Specifika práce animátora cestovního ruchu v Chorvatsku

Transkript

1 Specifika práce animátora cestovního ruchu v Chorvatsku

2

3 Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona ĉ. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenĉní smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjĉení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce ĉi poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skuteĉné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla ĉi poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

4 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucí práce RNDr. Stanislavě Pachrové PhD. za odborné vedení a podporu při vypracování této práce, a také vedení cestovní kanceláře Janeta, s.r.o. za moţnost realizace programu a projevenou důvěru.

5 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Specifika práce animátora cestovního ruchu v Chorvatsku Bakalářská práce Autor: Kateřina Ĉíţková Vedoucí práce: RNDr. Stanislava Pachrová, PhD. Jihlava 2012

6 Copyright 2012 Kateřina Ĉíţková

7 Abstrakt ĈÍŢKOVÁ, Kateřina: Specifika práce animátora cestovního ruchu v Chorvatsku. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce RNDr. Stanislava Pachrová, PhD. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava stran. Tématem práce je rozbor osobních zkušeností s prací dětského animátora v Chorvatsku. V teoretické ĉásti je uvedena struĉná charakteristika animace, vĉetně její historie, oborů animaĉních aktivit a zabezpeĉení. Souĉasně je popsána osobnost animátora, typologie, a je přiblíţena práce dětského animátora. Praktická ĉást se zabývá sestavením animaĉního programu pro děti ve středisku Omišalj, jeho realizací a následným zjištěním zpětné vazby formou řízených rozhovorů. Cílem práce je sestavit vhodný animaĉní program pro věkovou skupinu ĉtyři aţ dvanáct let, který by poslouţil jako příruĉka pro budoucí animátory. Klíčová slova Animace. Animátor. Animaĉní týmy. Dětská animace. Chorvatsko. Omišalj. Řízený rozhovor. Zabezpeĉení animace. Zábavný program. 7

8 Abstract ĈÍŢKOVÁ, Kateřina: Specific features of the job of animateur in tourism in Croatia. Bachelor thesis. College of polytechnics in Jihlava. Department of tourism. Leader of thesis: RNDr. Stanislava Pachrová, PhD. Degree of qualification: bachelor. Jihlava pages. The topic of the thesis is the analysis of personal experience of the animateur for children in Croatia. In the theoretical part of the thesis there is a brief characteristic of animation, including history, groups of animation activities and types of provision. Simultaneously the personality of animateur, typology of animateurs and animateur for children are described. The practical part deals with creating of the animation program for children in the holiday resort of Omišalj, its realization and the following finding of the feedback by guided interviews. The aim of the thesis is to create a suitable program for children in the age from four to twelve which could be used as a handbook by the future animateurs. Key words Animation. Animateur. Animation teams. Animation for children. Croatia. Omišalj. Guided interview. Provision of animation. Entertaining program. 8

9 Předmluva Tématem práce jsou Specifika práce animátora cestovního ruchu v Chorvatsku. Jedná se o práci dětského animátora ve středisku Omišalj na ostrově Krk. Hlavním důvodem výběru tématu byla předchozí zkušenost na pozici dětské animátorky, která podnítila nadšení pro práci s dětmi. Tato příleţitost poskytla moţnost zjistit, jak s nimi jednat a ĉeho je naopak třeba se vyvarovat. Na základě těchto zkušeností vznikl nápad sestavit animaĉní program na celý týden, který by měl být vhodný a dostateĉně atraktivní pro věkovou skupinu od ĉtyř do dvanácti let. Dalším důvodem volby tématu byla snaha, aby budoucí dětští animátoři z řad studentů měli k dispozici materiál, který jim můţe pomoci při sestavování vlastního animaĉního programu. V této oblasti je, dle zjištění, podobných materiálů nedostatek. V teoretické ĉásti je práce zaměřena na seznámení s animací, popsání její historie a zajištění. Představena je i osoba animátora spolu s charakteristikou jednotlivých typů animátorů, tvořících animaĉní týmy. Uvedena je i struĉná charakteristika země a místa působení. Praktická ĉást pojednává o přípravě, sestavení konkrétního animaĉního programu a jeho následné realizaci. V závěru bylo provedeno vyhodnocení řízených rozhovorů. Při psaní práce bylo ĉerpáno zejména z odborné literatury zabývající se animací. Při volbě aktivit, ze kterých je program sestaven, se inspirací staly zĉásti vlastní záţitky, dále zkušenosti z předešlé sezóny a také literatura z oblasti zábavných her pro děti. 9

10 Obsah Seznam ilustrací Seznam obrázků Úvod Animace v cestovním ruchu Vznik a vývoj animaĉních sluţeb Klubový cestovní ruch Historie klubového cestovního ruchu Animaĉní ĉinnosti Zabezpeĉení poskytování sluţeb volného ĉasu a animace v cestovním ruchu Organizaĉně-institucionální zabezpeĉení animace Personální zabezpeĉení animace Materiální zabezpeĉení animace Ekonomické zabezpeĉení animace Animátor cestovního ruchu Osobnostní profil animátora Vzdělávání animátorů Pracovní náplň animátora Základní role animátora Zásady práce animátora Typy animátorů Animaĉní týmy Skladba animaĉního týmu Dětská animace Charakteristika Chorvatska Geografie Podnebí Ostrov Krk Omišalj Popis hotelu a jeho okolí Příprava animaĉního programu Organizaĉně-institucionální zabezpeĉení animace Charakteristika cílové skupiny

11 9.1.2 Cíle animace Poĉasí Mokrá varianta Popis aktivit Ĉas na přípravu Propagace Personální zabezpeĉení animace Materiální zabezpeĉení animace Prostory Pomůcky Ekonomické zabezpeĉení animace Realizace animaĉního programu Rozcviĉka Pohádkový den Dobrodruţný den Den šikovných rukou a nohou Den fantazie Dobrodruţný den Vodní den Vyhodnocení animaĉního programu Vyhodnocení programu animátorem Rozcviĉka Dopolední program Odpolední program Zjištění zpětné vazby formou řízených rozhovorů Metodika řízeného rozhovoru Vyhodnocení řízených rozhovorů Závěr Seznam pouţitých zdrojů Seznam příloh

12 Seznam ilustrací Pokud není uveden zdroj, ilustrace pochází z vlastních zdrojů autora. Seznam obrázků Obrázek 1: Pohled na marinu a pláţ Pesja Obrázek 2: Animaĉní tým Obrázek 3: Areál vykopávek Mirine Fulfinum Obrázek 4: Poklad a nápovědy k honu za pokladem Obrázek 5: Výsledky malování na kameny Obrázek 6: Skákání přes kuţely při honu za pokladem Obrázek 7: Výtvor jednoho z úĉastníků při foukání tuše Obrázek 8: Úĉastníci karnevalu s animátorkami Obrázek 9: Zdobení brĉek Obrázek 10: Vytváření koláţe Obrázek 11: Tým se svým výtvorem z písku

13 Úvod Stále více lidí potřebuje stimuly k aktivnímu trávení volného ĉasu, zejména během dovolené. Tato potřeba dala vzniknout jednomu z nejnovějších souĉasných fenoménů, a to je animace, která se řadí mezi doplňkové sluţby cestovního ruchu. Proto byla tématem bakalářské práce zvolena právě tato problematika, zejména pak popis práce animátora vĉetně jejích specifik. Jádrem práce bylo sestavení ukázkového animaĉního programu, který pak proběhl první týden v ĉervenci roku 2011 v hotelu Adriatic, v chorvatském Omišalji, a jehoţ organizátorem byla cestovní kancelář Janeta, s.r.o. Jednalo se o program pro děti od ĉtyř do dvanácti let. V úvodní ĉásti je vysvětlen pojem animace a nastíněn její vývoj od poĉátků po souĉasnost. Dále jsou představeny obory animaĉních ĉinností a je popsáno zabezpeĉení animace z hlediska organizaĉně-institucionálního, personálního, materiálního a ekonomického. Následuje charakteristika osoby animátora, typy animátorů a animaĉní týmy. Samostatná kapitola se zabývá dětskou animací, především dětským animátorem, který musí splňovat ještě přísnější kritéria neţ animátor pro dospělé. Souĉástí je rovněţ popis místa konání. V další ĉásti je pozornost věnována přípravě konkrétního programu. Při jeho tvorbě byly výše uvedené teoretické poznatky uplatněny jiţ přímo v praxi. V úvahu musela být brána nejrůznější hlediska, jako je věk, poĉet a pohlaví dětí, poĉasí atd. Dále je struĉně popsána realizace programu a jsou vyhodnoceny výsledky řízených rozhovorů, jimiţ byla zjišťována zpětná vazba. Výsledkem práce by měl být program pro děti ve věkové kategorii ĉtyři aţ dvanáct let, slouţící zároveň jako příruĉka jak studentům cestovního ruchu, tak všem, kteří mají o tuto oblast zájem. 13

14 1 Animace v cestovním ruchu Výkladový slovník cestovního ruchu popisuje animaci jako organizování a stimulaci zábavy návštěvníků, klientů hotelu, rekreačního centra apod. nebo cestujících (např. během okružní plavby). [Pásková, Zelenka, 2002, str. 20] Pojem animace pochází z latinského slova anima duše. [Orieška, 1999] Animace je úzce spjatá s pojmem volný ĉas. Ten lze popsat jako čas, v němž člověk nevykonává činnosti pod tlakem pracovních závazků či z nutnosti zachování svého biofyziologického či rodinného systému. Často je charakterizován svobodnou volbou, očekáváním příjemných prožitků apod. [Pásková, Zelenka, 2002, str. 315] Animace znamená jeho obohacení, oţivení a jeho aktivní vyuţití během úĉasti na cestovním ruchu. Má za úkol především správně organizovat volný ĉas tak, aby docházelo ke zkvalitnění volnoĉasových ĉinností spolu s budováním vzájemných vztahů mezi úĉastníky cestovního ruchu. Primárním cílem animace je povzbuzení jednotlivce k úĉasti na aktivitě, navazování vztahů, přinášení uspokojení, radosti a zanechání příjemného dojmu z dovolené. [Orieška, 1999] Animaci je možno definovat i jako stimulování těla, mysli a účasti na společných akcích. Pokud tyto stimuly pocházejí od lidí (animátorů), hovoříme o personální (primární) animaci. Sekundární je animace tiskem nebo využitím jiných médií. [Orieška, 1999, str. 161] Animace je nabízena prostřednictvím hotelů s vlastním zázemím, které poskytují tuto sluţbu výhradně svým klientům a disponují svými animátory ĉi animaĉními týmy. Další moţností je poskytování animaĉních sluţeb v rámci střediska cestovního ruchu, kde je nezbytná spolupráce několika subjektů. Animaci ovšem mohou zajišťovat i touroperátoři, tedy organizátoři sluţeb cestovního ruchu, opět pro vlastní klientelu. [Orieška, 1999] Touroperátoři zaměstnávají především dětské animátory, v destinaci mají své vlastní vybavené kluby. Příkladem můţe být CK Fischer, která poskytuje sluţby dětského klubu Funtazie, CK FIRO-tour s klubem Firáĉek nebo CK Alexandria a dětské kluby v Primorsku, Carevu nebo v klubových hotelech. [4], [5], [11] 14

15 Zejména v případě nepříznivého poĉasí je animace velmi vítanou sluţbou. Pro urĉité hotely hraje dokonce klíĉovou roli pro zabezpeĉení celoroĉní obsazenosti. [Orieška, 1999] Nabídka animačních činností by měla reagovat na poptávku hostů a uspokojovat ji, měla by být nejenom standardní (například výlety do okolí), ale i tradiční (například karneval na lyžích) a příležitostná (například návštěva folklorního festivalu). [Orieška, 1999, str. 161] 15

16 2 Vznik a vývoj animačních služeb Kolem roku 1850 se díky reformátorům zaĉala zkracovat pracovní doba, coţ vedlo k nárůstu fondu volného ĉasu. Docházelo k rozvoji volnoĉasových, zejména sportovních, aktivit. Příkladem můţe být ĉeský Sokol, zaloţený v roce [Fišerová, 2008] Základ pro vznik animaĉních aktivit byl poloţen ve Francii ve třicátých letech minulého století. V té době vznikaly první mládeţnické spolky, které se zabývaly volnoĉasovými a spoleĉenskými aktivitami mládeţe. Ve ĉtyřicátých letech dvacátého století byly potom v téţe zemi zaloţeny Domy mládeţe a kultury. [Orieška, 1999] Padesátá léta jsou spojena s rozvojem industrializace. Také docházelo k rozmachu cestovního ruchu. V minulosti byla ubytovací zařízení menší a měla podstatně niţší kapacitu. Vztah hostitelů a hostů byl mnohem osobnější. Hostitel poskytoval cenné rady ohledně sportovního a kulturního vyţití, úĉastnil se spoleĉenských akcí. Měl tedy moţnost styku s klienty, informoval se o jejich spokojenosti a případných problémech. [Orieška, 1999] V souvislosti s rostoucím poĉtem úĉastníků a se zvyšováním kapacity ubytovacích zařízení, vĉetně vzniku velkých hotelových komplexů, se vztahy mezi hostitelem a hostem stávaly více formální, jakýkoli kontakt se pomalu vytrácel. Stejně tak bylo stále těţší navazovat bliţší vztahy s ostatními osobami na dovolené. Také se podstatně měnil vztah místního obyvatelstva k úĉastníkům cestovního ruchu. Více návštěvníků potřebovalo stimulaci k aktivnímu trávení volného ĉasu. Z tohoto vývoje bylo zřejmé, ţe základní sluţby, tedy ubytování, stravování a doprava, musely být doplněny o sluţby, zajišťující organizaci volnoĉasových aktivit a povzbuzující hosty k úĉasti na nich. Poprvé se o těchto sluţbách hovoří jako o animaci. [Orieška, 1999] 2.1 Klubový cestovní ruch V padesátých letech dvacátého století došlo ke vzniku klubového cestovního ruchu, kdy úĉastníci dlouhodobě trávili dovolenou v luxusních klubových osadách ĉi hotelech, které nabízely široké spektrum animaĉních ĉinností. Proto se vývoj klubového cestovního ruchu spojuje s rozvojem animace. [Orieška, 1999] 16

17 Poptávku po klubovém cestovním ruchu vyvolávají občané na dovolené kluboví hosté, kteří se po příchodu do klubu stávají jeho členy. Od klubového hosta se očekává iniciativa, dostatečně velké příjmy a aktivita. [Orieška, 1999, str. 164] Historie klubového cestovního ruchu Základ pro vznik a rozvoj klubového cestovního ruchu, potaţmo animace, poloţil Gérard Blitz v roce 1950 na ostrově Mallorca. Tehdy vytvořil pouze stanový tábor, který fungoval jako nezisková organizace. Hlavním cílem měl být rozvoj vztahů a osobní kontakt mezi úĉastníky. Ve stejném roce zaloţil Blitz klub Méditerranée, dnes nazýván klub Med. O ĉtyři roky později se do podniku zapojil Gilbert Trigano a došlo ke vzniku další chatové osady, tentokrát v Řecku. Postupně se tak střediska budovala i v dalších zemích Evropy. V roce 1970 byla zaloţena německá obdoba klubu Méditerranée, Robinson Club. Postupem ĉasu vznikaly i méně prestiţní kluby, např. klub Valtur, Aldiana, Neckermann nebo Tropicana. [Orieška, 1999] Klub Méditerranée byl a je největším organizátorem klubové dovolené na světě. ( ) Centrála klubu je v Paříži. [Orieška, 1999, str. 165] V roce 2010 vlastnil klub Med osmdesát klubových osad nejen v Evropě, ale i v Africe, na Středním Východě, v Severní Americe, Mexiku, Karibiku, Jiţní Americe, Asii, Austrálii, Indickém a Tichém oceánu. Klub poskytuje tři typy středisek. Prvním jsou střediska pro rodinnou dovolenou, jejichţ souĉástí jsou také dětské kluby a široká nabídka aktivit pro mládeţ. Dalším typem jsou tzv. střediska pro kaţdého, která nemají dětské kluby, nabízejí ovšem širokou škálu aktivit pro páry, rodiny ĉi skupiny přátel. Posledním typem ubytování jsou střediska pouze pro dospělé, kam je vstup povolen od osmnácti let. Ta nabízejí zábavu, relaxaci a sportovní aktivity zejména skupinkám přátel, jednotlivcům i párům. [2] Ubytování má tři stupně kvality. Jde o jednoduché, ale účelné ubytování, komfortní ubytování a velmi komfortní ubytování. K označení standardu služeb se používá značka trojzubce z loga klubu. [Orieška, 1999, str. 165] Robinson Club je druhým největším klubem, který disponuje přibliţně třiadvaceti klubovými zařízeními v jedenácti zemích. [10] 17

18 Sídlo se nachází v Hannoveru a vlastníkem je významný německý touroperátor TUI (Touristik Union International). První zařízení bylo vytvořeno na Kanárských ostrovech, jednalo se o klub Fuerteventura, dalším byl klub Baobab v Keni. Zakladatelé se zaměřili především na kvalitu sluţeb a na proţitky hosta. Mottem klubu je Zeit für Gefühle, přeloţeno jako ĉas na záţitky. Tomuto heslu jsou řízeny všechny ĉinnosti. V porovnání s klubem Med poskytuje Robinson Club sluţby na vyšší úrovni, a to jak ubytování, tak i nabídku sportovních aktivit. Hosté jsou ubytováni v hotelích ĉi bungalovech, vybudovaných a provozovaných v souladu s ţivotním prostředím. Klientelu tvoří především obyvatelé Německa, Rakouska a Švýcarska. [Orieška, 1999] Dalším významným klubem je italský Valtur, zaloţený roku 1972, se sídlem v Miláně. Důleţitou roli při jeho vzniku hrál klub Med, který byl vzorem pro vytvoření obdobného klubu. Valtur je zaměřen především na romantickou dovolenou, nabízí i kluby pro děti, rozdělené dle věkových skupin, např. Infant, Baby apod. [Orieška, 1999] V roce 2011 měl Valtur okolo dvaceti zařízení, kromě Itálie také např. v Řecku, Maroku, Egyptě, na Maledivách nebo na ostrově Mauricius. [13] Orieška [1999] uvádí i další příklady klubů, mj. Club 28 Reisen, který je zaměřen na mladší klientelu, klub Aldiana, poskytující skvělé moţnosti pro dovolenou s přáteli, klub Azur pro rodiny s dětmi atd. 18

19 3 Animační činnosti Animaĉní aktivity slouţí k dotvoření pozitivního dojmu z dovolené tak, aby se návštěvník na místo rád znovu podíval. Jde tedy o uspokojení potřeb úĉastníků cestovního ruchu, a to jak základních, tak doplňkových. Poţadavky doplňkové jsou většinou hlavním motivem k úĉasti na dovolené. Obecně lze formulovat pět hlavních skupin motivů úĉasti na cestovním ruchu. Jedná se o odpoĉinek, záţitky, zdravotní důvody, rodinu a zábavu. Těmito motivy by se měla animace řídit. [Orieška, 1999] Jednotlivé animaĉní ĉinnosti lze roztřídit do šesti větších celků. Jsou to pohybové a sportovní ĉinnosti (sportovní hry); spoleĉenské a zábavní ĉinnosti (taneĉní veĉery); tvořivé ĉinnosti (kreslení, malování); vzdělávací, poznávací a objevovací ĉinnosti (výlety, krajina, lidé); dobrodruţné ĉinnosti (vatra, přenocování v jeskyni) a meditativní ĉinnosti (jóga, rozhovory). [Orieška, 1999] Není moţné ovšem tyto aktivity dogmaticky rozdělit do jednotlivých skupin, ve většině případů se ĉinnosti prolínají. Abychom mohli aktivitu zařadit do urĉité skupiny, pouţíváme k hodnocení převaţující důvody k jejímu provádění. Úĉast na aktivitě se dělí na aktivní a pasivní. Aktivní úĉastí se rozumí fyzické zapojení se jedince do hry, sportovní nebo jiné ĉinnosti. Pasivní úĉast naopak znamená, ţe se osoba nachází v blízkosti konání animace, podporuje závodníky ĉi druţstva, dodává sebedůvěru poraţeným nebo se zcela jednoduše baví. [Orieška, 1999] Každé středisko cestovního ruchu má specifickou primární a sekundární nabídku, která určuje jeho atraktivitu. Na základě stupně vybavenosti střediska primární a sekundární nabídkou je možné tvořit odpovídající nabídku animačních činností. [Orieška, 1999, str. 177] 19

20 4 Zabezpečení poskytování služeb volného času a animace v cestovním ruchu Rekreaĉní efekt hosta v zařízení cestovního ruchu ovlivňuje především adekvátní nabídka sluţeb volného ĉasu a animace. Jejich hlavním úkolem je uspokojení přání a potřeb klientů tak, aby měli co nejlepší celkový dojem z dovolené. Jedná se nejen o vlastní aktivní zapojení do aktivity, ale také o navazování kontaktů s okolím a získávání nových záţitků a zkušeností. [Orieška, 1999] Úĉast na animaĉních ĉinnostech je podmíněna i dalšími skuteĉnostmi, např. zájmy ĉlověka, věkem, rodinným stavem, příslušností k sociální skupině, povoláním atd. Těm je nezbytné podřídit nabídku animaĉních aktivit. I přesto, ţe aktivity a oĉekávání spolu souvisejí, nelze jednotlivé aktivity přiřadit k urĉitým oĉekáváním, neboť se liší jejich význam pro kaţdého jedince. Příkladem můţe být vycházka do města. Jeden ĉlověk se jí úĉastní kvůli pohybu, další proto, ţe má moţnost poznat neznámé místo, někdo z důvodu návštěvy památek. [Orieška, 1999] Sluţby volného ĉasu a animace musí být zabezpeĉeny takovým způsobem, aby se staly souĉástí nabídky nejen ubytovacích zařízení, ale také touroperátorů a středisek cestovního ruchu. Jedná se o organizaĉně-institucionální, personální, materiální a ekonomické zabezpeĉení. [Orieška, 1999] 4.1 Organizačně-institucionální zabezpečení animace Prvním předpokladem je vytvoření animaĉního programu. Při jeho sestavení je nezbytné stanovit obor animaĉních ĉinností a zaměření programu. Také je důleţité ujasnit si ţádoucí úĉinky a cíle animace. Dále probíhá charakteristika úĉastníků, kterým je program urĉen (jejich poĉet, věk, pohlaví atd.). Také je třeba specifikovat zvláštnosti programu. Následuje ĉasové rozplánování jednotlivých aktivit, urĉení bloků, ve kterých se budou animace odehrávat, zapoĉítává se i ĉas na přípravu a realizaci. Posléze se urĉí místo, kde budou animaĉní aktivity probíhat. Do této ĉásti spadají i alternativní varianty z důvodu např. špatného poĉasí, malého poĉtu úĉastníků apod. Výsledkem je detailně zpracovaný program animaĉních aktivit spolu s jejich podrobným popisem. [Orieška, 1999] 20

21 Všichni úĉastníci cestovního ruchu hledají v dovolené únik od kaţdodenního stereotypu. Oĉekávají neobvyklé záţitky, zábavu, relaxaci atd. Přitom si ani neuvědomí, ţe si s sebou stereotyp přinášejí i na dovolenou. Uţ druhý den dovolené si nastolí urĉitý řád, například dobu koupání, jídla, spánku, nákupů. Tato tendence se ukazuje být největší bariérou při tvorbě animaĉních ĉinností. Aktivity proto musí být dostateĉně poutavé na to, aby překonaly tuto překáţku. Nabídka ĉinností by měla být vyvěšena na viditelném místě, aby si úĉastník mohl vybrat, co mu nejvíce vyhovuje, nejlépe hned při příjezdu do střediska cestovního ruchu. [Orieška, 1999] 4.2 Personální zabezpečení animace Při realizaci animaĉních aktivit je kladen důraz také na výběr kvalifikovaného personálu. Tvorbou animaĉního programu se v zařízení cestovního ruchu zabývá manaţer volného ĉasu, ve středisku potom manaţer střediska. Jedná se o organizátora a koordinátora aktivit, který kromě osobních kvalit musí disponovat i znalostmi cestovního ruchu a jazykovými vědomostmi. Je nezbytné, aby jej respektovali i ostatní podnikatelé, orgány místní samosprávy a státní správy. [Orieška, 1999] Funkce programových referentů v odborářských hotelích a kulturních referentů v lázních jsou v našich podmínkách více funkcemi manažerů volného času než animátorů. V těchto profesích však zpravidla nejde o účelově školené pracovníky, jako je tomu v zahraničí. [Orieška, 1999, str ] Samotnou animaci zabezpeĉuje animátor. Ten přichází do styku s hosty a ovlivní tedy celý její průběh. Povinnosti a charakteristika animátora jsou podrobněji popsány v kapitole 5. [Orieška, 1999] 4.3 Materiální zabezpečení animace Materiálním zabezpeĉením animace a sluţeb volného ĉasu se rozumí jednak existence vhodných prostor v ubytovacím zařízení ĉi ve středisku cestovního ruchu, a dále také speciální zařízení ĉi pomůcky, potřebné k realizaci animaĉních aktivit. Mezi prostory v exteriéru se řadí např. sjezdovky, kluziště, venkovní hřiště, bazény, cyklistické stezky, tenisové kurty apod. Velkou výhodou je vyuţitelnost těchto míst k různým druhům aktivit. Nedostatkem je ovšem, ţe jsou vázány na poĉasí a vnější vlivy. [Orieška, 1999] 21

22 I v interiéru se nachází velké mnoţství různých sportovišť, především sportovní haly, plavecké stadiony, zimní stadiony atd. Velkou výhodou je v tomto případě nezávislost na poĉasí, a tedy i celoroĉní vyuţitelnost zmíněných prostor. K realizaci animaĉního programu je moţné vyuţít prostory, které patří ubytovacímu zařízení, městu ĉi obci. Lze si také pronajmout např. divadlo, kostel, kino aj. Významnou roli hraje technické vybavení střediska cestovního ruchu. Jedná se např. o existenci půjĉoven sportovního vybavení, jeţ mohou mít širokou nabídku nebo se specializují pouze na jeden druh sportu (půjĉovna potápěĉské výstroje). [Orieška, 1999] Některé animační činnosti vyžadují poměrně široké a náročné materiální zajištění. Nejnáročnější jsou tvořivé činnosti, vzdělávání, poznávání a objevování. Tyto činnosti vyžadují různorodé pomůcky, např. pro ruční práce či výtvarnou tvorbu, nebo zajištění pronájmu audiovizuální techniky, pokud jí nedisponuje zařízení poskytující prostor (ateliér) ani středisko cestovního ruchu. [Orieška, 1999, str. 175] 4.4 Ekonomické zabezpečení animace Ekonomické zabezpeĉení animace představuje objem finanĉních prostředků, který je potřeba k bezproblémovému zajištění animace. Organizátor tedy musí zpracovat finanĉní plán nákladů, který zahrnuje prostředky na nákup pomůcek, pronájem prostor ĉi vybavení, výplaty animátorů a také na nepředpokládané výdaje. Animaĉní programy mohou být financovány z vlastních zdrojů, sponzorskými dary ĉi příspěvky z rozpoĉtů obce ĉi města. Nezbytný je ovšem i plán trţeb, neboť animace je placenou sluţbou. Je nutné vytvořit urĉitou cenu, za kterou se bude produkt prodávat. Při tvorbě ceny by měl být prvotním cílem prodej, zisk je aţ druhořadý. Tímto způsobem je moţné dosáhnout většího podílu na trhu a tedy i vyššího ekonomického efektu. [Orieška, 1999] Samotná animace přináší dva druhy ekonomických efektů, přímý a nepřímý. Přímý efekt se projeví bezprostředně po skonĉení animace. Jedná se např. o zvýšení trţby na baru, kam se úĉastníci přijdou osvěţit po skonĉení sportovní aktivity. Naopak nepřímý efekt se projeví aţ v delším ĉasovém intervalu. Příkladem můţe být návrat úĉastníků na stejné místo, kladné reference atd. [Orieška, 1999] 22

23 5 Animátor cestovního ruchu Dle Výkladového slovníku cestovního ruchu je animátorem osoba, která je odpovědná za plánování a organizování sociálních, kulturních, sportovních a dalších aktivit volného času a za stimulaci cestujících zúčastnit se jich, a to v hotelu, v turistické destinaci, na výletní lodi apod. Zná jazyk, kterým mluví většina cestujících. Na výletní lodi je označován jako vedoucí lodi. Animátoři jsou zpravidla zaměstnáni na celou sezónu ve velkých střediscích CR a v rekreačních centrech (honey-pot). Pro animátory jsou určeny speciální vzdělávací kurzy s rozlišením dětský animátor a animátor pro dospělé. Animátor zajišťuje zábavu účastníků zájezdu v době, kdy se klienti neúčastní žádného fakultativního výletu. [Pásková, Zelenka, 2002, str ] 5.1 Osobnostní profil animátora Obecně musí animátor splňovat základní poţadavky na tuto práci. Předpokladem je věk nad osmnáct let a dobrý zdravotní stav. Dále by měl mít ukonĉené středoškolské vzdělání, ideálně by se pak jednalo o studenta ĉi absolventa vysoké školy nebo univerzity. Přínosem jsou samozřejmě praktické zkušenosti s organizací volnoĉasových aktivit, případně s prací v hotelu. [Orieška, 1999] Animátorem by měla být přátelská, sympatická a veselá osoba s příjemným vzhledem a vůdĉími schopnostmi. Důleţitá je schopnost empatie, ochota pomoci, trpělivost a umění podpořit ĉlověka. Animátor by měl být důvěryhodný, spolehlivý a vţdy by měl dodrţovat sliby, které dal. Protoţe je v přímém kontaktu s lidmi, je nezbytné, aby měl zájem s nimi pracovat a aby jeho komunikaĉní schopnosti byly na vysoké úrovni. Nepřípustné je agresivní chování, hrubé výrazy ĉi kouření a konzumace alkoholu před hosty. [Orieška, 1999] Významná je také znalost cizích jazyků. Dobrý animátor by jich měl znát několik, aby byl schopen komunikovat s co největším poĉtem hostů. Předpokladem pro tuto práci je i manuální zruĉnost a odolnost vůĉi psychickému i fyzickému zatíţení. Všeobecný přehled a zaměření na urĉitý obor aktivit jsou další z kvalit, kterými by měl animátor disponovat. [Orieška, 1999] 23

24 5.2 Vzdělávání animátorů Ve většině případů uspořádávají především velké organizace klubů, hotelů a rekreačních středisek vlastní vzdělávání animátorů, které připravuje prakticky na první sezónu. Každý hotel, který poskytuje animační služby, si stanovuje vlastní požadavky na funkci animátora podle svých podmínek. Podmínky se mohou lišit v mnoha faktorech podle druhu práce, v odměňování, v pracovní době, délce pracovní činnosti. [Fišerová, 2008, str. 65] Profesi animátora by měli vykonávat zejména lidé, kteří mají urĉitou kvalifikaci. Jedná se především o tradiĉní povolání, např. uĉitel tělocviku, výtvarné výchovy, hudební výchovy atd. Další kvalifikaci v oboru zaměřeném na volný ĉas pak mohou získat absolvováním různých kurzů. Ve velkých střediscích cestovního ruchu se animátoři seskupují do animaĉních týmů, ve kterých jsou zastoupeny různé specializace. Na základě týmové spolupráce potom dochází k naprosto profesionální animaci. [Orieška, 1999] V rámci týmů by ovšem animátoři měli být schopni si úkoly vyměnit a jeden druhého alespoň ĉásteĉně zastoupit. 5.3 Pracovní náplň animátora Pracovní den animátora je ve většině případů rozdělen do tří úseků. Jedná se o ranní, odpolední a veĉerní animaci. Náplní ranního a odpoledního programu jsou sportovní, relaxaĉní, tvořivé a jiné aktivity. Animátoři vystupují v roli koordinátorů aktivit a sportovních instruktorů. Také mají za úkol motivovat hosty k úĉasti na animaci. Veĉerní animace je zaměřena především na zábavu. Animátoři se angaţují v představení jako herci nebo taneĉníci. Přestávky mezi jednotlivými úseky slouţí k odpoĉinku animátorů, popř. k přípravě pomůcek na následující program. [1] 5.4 Základní role animátora Role propagátora aktivního životního stylu Animátor by měl usilovat o výchovu ĉlověka ke kultuře a o zlepšení jeho fyzické i psychické kondice. [Ďuriĉek, Ĉernák, Obodyński, 2001] 24

25 Role iniciátora prorekreačních postojů Animátor má za úkol změnit postoj úĉastníků cestovního ruchu od pasivního trávení dovolené k aktivnímu vyuţití volného ĉasu. Především povzbuzuje hosty k zapojení se do animaĉního programu. Stále ovšem existuje názor, ţe trávení volného ĉasu je soukromou věcí kaţdé osoby, a ţe nemá smysl se snaţit jej jakkoli ovlivnit, protoţe v tom případě by se mohlo jednat o porušení práva na soukromí. Animace je ovšem pouze stimulem a podnětem ke smysluplnému a zábavnému trávení volného ĉasu, v ţádném případě nejde a nesmí jít o narušení soukromí. [Ďuriĉek, Ĉernák, Obodyński, 2001] Role organizátora aktivit volného času Povinností animátora je příprava a organizace jednotlivých volnoĉasových ĉinností. Jelikoţ je v přímém styku s klienty, musí s nimi tedy umět jednat, umět je povzbudit a inspirovat. [Ďuriĉek, Ĉernák, Obodyński, 2001] 5.5 Zásady práce animátora neustále komunikovat s hosty udělat na hosta dobrý první dojem (zejména vzhled, obleĉení, pozornost ke klientům) dochvilnost při zaĉátku aktivit, raději přijít s předstihem neţ se zpoţděním dodrţovat dané sliby dát najevo, ţe existuje více moţností, z nichţ si hosté mohou vybrat chovat se ke klientům profesionálně (oni jsou důvodem konání animace), nikdy před hosty nemluvit kriticky o jiných hostech ke kolegům se chovat jako k hostům osvojit si jména hostů a poté je jimi oslovovat je nepřijatelné se s hosty hádat, být rozĉilený a pouţívat vulgární výrazy, vţdy je ţádoucí hosta především uklidnit konzumace alkoholu a kouření před hosty je naprosto vylouĉeno, výjimkou je pozvání hostem, a to aţ po skonĉení veĉerního programu nezmiňovat se před hosty o vnitřních záleţitostech klubu ĉi hotelu 25

26 chovat se slušně, hlavně při práci s dětmi, neboť ty mají tendenci napodobovat chování animátora respektovat tradice a kulturu země, kde animátor pracuje [1] 5.6 Typy animátorů V praxi je moţné nalézt různé typy animátorů, které se liší dle specializace. Nelze je ovšem jednoznaĉně rozdělit, v některých případech se typy animátorů překrývají. [Ĉernák, 2009] Šéf animátor (Chief Animator, Teamleiter (vedoucí týmu), Chef-Gästebetreuter (vedoucí péĉe o hosty), Entertainment - Chef (vedoucí zábavy), Entertainment Manager (manaţer zábavy), Chef de Village (vedoucí klubu) Jedná se o vedoucího, který je nejdůleţitějším typem animátora. Jeho přednostmi jsou výborné vůdĉí a organizaĉní schopnosti. Musí mít odpovídající jazykové znalosti (nejméně dva světové jazyky) a zkušenosti ze všech oblastí animace, aby byl schopen vytvořit profesionální program, kde si kaţdý z hostů vybere vhodnou ĉinnost dle svého uváţení. Neméně důleţitou roli hraje i znalost psychologie. Tu vyuţívá šéf animátor v případě, ţe chce nenásilně zapojit klienta do programu. Motivace ĉlenů týmu a příkladné vystupování jsou v této pozici nezbytné. [Ĉernák, 2009] Animátor komunikátor Jeho doménou je především komunikace, a to jak verbální, tak neverbální. Výborně ovládá pantomimu, výrazy tváře i pohyb těla. Jedná se o skvělého vypravěĉe vtipů ĉi zábavných historek, který mluví několika jazyky. Hosty je velice oblíbený a vyhledávaný. [Ĉernák, 2009] Animátor sportovec Jedná se o profesionála, vyškoleného v oblasti pohybových aktivit. Měl by být velmi dobře obeznámen se zátěţí organismu jak u zdravého a fyzicky zdatného ĉlověka, tak u osoby méně fyzicky zdatné ĉi osoby s pohybovými problémy. Také by měl absolvovat kurz první pomoci pro případ, ţe dojde ke zranění. Animátor vystupuje v roli rozhodĉího ĉi sportovního instruktora. Je tedy nezbytné, aby perfektně ovládal pravidla daných sportů a byl schopen předat své zkušenosti ostatním. Důleţitá je i schopnost 26

27 prohrávat. Naprostá většina úĉastníků cestovního ruchu se ve volném ĉase nejraději věnuje sportovním aktivitám, proto je tento typ animátora také velice oblíbený, zejména u mladších hostů. [Ĉernák, 2009] Animátor bavič Dalším oblíbeným typem animátora je baviĉ. Jedná se o velice spoleĉenského a zábavného ĉlověka, který je schopen okamţité improvizace. Úĉinkuje především ve veĉerních programech. Uĉí lidové tance, zpívá na playback nebo vystupuje v roli choreografa. Také má na starosti zábavu na diskotéce a motivaci hostů k zapojení do programu. Jeho hlavním úkolem je pomoci lidem překonat pocity úzkosti, smutku atd. [Ĉernák, 2009] Animátor intelektuál Ĉlověk vykonávající tuto pozici musí mít rozsáhlý všeobecný přehled. Důleţité jsou nejen znalosti politiky, náboţenství a kultury, ale také historie, geografie a reálií cizích zemí. Samozřejmostí je i přehled z oblasti umění, vědy, hudby a nejnovějších trendů. I kdyţ se jedná o velmi vzdělanou osobu, animátor by neměl ostentativně dávat své vědomosti najevo, aby se hosté necítili příliš zahanbeni. Měl by správně vycítit, kdy je vhodný ĉas k diskuzi a kdy je nejlepší mlĉet. [Ĉernák, 2009] Animátor psycholog Jedná se o typ animátora, který se vyznaĉuje mimořádnou znalostí lidských povah podle temperamentu, věku, pohlaví atd. Hraje roli jakéhosi hromosvodu. Tlumí emoce a dle situace uklidňuje nebo naopak povzbuzuje úĉastníky. Tato úloha je velmi citlivá, jedna z vůbec nejtěţších v animaci. [Ĉernák, 2009] Animátor pěstoun Animátor pěstoun je oblíbencem jak dětí, tak rodiĉů. Náplní jeho práce je starost o děti všech věkových kategorií. Organizuje nejen tvořivé aktivity, ale také sportovní hry a soutěţe. Blíţe je popsán v kapitole 6. [Ĉernák, 2009] 5.7 Animační týmy V animaĉním týmu jsou zastoupeny všechny typy animátorů. Poĉetnost týmů závisí na typu turistické struktury. V turistickém středisku je zaměstnáno zhruba dvacet 27

28 animátorů. Hotel Club potom disponuje poĉtem deseti aţ dvaceti animátorů, vše záleţí na sportovním vybavení. V rezidenci je navíc důleţitý i poĉet hostů, běţně se zde ovšem vyskytuje pět aţ patnáct animátorů. Hotely a kempinky potom zaměstnávají nejméně dva, ale maximálně šest animátorů. [Fišerová, 2008] Vztahy mezi kolegy v týmu by měly být přátelské, neboť spolu tráví většinu pracovního i volného ĉasu. Animátoři sdílí ubytování a stejně tak veškerá příprava programů probíhá spoleĉně. Úspěšnost programu závisí z velké ĉásti na spolupráci všech ĉlenů týmu. Kaţdý by měl projevit ochotu, optimismus, trpělivost a schopnost improvizace. Vzhledem ke specializaci kaţdého z animátorů by mělo být souĉástí komunikace i sdílení svých záţitků a dovedností. Jedině tak lze docílit toho, ţe animátoři budou schopni se navzájem zastoupit. [Ĉernák, 2009] Poĉet lidí, kteří připadají na jednoho animátora, se liší dle druhu ĉinnosti. Většinou je v rozmezí dvaceti aţ padesáti úĉastníků. Rozdíl je i v úĉasti hostů na aktivitách. V některých případech je vysoká, u některých aktivit naopak extrémně nízká. Uvádí se, ţe průměrná úĉast je patnáct aţ dvacet procent. [Ĉernák, 2009] Profesionální animaĉní týmy jsou speciálně vzdělávány ještě před zaĉátkem sezóny. Jedná se o odbornou přípravu formou školení a seminářů. Dochází k rozdělování funkcí, nacviĉování choreografie a při řešení modelových situací je snaha eliminovat veškeré potencionální problémy. Kaţdý animátor musí mít neustále na paměti, jaká jsou jeho práva, povinnosti a také to, ţe nejdůleţitějším úkolem je zajistit spokojenost hosta. [Ĉernák, 2009] Skladba animačního týmu V souĉasnosti se rozlišují tři skupiny animátorů, tvořící animaĉní tým. [Ĉernák, 2009] Festcrew (stálí animátoři) Jedná se o animátory, kteří v ubytovacím zařízení ĉi středisku cestovního ruchu tráví několik měsíců, popř. sezón (ĉtyři aţ dvanáct měsíců). Z toho důvodu je nezbytná dokonalá spolupráce a organizace. Vedoucím je šéf animátor, který má na starosti řízení a koordinaci aktivit, plánování programu, rozdělování úloh. Jedná-li se o větší tým, má k dispozici asistenta. Kaţdé ráno se před zaĉátkem animace tým schází, aby si potvrdil jednotlivé aktivity a nedocházelo k organizaĉním problémům. [Ĉernák, 2009] 28

29 Freelancer (dočasní animátoři) Jedná se o animátory, kteří jsou přijímáni pouze na ĉtyři aţ deset týdnů v nejvyšší sezóně. Právě o letních prázdninách jsou hotely nejvytíţenější a stálí animátoři potřebují pomoc. Doĉasní animátoři jsou většinou studenti, kteří touto cestou získávají neobyĉejné záţitky nebo zaĉínající animátoři, kteří mají příleţitost se plně zauĉit. Pracovní podmínky jsou podobné jako u stálých animátorů, ovšem platové ohodnocení je podstatně niţší. Nejvíce se uplatní v dětském klubu a při sportovní animaci. [Ĉernák, 2009] Gastanimation (hostující animátoři) Nejedná se o profesionálně vyškolené animátory, nýbrţ o sportovce, herce, taneĉníky nebo jiné hvězdy, kteří působí v týmu pouze krátkodobě (jeden aţ dva týdny). Hlavním úkolem je přilákat turisty. Jejich pracovní podmínky se liší od výše zmíněných skupin, platí pro ně odlišná pravidla. [Ĉernák, 2009] Dle vykonávaných aktivit je moţné rozdělit animaĉní týmy následovně: Sportovní tým Ĉlenové sportovního týmu vystupují v roli organizátorů a instruktorů sportovních aktivit. K jejich povinnostem patří kontrola dodrţování pravidel sportů, v některých případech se dokonce osobně úĉastní. Mezi další úkoly, které jsou pro ĉleny týmu samozřejmostí, patří příprava hřišť, oprava sportovního náĉiní nebo ošetření drobných úrazů. Významnou roli hraje správná volba zátěţe organismu, která se promítne i v programu, protoţe klient si chce pouze odpoĉinout, ne vysílit své tělo. Tato práce je velmi nároĉná vzhledem k podmínkám, ve kterých animátor pracuje. Většinou se jedná o velmi vysoké teploty. [Ĉernák, 2009] Tým odpovědný za denní animaci Hlavní náplní práce tohoto týmu je zajištění programu během dne. Jedná se o aktivity u bazénu, na pláţi ĉi jiném sportovišti, v baru nebo v restauraci. Některé hotely a kluby mají i vlastní rozhlas, kde animátoři informují o tom, co je v okolí právě aktuální. Ĉlenové týmu ovšem spolupracují i na veĉerním programu, který zabezpeĉuje tzv. Showteam. [Ĉernák, 2009] 29

30 Tým odpovědný za večerní animaci (Showteam) Tento tým se soustředí pouze na přípravu veĉerního programu, přiĉemţ během dne probíhá příprava choreografie, kostýmů, kulis, rekvizit apod. Na přípravě se podílí stejnou měrou všichni ĉlenové týmu. Výsledkem je bezchybné veĉerní představení, při kterém je předvedena nacviĉená choreografie, a do kterého se aktivně zapojí i hosté. Mezi další povinnosti animátorů v tzv. Showteamu patří i praní, ţehlení a úprava kostýmů nebo úklid. [Ĉernák, 2009] Tým odpovědný za dětskou animaci Tým má na starost zajištění co nejpestřejšího animaĉního programu. Souĉástí programu je například i klubový tanec, kreslení, pohybové a sportovní aktivity a zpravidla je zakonĉen minidiskotékou. Děti jsou většinou dle věku rozděleny do několika skupin. Animátoři v tomto týmu by měli být profesionálně školeni, neboť jde o velice zodpovědnou ĉinnost. Děti k animátorovi velice rychle přilnou, a proto se jedná o jednu z nejvděĉnějších ĉinností v animaci, třebaţe velmi nároĉnou. Je smutné, ţe někteří rodiĉe odloţí dítě do miniklubu prakticky na celý den. [Ĉernák, 2009] 30

31 6 Dětská animace Pozice dětského animátora je jednou z nejzajímavějších, ale také nejnároĉnějších v animaci. Aktivity pro děti jsou ĉásteĉně podobné aktivitám pro dospělé, mají ovšem své speciality a zvláštnosti, které je třeba brát v úvahu. V průběhu prázdnin se děti oprostí od školních povinností a starostí s nimi spojených, např. konkurenĉního tlaku, hodnocení, stresu apod. Tím se stávají prázdniny výjimeĉnými, děti oĉekávají neobvyklé záţitky, dobrodruţství, chtějí se duševně rozvíjet. [Ĉernák, 2009] Úĉast na animaci je dobrovolná, coţ především by měl mít dětský animátor na paměti. Důleţité je také neustálé upozorňování na plánované aktivity. Příprava programu by měla probíhat ve spolupráci s dětmi, protoţe ty se jen nerady řídí dle pevně daného rozvrhu. Animátor musí mít jasnou představu o tom, jaké ĉinnosti chce realizovat, měl by ovšem přihlédnout i k přání dětí. Za dobrý nápad je povaţováno umístění schránek na dětská přání do střediska cestovního ruchu. Děti do nich mohou vhazovat své nápady na zlepšení animace, na nové hry apod. [Ĉernák, 2009] Program má být vyvěšen na viditelném místě a jeho vizuální podoba přizpůsobena dětským klientům. Důleţitou roli zde hraje velikost, barevnost, písmo a obrázky. Animátor musí dodrţovat stanovený program a především dbát na přesnost. Setkání s dětmi probíhá vţdy na tom samém místě, kde probíhá většina aktivit. S tím souvisí vznik tzv. Mini Klubů. Výrobky dětí jsou většinou vystaveny na veřejných místech, např. u vstupu do restaurace. Tak si je můţe kaţdý prohlédnout, coţ hraje významnou roli při upevnění sebevědomí. [Ĉernák, 2009] V případě, ţe dojde ke konfliktu, má animátor umět adekvátně zareagovat. Měl by být klidný, vyrovnaný, neagresivní a neměl by zasahovat, pokud to není bezpodmíneĉně nutné. Důleţitou motivací pro úĉastníky dětské animace je pochvala. To platí zejména pro děti s nízkým sebevědomím, které je moţné tímto způsobem znaĉně povzbudit. Obecně má pochvala motivující funkci, naopak kárání sniţuje chuť aktivně se zapojit. [Ĉernák, 2009] Každé dítě potřebuje pochválit a povzbudit, prožít úspěch a ocenění od kamarádů i dospělých lidí. Úspěch dítě silně motivuje k další činnosti, neúspěch, a to nejen při hrách, by měl být osobní výzvou k dalším pokusům pracovat na sobě, zlepšit se a dokázat si, že překážky je možné překonat. [Doleţalová, 2003, str. 8] 31

32 Dle Ĉernáka [2009] je moţné vytvořit na základě věku ĉtyři skupiny. První je Infant Club nebo jesle. Zde jsou poskytovány sluţby klientům do dvou let. Dalším typem je Baby Club pro děti od tří do šesti let. Do Mini Clubu patří věková skupina od sedmi do dvanácti let. Někdy je ovšem věkové rozmezí upravené, především v hotelích, kde není ani jeden z předchozích typů klubů, minimální věková hranice je v takovém případě ĉtyři roky. Posledním typem je Junior Club, kde se animátoři starají o mládeţ od třinácti do šestnácti let. Klientům v Junior Clubu je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost. Jedná se o mládeţ v pubertálním věku, proto je nezbytné sestavit takový program, který bude vyhovovat přímo této skupině. Program pro tuto věkovou kategorii je odlišný nejen od dětského, ale i od programu pro dospělé. Vhodnými aktivitami jsou různé druhy sportů, veĉerní diskotéky, veĉírky, výlety apod. Fišerová [2008] dělí dětskou animaci pouze na dvě skupiny. První je tzv. Mini club, urĉený pro děti od ĉtyř do deseti let. Animace se odehrává na urĉeném místě, kde se děti scházejí, hrají si a vzájemně se poznávají. Náplní jsou především kreativní ĉinnosti, případně pohybové hry se sportovními prvky. Tzv. Junior club je zaměřen na věkovou skupinu od deseti do šestnácti let. Program je orientován zejména na sportovní aktivity. Animátor, který má na starosti dětskou animaci, musí mít pod kontrolou především své chování. Děti mají tendenci vše opakovat, animátor je pro ně jakýmsi vzorem. Důleţité jsou tedy výrazy, které pouţívá, a chování nejen ke klientům, ale i ke kolegům. [Ĉernák, 2009] 32

33 7 Charakteristika Chorvatska Chorvatsko, celým názvem Chorvatská republika, se nachází na jihu střední Evropy a rozkládá se na ploše km². V roce 2011 zde ţilo obyvatel. Úředním jazykem je chorvatština a platidlem je chorvatská kuna. Jedná se o parlamentní republiku, jejímţ hlavním městem je Záhřeb. [8] Chorvatsko se od roku 1992 dělí na 21 žup, ty se dále dělí na opčiny (v průměru kolem 10-20), které mají podobné postavení jako české obce. [8] 7.1 Geografie Reliéf krajiny Chorvatska je velmi různorodý. Nalézají se zde nejen níţiny, např. ve Slavonii, ale i hornaté oblasti a horská pásma jako jsou Velebit, Kapela a Plješivica. Za zmínku rozhodně stojí i vodopády a jezera, jedním příkladem za všechny jsou světoznámá Plitvická jezera. [Swajdo, 2002] Pobřeţí Jaderského moře je rájem pro turisty. Pláţe jsou většinou písĉité, skalnaté a štěrkové, průměrná teplota vody na otevřeném moři je C. Je zde moţno navštívit nepřeberné mnoţství větších ĉi menších ostrovů, poloostrovů nebo zálivů. Pobřeţí, spolu s pobřeţní linií ostrovů, se táhne podél Jaderského moře v délce km. Od vnitrozemské ĉásti země jej odděluje Dinárská horská soustava. Pobřeţí zaĉíná Istrií a pokraĉuje přes Novi Vinodolski, Senj dále na jih kolem Zadaru, Šibeniku, Trogiru, Splitu a konĉí Dubrovníkem. Celkový poĉet ostrovů je 1 185, proto se také někdy nazývá pobřeţím tisíce ostrovů. První místo podle velikosti zaujímá ostrov Krk (416 km 2 ), v těsném závěsu Cres (404 km 2 ) a další v pořadí jsou Brać (395 km 2 ), Hvar (299 km 2 ), Pag (285 km 2 ) a Korĉula (276 km 2 ). Z největších poloostrovů je moţné zmínit Istrii, Pulu a Pelješac. [Swajdo, 2002] Největší horské pásmo v Chorvatsku se nazývá Velebit a rozkládá se v délce 165 km. V Dinárských horách se potom nalézá nejvyšší hora Dinara s metry. [Swajdo, 2002] Sáva (562 km) a Dráva (505 km) jsou nejdelšími řekami státu. [Swajdo, 2002] 33

34 V Chorvatsku se nachází sedm národních parků. Jedná se o Brioni, Kornati, Mljet, Paklenica, Risnjak, Krka a Plitvická jezera. Ta byla roku 1979 zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. [Swajdo, 2002] 7.2 Podnebí Podnebí v Chorvatsku je velmi různorodé. Ve vnitrozemí převaţuje kontinentální podnebí s horkými léty a mírnými zimami. Ve vyšších polohách převládá horské podnebí. Zimy jsou zde velmi chladné s teplotami aţ 20 C a ĉastým sněţením. V létě se teploty průměrně pohybují kolem 19 C. Pro pobřeţí Jadranu je typické středomořské podnebí (mírné, deštivé zimy) s průměrnou lednovou teplotou okolo 5 C. V teplém aţ horkém létě se teploty pohybují okolo 24 C, avšak v sezoně mohou dosahovat aţ 30 nebo 40 C. [Swajdo, 2002,] 7.3 Ostrov Krk Jak jiţ bylo zmíněno, jedná se o největší z chorvatských ostrovů. Nalézá se v severní ĉásti Chorvatska, v Kvarnerském zálivu. Ostrov je spojen s pevninou Krckým mostem, postaveným v roce Most měří 1 309,5 m a je rozdělen na dvě ĉásti. Jeden ze základů je zabudován do ostrova Sv. Marko. Na Krku se nachází mezinárodní letiště. [Bratulić, 2002] Celkem zde ţije přes obyvatel v 68 sídlech. Hlavním městem ostrova je Krk, který je zároveň největším městem ostrova. Zajímavý je také Vrbnik, v jehoţ okolí se pěstuje nejznámější víno na ostrově - ţlahtina, Baška, proslulá svou pláţí nebo Punat, jehoţ atrakcí je ostrůvek Košljun s klášterem. Z dalších sídel na ostrově lze jmenovat Malinskou, Njivice nebo Omišalj. [Bratulić, 2002] Turisty oblíbená je krasová jeskyně Biserujka, leţící dvanáct metrů pod povrchem. [Bratulić, 2002] 7.4 Omišalj Omišalj je sídlem akropolního typu, leţícím na vyvýšenině 82 m n. m. Jedná se o druhé nejstarší sídlo na ostrově, nejstarším je hlavní město ostrova, Krk. Název Omišalj je původu románského. V zátoce Sepen, nedaleko Omišalje, se nacházelo římské 34

35 Fulfinium. Ve středověku se na ostrově nalézala ĉtyři frankopanská města, Omišalj byl jedním z nich. [Bratulić, 2002] Roku 1420 byl u hlavního vjezdu do města vybudován Kaštel (dnes jiţ neexistuje). V městeĉku se dále nachází farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, o kterém jsou zmínky jiţ v roce Jedná se o trojlodní románskou baziliku, ke které byla v šestnáctém století přistavěna kupole, kůr a zvonice. Souĉástí sakristie je lapidárium, kde jedním z nejvýznamnějších exponátů je náhrobní deska posledního benediktinského opata, na které je hlaholský nápis z patnáctého století. Neméně zajímavá je i kaple sv. Jeleny, postavená v gotickém slohu, kostel sv. Antonína Paduánského ve slohu románském nebo kostel sv. Jana. Na konci ĉtrnáctého a na zaĉátku patnáctého století byl postaven Rektorský palác, který je dnes jiţ znaĉně zchátralý. V zátoce Sepen se dodnes nacházejí zbytky římského Fulfinia vĉetně trosek raně křesťanského kostela. 15. srpna se v Omišalji koná tzv. Stomorina neboli svátek prvních plodů. [Bratulić, 2002] Omišalj je rozdělen na tzv. starou a novou ĉást. Starou ĉástí se rozumí historické jádro města, v nové ĉásti jsou potom vily a soukromé apartmánové domy, pronajímané turistům zejména v letní sezóně. Pobřeţní promenáda, která se táhne po břehu v délce zhruba tří kilometrů, spojuje tuto novou ĉást s pláţí Pesja. Jedná se o nejznámější a nejkrásnější pláţ Omišalje, která je oceněna tzv. Modrou vlajkou. Po celé délce promenády jsou k dispozici kamenité a oblázkové pláţe nebo vybetonované plošiny. Cesta prochází i přístavem pro jachty, tzv. marinou. Ve stráni pod historickým jádrem městeĉka se rozkládá park Dubec. Jedná se o přírodní park, ve kterém se nalézají nádherné vyhlídky na celý Omišaljský záliv. Atmosféra samotného městeĉka působí uklidňujícím dojmem. Vzhledem ke své velikosti však nenabízí mnoho moţností sportovního a kulturního vyţití. Dovolená v Omišalji je tak zaměřená především na relaxaci a odpoĉinek. Místo proto navštěvují zejména rodiny s dětmi, které se ovšem v klidném prostředí brzy zaĉínají nudit. Z toho důvodu je dětská animace, kterou poskytuje cestovní kancelář, velmi dobrým nápadem a bonusem pro klienty. 35