Vda a vzdlanost ve stedovku

Transkript

1 Vda a vzdlanost ve stedovku Trvalo nkolik století, než se stedovká Evropa seznámila s antickou vdou, nauila se ji využívat a pokraovat na jejích základech. K rozšíení myšlenek a znalostí antiky pispl i rozvoj vdy v islámském svt, který v uritém období Evropu pedstihl. Zájem o vzdlání, vdecké poznatky a o vdu nebyl v prbhu djin lidstva vždy samozejmostí, u nkterých spoleností se vbec neprojevoval. I když v antickém ecku vznikaly významné myšlenky v oblasti filosofie a objevy v oblasti matematiky, fyziky, astronomie a lékaství, již ani ímané v nich píliš nepokraovali. I tak mla Evropa vynikající pedpoklady pro rozšiování tchto znalostí a myšlenek. Ale po rozpadu ímské íše trvalo adu století než si je stedovká Evropa osvojila a zaala dále rozvíjet. ímská íše v prvních stoletích našeho letopotu zahrnovala území od Britanie pes dnešní západní Evropu (hranici proti germánským kmenm ve stední Evrop tvoily eky Rýn a Dunaj), severní pobeží Afriky, Apeninský a Balkánský poloostrov a zasahovala pes dnešní Turecko hluboko do Asie. Odhaduje se, že poátkem 2. století n.l.v dob nejvtšího rozsahu íše žilo na ploše necelých 6 milion km 2 asi 55 milion obyvatel (ale uvádí se také až 120 milion). Úrove kultury a znalostí vdy a techniky byla na tehdejší dobu vysoká, o tom svdí dodnes zachované památky. eckou filosofii (Platon a Aristoteles žili ve 4. stol p.n.l.), znalosti matematiky, geometrie a fyziky (Thales a Pythagoras v 6., Euklides, Archimédes a Apolonius ve 3. stol. p.n.l.), astronomie (Ptolemaios ve 2. stol. n.l), lékaství (Hippokrates 4. stol. p.n.l.) a výtvarné a literární umní, které obdivujeme ješt dnes po více než 2000 létech, doplnili ímané o oblast práva (ímské obanské právo se uí dodnes) a organizaci státní správy. Galénovy spisy ze 2. stol.n.l. ovlivnily výuku i praktické provádní lékaství ješt v novovku. ímané postavili výborné silnice, akvadukty, pístavy, amfiteátry s vynikající akustikou, arény, lázn a další monumentální stavby, zabývali se i problematikou správného zakládání mst Ale po rozdlení ímské íše na západní a východní a po zániku její západní ásti v období sthování národ ( r. 476 n.l.) došlo k rychlému úpadku civilizace na úrove nevzdlaných, ale vítzných národ a kmen. V ím, který ml kolem r. 250 n.l. asi 1 milion obyvatel, zstalo v r. 535 n.l. (to ješt fungovaly proslulé Caracallovy lázn) jich jen 100 tisíc a do roku 580 jejich poet klesl na Ale stále byl sídlem prvního z pti kesanských biskup, který se pozdji po rozkolu církve stal papežem a tedy hlavou církve v západní a pozdji i ve stední Evrop. V sedmém a osmém století už se zachovalo v evropské ásti bývalé ímské íše jen nkolik vtších mst, akvadukty pestaly fungovat, postupn zanikaly i ímské silnice a rozpadající se stavby sloužily jako stavební materiál.

2 Ranné kesanství nevytváelo podmínky pro rozvoj vdy a studium pírody.. V byzantské íši dokonce císa Justinián I. zrušil v r. 529 athénskou akademii jako pohanskou instituci, která je v rozporu s kesanským myšlením. V následnických zemích po rozpadu západoímské íše upadaly znalosti pedchozích kultur v zapomnní a vtšina dnes známých vdeckých disciplin vbec neexistovala. Postupn se ale zaala objevovat snaha o pedagogické a praktické využití dosud známých poznatk filozofie a vdy a o vytvoení vzdlávacího systému, který ml obsáhnout tehdejší vdecké poznání. Významní pedstavitelé kesanského myšlení století oceovali dležitost tehdy známých obor vdy, Aurelius Augustinus pispl k rozšíení vdomostí o pírod. Domníval se, že poznání mže dovést lovka k víe a tato víra zase umožní lépe porozumt znalostem týkajícím se hmotného svta. Boethius peložil velkou ást Aristotelova díla a vytvoil základy latinské filosofické a vdecké terminologie. První uebnicové texty obsahující pehled encyklopedických informací vznikaly již v 5. a 6. století a na poátku 7. století sevillský biskup Isidor ve spisu Etymologia uvedl nejen souhrn tehdejších svobodných umní, ale zabýval se i dalšími obory jako právo, lékaství, anatomie, psychologie, zoologie, meteorologie, geografie, architektura, mineralogie, zemdlství a pod. Až do doby Karla Velikého se církev nezajímala o svtský stát a jeho zízení; ale za jeho vlády ( n.l.) došlo k spolupráci a vzájemné podpoe. Aby odstranil všeobecnou nevzdlanost, zaal Karel Veliký zakládat školy a pozval na n vynikající vzdlance své doby. Za tvrce stedovkého školství je považován anglosaský mnich Alcuin z Yorku, který založil klášterní školu v Tours a ta udala smr dalšímu vývoji. Základem vzdlání se stal systém "sedmi svobodných umní" (septem artes liberales) pocházející z antiky, který pedstavoval koncepci sekulární vzdlanosti oddlené od náboženských vd.. Skládal se z trivia a quadrivia, obsahem trivia byla dialektika (logika - o form myšlení a jejich zákonitostech); rétorika (o mluveném slov, etice, politice a pod.) a gramatika (o složkách jazyka, slovních druzích, vtách, o významu slov a pod.), do quadrivia byly zaazeny vdy, které se týkaly reálného svta a jeho popisu. Základem pírodovdných znalostí té doby byla matematika, která zahrnovala aritmetiku, geometrii, astronomii a hudbu (nauku o harmonii). Tento systém byl používán bez výrazných zmn až do konce 12. století, od 13. stol. se objevují pokusy o zaazení dalších vdních obor navazujících na nové poznatky, které do Evropy pišly z islámské oblasti. Karolinská doba sice nevzkísila antickou vzdlanost, ale inspirovala se jí a snažila se ji napodobit. Deváté a zaátek desátého století se proto oznauje jako první nebo též karolinské renesanní období. Dvr Karla Velikého se stal významným stediskem vzdlání a kultury.

3 Novými nositeli vzdlanosti se staly pedevším kláštery, kde se opisovaly staré rukopisy pedevším biblické texty, ale také spisy antických autor. Díky tmto opism se ada tchto dl dochovala do pozdjší doby, i když jejich obsah byl již znan vzdálen chápání stedovkých kesan.. V tomto období se také rozšiuje základní znalost tení a psaní i mimo oblast církve a klášter. Karel Veliký vydával svá naízení písemn a proto vyžadoval, aby jeho úedníci a dvoané umli íst a psát. Za jeho doby bylo vytvoeno nové jednoduché písmo, které se rychle rozšíilo a z nj vznikla pozdji malá písmena abecedy latinka (velká písmena byla pevzata z antických nápis). V architektue se zaíná objevovat románský sloh s nelomeným obloukem. Po smrti Karla Velikého se ale Francká íše brzy rozpadla a zbytek 10. století byl opt obdobím úpadku. Následující 11. a zejména 12 století již pinesla podstatný posun ve vzdlanosti a rozšíení vdomostí a myšlenek. Velký podíl na tom má scholastická filosofie (11. až 15. stol.), která se vyznauje uenými disputacemi, snahou o rozumové podepení církevních dogmat a precizní argumentací odvozenou z logiky a matematiky.. Gerbert z Aurillacu (pozdjší papež Silvestr II.) zavedl do výuky matematiky abakus (poítací desku), pro astronomii využívání astrolábu (pístroje pro urování polohy hvzd a jejich výše nad horizontem) a zasloužil se o postupné uplatování arabských íslic. V období vrcholné scholastiky (13. stol.) probíhají opt snahy o shrnutí všech vdomostí do knih, jsou znovu pekládána a komentována Aristotelova díla. Tomáš Akvinský, jeden z hlavních pedstavitel tohoto období, odstranil z nich pozdjší, hlavn arabské vlivy a pepracoval je do podoby odpovídající kesanskému pojetí.. Filozofický spor o tom, zda je víc forma nebo obsah dovedl k formulaci o významu formy jako mitelného pírodního jevu. Mikuláš z Oresme uveejnil první popis obecných souadnic a funkní závislosti, posuzoval prbh jev v ase a byl blízko k objasnní pojmu funkce jako rozšíení pojmu ísla. Podle jeho názoru mže být funkce nástrojem statickým nebo dynamickým a je pedurena ke zkoumání mitelných zákon pírody. Roger Bacon, další významná osoba tohoto období se na svou dobu nezvykle vnoval využití matematiky a experimentu v poznání svta. Dležitým krokem období scholastiky, který podstatn pispl k rozvoji vzdlanosti byl vznik univerzit.. Základem každé univerzity byla vždy fakulta teologická, dalšími fakultami byly lékaská a právnická a pozdji i artistická (z ní se vyvinula fakulta filozofická, která zahrnovala i pírodní vdy). Jako první vznikla univerzita v Bologni (1088), následovaly další - Paíž (1150), Oxford (1167), Modena (1175) a Cambridge (1209). Na konci 15. stol. existovalo v Evrop již 52 univerzit. Velkým pínosem bylo dále získání pístupu k poznatkm dosaženými v arabském svt, protože jeho vzdlanostní pevaha v té dob byla znaná. Podílely se na tom kížové výpravy ale pedevším dobytí Toleda v roce Spisy uložené v toledských knihovnách otevely cestu k rozsáhlému ddictví antických text, které bylo možno pekládat do latiny. Dležitý byl také kontakt s Byzancí, odkud byly získány další díla, která formovala vývoj stedovkého myšlení (m.j. nkteré dialogy Platónovy).

4 Toledská pekladatelská škola se ve 12. a 13. století stala nejvýznamnjším evropským pekladatelským centrem z arabštiny a znanou mrou se podílela na seznámení jak s díly antické vdy, literatury a filozofie, tak i s novými výsledky arabské vdy, zejména z oblastí filozofie, matematiky, astrologie, fyziky, geografie, lékaství, jazykovdy a historie. Do Toleda picházeli vzdlanci z evropských zemí a peklady do latiny byly spojeny s vytváením nové vdecké terminologie. Do Evropy se tak vrátily antické vdecké a filozofické spisy jako celky, i když jejich peklady nebyly vždy píliš dobré. Nepinášely sice zcela nové myšlenky a znalosti, ale jednalo se o pvodní díla, a detailní argumentaní postupy a zdvodnní a tak pedagogický pínos vdy mohl být vystídán objevitelským pístupem. Tehdejší nositelé vzdlanosti nebyli vdci v našem slova smyslu, jejich cílem nebylo vtšinou objevovat nové zákonitosti, ale pebírat antické ddictví a aplikovat je v kesanském prostedí. Platil názor, že vda je vcí rozumu a nikoli rukou a nebyla proto propojena s vlastní aplikací v praxi. Rozhodující role experimentu ve vdecké metodologii se sice objevuje již ve scholastice, nap. u Rogera Bacona, ale jeho výrazné rozšíení lze zaznamenat až v období renesance. V dob vrcholící scholastiky pekonali evropští vzdlanci úrove antiky a arabského svta v oblasti matematiky (bylo nap. nalezeno ešení kubických rovnic a zaala se používat písmena pro oznaení promnných veliin). Významným matematikem na poátku 13.stol byl Leonardo z Pisy (Fibonacci). Ten zavedl poítání se zápornými ísly.jeho Fibonacciho posloupnost souvisí s problémem zlatého ezu v geometrii a s mnoha dalšími problémy. Hlavním pínosem ale bylo objevení významu matematiky pro další vdní obory.. Od konce 12. století se také již projevuje soustavný vliv nových vdeckých a filosofických zdroj. Peklady antických dl jsou doplovány o výklad a myšlenky arabských vdc, léka a filosof. Scholastití myslitelé se k antickému a arabskému vdeckému a filosofickému myšlení mnohdy stavli kriticky. Vyskytovaly se názory zakazující používat Aristotela a arabské komentáe k nmu, protože se jedná o pohanské bludy, které dezinterpretují svt.. Jinde byl zase Aristoteles kritizován proto, že jeho výklad pírody je píliš spekulativní a málo využívající matematiku nebo experimenty. Ale antické a arabské myšlenky a poznatky již pevn zakotvily v evropském latinském prostedí, staly se nedílnou souástí dalšího vývoje stedovké filozofie a vdy a výrazn se podílely na rstu evropské vzdlanosti. V dalších stoletích až do konce stedovku dochází pak nutn ke stetm tchto nových znalostí a výklad svta s dosud uznávanými. Dívjší snaha o spolupráci vdy a náboženství (ne vždy bezproblémová) z období ranné scholastiky mizí. Univerzity produkují stále více vzdlanc, jejich znalosti rostou a mnozí se dostávají do spor s oficiálními názory církve. Období pozdní scholastiky ( stol.) pináší již výrazný rozvoj pírodních vd a pipravuje se tak na nástup nového vku, kterému souasný stav znalostí nestaí.

5 V astronomii se k novým objevm ješt dlouho nedosplo. To, že Zem musí být kulatá, dokázal již Aristoteles pozorováním stínu Zem na Msíci pi zatmní. Podle Ptolemaiovy geocentrické soustavy byla Zem stedem vesmíru, kolem ní v první sfée obíhal Msíc,ve druhé planety Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter a Saturn a ve tetí, ve sfée stálic, se pohybovaly ostatní hvzdy spolu s oblohou. Tento model pomrn vyhovoval polohám tles na obloze a. byl považován stále za oficiáln platný a církví uznávaný. Za jeho kritiku a zpochybování se i upalovalo. Teprve v roce 1543 vydal Mikuláš Koperník.v Norimberku své dílo Šest knih o obzích nebeských tles, ve kterém dovozoval, že stedem vesmíru je Slunce. Zem je jen jednou z jeho planet. I pak se geocentrický model udržel až do zaátku 17. stol.. Teprve vynález a použití dalekohledu umožnil G. Galilei v roce 1609 pozorovat msíce Jupitera a následné Keplerovy objevy a z nich odvozené zákony obh planet prokázaly platnost Koperníkovy teorie. Dobu mezi antikou a poátky rozvoje zájmu o vzdlání a vdu v Evrop peklenul arabský svt, který se pibližn v dob vlády Karla Velikého, za vlády Hárun al Rašída ( ) stal stediskem vzdlanosti a kultury. Kolem r. 830.vznikl v Bagdádu Dm moudrosti, ve kterém mli pracovat význaní vdci, filosofové, myslitelé a lékai tehdejšího islámského svta. Úkolem pekladatel bylo peložit do arabštiny spisy antických filosof a vdc, které. byly získávány hlavn v Byzanci. Je ironií osudu, že tato pracn vyhledávaná díla byla jen ást tch, která byla uložena v Alexandrijské knihovn. Ale ta byla zniena v r. 643, když Arabové dobyli Egypt..Z mnoha arabských vdc té doby jsou nejastji uvádni Avicenna a Averroes. Avicenna (Ibn Sína, ) léka, básník a filosof, dokázal spojit antické ddictví (Aristotela a novoplatoniky) s poznatky arabsky píšících filosof. Jeho Kánon medicíny sloužil dlouhá staletí jako základní text evropských znalostí o lékaském umní. Averroes (Ibn Rušd, ) filosof, právník a léka je významnou postavou arabské filosofie. Ve svých komentáích nezstal u výklad Aristotelových myšlenek, pokusil s i o porovnání výklad daných problém s formulací jiných autor a doploval je také svými vlastními úvahami.. Na rozdíl od stedovkého kesanského pojetí se v arabském svt filosofie a vda pomrn výrazn oddlila od náboženství. Menší závislost na náboženských strukturách byla jedním z hlavních podnt pro jejich rozvoj. Vládnoucí vrstvy mly o nj zájem, podporovaly jej a dokázaly jej chránit proti ortodoxním reakcím ze strany islámské náboženské elity. Když ve druhé polovin 11. stol.tento zájem a podpora opadl a naopak vzrostl vliv náboženského fundamentalismu, zmnily se podmínky pro práci s filosofickými a vdeckými materiály. Výsledkem byl úpadek vdecké innosti. Novým nositelem pokroku ve vd a vzdlanosti se stává Evropa.

6 Stedovk pinesl adu nových technických vynález a objev - mení asu mechanickými hodinami, vodní a vtrné mlýny a vbec využití síly vody a vtru, astroláb pro urení polohy lodí na moi, z íny se do Evropy dostal kompas, stelný prach a zbran, papír, pstování bource morušového. Velmi dležitým pro rychlé šíení informací a vzdlání se stal vynález knihtisku (Gutenberg, kolem r. 1450). Ve stavitelství nastupuje koncem 12. stol. gotický sloh vyznaující se zejména lomeným obloukem a vertikálním uspoádáním, které vzbuzuje optický dojem odhmotnní a piblížení k Bohu. Ješt dnes obdivujeme stavby té doby, jejich vznosné konstrukce se smlými klenbami, oprným systémem a štíhlými vžemi vzpínajícími se k nebi jako symbol prosících dlaní. Obdivujeme také mozky, dovednost a ruce jejich tvrc, kteí je dokázali postavit s tehdejšími omezenými technickými možnostmi. Pes tyto nádherné stavby zstala vtšina stedovkých mst daleko za svými ímskými pedchdci. Jen málo z nich bylo stavno podle pedem stanoveného plánu s rovnými ulicemi a jejich pravoúhlým kížením. Sevena hradbami, mla vtšina mst sice své chrámy, paláce a honosné domy, ale jejich podstatnou ást tvoily úzké kivolaké ulice, do kterých se vyhazovaly a vylévaly odpady a tak se stávaly semeništm nemocí a tehdy tak astých smrtonosných epidemií. V oblasti filosofie a vdomostí o pírodních vdách se stedovká Evropa dostala na úrove, kterou znal antický svt ped více než 1000 let, doplnnou o novjší arabské poznatky. Ve vd tedy mnoho nového nepinesla. Vytvoily se v ní ale velmi dobré podmínky pro další rozvoj vzdlanosti. A ten se rychle dostavil a pinesl výsledky. V následujícím století a zvlášt v období renesance je už Evropa jednoznan hlavním nositelem pokroku a nových vdeckých objev. Zpracoval: ing.jií Valenta