-.# #/."!/"%01(++,2(++3

Transkript

1 !"#$!%%&'()*!"#$! %&#'$ '!()*(++, -.# #/."!/"%01(++,2(++3

2 SYNDROM CAN Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítte - syndrom CAN (Child Abuse and Neglect) je definován jako poškození tlesného, duševního i spoleenského stavu a vývoje dítte, které vznikne v dsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodi nebo jiné dosplé osoby, a je v dané spolenosti hodnoceno jako nepijatelné. Jde o soubor nepíznivých píznak v nejrznjších oblastech stavu a vývoje dítte i jeho postavení ve spolenosti, v rodin pedevším. Tyto píznaky mohou vzniknout následkem aktivního ubližování nebo nedostatené pée, kdy dít trpí zanedbáváním jeho dležitých životních poteb. Rzné zpsoby ubližování mohou vést k rozdílným dsledkm, a proto odlišujeme problémy vzniklé deprivací (tj. nedostateným uspokojováním rzných poteb), týráním a zneužíváním. Dít nejastji poškozují jeho rodie, pop. další lenové rodiny, pokud jsou k nmu necitliví a bezohlední, pokud je podizují nebo využívají k uspokojení vlastních poteb. Toto chování lze chápat jako zneužití fyzické síly i psychické nadazenosti a moci dosplého nad komplementárn podízeným a závislým díttem (Dunovský, Dytrych, Matjek a kol., 1995; Formy a projevy syndromu CAN (Dunovský, Dytrych, Matjek a kol., 1995) aktivní pasivní Tlesné týrání, zneužívání a zanedbávání Duševní a citové týrání, zneužívání a zanedbávání Sexuální zneužívání tržné, zhmoždné rány a poranní, bití, zlomeniny, krvácení, dušení, otrávení, smrt nadávky, ponižování, strašení, stres, šikana, agrese sexuální hry, pohlavní zneužití, ohmatávání, manipulace v oblasti erotogenních zón, znásilnní, incest neprospívání, hladovní, nedostatky v bydlení, ošacení, ve zdravotní a výchovné péi nedostatek podnt, zanedbanost duševní i citová exhibice, video, foto, audiopornografie, zahrnutí dtí do sexuálních aktivit dosplých Zvláštní formy: Mnchhausenv syndrom v zastoupení, systémové týrání a zneužívání, organizované týrání a zneužívání, rituální týrání a zneužívání 2

3 FYZICKÉ A PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ Tlesné týrání Tlesné týrání dítte aktivní povahy Tlesné týrání je nejpodrobnji prozkoumaný jev v rámci syndromu CAN. Tlesné týrání dtí a jejich zneužívání aktivní povahy zahrnuje všechny akty násilí na dítti. Patí sem opomenutí v péi o dít, které vyúsuje v poranní nebo smrt. Mezi dti tlesn týrané s následným poranním se zaazují dti, u nichž vzniklo poranní popálení,opaením trestání a také selhání ochrany dítte ped násilím. v dsledku bití, Druhou podskupinou jsou tlesn týrané dti, jež nemají bezprostední známky tlesného poranní, ale jsou zasaženy mnohým utrpením zpsobeným dušením, otrávením i jiným podobným násilím. Tžišt tlesného týrání a zneužívání dtí je možné sledovat pedevším v nezvládnuté a nadmrné agresi rodi nebo ostatních osob. Platí, že ím je dít menší, tím je bezmocnjší a mén schopné obrany. Obecná zkušenost je taková, že nejvíce násilí je pácháno na dtech v raném vku, do 1 roku života. Jedno z hlavních východisek násilného zacházení s dtmi je tlesné trestání dtí. To velmi snadno pechází do týrání, piemž hranice mezi trestem a týráním je tém nezjistitelná, zvlášt v transkulturálním pohledu. Tlesná poranní a postižení orgán a funkcí Zavená poranní Poškození tkání a orgán tupým násilím, zpravidla bez porušení kže. Tato poranní vznikají úinkem náhlého prudkého úderu nebo tlaku na tlo nebo nárazem tla na tupý pedmt. Otesy Pohmoždní sem adíme i vytrhávání vlas a kousnutí Poranní svalu, šlach, kloub, nerv a cév Poranní kostí Poranní hlavy to je nejastjší píinou smrti u týraných dtí a významnou píinou chronických neurologických obtíží Shaken Infant Syndrom tesení píklad extrémního násilí, které mže zpsobit smrt nebo trvalé neurologické obtíže od poruch uení až k závažným poruchám 3

4 Subdurální hematom objevuje se po tupých poranních hlavy, krvácení mezi tvrdou a mkkou pnou, mže dojít k zhoršení vidní, slepot, ochrnutí i smrti. Nejastjším dsledkem poranním hlavy bývá otes mozku, který vzniká náhlým psobením na hlavu a projevuje se ztrátou vdomí od nkolika minut do nkolika hodin Poranní míchy Poranní nitrobišních orgán: toto zranní je druhou nejastjší píinou u syndromu CAN Otevená poranní Rány každé poranní kže, sliznice nebo povrchu njakého orgánu rány na hlav, nitrooní krvácení, rány na hrudníku Popáleniny napíklad kojenci bývají ponoení do vaící vody, vtší dít spíše polévány, typické jsou popáleniny od rzných pístroj: gril, sporák, od cigaret popáleniny vyvolávají mimo místních zmn vždy celkovou reakci organismu, závažnost je ovlivnna rozsahem popálené plochy, hloubkou popálení a stupnm celkové reakce Nejsou specifická místa signifikantní pro týrání, významné jsou ale hýžd, genitálie, ruce a chodidla. Mnohoetná poranní objevují se v rámci syndromu CAN, kdy je vedle odrek, pohmoždnin a rzných ran možné zjistit i vnitní krvácení, fraktury rzného data a tžké psychické a emocionální zasažení dítte dít je v ohrožujícím prostedí asto velmi dlouho, pevážn je-li agresorem matka nebo otec nemén asté je také trávení dtí rznými chemikáliemi, podávání drog, alkoholu nebo dušení Münchhausenv syndrom v zastoupení V souvislosti s rozvojem poznání syndromu CAN se ukázalo, že existují píklady, kdy rodie vedle úmyslných otrav léky si vymýšlejí u dtí nejrznjší píznaky onemocnní, pípadn je umle pipravují tak, aby pro n bylo dít vyšetováno a také léeno. Posttraumatická stresová porucha PTSP se mže po tlesném ( a nejen po nm ) týrání rozvinout: sny o traumatu, halucinace, iluze, psychogenní amnézie, náhlá ztráta zájmu o cokoliv, ztráta uritých dovedností a mnoho dalších. 4

5 Zanedbávání pée Úmyslné zanedbávání pée patí mezi projevy aktivního fyzického týrání dítte. Rozlišujeme dv kategorie: Tžké zanedbávání zanedbávání výživy nebo pítomnost dítte v takových situacích, kdy je ohroženo jejich zdraví i dokonce jejich život Všeobecné zanedbávání - zanedbávání odpovídajícího jídla, lékaské pée, izolace od okolního svta Projevy zanedbávání pée jsou rzné, nap.: dít unavené, špinavé, uzavené, apatické, v domácnosti zdravotn závadné podmínky, bez jídla nebo málo jídla apod. Tlesné týrání pasivního charakteru Myslí se tím nedostatené uspokojování základních poteb dítte a to v návaznosti na sociální a psychické poteby. Jde o úmyslné, ale i neúmyslné nepeování pi závažných psychických poruchách i znané nezralosti rodi. Dále jde o opomenutí v péi o dít i nepochopení rodiovské role. Výsledkem tchto skuteností je neprospívání dítte, jeho vtší nebo menší zanedbanost, nedostatené rozvinutí jeho schopností ve všech oblastech života i vztahu k blízkému i vzdálenému okolí. K nejzávažnjším dsledkm takového zacházení s díttem patí jeho zpustnutí, v krajním pípad až smrt. Porucha v prospívání dítte neorganického pvodu Tato porucha se vyskytuje pevážn v zchudlých a málo pizpsobivých rodinách. Spoleným rysem tohoto syndromu je nedostatená výživa po kvalitativní i kvantitativní stránce s výslednou tžkou dysforií i atrofií. Ta se projevuje ve výrazné podváze a v nejtžších pípadech i v zástav rstu. Nedostatek zdravotní pée Jde o vdomé odmítání zdravotní pée, zvlášt léebné, ale tyto pípady jsou u nás spíše výjimkou. Mén vzácné je odmítání preventivní pée vetn okování ( u nás je preventivní pée i okování povinné ) Nedostatky ve vzdlání a výchov Mentální kapacity dítte jsou pro nedostatenou stimulaci a uení nedostaten rozvinuty a vzdlaností úrove dítte neodpovídá jeho možnostem. Nedostatek písteší, ošacení a ochrany 5

6 Dti vykoisované Jde zde pedevším o problém dtské námezdní práce, u nás zákaz práce dtí do 16 let. Zcela novou formou je žebrání dtí, zvlášt dtí pisthovalc a uprchlík. Psychické týrání. Zatímco sexuální a fyzické týrání jsou pojmy, pod kterými si dovedeme pedstavit konkrétní událostí a iny, psychické týrání je pojem obecn znan nejasný. Sexuální a fyzické týrání jsou fenomény lépe vymezené a následky tchto in jsou na první pohled zetelné a dokazatelné pi dalších jednáních. K nejbžnjším pípadm psychického týrání se adí petahování se o dít v rámci rozvodového ízení nebo v rámci soužití rodiny. Psychické týrání obsahuje složku aktivní (nco nepíznivého se dítti dje) a složku pasivní (nco, co by se mlo dít, se nedje). asté jsou výskyty pípad s nedostatenou péi o dít, vysokými nároky na dít, dvoukariérové manželství bez možnosti pln se vnovat dítti, emoní vydírání dítte apod. U psychického týrání záleží na intenzit, délce trvání a také na tom, v jakém vývojovém stupni rozvoje osobnosti k tomuto jednání dochází. Dti reagují na psychické týrání rzn, nkdy stažením (ustrašené, úzkostné), jindy naopak agresivitou. Ve všech pípadech jsou ale patrné problémy v mezilidských vztazích a asté poruchy chování (lhaní, krádeže apod.) Psychické týrání se vyskytuje i v opaném smru, rodie jsou týrání dtmi. Vtšinou k tomu dochází v pozdjším vku rodi a jsou známé pípady jak psychického tak fyzického týrání Šikana Je jednou z forem syndromu CAN. Šikana se dá charakterizovat jako agrese, které se dopouští jedinec nebo skupina vi jedinci nebo skupin vícemén bezbranným, pro njakou slabost nebo nemožnost úinné obrany. Nejastjší je hrubé násilí nebo ponižující manipulace. Úloha pediatra Pi hodnocení syndromu CAN spoívá pevážn v podrobné anamnéze, kdy je nutné zjistit rizikové faktory v rodin i u dítte, v pelivém fyzikálním vyšetení a detailním popisu nálezu. Lékaské vyšetení je souástí celkového hodnocení spolu se sociálním šetením, 6

7 eventuáln odborným nálezem psychiatra, neurologa, dtského gynekologa i jiných specialist. Po rozvodu byl starší dvanáctiletý chlapec sven do pée otce, mladší do pée matky. Otec syna za každou horší známku než dvojku trestal výpraskem. Výkon tohoto trestu obvykle odkládal až na nedli - prý aby byl klidný. Chlapec byl školou hodnocen jako hodný, chytrý a snaživý žák, ml však velkou trému až hrzu z každé písemky i zkoušení a dlal pak zbytené chyby. Žádných nepimených trest si škola nepovšimla. Z obavy ped trestem chlapec jednou zatajil tyku z hudební nauky. Otec se o tom dozvdl na tídní schzce a syna surov zbil hned po návratu dom. O víkendovém styku si podlitin a exkoriací po celém tle syna všimla matka a zašla s ním k lékai i na sociální péi. Chlapec byl ihned pedbžným opatením sven do její výchovy, proti otci bylo zahájeno trestní stíhání. Hájil se tím, že sledoval jen dobro syna, chtl ho ádn vychovat a údajn se s ním na systému trest a odmn dohodl. Podle znaleckého posudku z oboru psychologie mlo jednání otce za následek tžkou neurotizaci dítte. Tato porucha osobnosti bude pravdpodobn petrvávat i v dosplosti. Odkládání trest znalec hodnotil jako psychické týrání. Otec byl uznán vinným trestným inem týrání svené osoby a odsouzen k podmínnému trestu odntí svobody. 7

8 ZANEDBÁVÁNÍ Zanedbávání je definováno jako vážné opomíjení rodiovské pée nezbytné pro tlesný a duševní vývoj dítte. (Langmeier, Krejíová, 1998). Mže mít podobu a) tlesného zanedbávání, kdy dít je špinavé, nevhodn obleené, nedodržuje základní hygienické návyky, b) zanedbávání výchovy a vzdlávání dítti není umožnno dodržovat školní docházku, rodie nejeví zájem o jeho prospch, c) citového zanedbávání dítti není dávána dostatená láska a náklonnost a d) zanedbávání dozoru, kdy je dít ponecháno bez dohledu, bez zájmu s kým a kde pobývá. Jaké jsou charakteristiky zanedbávaného dít? je nevhodn obleeno vzhledem k ronímu období, obleení je bu malé nebo naopak píliš velké je na nm patrné, že nedodržuje osobní hygienu je unavené a ospalé má neurotické návyky, destruktivní a asociální chování objevují se u nj poruchy ei a píjmu potravy je mu podávána nutrin nevyvážená strava, dít nezná teplou stravu a chce pouze uritý druh jídla v domácnosti jsou odpadky, plísn, špína, místo na spaní je neodpovídající, je špinavé, místnost není vytápna, pop. dít nemá vlastní místo na spaní lékaská pée je nedostatená, dít není mnohdy okované poruchy rstu, nerovnomrný psychomotorický vývoj, retardace nerozvinuté sociální schopnosti, velmi nízká kulturní úrove, obdiv k radikálním politickým a náboženským hnutím, sociáln- patologické chování Rizikoví dosplí, rizikové dti, rizikové situace Vzhledem k tomu, že každý lovk je jiný, je zejmé, že nkteí mají k zanedbávání dítte blíž, že nkteré dti jsou zanedbávány více než druhé.a také že existují situace, které zanedbávání vyvolávají. Nejastji se však všechny možnosti kombinují. Rizikoví dosplí jedná se hlavn o primární vychovatele lidé trpící duševními poruchami nebo nemocemi mentáln retardovaní 8

9 lidé s pohybovým, smyslovým postižením lidé závislí na alkoholu a toxikomani mladí, nevysplí, nepipravení rodie osoby, které byly také vystaveny zanedbávání a jiným deprivaním situacím lidé s nízkou socioekonomickou úrovní lidé s nároným zamstnáním, pracovn vytíženi Rizikové dti dti pomalé, pasivní, které neupoutávají pozornost a zájem okolí dti s mentální retardací, se smyslovými vadami dti somaticky nemocné, apatické, vyerpané dti podvyživené Rizikové situace jsou vzhledem k tomu, že zanedbávání je dj dlouhodobý, tžko definovatelné a zobecnitelné. Nutno však dodat, že zanedbávání je zpsobeno, na rozdíl, od zneužívání nebo týrání, pasivitou a nezájmem vychovatel a proti tomu je tžké se aktivn bránit a zasahovat. Podle závažnosti, délky a form zanedbávání mžeme rozlišit všeobecné a tžké zanedbávání. Zanedbávání všeobecné se vztahuje k odpovídajícímu obleení a výživ, lékaské pomoci, kontaktu s vrstevníky, ale také zde patí nedostatená ochrana ped úrazy. Tžké zanedbávání se charakterizováno situacemi, které bezprostedn ohrožují život dítte. Tzn. dlouhodobé hladovní, žíze, zima, nedobrovolná izolace a také život se zvíaty. Pomoc a terapie Pomoc a terapie zanedbaným dtem by mla být vždy komplexní. Mla by zahrnovat úpravu prostedí, individuální práci s obtí (psychodynamicky orientovaná terapie, KBT, edukativní terapie), individuální terapii s pachatelem, jejímž cílem je omezení zanedbávajícího chování vi dítti, rodinnou terapii, která umožuje nové navázání kontaktu mezi jednotlivými leny rodiny. Ohledn úpravy prostedí jsou vedeny diskuse. Dvma základními otázkami jsou 1) zda je nutná úplná zmna prostedí, tzn. odebrání dítte z rodiny a jeho pemístní do jiného výchovného prostedí, nebo 2) zda je možné a úinné ponechat dít v dosavadní rodin a jaká volit opatení na nápravu prostedí. Následky zanedbávání si dít nese po celý život. Nkdy je vas odhaleno a dsledky zanedbávání se mohou zmírnit, pop. úpln odstranit. To se pak mže projevit školním 9

10 selháváním a dosažením nižšího vzdlání, než by odpovídalo schopnostem dítte, poruchami chování. V nkterých pípadech je však zanedbávání tak závažné, že koní až smrtí dítte. Pípad 1: Termínem "vlí dti" jsou v odborné literatue oznaovány dti, které žily v extrémních podmínkách sociální izolace, prakticky bez kontaktu s lidmi. Jeden takový pípad, k nmuž u nás došlo v šedesátých letech, je popsán ve výzkumné práci prof. PhDr. Jarmily Koluchové, CSc. "Diagnostika a reparabilita psychické deprivace", vydané Universitou Palackého v Olomouci v roce 1990: "Vlastní matka obou chlapc - dvojat - zemela brzy po porodu a dti byly dány do kojeneckého ústavu. Podle záznam z KÚ byl jejich somatický i psychický vývoj až do 11 msíc pimený vku. Poté se otec oženil a dti si vyžádal do své pée. V té dob se odsthovali do domku na pedmstí malého msta, kde je nikdo neznal. Nkteí sousedé vbec nevdli a nkteí jen tušili, že v rodin krom ty starších dtí žijí i oba chlapci. Chlapci žili stále o samot v nevytápné komrce, izolováni od vnjšího svta, nevycházeli ven a asto byli na dlouhou dobu zavíráni do sklepa a krut biti. Pi soudním jednání nejbližší sousedé uvádli, že asto slýchali divné, nelidské skeky, podobné vytí, které se ozývaly ze sklepní místnosti na dvoe. Jednou byl také otec spaten, jak surov bije dti gumovou hadicí, až zstaly ležet na zemi. Sousedé však nijak nezasahovali, nebo se nechtli dostat do konfliktu s nevlastní matkou dtí, která byla známa jako útoná a sobecká osoba. Starší sourozenci nesmli s dvojaty mluvit ani si s nimi hrát. Dti strádaly v rodin nejen po stránce psychické, ale i somatické - nedostatkem vhodné stravy, pohybu na erstvém vzduchu a slunci a omezením pohybu vbec. Koncem roku 1967 byli oba chlapci odebráni z rodiny ti msíce poté, kdy se o n zaaly píslušné instituce zajímat, emuž však matka velmi bránila. Nkolik dn dokonce strávili ve školce, kam byli pivezeni na vozíku, nebo pesto, že jim bylo již víc než sedm let, udlali s obtížemi jen nkolik krk a v botách neumli chodit vbec. Po odebrání z rodiny byly ob dti hospitalizovány pro tžkou kivici na ortopedické klinice (tehdy víc než sedmileté vážily jen 17 a 15 kg a mily 104 a 102 cm, piemž porodní hmotnost obou byla g). Ješt pl roku po odntí z rodiny se dti mezi sebou dorozumívaly mimikou a gestikulací, podobn jako mladší batolata. Byla mezi nimi patrná silná citová vazba, která se zejm vytvoila vlivem spoleného soužití ve stálém ohrožení a útlaku. Postupn se projevovala snaha opakovat po dosplém zprvu jen jedno slovo pi nepesné a velmi obtížné artikulaci. Chlapci postupn poznávali bžné hraky a jejich hra se bhem pobytu na klinice dostala na úrove starších batolat. V osmi letech se jejich mentální vk pohyboval kolem ty rok. 10

11 Foniatrický nález mezi jejich osmým a devátým rokem vyluoval možnost vývoje normální ei, z ehož byl vyvozen závr, že chlapci nebudou schopni dosáhnout v život samostatného postavení a budou prakticky vyazeni ze spolenosti normálních lidí. Podobn pesimisticky vyznívaly závry pediatrické, podle nichž deprivace poškodila dti nenapraviteln a kritický vk pro zdárný vývoj ei pominul. V dsledku toho se perspektiva základní školy zcela vyluovala, o zvláštní se uvažovalo jen jako o málo pravdpodobné. I když v dtském domov mly ob dti velmi dobrou a na ústavní pomry maximáln individualizovanou péi, nemohlo být ponechání v ústavní péi definitivním ešením jejich osudu. O dvojata se sice hlásilo hodn rodin, mnohé však byly již pi první návštv v domov odrazeny jejich málo vyvinutou, huhavou eí, malým vzrstem i pedpokládanou potebou zvláštní školy a logopedické pée. I když se pi výbru pstoun obvykle preferuje úplná rodina, byla pro n nakonec vybrána neprovdaná žena stedního vku, inteligentní, s dlouholetými zkušenostmi s výchovou dtí ve své širší rodin. Po sedmnáctiletém sledování možno hodnotit tento pstounský svazek jako vynikající. K nové rodin se u chlapc snadno vytváel vztah sounáležitosti, ale pocit jistoty a spolené budoucnosti byl obas narušen obavami, aby nemuseli znovu nkam pry. Aniž jim byla pipomínána minulost, zaali obas hovoit o prožitých útrapách ve sdílné chvilce se svou matkou i pi psychologickém vyšetení. Vzpomínali, jak mívali hlad a žíze, pamatovali si jména sourozenc, se kterými nesmli mluvit a vídali je jen zídka. O otci nemluvili zpoátku vbec, nevlastní matku neoznaovali jinak než "ta zlá paní". asto je bila po hlav vaekou, až ji zlomila. Dkazem toho a asi i jiného bití byly jizvy ve vlasech. Také je asto zanesla do sklepa, tam je bila a hodila jim peinu pes hlavu, aby nebylo slyšet, jak kií. Vdli, že tam budou dlouho ve tm a v zim zaveni. Strach ze tmy u chlapc ješt dlouho petrvával. K posí1ení vdomí sounáležitosti k rodin a k upevnní pocitu bezpeí pisplo také to, že byla povolena zmna píjmení podle pstounky. Již pedtím však chlapci nové píjmení používali a velmi rádi a asto se jím pedstavovali. Ob dti zaaly navštvovat nejprve zvláštní školu, ale hned po prázdninách pestoupily do druhého roníku základní školy. Až do tvrté tídy mly výborný prospch. Bhem ní zvládly i uivo páté tídy, po prázdninách vykonaly postupovou zkoušku a nastoupily hned po šesté tídy. Tím se vkový rozdíl od jejich spolužák snížil prmrn na rok a pl. Jejich intelekt se v pstounské rodin postupn vyvíjel, takže v 18 letech první dvoje dosáhlo IQ 114 (v 9 letech to bylo 82) a druhé dvoje 112 (v 9 letech 73). Oba získali úplné stedoškolské vzdlání ukonené maturitou. Jeden z nich pracuje jako mistr odborné výchovy v uilišti, 11

12 druhý je technik se zamením na poítae. Vždy byli hodnoceni jako velmi skromní, obtaví, kamarádští a ochotní pomoci. Oba jsou štíhlé a vysoké postavy, mí pes 180 cm, obratní, zruní, s dobe vyvinutou jemnou i hrubou motorikou. Osobnost obou je harmonicky utváena, velé citové vazby mezi nimi a pstounkou petrvávají." 12

13 SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ Sexuální zneužívání je nepatiné vystavení dítte pohlavnímu kontaktu, innosti i chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk i vykoisování kýmkoliv, komu bylo dít sveno do pée, anebo kýmkoliv, kdo dít zneužívá. Sexuální zneužívání se dlí na bezdotykové a dotykové. Mezi bezdotykové formy sexuálního zneužívání se adí setkání s exhibicionisty a úast na sexuálních aktivitách, kde nedochází k žádnému tlesnému kontaktu, nap.obscénní telefonické hovory, pinucení dítte k obnažení a jeho fotografování, pinucení dítte ke sledování pornografických videoprogram nebo prohlížení pornoasopis. Mezi dotykové formy sexuálního zneužívání patí pohlavní styk vaginální, anální, orální, ale také intrafemurální pohlavní styk, dotýkání se erotogenních zón dtského tla, pronikání prstem, jazykem nebo pedmty do vaginy nebo anusu, laskání prsou a genitálií (Vaníková, Hadj-Moussová, Provazníková, 1995). Mýty o sexuálním zneužívání Dje se velice ojedinle. Z výzkum Vaníkové, Provazníka, Hadj-Moussové a Spilkové (1999) vyplynulo, že každá tetí žena a každý tvrtý až pátý muž se v dtství setkal s nkterou z forem sexuálního zneužívání. Sexuální zneužívání = pohlavní styk. Sexuální zneužívání se dje pouze v sociáln nižších vrstvách. Ve skutenosti se obtí sexuálního násilí stává stejn lehce dít na vesnici jako ve mst a sexuální násilí je typickým fenoménem tzv. stední vrstvy (Vaníková a kol., 1999) Dlají to pouze lidé vyšinutí. Dti si asto sexuální zneužití vymýšlejí, aby na sebe upoutaly pozornost. Modely sexuálního zneužívání v R Model sexuálního zneužití dívky ukazuje, že sexuáln zneužitá je každá tetí dívka, sexuální agresor je ze dvou tetin osoba dívce známá, každého druhého sexuálního zneužití se dopustil len rodiny, muž v roli otce je nejastjším sexuálním agresorem, každé druhé sexuální zneužití se odehrává doma, dívky bývají astji zneužívány opakovan, dlouhodob, dominuje heterosexuální forma násilí a pouze každá tvrtá dívka se svila. Rodina, ve které se odehrává sexuální zneužití dívky bez dalších forem násilí, pedevším tlesného týrání a hrubého zanedbávání, bývá na první pohled rodina slušná, úplná, navenek pln funkní, kterou mžeme zaadit do tzv. stední vrstvy. Vtšina otc bývají muži 13

14 s vyšším dosaženým vzdláním, velkou spoleenskou prestiží a aktivitou ve spoleenském život, kteí projevují živý zájem o svou rodinu a podporují ji. Tito otcové mají doma dominantní postavení a svoji dceru mají rádi. Motiv, jež je vede k sexuálním aktivitám s vlastní dcerou, nebyl identifikován. Pi ataku sexuální agrese tito otcové zneužívají svou moc, postavení, ale také emocionální vztah dcery, ímž zpsobují psychické a citové strádání obti. Na druhé stran existují rodiny, které se již na první pohled výrazn odlišují od první skupiny popisovaných rodin, ale spoleným jmenovatelem je práv sexuální zneužívání dívek, ke kterému v nich dochází.v tchto rodinách bývají dívky vystaveny jak sexuálnímu zneužívání, tak asto i tlesnému týrání, nebo jsou hrub zanedbávány. Jsou to rodiny, kde otec bývá velmi asto nezamstnaný a ekonomickou starost o rodinu penechá matce, anebo to platí o obou rodiích. astou charakteristikou této rodiny je abúzus alkoholu nebo drog. Není výjimkou, že otec tlesn napadá matku a dti. V tchto pípadech bývá dívka k sexuálním aktivitám nucena i výhružkami. Model sexuálního zneužití chlapce ukazuje, že každý tvrtý až pátý muž byl v dtství sexuáln zneužit, piemž za dv tetiny sexuální agrese je zodpovdná cizí osoba, za tetinu osoba známá. Nikdy nebyl identifikován len rodiny jako sexuální agresor, sexuální zneužití chlapc se nejastji odehrává pi náhodném kontaktu, vtšinou jde o ojedinlý atak sexuální agrese. Výhradn se jedná o homosexuální zneužití, chlapci se s touto zkušeností nesvují a nevyhledávají pomoc. Skutenost, že sexuální násilí na chlapci se dopouští osoba neznámá, ke které nemá vyvinutý silný emocionální vztah a skutenost, že se jedná pouze o ojedinlou zkušenost vede k tomu, že se u chlapc jedná o mén traumatickou zkušenost než u dívek (Vaníková a kol., 1999). Dle íana, Krejíové a kol. (1995) vykazují rodiny se sexuáln zneužívaným díttem urité shodné charakteristiky. Usuzuje se na patriarchální rysy rodiny s malým prostorem pro soukromí a práva druhých. Otec bývá popisován jako dominantní, kontrolující a zastrašující ostatní leny rodiny, mimo rodinu ale sociáln inhibovaný, málo schopný vyvinout jiné sociální vztahy. Matky bývají vidny jako pasivní, emon deprivované, depresivní, infantilní. Nebývají schopny akceptovat obvyklý manželský vztah vetn sexuality, na dceru penášejí vlastní povinnosti. Zneužívané dcery bývají popisovány jako obvykle nejstarší, fyzicky i sexuáln atraktivní a mívají špatný, odcizený vztah s matkou. 14

15 Rizikové faktory na stran dítte (Dunovský a kol., 1995; ían a kol., 1995; pedevším dívky, zejména ty, které jsou typicky ženské, koketní a mazlivé dti postižené i znevýhodnné, a proto závislejší a bezbrannjší. Nižší vývojová úrove snižuje riziko prozrazení, resp. pochopení významu sexuální aktivity (proto bývají astji zneužity nap. mentáln postižené dti). dti z rodiny dysfunkní nebo doplnné, kde žije cizí lovk (obvykle partner matky), který k dítti nemá typický rodiovský vztah, a u nhož se proto nevytvoilo tak silné sexuální tabu dti, které nemají potebné znalosti a informace o svém tle a o sexuálním chování obecn, nevdí nic o tom, jak by se mly chovat v pípad sexuálního obtžování i útoku dti s obtížným temperamentem dti s odlišnou reaktivitou v útlém vku dti psychicky deprivované, opomíjené, zanedbávané dti ponechané bez dozoru nebo dti svené na hlídání osob, kterou neznáme Rizikové faktory na stran rodi (ían a kol., 1995) nezralí rodie ambivalentní vztah k thotenství nebo k dítti poruchy osobnosti u rodi typu psychopatie abúzus alkoholu, drog výskyt násilí i sexuálního zneužívání v historii rodiny sociáln-ekonomické problémy dlouhodobý nezvládaný stres Píznaky a projevy sexuáln zneužitých dtí (Dunovský a kol., 1995; ían a kol., 1995) strach, úzkost, pocity viny a hanby, deprese, nízká sebeúcta ztráta dvry k dosplým nápadné zmny v chování: nap. zhoršení školních výsledk somat. stížnosti: bolesti hlavy, bíška, enuréza, poruchy spánku, píjmu potravy regresivní chování: nap. cucání palce a spaní s hrakou u dtí, které už tuto vývojovou fázi pekonaly 15

16 poškození vývoje sexuální role, osobní identity a schopnosti intimních vazeb nepimené sexuální chování, sebepoškozující a sebevražedné jednání rzná psychické onemocnní: posttraumatická stresová porucha, disociativní porucha, mnohoetná osobnostní porucha Diagnostika sexuáln zneužitých dtí O vtšin pípad se pracovníci dtských krizových center dovídají telefonicky. Jejich prvoadým úkolem je zajistit bezpenost dítte tak, aby se sexuální útok nemohl opakovat. Pro stanovení diagnózy, na jejímž základ se volí terapie dítte, popípad dlouhodobá rodinná psychoterapie i socioterapie, je teba provést sociální anamnézu, objektivní pediatrický nález souasného zdravotního stavu dítte spolu s psychologickým vyšetením zameným na aktuální stav dítte, osobnost dítte a jeho intelekt, dále také gynekologické vyšetení, které zjišuje rozsah poškození v oblasti genitálu a koneníku spolu s vyšetením na sexuáln penosné choroby. Psycholog má za úkol zjistit, co se dítti stalo. Rozhovor s díttem je zaznamenáván na videozáznam, který je pozdji analyzován z hlediska obsahového i tzv. neverbálních projev. Pro dít má videozáznam pínos v tom, že je ušeteno opakovaných výpovdí a nedochází pak k sekundární viktimizaci. Mezi nejpoužívanjší metody psychologického vyšetení patí demonstrace s anatomickými panenkami. Jsou vhodné zejména pro malé dti, které mají ješt omezený slovník a nedokáží pojmenovat, co s nimi pachatel dlal. Ovšem panenky se mohou používat i u vtších dtí, protože jim pomáhají pekonat stud a úzkost. Ve kresb lidských postav se u tchto dtí objevuje hodn agresivita a katastrofické konce. Pi kresb rodiny se dovídáme o citovém a vztahovém klimatu rodiny. Sexuáln zneužité dti velmi asto kreslí lidskou postavu nahou se sekundárními pohlavními znaky (Dunovský a kol., 1995). Krizová intervence a terapie u sexuáln zneužitého dítte Krizová intervence u sexuáln zneužívaného dítte, kdy pachatelem je len rodiny, musí v poátení fázi pedevším: Zajistit bezpenost dítte, aby se násilnosti nebo sexuální zneužívání nemohly opakovat. Uinit maximální opatení proti narušení rodinného systému. Terapeutická intervence se skládá z šesti krok: zastavení sexuálního násilí 16

17 sexuální agresor len rodiny musí pijmout svoji odpovdnost a sám se aktivn zapojit do rodiovské innosti a pevzít na sebe díl pée a terapie za sanaci vztah v rodin a ke svému dítti obnovení komunikativní i behaviorální hranice mezi rodii a dtmi ( vytvoení rodiovské koalice) zlepšení, resp. posilování a nový obsah ve vztahu matka dít úprava partnerských vztah ovení vztahu mezi agresorem a obtí (jeho fungování na rovin rodiovské pée, nikoli sexuálních praktik) Cílem terapie je sanace vzájemných vztah a také to, aby agresor pochopil bolest a jednání svého dítte )obti), a naopak, aby sexuáln zneužité dít pochopilo chování svého rodie v roli sexuálního agresora, umlo mu odpustit, aby mohli dál spolu komunikovat a vést plnohodnotný život (Vaníková a kol., 1999). Syndrom dtského pizpsobení sexuálnímu zneužití (Vaníková a kol., 1999) Syndrom dtského pizpsobení sexuálnímu asto doprovází sexuální zneužívání dtí, souvisí také se sekundární viktimizací a poprvé jej popsal americký léka R. C. Summit (1993) na základ svých bohatých zkušeností z terapie sexuáln zneužitých dtí. Tento syndrom probíhá v pti fázích. Utajování je dáno závislostí dítte na dosplé osob, která ho zneužije a pimje dít spolenou zkušenost prožívat jako spolené tajemství, jehož vyzrazení by ohrozilo bu dít, sourozence nebo druhého rodie.k utajování je dít pinuceno vyhrožováním, citovým vydíráním a zastrašováním, a vyzrazení se tak stává zdrojem strachu. Hlavním a tém jediným dvodem, pro dtské obti nevyhledávají pomoc, je strach z toho, že jim nikdo neuví, že vina bude pitena jim a že nkomu v rodin ublíží. Bezmocnost je dána pedevším ambivalentním vztahem dítte k sexuálnímu agresorovi. Sexuální agresor asto bývá osoba, kterou má dít rádo. Dti asto popisují své první zážitky tak, že je probudilo, když jim otec osahával prsty jejich tlo apod. Dít se nebrání tak, jak by dosplí oekávali, jeho selhání je dáno práv autoritou dosplého a skuteností, kdy se domnívají, že nkdo, kdo je má rád, by jim pece nemohl nikdy ublížit. Svedení a pizpsobení se sexuálnímu zneužívání se rozvíjí tehdy, jestliže se dít ihned nesvilo a nevyhledalo ochrannou intervenci a znamená jedinou zdravou alternativu, jak 17

18 situaci pijmout, vyrovnat se s ní pežít. Dít se pizpsobí jak sexuálním požadavkm, tak i vdomí, že ten, koho má rádo a pedpokládá jeho lásku k sob, ho zradil. Pedstavu, že jeho rodi je tak nemilosrdný a zrdný, dít nemže pijmout, a proto piítá vinu sob. Domnívá se, že bude-li hodné (vyhoví sexuálním požadavkm, bude mlet), získá zpt jeho lásku. Mezi mechanismy pizpsobení patí hysterický fenomén, sociální patologie, vztek, agrese, automutilace, zneužívání drog. Opoždné, nepesvdivé a konfliktní odhalení je typické pro intrafamiliární sexuální zneužití. Spouštcím mechanismem nebývá sám akt sexuálního násilí, ale asto bývá odhalení vyvoláno rodinným konfliktem a nebo selháním pizpsobovacích mechanism v pubert a adolescenci obti. Dít, které vypovídá o sexuálním zneužití, se velice asto setkává s nevícným posluchaem. Dosplí nechápou, pro se nesvil bezprostedn po ataku sexuálního násilí, navíc se identifikují s názory jeho rodi, kteí vypovídají o výchovných problémech. V tento moment krizové intervence hrozí riziko ponížení a dalšího potrestání dítte paradoxn za to, že konen promluvilo a eklo pravdu. Odvolání výpovdi znamená, že dít pod tlakem vývoje událostí, ekne, že si historku vymyslelo. Dít tak pozná, že strach z prozrazení byl opodstatnný: rodina je rozbita, agresorovi hrozí vzení, matka dít odsuzuje, dosplí jej oznaují za lháe a je potupn vyslýcháno. Dít tak nese odpovdnost za chování nebo rozbití rodiny. Dít zjistí, že špatnou volbou je íci pravdu a dobrou volbou je v zájmu rodiny obnovit lež. Pípad 1: Na linku bezpeí se obrátila plaící 14letá Jana, která byla pohlavn zneužita. V sobotní podveer byla na diskotéce, kde se oslavovaly narozeniny její kamarádky. V deset hodin veer se nechala odvézt dom dvma chlapci, se kterými se seznámila na diskotéce. Chlapci po cest zastavili u lesa, kde ji oba znásilnili, a pak ujeli. Dívka se sebrala a v šoku došla do vesnice, kde bydlí. Nešla ovšem dom, ale ke kamarádce, se kterou o tom mluvila. Ta jí poradila, a zavolá na Linku bezpeí. Dívka pláe a pekotn mluví o tom, co se stalo. Cítí se strašn a vbec neví, co má dlat. Konzultantka se snaží v dívce vzbudit pocit dvry, empatie. íká jí, že udlala dobe, když zavolala na Linku bezpeí, a že se spolen pokusí vymyslet optimální ešení. Jana pestává plakat a zaíná mluvit o osudném veeru. Vypráví o cest na diskotéku a o oslav narozenin. Na diskotéce se jí líbilo, seznámila se s novými lidmi i s chlapci, kteí ji pak Plá. Konzultantka se snaží dívku uklidnit. Po nkolika minutách Jana pokrauje ve vyprávní. Jelikož bydlí v jiné vesnici než je diskotéka, nabídli jí chlapci, že ji svezou dom autem. Nepipadali jí nijak nebezpení. íká, že by ji nikdy nenapadlo, že by se mohlo nco 18

19 stát. Po cest se nic nedlo, povídali si. Pak najednou zastavili nkde u lesa, násilím ji vytáhli z auta a pak ji Konzultantka ji opt slovn podporuje. Jana se trochu uklidnila a pokrauje dál. Mluví o svých pocitech tsn po inu. Chvíli tam ležela a plakala, byla ve strašném šoku, cítila se špinavá, jako kus hadru. Po chvíli se zvedla, oblékla a odešla ke kamarádce. Dívka dále íkala, že by ji nikdy nenapadalo, že by se to mohlo stát zrovna jí. Dále íká, že neví vbec, co má dlat. Konzultantka Jan navrhuje, aby se svila se svým problémem rodim. Jana se obává reakce svých blízkých, všichni jsou vící. Jist ji odsoudí, bude pro n špinavá. Konzultantka ji vysvtlila, že Jana není vina, toto se mže stát komukoliv. V tuto chvíli již mluví Jana docela klidn. Konzultantka Jan navrhuje návštvu u gynekologa. Jana sama íká, že až ukoní hovor, ekne o svém problému mamince a pjdou k lékai. Konzultantka se v této chvíli zmiuje i o poteb tento trestný in nahlásit na policii. Jana odpovídá, že ví, že je poteba ty dva chlapce potrestat, ale pohovoru s policistou se obává, nechce jít sama. Konzultantka ji navrhuje, a jde s matkou. Jana poté hovoí o svých souasných pocitech, o tom, jak se jí ulevilo, že se te cítí o moc lépe. Asi po tyiceti minutách Jana hovor ukoní s podkováním. Pípad 2: Na Linku bezpeí se kolem 22 hodiny dovolá dívka. Její první vty znly následovn: Chci mluvit s paní, která mi mže poradit. Dívka mluví velice rozumn, odhodlan. Dívka pespává už tetí den na nádraží. Nechce se vrátit dom, doma ji všichni ubližují, nejvíce nevlastní otec. Otec ji pohlavn zneužíval. Tento problém trvá již nkolik let, ze zaátku to bylo nevinné doteky, které pešly v agresivní chování. Nedávno Andrea sebrala všechnu svoji odvahu a svila se se svým trápením matce. Matka ji však nevila. Andreu obvinila, že si vše vymyslela, protože svého nevlastního otce nemá ráda a snaží se mu uškodit. Jestli se Andree do tohoto momentu zdálo, že má doma peklo, tak se mýlila. Matka Andreu zaala ješt více trápit. Andrea prosí konzultantku o radu, kam se obrátit, co dlat. Nechce se stále jen skrývat. Má strach, že jí nikdo neuví. Konzultantka ji slovn podporuje, nabízí Andree nkolik možností, jak danou situaci ešit. Andrea se rozhodne, že hned zítra navštíví sociální pracovnici na orgánu sociáln-právní ochrany dtí. Dál s konzultantkou eší problematiku bydlení. Andrea nechce jít do dtského domova. Spolen hledají jiná ešení. Andrea íká, že má babiku, ale s tou se již rok nevidla. Nevlastní otec jí styk s babikou zakázal. Neví, co te babika dlá, zda je zdravá. Spolen se domluví, že Andrea navštíví babiku a zjistí, co dlá. Po pl roce Andrea opt volá na Linku bezpeí a zanechává zde vzkaz s podkováním. Tentokráte je její hlas veselý. Nevlastní otec je obvinn z pohlavního zneužívání a je 19

20 v souasné dob ve vazb. Matka je stíhána za to, že tento trestný in nepekazila. Andrea nyní bydlí u své babiky. Nkolikrát v msíci dochází na psychoterapii. 20

21 MÝTY S. Mufsonová a R. Kranzová (1996) uvádjí nejastjší mýty, které vztahují k otázce týrání a zneužívání. Proti tmto mýtm a pedsudkm staví fakta: 1. Sexuálního zneužívání se dopouštjí jen lidé, které ob nezná. (omyl) Sexuálního zneužívání se mže dopustit kdokoliv (rodie, píbuzní, rodinní pátelé, uitelé,...). 2. Týrá-li nkdo dít pouze pod vlivem alkoholu nebo drog, pak skutený problém je v jeho závislosti na alkoholu nebo drogách. Pokud se zbaví této závislosti, pestane i zneužívání. (omyl) Alkohol ani droga samy o sob nikdy týrání nevyvolávají. Tyto látky však mohou odstranit zábrany a lovk pod jejich vlivem jedná podle svých skutených impuls. Nkteí lidé se dopouštjí sexuálního zneužívání jen pod vlivem alkoholu nebo drog, ale to neznamená, že za jejich chování mže alkohol nebo droga. Takový lovk potebuje drogu, aby dlal to, co stejn v podstat dlat chce. 3. Chlapce sexuáln zneužívají jedin homosexuální muži. (omyl) Jsou známy pípady, kdy chlapce zneužívaly ženy nebo heterosexuální muži. Podobn dívky mohou být zneužívány heterosexuálními ženami. 4. Pokud se dítti sexuální kontakt s dosplým lovkem líbí, nejde o skutené zneužití. (omyl) Nkteré dti mohou nalézt urité potšení v sexuálním zneužívání, které je jim vnuceno. lovk, který dít sexuáln zneužívá, mu také nkdy íká, že jeho potšení je dkazem, že dít o sexuální aktivity opravdu stojí. I když tlo dítte reaguje pocity potšení, neznamená to, že je za zneužití odpovdné. Dti nejsou nikdy odpovdné za sexuální zneužívání, bez ohledu na to, jaké pitom mají pocity. 5. Pokud má dít neustále njaké potíže, pak aspo ásten mže samo za to, že se na nj rodie zlobí a týrají ho. (omyl) Stejn tak jako dít nikdy není odpovdné za sexuální zneužití, nenese také nikdy odpovdnost za fyzické týrání. 6. Týrání se dopouštjí jen lidé s nízkým vzdláním. (omyl) Pípady fyzického, sexuálního nebo psychického týrání nalezneme ve všech sociálních, vzdlanostních a majetkových vrstvách, u všech ras a ve všech typech rodin. 7. Pokud rodie neustále urážejí nebo ponižují své dít, pak zejm muselo udlat nco, ím je vyprovokovalo. (omyl) Platí, že dít není za žádné týrání i zneužívání odpovdné. Stejn tak rodie nezneužívají psychicky své dít proto, že by si to zasloužilo, ale proto, že mají vnitní potebu to dlat. 21

22 8. Dosplí se dopouštjí sexuálního zneužívání jedin proto, aby dosáhli sexuálního uspokojení. (omyl) Nkteí dosplí (nebo dospívající) navazují sexuální vztahy s mnohem mladšími dtmi spíše proto, aby vychutnali vlastní pocit moci nad druhým lovkem. Jiní agresoi skuten považují dti za zdroj sexuálního uspokojení. Tito lidé se mohou cítit sami bezmocní a nejistí (nap. sami byli v dtství sexuáln zneužíváni) a sexuální oblast v nich mže vyvolávat takový strach, že se cítí dobe jedin s dtmi. ( 22

23 ZÁKONY VZTAHUJÍCÍ SE KE ZNEUŽÍVÁNÍ, TÝRÁNÍ, ZANEDBÁVÁNÍ, K OCHRAN DÍTTE A OHLAŠOVACÍ POVINNOSTI Pohlavní zneužívání pohlavní zneužití osoby mladší 15 let nebo osoby mladší 18 let nebo osoby závislé, mže být trestáno odntím svobody od 1roku do 15 let. Pohlaví zneužitých osob není rozhodující, chránni jsou chlapci i dvata a to bez ohledu, zda jsou již fyzicky pohlavn dosplí i nikoliv, zda jsou pohlavn dosud nedoteni, není ani rozhodné, z í strany vzešla k pohlavnímu zneužívání iniciativa, zda zneužitá osoba dala k pohlavnímu styku souhlas i nikoliv. Za jiný zpsob pohlavního zneužití jsou považovány intenzivnjší zásahy do pohlavní sféry poškozených (nap.ohmatávání prsou nebo pohlavních orgán, líbání na tato místa apod.), které smují k sexuálnímu vzrušení pachatele. Nemusí vždy jít jen o aktivní innost pachatele, ale i o aktivní jednání poškozené osoby (nap.ohmatávání pachatelova pohlavního údu). Pohlavního zneužívání jiným zpsobem než souloží se mže dopustit i osoba stejného pohlaví jako poškozený. Opuštní dítte Kdo opustí dít, o které má povinnost peovat a které si samo nemže opatit pomoc, a vystaví je tím nebezpeí smrti nebo ublížení na zdraví, mže být potrestán odntím svobody na šest msíc až šest let. Ustanovení chrání ádnou výchovu a výživu dtí ze strany osob, které mají povinnost o n peovat. Poškozeným mže být jen dít, které si samo nemže opatit pomoc, tedy zpravidla dít pedškolního vku. Mže jít ale i o starší dít, pokud vzhledem ke své nesamostatnosti, stejn jako vzhledem k podmínkám prostedí, kde zstalo opuštné, není schopno se samo vymanit z hrozícího nebezpeí. Zanedbání povinné výživy Kdo neplní, by i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatovat jiného, mže být potrestán odntím svobody až na ti léta. Jedná se o povinnost, která vyplývá ze zákona o rodin. Povinnost vyživovat nebo zaopatovat spoívá nejen v poskytování penžitého plnní (tzv.výživné-alimenty), ale i v povinnosti poskytovat oprávnnému stravu, ošacení, bydlení, peovat o jeho zdraví, istotu, vykonávat nad ním dohled a pop. opatovat další prostedky potebné pro všestranný rozvoj. (U neplnní výživného formou aliment soudní praxe vyžaduje neplacení povinné ástky po dobu šest msíc.) Týrání svené osoby Kdo týrá osobu, která je v jeho péi nebo výchov, mže být potrestán odntím svobody na šest msíc až osm let. Ustanovení chrání osoby, které vzhledem ke svému vku nebo z jiných dvod jsou v péi nebo výchov jiných osob. Poškozeným mže být nejen dít, ale i osoba zletilá, která pro stáí, nemoc, invaliditu, 23

24 mentální retardaci apod. je odkázána na péi jiných osob. Týrání je zlé nakládání se svenou osobou, vyznaující se vyšším stupnm hrubosti, krutosti, bezcitnosti, bezohlednosti, bolestivostí, a uritou trvalostí, které tato osoba pociuje jako tžké píkoí. Pachatelem mže být jen ten kdo vykonává ve vztahu k týrané osob péi nebo výchovu (tedy nejen rodie, ale i píbuzní, uitelé, vychovatelé, ošetovatelky, trenéi, pátelé, známí rodi, kterým je poškozený sven jen na uritou dobu). Výše trestu u všech uvedených trestných in závisí na zpsobeném následku a pohnutce jednání pachatele. 215a Týrání osoby žijící ve spolen obývaném byt nebo dom - kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve spolen obývaném byt nebo dom, bude potrestán odntím svobody až na ti léta. Odntím svobody na dv léta až osm let bude pachatel potrestán a) spáchá-li in uvedený v odstavci 1 zvláš surovým zpsobem nebo na více osobách nebo b)pokrauje-li v páchání takového inu po delší dobu. Pojem týrání, zavedený již v ustanovení 215 týrání svené osoby, byl do soudní praxe zaveden jako úmyslné zlé nakládání se svenou osobou, vyznaující se vyšším stupnm hrubosti a bezcitnosti a uritou trvalostí, které tato osoba pociuje jako tžké píkoí (mže jít o bití, pálení i jiné tlesné poškozování, ale i psychické a sexuální násilí, vydírání nebo zneužívání, vyhrožování, nucení k ponižujícím úsluhám nebo jiným innostem, kterou týranou osobou neúmrn fyzicky nebo psychicky zatžují). K tomu je teba uvést, že trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzit zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné nebo delší dobu trvající stejn jako vznik následk na zdraví. ( Sociáln-právní ochrana dtí je zaruena v eské republice zákonem íslo 359/1999Sb., o sociáln-právní ochran dtí, ve znní pozdjších pedpis. Na její realizaci se významným dílem podílí obecní úady obcí s rozšíenou psobností, zejména odbory sociálních vcí, oddlení sociáln právní ochrany, povené právnické a fyzické osoby. Oznamovací povinnost smrem k obecnímu úadu (orgánm sociáln právní ochrany dtí OSPD) mají státní orgány, povené osoby, školy, školská a zdravotnická zaízení, pop. další zaízení urená pro dti. Všichni ostatní mají právo, nikoliv povinnost, OSPD kontaktovat a upozornit je na pípadné týrání i zneužívání dítte. 24

25 Podle 168 trestného zákona má každý, kdo se hodnovrným zpsobem doví, že jiný pipravuje nebo páchá trestný in týrání svené osoby ( 215) nebo pohlavního zneužívání ( 242), povinnost tento in pekazit pekazit jej lze i vasným oznámením státnímu zástupci nebo policii. Hrozí-li dotynému, že by oznámením uvedl sebe nebo blízkou osobu v nebezpeí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání, nemže být za neoznámení potrestán. V praxi bývá bžnjší oznamování pípad týrání i zneužívání píslušným odborm obecních úad, na linkách krizové intervence, pípadn Fondu ohrožených dtí. Oznamovací povinnosti nemá advokát nebo advokátní koncipient, který se dozví o spáchání trestného inu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské spolenosti s oprávnním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného inu v souvislosti s výkonem zpovdního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovdnímu tajemství. (Psychologie Dnes, 2006) 25

26 V eské republice, stejn jako v jiných evropských zemích, je syndrom CAN popsán u 1-2% dtí, tj. dvacet až tyicet tisíc dtí mladších 15 let. Více než polovinu tvoí dti mladší 6let. Odhaduje se, že ron zeme na následky týrání a zanedbávání nejmén 50 dtí. V roce 2002 byl vyšetován 1 pípad vraždy novorozence matkou, 194 pípad týrání dítte, 16 pípad opuštní dítte, 1011 pípad pohlavního zneužívání, 748 pípad ohrožování mravní výchovy mládeže a 84 pípad podávání alkoholických nápoj mládeži. Tyto poty, velmi alarmujícím zpsobem, rok od roku stoupají. 26

27 LITERATURA Dunovský, J., Dytrych, Z., Matjek, Z. a kol. (1995). Týrané, zneužívané a zanedbávané dít. Praha: Grada Publishing. Langmeier, J., Balcar, K., Špitz, J. (2000). Dtská psychoterapie. Praha: Portál. Langmeier, J., Krejíová, D. (1998). Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing. Matjek, Z. (2005). Výbor z díla. Praha: Nakladatelství Karolinum. Phelps, L. (2006). Každý pípad oznam!. Psychologie dnes, 12, 7/8, ían P., Krejíová D. a kol. (1995). Dtská klinická psychologie. Praha: Grada Publishing. ían, P., Krejíová, D. a kol. (2006). Dtská klinická psychologie. Praha: Grada Publishing. Vaníková, E., Hadj-Moussová, Z., Provazníková H. (1995). Násilí v rodin: Syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítte. Praha: MPSV. Vaníková, E., Provazník, K., Hadj-Moussová, Z., Spilková, J. (1999). Sexuální násilí na dtech. Praha: Portál