Sebedestrukce Západu *

Transkript

1 / 2020 /2020 NEWSLETTERčervenec-rpen Editorial Václav Klau: Sebedetrukce Západu Tomáš Břicháček: Západ na kolenou Václav Klau, Jiří Weigl: Na čí traně vlatně tojíme my? Ivo Strejček: Ještě vnuci našich vnuků... Zdeněk Koudelka: Itanbulká úmluva o náilí na ženách a naše právo běloši hipánci černoši aiati demokraté republikáni LETNÍ GRAF IVK Kdo jou dnešní američtí demontranti? 8 % Intitut Václava Klaue o.p.. Šárecká Praha 6 17 % 17 % 22 % office@intitutvk.cz www. intitutvk.cz IVK Newletter Intitutu Václava Klaue Regitrace MK ČR E Periodicita: měíčník Datum vydání: % Pramen: Pew Reearch Center, červen % 0 % 10 % 20 % 30 % 40 % 50 % 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % Sebedetrukce Západu * Václav Klau Nápad připravit a vydat borník Sebedetrukce Západu vznikl zcela pontánně. Byli jme ice plně vytíženi polemikou nad údajnou koronavirovou pandemií (o tom více v naší knížce Karanténa, IVK, publikace č. 49, 2020), polemizovali jme plány na obrovké zadlužení našich i budoucích generací, které vyplývaly z ambicí nemuet udělat žádné radikální ekonomické přizpůobovací procey a hlavně e vyhnout Schumpeterově tvořivé detrukci (viz naše knížka Ekonomické apekty koronakrize, IVK, publikace č. 51, 2020). Nebyli jme také ochotni nechat na ebe bez protetu uvalit evropký Zelený úděl. Přeto ná fenomén bourání och a fatálního přepiování hitorie nemohl nechat klidnými. Proto tato knížka. Ambice dnešních revolucionářů e v podtatě neliší od utopických nů komunitů a ocialitů 19. a 20. toletí. Startem k ní byl v Právu publikovaný článek Jiřího Weigla Mráz přichází z druhé trany (9. července 2020), který přetikujeme v tomto borníku. Rukopi tohoto článku ná motivoval i o tom intenzivně v kolektivu IVK povídat a vedl ná k rozhodnutí pokuit e na toto téma polečně vytvořit rozáhlejší text. Obrátil jem e na řadu kolegů a blízkých polupracovníků našeho intitutu a všichni bez váhání ouhlaili, že přípěvek do borníku napíší. Stejně rychle ouhlaně zareagoval Milan Knížák, že vymylí a nakrelí obálku knihy. Pak už jme i v trochu chaotickém letním období jen vyměňovali y a první verze textů. Knížka vznikla v podtatě za jeden měíc, za červenec. Výledek této naší aktivity drží čtenář v ruce. Jou to texty otré, politicky nekorektní. Nikdo k nim nemuel nic tudovat (a bádat v literatuře), toto všechno bylo v ná. Jou to texty zcela autentické, které * Úvod ke borníku Sebedetrukce Západu : lovo editora. Václav Klau a kol. Sebedetrukce Západu. Praha, Intitut Václava Klaue naznačují, že ná jarní americké bourání och až za tak nepřekvapilo. Všechny z ná měřování k tomu už dávno trápilo. Z textů v knížce je to více než zřejmé. Velmi tručně k jednotlivým přípěvkům. Nejdelší je text můj, v němž jem vyjádřil vé převědčení, že ná Americká kulturní revoluce může zničit neméně než před 100 lety revoluce ruká. Stejně jako Jiří Weigl připomínám naši dva roky tarou publikaci Obrana demokracie před liberální demokracií, která mířila tejným měrem. Zdůrazňovalo e v ní, že e ambice dnešních revolucionářů v podtatě neliší od uto pických nů komunitů a ocialitů 19. a 20. toletí. V tomto přípěvku, který předtavuje čát I borníku, je připomínán náš ouboj těmito ideologiemi v průběhu celé politopadové éry a to, že to v oučanoti EDITORIAL Prázdninový Newletter je vým způobem extendovanou anotací na nejnovější publikaci našeho intitutu Sebedetrukce Západu, která je výledkem naší letní práce a vychází v závěru prázdnin. V minulých letech ná většinou zneklidňovala,jen jednotlivá, i když záadní témata (jako je nadměrná a tále rotoucí regulace trhu, nezatavitelná evropká centralizace, klimatické inženýrtví a jeho ekonomické náklady, maová migrace, multikulturalimu, pokrokářtví, genderimu), ale dne natalo něco jiného. Nyní e všechna témata pojují a lévají do širokého globálního levičáckého pokrokářkého proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprotá přeměna věta, jak jej známe. Píšeme v úvodu ke knize. Inpirací k jejímu vzniku byly bouřlivé událoti v USA a tamní ekalující napětí a prohlubující e polečenký nevár. Nová publikace ale ani zdaleka není jen o Americe, není protým reagováním na tamní dění. Mimořádně proto v tomto číle nenajdete tradiční anketní otázku, ale ochutnávku z této naší nové knihy. V úvodu tohoto číla publikujeme lovo editora Václava Klaue. Náleduje text našeho kolegy Tomáše Břicháčka. (Jeho nejnovější publikaci Unie ve tínu Brexitu právě

2 NEWSLETTER červenec-rpen /2020 (Pokračování ze trany 1) dokončujeme a připravujeme její brzké vydání.) Třetí text, který je reakcí na návštěvu Mika Pompea v Praze, ve borníku nenaleznete, ale obahově do tématu dokonale zapadá. Mimo toho jme e ale věnovali i dalším tématům. Tím nejzáadnějším bylo chválení plánu Next Generation EU a ním přicházejícího maivního zadlužení na deítky let do budoucnoti. Řadu přípěvků právě k tomuto tématu, ale i k jiným ekonomickým otázkám ouviejícím koronakrizí naleznete ve druhé knize, jež aktuálně vychází Ekonomické apekty koronakrize. Neměli bychom ale vypouštět ani zdánlivě odehraná témata jako Itanbulká úmluva. Jou totiž tále aktuální, jak e otatně o prázdninách ukázalo. Na amém závěru to připomíná vým komentářem Zdeněk Koudelka. Filip Šebeta vyútilo v cíl změnit amotnou podtatu člověka a ve nahu delegitimovat celé demokratické zřízení a revolučně zvrátit doavadní upořádání věta. V závěru e přihlašuji k projevu prezidenta Trumpa v letošní Den nezáviloti na Mount Ruhmore, kde prezident Trump mimo jiné řekl, že e jedná o levicovou kulturní revoluci a že ná chtějí umlčet. To je v ouladu e všemi texty tohoto borníku. Jiří Weigl připěl k našemu borníku nejvíce tím, že to celé vým textem vlatně zahájil. Prvním explicitním článkem k tomuto tématu byl jeho Mráz přichází z druhé trany. Dokazuje v něm, že dnešní revoluce není nic jiného než nám dobře známý, tarý, tolikrát zkrachovalý projekt levicové utopie, pouze v nových kuliách a obazení. Děivé je podle něho to, jak k celé nové kulturní revoluci přitupuje etablihment západních zemí, jejich elity a politický a mediální maintream, tejně jako značná čát velkého byznyu. Západ podle něho a v tom e ním hodujeme přetává exitovat. Dnešní revoluce není nic jiného než nám dobře známý, tarý, tolikrát zkrachovalý projekt levicové utopie, pouze v nových kuliách a obazení. Protože to Jiří Weigl začal, dotal právo dodatku. Jeho druhý text e jmenuje Kulturní revoluce už liberální demokracii nepotřebuje. Původní liberální ideje byly levičáckými progreivity překrouceny a dne louží cílům naproto opačným zbavit občany a celé národy jejich vobody a podřídit je globálnímu vládnutí a nekontrolované moci amozvaných elit. Autor připomíná negativní vliv protetantké etiky i zabalení radikálních kolektivitických ideologií do peudonáboženké rovnotářké rétoriky. Díky tomu e lidem podařilo vnutit předtavu, že člověk a jeho voboda již nejou prioritou. Strach z globální pandemie e pak tal tou nejnadnější cetou k zatrašení lidtva a jeho podřízení globální kontrole. Strach z globální pandemie e pak tal tou nejnadnější cetou k zatrašení lidtva a jeho podřízení globální kontrole. NABÍZÍME Sebedetrukce Západu. Praha, Intitut Václava Klaue Rychle zareagoval Ladilav Jakl textem, jehož název e nakonec utálil na Černý cénář přichází z Ameriky, ale padá i na ná. Autor v něm zdůrazňuje, že jou Spojené táty určující ilou celého našeho západního věta a připomíná, že všechny záadní trendy přišly odtamtud. Klade i otázku co USA šíří po větě dne?. Odpovídá, že jou to převážně myšlenky americké progreivní levice, která popírá pilíře, na kterých tojí americká demokracie. Aleš Valenta byl první, kdo u ná už řadu let připomíná a analyzuje fenomén probíhající kulturní revoluce. Upozorňuje ná, že e její nejradikálnější projevy vykytují v angloakém větě, především na univeritách Spojených tátů a Británie. Všímá i progreivitického fanatimu globálních elit, jejichž radikalimu nabírá na obrátkách. Sebedetrukce Západu tento jeho termín e dotal do názvu celé naší knihy vtupuje podle něho do vého poledního tádia. I on ale vidí šanci, vidí i jiné možnoti, včetně úpěšné vzpoury davů proti vládě pokrokářkých elit. Ivo Strejček ve vém textu Proč Západ ničí ám ebe a co tím dělat už názvem tohoto vého textu důrazně říká, že e západní civilizace otřáá v základech. Na rozdíl od řady dalších autorů tohoto borníku e věnoval literatuře a ukázal nám, kde toto všechno začalo. Připomněl i roli ideologie havlimu. I on v závěru vyzývá k optimimu a polu Donaldem Trumpem říká je ča promluvit nahla a ilně. Michal Semín ve vém přípěvku Spojené táty na exitenčním rozcetí poukazuje na význam intuitivně ne zcela janého pojmu deep tate, kterým prezident Trump pojmenoval vé odpůrce. V literatuře e dříve nepoužíval. Michal Semín originálně odlišuje autentické revoluce (povtání utlačované čáti polečnoti) od revolucí barevných, které bývají iniciovány a uměrňovány hora. Připomíná i významnou roli, kterou v celém tomto proceu už delší dobu hraje davoký Klau Schwab (mnou mimořádně nenáviděná ooba) a jeho globalitická ekta. Ve polečenkém vývoji západního věta došlo k závažnému negativnímu pounu. V minulých letech ná většinou zneklidňovala jen jednotlivá, i když záadní témata (jako je nadměrná a tále rotoucí regulace trhu, nezatavitelná evropká centralizace, klimatické inženýrtví, pokrokářtví apod.), dne ale natalo něco jiného. Nyní e všechna témata pojují a lévají do jednoho širokého globálního proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprotá přeměna věta, jak jej známe. Proto e IVK rozhodl prezentovat vůj přítup ke polečenké krizi Západu v celé jeho šíři, hloubce a celitvoti. I když nejextrémnější a nejradikálnější podobu mají tyto trendy v poledních letech a měících v USA, borník textů autorů IVK a jeho nejbližších polupracovníků nevznikl jako protá reakce na aktuální americké dění. Je pokuem o rozbor širších ouvilotí. Je přípěvkem k pochopení faktu, že navzdory tomu, o jak rozdílných oborech mluvíme, ve kutečnoti jde jen o dílčí projevy jednoho jediného frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly celé generace před námi. Editorem borníku je Václav Klau. Svými texty dále připěli Jiří Weigl, Ladilav Jakl, Aleš Valenta, Ivo Strejček, Michal Semín, Petr Hájek, Tomáš Břicháček a Milan Knížák. 136 tran, 100 Kč objednávky na: Svůj originální přípěvek nám polal i náš dlouholetý kolega Petr Hájek. Připomíná Zbigniewa Brzezińkého a jeho teorii konvergence, zformulovanou v 70. letech. Dnešek vidí jako ukutečněnou konvergen 2

3 NEWSLETTER červenec-rpen /2020 ci komunimu a kapitalimu, kdy e z obou ytémů vzalo to nejhorší. Brzezińki amozřejmě mylel, že bude přebíráno to nejlepší. Přeto je Hájek optimitou kyvadlo bylo až příliš vychýleno na jednu tranu a proto e muí vrátit zpátky. Autor této kapitoly borníku dokonce hláá, že čím větší přetřelení na jednu tranu, tím lépe, tím dříve e kyvadlo začne vracet. Tomáš Břicháček zdůrazňuje, že na dnešní vět už nelze nahlížet prizmatem komunimu veru voboda a demokracie, repektive Západ veru Východ. Stěžejní ideový konflikt e už dávno přeunul Na dnešní vět už nelze nahlížet prizmatem komunimu veru voboda a demokracie, repektive Západ veru Východ. Stěžejní ideový konflikt e už dávno přeunul na ou Západ veru anti-západ. na ou Západ veru anti-západ. Bojovat marximem-leninimem, který už dávno v našem protoru vyhal, bojovat ním dne, po uplynutí bezmála třetiny toletí, je zcela bezpředmětné a znamená vedení Tomáš Břicháček právník a publicita Zdivočelé davy hanobící a trhávající ochy, eznamy nevhodných filmů, běloši klečící před černochy, změny urážlivých názvů a log potravin či portovních klubů, vyhazovy z práce za nekonformní výroky a celá hyterie kolem Black Live Matter to vše je jenom jeden lépe viditelný třípek rozáhlého ouboru proceů a třetů, které povětšinou probíhají méně dramaticky v parlamentech, v oudních íních, na úřadech, v médiích, na školách nebo třeba na půdě intitucí EU a v dalších mezinárodních organizacích. Me Too, Refugee Welcome, Friday for Future, Manželtví pro všechny, Itanbulká úmluva, Evropký pilíř ociálních práv, zákon o důtojné mrti tyto zdánlivě neouviející iniciativy, akce či hela z různých oblatí života jou příklady dalších dílků téže kládanky. Muíme e naučit jako takové je rozpoznávat a vnímat je v ouhrnu a ve vzájemných ouvilotech. Potvrzuje e, že na dnešní vět už nelze nahlížet prizmatem komunimu veru voboda a demokracie, repektive Západ veru Východ. Stěžejní ideový konflikt e * Přípěvek Tomáše Břicháčka do borníku Sebedetrukce Západu. Praha, Intitut Václava Klaue minulé války minulými nepřáteli. Zcela unikátní je jeho výčet různých zákonů, příruček, rozhodnutí, outěží, cen a anticen, které u ná jednoznačně hrají na progreivitickou notu. Milan Knížák nám kromě originálně pojaté obálky knihy napal i krátkou glou, i když i obálka ama je významnou gloou k našemu tématu. Knížákovo poeltví je jané: v zájmu pofiderní pravedlnoti a rovnoti vzniká totalitně řízená polečnot. Co je všem těmto textům polečné? Je to pocit, že e jedná o kvalitativně zcela nový fenomén; hluboké převědčení, že nejde o autentickou revoluci zdola, ale o nové ambice elit a jejich intelektuálních našeptávačů; naše ebevědomá jitota, že nejde o útok na Západ z Východu (z Ruka či Číny), ale o ebedetrukci Západu, rep. o vývoz revoluce z USA; obava, že e rýují obryy totalitně řízené polečnoti budoucnoti ; Západ na kolenou * už dávno přeunul na ou Západ veru anti-západ, kde e vede tále prudší kulturní válka mezi zatánci normálního věta a progreivní levicí. Ani tentokrát ovšem nejde o nic méně než o oud celé naší civilizace. Neveďme minulé války, ale poučme e z nich Zhroucení komunitického režimu v roce 1989 předtavovalo záadní milník v dějinách naší země i v našich životech. Loňké třicáté výročí bylo amozřejmou příležitotí k připomenutí a reflexi tehdejších dějů, jakož i celého období totality. Marximu-leninimu v našem protoru vyhal. Bojovat ním dne, po uplynutí bezmála třetiny toletí, je zcela bezpředmětné. Vracet e k významným hitorickým událotem a zamýšlet e nad nimi e jitě luší. Právě tak je ale potřebné odlišovat uzavřenou minulot, tedy jevy a procey ukončené, které můžeme jako dějepinou látku tudovat, analyzovat a hledat v nich ponaučení, od problémů a nebezpečí, jimž bezprotředně čelíme v tuto chvíli. Václav Klau v tomto mylu před kulatými litopadovými olavami příhodně upozornil na to, že už dávno není základním tématem naší oučanoti to, že končil komunimu. Neměli bychom nikomu dovolovat, aby to ještě pořád tvrdil a zakládal na tom vou naše mutné zjištění, že v dnešních bouřlivých třetech vůbec nejde o vobodu (a ani e o ní už radši nemluví), ač ta byla dlouhá taletí kontitutivním prvkem Západu. Dne jde o rozbití západní polečnoti, a to ve jménu nároků, privilegií, protekce. To vše i Západ způobuje ám tím, že začal opouštět vou vlatní podtatu; Dne jde o rozbití západní polečnoti, a to ve jménu nároků, privilegií, protekce. mutek z toho, že byly koronavirová pandemie a ní pojené šíření trachu využity k umlčení opozice všeho druhu ( výjimkou naší parlamentní); hoda, že v tom, co e dne děje, vidíme všichni levičáctví a návrat levicových utopií a že proto rezolutně odmítáme označovat pravolevý konflikt za přežitek minuloti. Někteří z ná vidí i naději. Petr Hájek optimiticky věří, že e kyvadlo už natolik vychýlilo na jednu tranu, že už e může jen vracet zpátky a Aleš Valenta věří v novou vzpouru davů. Otatní podobné optimitické oudy nevynášejí. Ale všichni víme, že Optimimu it Pflicht, optimimu je povinnotí dnešní politickou kariéru. Cenný je též Klauův o několik let tarší výrok o tom, že je potřebné píše komunimu v celé jeho hloubce a šíři pochopit a na základě tohoto pochopení být chopen co nejprůzračněji vidět všechna oučaná nebezpečí, která by ná do podobného (určitě už ne tejného) věta mohla vracet. Marximu-leninimu v našem protoru vyhal. Bojovat ním dne, po uplynutí bezmála třetiny toletí, je zcela bezpředmětné a znamená vedení minulé války minulými nepřáteli. Je-li takový potoj upřímný, pak lze hovořit o určité intelektuální trnuloti, nezdravé zahleděnoti zpátky a nechopnoti přeorientovat e na novou dobu a její problémy. Obávám e ovšem, že čatěji jde o vědomé zneužívání tohoto tématu někdo e na něm naží lacino vyzíkat punc pravicovoti, modernoti či otrých loktů, jinému louží jako fíkový lit k zakrytí vlatní programové prázdnoty nebo nedotatku odvahy jít do oučaných ožehavých porů, leckdo jím může makovat a zdánlivě zjemňovat voji bytotnou levicovot, někdo touto cetou uměle oživuje atmoféru tudené války a předtavu nepřátelkého, autoritářkého Východu, jiný e zarputile drží oblíbené hole pro kádrování vých poluobčanů ohledně jejich chování za minulého režimu. Ať už je tento antikomunimu e zpožděním v tom či onom případě dobře míněný, nebo falešný, vždy je naproto neproduktivní. Co je horší, tento způob uvažování n 3

4 NEWSLETTER červenec-rpen /2020 zkreluje vidění dnešní politické ituace a otupuje rozlišovací chopnoti, pokud jde o identifikaci frontové linie právě probíhajícího konfliktu, repektive aktuálních nepřátel a aktuálních podob zla (možná to je ze trany některých, kdo na tuto kartu ázejí, záměr). Má-li být práce problematikou komunimu plodná, pak je to v oné rovině pochopení a ponaučení. Zde je její potenciál naopak značný, ba vpravdě nedocenitelný. Zkušenot komunitickým režimem od jeho nátupu k moci, pře ideologické koncepty, jazyk až po protředky udržování polušnoti může poloužit jako jedinečný referenční rámec a odrazový můtek pro pouzování dnešních jevů na politické céně západních zemí a na úrovni EU. Srovnávejme to, co důvěrně známe z naší minuloti, praktikami a mantrami dnešního panujícího větonázoru a jeho protagonitů, a budeme na každém kroku narážet na podivuhodné paralely. Živá národní paměť týkající e jednoho druhu krajně levicové diktatury nad zvýšila naši vnímavot a citlivot k ociálně- -inženýrkým nahám o výchovu nového vykořeněného, polušného, podmaněného člověka a v natávající bouři e může ukázat být velkým darem. Západ veru anti-západ Západ dne není ohrožován primárně zvnějšku, ale zevnitř. Nebezpečím už nejou komunité z Východu a jejich boj kapitalimem, nýbrž domácí progreivní levice (neboli neomarxité, kulturní marxité, progreivité, nová levice apod.) a její útok na západní kulturu. Opět jde o nahu zbořit tarý vět, zděděný od předchozích generací, a na jeho mítě vybudovat nový pokrokovější, pravedlivější, dokonalejší. Západ dne není ohrožován primárně zvnějšku, ale zevnitř. Myšlenkový základ tohoto nového věta tentokrát etává ze změti potmoderních -imů, mezi nimiž vytupuje do popředí genderový feminimu, agenda exuálních menšin, humanrightimu, multikulturalimu, environmentalimu, globalimu či NGO-imu. Zpochybňovány jou křeťanké hodnoty, rodina, pohlaví, autorita, řád, národní tát a vůbec ty nejvíce amozřejmé danoti. Má vymizet základní pojem o tom, co je, a co není normální. Má být zatřena hranice mezi dobrem a zlem. Jité je, že v kulturní válce proti nám tojí nebezpečná detruktivní ideologie, která rozleptává základní tavební prvky polečnoti, vytyčuje cetu k antiutopii a předtavuje ryzí popření tarého Západu. Kulturní válka na doah Kulturní válka není žádným vzdáleným konfliktem, který bychom mohli pohodlně ledovat pře oceán a vét o něm teoretické dikue. Není ani něčím, co by e k nám dotávalo jen v ozvěnách a nahodile. Konečně nejde o jev v naší zemi nový, který by začal teprve poprejováním Churchillovy ochy v Praze na Žižkově. Razantní nátup progreivitů pak natal v první dekádě tohoto toletí a od té doby je jejich agenda ve veřejném protoru trvale a ve vzrůtající míře přítomna. První výtřely padly už v devadeátých letech, kdy e u ná například začala etablovat genderová tudia nebo kdy e rozvinula dikue o regitrovaném partnertví homoexuálů. Razantní nátup progreivitů pak natal v první dekádě tohoto toletí a od té doby je jejich agenda ve veřejném protoru trvale a ve vzrůtající míře přítomna. V zájmu vykrelení rozahu celého problému níže helovitě uvádím některé počiny, iniciativy a pory, které mi zvláště utkvěly v paměti (tranou ponechávám položky ouviející EU, o nichž bude řeč poléze): přijetí zákona o regitrovaném partnertví (2006); anticena Kyelá žába udělovaná za exitické výroky a činy ( , 2015); anticena Sexitické praátečko zaměřená na exitickou reklamu ( ); příručka Kultura genderově vyváženého vyjadřování, kterou uveřejnilo minitertvo školtví (2010); příručka Sexuální výchova vybraná témata, již minitertvo školtví nejprve doporučilo a později vé doporučení odvolalo (2010); útoky feminitek na outěž Mi UK, která poté končila (2013); vládní trategie pro rovnot žen a mužů v Čeké republice na léta (2014); Itanbulká úmluva jakožto údajný nátroj boje proti náilí na ženách, ve kutečnoti však beranidlo genderové ideologie (ČR ji podepala v roce 2016, k ratifikaci zatím nedošlo); rozhodnutí Útavního oudu, které pootevřelo cetu pro ovojení dětí regitrovanými partnery, když umožnilo adopci jedním z partnerů (2016); rozhodnutí Útavního oudu, podle kterého nelze využít výhradu veřejného pořádku k odepření uznání cizího rozhodnutí o rodičovtví dvou mužů k dítěti, které jim odnoila náhradní matka (2017); zpochybňování vhodnoti zařazení báně Maminka od Jiřího Žáčka do čítanek (2017); outěž Genderiáda o nejlepší tředoškolkou práci na téma rovnoti žen a mužů (2018); návrh zákonné úpravy, podle níž by ke změně pohlaví namíto chirurgického zákroku tačilo úřední rozhodnutí (2018); návrh zákona o manželtví pro všechny, jenž by umožnil uzavírání manželtví tejnopohlavními páry (2018); zavedení konceptu předudečná nenávit (2019); dikue o úpravě přechylování ženkých příjmení v ouviloti návrhem novely zákona o matrikách (2019, 2020); kandál kolem mluvčího Filoofické fakulty UK Petra Kukala, který přišel o míto kvůli vému údajně exitickému článku Perké princezny a náledné facebookové dikui o tomto textu (2020); návrh zákona o paliativní péči, rozhodování na konci života a eutanázii (2020) jako již třetí iniciativa na toto téma, přičemž pro zajímavot ta první nela název zákon o důtojné mrti (2008); chytaná klimatická žaloba aktivitů na vládu ČR pro údajnou nedotatečnou činnot v předcházení změně klimatu (2020). Jde amozřejmě jen o namátkový, příkladmý výčet. Mohli bychom pokračovat dále a třeba e přitom podrobněji v dlouhodobé perpektivě zabývat činnotí našich minitrů pro lidká práva, veřejných ochránců práv nebo agendou různých poradních orgánů vlády (typu Rada vlády pro rovnot žen a mužů nebo Rada vlády pro netátní nezikové organizace). Role Evropké unie Klíčovým faktorem vpádu kulturní války do našeho protoru je Evropká unie. Její půobení v této oblati je vícevrtevné a ubírá e rozmanitými cetami. Lze říci, že Unie ve vé oučané podobě je zároveň a) produktem, b) nátrojem i c) aktérem těchto neblahých proceů. Ad a) Skutečnot, že e EU v průběhu čau zvrátila v dílo progreivní levice, je zřejmá hned ze zakládacích mluv, repektive z hlavních parametrů integračního celku, které jou v nich nataveny. Jde jednak o amotnou povahu nadtátní entity, jíž byly věřeny rozáhlé a nejaně ohraničené pravomoci, kde v rozhodovacích potupech převažuje nadnárodní (komunitární) metoda a kde vše podtrhuje hybnot ve měru tále užší unie neboli k prohlubování integrace. Východikem je programový centralimu, kdy přeun moci na útřední úroveň, repektive expanze činnoti Unie jou považovány za pozitivní hodnotu a myl ám o obě. Uplatnění tohoto modelu logicky vede k potupnému olabování národních tátů až k jejich budoucímu potlačení a nahrazení novým uverénem. Ve výledku tedy jde o konkurenční vizi ke tátnoti evropkých zemí. Program nové levice je zadruhé vtělen do řady konkrétních utanovení zakládacích mluv ať už vymezují cíle, hodnoty, záady, nebo pravomoci a dále do Litiny základních práv EU. 4

5 NEWSLETTER červenec-rpen /2020 Konečně dané ideologické zabarvení e projevuje v unijních právních předpiech, v judikatuře Soudního dvora, v naměrování unijních penězovodů či v exitenci různých pecializovaných orgánů a platforem. Ad b) Pro progreivity je Unie užitečným nátrojem, pomocí něhož mohou proazovat vou agendu naráz napříč 27 členkými táty a zabetonovávat vé ideologické potuláty daleko od doahu vnitrotátních parlamentních voleb. Unijní legilativní proce nabízí cetu, jak obcházet národní politická kolbiště, repektive jak válcovat odpor vzpurných tátů. Tam, kde lze nalézt určitou pravomoc Unie a kde e uplatní komunitární metoda, bude právo EU vždy převodní pákou pro šíření vůle západního pokrokářkého maintreamu, který má dlouhodobě pohodlnou většinu mezi členkými táty i v Evropkém parlamentu. A u unijní legilativy to nekončí; leckdy tačí polat vhodnou přihrávku Soudnímu dvoru EU (zejména v podobě předběžných otázek vnitrotátních oudů a žalob Komie na členké táty pro porušení unijního práva) a ten ochotně zatoupí zákonodárce vnitrotátní i unijní. Ad c) Intituce EU jou v kulturní válce vébytným, ebevědomým hráčem. Mají v rukou ilné protředky, mezi které patří tvorba legilativy, rozhodovací činnot Soudního dvora, finance, politický nátlak, agitace. Neváhají natolovat agendu, jít do třetů, vměšovat e do dění v jednotlivých členkých tátech i ve třetích zemích. Z platných právních předpiů připomeňme na prvním mítě érii antidikriminačních měrnic, měrnici o rovnováze mezi pracovním a oukromým životem či různá nákladná a tíživá opatření odůvodňovaná ochranou životního protředí a klimatu. Dlouho již leží na tole návrh měrnice o zlepšení genderové vyváženoti ve vedení obchodních polečnotí kotovaných na burzách a návrh další (tzv. Špidlovy) antidikriminační měrnice. V roce 2017 unijní intituce vyhláily Evropký pilíř ociálních práv, který je jakoui modelovou chartou naáklou ideologií nové levice, jež má poloužit jako základ pro rozmach unijní ociální legilativy a pro jednocování vnitrotátních úprav v této oblati. Novým tématem čílo 1 je v poledních měících Evropký zelený úděl, který přinee řadu dalekoáhlých opatření ve jménu doažení klimatické neutrality EU do roku Ve hře je dále přitoupení EU (v mezích jejích pravomocí) k výše zmiňované kontroverzní Itanbulké úmluvě. Unie ji podepala již v roce 2017, ale proce ratifikace e poté zadrhl, zejména kvůli změně potoje některých tátů. Komie a Evropký parlament ilně tlačí na dokončení přitoupení EU i na ratifikace ze trany jednotlivých členkých tátů. Rovněž Soudní dvůr EU dlouhodobě aktivně razí pokrokářkou linii. Můžeme v tomto měru vzpomenout na řadu rozudků týkajících e dikriminace (ve vztahu k pohlaví, exuálním menšinám i dalším kritériím), potavení migrantů nebo ochrany životního protředí. Jetliže obecně platí, že unijní oudci e nenechávají poutat původními záměry autorů zakládacích mluv a unijních normotvůrců a vým aktivitickým výkladem ebevědomě dotvářejí unijní právo, nejinak je tomu v otázkách kulturní války. Vedle právních aktů e ideologie nové levice promítá také do množtví politických dokumentů, které unijní intituce bez utání chrlí typicky ve formě závěrů Evropké rady či Rady, dělení Komie nebo uneení (rezolucí) Evropkého parlamentu. Klíčovým faktorem vpádu kulturní války do našeho protoru je Evropká unie. Ukázkou může být trategická agenda pro období (což jou závěry Evropké rady ohledně obecných měrů a priorit činnoti Unie pro nynější intitucionální cyklu) a zvláště pak její partie Budování klimaticky neutrální, ekologické, pravedlivé a ociální Evropy. Z dokumentů Rady upozorněme na závěry k tématům Boj proti náilí páchanému na ženách a pokytování lužeb podpory obětem domácího náilí (2012), Podpora úlohy žen jakožto oob podílejících e na rozhodování ve dělovacích protředcích (2013), o rovnoti LGBTI oob (2016), či o rovnoti žen a mužů (2016). Z nejvýmluvnějších exemplářů z dílny Komie můžeme uvét dělení Unie rovnoti: trategie pro rovnot žen a mužů na období (2020), trategii pro rozmanitot a inkluzi mezi jejími zamětnanci A better workplace for all: from equal opportunitie toward diverity and incluion (2017) nebo dokument Lit of action to advance LGBTI Equality (2015). Přehlídkou militantního neomarximu jou ovšem zvláště rezoluce Evropkého parlamentu. 5 Přehlídkou militantního neomarximu jou ovšem zvláště rezoluce Evropkého parlamentu. Z nepřeberného množtví příkladů můžeme vyzdvihnout (hromadně) každoročně přijímaná uneení o tavu základních práv v Evropké unii, různá uneení k migrační krizi 2015/16 nebo uneení k boji proti změnám klimatu z poledních dvou let. Z jednotlivých rezolucí bych pak upozornil na tyto: o ženách a změně klimatu (2012), o boji proti homofobii v Evropě (2012), o odtranění genderových tereotypů v EU (2013), o exuálním a reprodukčním zdraví a ouviejících právech (2013), o podpoře rovnoti žen a mužů v oblati duševního zdraví a klinického výzkumu (2017) či o tavu klimatické a environmentální nouze (2019). Nepřekvapí, že ve vé červnové rezoluci k nynějším nepokojům ve Spojených tátech europarlament mimo jiné prohlašuje, že,black Live Matter (,na černoškých životech záleží ), podporuje nedávné maivní protety proti raimu a dikriminaci, které e konaly po úmrtí George Floyda v evropkých metropolích i jiných mětech po celém větě, oduzuje bílý upremacimu ve všech jeho formách, včetně používání loganů, jejichž cílem je olabit nebo znevážit hnutí Black Live Matter a rozmělnit jeho význam, vyzývá orgány EU a členké táty, aby oficiálně uznaly minulé křivdy a zločiny proti lidkoti páchané na černoškém obyvateltvu a oobách jinou barvou pleti a Romech, vybízí členké táty, aby dějiny černoškého obyvateltva a obyvateltva jinou barvou pleti a Romů začlenily do školních onov, a vyzývá členké táty, aby odoudily a neuplatňovaly tradiční raitické a afrofobní praktiky, například líčení obličeje na černo (praktiky,blackface ). Politická doktrína Unie e amozřejmě zrcadlí v natavení unijních rozpočtových výdajů. Studujme pozorně víceleté finanční rámce (VFR), jednotlivé fondy či programy. Všímejme i, kolik protředků, na co a komu z unijní kay plyne. Uveďme jedno čílo za mnohé: podle závěrů Evropké rady z června 2020 by v rámci budoucího VFR mělo jít alepoň 30 % celkového objemu výdajů z rozpočtu Unie a nátroje Next Generation EU na podporu cílů v oblati klimatu. Samotatnou kapitolou jou exitence a činnot Evropkého intitutu pro rovnot žen a mužů (EIGE) a Agentury Evropké unie pro základní práva (FRA), které jou baštami radikálního progreivitického aktivimu. Vedle těchto agentur exituje řada dalších pecializovaných platforem, jako je Skupina na vyoké úrovni pro gender maintreaming, Evropká íť právních expertů v oblati genderové rovnoti a nedikriminace apod. Boj progreivní levicí je náročnou výzvou už v jednotlivých tátech. S ohledem na rozmanitot aktérů i bitevních polí není nadným úkolem udržet i celkový přehled a úpěšně čelit útokům na všech úecích. Řádově větší nebezpečí však předtavuje progreivimu rozvíjený na mezinárodní, repektive nadnárodní úrovni. To, že právě k tomu EU pokytuje protor, je projevem fatálního vymknutí e evropké integrace z rozumných mezí. Oblati, jako jou rovnoprávnot občanů, ociální politika, azylová a migrační politika či ochrana životního protředí, neměly být nikdy ani v nejmenším věřeny do rukou unijních intitucí. Jde o otázky úzce pjaté mítními polečenkými a hopodářkými podmínkami, zvyklotmi a životním tylem, které e liší tát od tátu či region

6 NEWSLETTER červenec-rpen /2020 od re gionu. Především jde o témata citlivá a navýot politická. Proto by e o nich mělo rozhodovat v demokratickém proceu v rámci ourodých polečentví, kterými jou jednotlivé národní táty, a nikoliv ve ložitých, vzdálených, obtížně ovlivnitelných nadnárodních trukturách. Zvednout e z kolen Výjevy klečících potav v amerických a evropkých ulicích a na portovištích jou alegorií Západu, který je na kolenou Západu duchovně vyprahlého, mravně a kulturně uvadajícího, dezorientovaného, utrašeného, odlidštěného, ebenenávidějícího, zajíkajícího e ve vé korektnoti, zbloudilého mezi falešnými modlami a náhražkovými (ne)ctnotmi, zadluženého, vymírajícího. Václav Klau Čeká média informovala o nedávné návštěvě amerického minitra zahraničí Mika Pompea titulky Stojíme na vaší traně. Citovala tak lova amerického minitra, který vyjádřil obavy o naši vobodu a demokracii, které jou podle něho ohroženy aktivitami konkurenčních velmocí Číny a Ruka. Ubezpečoval ná, že jou USA připraveny pomoci nám vobodné poměry bránit. To je třeba ocenit, tak to mezi pojenci má být. Obáváme e však, že z čeké trany reciproční zájem o budoucnot americké demokracie, obavy o její oud a vyjádření podpory potojům oučané adminitrativy při jednáních minitrem Pompeem nezazněly. Obáváme e však, že z čeké trany reciproční zájem o budoucnot americké demokracie, obavy o její oud a vyjádření podpory potojům oučané adminitrativy Může e tato kdyi velká, vznešená a kráná civilizace ještě někdy potavit na nohy? Událoti polední doby ná ve většině trhávají k peimimu. V přehršli špatných zpráv e jen tu a tam vynoří nějaká příznivá. I těch nemnoha bychom i ale měli vážit a hledat v nich povzbuzení. Připomínají nám, že naději a odhodlání změnit věci k lepšímu ztratit nemíme. Takovou vzpruhou byl i půobivý projev Donalda Trumpa pod památníkem Mount Ruhmore v Jižní Dakotě 4. července V jeho přímém pojmenování záměrů a praktik nynějších levicových revolucionářů, v pevné vůli potavit e jim na odpor a hájit odkaz předků i ve zvolání We tand tall, we tand proud, and we only kneel to Almighty God! * jako by provitla ze tmy tará dobrá Amerika a ní i Západ. Obhajoba normálního věta před rozvratem je prvořadým politickým programem a životním potojem dneška. S kulturní válkou dne netojíme na dějinném rozcetí, jak by to někteří rádi viděli. Rozcetí jme nechali daleko za ebou. * V překladu: Stojíme vzpřímení, tojíme hrdí a poklekáváme pouze před všemohoucím Bohem. Na čí traně vlatně tojíme my? Jiří Weigl výkonný ředitel IVK při jednáních minitrem Pompeem nezazněly. To pokládáme za velkou chybu. Děí ná útoky na demokraticky zvoleného oučaného prezidenta, které trvají po celou dobu jeho mandátu, děí ná prohlubování příkopů v americké polečnoti, děí ná ovládnutí amerického mediálního maintreamu levičáckými progreivity. vicových il, které odmítají amotné základní hodnoty a principy vobodné polečnoti a tržní ekonomiky, že je zneklidněna šířením aburdních genderových a environmentalitických teorií, vytvářením trachu ve polečnoti, umlčováním vobody lova a pošlapáváním akademických vobod na univerzitách. 6 Už hodně dlouho jdeme po špatné cetě, která končí trmým rázem. Cheterton kdyi řekl: Když e lidé dotanou na okraj propati, je to milovník života, kdo bude mít odvahu ukočit zpátky, a jen peimita bude dál věřit v pokrok. Obnova Západu by muela začít u uvědomění i, kde jme, jaký způob myšlení ná tam přivedl, a že ze lepé uličky e dotaneme jedině tehdy, když e otočíme čelem vzad a vykročíme zpět ke křižovatce, kde jme kdyi ešli z ovědčené cety. Potřebujeme ty, kdo zůtanou tát, když dav klečí, kdo nezmlknou, když to politická korektnot nařizuje, kdo budou (opět Chetertonem řečeno) hláat amozřejmoti, i když to vyžaduje nezměrnou odvahu. Obhajoba normálního věta před rozvratem je prvořadým politickým programem a životním potojem dneška. S ohledem na šíři fronty, na které e kulturní válka vede, a na intenzitu probíhajícího útoku, je třeba potavit tento boj do tředu našeho uvažování, jednání a veřejného půobení. Americký činitel by e měl dozvědět z našich nejvyšších mít, že je velká čát čeké polečnoti velmi znepokojena americkým vývojem poledních let, že ji trápí útoky na amotné základy americké demokracie i její ymboly, že e obává nátupu ultralečentví antagonitických raových, etnických, náboženkých či exuálních menšin. Čeští politici měli dělit minitru Pompeovi, že e velmi obáváme, co e tane, pokud tyto extrémitické íly v USA zvítězí. Čeští politici měli dělit minitru Pompeovi, že e velmi obáváme, co e tane, pokud tyto extrémitické íly v USA zvítězí. A bohužel e zdá, že vývoj k tomu měřuje. Měli mu říci, že e vítěztví těchto levicových extrémitů v USA obáváme více než čínkého politbyra, protože pro udržení naší vobody a tržní ekonomiky předtavují bezprotřednější hrozbu. Upadnou- -li USA do zmatků a levičáckých experimentů, bude ztracena i voboda v Evropě a ve větě. Upadnou-li USA do zmatků a levičáckých experimentů, bude ztracena i voboda v Evropě a ve větě. Máme právo být znepokojeni, protože naše země trpké zkušenoti levicovými utopiemi již má. Jeden z nejvyšších činitelů americké adminitrativy měl u ná lyšet, že USA mají ve třední Evropě přítele a pojence, jemuž na jejich oudu záleží, nikoliv nezodpovědného vazala, zvyklého pouze ervilně švejkovky přitakávat mocným, jak to u ná bývá pravidlem. Děí ná útoky na demokraticky zvoleného oučaného prezidenta, které trvají po celou dobu jeho mandátu, děí ná prohlubování příkopů v americké polečnoti, děí ná ovládnutí amerického mediálního maintreamu levičáckými progreivity. Obáváme e průběhu a výledku nadcházejících prezidentkých voleb pro americkou demokracii. Obáváme e o budoucnot unikátní americké polečnoti při dnešní naze přeměnit americký národ na polen n Publikováno na erveru idne.cz dne 13. rpna 2020.

7 Ivo Strejček člen právní rady IVK V Bruelu, pod taktovkou německého předednictví, probíhal čtyřdenní ummit hlav členkých tátů EU. Navenek, pro publikum, řešil dvě otázky: jak bude kontruován rozpočet EU na budoucích edm let, jak vyoké budou povinné přípěvky jednotlivých členkých tátů, a jak bude nataven poměr dotací a půjček z tzv. fondu New Generation EU. Dohromady e tak vyjednávalo o rozdělení necelých 2 bilionů eur! Až do tohoto ummitu bylo totiž nemožné, a tato nemožnot je zakotvena ve mlouvách, aby e EU zadlužovala. Bylo by vážnou chybou nechat e zmát politickými tanoviky, že podtata bruelké debaty byla výhradně technická, že šlo pouze o to, kolik i která země z balíku peněz utrhne jak e chvátá premiér Babiš, že šlo pouze o vyjednání poměru mezi dotacemi (nevratné peníze) a půjčkami (které budou muet členké táty platit). Výledky čtyřdenního jednání potvrzují, že tentokrát e v Bruelu událo coi závažnějšího, coi, co e talo dalším z předělů v hitorii evropké integrace. Až do tohoto ummitu bylo totiž nemožné, a tato nemožnot je zakotvena ve mlouvách, aby e EU zadlužovala. V této mluvní logice bylo vyloučené, aby členké táty dokonce za evropké dluhy ručily. Od tohoto ummitu již závazný princip vyrovnaného rozpočtového hopodaření EU neplatí. Ještě vnuci našich vnuků Merkelovko-macronovko-bruelký dluhový diktát jinak nelze právě ukončený ummit nazvat je proto v tomto kontextu nutné pouzovat jako hitorický průlom. Průlom o to významnější a vážnější, jakou lehkotí, bez problémů, bez reptání jej členké táty akceptovaly. Od tohoto ummitu již závazný princip vyrovnaného rozpočtového hopodaření EU neplatí. Výledky ummitu, a je zcela jedno, jak dopadlo rozdělování peněz, tak poouvají oučanou podobu evropké integrace do další fáze do fáze, ve které e bude politická moc rozdělovat jinak. Strachu z koronaviru a vážné problémy mnohých evropkých ekonomik vytvářejí pro nové dělení moci vhodnou atmoféru: Evropká komie, tvůrce a právce evropkého dluhu, i úpěšně - vytěňuje politický protor cílem pounout e k výraznější podobě evropké vlády (k čemuž daly členké táty převzetím záruk za evropký dluh fakticky zelenou); NABÍZÍME Ekonomické apekty koronakrize. Praha, Intitut Václava Klaue objednávky na: NEWSLETTER červenec-rpen /2020 Koronavirová krize, která zaáhla celý vět včetně naší země, je záadním fenoménem nejen z hledika medicínkého nebo epidemiologického, ale je faktorem, který mění a zejména změní i poměry polečenké a hopodářké, a to na velmi dlouhou dobu. Problémem zdaleka není pouze zatavení hopodářkého života, které natalo po rozšíření nákazy. Mnohem horším e jeví přítupy vlád k oživení zatavené ekonomiky. Z jejich přítupu e zdá, jakoby dlouhodobě repektované ekonomické principy najednou přetaly platit udržitelné veřejné finance, zadlužení pod kontrolou, tejně jako inflace či tabilita měny. Ekonomické apekty koronavirové krize, které jou tématem této publikace, považuje IVK za velmi závažné a dnešní hopodářkou politiku za nezodpovědnou. Sérií čtyř textů, které jou náplní čáti A tohoto borníku, autorký kolektiv pod vedením Václava Klaue tuto ituaci zevrubně analyzuje a vymezuje e vůči dnešní vládní politice. Čát B přináší další články na toto téma z pera Václava Klaue, Jiřího Weigla a Filipa Šebety. V čáti C pak přinášíme čtenářům odpovědi širší kupiny olovených oobnotí ohledně vládní rozpočtové politiky. 104 tran, 100 Kč Předplatné IVK Už tak zjevná dominance Německa a Francie byla znovu poílena. Tyto dvě země, bez jakékoliv protiváhy uvnitř EU, budou ještě víc rozhodovat o otatních; Opět velmi brzy ulyšíme, že pokrok vpřed nemí být blokován jednotlivci. Tato argumentace zneužije ituaci k dalšímu rozšíření hlaování kvalifikovanou většinou do oblatí, ve kterých zbývaly polední zbytky práva veta, a ve kterých protě táty muely najít komprominí hodu; Budou poíleny vlatní zdroje evropkého rozpočtu což v bruelštině znamená uvalení nových celoevropkých daní. Budou poíleny vlatní zdroje evropkého rozpočtu což v bruelštině znamená uvalení nových celoevropkých daní (von Leyenová již oznámila, že budou založeny na plánovaném rozšíření obchodu emiemi a na uhlíkové hraniční reprei, která bude fungovat jako vyrovnávací mechanimu při dovozu levných zahraničních výrobků škodlivých pro klima ); Předplatné IVK zahrnuje pravidelný newletter, newlettery plu, borníky a otatní publikace, pozvánky na emináře. Základní cena předplatného je 660 Kč. Studentké předplatné 330 Kč. Noví předplatitelé dotanou všechny publikace vydané v první polovině roku. predplatne@intitutvk.cz 7

8 NEWSLETTER červenec-rpen /2020 Poiluje e vědomí, že není třeba šetřit, že penězi e dá plýtvat, že pořivot a hopodárnot nejou ctnotmi za to e víc muí plkat o jakýchi evropkých hodnotách, které je třeba povinně dodržovat; Už tak zjevná dominance Německa a Francie byla znovu poílena. Pochvalovat i, že z tohoto bruelkého dluhu jme i ukouli víc a tvářit e, že to není náš dluh, je nejen výrazem politického cynimu, je výrazem mimořádné nezodpovědnoti vůči generacím budoucím. Bezproblémově e mířit německo-francouzko-bruelkou realitou, která nám zadlužení nařizuje, je výrazem labošké rezignace na oud a zájmy vlatní země. Čeká republika i k ohromnému zadlužení vnitřnímu přivazuje dluh další vnější. Čeká republika i k ohromnému zadlužení vnitřnímu přivazuje dluh další vnější. Způob, jak e k celému problému taví drtivá většina domácí politické cény p ouze obnažuje její bídu a ochotu bez odporu přijímat a podbízivě e podvolovat diktátu ze zahraničních metropolí. Jak jinak i vyvětlit kutečnot, že ještě v průběhu mimořádné chůze polanecké němovny před několika dny, která e tématem ohromného evropkého zadlužení valícího Václav Klau na Sněžce. Tradice nejou zbytečné. Ta vatovavřinecká na Sněžce trvá už třetí deetiletí. Na hledanou zae za rok. e na naši zem zabývala (a nehodnoťme teď jak vážně a jakým výledkem), je ouběžně volána polečná tiková konference pirátů, topkařů, lidovců a tarotů vyzývajících premiéra Babiše, aby podepal? jme to my ami, kdo jme už od Topolánkových premiérkých let bez problémů přijali jednu z nejhloupějších politických zkratek dneška: Raději do Bruelu, než do Mokvy. Berlín a Paříž to mají dnešní čekou politickou cénou jednoduché potěšením ji nechávají mlátit prázdnou antičínkou a antirukou lámu, aby nám nadněji vnutili voji vůli. A mají to o to jednodušší, že Tak teď tady onen Bruel v realitě máme: gigantické zadlužení, které budou plácet ještě vnuci našich vnuků. Publikováno v deníku Mladá fronta DNES, 22. července n Itanbulká úmluva o náilí na ženách a naše právo Zdeněk Koudelka útavní právník Náš právní řád zajišťuje rovnot a tretá náilí na lidech. Itanbulká úmluva o náilích na ženách zde nic nepřináší. Chceme-li právo změnit, lze tak učinit i bez itanbulké úmluvy. Úmluva poiluje migraci. Určuje povinnot tátům pokytnout azyl z důvodu gendrové přílušnoti. Ovšem pak nejde jen o náilí na ženách, ale to, že někdo e považuje za ženu, i když je muž, a jeho tát původu nepreferuje tranexualitu či veřejné projevy exuální orientace. Úmluva tanoví povinnoti tátů v oblati migrace výhodami pro cizince. Ale táty vznikly, aby pečovaly o zájmy vých obyvatel. Úmluva obahuje obecné pojmy, které e dají ideologicky zneužít. Vyzývá táty k podpoře nátlakových organizací politickými cíli. Přitom financování nátla- w w w.intitut vk.c z kových organizací politickými cíli z veřejných peněz je u ná kritizováno jako nehopodárné nakládání veřejnými protředky. Některé závazky v úmluvě, jako naha vymýtit nevhodné zvyky a tradice, a že muži a chlapci budou aktivně zapojeni do prevence za účelem naplnění úmluvy, půobí tejně jako před rokem 1989 půobila ideologická školení mužtva v komunitické armádě. Úmluva tlačí na táty, aby více regulovaly občany. Chceme-li právo změnit, lze tak učinit i bez itanbulké úmluvy. Chceme-li právo změnit, lze tak učinit i bez itanbulké úmluvy. Nebezpečí úmluvy není v jejím textu, ale v budoucí aplikaci. Stále více moci přechází od moci výkonné a zákonodárné, které vznikají z voleb občanů, k oudní moci. Soudci jou ve funkci trvale a někteří propadli aktivitické touze měnit vět k lepšímu. Není nic horšího než naživý úderník v taláru, který chce vynutit vé vidění dobra. Přitom vtahování různých konceptů dobra do práva je příznakem totalitních 8 režimů. Nějaký oudce může užít obecné pojmy itanbulké úmluvy k proazení vých priorit i proti vládám a parlamentům. Nepřekvapilo by, kdyby oud v budoucnu na základě úmluvy prohláil za protiprávní velikonoční tradici po mlázky. Soudci jou ve funkci trvale a někteří propadli aktivitické touze měnit vět k lepšímu. Příkladem může být Nejvyšší oud USA, jenž roku 2015 prohláil zákaz ho moexuál ních ňatků v některých tátech americké unie za protiútavní. Uznal těnou většinou 5:4 pojetí manželtví i jako vazek dvou žen nebo dvou mužů a argumentoval útavou. Tvůrci americké útavy z roku 1787 by e divili, co jim to Nejvyšší oud v 21. toletí dává do út. V tehdejší době bylo manželtví jinak než jako vazek muže a ženy nemylitelné. Pět oudců e tak nadřadilo nad tiíce členů kongreů USA a jeho členkých tátů, kteří jou z útavy oprávněni k útavní změně. Proto je právné, aby náš tát úmluvu neratifi n koval.