Aplikace texturní rtg-difrakční analýzy v tektonice - kvantifikace přednostní orientace kalcitu v karbonátových horninách
|
|
- Alena Vítková
- před 6 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká fakulta Ústav geologických věd Aplikace texturní rtg-difrakční analýzy v tektonice - kvantifikace přednostní orientace kalcitu v karbonátových horninách Bakalářská práce Stanislav Kurdík Vedoucí práce: Mgr. Dalibor Všianský, Ph.D. Brno, 2015
2 1 Literární rešerše Texturní rtg-difrakční analýza je analytickou metodou, pomocí které lze zjistit přednostní orientaci vybraných krystalografických rovin i u velmi jemnozrnných materiálů. Jedním z takových vhodných materiálů pro rtg-analýzu se ukázaly kalcitické vápence severní části Moravského krasu od obce Vavřinec-Veselice, které jsou zde na styku s brněnským masivem slně deformované, a tedy zřejmě přednostně orientované Kalcit Kalcit je minerál patřící do skupiny karbonátů, jehož teoretické složení je CaCO 3. Mezi běžné příměsi patří Mn, Fe, Mg, méně běžnými substituenty jsou Zn, Ba, Sr nebo Pb. Další polymorfní modifikace CaCO 3 jsou aragonit a vaterit, které vznikají v omezených PT podmínkách (Vávra & Losos, 2007) Symetrie je trigonální, oddělení ditrigonálně skalenoedrické. Kalcit je tvořen planárními koordinačními skupinami CO 2-3 a ionty Ca 2+ v šestičetné koordinaci s kyslíky. Základním tvarem je klenec, podle kterého je štěpný (10-11) s vnitřním úhlem polární hrany 105⁰5. U kalcitu bylo popsáno přes 500 krystalových tvarů. Nejběžnější jsou sloupečky (0001), skalenoedr (21-31), nízký záporný klenec (01-12) nebo vyšší záporný klenec (02-21). Běžné je také dvojčatění, nejčastěji podle báze (0001), podle základního klence (10-11) nebo podle vyššího a nižšího záporného klence (Slavík, 1974). K dvojčatění dochází u kalcitu při nízkých tlacích (15 ± 5 kg/cm 2 v jednoosém tlaku podle experimentů Turnera, 1954). Dvojčatění nastává na ploše klence (01-12). Experimenty týkající se tlakové deformace kalcitu prováděl a popsal Turner (1954). Popsal deformace, kluzné plochy i plochy dvojčatění pro různé tlaky a teploty. Jeho práce je použitelná pro další studium kalcitických hornin, které prošly deformací a rekrystalizací. Čistý kalcit je bezbarvý, dále bývá bílý, šedý, žlutý, načervenalý nebo namodralý, skelného lesku. Tvrdost je 3, hustota je 2,714 g/cm 3. Štěpnost kalcitu je výborná podle základního klence. Indexy lomu jsou n(ε) = 1,486, n(ω) = 1,640-1,660, dvojlom: D = 0,154-0,174. Kalcit je hlavním horninotvorným minerálem v chemogenních, biochemogenních a biogenních sedimentech. V mořském prostředí jsou to vápence, ve sladkovodním je hlavním minerálem travertinů nebo vytváří konkrece v sedimentech.
3 1.2 Rentgenová difrakce Rentgenové záření Rentgenové záření je definováno jako elektromagnetické vlnění o vlnové délce od 0,1 do 100 Å. Záření je generováno přechody elektronů v kvantových stavech doprovázených vyzářením energie. Pro účely krystalografie se nejčastěji užívá vlnových délek 0,5 a 2,5 Å. V laboratorních podmínkách existují dva způsoby jakými lze generovat rentgenové záření: rentgenovou lampou nebo synchrotronem (Pecharsky & Zavalij, 2009) Rentgenová lampa Rentgenová lampa je přístroj generující rentgenové záření ostřelováním kovové destičky elektrony s vysokou energií. Skládá se z katody, která emituje elektrony a anody, která je jimi ostřelována a na jejímž povrchu se rentgenové záření generuje. Většina energie elektronů se mění při dopadu na anodu na teplo a cca 1 % je přeměněno na rentgenové záření, které je jen z části dále využito pro přístrojová měření. Proto se lampy zahřívají a musí se chladit. Materiál pro katody a anody je vybírán tak, aby vydržel zahřívání a aby generoval záření o potřebné vlnové délce. Jsou dva typy lamp podle toho, jestli anoda rotuje nebo se nehýbe. Lampa se stacionární anodou má s ní nehybnou i katodu a celá je uzavřena v kovovém/skleněném nebo kovovém/keramickém obalu, v některých případech bývá v obalech vakuum. V obalu jsou čtyři beryliová okna, ze kterých generované záření vychází. Dvě okna jsou bodovými ohnisky záření a dvě jsou liniovými ohnisky, které se užívají podle měřeného vzorku. Bodové ohnisko má vyšší jas, ale ozáří menší plochu oproti liniovému. Anoda této lampy je chlazená vodou, ale vysoké zahřívání snižuje její efektivnost. Lampa s rotační anodou je oproti stacionární efektivnější. Rotací je dosaženo ostřelování celé plochy anody, která je chlazená vodou a samotným otáčením a tím se zahřívá méně než stacionární anoda, která je pouze chlazená vodou s ostřelováním pořád stejného místa. Ohniska jsou opět bodové i liniové (Pecharsky & Zavalij, 2009) Synchrotron Synchrotron je v současné době nejefektivnějším zdrojem rentgenových paprsků. Do synchrotronových prstenců jsou dodávány elektrony, které v nich obíhají, urychlují se a v určitých částech je jejich trajektorie změněna magnety, což vyvolá rentgenové záření. Prstence mají v průměru stovky metrů. Komponenty generující rentgenové záření nepotřebují chladit (Pecharsky & Zavalij, 2009).
4 1.2.4 Rentgenová difraktometrie Rentgenová difraktometrie je analytická metoda využívající difrakce rentgenového záření na ploše měřeného vzorku. Při dopadu záření na vzorek dochází k rozptylu záření na atomech vzorku. Jde o rozptyl tvaru kužele bez změny vlnové délky.pokud má měřený vzorek pravidelnou strukturu, pak je rozptyl zesílen v určitých směrech a dochází ke konstruktivní interferenci. Tento jev se nazývá difrakce. Měřením geometrie difraktovaných svazků lze zjistit struktura krystalů vzorku a velikosti krystalových mřížek. Z intenzit jednotlivých směrů záření se dá určit uspořádání atomů v krystalové mřížce (Connolly, 2005a). Obecně se užívají dva typy vzorků, a to monokrystal a práškový vzorek. Difrakce monokrystalu je starší a odvodily se s její pomocí krystalografické soustavy. Nemůžeme ovšem z každého jemnozrnného materiálu separovat monokrystal. Dalším typem difrakce je prášková, kde je vzorek nadrcený a zrna všesměrně orientována, aby se zaznamenalo co nejvíce strukturních rovin. Měřením monokrystalů se tedy zjišťuje struktura pro daný minerál. Měřením práškového vzorku se zjišťují jednotlivé minerální fáze ve vzorku obsažené. Geometrii difrakce formuloval Max von Laue (1912) pro polychromatické záření. V jeho teorii při dopadu rentgenového paprsku dochází k rozptylu na atomech vzorku. Tím se atomy stávají zdrojem sférického záření, které mezi sebou interferuje, ruší se navzájem a nedochází tedy k žádné difrakci. Avšak při rozptylu vytváří vlny záření fáze, které se po interferenci šíří dál, a to v celočíselných násobcích vlnové délky první vlny. Laue tak definoval řád difrakce podle násobků vlnových délek. Matematický zápis difrakce pro jednorozměrný prostor podle Laueho popisuje difrakci na jedné řadě atomů krystalové mřížky jako: p(cos ν - cos µ) = ±hλ, kde p je perioda identity (řada atomů v jednom směru), ν je úhel difrakce, µ je úhel dopadu rentgenového paprsku, h je řád difrakce a λ je vlnová délka. V trojrozměrném prostoru neleží difraktovaný svazek jen v rovině atomů, ale svazek stejného řádu leží na povrchu kužele (tzv. Laueho kužel), jehož vrchol je v difraktujícím atomu. V trojrozměrném prostoru je jeden kužel pro jednu periodu identity, tedy tři kužely a každý z nich vytváří dvě průsečnice s ostatními. Výsledkem je šest difrakčních směrů a z toho pro tři platí Laueho rovnice, kde dochází ke konstruktivní interferenci: a(cos ν 1 - cos µ 1 ) = ±hλ b(cos ν 2 - cos µ 2 ) = ±kλ c(cos ν 3 - cos µ 3 ) = ±lλ kde a, b, c jsou periody identity definující základní buňku mřížky, ν a µ jsou úhly, při kterých dopadá rentgenový svazek na referenční řadu, λ je vlnová délka a h, k, l jsou řády difrakce (tzv. Laueho
5 parametry). Při Laueho difrakci je krystal v nehybné pozici a mění se vlnová délka dopadajícího záření (Connolly, 2005a). Laueho metoda měla hodně parametrů k určení a byla tedy složitá. Pro stanovení směru difraktovaného svazku se musely určit tři periody identity, šest úhlů a tři celá čísla jako řády difrakce. V roce 1912, krátce po Laueho experimentu, zjistil W. L. Bragg že difrakce může být popsána jako odraz na strukturní rovině mřížky při použití monochromatického záření. Směr difraktovaného paprsku, který je definován průsečnicí kuželů h-řádu na ose a, k-řádu na ose b a l-řádu na ose c je podle Bragga geometricky ekvivalentní k odrazu rentgenového svazku na strukturní rovině (hkl) odpovídající těmto osám. Z toho vyplývá Braggova rovnice difrakce: nλ = 2d sin ϑ kde n je řád difrakce, λ je vlnová délka, d je mezirovinná vzdálenost a ϑ je Braggův úhel roven úhlu dopadu paprsku (Connolly, 2005a). Nejužitečnější metodou pro popis difrakce se stala metoda reciproké mřížky, vyvinutá P. P. Ewaldem, u které se sestaví geometrická konstrukce složená z reciprokých hodnot pro měřené plochy. Pokud bychom měli rovinu s indexy (100), kubické symetrie, dá se snadno pomocí Braggova zákona dopočítat úhel 2ϑ a tedy směr odraženého paprsku. Jakmile dostaneme složitější roviny nižších symetrií, nastává problém s orientací v trojrozměrném prostoru. Pro zjednodušení můžeme odstranit prostor tím, že každou rovinu určíme polohovým vektorem, vycházejícím z počátečního bodu základní buňky mřížky. Tímto zobrazením by však vznikl svazek vektorů pro různé roviny, ve kterém by se špatně orientovalo. proto Ewald použil reciproké hodnoty vektorů:, kdy =. Jednotky mezirovinných vzdáleností jsou reciproké v angstromech a vytváří tak reciproký prostor ve tvaru kuželové plochy, na kterou se promítají difrakce. Metoda práškové difrakce má širší využití ve srovnání s metodou monokrystalovou, protože většina materiálů je složená z tzv. polykrystalický agregátů. Práškový vzorek se připravuje tak, aby částice prášku byly náhodně orientovány. Když se při měření systematicky mění úhel dopadu rtgsvazku, zaznamenají se postupně difrakce, odpovídající jednotlivým strukturním rovinám krystalické látky. Na obrázku 1. je schéma difraktometru s clonami pro úpravu rtg-svazku.
6 Obr. 1: Schéma difraktometru s clonami pro úpravu rtg-svazku: F - ohnisko; SS1, SS2 - Soller slit, D5 - divergence slit; S - vzorek; RS - receiving slit; SS - scatter slit (Connolly, 2005b). K úpravě rtg-svazku se kromě clon v některých případech používají monochromátory nebo fokusační zrcadla. Pro zaznamenání intenzity difraktovaného svazku se používají detektory. Principem je vlastnost některých materiálů reagovat s rentgenovým zářením a vyvolat jevy nebo signály, např. generovat částice, vlny nebo elektrický výboj. S každým fotonem takto detektor reaguje a tím lze zjistit počet fotonů zachycených detektorem, neboli intenzita rentgenového záření. Efektivita detektoru je dána množstvím rentgenových fotonů, které projdou oknem detektoru a množstvím fotonů, které jsou detektorem absorbovány (vyvolají události, které jsou detekovatelné). Detektor je považován za lineární, jestli že je lineární závislost mezi tokem záření (počet fotonů vstupujících oknem detektoru za jednu sekundu) a rychlostí signálu generovaného detektorem za sekundu. Současné detektory fungují hlavně na principu vyvolání elektrických výbojů při dopadu fotonu, které sou následně digitalizovány a zpracovány počítačem. Tím je pro efektivnost detektoru důležitý další pojem, a to mrtvá doba, což je doba potřebná pro absorpci fotonu, převedení do elektrického výboje, registraci výboje a resetování detektoru do původního stavu, aby byl připraven na další operace. Po tuto dobu zůstává detektor netečný k dalším fotonům a tedy je neabsorbuje. Pokud detektor nedokáže zpracovat každý dopadající foton, stává se nelineárním. Dalším kritériem pro kvalitu detektoru je proporcionalita, která závisí na poměru velikosti generovaného výboje a energie fotonu. Pokud je energie příliš nízká, nebo naopak vysoká, není foton detekován. Starším typem detektorů jsou detektory s fotografickým filmem, jejichž hlavní nevýhodou je potřeba více fotonů pro aktivaci jednoho zrna halogenidu stříbra, který se mění na kovové stříbro. To pak vytvářelo v místech vyšších intenzit tmavé skvrny, čím tmavší, tím vyšší intenzita záření. Dnes se detektory dělí podle oblasti, kde je foton absorbován a jak se dá pomocí intenzit zjistit směr difraktovaného paprsku. Bodové detektory registrují intenzity difraktovaného svazku v jednom bodě. Liniové (1-D) detektory zaznamenávají intenzity záření v jednom směru difraktovaného svazku a plošné (2-D) detektory registrují intenzity záření ve dvou rozměrech (Pecharsky & Zavalij, 2009).
7 Data získaná detektorem a ukazují intenzity difraktovaných svazků pro určitý úhel dopadu záření na vzorek - Braggův úhel. Braggův úhel se mění s pozicí detektoru (a rtg-lampy) vzhledem ke vzorku. Minerály o různé struktuře budou mít různé intenzity v různých pozicích Braggova úhlu. Na plošném detektoru se intenzity svazku difraktovaného na práškovém vzorku zobrazí jako kružnice. Tím, že obsahuje velké množství náhodně orientovaných částic, vytvoří rtg-svazek difraktovaný rovinou (h k l) při odpovídajícím Braggovu úhlu θ kuželovou plochu o vrcholovém úhlu 4θ, jak je ukázáno na obrázku 2. Změřením průměrů difrakčních kružnic lze získat Braggovy úhly θ a výpočtem z Braggovy rovnice odpovídající mezirovinné vzdálenosti d. Tímto způsobem se vyhodnocovala data dříve, např. při Debyeově-Scherreově práškové metodě (viz obrázek 3.) (Musilová, 2014). Obr. 2: Difrakční kužel práškového vzorku jako výsledek nekonečného počtu náhodně orientovaných vektorů, jejichž poloha je určená pomocí reciproké mřížky a vytváří kruh na Ewaldově konstrukci. Difraktované paprsky vytváří Debyeův kruh na ploše detektoru. Detektor je orientovaný kolmo na směr dopadajícího svazku a poloměr Debyeova kruhu je tedy tan2ϑ (Pecharsky & Zavalij, 2009).
8 Obr. 3: Schéma Debyeovy-Scherreovy metody. Difrakční kužely jsou promítány na proužek fotografického filmu. Směr dopadajících paprsků je kolmo na film detektoru (Musilová, 2014). Obr. 4: Dnes se difrakční záznam zpracovává digitálně a výsledkem je graf závislosti intenzity difraktovaného svazku na úhlu 2ϑ, neboli pozici zdroje a detektoru vůči vzorku (Pecharsky & Zavalij, 2009). 1-D difrakční difraktogram je řezem Debyeových prstenců (viz obrázek 4..). V grafu difrakčního záznamu se na ose y zobrazuje intenzita svazků dopadajících na detektor, podle pozice 2ϑ na ose x. Ten se dále upravuje, čistí se pozadí a separují se intenzity specifických vlnových délek. V záznamu mohou být zachyceny difrakční maxima, které odpovídají různým vlnovým délkám stejného rtg-svazku. Hodnoty těchto vlnových délek souvisí s materiálem anody ve zdroji záření. Které části spektra budou ve svazku přítomny může být ovlivněno monochromatizací a filtrací rtg-svazku. Dopad primárního rtg-svazku na atom vzorku způsobuje přechody elektronů mezi různými kvantovými hladinami. V důsledku těchto přechodů dochází ke vzniku sekundárního rtg-záření o různých vlnových délkách. Nejvýraznější vlnové délky v rtg-svazku jsou Kα1, Kα2 a Kβ, zobrazené na difrakčním záznamu na obrázku 5. V rtg-difraktometrii se většinou pracuje s částí spektra Kα1. Vlnovou délku
9 Kα2 je možné odstranit pomocí primárních monochromátorů nebo matematicky při zpracování naměřených dat. Vlnovou délku Kβ lze odstranit pomocí filtru. Materiál Kβ filtru je třeba zvolit na základě použité anody (Pecharsky & Zavalij, 2009) Obr. 5: Schéma rentgenového emisního spektra (Pecharsky & Zavalij, 2009) Texturní rtg-difrakční analýza Texturní rtg-difrakční analýza je kvantifikační metoda pro zjišťování přednostních orientací krystalitů podle strukturních rovin. Využití má u vzorků, jejichž krystaly jsou příliš malé pro optickou mikroskopii (méně než cca 0,01 mm) nebo je potřeba určit orientaci zrn izotropních minerálů. Pokud je možné krystaly pozorovat v optickém mikroskopu, používá se tzv. Fjodorovovy metody. Ta využívá stolku otočného v pěti osách, ve kterých se měří úhly zhášení krystalů a tím se vyhodnotí orientace optických os. Metodiku určování přednostní orientace minerálů pomocí rentgenových paprsků a první experimenty můžeme sledovat v roce 1920, kdy publikoval Groß (1920) jednu z prvních studií o snímkování monokrystalů Laueho metodou, přičemž uvažoval o jejich orientaci v prostoru a cílevědomě ji měnil. V následujících letech publikovala řada autorů údaje o modifikacích Laueho metody pro stanovení prostorové orientace jednotlivých krystalů. Zpravidla se sice jednalo o kovy ale významný je přínos těchto prací pro rozvoj metodiky. Významná je práce Wevera (1924), a to tím, že autor použil pro studium přednostních orientací zrn hliníku a železa v tvářených materiálech nejen Laueho metody, ale i modifikace Debye-Scherrerovy metody snímkování polykrystalických materiálů. Přednostní orientace se zde projevuje nestejnoměrným zčernáním difrakčních kružnic na registračním filmu. Teprve v roce 1930 se setkáváme s pracemi, kde je tato výzkumná metoda
10 aplikována na řešení petrografických a mineralogických problémů. Po metodické stránce je velmi významný příspěvek Kratkyho (1930). Na základě principů Weissenbergova goniometru vytvořil první goniometr pro snímkování polykrystalických materiálů. Tento goniometr umožňoval synchronní pootáčení cylindrického vzorku a přitom i posun filmu ve směru rovnoběžném s primárním paprskem, takže na jeden film bylo možno registrovat difrakce pro celý obor orientací vzorku vzhledem k primárnímu svazku. Tato první zařízení byla však používána v petrografii ojediněle, a to zřejmě ze dvou důvodů: jednak příprava cylindrického vzorku (připravovaného kvůli geometrii odraženého záření) byla technicky obtížná a u méně pevných hornin prakticky nemožná, jednak zařízení byla principiálně vhodná pro registraci vyšších úhlů 2ϑ, nezbytných například pro kubické krystaly. Proto se tato metoda dále vyvíjela především v metalurgii. V pozdějších letech se horninové vzorky měřily více transmisními metodami, kdy byla zapotřebí destička dostatečně tenká na prosvícení vzorku (0,1-0,3 mm). U reflexních metod musely být prováděny korekce na geometrii vzorku, například u rovinného vzorku byla limitována oblast pootočení vzorku a tím nebyla získána kompletní data pro konstrukci celého konturového diagramu. Avšak kombinací reflexní a transmisní metody bylo možno konstruovat celý diagram. Od poloviny 20. století se používaly přímé registrace záření detektorem namísto registrace na film (zůstal pouze u některých speciálních metod) a výsledky byly uváděny ve formě konturových diagramů (Schmidt, 1975). V šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století prováděli v Československu rentgenografická měření pro studium hornin Schmidt a Štelcl. Pro svá měření zkonstruoval Schmidt nový goniometr. Vycházel při tom ze Schulzovy reflexní geometrie snímkování. Držák vzorku v goniometru vykonával rotační pohyb kolem osy 1, kolmé k povrchu vzorku, dále rotační pohyb kolem osy 2, která je kolmá k ose 1 a 3 (osa 3 je hlavní osou goniometru difraktografu, která je u daného typu goniometru vertikální) a leží v rovině difrakce. Poslední pohyb je translační reverzibilní v rovině povrchu vzorku, a to ve směru, který leží v rovině dané osou 1 a 3. Všechny tyto pohyby byly vzájemně nezávislé a bylo možno je libovolně kombinovat. Přístroj byl testován a vyžit na vzorcích z okolí brněnského masivu (viz obrázek 6 a 7) (Štelcl et. al., 1980).
11 Obr. 6: Rentgenogram izotropní vnitřní stavby, práškovitá zrna křemene (Štelcl et. al., 1980). Obr. 7: Rentgenogram vnitřní stavby siltové břidlice od Březska na Drahanské vrchovině, Anizotropie vnitřní stavby je podmíněna silou přednostních orientací slídových minerálů strukturními rovinami (0 0 2) (Štelcl et.al., 1980). I dnes vychází metodika rtg-difrakční texturní analýzy z metalurgie. Měření přednostní orientace probíhá reflexní metodou, kdy je difrakční úhel ϑ fixovaný v určité pozici pro rovinu, jejíž orientace se měří. Intenzity difrakce jsou zaznamenávány ve dvou měnících se úhlech, a to úhlu náklonu α v rovině směru normály vzorku a úhlu rotace β v rovině paralelní s měřenou plochou vzorku, jak je ukázáno na obrázku 8. Jednotlivé intenzity pro dané úhly jsou zobrazovány ve stereografické projekci jako pólové obrazce (Nagao & Kagami, 2011). Obr. 8: Eulerova kolébka s vyznačenými směry otáčení a směrem rtg-svazku (Nagao & Kagami, 2011). Stereografická projekce vychází z projekce sférické (kde se roviny promítají na povrch koule), ale z povrchu koule se poziční body promítají do jedné roviny. Promítá se do roviny, která protíná pólovou kouli v rovníkovém kruhu. Poziční body promítáme z povrchu koule do průmětny, vedeme-li
12 z nich spojnice k dolnímu pólu. Průsečíky těchto spojnic s průmětnou (rovinou rovníku) jsou stereografické průměty pólů krystalových ploch(slavík, 1974). Pólové obrazce jsou tedy stereografickou projekcí měřené intenzity pro dva úhly otáčení vzorku. Střed pólového obrazce je definován jako pro úhel náklonu α=0⁰ a pro okraj je α=90⁰. α=0⁰ znamená, že normála krystalové plochy je paralelně s normálou plochy vzorku a α=90⁰ znamená, že normála krystalové plochy je kolmá na plochu vzorku. Pro úhel rotace je β=0⁰ v horní části obrazce a pokračuje dál proti směru hodinových ručiček. Devět hodin je tedy definováno jako β=90⁰ a tři hodiny jako β=270⁰. Koordináty pro vzorek X, Y a Z jsou definovány jako ND (Normal Direction) ve směru normály vzorku, RD (Rolling Direction), který byl pojmenován v metalurgii pro směr válcování ocelových materiálů a TD (Transverse Direction), který je kolmý na RD ve stejné rovině. Ve stereografické projekci pólových obrazců je RD směrem nahoru, TD směrem doprava a ND kolmo na rovinu RD-TD vystupuje do prostoru. Přednostní orientace se dá vyjádřit dvěma způsoby, a to pólovým obrazcem nebo inverzním pólovým obrazcem. U pólového obrazce je koordinační systém vztažen k tvaru vzorku. U inverzního obrazce koordinační systém odpovídá krystalovému systému (Nagao & Kagami, 2011). Typy měření pólových obrazců a jejich geometrie vychází z analyzovaného vzorku, způsobu snímání a úpravě rentgenového svazku. Schulzova reflexní metoda Schulz reflection method je nejčastěji užívána pro ocel a lehké kovy. Zdroj záření a detektor jsou v pozici 2ϑ pro měřenou rovinu a goniometr se pohybuje v rotaci o úhel β a náklonu o úhel α. Nejčastěji je pro práškovou difrakci užíváno Bragg-Brentanovo uspořádání, u kterého dochází k chybám při otáčení vzorku. Při náklonu goniometru se mění velikost plochy, na kterou dopadá rtg-svazek a ve výsledku dochází k rozostření záznamu. Pro minimální rozostření se svazek ořezává tzv. Schulzovou clonou. Při této metodě má difrakční záznam vysoké pozadí kvůli rozptylu brzdného rentgenového záření. Pro minimální efekt brzdného rentgenového záření se používá reflexní metoda s rovnoběžným svazkem parallel beam reflection method, pří které je rtg-svazek monochromatický. To je dosaženo vícevrstvým zrcadlem od kterého se svazek odráží a dál je ořezávaný sérií vertikálních a horizontálních clon. Poslední metodou je měření pólových obrazců v rovině in-plane pole figure measurement method, která podle názvu probíhá ve vodorovné rovině. Úhel náklonu α se nemění (α=0⁰) a vzorek rotuje s v úhlu β. Pozice 2ϑ zůstává stejná a pohybuje se rameno detektoru tak, aby byl zachován úhel ϑ a vzorek se posouval o úhel β. To umožní konstruovat kompletní pólový diagram od α=0⁰ po α=90⁰, bez nutnosti vzorek naklánět. Pro různé metody měření je potřeba provádět různé geometrické korekce. Jsou to korekce na pozadí, absorpci záření nebo rozostření. Nepřesnosti jsou způsobeny geometrií a náklonem vzorku, fixováním pozice detektoru nebo vlastnostmi samotného záření. Pro některé korekce jsou sestaveny matematické vzorce (Nagao & Kagami, 2011).
13
RTG difraktometrie 1.
RTG difraktometrie 1. Difrakce a struktura látek K difrakci dochází interferencí mřížkou vychylovaných vln Když dochází k rozptylu vlnění na různých atomech molekuly či krystalu, tyto vlny mohou interferovat
VíceAplikace texturní rtg-difrakční analýzy v tektonice - kvantifikace přednostní orientace kalcitu v karbonátových horninách
MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká fakulta Ústav geologických věd Aplikace texturní rtg-difrakční analýzy v tektonice - kvantifikace přednostní orientace kalcitu v karbonátových horninách Bakalářská
VíceKrystalografie a strukturní analýza
Krystalografie a strukturní analýza O čem to dneska bude (a nebo také nebude): trocha historie aneb jak to všechno začalo... jak a čím pozorovat strukturu látek difrakce - tak trochu jiný mikroskop rozptyl
VíceMetody využívající rentgenové záření. Rentgenografie, RTG prášková difrakce
Metody využívající rentgenové záření Rentgenografie, RTG prášková difrakce 1 Rentgenovo záření 2 Rentgenovo záření X-Ray Elektromagnetické záření Ionizující záření 10 nm 1 pm Využívá se v lékařství a krystalografii.
Více1 Teoretický úvod. 1.2 Braggova rovnice. 1.3 Laueho experiment
RTG fázová analýza Michael Pokorný, pok@rny.cz, Střední škola aplikované kybernetiky s.r.o. Tomáš Jirman, jirman.tomas@seznam.cz, Gymnázium, Nad Alejí 1952, Praha 6 Abstrakt Rengenová fázová analýza se
VíceMetody využívající rentgenové záření. Rentgenovo záření. Vznik rentgenova záření. Metody využívající RTG záření
Metody využívající rentgenové záření Rentgenovo záření Rentgenografie, RTG prášková difrakce 1 2 Rentgenovo záření Vznik rentgenova záření X-Ray Elektromagnetické záření Ionizující záření 10 nm 1 pm Využívá
VíceTeorie rentgenové difrakce
Teorie rentgenové difrakce Vlna primárního záření na atomy v krystalu. Jádra atomů zůstanou vzhledem ke své velké hmotnosti v klidu, ale elektrony jsou rozkmitány se stejnou frekvencí jako má primární
VíceCHARAKTERIZACE MATERIÁLU POMOCÍ DIFRAKČNÍ METODY DEBYEOVA-SCHERREROVA NA ZPĚTNÝ ODRAZ
CHARAKTERIZACE MATERIÁLU POMOCÍ DIFRAKČNÍ METODY DEBYEOVA-SCHERREROVA NA ZPĚTNÝ ODRAZ Lukáš ZUZÁNEK Katedra strojírenské technologie, Fakulta strojní, TU v Liberci, Studentská 2, 461 17 Liberec 1, CZ,
VíceDifrakce elektronů v krystalech a zobrazení atomů
Difrakce elektronů v krystalech a zobrazení atomů Ondřej Ticháček, PORG, ondrejtichacek@gmail.com Eva Korytiaková, Gymnázium Nové Zámky, korpal@pobox.sk Abstrakt: Jak vypadá vnitřek hmoty? Lze spatřit
Více2. Difrakce elektronů na krystalu
2. Difrakce elektronů na krystalu Interpretace pozorování v TEM faktory ovlivňující interakci e - v krystalu 2 způsoby náhledu na interakci e - s krystalem Rozptyl x difrakce částice x vlna Difrakce odchýlení
VícePřednáška č. 3. Strukturní krystalografie, krystalové mřížky, rentgenografické metody určování minerálů.
Přednáška č. 3 Strukturní krystalografie, krystalové mřížky, rentgenografické metody určování minerálů. Strukturní krystalografie Strukturní krystalografie, krystalové mřížky, rentgenografické metody určování
VíceChemie a fyzika pevných látek l
Chemie a fyzika pevných látek l p2 difrakce rtg.. zářenz ení na pevných látkch,, reciproká mřížka Doporučená literatura: Doc. Michal Hušák dr. Ing. B. Kratochvíl, L. Jenšovský - Úvod do krystalochemie
VíceChemie a fyzika pevných látek p2
Chemie a fyzika pevných látek p2 difrakce rtg. záření na pevných látkch, reciproká mřížka Doporučená literatura: Doc. Michal Hušák dr. Ing. B. Kratochvíl, L. Jenšovský - Úvod do krystalochemie Kratochvíl
VíceDifrakce elektronů v krystalech, zobrazení atomů
Difrakce elektronů v krystalech, zobrazení atomů T. Sýkora 1, M. Lanč 2, J. Krist 3 1 Gymnázium Českolipská, Českolipská 373, 190 00 Praha 9, tomas.sykora@email.cz 2 Gymnázium Otokara Březiny a SOŠ Telč,
VíceRentgenografické difrakční určení mřížového parametru známé kubické látky
Rentgenografické difrakční určení mřížového parametru známé kubické látky Rozšířená webová verze zadání úlohy dostupná na: http://krystal.karlov.mff.cuni.cz/kfes/vyuka/lp/ Prášková difrakce - princip metody
VíceFyzikální sekce přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM. Praktikum z pevných látek (F6390)
Fyzikální sekce přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM Praktikum z pevných látek (F6390) Zpracoval: Michal Truhlář Naměřeno: 6. března 2007 Obor: Fyzika Ročník: III Semestr:
VíceOptika pro mikroskopii materiálů I
Optika pro mikroskopii materiálů I Jan.Machacek@vscht.cz Ústav skla a keramiky VŠCHT Praha +42-0- 22044-4151 Osnova přednášky Základní pojmy optiky Odraz a lom světla Interference, ohyb a rozlišení optických
VíceNeživá příroda I. Optické vlastnosti minerálů
Neživá příroda I Optické vlastnosti minerálů 1 Charakter světla Světelný paprsek definuje: vlnová délka (λ): vzdálenost mezi následnými vrcholy vln, amplituda: výchylka na obě strany od rovnovážné polohy,
VíceElektronová mikroskopie II
Elektronová mikroskopie II Metody charakterizace nanomateriálů I RNDr. Věra Vodičková, PhD. Transmisní elektronová mikroskopie TEM Informace zprostředkována prošlými e - (TE, DE) Umožň žňuje studium vnitřní
VícePřednáška č. 2 Morfologická krystalografie. Krystalové osy a osní kříže, Millerovy symboly, stereografická projekce, Hermann-Mauguinovy symboly
Přednáška č. 2 Morfologická krystalografie Krystalové osy a osní kříže, Millerovy symboly, stereografická projekce, Hermann-Mauguinovy symboly Morfologická krystalografie Krystalové soustavy Krystalové
Více1. Ze zadané hustoty krystalu fluoridu lithného určete vzdálenost d hlavních atomových rovin.
1 Pracovní úkoly 1. Ze zadané hustoty krystalu fluoridu lithného určete vzdálenost d hlavních atomových rovin. 2. Proměřte úhlovou závislost intenzity difraktovaného rentgenového záření při pevné orientaci
Více4 ZKOUŠENÍ A ANALÝZA MIKROSTRUKTURY
4 ZKOUŠENÍ A ANALÝZA MIKROSTRUKTURY 4.1 Mikrostruktura stavebních hmot 4.1.1 Úvod Vlastnosti pevných látek, tak jak se jeví při makroskopickém zkoumání, jsou obrazem vnitřní struktury materiálu. Vnitřní
VíceLEED (Low-Energy Electron Diffraction difrakce elektronů s nízkou energií)
LEED (Low-Energy Electron Diffraction difrakce elektronů s nízkou energií) RHEED (Reflection High-Energy Electron Diffraction difrakce elektronů s vysokou energií na odraz) Úvod Zkoumání povrchů pevných
VíceDualismus vln a částic
Dualismus vln a částic Filip Horák 1, Jan Pecina 2, Jiří Bárdoš 3 1 Mendelovo gymnázium, Opava, Horaksro@seznam.cz 2 Gymnázium Jeseník, pecinajan.jes@mail.com 3 Gymnázium Teplice, jiri.bardos@post.gymtce.cz
VíceDIFRAKCE ELEKTRONŮ V KRYSTALECH, ZOBRAZENÍ ATOMŮ
DIFRAKCE ELEKTRONŮ V KRYSTALECH, ZOBRAZENÍ ATOMŮ T. Jeřábková Gymnázium, Brno, Vídeňská 47 ter.jer@seznam.cz V. Košař Gymnázium, Brno, Vídeňská 47 vlastik9a@atlas.cz G. Malenová Gymnázium Třebíč malena.vy@quick.cz
VíceFotoelektronová spektroskopie Instrumentace. Katedra materiálů TU Liberec
Fotoelektronová spektroskopie Instrumentace RNDr. Věra V Vodičkov ková,, PhD. Katedra materiálů TU Liberec Obecné schéma metody Dopad rtg záření emitovaného ze zdroje na vzorek průnik fotonů několik µm
VíceC Mapy Kikuchiho linií 263. D Bodové difraktogramy 271. E Počítačové simulace pomocí programu JEMS 281. F Literatura pro další studium 289
OBSAH Předmluva 5 1 Popis mikroskopu 13 1.1 Transmisní elektronový mikroskop 13 1.2 Rastrovací transmisní elektronový mikroskop 14 1.3 Vakuový systém 15 1.3.1 Rotační vývěvy 16 1.3.2 Difúzni vývěva 17
VíceVLNOVÁ OPTIKA. Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Optika - 3. ročník
VLNOVÁ OPTIKA Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Optika - 3. ročník Vlnová optika Světlo lze chápat také jako elektromagnetické vlnění. Průkopníkem této teorie byl Christian Huyghens. Některé jevy se dají
VíceKvantitativní fázová analýza
Kvantitativní fázová analýza Kvantitativní rentgenová (fázová) analýza Založena na měření intenzity charakteristických linií. Intenzita je ovlivněna: strukturou minerálu a interferencemi uspořádáním aparatury
VíceŘešení: Nejdříve musíme určit sílu, kterou působí kladka proti směru pohybu padajícího vědra a napíná tak lano. Moment síly otáčení kladky je:
Přijímací zkouška na navazující magisterské studium - 16 Studijní program Fyzika - všechny obory kromě Učitelství fyziky-matematiky pro střední školy, Varianta A Příklad 1 (5 bodů) Jak dlouho bude padat
VíceSvětlo je elektromagnetické vlnění, které má ve vakuu vlnové délky od 390 nm do 770 nm.
1. Podstata světla Světlo je elektromagnetické vlnění, které má ve vakuu vlnové délky od 390 nm do 770 nm. Vznik elektromagnetických vln (záření): 1. při pohybu elektricky nabitých částic s nenulovým zrychlením
VíceRentgenová spektrální analýza Elektromagnetické záření s vlnovou délkou 10-2 až 10 nm
Rtg. záření: Rentgenová spektrální analýza Elektromagnetické záření s vlnovou délkou 10-2 až 10 nm Vznik rtg. záření: 1. Rtg. záření se spojitým spektrem vzniká při prudkém zabrzdění urychlených elektronů.
VícePraktikum III - Optika
Oddělení fyzikálních praktik při Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK Praktikum III - Optika Úloha č. 13 Název: Vlastnosti rentgenového záření Pracoval: Matyáš Řehák stud.sk.: 13 dne: 3. 4. 2008 Odevzdal
VíceZnačení krystalografických rovin a směrů
Značení krystalografických rovin a směrů (studijní text k předmětu SLO/ZNM1) Připravila: Hana Šebestová 1 Potřeba označování krystalografických rovin a směrů vyplývá z anizotropie (směrové závislosti)
VíceZÁKLADNÍ ČÁSTI SPEKTRÁLNÍCH PŘÍSTROJŮ
ZÁKLADNÍ ČÁSTI SPEKTRÁLNÍCH PŘÍSTROJŮ (c) -2008, ACH/IM BLOKOVÉ SCHÉMA: (a) emisní metody (b) absorpční metody (c) luminiscenční metody U (b) monochromátor často umístěn před kyvetou se vzorkem. Části
VíceFyzika II. Marek Procházka Vlnová optika II
Fyzika II Marek Procházka Vlnová optika II Základní pojmy Reflexe (odraz) Refrakce (lom) jevy na rozhraní dvou prostředí o různém indexu lomu. Disperze (rozklad) prostorové oddělení složek vlnění s různou
VíceOtázky z optiky. Fyzika 4. ročník. Základní vlastnosti, lom, odraz, index lomu
Otázky z optiky Základní vlastnosti, lom, odraz, index lomu ) o je světlo z fyzikálního hlediska? Jaké vlnové délky přísluší viditelnému záření? - elektromagnetické záření (viditelné záření) o vlnové délce
VíceMřížkové parametry a chvála nomogramů
Mřížkové parametry a chvála nomogramů Podzim rok 1966 Měření mřížkových parametrů, zpracování dat, a nejen to Něco málo z rentgenové difraktografie 3 Mřížkové parametry a c c a a Měření mřížkových parametrů,
VíceABSORPČNÍ A EMISNÍ SPEKTRÁLNÍ METODY
ABSORPČNÍ A EMISNÍ SPEKTRÁLNÍ METODY 1 Fyzikální základy spektrálních metod Monochromatický zářivý tok 0 (W, rozměr m 2.kg.s -3 ): Absorbován ABS Propuštěn Odražen zpět r Rozptýlen s Bilance toků 0 = +
VícePrincip práškové metody Prášková metoda slouží k určení hodnot mřížkových parametrů krystalické mřížky dané krystalické látky.
Vyhodnocování rentgenogramu určení mřížové konstanty Úkol: 1) Seznamte se podrobně s Debye-Scherrerovou komůrkou a jejími funkčními prvky. 2) Analyzujte debyegram práškového ZnS proměřte polohy linií a
VíceFourierovské metody v teorii difrakce a ve strukturní analýze
Osnova přednášky na 31 kolokviu Krystalografické společnosti Výpočetní metody v rtg a neutronové strukturní analýze Nové Hrady, 16 20 6 2003 Fourierovské metody v teorii difrakce a ve strukturní analýze
Více2. Kinematika bodu a tělesa
2. Kinematika bodu a tělesa Kinematika bodu popisuje těleso nebo také bod, který se pohybuje po nějaké trajektorii, křivce nebo jinak definované dráze v závislosti na poloze bodu na dráze, rychlosti a
VíceRovinná monochromatická vlna v homogenním, neabsorbujícím, jednoosém anizotropním prostředí
Rovinná monochromatická vlna v homogenním, neabsorbujícím, jednoosém anizotropním prostředí r r Další předpoklad: nemagnetické prostředí B = µ 0 H izotropně. Veškerá anizotropie pochází od interakce elektrických
Více(1 + v ) (5 bodů) Pozor! Je nutné si uvědomit, že v a f mají opačný směr! Síla působí proti pohybu.
Přijímací zkouška na navazující magisterské studium - 017 Studijní program Fyzika - všechny obory kromě Učitelství fyziky-matematiky pro střední školy, Varianta A Příklad 1 (5 bodů) Těleso s hmotností
VíceMŘÍŽKY A VADY. Vnitřní stavba materiálu
Poznámka: tyto materiály slouží pouze pro opakování STT žáků SPŠ Na Třebešíně, Praha 10;s platností do r. 2016 v návaznosti na platnost norem. Zákaz šířění a modifikace těchto materálů. Děkuji Ing. D.
VíceGeometrická optika. předmětu. Obrazový prostor prostor za optickou soustavou (většinou vpravo), v němž může ležet obraz - - - 1 -
Geometrická optika Optika je část fyziky, která zkoumá podstatu světla a zákonitosti světelných jevů, které vznikají při šíření světla a při vzájemném působení světla a látky. Světlo je elektromagnetické
VíceFyzika rentgenových paprsků
Absorpce rentgenového záření Fyzika rentgenových paprsků rtg. paprsky elektromagnetické záření o λ 10-4 10 nm nejčastěji využívaná oblast s vlnovou délkou 0.1 nm (tj. přibližně rozměry atomů) spektroskopie
VíceFyzika rentgenových paprsků
Absorpce rentgenového záření Fyzika rentgenových paprsků rtg. paprsky elektromagnetické záření o λ 10-4 10 nm nejčastěji využívaná oblast s vlnovou délkou 0.1 nm (tj. přibližně rozměry atomů) spektroskopie
VíceLaboratorní úloha č. 7 Difrakce na mikro-objektech
Laboratorní úloha č. 7 Difrakce na mikro-objektech Úkoly měření: 1. Odhad rozměrů mikro-objektů z informací uváděných výrobcem. 2. Záznam difrakčních obrazců (difraktogramů) vzniklých interakcí laserového
VíceČeské vysoké učení technické v Praze Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská. Příloha formuláře C OKRUHY
Příloha formuláře C OKRUHY ke státním závěrečným zkouškám BAKALÁŘSKÉ STUDIUM Obor: Studijní program: Aplikace přírodních věd Základy fyziky kondenzovaných látek 1. Vazebné síly v kondenzovaných látkách
VíceFYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM FJFI ČVUT V PRAZE
FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM FJFI ČVUT V PRAZE Datum měření: 1.4.2011 Jméno: Jakub Kákona Pracovní skupina: 4 Ročník a kroužek: Pa 9:30 Spolupracovníci: Jana Navrátilová Hodnocení: Měření s polarizovaným světlem
VíceDalší plochy technické praxe
Další plochy technické praxe Dosud studované plochy mají široké využití jak ve stavební tak ve strojnické praxi. Studovali jsme možnosti jejich konstrukcí, vlastností i využití v praxi. Kromě těchto ploch
VíceSvětlo x elmag. záření. základní principy
Světlo x elmag. záření základní principy Jak vzniká a co je to duha? Spektrum elmag. záření Viditelné 380 760 nm, UV 100 380 nm, IR 760 nm 1mm Spektrum elmag. záření Harmonická vlna Harmonická vlna E =
VíceMaticová optika. Lenka Přibylová. 24. října 2010
Maticová optika Lenka Přibylová 24. října 2010 Maticová optika Při průchodu světla optickými přístroji dochází k transformaci světelného paprsku, vlnový vektor mění úhel, který svírá s optickou osou, paprsek
VíceM I K R O S K O P I E
Inovace předmětu KBB/MIK SVĚTELNÁ A ELEKTRONOVÁ M I K R O S K O P I E Rozvoj a internacionalizace chemických a biologických studijních programů na Univerzitě Palackého v Olomouci CZ.1.07/2.2.00/28.0066
VíceVlnové vlastnosti světla. Člověk a příroda Fyzika
Název vzdělávacího materiálu: Číslo vzdělávacího materiálu: Autor vzdělávací materiálu: Období, ve kterém byl vzdělávací materiál vytvořen: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Vzdělávací předmět: Tematická
VíceCyklografie. Cyklický průmět bodu
Cyklografie Cyklografie je nelineární zobrazovací metoda - bodům v prostoru odpovídají kružnice v rovině a naopak. Úlohy v rovině pak převádíme na řešení prostorových úloh, např. pomocí cyklografie řešíme
VíceSPŠS Č.Budějovice Obor Geodézie a Katastr nemovitostí 4.ročník MĚŘICKÝ SNÍMEK PRVKY VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ ORIENTACE CHYBY SNÍMKU
SPŠS Č.Budějovice Obor Geodézie a Katastr nemovitostí 4.ročník MĚŘICKÝ SNÍMEK PRVKY VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ ORIENTACE CHYBY SNÍMKU MĚŘICKÝ SNÍMEK Základem měření je fotografický snímek, který je v ideálním případě
Více4. Statika základní pojmy a základy rovnováhy sil
4. Statika základní pojmy a základy rovnováhy sil Síla je veličina vektorová. Je určena působištěm, směrem, smyslem a velikostí. Působiště síly je bod, ve kterém se přenáší účinek síly na těleso. Směr
VíceRentgenová difrakce a spektrometrie
Rentgenová difrakce a spektrometrie RNDr.Jaroslav Maixner, CSc. VŠCHT v Praze Laboratoř rentgenové difraktometrie a spektrometrie Technická 5, 166 28 Praha 6 224354201, 24355023 Jaroslav.Maixner@vscht.cz
VíceÚvod do fyziky tenkých vrstev a povrchů. Typy interakcí, základy elektronové difrakce, metody LEED a RHEED
Úvod do fyziky tenkých vrstev a povrchů Typy interakcí, základy elektronové difrakce, metody LEED a RHEED \ Signál Sonda \ Svazek elektron Elektrony Ionty Elektromagnetické zá ení AES (SAM) TEM, SEM LEED,
VíceNázev a číslo materiálu VY_32_INOVACE_ICT_FYZIKA_OPTIKA
Název a číslo materiálu VY_32_INOVACE_ICT_FYZIKA_OPTIKA OPTIKA ZÁKLADNÍ POJMY Optika a její dělení Světlo jako elektromagnetické vlnění Šíření světla Odraz a lom světla Disperze (rozklad) světla OPTIKA
VíceSPŠS Č.Budějovice Obor Geodézie a Katastr nemovitostí 4.ročník MATEMATICKÉ (OPTICKÉ) ZÁKLADY FOTOGRAMMETRIE
SPŠS Č.Budějovice Obor Geodézie a Katastr nemovitostí 4.ročník MATEMATICKÉ (OPTICKÉ) ZÁKLADY FOTOGRAMMETRIE MATEMATICKÉ ZÁKLADY FOTOGRAMMETRIE fotogrammetrie využívá ke své práci fotografické snímky, které
VíceMetody studia minerálů
Metody studia minerálů Metody používané pro identifikaci minerálů a krystalových struktur. RTG-metody výzkumu krystalických látek - Braggova rovnice. Základy chemické a fyzikální krystalografie. Chemická
VíceFyzikální korespondenční seminář UK MFF 22. II. S
Fzikální korespondenční seminář UK MFF http://fkosmffcunicz II S ročník, úloha II S Young a vlnová povaha světla (5 bodů; průměr,50; řešilo 6 studentů) a) Jaký tvar interferenčních proužků na stínítku
VíceKonstruktivní geometrie PODKLADY PRO PŘEDNÁŠKU
Konstruktivní geometrie & technické kreslení PODKLADY PRO PŘEDNÁŠKU Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF) s ohledem na discipĺıny společného
VíceÚloha 5: Studium rentgenových spekter Mo a Cu anody
Úloha 5: Studium rentgenových spekter Mo a Cu anody FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM FJFI ČVUT V PRAZE Datum měření: 22.2.2010 Jméno: František Batysta Pracovní skupina: 5 Ročník a kroužek: 2. ročník, pond. odp. Spolupracovník:
VíceLaboratorní práce č. 3: Měření vlnové délky světla
Přírodní vědy moderně a interaktivně SEMINÁŘ FYZIKY Laboratorní práce č. 3: Měření vlnové délky světla G Gymnázium Hranice Přírodní vědy moderně a interaktivně SEMINÁŘ FYZIKY Gymnázium G Hranice Test
VíceMikroskopické metody Přednáška č. 3. Základy mikroskopie. Kontrast ve světelném mikroskopu
Mikroskopické metody Přednáška č. 3 Základy mikroskopie Kontrast ve světelném mikroskopu Nízký kontrast biologických objektů Nízký kontrast biologických objektů Metodika přípravy objektů pro světelnou
VíceMĚŘENÍ ABSOLUTNÍ VLHKOSTI VZDUCHU NA ZÁKLADĚ SPEKTRÁLNÍ ANALÝZY Measurement of Absolute Humidity on the Basis of Spectral Analysis
MĚŘENÍ ABSOLUTNÍ VLHKOSTI VZDUCHU NA ZÁKLADĚ SPEKTRÁLNÍ ANALÝZY Measurement of Absolute Humidity on the Basis of Spectral Analysis Ivana Krestýnová, Josef Zicha Abstrakt: Absolutní vlhkost je hmotnost
VíceFluorescence (luminiscence)
Fluorescence (luminiscence) Patří mezi luminiscenční metody fotoluminiscence. Luminiscence efekt, kdy excitované molekuly či atomy vyzařují světlo při přechodu z excitovaného do základního stavu. Podle
VíceFyzika II, FMMI. 1. Elektrostatické pole
Fyzika II, FMMI 1. Elektrostatické pole 1.1 Jaká je velikost celkového náboje (kladného i záporného), který je obsažen v 5 kg železa? Předpokládejme, že by se tento náboj rovnoměrně rozmístil do dvou malých
VíceLom světla na kapce, lom 1., 2. a 3. řádu Lom světla na kapce, jenž je reprezentována kulovou plochou rozhraní, je složitý mechanismus rozptylu dopada
Fázový Dopplerův analyzátor (PDA) Základy geometrické optiky Index lomu látky pro světlo o vlnové délce λ je definován jako poměr rychlosti světla ve vakuu k rychlosti světla v látce. cv n = [-] (1) c
VíceKapitola 2. o a paprsek sil lze ztotožnit s osou x (obr.2.1). sil a velikost rovnou algebraickému součtu sil podle vztahu R = F i, (2.
Kapitola 2 Přímková a rovinná soustava sil 2.1 Přímková soustava sil Soustava sil ležící ve společném paprsku se nazývá přímková soustava sil [2]. Působiště všech sil m i lze posunout do společného bodu
VíceYoungův dvouštěrbinový experiment
Youngův dvouštěrbinový experiment Cíl laboratorní úlohy: Cílem laboratorní úlohy je pochopit princip dvouštěrbinové interference a určit vlnovou délku světla na základě rozteče pozorovaných interferenčních
Více18 Podmínky pro směry hlavních difrakčních maxim při difrakci na mřížkách
18 SMĚRY HLAVNÍCH DIFRAKČNÍCH MAXIM PŘI DIFRAKCI NA MŘÍŽKÁCH 1 18 Podmínky pro směry hlavních difrakčních maxim při difrakci na mřížkách V odst. 2.1 bylo vysvětleno že vlnová funkce záření difraktovaného
VíceMetody charakterizace
Metody y strukturní analýzy Metody charakterizace nanomateriálů I Význam strukturní analýzy pro studium vlastností materiálů Experimentáln lní metody využívan vané v materiálov lovém m inženýrstv enýrství:
Více7 FYZIKÁLNÍ OPTIKA. Interference Ohyb Polarizace. Co je to ohyb? 27.2 Ohyb
1 7 FYZIKÁLNÍ OPTIKA Interference Ohyb Polarizace Co je to ohyb? 27.2 Ohyb Ohyb vln je jev charakterizovaný odchylkou od přímočarého šíření vlnění v témže prostředí. Ve skutečnosti se nejedná o nový jev
VíceMožnosti rtg difrakce. Jan Drahokoupil (FZÚ) Zdeněk Pala (ÚFP) Jiří Čapek (FJFI)
Možnosti rtg difrakce Jan Drahokoupil (FZÚ) Zdeněk Pala (ÚFP) Jiří Čapek (FJFI) AdMat 13. 3. 2014 Aplikace Struktura krystalických látek Fázová analýza Mřížkové parametry Textura, orientace Makroskopická
VíceZákladní pojmy Zobrazení zrcadlem, Zobrazení čočkou Lidské oko, Optické přístroje
Optické zobrazování Základní pojmy Zobrazení zrcadlem, Zobrazení čočkou Lidské oko, Optické přístroje Základní pojmy Optické zobrazování - pomocí paprskové (geometrické) optiky - využívá model světelného
VíceSkládání různoběžných kmitů. Skládání kolmých kmitů. 1) harmonické kmity stejné frekvence :
Skládání různoběžných kmitů Uvědomme si principiální bod tohoto problému : na jediný hmotný bod působí dvě nezávislé pružné síl ve dvou různých směrech. Jednotlivé mechanické pohb, které se budou skládat,
VíceSpektroskopie subvalenčních elektronů Elektronová mikroanalýza, rentgenfluorescenční spektroskopie
Spektroskopie subvalenčních elektronů Elektronová mikroanalýza, rentgenfluorescenční spektroskopie Metody charakterizace nanomateriálů I RNDr. Věra Vodičková, PhD. rentgenová spektroskopická metoda k určen
VíceZeemanův jev. 1 Úvod (1)
Zeemanův jev Tereza Gerguri (Gymnázium Slovanské náměstí, Brno) Stanislav Marek (Gymnázium Slovanské náměstí, Brno) Michal Schulz (Gymnázium Komenského, Havířov) Abstrakt Cílem našeho experimentu je dokázat
VíceElektromagnetické vlnění
Elektromagnetické vlnění kolem vodičů elmag. oscilátoru se vytváří proměnné elektrické i magnetické pole http://www.walter-fendt.de/ph11e/emwave.htm Radiotechnika elmag vlnění vyzářené dipólem můžeme zachytit
VíceFYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM FJFI ČVUT V PRAZE
FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM FJFI ČVUT V PRAZE Datum měření: 18.4.2012 Jméno: Jakub Kákona Pracovní skupina: 2 Hodina: Po 7:30 Spolupracovníci: Viktor Polák Hodnocení: Měření s polarizovaným světlem Abstrakt V
VíceModulace vlnoplochy. SLM vytváří prostorově modulovaný koherentní optický signál
OPT/OZI L06 Modulace vlnoplochy prostorové modulátory světla (SLM) SLM vytváří prostorově modulovaný koherentní optický signál řízení elektronicky adresovaný SLM opticky adresovaný SLM technologie fotografická
VíceFYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM FJFI ČVUT V PRAZE
FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM FJFI ČVUT V PRAZE Datum měření: 18.4.2012 Jméno: Jakub Kákona Pracovní skupina: 2 Hodina: Po 7:30 Spolupracovníci: Viktor Polák Hodnocení: Měření s polarizovaným světlem Abstrakt V
VíceZavádění inovativních metod a výukových materiálů do přírodovědných předmětů na Gymnáziu v Krnově 07_10_Zobrazování optickými soustavami 1
Zavádění inovativních metod a výukových materiálů do přírodovědných předmětů na Gymnáziu v Krnově 07_10_Zobrazování optickými soustavami 1 Ing. Jakub Ulmann Zobrazování optickými soustavami 1. Optické
VíceZÁKLADNÍ ČÁSTI SPEKTROMETRŮ
ZÁKLADNÍ ČÁSTI SPEKTROMETRŮ pro atomovou spektrometrii valenčních elektronů (c) -2010 Dělení metod atomové spektrometrie (z hlediska instrumentace) Atomová spektrometrie valenčních elektronů UV a Vis (+
VíceBalmerova série, určení mřížkové a Rydbergovy konstanty
Balmerova série, určení mřížkové a Rydbergovy konstanty V tomto laboratorním cvičení zkoumáme spektrální čáry 1. řádu vodíku a rtuti pomocí difrakční mřížky (mřížkového spektroskopu). Známé spektrální
VíceMĚŘENÍ VLNOVÝCH DÉLEK SVĚTLA MŘÍŽKOVÝM SPEKTROMETREM
MĚŘENÍ VLNOVÝCH DÉLEK SVĚTLA MŘÍŽKOVÝM SPEKTROMETREM Difrakce (ohyb) světla je jedním z několika projevů vlnových vlastností světla. Z těchto důvodů světlo při setkání s překážkou nepostupuje dále vždy
VíceF7030 Rentgenový rozptyl na tenkých vrstvách
F7030 Rentgenový rozptyl na tenkých vrstvách O. Caha PřF MU Prezentace k přednášce Numerické simulace Příklady experimentů Vybrané vztahy Sylabus Elementární popis vlnového pole: Rtg vlna ve vakuu; Greenova
Více28 NELINEÁRNÍ OPTIKA. Nelineární optické jevy Holografie a optoelektronika
336 28 NELINEÁRNÍ OPTIKA Nelineární optické jevy Holografie a optoelektronika Světelná vlna (jako každá jiná vlna) vyjádřená ve tvaru y=y o sin (út - ) je charakterizována základními charakteristikami:
VíceFyzikální sekce přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM. Fyzikální praktikum 2
Fyzikální sekce přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM Fyzikální praktikum 2 Zpracoval: Markéta Kurfürstová Naměřeno: 16. října 2012 Obor: B-FIN Ročník: II Semestr: III
VíceFYZIKA II. Marek Procházka 1. Přednáška
FYZIKA II Marek Procházka 1. Přednáška Historie Dělení optiky Základní pojmy Reflexe (odraz) Refrakce (lom) jevy na rozhraní dvou prostředí o různém indexu lomu. Disperze (rozklad) prostorové oddělení
VíceMěření vlnové délky spektrálních čar rtuťové výbojky pomocí optické mřížky
Měření vlnové délky spektrálních čar rtuťové výbojky pomocí optické mřížky Úkol : 1. Určete mřížkovou konstantu d optické mřížky a porovnejte s hodnotou udávanou výrobcem. 2. Určete vlnovou délku λ jednotlivých
VíceOptické spektroskopie 1 LS 2014/15
Optické spektroskopie 1 LS 2014/15 Martin Kubala 585634179 mkubala@prfnw.upol.cz 1.Úvod Velikosti objektů v přírodě Dítě ~ 1 m (10 0 m) Prst ~ 2 cm (10-2 m) Vlas ~ 0.1 mm (10-4 m) Buňka ~ 20 m (10-5 m)
VíceCharakteristiky optického záření
Fyzika III - Optika Charakteristiky optického záření / 1 Charakteristiky optického záření 1. Spektrální charakteristika vychází se z rovinné harmonické vlny jako elementu elektromagnetického pole : primární
VíceRefraktometrie, interferometrie, polarimetrie, nefelometrie, turbidimetrie
Refraktometrie, interferometrie, polarimetrie, nefelometrie, turbidimetrie Refraktometrie Metoda založená na měření indexu lomu Při dopadu paprsku světla na fázové rozhraní mohou nastat dva jevy: Reflexe
VícePolarizace čtvrtvlnovou destičkou
Úkol : 1. Proměřte intenzitu lineárně polarizovaného světla jako funkci pozice analyzátoru. 2. Proměřte napětí na fotorezistoru ozářenou intenzitou světla za analyzátorem jako funkci úhlu mezi optickou
Více