prof.vojtěchovi Ullmannovi ( )

Podobné dokumenty
zavádím 2. v = c = 2 k. w = 2 k2. u ( S*) 1 (d2 R / d t2). R = q0 = = současnost 2 k2 (d R / d t)2 1 v2 / c2

Kosmologie II. Zdeněk Mikulášek, Základy astronomie + U3V, 10. května 2018

Funkce expanze, škálový faktor

Složení hvězdy. Hvězda - gravitačně vázaný objekt, složený z vysokoteplotního plazmatu; hmotnost 0,08 M ʘ cca 150 M ʘ, ale R136a1 (LMC) má 265 M ʘ

Einsteinových. podle množství. dá snadno určit osud vesmíru tři možné varianty

KULOVÁ ZRCADLA. Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Optika - Septima

2. Statistický popis plazmatu

Do vyučovacího předmětu Seminář z matematiky a fyziky jsou začleněna tato průřezová témata:

Hvězdný vítr. Ústav teoretické fyziky a astrofyziky Masarykova univerzita, Brno

*-*-* Poznámka : = veličinový ( rozměrový ) pohled na složité rovnice ( a popis pocení koně ) ze str. 80 :

Mocniny. Nyní si ukážeme jak je to s umocňováním záporných čísel.

Měření povrchového napětí kapaliny metodou maximální kapky

Předmět: Technická fyzika III.- Jaderná fyzika. Název semestrální práce: OBECNÁ A SPECIÁLNÍ TEORIE RELATIVITY. Obor:MVT Ročník:II.

Kinetická teorie ideálního plynu

Vesmírné perpetuum mobile. Zdeněk Mikulášek, Ústav teoretické fyziky a astrofyziky MU

Poměrní ukazatelé. Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Projekty - Vybrané kapitoly z matematické fyziky

[GRAVITAČNÍ POLE] Gravitace Gravitace je všeobecná vlastnost těles.

Vývoj Slunce v minulosti a budoucnosti


České Vysoké Učení Technické v Praze Fakulta Elektrotechnická. Astrofyzika. Petr Kubašta. Vypracované otázky od Milana Červenky (verze z 14.5.

Astronomická pozorování


Iracionální nerovnice a nerovnice s absolutní hodnotou ( lekce)

VY_32_INOVACE_FY.19 VESMÍR

Zápočet z fyzikálního semináře 102XFS

D. Halliday, R. Resnick, J. Walker: Fyzika. 2. přepracované vydání. VUTIUM, Brno 2013

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

Úvod do neeukleidovské geometrie

Maticová optika. Lenka Přibylová. 24. října 2010

GEOMETRICKÁ OPTIKA. Znáš pojmy A. 1. Znázorni chod význačných paprsků pro spojku. Čočku popiš a uveď pro ni znaménkovou konvenci.

laboratorní řád, bezpečnost práce metody fyzikálního měření, chyby měření hustota tělesa

Magnetické pole drátu ve tvaru V

eh_ Pane Wágner ( )

Měření ohniskových vzdáleností čoček, optické soustavy

LOKÁLNÍ EXTRÉMY. LOKÁLNÍ EXTRÉMY (maximum a minimum funkce)

III. STRUKTURA A VLASTNOSTI PLYNŮ

Základní jednotky v astronomii

ČLOVĚK A ROZMANITOST PŘÍRODY VESMÍR A ZEMĚ. GRAVITACE

2.6.5 Další použití lineárních lomených funkcí

(1 + v ) (5 bodů) Pozor! Je nutné si uvědomit, že v a f mají opačný směr! Síla působí proti pohybu.

Jsou tři druhy výrazů, které jsou fuj a u kterých je třeba jisté ostražitosti. Jsou to:

Část A strana A 1. (14 b) (26 b) (60 b) (100 b)

Vnitřní energie, práce, teplo.

ŘEŠENÍ KVADRATICKÝCH A ZLOMKOVÝCH NEROVNIC V ŠESTI BODECH

Návod k používání puškohledů

Posudek práce předložené na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze

TEMATICKÝ,časový PLÁN vyučovací předmět : matematika ročník: 5. Školní rok_2014/2015 vyučující: Lenka Šťovíčková. Zařazená průřezová témata OSV OSV

Příklady Kosmické záření

Úvod do moderní fyziky. lekce 7 vznik a vývoj vesmíru

I:!l<I""''''''"im II tereslrkkó

Základy spektroskopie a její využití v astronomii

Obsah V jakém vesmíru žijeme? Procházka vesmírem První sekunda vesmíru

Funkce dvou proměnných

Astronomie, sluneční soustava

Newtonův gravitační zákon. antigravitace

1 Tepelné kapacity krystalů

TÍHOVÉ ZRYCHLENÍ TEORETICKÝ ÚVOD. 9, m s.

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE MATEMATIKA 4. BÁRTOVÁ, VOJTÍŠKOVÁ

α = 210 A x =... kn A y =... kn A M =... knm

8. ročník - školní kolo

Témata semestrálních prací:


4. Lineární (ne)rovnice s racionalitou

A x A y. α = 30. B y. A x =... kn A y =... kn B y =... kn. Vykreslení N, V, M. q = 2kN/m M = 5kNm. F = 10 kn A c a b d ,5 2,5 L = 10

4. Lineární nerovnice a jejich soustavy

STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA STROJNICKÁ A STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA PROFESORA ŠVEJCARA, PLZEŇ, KLATOVSKÁ 109. Josef Gruber MECHANIKA

Rovnice matematické fyziky cvičení pro akademický školní rok

Základní radiometrické veličiny

A B C D E F 1 Vzdělávací oblast: Matematika a její aplikace 2 Vzdělávací obor: Matematika 3 Ročník: 6. 4 Klíčové kompetence.

Matematika. Vlastnosti početních operací s přirozenými čísly. Sčítání a odčítání dvojciferných čísel do 1 000, zpaměti i písemně.

Určení předmětů, jejich formy a témata pro profilovou část maturitní zkoušky v roce 2011/12 v jarním i podzimním termínu

Dějiny vesmíru. v kostce. Zdeněk Mikulášek, Ústav teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně

ZDM PŘÍMÉ NOSNÍKY. Příklad č. 1. Miloš Hüttner SMR2 ZDM přímé nosníky cvičení 09. Zadání

Výsledky základní statistické charakteristiky

1.4.1 Inerciální vztažné soustavy, Galileiho princip relativity

O původu prvků ve vesmíru


Odraz světla na rozhraní dvou optických prostředí

Fz =a z + a z +...+a z +a z =

OPTIKA - NAUKA O SVĚTLE

Matematika IV 9. týden Vytvořující funkce

Cvičení z termomechaniky Cvičení 8.

Teorie reaktivního pohonu

SPECIÁLNÍCH PRIMITIVNÍCH FUNKCÍ INTEGRACE RACIONÁLNÍCH FUNKCÍ

MĚŘENÍ ABSOLUTNÍ VLHKOSTI VZDUCHU NA ZÁKLADĚ SPEKTRÁLNÍ ANALÝZY Measurement of Absolute Humidity on the Basis of Spectral Analysis

Experimentální realizace Buquoyovy úlohy

Kvadratická rovnice. - koeficienty a, b, c jsou libovolná reálná čísla, a se nesmí rovnat 0

Jak pracovat s absolutními hodnotami

ZÁŘENÍ V ASTROFYZICE

Aproximace posuvů [ N ],[G] Pro každý prvek se musí nalézt vztahy

c ÚM FSI VUT v Brně 20. srpna 2007

9.1 Definice a rovnice kuželoseček

Dynamika proudících plynů

Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno

Odhad změny rotace Země při změně poloměru

4. Akustika. 4.1 Úvod. 4.2 Rychlost zvuku

Teplota jedna ze základních jednotek soustavy SI, vyjadřována je v Kelvinech (značka K) další používané stupnice: Celsiova, Fahrenheitova

Gymnázium Dr. J. Pekaře Mladá Boleslav

9. Struktura a vlastnosti plynů

Transkript:

prof.vojtěchovi Ullmannovi (30.04.2003 ) Pane profesore, protože někteří přátele ( spíše amatéři fyzici ) se mě často ptají proč zavádím tu svou novou konvenci 2. v = c = 2 k. w = 2 k 2. u ( S*), tak jsem se pokusil zde na to odpovědět a vysvětlit proč : že má toto zavedení stejný logický princip jako zavedení deceleračního parametru a vztahů k pohybovým rovnicím ; Pokuste se >přemoci se< a prostudovat si mé laické úvahy.děkuji. Podle Vl.Vanýska Základy astronomie a astrofyziky z r. 1980, str.443 je decelerační parametr : 1 (d 2 R / d t 2 ). R ----- = q0 = ------------------- pro t = t0 = současnost 2 k 2 (d R / d t) 2 Z výrazu rovnice dedukuji jednoduše, že čitatel je menší než jmenovatel a logicky je v čitateli rychlost nadruhou a ve jmenovateli také rychlost nadruhou. ( při k*. v = c = 1 ) Literatura dále uvádí, že decelerační parametr (bezrozměrné číslo) se pohybuje v rozmezí 0 < q < A Vanýsek uvádí, že při : q < ½ je expanze vesmíru hyperbolická q --> 0 čili v -->0 ; c = 1 q = ½ = k 2 q 0 je expanze vesmíru parabolická c 2 q = v 2 = k 2 w 2 = k 4 u 2 /q q > ½ je expanze vesmíru eliptická q --> 1 čili v --> 1 ; c = 1 což ale znamená némlich stejný úmysl v bleděmodrém jako má Lorentzova transformace,. a následně její opravný činitel = 1 v 2 / c 2 Prostě škála všech rychlostí je k*. v = c = 1, kde k* pulsuje 0 < k* < 1 Čili : sjednotím-li to vše dohromady, Vanýska s mou volenou konvencí, pak bude : 1 v 2 k 2. w 2 2 k 4. u 2 ---- = ---- = q = k 2. q0 = --------- = ---------- 2 c 2 c 2 c 2 2. v = c = c = 2 k. w = 2 k 2. u ( S*) c 2 /2 = v 2 = c 2. q = c 2. k 2. q0 = k 2. w 2 = 2 k 4. u 2 q0 stav decelerace v době = současnost; budiž také q0 qw (index w věk vesmíru) q stav decelerace v době kdykoliv v průběhu dějin vesmíru q0. k 2 = q ( tady by ty indexy měly být asi otočeny? ) což znamená, že moje konvence (S*) a Vaše konvence pro decelerační parametr jsou smyslem stejné. q0. k 2 k 2 w 2 2 k 2 w 2 2 k 2 u 2 ------ = ------- = -------- = -------- q v 2 c 2 w 2 d 2 R u 2 ------. R ------. xv d t 2 xv u 2 w 2 1 q v 2 ------------- = ------------- = ----- = ----- = ------- = q0 = ------ = ------ ( 1 ) d R w 2 w 2 c 2 2. k 2 k 2 c 2. k 2 ( ----- ) 2 d t t0 = tw

pozor : zde až doposud psané k nerepresentuje křivost jak je v pasážích učebnice str. 442 až 444 Vanýska interpretováno. A všímavé oko si všimlo, že : q0 w 2 2 w 2 2 u 2 2 tc 2 tv 2 tv ------ = ------ = -------- = ------- = ------- = ------- = ---- ( a ) q v 2 c 2 w 2 tw 2 tc 2 tw což znamená porovnávat decelerační parametr současný q0 s deceleračním parametrem průběžným q po celé dějiny zda se neměnil, nebo jak se měnil. Asi se neměnil a lze dedukovat, že vesmír se musí rozpínat stále parabolicky, tedy přesně kritickou rychlostí a má tedy i kritickou hustotu. přesně! Podle literatury je : u / R = H ==> H = xv / (tw. xv ) Vanýsek str. 443 uvádí rovnici pro křivost ( současnou ) : k = 1 / c 2 ( Rt=0 2. H0 2 ( 1 2 q0 ) (*) a uvádí pro průběžný decelerační parametr rovnici : 4 G. q = --------. CH 3 H 2 kde zavedu CH bude případná chyba ve Vanýskovi, tedy je to opravný činitel pro (1) POZOR! : protože nechci měnit smysl svého písmenka k, tak >opravím< ve Vanýskovi jeho písmenko pro křivost k na K = křivost. Od nyní bude Vanýskova rovnice (**) pro křivost : K = 1 / c 2 ( Rt=0 2. H0 2 ( 1 2 q0 ) (**) Upravím (**) : K. c 2 = R 2 H 2 2 qk 2. R 2 H 2 K. c 2 = c 2 (2. k 2. w 2 / c 2 ). c 2 2. k 2. w 2 K. c 2 = c 2 2. k 2. w 2 0. c 2 = c 2 pro nulovou křivost souhlasí s konvencí Rovnici (1) si ještě upravím (vynecháním číselného nesmyslu, tj. vynechám čísla 4 / 3 ) na : 2.G. 2.G. M*. tw 2 2.G. M* (1) 2. k 2 q0 = 2 q = ---------. CH = -----------------. CH = -----------. CH H 2 x 3 *c 2. *x Zde M* znamená, že ještě není určeno zda m anebo m0. A protože 1 / H 2 = tw 2 věk vesmíru, tak k němu musí korespondovat nějaký poloměr R, tedy vyjde ve jmenovateli (1) buď *c 2 nebo *w 2 nebo *u 2, kteréžto může být ovšem vybráno až v důsledku tvarování M* do rovnováhy. 2. k 2 q0 2.G. 2.G. M*. tw 2 2.G. M* (1) ---------- = -----------. CH = ------------------. CH = ----------------. CH 2 q H 2. 2 q x 3. 2 q *c 2. *x. 2 q k 2 q0 G.. c 2 G. M*. tw 2. c 2 G. M*. c 2 (1) ---------- = -----------. CH = ------------------. CH = -----------------. CH q H 2. k 2.w 2 x 3. k 2.w 2 *c 2. *x. k 2.w 2 k 2 q0 k 2 tv 2 2.G. M*. c 2 (1) ---------- = ------------ = ----------------- = ------------------. CH q tc 2 *c 2.*x.2. k 2.w 2 a když si zopakujme, že je : k 2 q0 k 2 w 2 2 k 2 w 2 2 k 2 u 2 2 k 2 tc 2 k 2 tv 2 ------ = ------- = -------- = -------- = --------- = ------- ( a ) q v 2 c 2 w 2 tw 2 tc 2

pak : k 2 tv 2 2.G. M*. c 2 ------------ = ----------------- = ------------------. CH a modré útvary jsou jedničky, tak : tc 2 *c 2.*x. 2. k 2.w 2 2.G. M* (a) 1 = ------------------. CH *c 2.*x M* >musí< korespondovat podle m / m0 = xc / xv., plyne to z Lorentze, tedy buďiž : m = ( c 2 v tc ) anebo m0 = ( v 2 c tv ) a v rovnici (a) je vidět rozdíl mezi (1) v té dvojce Nyní pozor : bylo řečeno, že : tedy vyjde ve jmenovateli (1) buď *c 2 nebo *w 2 nebo *u 2, kteréžto může být ovšem vybráno až v důsledku tvarování M* do rovnováhy. 2.G. M* c 2. G. ( v 2 c tv ) G. tv G. w (a) 1 = ----------------. CH = --------------------. CH = ----------. CH = -------. CH *c 2.*x v 2 c 2. xc tc v Je vidět, že přecejen Vanýsek měl v rovnici chybu, tedy bude : CH = v / w a rovnice (1) opravená je : 4 G. 4. G. m0. tw 2 v G. ( v 2 c tv ).v G. m0. v q = ---------. CH = ---------------------. ---- = ------------------- = ------------- 3 H 2 (3) xc. xhv 2 w c 2. xc. w 2 v 2. xc w G. m0. v G. m0 tv G. m tv q = ------------- = ----------. ---- = 1 = ----------. ---- v 2. xc. w w 2. xv tw w 2. xc tw 4 G. 4. G. m0. tw 2 tc 4. G. m0 tw q = ---------. CH = ---------------------. ---- = ---------------------. ---- 3 H 2 (3) xc. xhv 2 tv (3) xhv 3 H 2 tv a stojí za povšimnutí, že tw tc 2 ---- = ---- tv tv 2 A tak Vanýskova rovnice pro decelerační parametr musí mít tvar poopravený o gravitační rudý posuv, ten, co je zodpovědný za ohyb fotonu při jeho průletu kolem Slunce. : 4 G. q = ---------. ------ 3 H 2 a proto i Lorentzův opravný činitel = 1 v 2 / c 2 trpí toutéž závadou.a trpí jí i Heisenbergrův princip neurčitosti nelíbí se Vám to? Mě ano. ( doufám, že tu není chyba >překlepová<, pokud je, tak se opraví ) Vanýsek dále uvádí pohybové rovnice, ale : ( ale není to dobře )

(d R / d t ) 2 c 2 8. G. ------------- c 2 + ----------- = ------------- první pohybová rovnice R 2 R 2 3 (d 2 R / d t 2 ) (d R / d t ) 2 c 2 8. G. p 2 ------------ + ------------- + ----------- = ------------ druhá pohybová rovnice R R 2 R 2 c 2 Celá gigantochyba, kterou fyzika dělá je, že nepřipouští možnost tři dimenzí času a nerespektuje různé chody-tempa-odvíjení každé časové dimenze, které jsou příčinou změny velikosti hmotnosti. 01.05.2003 ing. Josef Navrátil, Kosmonautů 154, Děčín 405 01, Czech Republic e-mail : j_navratil@volny.cz www : www.volny.cz/j_navratil http://big-bang.webpark.cz/ **********************************************************************************. ( Opsal jsem to, ale už nevím odkud. ) Pro rozdíl mezi rychlostí světla c a neutrin v pak platí : (c-v)/c = (tný-tgamma)/tný <10-8 tedy : t v (c - v) = c (t v - t g ) ct v - vt v = ct v - ct g vt v = ct g xv. tw xc. tc xv. 2.k. tc xc. tc ------- = ------- => ----------------- = -------- tc tc tc tc symbolicky : 0. 1. 1 ------- = ------- 1 1 porovnám s mou konvencí : c * > c > w = w > u xc > xv < xc > xv ------- ----------- ----------- ---------- tc = tc < tw = tw 2.k. tc = tw ; 2.k. xc = xhv ; 2.k. xv = xc Rozdíl mezi těmito rychlostmi ( fotonu a neutrina ) je vlastně rozdíl dilatačních časů.anebo vztah etalonu času k jiným chodům času.