé byli šastni i v koncentraním táboe. Potebujete se osvobodit z ostnatých drát vlastního naprogramování. Jedin pak okusíte tu vnitní svobodu, ze které jedin mže vzniknout sociální revoluce, nebo váše, která se potom ve vašem srdci zrodí pi pohledu na sociální zlo a dožene vás k inu, již bude mít své koeny ve skutenosti, ne ve vašem programu i ve vašem egu. ODEŠEL SKLÍENÝ On po tch slovech svsil hlavu a smuten odešel, nebo ml mnoho majetku. Marek 10:22 Napadlo vás nkdy, že jste byli naprogramováni, abyste nebyli šastni, a tak a dláte pro své štstí cokoliv, musíte zákonit neuspt? Je to, jako kdybyste poíta naplnili matematickými rovnicemi a pak po nm chtli verše ze Shakespeara. Chcete-li být šastni, první, co musíte udlat, je nikoliv vyvíjet úsilí nebo mít dobrou vli i pání, ale pochopit a poznat, jak vás vlastn naprogramovali. Stalo se to takhle: Nejdíve pišla spolenost a ta vás nauila vit, že nebudete šastni bez jistých lidí a bez jistých vcí. Podívejte se kolem sebe: všude si lidé doslova postavili své životy na nezpochybnném pesvdení, že bez jistých vcí - penz, moci, úspchu, uznání, dobré povsti, lásky, pátelství, duchovnosti, Boha - nemohou být šastni. Co z toho se hodí na vás? Jakmile už jste jednou do sebe své pesvdení pojmuli, zcela pirozen jste si vypstovali vazbu na tu jistou osobu i vc, o nichž jste byli pesvdeni, že bez nich šastni nikdy nebudete. Pak se objevily snahy tu vaši vzácnou vc i toho vzácného lovka získat, a potom na tom získaném lpt a odrazit každé nebezpeí jeho ztráty. To vás nakonec pivedlo do hluboké emocionální závislosti, takže pedmt vaší závislosti ml tu moc vás uchvátit, když jste ho dosáhli, vzbudit ve vás strach, že o nj mžete pijít, a pivodit vám utrpení, když jste o nj pišli. A nyní se zamyslete nad tím, jak hrzn nekonený by byl seznam závislostí, kterých jste se stali vznm. Myslete na konkrétní vci a lidi, ne na nic abstraktního... Jakmile vás mla vc, na které jste lpli, ve svém stisku, zaali jste se ze všech sil snažit, každou bdlou minutu svého života, peskládat svt kolem sebe tak, abyste si ty k sob pipoutané pedmty udrželi. To je ovšem znan vyerpávající úkol, který ponechá jen velmi málo energie na samotné žití a radost ze života. Také je to úkol nesplnitelný; dnešní svt, který se neustále mní, zkrátka není dost dobe možné ovládat. Takže místo poklidného a uspokojujícího života jste odsouzeni k životu plnému zklamání, úzkosti, obav, nejistot, naptí a stresu. Je pár prchavých okamžik, v nichž svt vašemu úsilí skuten podlehne a peskládá se podle vašeho pání. Pak jste na chvíli šastni. Nebo spíše, zažíváte chvilkové potšení, zkrátka nco, co rozhodn není štstí, protože to, by nenápadn, provází obava, že se vám tenhle svt vcí a lidí, daných tak peliv dohromady, vymkne z rukou a zradí vás - což také samozejm díve i pozdji udlá. A nyní se zamyslete nad tímto: Pokaždé, když jste plni úzkosti a obav, je to proto, že mžete pijít o pedmt vašeho lpní, nemám pravdu? A pokaždé, když vás pepadne žárlivost, není to snad proto, že by vám nkdo mohl odnést to, na em jste závislí? A tém veškerý váš hnv vám zpsobuje nkdo, kdo vám na vaší cest k tomu, na em tak lpíte, chce stát v cest, nebo ne? A všimnte si, jak býváte paranoidní, když je pedmt vaší závislosti v ohrožení - jste neschopni myslet objektivn, celé vaše vnímání je pokivené. A když se nudíte, není to proto, že vám chybí písun toho, co vás podle vašeho pesvdení mže uspokojit, toho, na em jste závislí? A když jste sklíeni a nešastni, píina je nasnad: život vám nedává to, bez eho, jak jste se nauili vit, nemžete být šastni. Tém každá negativní emoce, kterou prožíváte, je pímý výsledek vašeho lpní. Jste tedy obtžkáni závislostmi a všemožn se snažíte být šastni práv tak, že trváte na svých bemenech. Jak nesmyslné! Nejtragitjší na tom je, že to je jediný zpsob, jaký jsme se pro dosažení štstí nauili - zpsob, který nám pímo zaruuje nezdar, zklamání a bolest. Tém nikoho nenauili tuto pravdu: Pro to, abyste byli opravdu šastni, je teba udlat jen jediné: zbavte se svých program, zbavte se lpní. Když lidé narazí na tuto zejmou pravdu, dostanou strach z bolesti, kterou by mli projít, až se budou zbavovat všech tch svých vazeb a pipoutání. A pitom se nejedná o žádný bolestivý proces. Naopak. Je to pímo potšení, velmi radostný úkol, ovšem pouze v pípad, že se svých lpících tendencí nezbavujete silou vle i sebezapením, nýbrž pomocí prohlédnutí, pochopení. Staí jen otevít oi a uvidt, že vlastn to, na em lpíte, vbec nepotebujete; že vás naprogramovali vit, že bez té které osoby i vci nemžete být šastni, popípad že bez nich nemžete žít. Pamatujete se ješt na chvíle, kdy jste byli velmi nešastni? Kdy jste si byli jisti, že už nebudete nikdy šastni, protože jste ztratili nkoho nebo nco, na em vám tolik záleželo? A co se pak stalo? as ubíhal a vy jste se nauili žít dál docela bez problém, nebo ne? To už vás mlo upozornit na to, že s vaším pesvdením asi nebude nco v poádku, že s vámi váš program tak trochu hraje neistou hru. Lpní není skutenost. Jen pesvdení, pedstava ve vaší hlav získaná naprogramováním. Kdyby ve vaší mysli ta pedstava neexistovala, k niemu byste se nepoutali. Mli byste lidi i vci rádi, dokázali byste se z jejich pítomnosti opravdu tšit, ale bez svého mylného pesvdení byste se z nich umli tšit, aniž by se ve vás rodily sebemenší

5 tendence na nich lpt. A popravd eeno, je snad njaký jiný zpsob, jak se z neho tšit? Projdte te jedno po druhém všechna svoje lpní. A ke každé osob i vci, která vám vytane na mysli, promluvte takto: Já na tob vlastn vbec nelpím. Jen jsem podlehl mylnému pesvdení, že bez tebe nebudu šastný." Udlejte to, upímn a poctiv, a uvidíte, jakou to ve vás zpsobí zmnu: Já na tob vlastn vbec nelpím. Jen jsem si nechal namluvit, že bez tebe nebudu šastný." OUŠKO JEHLY Snáze projde Velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království. Marek 10:25 Co mžete pro své štstí udlat? Není nic, co by se pro nj dalo dlat. Jak to? Z jednoduchého dvodu - vy už totiž šastni jste, práv te. Jak byste tedy chtli získat nco, co už máte? A je-li tomu tak, pro to štstí, které už je vaše, neprožíváte? Protože vaše mysl pro vás nepestává vyrábt neštstí. Zbavte se toho neštstí pocházejícího z vaší mysli a to štstí, které jste v sob celou dobu nosili, bude rázem odkryto. Jak se lze zbavit neštstí? Zjistte, co ho zapíiuje, a pohlete na tu píinu zpíma. Samo pak odejde. Podíváte-li se na vc zblízka a pozorn, zjistíte, že neštstí mívá jen jednu, jednu jedinou píinu. Tou píinou je lpní. Co je to lpní? Stav citové závislosti zapíinný pesvdením, že bez té i oné bytosti i vci nemžete být šastni. Tato závislost sestává ze dvou ástí, jedna je pozitivní, druhá negativní. Ta pozitivní pedstavuje ten záblesk potšení a vzrušení, to nadšení, které zažíváte, když získáte to, k emu jste se pipoutali. Ta negativní pedstavuje pocit ohrožení a naptí, které pipoutání vždycky provází. Pedstavte si lovka v koncentraním táboe, který hltav polyká své jídlo; jednou rukou dopravuje jídlo k ústm, tou druhou si ho ochrauje ped ostatními, kteí se po nm urit vrhnou, jakmile jeho pozornost poleví. To je pesný obrázek lpícího lovka. Takže již ze své podstaty vás lpní iní zranitelnými a neustále vám hrozí narušením klidu. Jak by tedy mohl lpící lovk vstoupit do toho oceánu štstí nazývaného království boží? To by spíše prošel velbloud uchem jehly! Na lpní je tragické to, že pokud pedmt lpní nezískáme, pináší nám to bolest. Získáme-li ho však, nepinese nám to štstí - pouze záblesk nadšení, po nmž následuje znudnost; a vždycky jej provází obava, že to, k emu jsme pilnuli, mžeme klidn ztratit. eknete: Copak nemžu pilnout ani k jedné jediné vci?" Ale jist. Mžete lpt na kolika vcech chcete. Ale za každé lpní platíte formou ztraceného štstí. Podstata lpní je taková, že i když svj hlad po nm v prbhu dne uspokojíte hned na nkolika frontách, jeden jediný neuspokojený cíl je schopen vás pronásledovat a vzít vám pocit štstí. Není prost možné nad lpním vyhrát. Jít za vidinou šastného pilnutí je jako hledat suchou vodu. Ješt nikdo na svt nepišel na to, jak si to všechno, k emu jsme pipoutáni, udržet bez boje, beze strachu, úzkosti a - díve i pozdji - bez prohry a ztrát. Je jen jediný zpsob, jak nad lpním zvítzit. Zbavit se ho. Vbec není pravda, že to je tžké. Je to snadné. Staí jen uvidt, ale opravdu uvidt, následující pravdy. Zaprvé: Trváte na mylném pesvdení, že bez té jisté osoby i vci nebudete nikdy šastni. Podívejte se na každý ten pedmt i osobu zvláš a vizte mylnost takového pesvdení. Vaše srdce se tomu mže bránit, ale v okamžiku, kdy pochopíte, pocítíte v sob ihned zmnu. Práv v tom okamžiku totiž lpní ztratí svou sílu. Zadruhé: Pokud se z vcí pouze tšíte a nechcete se k nim poutat, tedy odmítáte mylné pesvdení, že bez nich nedosáhnete štstí, jste ušeteni veškerého toho úporného snažení je ochraovat a vn u nich stát na stráži. Už vás nkdy napadlo, že si všechny pedmty svého lpní mžete ponechat, aniž byste se jich museli zbavit, aniž byste se museli by jediného zíct, a prost se z nich tšit bez užití pout, na bázi nelpní? Protože to už budete klidní a uvolnní, a nad vaším potšením se nebude stahovat hrozba. Zatetí: Nauíte-li se tšit z vn tisíce kvtin, nebudete lpt na jedné i trpt, nebude-li na dosah. Z tisíce oblíbených jídel si tžko povšimnete ztráty jediného a vaše štstí zstane bez vrásky. A práv vaše tendence poutat mže za to, že si nejste schopni najít zalíbení v širším okruhu vcí a lidí. Ve svtle tchto tí pravd už žádná pouta nepežijí. Ale to svtlo musí záit nepetržit, aby bylo úinné. Lpní mže pežívat jen v temnotách klamných pedstav. Bohá nemže vstoupit do království božího ne proto, že chce konat zlo, ale proto, že radji zstává slepý. NENÍ KAM JÍT Lišky mají doupata, a ptáci hnízda, ale Syn lovka nemá, kde by hlavu složil. Matouš 8:20 Vtšina lidí dlá ve vztazích s druhými lidmi jednu chybu. Snaží se vybudovat njaké stálé a bezpené místo v neustále se mnícím proudu života. Pomyslete na nkoho, po jehož lásce toužíte. Chcete hrát v život toho lovka njakou roli, být pro nj jedinení, mít pro nho význam? Chcete, aby tomu lovku na vás záleželo, aby se o vás zajímal víc než o ostatní? Jestli ano, otevete oi a vizte, že nerozumn vybízíte druhé, aby si vás zabrali pro sebe, aby omezili vaši svobodu ve svj vlastní prospch, aby ídili vaše chování a váš rst a vývoj smrem, který jim vyhovuje. To je jako kdyby ten druhý ekl: Jestli pro m chceš nco znamenat, musíš se chovat podle mých pedstav. Protože v okamžiku, kdy podle mých oekávání žít

6 pestaneš, pestaneš pro m mít význam." Chtli jste mít pro nkoho význam, že? Pak tedy musíte platit ztrátou svobody. Musíte tanit podle toho, jak ten druhý píská, stejn jako ten druhý musí tanit tak, jak pískáte vy, chce-li pro vás nco znamenat. A nyní se zeptejte sami sebe, zda-li to stojí za to, zaplatit tak mnoho za tak málo. Pedstavujte si, že tomu lovku, po jehož lásce toužíte, íkáte: Nech mne být sebou samým, myslet vlastní myšlenky, mít svj vlastní styl, vnovat se vlastním zálibám, chovat se zpsobem, o kterém já sám rozhodnu, že je vhodný." Ve chvíli, kdy ta slova vyslovíte, pochopíte, že žádáte o nemožné. Chtít mít pro nkoho význam znamená pedevším snažit se vždy tomu druhému vyhovt. A ztratit tak svobodu. A toto je nutné si uvdomit, a už vám to bude trvat, jak chce dlouho. Možná, že te už budete schopni íct: Radji budu mít svou svobodu než tvoji lásku." Kdybyste si mli vybrat mezi tím, být ve vzení a mít tam spolenost, nebo chodit svobodn po svt úpln sám, pro co byste se rozhodli? A te tomu lovku eknte: Nechávám t být sám sebou, myslet vlastní myšlenky, mít vlastní styl, vnovat se vlastním zálibám, chovat se tak, jak uznáš za vhodné." V okamžiku, kdy to vyslovíte, všimnete si jedné i dvou vcí: Bu se tm slovm bude vaše srdce vzpírat a vy budete odhaleni jako nkdo, kdo na nkom lpí a vykoisuje ho; je tedy as opustit mylné pesvdení, že bez tohoto lovka nemžete žít i nemžete být šastni. Anebo ta slova v srdci pronesete naprosto upímn a v ten stejný okamžik od vás veškeré ty tendence ovládat, manipulovat, využívat, vlastnit a žárlit odpadnou. Nechávám t být sám sebou: myslet vlastní myšlenky, mít vlastní styl, vnovat se vlastním zálibám, chovat se zpsobem, který pokládáš za vhodný." A všimnete si také neho jiného: Ten lovk pro vás automaticky pestane být jedinený, dležitý. On i ona budou dležití, ale tak, jako je napíklad západ slunce krásný i symfonie úchvatná - budou dležití sami v sob. Tak jako strom je jedinený jako takový, nikoli pro své plody i stín, který mže nabídnout. Váš milovaný pak nebude patit vám, bude patit všem a nikomu, tak jako ten západ slunce i strom. Vyzkoušejte si to tak, že znovu pronesete ta slova: Nechávám t být sám sebou,..." Vyslovením tchto slov jste se osvobodili. Te jste schopni milovat. Protože když lpíte, nenabízíte svému milovanému lásku, a etz, ke kterému jste vy i váš milovaný pipoutáni. Láska existuje pouze ve svobod. lovk skuten milující si peje pro milovaného jen dobro - což pedevším znamená osvobození milovaného z pout milujícího. PIVE CHUDÉ Tu se pán domu rozhnval a ekl svému služebníku: Vyjdi rychle na námstí a do ulic msta a pive sem chudé, zmrzaené, slepé a chromé. Lukáš 14:21 Vzpomete si na nkoho, kdo se vám nelíbí - na nkoho, komu se zpravidla vyhýbáte, protože jeho pítomnost ve vás vyvolává nepíjemné pocity. Pedstavte si te, že v pítomnosti toho lovka jste, a sledujte, jak se vlna nepíjemných pocit zvedá... Jste s velkou pravdpodobností v pítomnosti lovka chudého, zmrzaeného, slepého i chromého. A nyní se zamyslete na tím, že pozvete-li tohoto lovka, tohoto žebráka z ulice i parku dom, tzn. do své pítomnosti, podaruje vás ním, ím by vás žádný z vašich pátel podarovat nemohl, by by byl sebebohatší. Ten lovk vám odkryje vás samé, odkryje vám lidskou podstatu - a to je vyjevení stejné hodnoty jako vyjevení v Písmu, nebo na by lovku byla znalost Písma, kdyby neznal sám sebe a žil život robota? Vyjevení, které vám pinese tento žebrák, bude pracovat ve vašem srdci, dokud ho nerozšíí natolik, že se tam vejde každiká živá bytost. Existuje tedy krásnjší dar? Nyní se podívejte sami na sebe v situaci, kdy máte nepíjemné pocity, a položte si následující otázku: ídím já tuto situaci, nebo ídí tato situace mne? To je první vyjevení. A s ním pichází druhé: ídit tuto situaci znamená ídit sám sebe, což neodpovídá skutenosti. Jak lovk tohoto umní dosáhne? Staí jen pochopit, že na svt existují lidé, kteí by na vašem míst z toho lovka nepíjemné pocity nemli. Byli by pánem situace, byli by nad ní, nikoliv jí podízeni tak jako vy. Píinou vašich nepíjemných pocit není tedy ten lovk, jak si možná myslíte, ale vaše naprogramování. A to je tetí a nejdležitjší vyjevení. Poté, co jste pijali vyjevení o sob samých, zaposlouchejte se do vyjevení týkající se lidské podstaty. Toto chování, vlastnosti toho lovka, které vás nutí reagovat tak negativn - uvdomujete si, že za n ten lovk není zodpovdný? Své odmítavé pocity si mžete ponechat, pouze když se myln domníváte, že ten lovk je svobodný a vdomý, a tudíž zodpovdný. Ale kdo už kdy vdom páchal zlo? Schopnost páchat zlo i být zlý neznaí svobodu, nýbrž nemoc, nebo zlo pímo pedpokládá nedostatek vdomí a citlivosti. Ti, již jsou vskutku svobodní, nemohou hešit, tak jako Bh nemže hešit. Tento ubohý lovk ped vámi je zmrzaený, slepý i chromý, nikoli vzdorovitý a zlovolný, jak jste se pošetile domnívali. Této pravd je nutno porozumt; pohlete na ni pevn a neochvjn a brzo budete svdkem toho, jak se vaše negativní emoce mní ve vlídnost a soucit. Najednou ve svém srdci máte místo pro nkoho, kdo byl vámi a ostatními odeslán do ulic a park. Uvdomíte si, že tento žebrák k vám pišel, aby dal almužnu on vám - rozšíení vašeho srdce o soucit a osvobození vašeho ducha. Tam, kde jste díve byli ízeni (tito lidé mli tu moc ve vás vytvoit negativní emoce a vy jste mnili svj smr, abyste se jim vyhnuli), jste nyní svobodní, nemusíte se nikomu vyhýbat, nemusíte nikam uhýbat. Až se vám toto odkryje, všimnete si, jak se k pocitu soucítní ve vašem srdci pidal ješt pocit vdnosti, vždy ten žebrák je váš dobrodinec. A pijde ješt další nezvyklý pocit: Pocítíte chu vyhledávat spolenost tchto lidí, kteí podncují váš rst - mrzák, slepých a chromých, tak jako lovk, který se práv nauil plavat, vyhledává vodu, nebo pokaždé, když s

7 nimi budete, tam, kde jste díve pociovali tlak a vládu nepíjemných pocit, tam te pocítíte všeobjímající soucit a nebeskou svobodu. A ani se nebudete poznávat, až vyjdete do ulic a park svého msta, ve shod s píkazem Pána, abyste dom pivedli chudé, mrzáky, slepé a chromé. SLEPÝ VIDÍ Pišel jsem na tento svt k soudu: aby ti, kdo nevidí, vidli, a ti, kdo vidí, byli slepí. Jan 9:39 íká se, že láska je slepá. Ale je tomu skuten tak? Ne. Ve skutenosti na svt nic nevidí tak jasn jako láska. To, co je slepé, není láska, ale pipoutanost. Pipoutanost je lpní, které pochází z mylného pesvdení, že nco i nkdo je pro vaše štstí nepostradatelný. Jste k nemu nebo k nkomu pipoutáni? Myslíte, že bez nich nebudete šastni? Sepište je všechny na kus papíru, nyní, ješt než se pustíme dál a budeme pozorovat, jak vás vlastn zaslepují. Vezmte si njakého politika, který sám sebe pesvdil, že nebude šastný, dokud nebude u moci. Jeho cesta za mocí otupí jeho citlivost až do konce jeho života. Nemá tém as na svou rodinu a pátele. Najednou zane všechny lidské bytosti vnímat a chovat se k nim z hlediska toho, zda pro jeho ambici pedstavují podporu, i naopak hrozbu. A tch, kteí ho nemohou ani ohrozit, ani podpoit si prost ani nevšimne. A je-li krom své touhy po moci pipoutaný ješt k jiným vcem, jako napíklad k sexu i penzm, stává se ten chudák natolik vybíravým v tom, co vnímá, že se o nm tém dá íct, že je slepý. A každý to vidí, krom jeho samotného. To je situace, která vede k odmítnutí Mesiáše, k odmítnutí pravdy, krásy i dobra, nebo se lovk vi nim stal slepým. Pedstavte si, že posloucháte orchestr, ve kterém bubny hrají tak hlasit, že všechno ostatní pehluší. Abyste se ze symfonie dokázali tšit, je nutné umt naslouchat každému nástroji v orchestru. Abyste mohli být ve stavu zvaném láska, musíte umt vnímat jedinenost a krásu každé vci i osoby kolem vás. Tžko mžete milovat nco, eho si tém ani nevšimnete; a když si všimnete jen mála bytostí a ostatní vylouíte, to není láska, nebo láska nikoho nevyluuje, naopak, objímá veškerý život, naslouchá symfonii jako celku, nikoliv jen njakému jednotlivému hudebnímu nástroji. Nyní se na chvilku zastavte a pochopte, že vám pedmty vašeho lpní neochuzují symfonii života o nic mén než ta politikova pipoutanost k moci a obchodníkova pipoutanost k penzm. A nebo se na to podívejte jinak: neustále k nám ze svta pes smysly, tká vašich orgán, proudí nesmírné množství informací. Jen malá ást tchto informací se dostane do vdomí. Je to jako nekonené množství dopis, které dostává prezident njakého národa: jen nkolik málo se mu skuten dostane do rukou. Nkdo je v prezidentské kancelái proítá a zpracovává. Kdo rozhoduje, co se z toho všeho, co ze svta pichází, nakonec dostane až do vašeho vdomí? Ti rozhodující filtry: jedním je to, na em lpíte, druhým jsou vaše pesvdení a tetím je váš strach. Pedmty vašeho lpní: nevyhnuteln budete sledovat pouze to, co je podporuje i jim hrozí, a ke všemu ostatnímu budete slepí. Nebudete se zkrátka o nic jiného zajímat, tak jako se hrabivý obchodník nezajímá o nic, co by nebylo spojeno s vydláváním penz. Vaše pesvdení: jen se podívejte na njakého fanatika, který si všímá pouze toho, co potvrzuje jeho pesvdení, a vytsuje všechno to, co by je mohlo ohrozit. Pak porozumíte, co vám vaše pesvdení zpsobují. A váš strach: kdybyste vdli, že budete za týden popraveni, vaše mysl by se dokonale koncentrovala pouze na to a na nic jiného. Pesn tohle obavy a strach dlají; prost upou vaši pozornost jen na nkteré vci a ostatní ze svta úpln vylouí. Myln se domníváte, že vás váš strach chrání, že vaše pesvdení z vás dlají to, co jste, a že vaše pipoutání dodávají vašemu životu vzrušení a bezpeí. Nevidíte, že vlastn vytváejí stnu mezi vámi a symfonií života. Je samozejm nemožné být si v symfonii pln vdom každé noty. Ale když se váš duch od všeho oprostí a vaše smysly otevou, zanete vnímat vci takové, jaké skuten jsou, vytváet skutenost a budete uneseni harmoniemi vesmíru. Pak pochopíte, co je Bh, nebo konen poznáte, co je láska. Podívejte se na to takto: vy nevidíte lidi a vci takové, jaké jsou, ale takové, jací jste vy. Chcete-li je vidt takové, jaké jsou, musíte si dávat pozor na své lpní a na strach, které to lpní vytváí. Protože když se na život podíváte zblízka, je to práv vaše lpní a strach, kdo rozhoduje o tom, eho si všimnete a co kolem vás projde bez povšimnutí. A to, eho si všimnete, ídí vaši pozornost. A protože váš pohled byl selektivní, znáte jen iluzorní verzi vcí a lidí kolem sebe. ím déle žijete s touto zkreslenou verzí, tím hloubji jste pesvdeni, že to je jediný pravdivý obraz svta, protože vaše lpní a strach z nho vyvrající neúnavn tídí vstupní informace zpsobem, který váš obraz upevuje. To je pvod vašich pesvdení: pevné, nemnné zpsoby pohledu na skutenost, která rozhodn není pevná a nemnná, ale naopak je v pohybu a neustále podléhá zmnám. Takže už to není skutený svt, na co reagujete a co milujete, ale svt, který vytvoila vaše mysl. Teprve až když opustíte svá pesvdení, a strach a lpní, které je živí, osvobodíte se od necitlivosti, která vás iní hluchými a slepými k sob i ke svtu. NEBE NA DOSAH ite pokání, nebo se piblížilo království nebeské. Matouš 4:17

8 Pedstavte si, že máte rádio, které a už kroutíte knoflíkem jak chcete, chytá jen jednu stanici. A vbec se nedá regulovat hlasitost. Nkdy je zvuk sotva slyšet, jindy zase je tak hlasitý, že vám to málem prorazí ušní bubínky. Navíc nejde vypnout. Nkdy je pomalé; pak v nm zniehonic zane pískat, zrovna když se ukládáte ke spánku. Kdo by to vydržel, mít rádio, které se takhle chová? A pesto, když se takhle blázniv chová vaše srdce, nejen že to vydržíte, ale dokonce íkáte, že to je normální a lidské. Vzpomete si, kolikrát jste byli zmítáni emocemi, svíral vás vztek, sklíenost nebo úzkost, a pitom tomu tak bylo jenom proto, že jste si vzali do hlavy získat nco, co nemáte, nebo si udržet nco, co už máte, nebo se vyhnout nemu, s ím nechcete pijít do styku. Teba jste byli zamilovaní a cítili jste se nedocenni nebo jste pociovali žárlivost. A na jednou se celá vaše mysl a cítní zamily pouze na tuto jedinou vc, a hostina se vám v ústech promnila v prach. Usiloval jste o výhru ve volbách a v zápalu boje jste vbec neslyšel zpv pták: vaše ambice všechno ostatní pehlušila. Byl jste v nebezpeí, že vážn onemocníte nebo že ztratíte životního partnera, a pesto jste se nemohl na nic jiného soustedit. Zkrátka, ve chvíli, kdy se k nemu pipoutáte, fungování toho úžasného aparátu zvaného lidské srdce je znieno. Chcete-li si opravit své rádio, musíte nastudovat jeho mechanismus. Chcete-li si napravit srdce, musíte se hluboce a vážn zamyslet nad tymi pravdami. Ale nejdíve si vyberte nco, na em lpíte a co vám dlá starosti - nco, k emu lnete, nebo nco, eho se hrozíte, nebo nco, po em toužíte - a mjte to pi tení následujících pravd stále na mysli. První pravda: Musíte si vybrat mezi tím, na em lpíte, a štstím. Oboje mít nemžete. Ve chvíli, kdy na nem zanete lpt, mysl a srdce pestanou správn pracovat a vaše schopnost vést radostný, bezstarostný a klidný život je tatam. Hodí se to i na váš vybraný pedmt? Zamyslete se nad tím. Jist ano. Druhá pravda: Kde se vaše lpní vzalo? Nenarodili jste se s ním. Vzniklo ze lži, kterou vám namluvila spolenost nebo kterou jste si namluvili sami, a sice že bez jistých vcí a bez jistých lidí nebudete šastni. Otevete oi a pochopte, jaký je to klam. Existují stovky lidí, kteí jsou naprosto šastni i bez této jakési vci i osoby i situace, po které vy toužíte a o které jste sami sebe pesvdili, že bez ní nemžete být. Vyberte si tedy: Chcete to, na em lpíte, nebo svobodu a štstí? Tetí pravda: Chcete-li žít naplno, musíte si vytvoit smysl pro perspektivu. Život je nepedstaviteln bohatší než ta nepatrnost, ke které jste se pipoutali a které jste dali tu moc vás zneklidovat. Nepatrnost, ano, protože, budete-li žít dostaten dlouho, jednou pijde den, kdy ztratí svou závažnost. Ani na ni nebudete mít vzpomínky - vaše vlastní zkušenost to potvrdí. Tak jako dnes si už jen ztží vzpomenete na ty malichernosti, které vás tak znepokojovaly v minulosti. To proto, že již nejste pod jejich vlivem. A tak vám tvrtá pravda pináší ten nepopiratelný závr, že žádná vc ani žádná bytost vn vás nemá tu moc z vás dlat lidi šastné i nešastné. A už jste si toho vdomi i nikoliv, jen vy se rozhodujete, zda budete šastni i nešastni, zda budete na vcech lpt i nikoliv, a to v každé situaci. Jak se tak zamýšlíte nad tmito pravdami, možná si uvdomíte, že se jim vaše srdce staví na odpor, vznáší proti nim námitky a odmítá na n pohledt. To je známka toho, že jste ješt v rukou svých lpní nevytrpli dost na to, abyste toužili nco udlat se svým duchovním rádiem. Anebo se vaše srdce tmto pravdám nebrání; je-li tomu tak, radujte se. Pokání, náprava srdce se práv zapoala a království boží - píjemn bezstarostný život dtí - te máte konen na dosah. Natáhnte se a osvojte si jej. CO MÁM DLAT? Miste, co dobrého mám dlat, abych získal vný život?" Matouš 19:16 Pedstavte si, že sedíte v koncertním sále a nasloucháte kouzelné hudb, když tu si najednou vzpomenete, že jste zapomnli zamknout auto. Máte o to auto strach, nemžete však odejít ze sálu a nemžete se již ani tšit z hudby. A to je dokonalý obrázek života, jak ho žije vtšina lidí. Pro ty, kdo mají uši k slyšení, je život symfonie. Ale jen velmi vzácná je bytost, která tu hudbu slyší. Pro? Protože mají plné ruce práce s posloucháním zvuk, které jim jejich naprogramování nasadilo do hlavy. To a ješt nco - jejich lpní. Lpní je hlavní niitel života. Abyste slyšeli symfonii, musíte být citliv naladni na každý nástroj v orchestru. Oblíbíteli si pouze bubny, pestanete symfonii slyšet, protože zvuk bubnu pehluší všechny ostatní nástroje. Klidn mžete mít radji bubny než housle i klavír, to niemu nebrání, nebo to, že dáváte njakému nástroji pednost, ješt nenií vaši schopnost naslouchat i ostatním nástrojm a tšit se z nich. Ale v okamžiku, kdy se vaše preference zmní ve lpní, vi ostatním zvukm znecitlivíte, zanete je podhodnocovat. A navíc vás uiní slepými i vi tomu vybranému nástroji, protože ho hodnotíte naprosto neúmrn vzhledem k jeho zásluhám. A te se podívejte na lovka i vc, na níž lpíte: na nkoho i na nco, emu jste pedali moc uinit z vás šastné i nešastné bytosti. Sledujte, jak kvli soustední se na získání té osoby i vci, závislosti na ní a užívání si jí s odmítavým postojem k ostatním vcem a lidem, jak jste kvli své obsesi tou vcí i osobou mén citliví ke zbytku svta. Otupli jste. A mjte tu odvahu si piznat, jak pedsudení a slepí jste byli ve styku s tím, na em lpíte. Když to pochopíte, pocítíte touhu zbavit se veškerého lpní. Ale jak? Odíkání a vyhýbání se jim nepomže, protože vymazat zvuk bubn vás znecitliví a otupí naprosto stejn, jako kdybyste se na bubny soustedili. Pomže jen porozumní, uvdomní. Pokud vám vaše lpní již pineslo utrpení a bolest, pomže vám to pochopit. Pokud jste alespo jedinkrát v život ochutnali svobodu a radost ze života, kterou nelpní pináší, také to pomže. Rovnž pomže,

9 budete-li si vdom všímat ostatních nástroj v orchestru. Ale stejn nic nenahradí vdomí ztráty, kterou utrpíte, když nadceujete bubny a pestanete poslouchat zbytek orchestru. Ten den, kdy vás lpní na bubnech opustí, už svému partnerovi neeknete: Udlal(a) jsi mne šastným/šastnou." Nebo tmito slovy lichotíte jeho egu a manipulujete ho tak, aby vám chtl vždycky vyhovt. A v sob živíte iluzi, že vaše štstí závisí na partnerovi. eknete spíš: Když jsme se potkali, vyrostlo nám štstí." Vaše štstí tak zstane nenarušeno jeho ani vaším egem. Ani jeden z vás si za to nemže pivlastovat zásluhu. A tak se klidn budete moci rozejít bez vzájemného lpní, nebo spolu budete dál, ale to už se budete tšit nikoliv jeden z druhého, ale ze symfonie, která se pi vašem setkání zrodila. A až se dostanete do jiné situace, potkáte nkoho nového i zmníte místo, nebudou vás zatžovat staré nevyešené problémy. A pak ke své radosti objevíte, že i tam symfonie hraje, jen v jiné situaci jinou melodii, a pak zase jinou, a zase jinou. A budete svj život prožívat z okamžiku na okamžik, pln zabráni do pítomnosti, nesoucí s sebou ze své minulosti tak málo, že by váš duch prošel i ouškem jehly; souženi obavami z budoucnosti asi tak málo jako ptáci ve vzduchu nebo kvtiny na louce. Nebudete k nikomu a k niemu pipoutáni, protože již budete umt vychutnávat symfonii života. Budete milovat život sám celým svým horoucím srdcem a duší a myslí, ze všech sil. Zjistíte, že se pohybujete lehce jako ptáci na obloze, neustále žijící ve vném Te. A ve svém srdci najdete odpov na otázku: Miste, co musím udlat, abych získal vný život?" NEZSTANE KÁMEN NA KAMENI Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, pistoupili k nmu uedníci a ukazovali mu na chrámové stavby. On však jim ekl: Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám že tu nezstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno." Matouš 24:1-2 Pedstavte si njakého tstovitého lovka obaleného tukem. To se mže stát vaší mysli - ztstovatí, pokryje se vrstvami tuku, až otupí a zleniví natolik, že pestane myslet, pozorovat, objevovat a zkoumat. Ztratí bdlost, ilost i pružnost a zkrátka a dobe usne. Rozhlédnte se kolem sebe a uvidíte, že takovou mysl má tém každý: tžkopádnou, spící, chránnou vrstvami tuku, odmítající se nechat vyrušit i pobízet k bdlosti. Co jsou ty vrstvy? Každé pesvdení, které máte, každý váš závr ohledn lidí a vcí, každý zvyk a všechno, na em lpíte. V letech, kdy jste se utváeli, vám ml nkdo pomoci seškrábnout tyto vrstvy a osvobodit mysl. Místo toho vás vaše kultura a spolenost, které práv tyto vrstvy na vaši mysl naložily, vychovávala tak, abyste si jich ani nevšimli, zaveli oi a nechali druhé lidi - odborníky: politiky, kulturní a náboženské initele - aby mysleli za vás. Jste tedy zatíženi bemenem nikdy nezpochybnné, nepezkoumané autority a tradice. Prozkoumejme tyto vrstvy jednu po druhé. Nejdíve vaše pesvdení. A už žijete svj život jako komunista nebo jako kapitalista, jako muslim nebo jako žid, žijete pedpojatý život plný pedsudk; mezi vámi a Skuteností je bariéra, vrstva tuku, protože už Ji nevidíte a nedotýkáte se Jí pímo. Druhá vrstva: vaše pedstavy. Pokud si o nkom utvoíte njakou pedstavu, pak už nemáte rádi toho lovka, ale svou vlastní pedstavu o nm. Vidíte ho nco dlat, nco íkat i se uritým zpsobem zachovat a už ho opatujete nálepkou: ta je hloupá, ten je pomalý, ten je krutý, ta je moc milá, atd. Vytvoili jste si tedy clonu, vrstvu tuku mezi vámi a tím lovkem, nebo až se s ním píšt setkáte, budete se na nj dívat skrz tu utvoenou pedstavu, i když už se mezitím zmnil. Ohlédnte se a všimnte si, že jste to takto udlali tém s každým, koho znáte. Tetí vrstva: zvyky. Zvyk je pro lidský život nezbytný. Jak bychom mohli chodit nebo mluvit nebo ídit auto, aniž bychom se pitom nespoléhali na zvyk. Ale zvyku je nutno užívat pouze na záležitosti mechanické - nikoli na lásku i na dívání se kolem sebe. Kdo by chtl být milován ze zvyku? Už jste nkdy sedli na skalnatém behu i pláži fascinováni majestátností a záhadností moe? Rybá se na moe dívá každý den a té velkoleposti si nevšimne. Jak to? Otupující efekt té vrstvy tuku zvané zvyk. Vytvoili jste si utkvlé pedstavy o všech vcech, které vídáte, a když se s nimi dostanete do styku, nevidíte již je, v celé té jejich mnící se novosti, ale tu poád stejn nezajímavou, neprodyšnou, nudnou pedstavu, vytvoenou ze zvyku. A takhle zacházíte s lidmi i s vcmi, takhle se s nimi setkáváte: žádná svžest, žádná novost, jen ten stejn mdlý, všední (nudný) styl, vycházející ze zvyku. Nejste schopni se dívat jiným, více tvrím zpsobem, protože s vytvoeným stereotypem pro styk s lidmi a vcmi si mysl prost pepojíte na automatického pilota a dímáte. tvrtá vrstva: vaše lpní a strach. Tuto vrstvu lze vidt nejsnáze. Opatete každou osobu i vc nátrem lpní a strachu (a tedy nelibosti) - a v tom okamžiku pestanete tu vc i bytost vidt takové, jaké opravdu jsou. Jen si vzpomete na nkoho, koho nemáte rádi, koho se bojíte i na kom lpíte, a uvidíte, že jsou tato slova pravdivá. Už vidíte, že se nacházíte ve vzení vytvoeném pesvdeními a tradicemi vaší spolenosti, a pedstavami, pedsudky, lpním a strachem vycházejícími z vašich zkušeností? Jedna stna za druhou obklopuje vaši vzeskou celu tak, že se tém zdá nemožné, že z ní kdy uniknete a dotknete se toho bohatství života a lásky a svobody, které leží vn vaší vznící pevnosti. A pitom to není úkol nemožný, je pímo snadný a radostný. Co dlat, abyste unikli? tyi vci: Zaprvé, uvdomte si, že jste obklopeni stnami vzení a že jste svou mysl uložili ke spánku. Vtšinu lidí tahle skutenost vbec ani nenapadne, a tak žijí a umírají jako vzni. Vtšina lidí se prost adaptuje, pizpsobí se vzeskému životu. Z nkolika málo se stanou reformátoi, bojují za lepší životní podmínky ve vzení, lepší osvtlení, pop. lepší vtrání. Jen z hrstky lidí se pak stanou vzbouenci, povstalci, kteí z vzení uniknou. Pijdete-li tedy na to, že jste mezi vzeskými stnami, mžete se stát jen vzbouencem. Zadruhé, pemýšlejte o tch stnách, celé hodiny

10 pozorujte své myšlení, zvyky, lpní a obavy bez jakéhokoli hodnocení i odsuzování. Dívejte se na n a ony se rozpadnou. Zatetí, po jistou dobu pozorujte vci a lidi kolem sebe. Podívejte se, ale opravdu se dívejte, tak jako kdyby to bylo poprvé, na tvá pítele, na list stromu, na strom, na ptáka v letu, na chování a manýrismus lidí kolem vás. Poctiv se podívejte a snad je uvidíte nov, takové, jací jsou, bez toho otupujícího a ohlupujícího úinku vašich pedstav a myšlenkových stereotyp. tvrtý a nejdležitjší krok: V klidu se usate a pozorujte, jak vaše mysl pracuje. Neustále vytváí myšlenky, názory a reakce. Sledujte to všechno v dlouhých asových úsecích, tak jako kdybyste pozorovali íní proud, nebo i film. Brzy shledáte, že je to ješt mnohem poutavjší než kterákoli eka, než kterýkoli film. A mnohem více oživující a osvobozující. Nakonec, mžete o sob vbec íct, že žijete, když si ani nejste vdomi svých vlastních myšlenek a ovlivnní? Nevdomý život, íká se, nestojí ani za to žít. Nedá se vlastn ani nazvat životem; je to existence robota, spánek, bezvdomí, smrt, a pesto to lidé nazývají lidským životem. Takže se mjte na pozoru: pozorujte, zpochybujte, zkoumejte a vaše mysl obživne, zbaví se tuku a bude ilá, bdlá a bystrá. Vzeské stny se zanou rozpadat, až v chrámu nezstane kámen na kameni a vy budete obdaeni niím nekaleným vidním vcí v jejich skutené podob, pímým prožíváním Skutenosti. JAK DÁVAT? Když prokazuješ dobrodiní, a neví tvá levice, co iní pravice. Matouš 6:3 S dobroinností je to jako se štstím a svatostí. Není možné, abyste ekli, že jste šastní, protože v okamžiku, kdy jste si svého štstí vdomi, pestáváte být šastni. To, co vy nazýváte prožitkem štstí, vbec není štstí, ale vzrušení a nadšení zpsobené njakou osobou i vcí i událostí. Pravé štstí není niím zpsobené. Šastný je lovk naprosto bez píiny. A pravé štstí není možné prožívat". Nepochází ze sféry vdomí. Není si vdomo sebe sama. A tak je to i se svatostí. V okamžiku, kdy si svou svatost uvdomíte, zkazí se a stává se z ní licomrnost, pokrytectví. Dobrý skutek není nikdy tak dobrý, jako když si jeho dobroty nejste vdomi - tolik jste zaujati samotným skutkem, že si naprosto nejste vdomi své dobroty a ctnosti. Vaše levá ruka nemá ani potuchy o tom, že pravá ruka koná nco dobrého i chvályhodného. Zkrátka to vykonáte, protože se vám to zdá pirozené, udláte to spontánn. Zamyslete se na chvíli a uvdomte si, že veškeré ctnosti, které v sob vidíte, vbec nejsou žádné ctnosti, ale nco, co jste si promyšlen vypstovali a pak jste si to vnutili. Kdyby to byla pravá ctnost, dlala by vám takovou radost a pipadala by vám natolik pirozená, že by vás ani nenapadlo smýšlet o ní jako o ctnosti. Takže první vlastnost svatosti je, že si není vdoma sebe sama. Druhá její vlastnost je nenucenost. Úsilí mže pozmnit chování, ale nemže zmnit vás. Zamyslete se nad tímto: úsilí umí dopravit potravu k ústm, neumí však vytvoit chu; dokáže vás udržet v posteli, ale nedokáže pinést spánek; mže vás pimt svit nkomu tajemství, ale nemže vytvoit dvru; umí vás pimt nkomu zalichotit, ale neumí vytvoit pravý obdiv; úsilí dokáže prokazovat službu, ale nemá tu moc pinést lásku i svatost. Úsilím dosáhnete jen potlaení, nikoliv pirozené zmny i rstu. Zmnu mže pinést jedin vdomí a porozumní. Porozumjte svému neštstí a ono zmizí - pak už následuje stav štstí. Porozumjte své pýše a ona se vás pustí - po ní pijde pokora. Porozumjte svým obavám a svému strachu a rozpustí se - následným stavem je láska. Porozumjte svému lpní a ono zmizí- výsledkem je svoboda. Láska a svoboda a štstí nejsou ním, co byste mohli vypstovat. Vždy ani nevíte, co to vlastn je. Mžete jen pozorovat jejich protjšky a pozorováním jim zpsobit smrt. Existuje ješt tetí vlastnost svatosti: Nelze po ní toužit. Toužíte-li po štstí, budete mít strach, že ho nedosáhnete. Budete mít neustále pocit neuspokojení; a neuspokojení a strach zabíjejí práv to, co chtjí získat, štstí. Když toužíte po vlastní svatosti, živíte tím chtivost a ctižádost, které práv vás iní tak sobecké, marnivé a nesvaté. Je zde nco, emu je nutno porozumt: Ve vás jsou dva zdroje zmny. Jedním je chytrost vašeho ega, které na vás tlaí, abyste vyvíjeli úsilí a stali se ním, ím nejste, tak, aby se nad sebe pozvedlo, aby se mohlo velebit. Tím druhým je moudrost Pírody. A díky této moudrosti si zmny mžete být vdomi, mžete jí porozumt. Nic jiného není teba dlat, jen nechat tu zmnu - její druh, zpsob, rychlost, naasování - na Skutenosti a na Pírod. Vaše ego je horlivý technik. Neumí být tvrí. Vymýšlí metody a techniky a produkuje tzv. svtce, kteí jsou strnulí, zásadoví, bez života a jednají mechanicky, a k ostatním jsou stejn netolerantní jako k sob samým - lidi, kteí jsou násilní, pravý opak svatosti a lásky. Ten druh duchovních" lidí, kteí, vdomi si své duchovnosti, klidn jdou a ukižují Mesiáše. Píroda není technik. Píroda je tvrí. Budou z vás tvrci, nikoli technici, když se odevzdáte - budete bez chtivosti, bez ambicí, bez úzkostí, bez pocitu zápasu, výhry, dosažení i zisku. Budete mít nadšené, bystré, pronikavé a bdlé vdomí, které rozpouští veškerou hloupost a sobectví, veškeré lpní a obavy. Zmny, které budou následovat, nejsou výsledkem vašich plán i úsilí, ale dílem Pírody, která zavrhne vaše plány a vli, a tím nenechá žádný prostor pro pocit zásluhy i dosažení, dokonce ani žádné vdomí vaší levé ruky o tom, co Skutenost iní prostednictvím vaší pravé ruky. HADI A HOLUBICE Bute tedy obezetní jako hadi a bezelstní jako holubice.

11 Matouš 10:16 Pozorujte moudrost, která je v holubici, v kvtin, ve stromu a vbec v celé Pírod. Je to ta stejná moudrost, která pro nás iní, co by pro nás mozek udlat neuml: rozvádí krev, tráví potravu, udržuje v chodu srdce, roztahuje plíce, imunizuje organizmus a hojí nám rány, a to zatímco se naše vdomá mysl zabývá ním docela jiným. My tuto pírodní moudrost zaínáme teprve nyní objevovat u tak zvaných primitivních národ, které, stejn jako ty holubice, jsou prosté a moudré. My, kteí se považujeme za vysplejší, jsme si rozvinuli jiný druh moudrosti, inteligenci mozku, nebo jsme pišli na to, že mžeme Pírodu vylepšit a zajistit si bezpeí a ochranu a prodloužení života a tempo a pohodlí, jež jsou primitivním národm neznámé. Všechno díky pln rozvinuté inteligenci. Na nás te je, abychom znovu nabyli prostoty a moudrosti holubice, aniž bychom ztratili chytrost hadího mozku. Jak toho mžeme docílit? Skrz uvdomní si, že pokaždé, když se pracn snažíte vylepšit Pírodu tím, že jdete proti ní, ubližujete sami sob, nebo Píroda je vaše bytí. Že je to stejné, jako kdyby vaše pravá ruka bojovala s vaší levou rukou, nebo jako kdyby pravá noha šlapala na tu levou. Ob prohrají, a místo abyste byli tvrí a živí, uvíznete ve sporu. To je stav vtšiny lidí na tomto svt. Podívejte se na n: neživí, netvoiví, zablokovaní, protože uvízli ve sporu s Pírodou, ve snaze polepšit si tak, že pjdou proti tomu, eho si jejich podstata právem žádá. Ve sporu mezi Pírodou a vaší inteligencí upednostnte Pírodu; jdete-li proti ní, nakonec vás znií. Tajemství tedy spoívá v tom, vylepšit Pírodu v harmonii s Pírodou. Jak lze této harmonie dosáhnout? Zaprvé: Pomyslete na njakou zmnu, které byste chtli ve svém život i sami v sob docílit. Snažíte se tu zmnu své povaze vnutit silou a prostednictvím chtní se tak stát ním, co vaše ego naplánovalo? To je had bojující s holubicí. Nebo se rádi uíte, pozorujete, docházíte k pochopení a jste si vdomi své stávající úrovn a problém, bez nátlaku, bez vynucování si vcí, po kterých vaše ego touží, a necháváte Skutenosti volné ruce, aby pinesla zmny podle plán Pírody, nikoliv tch vašich? Pak jste dokonalé sladní hada a holubice. Podívejte se na nkteré své problémy, na zmny, kterých se na sob chcete dobrat, a pozorujte zpsob, jakým na to jdete. Sledujte, jak se zmny snažíte docílit - nejen ve vás, ale i v ostatních - pomocí trestu a odmny, pomocí disciplíny a autority, pomocí kázání a viny, chtivosti a pýchy, ambicí a marnivosti, spíše než pomocí láskyplného pijetí a trplivosti, pomocí porozumní a bdlého vdomí. Zadruhé: Porovnejte své tlo s tlem njakého zvíete, které je ponecháno v pirozeném prostedí. To zvíe nemá nikdy nadváhu, nikdy není nervózní, krom situací ped njakým ohrožením. Nikdy nejí ani nepije, co pro nho není dobré. Odpoinku i pohybu má pesn, kolik potebuje. V té správné míe je i vystaveno živlm, vtru, slunci, dešti, horku i chladu. To všechno díky tomu, že zvíe poslouchá své tlo a nechává se moudrostí svého tla ídit. A te to porovnejte s vlastní pošetilou zchytralostí. Kdyby vaše tlo umlo mluvit, co by vám asi eklo? Sledujte tu chtivost, tu ctižádost, marnivost, snahu se pedvádt, podbízet se druhým, ten pocit viny, který vás nutí neposlouchat hlas svého tla pi honb za cíli svého ega. Prostotu holubice byste již v sob marn hledali. Zatetí: Zeptejte se sami sebe, nakolik jste ve spojení s Pírodou, se stromy, zemí, trávou, oblohou, vtrem a deštm a sluncem, kvtinami, ptáky a zvíaty. Nakolik jste Pírod vystaveni? Nakolik jste s ní v kontaktu, pozorujete ji, s úctou o ní pemýšlíte, nakolik se s ní ztotožujete? Když je vašemu tlu na píliš dlouho odepen styk s pírodními živly, chadne, slábne a stává se náchylným, protože bylo odíznuto od pírodních sil. Když jste píliš dlouho oddleni od Pírody, váš duch chadne a skomírá, protože byl vytržen z koen. NÁSILNÍCI Království nebeské trpí násilí a násilníci se po nm sápou. Matouš 11:12 Srovnej vznešen klidnou a prostou nádheru rozkvetlé rže se stresy a neklidem svého života. Ta rže má dar, který vy postrádáte: je naprosto spokojená jako to, ím je. Ji nikdo od narození neprogramoval, tak jako vás, aby byla se sebou nespokojená, takže nemá ani tu nejmenší touhu být ním jiným. A proto má také v sob pirozený pvab a ani ty nejmenší tendence k vnitnímu konfliktu, což lze v lidském svt najít pouze u dtí a mystik. Považte te svou situaci. Stále jste se sebou nespokojeni, poád se chcete zmnit. Jste tedy plni násilí a netolerance k sob samým, které s každým úsilím smujícím ke zmn jen narstají. Takže každou zmnu, které dosáhnete, doprovází vnitní konflikt. A trpíte pi pohledu na nkoho, kdo dosáhl neho, eho vy ne, a stal se ním, ím vy nejste. Také by vás tak muila žárlivost a závist, kdybyste, tak jako ta rže, byli spokojeni, že jste to, co jste, a nikdy nezatoužili být nco jiného? Ale vás nco žene být jako nkdo jiný, kdo má víc vdomostí, lepší vzhled a více popularity a úspchu. Chcete se stát ctnostnjšími, láskyplnjšími, meditativnjšími; chcete nalézt Boha, piblížit se svým ideálm. Vzpomete si te na smutnou historii vašich snah o sebezdokonalení, které bu skonily pohromou, nebo dosáhly svého pouze za cenu tuhého boje a nesmírné námahy. Pedpokládejme, že jste upustili od dalších pokus se mnit a od veškeré nespokojenosti, již pociujete sami se sebou. Byli byste pak odsouzeni k tomu, pasivn pijmout všechno ve vás i kolem vás a ustrnout? Krom pracného vnucení si neho na jedné stran a pasivního pijetí na druhé stran existuje ješt jedna cesta. Je to cesta sebeporozumní. Není ani zdaleka jednoduchá, protože porozumt tomu, co jste, vyžaduje naprosto se nechtít mnit na nkoho jiného. Pochopíte to, když porovnáte pístup vdce, který zkoumá chování mravenc, aniž by sebemén toužil jejich chování zmnit, s cviitelem ps, který zkoumá chování ps hlavn proto, aby je piml se nemu nauit. Pokud se nesnažíte pímo mnit, ale jen pozorovat, zkoumat každou svou reakci

12 na lidi i vci, bez hodnocení, znevážení i touze po své pemn, vaše pozorování nebude selektivní, bude naopak chápavé, bez ustrnulých, písných závr, poád otevené a aktuální. Pak zpozorujete, že se ve vás dje nco úžasného: zalije vás svtlo vdomí, zprhledníte a promníte se. Bude se pak ješt nco mnit? Ach, ano. Ve vás i ve vašem okolí. Ale nebude to zapíinno vaším zchytralým egem, které je prost soutživé, srovnává, vynucuje si, káže, ve své netoleranci a ambicióznosti poád manipuluje a tak mezi vámi a Pírodou vytváí nervozitu, konflikty a vzdor, což je vyerpávající, sebezniující proces, asi jako kdybyste ídili auto se sešlápnutou brzdou. Ne, promující svtlo vdomí vaše projektující, sebestedné ego odsune a pedá vládu Pírod, jež pinese ten druh zmny, kterou uskuteuje i v rži: pirozenou, jasnou, neuvdomující si sebe samu, zdravou a neposkvrnnou vnitním konfliktem. A protože každá zmna je násilná, tato bude násilná také. Ale násilí Pírody má tu úžasnou vlastnost, na rozdíl od násilí ega, že nevychází z netolerance a nenávisti sebe sama. Takže v bouce, která žene vše ped sebou, není žádná zloba, není ani v rybách, které požírají své mladé, aby byly poslušný ekologických zákon, které neznáme, nebo v bukách našeho tla, které se navzájem nií v zájmu vyššího dobra. Když nií Píroda, není to ze ctižádosti nebo chtivosti nebo touhy po vtší moci, ale z poslušnosti k záhadným zákonm, které zajišují dobro pro celý vesmír, což je víc než pežití a blahobyt jednotlivých jeho ástí. A toto je násilí, jež se dme v mysticích brojících proti názorm a strukturám v jejich kulturách tolik zakoenných, když je jejich vdomí upozorní na zla, která jejich souasníci nevidí. To je to násilí, které zapíiní, že rže pijde na svt, i když má proti sobe nepátelské síly. A díky tomuto násilí rže, tak jako ten mystik, nžn zeme, poté co oteve své lístky slunci a žije v kehké, citlivé kráse, bez jediné snahy pidat si teba jen minutu k svému vymezenému asu. A tak žije v blaženosti a kráse, tak jako ptáci ve vzduchu a kvtiny na louce, bez jediného zrnka nervozity a nespokojenosti, žárlivosti, úzkosti a soutživosti, jež charakterizují svt lidských bytostí, které chtjí ovládat a vynucovat, spíše než spokojen vykvést do vdomí, ponechávajíce veškeré zmny na mocné síle Boha v Pírod. NIKOMU NESTRA Miste, víme, že správn mluvíš a uíš a nestraníš nikomu." Lukáš 20:21 Podívejte se na svj život a na to, jak jste jeho prázdnotu zaplnili lidmi. Výsledkem toho je, že vás te mají ve škrtivém sevení. Všimnte si, jak svým souhlasem i nesouhlasem ovládají vaše chování. Mají moc ulehit svou pítomností vaší osamlosti, svou chválou nechat vylett vašeho ducha do oblak a svou kritikou a odmítnutím vás srazit na kolena. Podívejte se na sebe, jak se skoro každou bdlou minutu snažíte nkoho uklidnit nebo nkomu vyhovt, a to a už je živý nebo mrtvý. Žijete podle jejich norem, pizpsobujete se jejich standardm, vyhledáváte jejich spolenost, prahnete po jejich lásce, bojíte se jejich výsmchu, toužíte po jejich potlesku, pokorn pijímáte vinu, kterou na vás naloží; bojíte se jít proti mód, nejen v tom, jak se oblékáte, ale i v tom, jak mluvíte, jednáte a dokonce i myslíte. A všimnte si, že i když jste to vy, kdo ovládá, jste na lidech závislí, jste jimi zotroeni. Lidé se stali natolik vaší nedílnou souástí, že si ani nedovedete pedstavit žít život, který by neovlivovali i neovládali. V podstat vás pesvdili, že pokud se od nich jednou osvobodíte, stanete se ostrovem - osamoceným, pustým a nemilujícím. Avšak pravý opak je pravdou. Jak mžete milovat nkoho, komu otroíte? Jak mžete milovat nkoho, bez koho nemžete žít? Umíte jen toužit, potebovat, být závislí, mít strach a být pod kontrolou. Lásku je možno najít pouze v neohroženosti a ve svobod. Jak lze této svobody dosáhnout? Útokem s dvojitým výpadem: na vaši závislost a na vaše otroctví. Zaprvé, být si vdom. Je v podstat zhola nemožné být závislý, být otrokem, když jste si neustále vdomi té hlouposti, která ze závislosti vyplývá. Ale být si vdom možná nestaí pro nkoho, kdo lidem již propadl. lovk musí vnovat pozornost tomu, co má rád. Musí najít innost, kterou dlá nikoli pro užitek, nýbrž pro ni samu. Vzpomete si na nco, co dláte rádi jen pro tu innost samu, a už se vám daí i ne, a už jste za ni pochváleni i ne, a už jste za ni milováni a ocenni i ne, a už o tom lidé vdí a jsou vám za tu práci vdni i ne. Kolik je ve vašem život inností, kterými se zabýváte ist jen proto, že vás baví a uchvacují vaši duši? Zjistte, které to jsou, a zabývejte se jimi, nebo jsou vaším cestovním dokladem ke svobod a lásce. Zde jste také pravdpodobn byli zatlaeni do následujícího konzumního zpsobu myšlení: Mít požitek z básn, krajiny i skladby se zdá být ztráta asu; je teba vytvoit báse, skladbu nebo obraz. A dokonce i jejich vytvoení má samo o sob jen malou hodnotu; vaše dílo musí být známé. Jak mže být dobré, když o nm nikdo neví? A i když je známé, poád to ješt nic neznamená, pokud nemá úspch, pokud ho nikdo nechválí. Vaše dílo je nejhodnotnjší, pokud se stane populárním a prodává se! A už jste zase zpátky v rukou a pod kontrolou lidí. Hodnota njaké innosti, podle nich, není v tom, že ji máme rádi, že ji dláme pro ni samu a máme z ní požitek, ale v jejím úspchu. Pímá cesta k mysticismu a Skutenosti nevede pes svt lidí. Ta vede svtem inností, které dláme jen pro n samotné a nehledíme na úspch, prospch i na zisk. V rozporu s tím, co si vtšina lidí myslí, nejlepším lékem na nedostatek lásky a osamlost není ní spolenost, ale kontakt se Skuteností. V okamžiku, kdy se Skutenosti dotknete, poznáte svobodu i lásku. Osvobození se od lidí, a tedy i schopnost je milovat. Nesmíte myslet na to, aby ve vašem srdci vyrostla láska, nejdíve je teba poznávat lidi. Nebyla by to totiž láska, ale pitažlivost i soucit. Nejspíše vám vytryskne v srdci láska z kontaktu se Skuteností. Ne láska k njaké konkrétní osob i vci, ale skutenost lásky - pístup, dispozice k lásce. A tato láska pak vyzauje ven do svta vcí a lidí. Chcete-li, aby se tato láska ve vašem život rozhostila, musíte se zbavit té vnitní závislosti na lidech, a to tak, že si jí zanete být vdomi a budete se vnovat innostem, které dláte rádi, jen pro n samotné.

13 JEDEN UITEL Vy však si nedávejte íkat Miste"; jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratí. Matouš 23:8 Není tžké sehnat nkoho, kdo vás bude uit mechaniku nebo pírodní vdy nebo eštinu, kdo vás bude uit jezdit na kole nebo pracovat s poítaem. Ale co se týe vcí, na kterých opravdu záleží, život, láska, skutenost, Bh, vás nikdo nic nauit nemže. Snad vám nkdo mže nabídnout slova. Ale ve chvíli, kdy máte slovní model, vaše skutenost je pefiltrována myslí nkoho jiného. Pokud njaké modely pijmete, uvzní vás. Zanete chadnout, a až budete z tohoto svta odcházet, nebudete vdt, co to znamená vidt sám za sebe, uit se. Podívejte se na to takto: Ve vašem život byly okamžiky, kdy jste prožili nco, o emž jste vdli, že si to odnesete do hrobu, nebo naprosto nejste schopni najít slova, kterými byste tu zkušenost nkomu pedali. V žádném lidském jazyce v podstat nejsou slova, která by vyjádila pesn to, co jste prožili. Vzpomete si, jaký jste mli pocit, když jste nad jezerem pozorovali letícího ptáka, nebo když jste sledovali stéblo trávy, jak se klube z trhliny ve zdi, nebo když jste v noci slyšeli plakat dít, nebo cítili krásu nahého lidského tla, nebo upen hledli na chladné a nehybné mrtvé tlo v rakvi. Mžete se pokusit sdlit svj zážitek hudbou, básní nebo obrazem. Ale hluboko uvnit budete vdt, že nikdo nikdy tomu, co jste vidli a cítili, pesn neporozumí. Není zkrátka ve vaší moci to njaké jiné lidské bytosti sdlit, natož ji to uit. A pesn takto se cítí Mistr, když ho požádáte, aby vás uil o život, o Bohu i o skutenosti. Mže vám poskytnout jen slova, slovní modely. Ale k emu ta slova jsou? Pedstavte si skupinu turist jedoucí v autobuse. Záclonky jsou zataženy a oni neuvidí, neuslyší a neucítí vbec nic z té neznámé exotické zem, kterou projíždjí. Celou dobu jen poslouchají svého prvodce, který jim íká, co si myslí, a barvit jim všechny ty vn, zvuky a obrazy ze svta venku popisuje. Zažívají jen obrazy, které v nich vytváejí jeho slova. A pedpokládejme, že autobus zastaví a on je vyšle do svta se slovním popisem toho, co mohou oekávat, že uvidí a zažijí. Jejich prožívání bude narušené, omezené, zkreslené tmi slovními modely a nebudou vnímat Skutenost samu, ale Skutenost pefiltrovanou pes prvodcova slova. Budou Skutenost vnímat selektivn nebo do ní budou projektovat své vlastní slovní modely, takže neuvidí Skutenost, ale potvrzení svých slov. Existuje zpsob, jak zjistit, že to, co vnímáte, je Skutenost? Ano, napíklad: To, co vnímáte, nesouhlasí s žádným slovním modelem, a už cizím nebo vaším vlastním. Nelze to slovy vbec vyjádit. Takže co pro vás mohou uitelé udlat? Mohou vás pimt, abyste si všimli toho neskuteného, nemohou vám ukázat Skutenost; mohou zniit vaše slovní modely, ale nemohou vás pimt vidt, k emu se ten model vztahuje; mohou poukázat na omyl, ale nemohou vám vložit do rukou Pravdu. Mohou vás tak nanejvýš nasmrovat ke Skutenosti, nemohou vám íct, co máte vidt. Budete muset vyjít do svta sami za sebe a sami objevovat. Jít sami, to znamená vyhýbat se slovním modelm - tm, co vám pedali ostatní, tm, které jste vyetli z knih, i tm, které jste si sami ve svtle svých zkušeností vymysleli. To je pravdpodobn to nejdsivjší, co mže lidská bytost udlat: vkroit do neznáma, do prostor nechránných žádnými slovy. Opustit svt lidských bytostí, tak jako to udlali proroci a mystikové, neznamená zíci se jejich spolenosti, ale jejich slov. Pak, i když jste obklopeni lidmi, jste opravdu doista sami. Dsiv sami. A toto osamní, tato samota je Ticho. A vy uvidíte práv jen toto Ticho. A v okamžiku, kdy ho uvidíte, opustíte všechny knihy, prvodce a guruy. Co vlastn uvidíte? Všechno a nic: padající list, chování svého pítele, vlnky na hladin jezera, hromadu kamen, rozpadlý dm, pelidnnou ulici, oblohu plnou hvzd, cokoli. Poté, co jste uvidli, se vám možná nkdo pokusí pomoci, abyste dali to, co jste vidli, do slov, ale vy jen zavrtíte hlavou - Ne, to ne - to by byl jen další slovní model. Nkdo jiný se možná pokusí vysvtlit vám význam toho, co jste vidli, a vy znovu zavrtíte hlavou, protože význam je slovní model, nco, z eho vznikají pojmy, které pak dávají smysl racionálnímu myšlení, a pitom to, co jste vidli, je za slovy, za významy. A udje se ve vás zvláštní zmna, zpoátku snad jen sotva znatelná, ale zásadn promující. Nebo poté, co jste uvidli, už nikdy nebudete jako dív. Budete v sob cítit radostnou svobodu a neobyejnou dvru, pocházející z vdomí, že veškeré slovní modely, nehled na to jak svaté, jsou bezcenné. A nikdy už nikoho nenazvete svým uitelem. Pak už se nikdy nepestanete uit, nebo každý den budete celý ten proces a kolobh života pozorovat a nov chápat. Všeciko na svt pak bude vaším uitelem. Odložte tedy své knihy a slovní modely, osmlte se opustit svého uitele, a už je jím kdokoli, a dívejte se na svt vlastníma oima. Mjte odvahu se dívat na všechno kolem sebe beze strachu a beze slov, a nebude to trvat dlouho a uvidíte. BUTE JAKO DTI Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako dti, nevejdete do království nebeského. Matouš 18:3

14 První vlastnost, která lovka upoutá, když se podívá do oí dítte, je nevinnost: jeho úžasná neschopnost lhát, mít masku i pedstírat, že je nco, co není. V tom je dít stejné jako zbytek Pírody. Pes je psem, rže rží, hvzda hvzdou, všechno je zkrátka tím, ím to je. Pouze dosplá lidská bytost je schopná být ním a zárove pedstírat, že je ním jiným. Když dosplí trestají dít za to, že íká pravdu, že ukazuje, co si myslí a co cítí, dít se tak uí petváce a jeho nevinnost je tatam. Brzy se pipojí k nekonen dlouhým adám lidí, kteí bezmocn íkají: Nevím, kdo jsem." Nebo tím, že tak dlouho skrývali pravdu o sob samých ped druhými, dív nebo pozdji ji automaticky zanou skrývat i sami ped sebou. Kolik ve vás z vaší dtské nevinnosti ješt zstalo, je ješt nkdo, v jehož pítomnosti umíte být absolutn sví, tak naprosto otevení a nevinní jako dti? Je ješt jeden, nenápadnjší zpsob, jak lze ztratit nevinnost dtství: když se dít nakazí touhou se ním stát. Pomyslete na ty davy lidí, jež se ze všech sil snaží stát se ne tím, co jim Píroda urila - hudebníky, kuchai, mechaniky, tesai, zahradníky, vynálezci - ale nkým: stát se úspšným, slavným, mocným; stát se ním, co s sebou pinese nikoli tiché sebenaplnní, ale sebezbožnní, expanzi sebe sama. Díváte se na lidi, kteí ztratili svou nevinnost, protože se rozhodli nebýt sami sebou, nýbrž prosazovat se a pedvádt se, dokonce i kdyby tak mli init jen sami ped sebou. Pohlédnte na svj každodenní život. Jsou v nm myšlenky, slova a iny neposkvrnné touhou stát se nkým, i když teba netoužíte po niem jiném než stát se duchovn úspšným i svtcem, neznámým než sob samému? Dít, stejn tak jako nevinné zvíe, se odevzdává své pirozenosti a je prost tím, ím je. Dosplí, kteí si svou nevinnost uchovali, se rovnž, tak jako dti, odevzdávají popudu Pírody a Osudu bez sebemenšího úmyslu stát se nkým a oslnit ostatní; ovšem narozdíl od dtí se nespoléhají na instinkt, ale na to, že si jsou neustále vdomi všeho v sob i okolo sebe. Toto vdomí je chrání od zla a pináší jim rst, který byl pro n zamýšlen Pírodou, nikoli naplánován jejich ctižádostivými egy. A zde je další zpsob, kterým dosplí znehodnocují dtskou nevinnost: uí dti nkoho napodobovat. Ve chvíli, kdy udláte z dítte kopii, uhasíte jiskru jedinenosti, se kterou pišlo na svt. Ve chvíli, kdy se rozhodnete být jako nkdo jiný, a už je ten nkdo jakkoli slavný i svatý, prodáte vlastní bytí. Pomyslete se smutkem na tu boží jiskru jedinenosti, která ve vás nkde leží, pohbená pod vrstvami strachu. Strachu, že se vám budou vysmívat nebo že vás budou odmítat, když se odvážíte být sami sebou a odmítnete se v tom, jak se oblékáte, jak se chováte a myslíte, mechanicky pizpsobit. Všimnte si, jak se pizpsobujete nejen svými iny a myšlením, ale i ve svých reakcích, emocích, pístupech a hodnotách. Neodvažujete se prolomit tuto prostituci a znovu nabýt svou pvodní nevinnost. To je cena, kterou platíte za pijetí spoleností i komunitou. Takto vstupujete do svta sehnutých a ovládaných a jste vyhnáni z království nebeského, které patí nevinnosti dtství. Poslední a rovnž nenápadný zpsob, jak niíte svou nevinnost, je, když soutžíte a srovnáváte se s ostatními. Tak vymujete svou prostotu za ambici být tak dobrý jako nkdo jiný, nebo dokonce lepší. Zamyslete se nad tím: Dvodem toho, že si je dít schopné udržet svou nevinnost a žít jako zbytek tvorstva v blaženosti království nebeského, je, že nebylo ješt vtaženo do toho, emu my íkáme svt - do té oblasti temna obydlené dosplými, kteí netráví své životy tak, že je žijí, ale tak, že vyhledávají potlesk a obdiv; kteí nejsou blažen sami sebou, ale neuroticky se srovnávají a soupeí, prahnouce po nem tak prázdném jako je úspch a sláva, pestože je mohou získat pouze za cenu porážky, ponížení a zniení svých bližních. Pokud si to dovolíte a skuten pocítíte utrpení tohoto pekla na zemi, tu naprostou prázdnotu, kterou pináší, možná v sob ucítíte odpor, znechucení tak silné, že setese etzy závislosti a klamu, které jste si kolem své duše sami ukovali, a vy se dostanete na svobodu do íše nevinnosti, kterou obývají mystikové a dti. MILUJTE JEDEN DRUHÉHO To je mé pikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Jan 15:12 Co je láska? Podívejte se na rži. Mže snad rže íct: Nabídnu svou vni lidem dobrým a odepu ji lidem zlým?" Nebo dovedete si pedstavit lampu, která zadržuje své paprsky ped špatnými lidmi, kteí v jejím svtle chtjí projít? Mohla by to udlat, jedin kdyby pestala být lampou. A všimnte si, jak pirozen bez rozdílu dává strom svj stín každému, dobrému i zlému, mladému i starci, bohatému i chudému, zvíatm, lidem, i každé žijící bytosti - dokonce i tm, kteí ho chtjí porazit. To je tedy první vlastnost lásky: neiní rozdíl. Proto jsme nabádáni, abychom byli jako Bh, který dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déš posílá na spravedlivé i nespravedlivé... Bute tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec". Zamyslete se v úžasu nad tou irou dokonalostí rže, lampy a stromu, nebo to je obraz o tom, co je láska. Jak lovk dosáhne této vlastnosti lásky? Cokoli pro to udláte, z toho jen uiní cosi vynuceného, vypstovaného, a tedy falešného, protože lásku nelze vynutit. Nemžete nic udlat. Ale mžete nco odhodit. Pozorujte tu nádhernou zmnu, kterou prodláte ve chvíli, kdy pestanete lidi rozdlovat na dobré a zlé, svtce a híšníky, a zanete se na n dívat jako na nevdomé. Musíte opustit své mylné pesvdení, že lidé mohou hešit vdom. Nikdo nemže hešit vdom. Híchy se djí nikoli, jak se myln domníváme, ze zlé vle, ale z nevdomosti. Ote, odpus jim, vždy nevdí, co iní." Uvidt to znamená získat schopnost nerozlišování, kterou tak obdivujeme u rže, lampy a stromu. Druhou vlastností lásky je to, že nic neoekává. Jako ten strom, rže a lampa, láska dává a nic za to nechce. Jak pohrdáme mužem, který si nevybírá manželku podle jejích vlastností, ale podle toho, jak vysoké má vno! O takovém muži íkáme, že nemiluje svou ženu, ale ten finanní zisk, který mu pináší. Ale liší se v nem vaše láska, když vyhledáváte spolenost tch, kteí vám pinášejí citové uspokojení, a vyhýbáte se tm ostatním; když se pozitivn

15 stavíte k lidem, kteí vám dávají to, co chcete, a chovají se podle vašich pedstav, a negativn nebo lhostejn k tm, kteí tak neiní? Opt mžete udlat jen jedno, abyste získali tuto vlastnost lásky. Otevít oi a vidt. Uvidt svou takzvanou lásku takovou, jaká skuten je: zamaskované sobectví a chtivost; už to je významný krok k dosažení této druhé vlastnosti lásky. Tetí vlastností lásky je to, že si není sama sebe vdoma. Láska se z milování tak tší, že o sob ve své blaženosti ani neví. Tak jako lampa, která svítí a nemyslí na to, jestli z ní mají druzí užitek i nikoli. Tak jako rže, která voní, protože zkrátka nemže jinak, a už je nablízku nkdo, kdo si té vn užívá, i nikoli. Tak jako strom poskytuje stín. To svtlo, vn a stín se nevytváejí jen v ní pítomnosti a nemizí, když nablízku nikdo není. Tyto jevy, tak jako láska, existují nezávisle na lidech. Láska prost je, nemá žádný úel. Svtlo, vn, stín prost jsou, nezávisle na tom, jestli z nich nkdo bude nco mít i nikoli. Nejsou si tedy vbec vdomy svých zásluh i vykonaného dobra. Jejich levice nemá ani pontí o tom, co iní jejich pravice. Pane, kdy jsme t vidli hladového, a nasytili jsme t, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?" Poslední vlastností lásky je svoboda. Ve chvíli, kdy se objeví nátlak, dozor i spor, láska umírá. Pomyslete na to, jak vás ta rže, lampa i strom ponechávají naprosto svobodné. Strom se rozhodn nepokusí vás vtáhnout do svého stínu, když vám bude hrozit úpal. Lampa vám rozhodn nebude vnucovat své svtlo ze strachu, že ve tm zakopnete. Zamyslete se na chvíli nad vším tím nátlakem a ovládáním, kterému jste ze strany ostatních vystaveni, když tak úzkostliv žijete podle jejich pedstav, abyste si tak koupili jejich lásku, i ze strachu, že je ztratíte. Pokaždé, když se necháte ovládat i k nemu donutit, niíte v sob schopnost milovat, což je vaše vlastní pirozenost, protože vy mžete init ostatním jen to, co dovolíte ostatním, aby inili vám. Pemýšlejte tedy o všem tom ovládání a vynucování ve svém život a snad vás už po této úvaze samotné opustí. V okamžiku, kdy vás opustí, pijde svoboda. A svoboda je jen jiné slovo pro lásku. NEOHLÍŽET SE ZPT Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpt, není zpsobilý pro království Boží. Lukáš 9:62 Láska je království boží. Co to znamená milovat? Znamená to být citlivý k životu, k vcem i k lidem, soucítit se vším a s každým, nieho a nikoho nevyjímaje. Nebo vyjímání lze dosáhnout pouze skrze otupení sebe sama, skrze zavírání dveí. A když dojde k otupení, vnímavost hasne. Jist pro vás nebude nic tžkého najít píklady této vnímavosti ve svém život. Zastavili jste se nkdy na cest, abyste odstranili kámen nebo hebík ve strachu, že by se nkdo mohl poranit? Co na tom, že nikdy nepoznáte lovka, který bude mít z vašeho inu užitek, a nikdy se vám nedostane pochvaly i uznání. Prost to udláte, z dobroty a laskavosti. Nebo jste nkdy cítili bolest z bezohledného niení na druhém konci svta, niení pralesa, který nikdy neuvidíte a z kterého nikdy nebudete mít žádný užitek? Zkomplikovali jste si nkdy život, jen abyste pomohli najít cestu úpln cizímu lovku, i když to nebyl nikdo známý a už jste ho nemli nikdy potkat, udlali jste to tedy ist jen z dobrosrdenosti, kterou jste v sob pocítili? V tchto a mnoha dalších pípadech se ve vašem život dostala láska na povrch, aby vás upozornila, že je ve vás a eká, až jí dáte plný prchod. Jak byste mohli této lásky dosáhnout? Nijak, vždy už ve vás je. Staí jen odstranit zátarasy, které jste ped svou citlivost nanosili, a ona se sama vynoí. Pekážky citlivosti jsou dv: Pesvdení a Lpní. Pesvdení - jakmile jste o nem pesvdeni, znamená to, že jste co se týe njaké vci, lovka i situace došli k njakému závru. Jste už tedy rozhodnuti a zahazujete svou citlivost. Jste pedem zaujatí a budete toho lovka vidt jen skrze své zaujetí. Jinými slovy, nikdy už toho lovka neuvidíte. A jak mžete soucítit s nkým, koho ani nevidíte? Vezmte si teba jednoho i dva známé a najdte ty mnohé pozitivní i negativní závry, ke kterým jste dospli a na základ kterých se k nim chováte. Ve chvíli, kdy eknete, že ten a ten je moudrý nebo krutý nebo opatrnický nebo láskyplný, cokoli, otupili jste si citlivost, vytvoili si pedsudek a pestali tu osobu vnímat v každém okamžiku nov, jste nco jako pilot, který se ídí týden starou pedpovdí. Podrobte tato pesvdení písnému pezkoumání, protože už když si jen uvdomíte, že jsou to pesvdení, soudy, pedsudky, a ne odrazy skutenosti, donutí je to odejít. Lpní - jak takové lpní vzniká? Zaíná to kontaktem s ním, co vám psobí potšení: auto, všude inzerované moderní zaízení, slova chvály, spolenost njakého lovka. Pak pichází touha si to udržet, opakovat ten píjemný pocit, který vám tato vc i osoba pináší. A nakonec se dostaví pesvdení, že bez toho lovka i bez té vci nebudete šastni, nebo jste zamnili potšení, které vám ta osoba i vc pináší, s pocitem štstí. A už jste vlastníkem pln rozvinutého pesvdení a s ním pichází i to, že ze své pozornosti ostatní vci vyjímáte, stáváte se necitlivými ke všemu, co se pedmtu vašeho lpní netýká. Pokaždé, když se od tohoto pedmtu vzdálíte, necháte u nho i své srdce, a je tedy nemožné, abyste ho vložili do neho jiného tam, kde zrovna jste. Symfonie života zní dál, ale vy se poád ohlížíte zpátky, pipoutáni k nkolika taktm melodie, odpíráte svému sluchu zbytek skladby a vytváíte tak disharmonii a rozpor mezi tím, co vám život nabízí, a tím, k emu lnete. To už pichází nervozita a strach, jež lásce zasadí smrtelnou ránu, lásce a té radostné svobod, kterou láska pináší. Nebo láska a svoboda kvete, pouze když se z každého tónu tšíte v tom okamžiku, kdy zazní, a pak ho necháte jít, abyste byli schopni pln vnímat tóny, které budou následovat. Jak se lovk zbaví lpní? Lidé se o to pokoušejí pomocí odíkání. Ale to, že si budete odíkat pár takt hudby, že si je vymažete z vdomí, jen vytvoí práv ten stejný druh násilí, konfliktu a necitlivosti jako lpní. Jen se znovu otupíte. Tajemství spoívá v tom nic si neodíkat, na niem nelpt, mít ze všeho radost a pak to nechat jít, nechat to dál plynout.

16 Jak? Pomocí ady hodin strávených pozorováním rozkladného a hnilobného charakteru lpní. Vy se povtšin sousteujete na vzrušení, záblesky rozkoše, které vám pináší. Ale zamyslete se také nad strachem, utrpením a nesvobodou; a pitom zvažte radost, klid a svobodu, které získáte pokaždé, když se njaké pipoutanosti zbavíte. Pak se pestanete ohlížet a necháte se unášet hudbou každého okamžiku. A nakonec se podívejte na tuto spolenost, jak zahnívá, zamoená lpním. Protože ten, kdo lpí na moci, penzích a majetku, na sláv a úspchu, ten, kdo po tchto vcech touží, jako kdyby na nich záviselo jeho štstí, ten je považován za produktivního lena spolenosti, dynamického a pilného. Jinými slovy, ten, kdo se za tmito vcmi žene s nutkavou ctižádostí, která pehlušuje symfonii jeho života, otupuje ho a iní ho lhostejným a necitlivým k druhým i k sob samému, na toho se bude spolenost dívat jako na závislého obana a jeho píbuzní a pátelé budou hrdi na to, jakého postavení to dosáhl. Kolik znáte vážených lidí, kteí si ponechali tu jemnou citlivost lásky, kterou umožuje jen nelpní? Když o tom budete pemýšlet dost dlouho, pocítíte znechucení tak silné, že instinktivn odmrštíte každou pipoutanost jako hada, který se kolem vás chce omotat. Vzepete se a osvobodíte se od této zkažené spolenosti, která je založená na nenasytnosti a lpní, na strachu, chtivosti, otuplosti a necitlivosti nelásky. MILUJTE SVÉ NEPÁTELE Ale vám, kteí m slyšíte, pravím: Milujte své nepátele. Dobe ite tm, kteí vás nenávidí. Lukáš 6:27 Když jste zamilovaní, díváte se na všechny novýma oima, stáváte se velkorysými, shovívavými, laskavými, i tam, kde jste dív byli písní a sobetí. A nevyhnuteln se k vám lidé zanou chovat stejn a brzy se ocitnete v milujícím svt, který jste sami vytvoili. Nebo si vzpomete na chvíle, kdy jste mli špatnou náladu a byli jste podráždní, protivní, podezívaví, dokonce i paranoidní. A najednou se k vám nikdo nechoval hezky, ocitli jste se v nepátelském svt, který vytvoilo vaše myšlení a emoce. Jak byste mohli vytvoit šastný a láskyplný svt plný klidu a míru? Tak, že si osvojíte prostou, krásnou, ale bolestivou dovednost zvanou umní se dívat. Udlejte to takto: Pokaždé, když jste rozilení nebo se na nkoho zlobíte, nezabývejte se tím lovkem, ale sami sebou. Nepokládejte si otázku: Co ten lovk udlal špatn?" ale Co se ze svého rozilení mžu o sob dozvdt?" Udlejte to te hned. Vzpomete si na njakého lovka, který vás roziluje, a sami ped sebou proneste tuto bolestivou, ale osvobozující vtu: Píina mého rozilení není v tomto lovku, ale ve mn." A pak se hned snažte zjistit, jak to rozilení zpsobujete. Ze všeho nejdív prozkoumejte velmi reálnou možnost, že dvodem toho, že vás jeho vady, i údajné vady, rozilují, je to, že je sami máte. Ale protože jste je potlaili, nevdom je te projektujete do druhých. Tak je to tém vždycky, ale málokdo to pozná. A tak hledejte tyto vady ve svém nitru a ve své nevdomé mysli, a vaše rozilení se zmní ve vdnost za to, že chování toho lovka vás dovedlo k poznání o vás samých. Další vc, na kterou je teba se podívat: Nemohlo by to být také tak, že vás rozililo to, co ten lovk íká nebo dlá, protože ta slova, nebo to chování, poukazují na nco ve vašem život a ve vás, co odmítáte vidt? Pomyslete jen na to, jak podráždní bývají lidé pi setkání s mystikem i prorokem, který mysticky ani prorocky vbec nevypadá, když zane promlouvat a oni poznávají jeho život. I tento následující jev bývá zcela nesporný: Ten lovk vás rozilil proto, že se nechoval podle oekávání, která do vás naprogramovali. Možná máte právo požadovat, aby se podle vašeho naprogramování choval, jako napíklad když je ten dotyný krutý nebo nespravedlivý, ale radji od toho upuste. Chcete-li toho lovka zmnit nebo zmnit njak jeho chování, nebyl byste mnohem úspšnjší jako nerozilený? Rozilení vám pouze zatemní vnímavost a vaše jednání je o to mén úinné. Každý ví, že když se sportovec nebo boxer pestane ovládat, kvalita jeho hry se sníží, nebo už kvli zanícení a vzteku není tak koordinovaná. Ve vtšin pípad však nemáte žádné právo od toho lovka vyžadovat, aby se choval podle vašeho oekávání; nkdo jiný na vašem míst by se teba vbec nerozílil. Zamyslete se nad touto pravdou a vaše podráždní brzy zmizí. Jak je to od vás pošetilé, chtít po nkom, aby žil podle mítek a norem, které do vás naprogramovali rodie. A zvažte ješt tuto poslední pravdu: Na základ své minulosti, životních zkušeností a nevdomosti se tento lovk ani nemže chovat jinak. Však již bylo moude eeno, že vše pochopit znamená vše odpustit. Kdybyste tomu lovku opravdu rozumli, vidli byste ho jako handicapovaného, ne jako opovrženíhodného, a vaše rozilení by se rázem vytratilo. A od té chvíle byste k nmu pistupovali s láskou, ten lovk by vám oplácel stejnou mincí a najednou byste se ocitli v láskyplném svt, který jste sami vytvoili. CELNÍCI A HÍŠNÍCI Farizeové to uvidli a ekli jeho uedníkm: Jak to, že vás Mistr jí s celníky a híšníky?" Matouš 9:11 Chcete-li se dotknout skutenosti njaké vci, je ze všeho nejdíve teba pochopit, že každá pedstava skutenost narušuje a je pekážkou ve vidní skutenosti. Pedstava není skutenost, pedstava vína není víno a pedstava ženy není

17 njaká konkrétní žena. Pokud chci opravdu vejít ve styk se skuteností njaké ženy, musím odhodit stranou svou pedstavu ženství a prožít ji v její konkrétnosti, v její jedinenosti. Naneštstí si vtšina lidí po vtšinu asu nedává tu práci takto vidt vci, v jejich jedinenosti; vidí jen slova nebo pedstavy. Nedívají se oima dítte na tu konkrétní, jedinenou, ochmýenou, živoucí vc, která se ped nimi pohybuje, vidí jen njakého vrabce. Nikdy nevidí ten nádherný zázrak jedinené lidské bytosti ped nimi, vidí jen njakou indickou venkovanku. Pedstava je tedy pekážkou ve vnímání skutenosti. A existuje ješt jedna pekážka ve vnímání skutenosti - hodnocení. Tato vc i osoba je dobrá i špatná, ošklivá i krásná. Pekážkou je už to, že mám pedstavu Indky nebo venkovanky nebo ženy, když se dívám na konkrétní bytost. Ale jak tomu pidám ješt i hodnocení a eknu: Je hodná," nebo Je zlá," nebo Je krásná a pitažlivá," nebo Je nepitažlivá a škaredá." To mi ješt víc brání v tom ji vidt, protože ona není ani hodná ani zlá. Ona je ona" v celé své jedinenosti. Krokodýl nebo tygr není ani hodný ani zlý, jsou to krokodýl a tygr. Hodní nebo zlí jsou jen ve vztahu k nemu vn nich. To já je nazývám hodnými i zlými podle toho, do jaké míry vyhovují mému úelu, tší mé oi, pomáhají mi nebo mi hrozí. Te si vzpomete na sebe, když vás nkdo nazval pitažlivými nebo krásnými. Bu jste se zatvrdili, protože jste si o sob mysleli, že ve skutenosti jste oškliví, a ekli jste si: Kdybyste m skuten znali takového, jaký jsem, nenazvali byste mne krásným." Nebo jste se slovm toho lovka oteveli, protože jste si o sob mysleli, že jste krásní, a nechali jste se pohnout lichotkou. V obou pípadech jste se zachovali nesprávn, protože vy nejste ani oškliví, ani krásní. Vy jste vy. Když se chytíte do sítí hodnocení lidí kolem vás, živíte se plody nervózního naptí, nejistoty a strachu, protože když vás dnes nazvou krásnými, povznese vás to, ale až vás zítra nazvou škaredými, budete z toho sklíení. Proto ta správná a náležitá reakce, když vás nkdo nazve krásnými, je: Tento lovk m za svého souasného vnímání vidí jako krásného, ale to nic nevypovídá o mn. Na jeho míst by m mohl nkdo jiný z jiného prostedí, v jiné nálad a s odlišným vnímáním vidt jako škaredého. Ale to by o mn také nic nevypovdlo." Jak snadno jsme pohlceni hodnocením druhých a pak si vytváíme obraz o sob samých, který na tch hodnoceních stojí. Abyste se opravdu osvobodili, je teba si vyslechnout to takzvané dobré i špatné, které vám íkají, ale citov se pi své reakci neangažovat víc než poíta pi vkládání dat. Nebo to, co o vás íkají, vypovídá víc o nich než o vás. V podstat si musíte být vdomi i hodnocení, která pronášíte sami o sob, protože i ta se ídí hodnotovým systémem, který jste pevzali od lidí kolem vás. Pokud hodnotíte, odsuzujete, schvalujete, vidíte vbec skutenost? Díváme-li se na vci skrz hodnocení, schválení i zavržení, není to ta nejvtší pekážka chápat a pozorovat vci takové, jaké jsou? Bute opatrní, když vám nkdo ekne, že pro nj znamenáte mnoho; když ten kompliment pijmete, otevete se naptí. Pro byste chtli pro nkoho hodn znamenat a podrobit se jeho uznání a hodnocení? Pro byste prost nemli být se sebou spokojeni tak, jak jste? Když vám nkdo ekne, jak jste úžasní, nemžete udlat chybu, když si eknete: Na základ jeho vkusu, poteb, tužeb, chutí a projekcí jsem tomuto lovku obzvláš libý, ale to o mn jako o bytosti nic nevypovídá. Nkdo jiný by m zase oznail za obzvláš neúžasného, a to by o m jako o bytosti také nic nevypovdlo. Tedy v okamžiku, kdy kompliment pijmete a necháte se jím unést, pedáváte vládu nad sebou samým do rukou toho lovka. A pak budete schopni udlat všechno, abyste pro nj byli úžasní i nadále. Budete žít v neustálém strachu, aby nepotkal nkoho, kdo se pro nho stane ješt jedinenjším, nebo tak byste mohli pijít o jedinené postavení, kterému se v život toho lovka tšíte. A budete poád jen tanit, jak on píská, žít podle jeho pedstav a ztratíte tak svobodu. Stali jste se na nm z hlediska svého štstí závislí, nebo jste dovolili, aby se vaše štstí stalo závislým na jeho hodnocení. A pak to ješt mžete dál pokazit tím, že zanete vyhledávat další lidi, pro které byste byli jedinení, a vložíte velkou spoustu asu a energie do ujištní se, že o vás tento obraz nikdy neztratí. Jak nesmírn únavný je takový život. A pak se najednou dostaví strach. Strach, že se ten obraz rozbije. A jestli v život hledáte neohroženost a svobodu, rozhodn tomu pestate vnovat pozornost. Jak? Tak, že odmítnete brát lidi vážn, až vám budou íkat, jak jste jedinení. Slova: Ty jsi naprosto jedinený/jedinená" zkrátka jen vypovídají o mém rozpoložení, vkusu a souasném stavu mysli a vývoje. Nic jiného. Pijmte to tedy jako fakt, ale netšte se z toho. Tšit se mžete z mé spolenosti, nikoli z mých kompliment. Tšit se mžete z rozhovoru se mnou, nikoli z mé chvály. A jste-li moudí, budete m podncovat k tomu, abych si našel spoustu dalších jedinených lidí, to abyste náhodou nkdy nepišli do pokušení udržet si obraz, který o vás mám. Z takového obrazu se nemžete tšit, nebo moc dobe víte, že se mže kdykoli zmnit. Tšíte se tedy z pítomného okamžiku, protože kdybyste se tšili z toho obrazu, byli byste v mé moci a mli byste strach být sami sebou, abyste mi snad neublížili, mli byste strach íct mi pravdu a udlat a íct cokoli, co by obraz, který o vás mám, narušilo. Podívejte se nyní na obrazy, které o vás lidé mají. íkají vám, že jste geniální, moudí, hodní nebo svatí, vy z toho máte radost a v tom okamžiku ztrácíte svobodu, te už se budete jen bez ustání snažit udržet si jejich dobré mínní. Budete se bát udlat chybu, být sami sebou nebo íct i udlat cokoli, co by ten obraz pokazilo. Pišli jste o možnost udlat ze sebe hlupáka, zesmšnit se, stát se terem posmchu, dlat a íkat to, co se vám zdá správné, spíše než co zapadá do obrazu, který si o vás lidé vytvoili. Jak tento vývoj zvrátit? Pomocí mnoha hodin trplivé práce -je teba ten obraz pozorovat, poznávat a být si poád vdom, co vám ten hloupý obraz pináší. Nabízí vám vzrušení kombinované s notnou dávkou nejistoty, nesvobody a trápení. Pochopíte-li to, ztratíte zájem být pro nkoho jedinení i být nkým velmi cenni. Budete se stýkat s híšníky a pochybnými typy a mluvit a chovat se podle svého, nezávisle na tom, co si o vás myslí lidé. Budete nco jako ptáci nebo kvtiny, které si tak absolutn nejsou vdomy vlastního já, které jsou natolik zamstnány úkolem žít, že se ani v nejmenším nestarají o to, co si o nich ostatní myslí a zda jsou pro nkoho jedinení i nikoli. Pak budete konen neohrožení a svobodní.

18 BDTE Blaze tm služebníkm, které pán, až pijde, zastihne bdící. Lukáš 12:37 Všude na svt hledají lidé lásku, nebo jsou všichni pesvdeni, že láska sama mže zachránit svt, že láska sama mže dát životu smysl a hodnotu. Ale jak nepatrn málo lidí chápe, co láska vlastn je a jak v lidském srdci vzniká. Velice asto je zamována za city, jež kdosi ke komusi chová, za dobrotu, nenásilí i službu. Ale tyto vci samy o sob nejsou láska. Láska pramení z vdomí. Pouze když vidíte lidi takové, jací skuten jsou, tady a te, a ne jací jsou ve vaší pamti, tužbách, pedstavách i projekcích, mžete je milovat, jinak nemilujete toho lovka, ale pedstavu, kterou jste si o tom lovku utvoili, nebo toho lovka milujete jako pedmt své touhy, nikoli jako bytost, která je sama sebou. Proto prvním skutkem lásky je vidt bytost, vc i skutenost takovou, jaká opravdu je. A to vyžaduje tu nesmírnou káze a sílu odhodit své tužby, pedsudky, vzpomínky, projekce, selektivní zpsob pohledu na svt, káze tak velkou, že vtšina lidí by se radji po hlav vrhla do konání dobrých skutk a služby, než by se podrobila sžírajícímu ohni tohoto odíkání. Když se vydáte na cestu služby nkomu, koho ani poádn nevidíte, nedal jste si tu práci ho vidt, dláte to pro svou potebu, i pro potebu toho lovka? Tedy první ingrediencí lásky je skuten vidt ty druhé. Druhá ingredience lásky je stejn dležitá - vidt sám sebe, nemilosrdn vrhnout svtlo vdomí na své motivy, emoce, poteby, neupímnost, sebestednost, na svou tendenci ovládat a manipulovat. To znamená nazývat vci pravými jmény, a už je to poznání a následky sebebolestnjší. Pokud se vám podaí dosáhnout tohoto druhu vdomí o tom druhém i o vás, poznáte, co je to láska. Protože jste dospli k mysli a k srdci, jež je ostražité, bdlé, jasné a citlivé, k istot vnímání, k citlivosti, která vás pivede k té správné a pimené reakci na každou situaci, v kterýkoli okamžik. Nkdy budete neodolateln puzeni k njakému jednání, jindy vás to bude držet zpátky a krotit. Nkdy vás to pimje ostatní ignorovat a nkdy zase jim tu pozornost, o kterou žádají, vnovat. Nkdy budete laskaví a poddajní, jindy písní, nekompromisní, tvrdí, dokonce i agresivní. Nebo láska zrozená z citlivosti na sebe bere mnoho neekaných forem a neodpovídá žádným již pedem hotovým liniím a principm, nýbrž skutenosti okamžiku. Když poprvé zažijete tuto citlivost, s velkou pravdpodobností to pro vás bude zdšení. Nebo všechny vaše obrany budou rozmetány, neupímnost obnažena a ochranné zdi na popel. Pedstavte si ten ds, který popadne boháe, když se rozhodne skuten uvidt podmínky chudých, ds mocichtivého diktátora, když se skuten podívá na nepíznivou situaci lidí, které podrobil, ds slepého fanatika, když skuten uvidí klamnost svých pesvdení, jež prost nesouhlasí s fakty. Ten ds, který se snese na milence, který se rozhodne skuten uvidt, že vlastn nemiluje svou milovanou, ale její obraz, který si o ní utvoil. Proto ten nejbolestivjší skutek, který mže lidská bytost vykonat, skutek, kterého se hrozí nejvíce, je skutek vidní. A práv z tohoto skutku vidní se rodí láska, i ješt pesnji, skutek vidní je Láska. V okamžiku, kdy zanete vidt, vaše citlivost vás pivede k vdomí, nejen k vdomí toho, co jste se rozhodli vidt, ale i všeho ostatního. Vaše ubohé ego se bude zoufale snažit tu citlivost otupit, nebo jste z nho strhli jeho obranné mechanismy, je ponecháno naprosto bez ochrany a nemá, na co by se upoutalo. Pokud se tedy nkdy odvážíte vidt, bude to znamenat vaši smrt. To je ten dvod, pro je láska tak dsivá, protože milovat znamená vidt a vidt znamená zemít. Ale zárove je to naprosto nejnádhernjší a nejradostnjší zážitek na svt. Nebo ve smrti ega spoívá svoboda, klid, istota a blaho. Pokud opravdu hledáte lásku, váš úkol je snažit se vidt. Vemte ho tedy vážn: podívejte se na nkoho, koho nemáte rádi, a skuten vizte svj pedsudek. Podívejte se na nkoho i na nco, na em lpíte, a skuten vizte to trápení, tu marnost, tu nesvobodu lpní, a dlouze a láskypln se zadívejte na lidské tváe a lidské chování. Jdte ven a nešetete asem v úžasu hledt na Pírodu, let pták, rozkvetlé kvtiny, suchý list rozpadající se v prach, íní proud, východ msíce, obrys hory na obloze. A když to udláte, ta tvrdá, ochranná ulita kolem vašeho srdce zmkne a rozpustí se, a vaše srdce procitne do citlivosti a pístupnosti. Tma ve vašich oích se rozptýlí, zrak se vám rozjasní a bude pronikavý a vy konen poznáte, co je láska. HORA A MODLITBA Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samot modlil. Matouš 14:23 Napadlo vás nkdy, že milovat mžete, jen když jste sami? Co to znamená milovat? Znamená to vidt osobu, vc nebo situaci takové, jaké skuten jsou, a ne jak si je pedstavujete, reagovat na n tak, jak si zaslouží. Nemžete milovat nco, co ani nevidíte. A co vám brání ve vidní? Vaše pojmy, kategorie, pedsudky a projekce, poteby a lpní, nálepky, které jste si na základ prostedí a dosavadních zkušeností vytvoili. Vidt je ten nejnáronjší úkol, jaký vbec mže lidská bytost podstoupit. Nebo vyžaduje ukáznnou a bdlou mysl, a vtšina lidí mnohem radši upadne v mentální lenost, než by si dávala tu práci vidt každou osobu i vc nov v každikém okamžiku.

19 Už opustit svou pozici ve vnjším svt je dost nároné. Ale vidní vyžaduje nco ješt bolestnjšího. Zbavit se vlády, kterou nad vámi uplatuje spolenost; vlády, jejíž chapadla natolik vrostla do samotných koen vašeho bytí, že zbavit se jich znamená roztrhat sám sebe na kusy. Chcete-li tomu lépe porozumt, pedstavte si malé dít, kterému dají okusit drogu. Jak se mu droga dostává do tla, stane se závislé a celá jeho bytost volá po droze. Být bez té drogy je tak nesnesitelné, že se zdá mnohem lepší umít. Pesn tohle vám udlala spolenost, když jste byli dti. Nesmli jste se tšit ze zdravé a hodnotné výživy života: práce, hry, spolenosti lidí a radostí smysl a mysli. Dali vám okusit drogu zvanou Pochvala, Uznání, Pozornost, drogu zvanou Úspch, Prestiž, Moc. Okusili jste tyto vci, stali jste se na nich závislými a zaali jste se bát, že o n pijdete. Dsili jste se vyhlídek na prohru, chybu, kritiku ze strany druhých. A tak jste se stali zbable závislými na lidech a ztratili jste svobodu. Druzí te mají moc uinit vás šastnými i nešastnými. A tebaže vás nií trápení, které to s sebou nese, zjišujete, že jste úpln bezmocní. Není minuty, kdy byste nebyli, vdom i nevdom, naladni na reakce druhých, kdy byste nepochodovali do rytmu jejich požadavk. Když si vás nkdo nevšímá nebo vás odsuzuje, zažíváte tak nesnesitelnou samotu, že se piplazíte zpátky k lidem a prosíte o utšení známé jako Opora, Povzbuzení, Uklidnní. Žít s lidmi za takových podmínek pedstavuje nekonený stres, ale žít bez nich s sebou pináší muka osamlosti. Ztratili jste již schopnost jasn je vidt takové, jací jsou, a pimen na n reagovat, protože vtšinu vašeho vnímání vám zatemnila poteba drogy. Následky toho všeho jsou údsné a nevyhnutelné: jste neschopni kohokoli a cokoli milovat. A chcete-li milovat, musíte se nauit znovu vidt. Chcete-li vidt, musíte se vzdát své drogy. Musíte ze svého bytí vytrhat koeny spolenosti, které zarostly až do morku kostí. Musíte z toho vystoupit. Navenek pjde všechno tak jako pedtím, i nadále budete na svt, ale nebudete již z tohoto svta. A ve svém srdci budete konen svobodní a doista sami. Jen v tomto osamní, v naprosté samot ta závislost a chtní umírá a schopnost milovat se rodí. Nebo lovk už nevidí druhého lovka jako prostedek k uspokojení své závislosti. Teprve ten, kdo se o to pokusil, zná muka tohoto procesu. Je to, jako když zvete sami sebe na smrt. Je to jako chtít po ubohém narkomanovi, aby se vzdal té jediné radosti, kterou zná, a nahradil ji chutí na chleba a ovoce, na erstvý ranní vzduch a lahodnost vody v horském potku, zatímco se úporn snaží zvládnout abstinenní píznaky a prázdnotu, která se v nm po vysazení drogy rozprostela. Pro jeho horenou mysl neexistuje nic, co by tu prázdnotu mohlo zaplnit, krom jeho drogy. Dovedete si pedstavit život, ve kterém odmítnete mít radost by z jediného slova pochvaly i uznání, nebo opít se o ní paži; ve kterém nejste na nikom citov závislí, takže už vás nikdo nemže udlat šastné i nešastné; ve kterém odmítnete kohokoli potebovat, být pro nkoho jedinení i zvát nkoho svým? I ptáci mají svá hnízda a lišky svá doupata, ale vy nebudete mít kde hlavu složit na své cest životem. Dostanete-li se nkdy tak daleko, poznáte konen, co to znamená vidt zrakem jasným a nezkaleným strachem a chtním. A poznáte, co to znamená milovat. Avšak abyste se dostali do této íše lásky, musíte projít utrpením smrti. Protože milovat lidi znamená usmrtit v sob potebu lidí a být doista sám. Jak toho kdy dosáhnete? Neustále vdomou myslí a nekonenou trplivostí a soucitem, který byste mli pro narkomana. Rovnž pomže, když se budete vnovat innostem, do kterých se mžete cele položit, innostem, které dláte tak rádi, že když je dláte, úspch, uznání a pochvala pro vás nic neznamenají. Pomže i to, když se navrátíte k Pírod: odežete davy, bžte do hor a tam tiše promlouvejte se stromy a kvtinami, zvíaty a ptáky, s moem, oblohou, mraky a hvzdami. Pak zjistíte, že vás srdce zavedlo do široširé poušt samoty. Ale když tam chvíli setrváte, pouš najednou vykvete v Lásku. Vaše srdce se rozezpívá. A nastane vné jaro. NESUTE Nesute, abyste nebyli souzeni. Matouš 7:1 iní nás stízlivými, myšlenka, že nejryzejší skutek lásky, který mžeme vykonat, není skutek služby, nýbrž skutek pozorování, dívání se. Když lidem sloužíte, tak pomáháte, podporujete, utšujete, zmírujete bolest. Když je vidíte v jejich vnitní kráse a dobrot, tak petváíte, tvoíte. Myslete na njaké lidi, které máte rádi a kteí vás pitahují. A te se pokuste na každého z nich podívat, jako byste je vidli poprvé, a nenechte se ovlivnit tím, co o nich víte, a už je to dobré i špatné. Hledejte v nich nco, co vám kvli pocitu známosti uniklo, nebo známé rodí únavu, slepotu a nudu. Nemžete milovat, co nevidíte nov. Nemžete milovat, co stále znovu a znovu neobjevujete. A te pejdte k lidem, které rádi nemáte. Nejdíve se zamte na to, co na nich nemáte rádi, zkoumejte jejich nedostatky nestrann. To znamená, že nelze použít nálepek jako pyšný, líný, sobecky, arogantní. Nálepka je projev mentální lenosti, nebo je velmi snadné opatovat lidi nálepkami. Je však nesnadné a nároné vidt bytost v její jedinenosti. Nedostatky je teba zkoumat nezaujat, to znamená, nejdív se musíte ujistit o své objektivit. Zvažte možnost, že to, co vidíte jako jejich nedostatky, nemusí vbec být nedostatky, pouze nco, co díky psobení vaší výchovy a prostedí nemáte rádi. Pokud tam i potom stále vidíte nedostatek, pochopte, že nedostatky mají asto svj pvod v dtství, v životních podmínkách, v pochybeném myšlení a vnímání, ale hlavn v nevdomosti, nikoli ve zlé vli. Když tak uiníte, váš pístup se zmní v lásku a odpuštní, nebo poznávat, pozorovat a chápat znamená odpustit.

20 Když jste prozkoumali nedostatky, dejte se do hledání poklad ukrytých v tomto lovku, poklad, které vám díve bránila vidt skutenost, že ho nemáte rádi. A sledujte pi tom veškeré zmny pístupu a pocit, které se dostaví, protože díve jste mli z nelásky zatemnný zrak a to vám bránilo vidt. A nyní pejdte k lidem, se kterými žijete i pracujete, a sledujte, jak se ve vašich oích každý z nich promní, když se na nho takto podíváte. Dívat se na n takto je nesrovnateln láskyplnjší dar, než kterákoli z vašich služeb. Nebo tímto jste je petvoili, vytvoili jste je ve svém srdci, a na základ kontaktu mezi vámi a jimi se brzo petvoí i ve skutenosti. A te dejte tentýž dar i sob. Pokud jste byli schopni ho dát ostatním, mlo by to být pomrn snadné. Držte se stejného postupu: žádné nedostatky ani neurózu nehodnote, ani neodsuzujte. Nesoudili jste ostatní a budete pekvapeni, že vy sami te nejste souzeni. Nedostatky ohledáte, vyšetíte a prozkoumáte, to vede k lásce a odpuštní, a ke svému úžasu najednou zjistíte, že jste tímto nov milujícím pístupem, jenž se ve vás pro vás rodí, petváeni. Je to pístup, který se ve vás narodí a z vás pak pechází do každé živé bytosti. VYLOUPNTE SI OKO Svádí-li t k híchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzaen, než abys šel s obma rukama do pekla... A jestliže t svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s obma oima uvržen do pekla. Marek 9:43,47 Když poznáte slepé lidi, dojde vám, že jsou naladni na skutenosti, o kterých vy nemáte ani zdání. Jejich citlivost ke svtu hmatu, ichu, chuti a zvuk je taková, že se my ostatní zdáme být otuplé tlesné schránky. Je nám líto lidí, kteí pišli o zrak, ale zídka bereme v úvahu obohacení, jež jim nabízí ostatní smysly. Je škoda, že toto bohatství je vykoupeno tak vysokou cenou - slepotou - a je docela možné, že bychom mohli být zrovna tak citliví a dobe naladni na svt jako slepci i bez ztráty zraku. Ale není možné, ani myslitelné, že byste procitli do svta lásky, aniž byste vyloupli, odsekli tu ást vašeho psychického bytí, již nazýváme Lpní. Odmítnete-li tak uinit, minete lásku, propásnete to jediné, co dává lidské existenci smysl. Nebo láska je vstupní vízum do neutuchající radosti, klidu a svobody. Jen jedna vc blokuje vstup do tohoto svta, a ta se jmenuje Lpní. Plodí ho žádostivé oko, které ve vašem srdci probouzí chtivost, a chamtivá ruka, která se natahuje, aby chytila, držela a pivlastnila si, a pak odmítá pustit. To oko je teba vydloubnout, tu ruku je teba odseknout, má-li se zrodit láska. S pahýly místo rukou se lovk již po niem sápat nemže. S prázdnými oními dlky jste najednou citlivjší ke skutenostem, o kterých jste dív nemli ani zdání. Nyní mžete konen milovat; až doposud vše, co jste mli, byla jen jistá dobrota i laskavé srdce, soucit i zájem o druhé, který jste myln zamovali za lásku, ale která má s láskou spoleného asi tolik, jako tepotající se plamínek svíky se slunení záí. Co je láska? Je to citlivost ke každé ástece skutenosti uvnit i vn vás, spolu s upímnou reakcí na tuto skutenost. Nkdy tu skutenost obejmete, nkdy na ni zaútoíte, nkdy ji budete ignorovat a jindy zase jí vnujete veškerou pozornost, ale vždy budete reagovat nikoli podle poteby, nýbrž podle citu. A co je lpní? Poteba, pipoutanost, která vám otupuje citlivost, droga, která vám zatemuje vnímání. Proto dokud na nem i na nkom sebenepatrnji lpíte, láska se nezrodí. Nebo láska je citlivost, a citlivost, která je by sebemén narušena, je citlivost zniená. Tak jako když nesprávn funguje teba jen jediná dležitá souástka radaru - píjem je narušen a narušena je i reakce na to, co vyrozumíte. Neexistuje neúplná láska, nedostatená i ástená láska. Láska, tak jako citlivost, je bu v celé své plnosti, nebo není vbec. Bu ji máte celou, nebo ji nemáte. Takže jedin až se rozplyne lpní, vstupuje lovk do té nesmírné íše duchovní volnosti zvané láska. Najednou mže svobodn vidt a reagovat. Ale nesmíte zamovat tuto svobodu s lhostejností tch, kteí stádiem lpní nikdy neprošli. Cožpak mžete vyloupnout oko, které nemáte, odseknout ruku, která není? Tato lhostejnost, kterou tolik lidí zamuje za lásku (na základ toho, že na niem nelpí, se domnívají, že všechno milují), není citlivost, ale ztvrdlé srdce, které zatvrdlo odmítáním, deziluzí nebo odíkáním. Tudy cesta nevede. lovk musí proplout rozboueným moem lpní, má-li kdy dorazit k pevnin lásky. Nkteí lidé, kteí ješt ani nevyrazili na cestu, sami sebe pesvdili, že už jsou u cíle. lovk musí být tlesn zdatný a mít perfektní zrak, než me vykoná své a dá tak ve vdomí vyrst svtu lásky; a neudlat žádnou chybu, toho lze dosáhnout jedin skrz násilí. Jedin násilím lze získat království boží. Pro násilím? Protože, ponechán sám sob, život neumí vzbudit lásku, vedl by vás jen k náklonnosti, od náklonnosti k rozkoši, a pak k pipoutanosti, k uspokojení, které nakonec vede jen k unavenosti a nud. Potom se na chvíli situace stabilizuje. A pak ten únavný kolobh probhne znovu: náklonnost, rozkoš, pipoutání, naplnní, uspokojení, nuda. Tohle všechno spolu se strachem, žárlením, sobectvím, smutky a trápením z toho kolobhu vytváí jednu dlouhou horskou dráhu. A poté, co už jste ji nkolikrát za sebou projeli, pijde chvilka, kdy už máte dost a rádi byste ten koloto zastavili. A máte-li to štstí, že vám hned zase nco i nkdo nepadne do oka, užijete si trochu toho nejistého klidu. To je maximum, co vám život mže dát, a vy tento stav klidn mžete zamnit za svobodu a až do své smrti nepoznáte, co to znamená být skuten svobodný a milovat.