MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA. Ocenění vybraného podniku. Diplomová práce

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Ocenění vybraného podniku Diplomová práce Vedoucí práce: Prof. Ing. Iva Živělová, CSc. Vypracovala: Bc. Marie Sedláčková Brno 2009

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci Ocenění vybraného podniku vypracovala samostatně pod vedením vedoucí diplomové práce a za použití literatury, kterou uvádím v seznamu literatury. V Brně, dne 10. května 2009

3 Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat Prof. Ing. Ivě Živělové, CSc. za odborné vedení, rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování této diplomové práce. Děkuji společnosti za poskytnuté podklady, materiály a pomoc, při řešení této práce.

4 ABSTRAKT SEDLÁČKOVÁ, M. Ocenění vybraného podniku. Diplomová práce. Brno, Tato diplomová práce se zabývá oceněním vybraného podniku. Prostřednictvím výnosových metod je stanovena investiční hodnota k Ocenění bylo provedeno z důvodu stanovení hodnoty společnosti pro její vlastníky. Práce se skládá ze dvou částí, teoretické a praktické. Teoretická část popisuje základní přístupy a metody oceňování podniku. V praktické části je provedena strategická, finanční analýza a celkové ocenění podniku dle metod, které jsou uvedeny v praktické části. Pro ocenění podniku je použito konkrétně výnosových metod DCF a EVA. Klíčová slova: investiční hodnota, finanční analýza, podnik, diskontované cash flow (DCF), ekonomická přidaná hodnota (EVA) ABSTRACT SEDLÁČKOVÁ, M. Evalution of a selected company, Diploma thesis. Brno, This diploma work centres on evaluation of a selected company. Using method of checking the output, the investment value was set to This evaluation was done to find out the measure and value of economic & financial usefulness to the company owners. The work consists of two parts, theoretical & practical. Part theoretical describes, basically, principles involved in constructing and implementing proces of evaluating a company. In practical part strategic, financial analysis and complete evaluation of a company is used accordingly to methods described in practical part. DCF & EVA methods for working out the company evaluation are being applied. Key words: investment value, financial analysis, company, Discounted Cash Flow (DCF), Economical Value Added (EVA)

5 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ REŠERŠE Obecné základy oceňování podniku a platná legislativa Předpisy pro oceňování podniku Definice podniku Hodnota podniku Kategorie hodnoty Tržní hodnota Subjektivní hodnota Objektivizovaná hodnota Komplexní přístup na základě Kolínské školy Důvody pro ocenění podniku Postup při ocenění podniku Sběr vstupních dat Analýza dat Strategická analýza Finanční analýza Rozdělení aktiv na nutná a nenutná Analýza a prognóza generátorů hodnoty Sestavení finančního plánu Metody oceňování Ocenění na základě analýzy výnosů Metoda diskontovaných peněžních toků Metoda kapitalizovaných čistých výnosů Kombinované výnosové metody Metoda ekonomické přidané hodnoty Metody založené na analýze trhu Ocenění na základě analýzy majetku CÍL PRÁCE METODIKA VLASTNÍ PRÁCE Charakteristika společnosti Základní informace o podniku pro jeho ocenění Účel ocenění Strategická analýza Situace na trhu Vymezení relevantního trhu... 44

6 5.4.3 Souhrnná konkurenční síla společnosti Tržní podíl Identifikace hlavních konkurentů SWOT analýza Finanční analýza Horizontální analýza Vertikální analýza Analýza poměrových ukazatelů Analýza zadluženosti Analýza likvidity Analýza aktivity Analýza rentability Predikce finanční tísně Rozdělení aktiv na provozně nutná a nenutná Analýza a prognóza generátorů hodnoty Tržby Provozní zisková marže Pracovní kapitál Náročnost na investice do dlouhodobého majetku Předběžné ocenění pomocí generátorů hodnoty Finanční plán Ocenění podniku Kalkulovaná úroková míra Volné peněžní toky pro metodu DCF entity Stanovení hodnoty podniku metodou DCF entity Metoda ekonomické přidané hodnoty - EVA ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY SEZNAM GRAFŮ A TABULEK PŘÍLOHY... 82

7 1 ÚVOD V devadesátých letech a na počátku 21. stolení došlo k zásadním změnám ve společnosti i v ekonomice. Centrálně plánovaná ekonomika se změnila na ekonomiku tržní. V tomto období dochází k značným privatizacím podniků vlastněných státem a mnoho společnosti se dostává do osobního vlastnictví. Rychlá transformace, rozsáhlé změny vlastnických poměrů, nebývalé přesuny majetku, nová motivace a chování v otevřené ekonomice jsou charakteristickým znakem této doby. Razantnost, rychlost a četnost prováděných změn vyvolala i novou naléhavou potřebu poznatků, metodických postupů a zásad v oblasti, která se bezprostředně dotýká nejvlastnějších zájmů podniků oceňování jejich hodnoty. Dříve bylo posláním podniku uspokojování potřeby národního hospodářství. V současnosti je základním úkolem podniku zvyšovat jeho tržní hodnotu. Stanovení jeho tržní hodnoty je jednou z nejdůležitějších vlastností jak pro majitele, věřitele, tak i pro potenciální investory. Stanovení tržní hodnoty podniku se zpravidla užívá pro potřeby fúzí, prodeje podniku či pro určení hodnoty podílu určitého vlastníka ve společnosti. Tržní hodnotu podniku významným způsobem ovlivňuje jím zvolená a realizovaná strategie. V současné době se počty fúzí zvyšují. Tento důsledek je dán zejména tím, že v rámci Evropské unie se zavádí jednotná měna euro a dochází k jednotnému evropskému trhu. Základ pro ocenění podniku je podnik. Podnik sám o sobě nemá žádnou objektivní, věcně zdůvodnitelnou, zdokumentovanou a na okolnostech a podmínkách nezávislou hodnotu. Proto také neexistuje jediné, obecně platné a správné universální ocenění. Ocenění provádí specialisté, které si najímají společnosti. Ocenění podniku je komplexní problematika, ke které je nutné mít dostatečné teoretické ale i praktické znalosti a dovednosti, týkající se fungování podniku, protože právě tyto znalosti vytvářejí kvalitu ocenění. V současné době je oceňování podniku velice aktuální, jelikož dochází ke světové, ale i domácí finanční krizi. Podniky se slučují, dochází ke koncentraci kapitálu. Majitelé podniků pomocí této analýzy dohodnotí úspěšnost podniku. Součástí ocenění podniku je i finanční analýza, z jejichž závěrů vyplývají různá opatření vedoucí ke zlepšení situace a k upevnění postavení podniku na trhu

8 V České republice nyní neexistuje závazný standard na oceňování majetku. Toto má za následek, že výběr metodiky ocenění, množství použitých informací závisí jen na vlastním uvážení odborníků, kteří se oceňováním zabývají. Důležitým aspektem jsou i znalosti a zkušenosti znalce nebo odhadce

9 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Obecné základy oceňování podniku a platná legislativa Předpisy pro oceňování podniku V České republice v současné době neexistuje žádný zákon nebo předpis, který by byl při oceňování obecně závazný. Přesto existují určité předpisy, které se uplatňují určitým dílčím způsobem a oceňovatel by o nich měl vědět. Zde jsou uvedeny ty nejdůležitější [5]: 1. České předpisy a) Zákon. 151/1997 Sb. o oceňování majetku a na něj navazující vyhlášky Ministerstva financí ČR - tento zákon je závazný pouze při oceňování v rámci zákona o konkurzu a vyrovnání, zákona o soudních poplatcích, zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, zákona o správních poplatcích, zákona o daních z příjmů a zákona o dani z přidané hodnoty. Navíc tyto předpisy obsahují jen minimum informací pro oceňování podniku jako celku a týkají se spíše dílčích majetkových položek (nemovitostí, nehmotného majetku apod.). [25] b) Metodický pokyn ZNAL České národní banky určen speciálně pro oceňovatele podniků, ale pouze pro znalecké posudky, které jsou povinně předkládány České národní bance. Jedná se zejména o ocenění, která mají doložit přiměřenost ceny akcií při povinných nabídkách na odkoupení minoritních podílů, při sqeeze-outs apod. 2. Mezinárodní a Evropské oceňovací standardy: a) Mezinárodní oceňovací standardy (IVS International Valuation Standards) vydává výbor pro Mezinárodní oceňovací standardy (IVSC International Valuation Standards Committee), na webové stránce [19] b) Evropské oceňovací standardy (EVS-European Valuation Standards) vydává Evropská skupina odhadcovských asociací (Tedova The European Group of Valuers Associations), podrobnější informace na [22] Tyto standardy obsahují především definice hodnoty a pak určité rámcové zásady, které by měly být při oceňování respektovány. Nemají povahu závazného

10 předpisu, jedná se pouze o soubor mezinárodně uznávaných doporučení. Je nutné třeba počítat s tím, že některá doporučení v těchto standardech jsou pouze velmi rámcová a z velké části se týkají zejména oceňování nemovitostí, zatímco oceňování podniku je trochu v pozadí. 3. Národní standardy některých zemí Jedná se o některá doporučení, která jsou platná jen v určité zemi. V našich podmínkách se můžeme setkat zejména s těmito dvěma standardy: a) Americké oceňovací standardy US PAP (Uniform Standard of Professional Appraisal Praktice) - zpracované americkou společností odhadců (ASA American Society of Appraisers), jejich součástí jsou standardy pro oceňování podniku (BVS - Business Valuation Standards). b) Německý standard IDW SI vydávaný institutem německých auditorů (IDW Institut der Wirtschaftsprüfer). Výhodou tohoto standardu je skutečnost, že je jako jediný z výše uvedených určen speciálně pro potřeby oceňování podniků a že obsahuje některé pro nás inspirativní pohledy, které ve světových standardech zatím zastoupeny nejsou Definice podniku Pro podnik jako celek neexistuje jen jedna definice. Každý autor na tuto definici pohlíží různě. Můžeme jej definovat například jako jedinečné, méně likvidní aktivum, pro něž existují velmi málo účinné trhy. [6] Další definice vysvětluje podnik jako soubor hmotných, nehmotných a osobních složek podnikání. Z této definice vyplývá, že podnik netvoří jen jeho hmotný majetek (budovy, stroje, zásoby materiálu a hotových výrobků atd.), ale i penězi ocenitelná nehmotná práva a statky (značka firmy, licence, know-how, software atd.) a kvalita a schopnosti lidské pracovní síly v podniku zaměstnané. Všechny tyto složky slouží především k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. To vše se pak odráží i v ceně firmy jako celku, protože i firmy jsou zbožím, které se prodává a nakupuje a za tím účelem i oceňuje. Podnik je věc hromadná. [1] Podnik oceňujeme jako právní subjekt nikoli jako společnost. Při oceňování podniku nesmíme zapomínat na rozsah závazků všeho druhu a z ekonomického hlediska je nutné na podnik pohlížet jako na funkční celek. [8]

11 2.1.3 Hodnota podniku Zde je nejprve nutné si zdůraznit, že objektivní hodnota podniku neexistuje. Hodnota v ekonomickém slova smyslu je chápána jako vztah mezi určitým subjektem a objektem za předpokladu racionálního chování. Hodnota podniku je determinována očekávanými budoucími příjmy (na úrovni vlastníků nebo na úrovni investorů) diskontovanými na jejich současnou hodnotu. Tato skutečnost vede k závěru, že hodnota podniku není nic jiného než určitá víra v budoucnost podniku, která je vyjádřená v penězích. Z pohledu oceňovacích mezinárodních standardů je hodnota v podstatě ztotožněna s tržní hodnotou. Hodnota není skutečností, ale odhad pravděpodobné ceny, která by měla být zaplacena za zboží nebo služby v dané době v souladu s konkrétní definicí hodnoty. [4] Podnik můžeme oceňovat na různých hladinách [5]: Hodnota brutto jedná se o hodnotu podniku jako celku, zahrnuje hodnotu jak pro vlastníky, tak pro věřitele. Hodnota netto touto hodnotou rozumíme ocenění na úrovni vlastníků podniku. Vymezením těchto hladin pro ocenění se zabývá také obchodník zákoník. Hodnota brutto je zde označena jako obchodní majetek a definována v 6,odst. 1) takto: Obchodním majetkem podnikatele, který je fyzickou osobou, se pro účely tohoto zákona rozumí majetek (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty), který patří podnikateli a slouží nebo je určen k jeho podnikání. Obchodním majetkem podnikatele, který je právnickou osobou, se rozumí veškerý jeho majetek. Hodnotu netto nalezneme v 6, odst. 3) obchodního zákoníku, kde se vymezuje čistý obchodní majetek: Čistým obchodním majetkem je obchodní majetek po odečtení závazků vzniklých podnikateli v souvislosti s podnikáním, je-li fyzickou osobou, nebo veškerých závazků, je-li právnickou osobou. [5] 2.2 Kategorie hodnoty Při oceňování lze hledat odpověď na tyto zásadní otázky [4]: a) Kolik je ochoten za podnik zaplatit běžný zájemce, kolik bychom mohli dostat na trhu? b) Jaké je tedy ocenění podniku?

12 c) Jakou má podnik hodnotu z hlediska konkrétního kupujícího? d) Jakou hodnotu lze považovat za nespornou? Z těchto hledisek se postupem času vyvinuly tyto přístupy k oceňování podniku [4]: 1. stanovení tržní hodnoty, 2. stanovení subjektivní hodnoty, 3. stanovení objektivizované hodnoty, 4. komplexní přístup na základě Kolínské školy Tržní hodnota Tržní hodnota je dohodnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění mezi koupěchtivým kupujícím a prodejechtivým prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po náležitém marketingu, ve kterém by obě strany jednaly informovaně, rozumně a bez nátlaku. [3] Tržní hodnota je vždy vázána k určitému datu. Definice, kterou přinesla EU, standardizovala legislativu týkající se ocenění majetku pro potřeby pojišťoven. V této souvislosti vznikla nová definice tržní hodnoty (market value MV), která zní: Tržní cena bude znamenat cenu, za kterou by pozemek a budovy mohli prodat na základě soukromé smlouvy mezi prodávajícím a kupujícím ke dni ocenění za předpokladů, že majetek je veřejně vystaven na trhu, že podmínky trhu umožňují řádné řízení a že proběhlo obvyklé období s ohledem na druh majetku, jehož cena je platná, za účelem prodeje. [1] Subjektivní hodnota Mezinárodní oceňovací standardy označují subjektivní hodnotu jako investiční hodnotu (investment value) a definují ji jako hodnotu majetku pro konkrétního investora nebo třídu investorů pro stanovené investiční cíle. Tento subjektivní pojem spojuje specifický majetek se specifickým investorem, skupinou investorů nebo jednotkou s určitými investičními silami anebo kritérii. Investiční hodnota majetkového aktiva může být vyšší nebo nižší než tržní hodnota tohoto majetkového aktiva. Termín investiční hodnota by neměl být zaměňován s tržní hodnotou investičního majetku. [6]

13 2.2.3 Objektivizovaná hodnota Objektivizovaná hodnota je také někdy nazývána hodnotu odhadců. V prvním stupni bere v úvahu jen všeobecně uznávané skutečnosti, které jsou relevantní k datu ocenění. V druhém pak přihlíží k obecně známým faktům, která mají na ocenění vliv, přestože se týkají budoucnosti a jejich působení nemusí být jednoznačné. Ve třetím stupni lze teprve do ocenění promítnout subjektivní hledisko, jakého je využíváno v případě subjektivní hodnoty. [6] Koncepce objektivizované hodnoty se od ostatních ocenění dost odlišuje, protože na začátku bere v úvahu jen všeobecně uznávané skutečnosti, které jsou relevantní k datu ocenění. Postupně se přihlíží k faktům, které mají vliv na ocenění, jsou známá, když se týkají budoucnosti, avšak jejich působení nemusí být vždy jednoznačné. V závěru lze do ocenění promítnout ryze subjektivní hlediska. [4] Komplexní přístup na základě Kolínské školy Kolínská škola zastává názor, že ocenění nemá smysl modifikovat v závislosti na jednotlivých podnětech, ale na obecných funkcích, které má ocenění pro uživatele jeho výsledků. Kolínská škola rozeznává několik základních funkcí oceňování: a) funkci poradenskou, b) funkci rozhodčí, c) funkci argumentační, d) funkci komunikační, e) funkci daňovou. [4] Za nejdůležitější považujeme funkci poradenskou. Smyslem této funkce je poskytnout kupujícímu podklady a informace o [4]: * maximální ceně, kterou ještě může zaplatit kupující, aniž by na transakci prodělal, * minimální ceně, kterou ještě může prodávající přijmout, aniž by na prodeji prodělal. Úlohou rozhodčí funkce je odhadnout hraniční hodnoty účastníků transakce a pokusit se nalézt spravedlivou hodnotu v rámci odhadnutého rozpětí. Daňová funkce poskytuje podklady pro daňové účely, komunikační funkce plní úlohu poskytovat podklady pro komunikaci s veřejností, především s investory a bankami. [4] Poslední funkce je argumentační. V této funkci hledá oceňovatel argumenty, které mají zlepšit pozici dané strany, a slouží jí jako podklad pro jednání. [3]

14 2.3 Důvody pro ocenění podniku Ocenění je služba, kterou zákazník objednává, protože mu přináší nějaký užitek. Tento užitek může mít různou povahu podle potřeb objednatele a cílů, kterým má ocenění sloužit. Proto rozlišujeme ocenění, která vychází z různých podnětů a mohou sloužit k různým účelům. Ocenění potřebujeme při koupi a prodeji podniku, při vstupu nových společníků do společnosti, při fúzích a přeměnách podniků. Obecně rozlišujeme, zda ocenění souvisí se změnou vlastnictví podniku nebo nikoliv [5]: a) Ocenění související s vlastnickými změnami: koupě a prodej podniku na základě smlouvy o prodeji podniku dle 476 obchodního zákoníku, nepeněžitý vklad do obchodní společnosti dle 59 obchodního zákoníku, ocenění v souvislosti s fúzí dle 69a obchodního zákoníku, ocenění v souvislosti s rozdělením společností dle 69c obchodního zákoníku, ocenění v souvislosti s nabídkou na převzetí - 183a až 183g obchodního zákoníku, ocenění v souvislosti s nabídkou na odkoupení účastnických cenných papírů - 183h obchodního zákoníku, ocenění v souvislosti s právem výkupu účastnických cenných papírů, tj. tzv. squeeze-out - 183i a následující obchodního zákoníku, přijetí obchodního podílu na úhradu dluhu - 117a, odst. 7 obchodního zákoníku. b) Ocenění v případech, kdy k vlastnickým změnám nedochází: změna právní formy společnosti dle 69d obchodního zákoníku, ocenění v souvislosti s poskytováním úvěru, ocenění v souvislosti se sanací podniku. U každého ocenění by mělo být jasně řečeno, z jakého podnětu vzniklo, o jakou kategorii hodnoty se jedná, jaká úroveň hodnoty má být určena a k jakému datu hodnota platí. [4]

15 2.4 Postup při ocenění podniku Doporučený obecný postup ocenění podniku se skládá z následujících kroků [4]: 1. Sběr vstupních dat 2. Analýza dat a) strategická analýza b) finanční analýza c) rozdělení aktiv na nutná a nenutná d) analýza a prognóza generátorů hodnoty e) orientační ocenění na základě generátorů hodnoty 3. Sestavení finančního plánu 4. Ocenění a) volba metody b) ocenění podle zvolených metod c) souhrnné ocenění Sběr vstupních dat Ocenění je především otázkou přiměřených vstupních dat. Tato data můžeme rozdělit do následujících skupin, o které se budeme zajímat [1]: základní data o podniku, ekonomická data, relevantní trh, konkurenční struktura relevantního trhu, odbyt a marketing, výroba a dodavatelé, pracovníci Analýza dat Strategická analýza Hlavní funkcí strategické analýzy je vymezit celkový výnosový potenciál oceňovaného podniku. Výnosový potenciál podniku je závislý na potenciálu vnějším a vnitřním, kterým podnik disponuje. Vnější potenciál vyjadřujeme souhrnně šancemi a riziky, které nabízí podnikatelské prostředí. Při analýze vnitřního potenciálu

16 zjišťujeme do jaké míry je podnik schopen využít šance vnějšího prostředí a čelit jeho rizikům. [5] Strategická analýza je velmi důležitým předpokladem věrohodnosti výsledného ocenění. Měla by přinést konkrétní výsledky na tyto odpovědi: 1. Jaké jsou perspektivy podniku z dlouhodobého hlediska? 2. Jaký vývoj trhu, konkurence a především vývoj podnikových tržeb lze očekávat? 3. Jaká rizika jsou s podnikem spojena? Postup provedení strategické analýzy je následující: 1. Vymezení relevantního trhu, jeho analýza a prognóza 2. Provedení analýzy konkurence a vnitřního potenciálu podniku 3. Prognóza tržeb oceňovaného podniku (tento krok je výsledkem předchozích dvou kroků) Nejvhodnějším způsobem provedení strategické analýzy je objednání marketingové studie relevantního trhu u specializované firmy. [4] Finanční analýza Finanční analýza má za cíl informovat o minulé, současné i budoucí situaci podniku, upozorňovat na případné riziko finančního krachu a nabízet možná východiska z něj, poukazovat na správné či nesprávné využívání majetku firmy, umožnit efektivní využívání a řízení finančních zdrojů podniku, pomáhat při řízení investičních projektů a při optimalizaci investičního rizika. [10] Finanční analýza je oblast, která představuje významnou součást komplexu finančního řízení podniku, neboť zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí a skutečností. Je předmětem úzce spojena s finančním účetnictvím, které poskytuje data a informace pro finanční rozhodování prostřednictvím základních finančních výkazů. Tyto výkazy jsou sestaveny na podkladě finančního účetnictví jako procesu, který shromažďuje, eviduje, třídí a dokumentuje údaje o hospodaření podniku. Zdrojem pro finanční analýzu jsou i další data z oblasti vnitropodnikového účetnictví, ekonomické statistiky, peněžního a kapitálového trhu. [9]

17 Finanční rozhodování musí být podloženo finanční analýzou, na jejíž výsledcích je založeno řízení majetkové i finanční struktury podniku, investiční a cenová politika, řízení zásob atd. Jejím hlavním úkolem je poskytovat informace o finančním zdraví podniku. Tuto finanční analýzu, která tvoří součást řízení podniku, provádí finanční manažeři a často celé vrcholové vedení podniku. [8] V rámci finanční analýzy bude provedena analýza absolutních a poměrových ukazatelů, dále analýza a predikce finanční tísně. Analýza absolutních ukazatelů Analýzu absolutních ukazatelů rozdělujeme na vertikální a horizontální analýzu. Horizontální analýza srovnává ukazatele v čase. Vyžaduje dostatečně dlouhou časovou řadu údajů, srovnatelnost těchto údajů, vyloučení náhodných vlivů a zohlednění předpokládaných změn. [8] Procentní změny jednotlivých položek vycházejí z absolutních změn zjištěných jako rozdíl dvou hodnot v čase: [11] Vzorec 1: absolutní změna = ukazatel t ukazatel t -1, kde t - příslušný rok Procentní změna je relativním vyjádřením změny absolutní: Vzorec 2: procentní změna = (absolutní změna / ukazatel t -1 ) 100 (v %) Vertikální analýza vyjadřuje procentní podíl dané položky účetního výkazu ze stanoveného základu. Užívá se pro vyjádření struktury aktiv a pasiv a pro rozbor výkazu zisků a ztrát. Její použití je výhodné pro srovnávání údajů v účetních výkazech v delším časovém horizontu, i pro srovnávání podniku s jinými podniky v daném oboru či pro srovnávání s odvětvovými průměry. [11] Analýza poměrových ukazatelů Analýza poměrových ukazatelů je nejpoužívanější metodou finanční analýzy. Je založena na využití poměrových ukazatelů, jejichž pomocí jsou postupně zkoumány jednotlivé oblasti finančního hospodaření podniku. [9] Pro posouzení jednotlivých oblastí finančního hospodaření podniku jsou ukazatele rozčleněny do následujících skupin:

18 a) ukazatele zadluženosti, b) ukazatele platební schopnosti, c) ukazatele aktivity, d) ukazatele rentability. UKAZATELE ZADLUŽENOSTI Ukazatele zadluženosti, označované též jako ukazatele řízení dluhu, měří rozsah, v jakém je firma financována cizími finančními zdroji. Hodnotí v podstatě finanční strukturu podniku. K hodnocení zadluženosti podniku je užíváno několik ukazatelů, které jsou odvozeny z údajů v účetním výkazu rozvaha. Poměr vlastních a cizích zdrojů se liší v různých oborech činnosti podniků. [11] Za základní ukazatel zadluženosti je zpravidla považován poměr celkových závazků k celkovým aktivům, tedy: Vzorec 3: celková zadluženost = (celkové závazky / aktiva celkem) 100 Analytickými ukazateli jsou krátkodobá a dlouhodobá zadluženost. Vzorec 4: Vzorec 5: krátkodobá zadluženost = (krátkodobé závazky / aktiva celkem)*100 dlouhodobá zadluženost = (dlouhodobé závazky / aktiva celkem)*100 Míra samofinancování je doplňkovým ukazatelem k celkové zadluženosti. Vyjadřuje proporci, v jaké jsou aktiva podniku financována penězi vlastníků. [9] Vzorec 6: míra samofinancování = (vlastní kapitál / aktiva celkem) 100 Dluh na vlastní kapitál ukazuje obdobnou vypovídací schopnost jako ukazatel zadluženosti a míry samofinancování. Zvyšuje se s růstem podílu závazků ve finanční struktuře podniku. [11] Jestliže je tento ukazatel vyšší jak 1, podnik využívá cizí zdroje více než zdroje vlastní. Vzorec 7: dluh na vlastní kapitál = celkové závazky / vlastní kapitál

19 Úrokové krytí informuje o tom, kolikrát celkový efekt reprodukce převyšuje úrokové platby. Vzorec 8: úrokové krytí = zisk před zdaněním a úroky / celkové úroky Čím vyšší hodnota ukazatele, tím pro podnik lépe. Američtí analytici považují za problémový podnik, u něhož se hodnota tohoto ukazatele pohybuje okolo 3, za bezproblémovou úroveň hodnotu okolo 8. [11] Ukazatel podkapitalizování nám určuje, zda podnik není překapitalizován nebo naopak podkapitalizován. Oba tyto jevy nejsou pro podnik příznivé. Překapitalizování je stav, při němž podnik nedostatečně využívá cizích zdrojů, a tím udržuje nadměrnou výši vlastního kapitálu. Opakem překapitalizování je podkapitalizování podniku, které je pro podnik daleko nebezpečnější, neboť nastává tehdy, je-li firma příliš zadlužena a výše vlastního kapitálu neodpovídá rozsahu provozní činnosti. Hodnota ukazatele by měla být větší než 1. [11] Vzorec 9: podkapitalizování = (dlouhodobé závazky + vlastní kapitál) / stálá aktiva UKAZATELE PLATEBNÍ SCHOPNOSTI (LIKVIDITY) Likvidita měří podle [9] schopnost podniku uspokojit své splatné závazky. Podnik by měl tedy mít dostatečnou výši peněžních prostředků na včasnou úhradu svých dluhů, jinak se může dostat do finančních potíží. Běžná likvidita (likvida 3. stupně) Ukazuje, kolikrát pokrývají běžná aktiva krátkodobé závazky. Je citlivá na strukturu zásob a jejich správné (reálné) oceňování vzhledem k jejich prodejnosti a na strukturu pohledávek. Ukazatel je měřítkem budoucí solventnosti firmy. [7] Optimální hodnota je v intervalu 1,5 2,5. Vzorec 10: běžná likvidita = oběžná aktiva / krátkodobé závazky Pohotová likvidita (likvidita 2. stupně) V tomto ukazateli je odstraněn vliv nejméně likvidní části oběžných aktiv, tj. zásob a berou se v úvahu jen tzv. pohotová oběžná aktiva. Charakterizuje schopnost

20 podniku krýt svými pohledávkami a peněžními prostředky své běžné potřeby a krátkodobé dluhy (např. splátky krátkodobých úvěrů). Optimální hodnota je 1 1,5. Vzorec 11: pohotová likvidita = (oběžná aktiva zásoby) / krátkodobé závazky Hotovostní likvidita (likvidita 1. stupně) Charakterizuje platební pohotovost, tj. schopnost podniku krýt svými peněžními prostředky své běžné potřeby. Jde o tzv. placení cash (hotovými penězi). Optimální hodnota je 0,2 0,5. [9] Vzorec 12: hotovostní likvidita = krátkodobý finanční majetek / krátkodobé závazky UKAZATELE AKTIVITY Ukazatele aktivity měří schopnost společnosti využívat vložených prostředků a měří vázanost jednotlivých složek kapitálu v jednotlivých druzích aktiv nebo pasiv. Obrat celkových aktiv měří obrat neboli intenzitu použití celkových aktiv Vzorec 13: obrat celkových aktiv = tržby / aktiva celkem Obrat dlouhodobého majetku (stálých aktiv) Je ukazatelem efektivnosti a intenzity využívání budov, strojů, zařízení, dopravních prostředků a dalšího dlouhodobého majetku. Udává, kolikrát se za rok obrátí hodnota DHM v tržbách. Vzorec 14: obrat dlouhodobého majetku = tržby / dlouhodobý majetek v zůstatkových cenách Obrat zásob Udává počet obrátek zásob za příslušné období, tedy kolikrát se zásoby ve sledovaném období přemění na jiné formy oběžných aktiv, až po prodej hotových výrobků a opětovný nákup zásob. Vzorec 15: obrat zásob = tržby / zásoby

21 Doba obratu zásob Říká, jak dlouho jsou oběžná aktiva vázána ve formě zásob. Ukazuje tedy intenzitu využití zásob. Vzorec 16: doba obratu zásob = 365 / obrat zásob Obrat pohledávek udává počet obrátek, tedy transformace pohledávek v hotové peníze. Vzorec 17: obrat pohledávek = tržby / průměrný stav pohledávek Doba obratu pohledávek Značena též jako průměrná doba splatnosti pohledávek. Ukazatel vyjadřuje dobu, po kterou musí podnik v průměru čekat na platbu, než obdrží platby od svých odběratelů. Vzorec 18: doba obratu pohledávek = 365 / obrat pohledávek Vzorec 19: Obrat závazků udává, za jakou dobu podnik uhradí své závazky. obrat závazků = tržby / závazky Doba obratu závazků je doba, za kterou podnik v průměru uhrazuje závazky vůči dodavatelům. Vzorec 20: doba obratu závazků = 365 / obrat závazků [2] UKAZATELE RENTABILITY Rentabilita představuje dosahování zisku. Obvykle se však pod tímto pojmem ve finančních učebnicích rozumí tzv. míra rentability, tj. poměr zisku k nějaké základně, s jejíž pomocí bylo zisku dosaženo. Ukazatele rentability, označované též jako ukazatele výnosnosti, vycházejí z různých forem míry zisku. Rentabilita je měřítkem schopnosti podniku vytvářet nové zdroje, dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. [9] uvádí následující způsob určení ukazatele rentability:

22 Rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA) Vzorec 21: ROA (po zdanění) = Z + U (1 d), kde CA Z - zisk po zdanění CA - celková aktiva U - úroky d - sazba daní z příjmu Rentabilita celkového vloženého kapitálu představuje celkovou efektivnost podnikání. Tento ukazatel udává, kolik Kč zisku připadá na 1 Kč celkového vloženého kapitálu. Čím tedy je jeho výsledná hodnota větší, tím lepší pro podnik. [11] Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) Tento ukazatel vyjadřuje výnosnost kapitálu vloženého vlastníky. Bývá označovaná i jako výnos na vlastní kapitál. Vzorec 22: ROE = Z / VK, kde VK vlastní kapitál Rentabilita vlastního kapitálu představuje výnosnost kapitálu, který je do podniku vložen akcionáři. Díky tomu ukazateli mohou investoři zjistit, zda je jejich kapitál reprodukován s náležitou intenzitou odpovídající riziku investice. Hodnota tohoto ukazatele by měla být větší než hodnota předcházejícího ukazatele, tedy rentability celkového vloženého kapitálu. [9] Třetím ze základních ukazatelů rentability je rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu. Tento ukazatel posuzuje výnosnost dlouhodobě investovaného kapitálu. Vyjadřuje, kolik Kč připadá na 1 Kč dlouhodobých cizích zdrojů. Je využíván zejména pro mezipodnikové srovnání. [9] Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (ROCE) Vzorec 23: ROCE = Z + U (1-d), kde DZ + VK DZ - dlouhodobé závazky + dlouhodobé bankovní úvěry

23 MODEL PREDIKCE FINANČNÍ TÍSNĚ Index důvěryhodnosti IN zahrnuje zvláštnosti ekonomické situace v ČR. Obsahuje 6 ukazatelů s různými vahami pro jednotlivá odvětví. Tento index zahrnuje vliv odvětví, do kterého podnik patří tím, že váha druhého a pátého ukazatele je pevně stanovena, zbylé váhy se doplní dle odvětví. Určí se ze vztahu [5]: Vzorec 24: IN = (x 1 v 1 ) + (x 2 v 2 ) + (x 3 v 3 ) + (x 4 v 4 ) + (x 5 v 5 ) - (x 6 v 6 ), kde x 1 = celková aktiva / cizí zdroje x 2 = zisk před zdaněním a úroky / nákladové úroky x 3 = zisk před zdaněním a úroky / aktiva celkem x 4 = výnosy celkem / aktiva celkem x 5 = oběžná aktiva / krátkodobé závazky vč. bankovních úvěrů x 6 = závazky po lhůtě splatnosti / výnosy celkem v 1 až v 6 váhy jednotlivých ukazatelů Existují různé váhy pro celé národní hospodářství a dle oboru: Tab 1: Váhy národního hospodářství Ukazatel v 1 v 2 v 3 v 4 v 5 v 6 ČR 0,22 0,11 8,33 0,52 0,1-16,8 Stavebnictví 0,34 0,11 5,74 0,35 0,1-16,54 Zdroj: Živělová, 2007 Hodnocení indexu IN: IN > 2 podnik s dobrým finančním zdravím IN = 1 2 podnik ani zdravý, ani nemocný, může mít problémy IN < 1 podnik se špatným finančním zdravím, tedy podnik ve finanční tísni Rozdělení aktiv na nutná a nenutná Obecně by měla platit zásada, že pokud je to jen trochu možné, mělo by být rozdělení aktiv oceňovaného podniku na provozně nutná a nenutná provedeno. Zároveň s tím by měly být z výnosů a nákladů vyřazeny výnosy a náklady související s těmito provozně nepotřebnými aktivy. [4]

24 Rozdělení aktiv na provozně potřebná a nepotřebná je důležité především při oceňování výnosovými metodami. Za provozně potřebná se považují ta aktiva, která podnik užívá bezprostředně v souvislosti s výkonem své hlavní podnikatelské aktivity a plynou z nich výnosy bezprostředně související s hlavní činností. [4] Analýza a prognóza generátorů hodnoty Hodnota podniku se odvíjí od schopnosti podniku tvořit do budoucna volné peněžní toky. Je tedy proto třeba zaměřit se především na ty veličiny, které mohou v budoucnu výrazněji ovlivnit hodnotu, a právě analýza generátorů hodnoty by nám měla umožnit zhodnotit, zda podnik hodnotu vůbec tvoří, a které z faktorů její výši výrazněji ovlivňují. [1] Pojem generátor hodnoty se začal objevovat v odborné literatuře v USA v souvislosti s konceptem akcionářské hodnoty. Generátory hodnoty se zde rozumí soubor několika základních podnikohospodářských veličin. Uplatňují se na konkrétní přístup k ocenění podniku. Nejčastěji je tímto východiskem metoda diskontovaných peněžních toků. Pracujeme s konkrétními generátory hodnoty: 1. tržby a jejich růst, 2. marže provozní zisku, 3. investice do pracovního kapitálu, 4. investice do dlouhodobého provozně nutného majetku, 5. diskontní míra, 6. způsob financování, 7. doba existence podniku. [6] Ad. 1 Tržby Prognóza budoucích tržeb by měla být výsledkem strategické analýzy, může být korigována, zejména pro nejbližší období, kapacitními možnostmi podniku. [5] Ad. 2 Provozní zisková marže Provozní zisková marže je další pojem, který je velice významný pro výsledné ocenění. Tuto marži můžeme definovat: Vzorec 25: Provozní zisková marže = korigovaný provozní výsledek před daní / tržby

25 Z pohledu oceňování je velice důležitá prognóza ziskové marže na základě jejího minulého vývoje. Jedná se o tzv. prognózu ziskové marže shora. Analýza minulosti musí být doplněna o analýzu hlavních faktorů, které na marži působily, a dále je třeba určit, které faktory, a jak, na ni budou v budoucnu působit. [5] Ad. 3 Pracovní kapitál Pracovní kapitál je vypočítám, když od oběžných aktiv odečteme krátkodobý cizí kapitál. Tento ukazatel pro účely oceňování musíme modifikovat. Od oběžných aktiv nebudeme odečítat krátkodobý cizí kapitál, ale neúročený cizí kapitál. Výpočet upraveného pracovního kapitálu je následující [5]: Krátkodobý finanční majetek + Zásoby + Pohledávky - Neúročené závazky + Ostatní aktiva (časové rozlišení aktivní) - Ostatní pasiva (časové rozlišení pasivní) = Pracovní kapitál Ad. 4 Náročnost investice do dlouhodobě hmotného majetku Plánování investic je jednou z nejdůležitějších částí generátorů hodnoty. Vhodným východiskem je analýza minulosti, dále jsou využívány následující ukazatele: Vzorec 26: - koeficient náročnosti růstu tržeb na růst investičního majetku (k DMx ) k DMx : provozně nutného dlouhodobého majetku / tržeb Vzorec 27: - koeficient náročnosti růstu zisku na růst investičního majetku (k DMx ) k DMx : provozně nutného dlouhodobého majetku / korig. provozního zisku Generátory hodnoty můžeme také využít přímo pro prvotní odhad hodnoty společnosti. Mohou sloužit jako prostředek ke kalkulaci volného cash flow pro následující roky a hodnotu brutto můžeme tedy vyčíslit pomocí následujícího vzorce 28:

26 Vzorec 28: H b = X ( 1+ g) * r * ( 1 d ) X * g ( k + k ) t 1 * ZPx t 1 * i k g WC DMx X - velikost tržeb za zboží a vlastní výrobky, g - tempo růstu tržeb, r ZPx d k WC k DMx - provozní zisková marže přepočtená z korigovaného výsledku hospodaření, - sazba daně z korigovaného výsledku hospodaření, - koeficient náročnosti růstu tržeb na růst pracovního kapitálu, - koeficient náročnosti růstu tržeb na růst dlouhodobého majetku, t - rok [5] Sestavení finančního plánu Pro oceňování podniku některou z výnosových metod musíme sestavit kompletní finanční plán. Finanční plán se skládá z následujících hlavních finančních výkazů rozvaha a výkaz zisku a ztrát. Finanční plán je součástí podnikového plánu. Podnikový plán by měl vycházet z dlouhodobé koncepce podniku, analýzy a prognózy generátorů hodnoty, plánu financování a výplaty dividend. Po sestavení finančního plánu můžeme přejít k poslední fázi, a to volbě metody a samotnému ocenění, ze kterého vyvodíme výslednou hodnotu podniku. [4] 2.5 Metody oceňování Při oceňování podniku si klademe za cíl vyjádřit jeho hodnotu pomocí určité peněžní částky. Potenciál podniku oceňujeme peněžitým ekvivalentem. Mezi základní metody pro oceňování podniku řadíme metody výnosové, tržní a majetkové [4]: 1. Ocenění na základě analýzy výnosů metoda diskontovaných peněžních toků (DCF) metoda kapitalizovaných čistých výnosů kombinované (korigované) výnosové metody metoda ekonomické přidané hodnoty 2. Metody založené na analýze trhu ocenění na základě tržní kapitalizace

27 ocenění na základě srovnatelných podniků ocenění na základě srovnatelných transakcí ocenění na základě údajů o podnicích uváděných na burzu 3. Ocenění na základě analýzy majetku likvidační hodnota účetní hodnota na principu historických cen substanční hodnota na principu reprodukčních cen substanční hodnota na principu úspory nákladů Ocenění na základě analýzy výnosů Tvoří-li hodnotu oceňovaného majetku především výnosy a užitky, které z něj plynou, pak je na místě použít metody založené na analýze výnosů. Z hlediska teorie je nesprávnější za tyto výnosy považovat konkrétně skutečné příjmy plynoucí z oceňovaného statku jeho držiteli. Je však možné jako základ ocenění použít i jinak chápané výnosy. Podle toho, jakou veličinu budeme konkrétně pod těmito výnosy v obecném vyjádření myslet, rozlišujeme pak jednotlivé výnosové metody pro ocenění podniku. [5] Metoda diskontovaných peněžních toků Tyto skupiny oceňovacích metod vychází z důsledného využití poznatku, že hodnota statku je pro jeho držitele dána očekávaným užitkem. Metoda diskontovaných peněžních toků je považována za základní výnosovou metodu. Dle [6] se rozlišují tři základní techniky výpočtu výnosové hodnoty metodou DCF: Metoda DCF entity Metoda DCF equity Metoda DCF APV Metoda DCF entity je uplatňována ve dvou krocích. Nejprve je vycházeno z peněžních toků, které jsou k dispozici jak pro vlastníky, tak pro věřitele. Jejich diskontováním je získána hodnota podniku brutto. V případě metody DCF entity je pro potřeby oceňování nutné určit, kolik peněz je možno vzít z podniku, aniž by tím byl jakýmkoliv způsobem narušen předpokládaný budoucí vývoj. Východiskem je produkce peněz podnikem, tedy provozní peněžní tok

28 Dalším nutným krokem je odečtení hodnoty investic, které jsou podmínkou dosažení určité výše peněžních toků v budoucnosti. Výsledkem je tzv. volné cash flow neboli FCF. Jeho stanovení je uvedeno v následujícím schématu [4] : + Korigovaný provozní výsledek hospodaření před daněmi - Upravená daň z příjmů = Korigovaný provozní výsledek hospodaření po daních + Odpisy + Ostatní náklady započtené v provozním VH, které nejsou výdaji v běžném období = Předběžný peněžní tok z provozu - Investice do upraveného pracovního kapitálu (provozně nutného) - Investice do pořízení dlouhodobého majetku (provozně nutného) =Volný peněžní tok (FCF) Korigovaný provozní výsledek hospodaření podniku se také využívá pro stanovení hodnoty generátoru provozní ziskové marže, a který se určí dle následujícího schématu [3]: Provozní výsledek hospodaření (z výkazu zisku a ztrát) - Provozní výnosy jednorázové a nesouvisející s provozním majetkem + Provozní náklady jednorázové a nesouvisející s provozním majetkem + Výnosy z finančních investic a výnosové úroky - Finanční náklady související s provozně potřebným majetkem = Korigovaný provozní výsledek hospodaření Někdy je u metody DCF entity používáno označení peněžní toky do firmy (FCFF) nebo označení peněžní toky pro vlastníky a věřitele. Celkovou hodnotou podniku budeme rozumět výnosovou hodnotu investovaného kapitálu. Tuto hodnotu snížíme o hodnotu úročených dluhů k datu ocenění. Tato metoda implicitně počítá s plným financováním pomocí vlastních zdrojů. V závěrečném kroku oceňování k provozní hodnotě vlastního kapitálu přičteme hodnotu neprovozních aktiv k datu ocenění. Hodnotu podniku celkem určíme dle obecného výrazu [4]:

29 Vzorec 29: H b = FCF n t t= 1 + k t ( 1 i ), kde: FCF t - volné cash flow do firmy v roce t, i k n - kalkulovaná úroková míra (diskontní míra), - počet let předpokládané existence podniku. V praxi se většinou předpokládá, že podnik bude existovat nekonečně dlouho, proto je tato metoda spíše teoretická. Tento problém je řešen pomocí využití tzv. dvoufázové metody. Tato metoda vychází z představy, že budoucí období lze rozdělit na dvě fáze. První fáze zahrnuje jednotlivá období, pro které je oceňovatel schopen vypracovat prognózu volného peněžního toku pro jednotlivá léta. Druhá fáze obsahuje období od konce první fáze do nekonečna. Hodnota podniku za období druhé fáze označujeme jako pokračující hodnotu. Hodnota podniku dle dvoufázové metody se vypočítá takto [5]: Vzorec 30: H b = T FCFF + t ( 1 + i ) ( 1 i ) t= 1 k + k t PH T, kde: t - délka první fáze v letech, PH - pokračující hodnota, i k kapitálu. -kalkulovaná úroková míra na úrovni průměrných vážených nákladů Základní technikou propočtu pokračující hodnoty je tzv. Gordonův vzorec. Pokračující hodnota zde představuje současnou hodnotu nekonečně rostoucí řady peněžních toků. Pokračující hodnotu určíme [5]: Vzorec 31: PH FCFF i T + 1 = k g,

30 kde: T - poslední rok prognózovaného období, i k g fáze, - průměrné náklady kapitálu (kalkulovaná úroková míra), - předpokládané tempo růstu volného peněžního toku během celé druhé FCFF - volný peněžní tok do firmy. Takto získanou hodnotu podniku nazýváme hodnotou brutto. Tuto hodnotu je nutné upravit o hodnotu úročených závazků k datu ocenění a taktéž přičíst hodnotu provozně nenutného majetku. Tímto způsobem získáme konečnou hodnotu podniku. Odhad diskontní míry je důležitý pro tuto metodu, můžeme ji stanovit na úrovni průměrných nákladů kapitálu. Tyto náklady kapitálu odpovídají příjmům, které investoři očekávají ze svých investic do podniku. Průměrné náklady na kapitál vyjadřuje vzorec 32: Vzorec 32: WACC = n CK CK K VK K ( 1 d ) + n, VK kde: n CK - náklady na cizí kapitál, d - sazba daně z příjmu, CK - tržní hodnota cizího kapitálu, VK - tržního hodnota vlastního kapitálu, K - celková tržní hodnota investovaného kapitálu, n VK - náklady na vlastní kapitál. Náklady na cizí kapitál se stanovují jako vážený průměr z efektivních úrokových sazeb, které podnik platí z nejrůznějších forem cizího kapitálu. Výpočet je možno provést dle vzorce 33: Vzorec 33: D = n U t ( 1 d ) ( i) t= S kde: D - čistá částka peněz získaná výpůjčkou, U t d - úrokové platby, - sazba daně z příjmu, k t

31 S t N i - splátka dluhu za dohodnutý časový interval, - počet období, kdy jsou prováděny platby z dluhu, - hledaná úroková míra, pro kterou je rovnice splněna a která vyjadřuje výši efektivního úroku. Pro stanovení nákladů na vlastní kapitál je nejčastěji využíván model kapitálových aktiv CAPM, který stanovuje tzv. rizikovou prémii. Ta je chápána jako rozdíl mezi očekávaným výnosem cenného papíru a bezrizikovou mírou. Náklady vlastního kapitálu můžeme vypočítat dle vzorce 34: Vzorec 34: n VK = r + β ( r r ), f m f kde: n VK - náklady na vlastní kapitál, r f β r m - bezriziková výnosnost (v praxi používána výnosnost státních dluhopisů), - systematické tržní riziko, - očekávaná výnosnost celého trhu, (r m r f ) - prémie za riziko akcionáře Metoda kapitalizovaných čistých výnosů Tato metoda je metodou preferovanou v německy mluvících zemích. Jedná se o metodu netto, protože vede k přímému zjištění hodnoty vlastního kapitálu. Jsou rozlišovány dvě základní varianty metody kapitalizovaných čistých výnosů, a to v závislosti na tom, jak jsou chápány čisté výnosy. Varianta 1 Vychází z toto, že čistý výnos podniku má být určován na základě peněžních toků, tedy rozdílu mezi příjmy a výdaji. Varianta 2 Čistý výnos je odvozován především z upravených výsledků hospodaření. Je nutné dbát na zachování finanční rovnováhy, a proto je k tomuto účelu nutné sestavit propočet potřebných finančních zdrojů, tedy plán financování. [4]

32 Kombinované výnosové metody Jedná se o metody, které se snaží o kombinované ocenění, majetkové i výnosové. První z metod je Schmalenbachova metoda, nazývaná též jako metoda střední hodnoty, která se utvořila přímo v praxi a je u praktiků velice oblíbená, avšak nemá teoretické zdůvodnění, proto je nutné s ní zacházet opatrně. Druhou z metod je metoda kapitalizovaných mimořádných čistých výnosů, kde celkovou hodnotu firmy činí hodnota substance a hodnota firmy. [4] Metoda ekonomické přidané hodnoty Pojem ekonomická přidaná hodnota (EVA Ecomomic value added) se stále více prosazuje jak v ekonomické teorii, tak i v ekonomické praxi v zemích s vyspělou tržní ekonomikou. Základním principem této metody je, že měří ekonomický zisk, který podnik v tomto pojetí dosahuje, pokud jsou uhrazeny běžné náklady i náklady kapitálu. Ukazatel EVA je čistý výnos z provozní činnosti podniku snížený o náklady vlastního a cizího kapitálu. Obecná podoba vzorce EVA [4]: Vzorec 35: EVA = NOPAD CAPITAL * WACC kde: NOPAD - zisk z provozní činnosti podniku, Capital - kapitál vázaný v aktivech, který slouží operační činnosti podniku, tj. aktivech potřebných k hlavnímu provozu podniku, WACC - průměrné vážené náklady kapitálu. Tato metoda není využívána jen při oceňování podniku, ale i jako nástroj řízení podniku a motivování pracovníků a důležitý nástroj finanční analýzy [4] Metody založené na analýze trhu U podniků můžeme rozeznat dvě základní situace: 1. přímé ocenění na základě dat kapitálového trhu 2. ocenění metodou tržního porovnání

33 Přímé ocenění na základě dat kapitálového trhu V případě podniků se jedná často o situaci, kdy chceme ocenit akciovou společnost, jejíž akcie jsou běžně obchodovány. To znamená, že je k dispozici tržní cena akcií. Zdánlivě stačí vynásobit aktuální cenu počtem akcií. Získáme tzv. tržní kapitalizaci, která bývá často ztotožňována s tržní hodnotou podniku. Ve skutečnosti se však obě veličiny liší. První zdroj této odlišnosti je cena akcie. V praxi se vychází z průměrné ceny za poslední období. Délka tohoto období je však již věcí zkušenosti oceňovatele a charakteru trhu. Druhou možnou příčinou odlišností je v obecné rovině vztah mezi mezní a průměrnou hodnotou. Aktuální tržní cena je obvykle výsledkem prodeje zlomku celkového počtu akcií. Nelze jednoznačně předpokládat, že při prodeji sto procent akcií by cena byla v daný okamžik stejná. Zkušenost z vyspělých trhů naznačuje, že při koupi většího podílu akcií je cena vyšší oproti předcházejícímu stavu asi o %. [5] Ocenění metodou tržního porovnání Ocenění vyvozené z aktuálních cen vlastních akcií u nás i v Evropě připadá v úvahu jen pro omezený počet akciových společností. Pokud však potřebujeme ocenit jinou než akciovou společnost nebo akciovou společnost, jejíž akcie nejsou běžně obchodovány, jsme odkázání na metodu tržního porovnání. Obecně to znamená, že tržní hodnotu aktiva odvozujeme z informací o konkrétních cenách nebo tržních hodnotách obdobných aktiv. Metodu lze uplatňovat bez problémů jen tehdy, jsou-li rozdíly mezi aktivy malé. Není-li tato podmínka splněna, nastávají problémy. V případě podniků se pak často jedná o zboží téměř jedinečné. Nalézt plně srovnatelný podnik, jehož cena by byla k dispozici, je téměř nemožné. Přes uvedené výhrady se většinou bez tržního porovnání nemůžeme zcela obejít. Nejlepší podmínky jsou pro tuto metodu ve Spojených státech amerických. Zde je největší trh s podniky a nejlepší datová základna o těchto transakcích. [5] Ocenění na základě analýzy majetku Ocenění na základě analýzy majetku povede ke zjištění majetkové podstaty podniku, kterou často označujeme jako substanci neboli substanční hodnotu, a to

34 substanční hodnotu v širším slova smyslu. Substanční hodnota je pojata jako zastřešující pojem pro všechny varianty majetkového ocenění. Princip majetkového ocenění je jednoduchý a obecně srozumitelný. Majetková hodnota podniku je definována jako souhrn individuálně oceněných položek majetku. Od tohoto souhrnu je pak odpočtena suma individuálně oceněných závazků. Velikost majetkového ocenění je dána především množstvím a strukturou položek majetku a pravidly pro jeho ocenění. Majetkové ocenění lze členit v závislosti na tom, podle jakých zásad a předpokladů budeme oceňovat jednotlivé složky majetku. Prvním kritériem bude, zda předpokládáme další pokračování podniku, tj.: Vycházíme z předpokladu trvalé existence podniku, tj. gong koncern principu. Tím se dostáváme k ocenění především na principu reprodukčních cen. Nepředpokládáme dlouhodobější existenci podniku, čímž se dostáváme k likvidační hodnotě. [5]

35 3 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je ocenění vybraného podniku. Při oceňování podniku je nutné uvést, že jediná objektivní metoda oceňování neexistuje. Oceňovaný podnik se zabývá prováděním staveb, jejich odstraňováním a změnami. Společnost se také zabývá obchodní činností. Ocenění podniku bude provedeno na přání vlastníků společnosti ke dni Podnik bude oceněn na základě výnosových metod - metodou diskontovaných peněžních toků, konkrétně DCF entity, a metodou EVA. Vedlejším cílem je zjistit finanční situaci podniku. Vypočtené výsledky poskytnou majitelům společnosti podklad pro jejich budoucí rozhodování