říje 2009 Ladislav Jakl: Absurdí rozhodutí Ústavího soudu Václav Klaus: Existuje společá evropská idea? Ja Eichler: Zrušeí radaru eí tragédie Ladislav Tajovský: Osmdesát let od pádu a ewyorské burze Ja Skopeček: Devadesát let Jamese Buchaaa Opletalova 37 110 00 Praha 1 Tel./fax: 222 814 666 e-mail: cep@cepi.cz www.cepi.cz CEP Newsletter Cetra pro ekoomiku a politiku Registrace MK ČR E 11024 Ústaví soud zrušil volby. Na předčasých volbách se přesvědčivou, vysoce adústaví většiou shodly madátem voličů obdařeé politické reprezetace v obou komorách ašeho parlametu. Je dobře, že aše ústava eumožňuje příliš sadé vyhlášeí předčasých voleb. Tyto předčasé volby byly ale svoláy po třech letech maré sahy politických reprezetací dát republice fugující vládu dispoující většiou v Poslaecké sěmově. Po třech letech si tyto reprezetace řekly, že je aejvýš legitimí jít zpět k voliči a echat další krok a ěm. Ústaví soud toto považoval za porušeí ústavích pricipů. Tím zcela rozvrátil vzájemou vyvážeost rolí jedotlivých ústavích istitucí. Jsa jedím z hráčů, svou hrou vymezujících prostor jede druhému, ozačil se i za rozhodčího a dál přitom aktivě hraje. Ústaví zákoy Ao, pokud echceme žít v demokratuře, v systému brutálí advlády aktuálí většiy, musíme se opírat o pravidla, která politickému systému zaručují základí stabilitu a odolost vůči kojukturalismům. Přesě z toho důvodu existují v parlametích demokraciích ústavy. Přesě z toho důvodu existuje i istitut ústavích zákoů. Absurdí rozhodutí Ústavího soudu Ladislav Jakl tajemík prezideta republiky Každý systém, tedy i systém politické demokracie, musí dispoovat ve vzájemé vyvážeosti dvěma pricipy, dvěma vlastostmi. Pružostí, akceschopostí, operativostí a aopak odolostí a stabilitou. Žádý z pricipů by eměl převládat, systém esmí být rigidí a bráit užitečým rozhodutím, stejě tak ale esmí podléhat každému poryvu účelových, krátkodechými zájmy motivovaých zásahů moci. Potřeba této vyvážeosti je řešea jedak rozděleím obou pricipů v růzé míře mezi jedotlivé pilíře moci, tedy mezi legislativu, justici a exekutivu, plus ještě uvitř každého pilíře apříklad v aší ústavě ještě jistou 1200 1000 800 600 400 200 0 říjový graf cepu 1993 1994 1995 1996 1997 Státí dluh ČR Státí dluh (mld Kč) Prame: Miisterstvo fiací 2009 dvouhlavostí, tedy zdvojeím istitucí každého z pilířů, tedy exekutivy a vládu a prezideta, justice a obecé soudy a Ústaví soud, legislativy a Poslaeckou sěmovu a Seát, přičemž druhý z dvojice vždy reprezetuje spíše ou stabilitu, zatímco te prví operativost. Všechy istituce k plěí své fukce mají odpovídající ástroje. Kupříkladu operativí věci může vláda řešit ařízeími či vyhláškami. Práví řád v tomto smyslu eí je souborem stálých pravidel, a základě kterých hrají svou hru jedotliví hráči politické hry. Má plit i obě zmíěé fukce. Má být schope jak absorbovat uté aktuálí změy, tak zároveň chráit pravidla, zaručující podstaté zaky demokracie. Proto existuje soubor orem, které jsou vůči změám odolější. Jsou to ústaví zákoy. Ústavodárce mohl jejich odolost řešit růzým 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 s
NEWSLETTER říje / 2009 způsobem. Mohl staovit růzá kvóra, třeba i mohem vyšší, ež jaké máme v ústavě my. Ale eudělal to. Vystačil si s třípětiovou většiou. Tím dal ajevo, že sáhout po těchto chráěých ormách emá být sadé, emá to ale být zase emožé či téměř emožé. Nebo mohl ústavodárce zakotvit u ěkterých poteciálích změ utost souhlasého postoje více ústavích istitucí. Ale eudělal to. Vystačil si s istitutem ústavích zákoů. Kde je oběť? Nedávo jsem besedoval s ěkolika ústavími soudci a položil jim při té příležitosti otázku: mluvíte v souvislosti s ústavím zákoem o zkráceí volebího období Poslaecké sěmovy o ústavím zločiu. Pak se ale musím ptát: kde je ta mrtvola? Vůbec jsem tím echtěl zlehčovat potřebu ochray ústavích pricipů. Je jsem chtěl azačit, že smysl těchto pricipů přece stojí a padá s jejich efektem, s dopadem a životy lidí, a jejich jistoty, a jejich svobody. Kdo byl zraě, komu teče krev? Bylo mi, jak jsem předpokládal, opovězeo, že to ústava byla poraěa. A že ústava by měla být dobře vypadající stará dáma, což ale ebude možé, pokud ji budeme od mládí podrobovat plastikám. Také v tom ázoru slyšíte šustěí papíru? Také Vám tam chybí zamyšleí ad tím, jaké skutečé újmy by při růzých postupech mohly být způsobey? A komu? To ústaví soudce ezajímá. Nevidí ústavu a práví řád jako ástroj ochray zájmů občaů, ale jako autoomí orgaismus, který vidí, slyší, krvácí a cítí bolest. Při tomto viděí je lhostejé, že vpád do již vyhlášeých voleb emůže být zájmově eutrálí. Že jedy poškodil, jiým pomohl. Že tím byla arušea korektost soutěže. Ústaví soud si elámal hlavu takovými detaily, jakým je třeba překročeí lhůty podáí této ústaví stížosti o celý měsíc, ebo kvalifikovaostí podáí. Nelámal si hlavu ai tím, že vyhlášeí voleb se týká je termíu a ikoli samotého zkráceí volebího období. Především se ale ezabýval odstavcem 2 79 zákoa o Ústavím soudu, ve kterém se jasě píše, že Ústaví soud sice může a ávrh stěžovatele odložit vykoatelost rozhodutí (v ašem případě o vyhlášeí předčasých voleb), ale je tehdy jestliže to ebude v rozporu s důležitým veřejým zájmem a jestliže by výko rozhodutí zameal pro stěžovatele epoměrě větší újmu, ež jaká při odložeí vykoatelosti může vzikout jiým osobám. Skutečě hrozila poslaci Melčákovi podle Ústavího soudu epoměrě větší újma ež politickým straám, voličům, velké části veřejosti? Máme čekat salvu ústavích stížostí, že korektost politické soutěže uprostřed volebí kampaě byla hrubě arušea? Umí ěkdo spočítat poteciálí újmy desítek politických subjektů? Zabýval se tím ěkdo? Každý z pilířů ústavího systému musí mít hraice svých dispozic. Tyto hraice vymezují dispozice jiých ústavích istitucí. Ústaví soud je vymeze právě ústavími zákoy, a jejichž dodržováí ostatě skládají ústaví soudci slib. Te podle mého přesvědčeí porušili, když si řekli, že jede z ústavích zákoů pro ě prostě eplatí. Platý ústaví záko, otištěý ve Sbírce. A soudci si řekli: te se a ás evztahuje. Tím avždy zvrátili rovováhu ústavího systému. Napříště si sáhou a jakoukoli jiou část ústavy, kterou sami eozačí za její jádro. Noviáři chvíli budou tleskat, protože budou mít pocit, že ěkdo koečě klepl ty protivé politiky po prstech. A evšimou si, že tu už vláde kdosi druhý. Bez kotroly, bez jasých hraic, bez pravidel, určeých ěkým jiým. Při posuzováí ústavosti Lisaboské smlouvy aším Ústavím soudem byl společeský a politický kotext vším a ústavost ičím. Při posuzováí regulérosti předčasých voleb společeský kotext aopak ebyl ičím a vlastí viděí ústavosti jako zájmy a pocity adaé bytosti bylo vším. V takovém světě už bude možé všecho. abízíme CEP abízí sborík č. 52/2006 Soudcokracie v ČR fikce ebo realita?, do ěhož přispěli Václav Klaus, Pavel Rychetský, Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Ja Bárta, Duša Tříska, Tomáš Jidra, Karel Brückler, Karel Muzikář, Václav Pavlíček, Staislav Křeček, Bohumil Pečika, Michal Petřík, Ludvík Matoušek, Reata Klečková, Zdeěk Jemelík, Ja Petrůj, Ja Skopeček a Marek Loužek (editor sboríku). Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. Cea: 100 Kč, 184 stra. CEP abízí sborík Ja Kalví 500 let od arozeí, do ěhož přispěli Jakub Troja, Miloslav Bedář, Staislav Přibyl, Marek Loužek (editor sboríku), Paul Johso, Robert Hart, Tomáš Eva, Pavel Keřkovský, Pavel Kohout a Roma Míčka. V přílohách jsou úryvky z díla Jaa Kalvía výňatek z Istitucí učeí křesťaského ábožeství (1536) a kapitola z Malého pojedáí o večeři Páě. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. Cea: 70 Kč, 142 stra. objedávky a www.cepi.cz, tel. 222 814 666, e-mail: cep@cepi.cz 2
Existuje společá evropská idea?* NEWSLETTER říje / 2009 Václav Klaus Děkuji za pozváí a vždy ispirativí pasovské rozhovory a rád dodávám, že si velmi vážím příležitosti vést diskusi s tak výzamou osobostí současé Evropy, jakou mimo veškerou pochybost je pa kardiál Schöbor. Jistě zde des ebudeme diskutovat detaily církeví auky, to bych mu ebyl seriózím parterem, ai stále se vracející otázky vztahu státu a církve. Ai já zde des večer ebudu k diskusi abízet kokurečí hypotézy vziku deší fiačí a ekoomické krize, či jiá podobá témata mého oboru, ekoomické vědy. Člověk a svoboda Otázka, kterou orgaizátoři pro dešek zvolili Gibt es eie gemeisame Idee Europas? je a prví pohled tématem vhodým skoro pro každého, eboť evyžaduje odborou zalost žádé specifické vědí disciplíy. Stejě tak se ale dá říci, že eí tématem pro ikoho. Skoro ikdo emá árok se ho chopit, skoro ikdo emůže tvrdit, že má pro jeho diskusi ějaké komparativí výhody. Takové výhody však určitě emají lidé, kteří sami sebe považují za velké Evropay jediě díky tomu, že už pozapoměli odkud jsou a že díky štědrosti istitucí Evropské uie mají už oe skutečě evropský život sídají v Lodýě, obědvají ve Varšavě a večeří v Lisabou. Měl bych asi prozradit, že když se začalo přibližovat datum ašeho dešího setkáí, začal jsem se divit, jak jsem se mohl odvážit účast a této debatě a avíc v ěmčiě přijmout. Přesto si hed v úvodu troufám říci, že si myslím, že je deší akce postavea * Pasovské rozhovory, úvodí slovo k diskusi. Mediálí cetrum akladatelství Verlagsgruppe Passau, Pasov, 16. září 2009. a chybém předpokladu, kterým je to, že áš kotiet ějakou ideu má, jestli e, že ji mít má a že teď jde je o to, zda už tuto ideu záme ebo teprve zát budeme. Chtěl bych být dobře pochope. Nikdo z ás jistě ezpochybňuje to, že se v průběhu času vyviul evropský Evropa žádou společou ideu eježe emá a mít emůže, ale ai ji e potřebuje. civilizačí prostor se svými judaisticko-křesťaskými kořey a se svým pojetím svobody člověka a jeho práv, který je odlišý od ěkterých jiých částí světa, apříklad Asie. Na těchto základech v průběhu ději vyrostla aše západí, euro-americká civilizace v podobě, jak ji des záme. Pokud bychom chtěli alézt její ejvyšší společý jmeovatel, její hlaví charakteristiku (emyslím však, že ideu ), pak bych zvolil pojem svoboda. I s vědomím toho, že to Evropu eodlišuje od Severí Ameriky. To je jedou věcí. Druhou je to, že je a ašem kotietě v posledích desetiletích uskutečňová politický či spíše sociálě-ižeýrský pokus o umělý kostrukt zvaý Evropská uie. Teto pokus, který je dalším dějstvím pokusů o sjedocováí Evropy, dle mého ázoru je však ve své deší podobě v protikladu k původímu pricipu či ideji Evropy, kterou je svoboda. Právě to je zdrojem mých zámých pochybostí o deším vývoji evropské itegrace. Evropa ideu emá Evropa určitě eí árodem, ai adárodem, protože eexistuje evropský lid, evropský demos; eí homogeím etikem; eí ěčím jako velkou, celokotietálí obcí; eí kulturě homogeí (emá jedu jediou kulturu); eí vědomě a jedotě se chovající etitou (ekoom by řekl, že emá subjektivitu). Dovolil bych si parafrázovat M. Thatcherovou, která kdysi vzbudila velké pozdvižeí výrokem, že there is o such thig as society, já bych symetricky dodal, as Europe. Myslela to ale je v jedom jediém, přesě defiovaém a pro me zcela srozumitelém smyslu: Evropa eí a idepedet operator i huma affairs. Evropa proto emůže mít dějepis. Deší sepisováí učebic evropského dějepisu považuji za falzifikaci historie a za až příliš zřetelou účelovost. V Evropě eí žádá společě sdíleá paměť, ta je pisateli těchto učebic uměle, ex-post, kostruováa. Říkám-li toto všecho, eříkám, že v prostoru Evropy eí možé usilovat o ějakou racioálí, pragmatickou, lidmi vytvořeou kostrukci, o ějaké Evropské společeství či Evropskou uii, založeou a dohodou vziklém výběru z jedoho abízíme místa řízeých či společě prováděých věcí. V Evropě jistě existují evropské veřejé statky i společě sdíleé hodoty (i když ty samy o sobě evytvářejí ou hledaou evropskou ideu). Proto považuji za historický omyl istitucioalizovat Evropu a bázi myšleek deších expoetů europeismu (viz můj text Co je to evropeismus?, MfD, 8. duba 2006). Úplě jiou otázkou je to, má-li či měl-li v miulosti ějaký myšlekový kocept (ějaká víra) buď ábožeská (v případě křesťaství) ebo sekulárí (svoboda, lidská práva, humaismus) ějaký itegrující, v tomto smyslu evropeizující efekt? Sad ao. A bude-li toto pa kardiál hájit, ebudu esouhlasit. Jsem rád, že mohu žít v Evropě a že k í patřím. Pro me je Evropa jedím z referečích rámců mého života v duchovím a kulturím rozměru. To eí málo. Ale více to eí. Žádou společou ideu eježe emá a mít emůže, ale ai ji e potřebuje. Lidové oviy, 17. září 2009. Kiha Evropa pohledem politika pohle dem ekooma je sou hrem textů prezideta Václava Klause, které a téma evropské itegrace apsal v le tech 1993 2001. Klau sův pří stup lze shrout jedím slovem eurorealismus. Kiha může být ceým zdrojem iformací eje pro politology a ekoomy, ale pro všechy občay, kteří jsou ochoti vímat problémy evropské itegrace v celé jejich šíři, realisticky. Předmluvu apsal Jiří Weigl. Cea: 100 Kč, 224 stra. objedávky a www.cepi.cz 3
Rozhodutí Obamovy admiistrativy, že ustoupí od výstavby radaru a území ČR, vyvolalo stejé vzrušeí jako tlak jeho předchůdce a uskutečěí tohoto projektu. Stalo se důležitým mezíkem ve vývoji ěkolikaleté české diskuse, která se točila eje kolem radaru jako takového te byl spíš je prvím vážým ámětem k otestováí. Širším rámcem této debaty je zaměřeí bezpečostí strategie aší země a především pak její vztah k ústředí mocosti bezpečostího společeství, jehož čleem jsme se stali již před deseti lety. Rozhodutí současé americké admiistrativy vycházelo ze střízlivého a věcého pohledu a současou situaci. Názorová polarizace Celá česká debata o radaru měla tři základí rysy. Především, byla vyvoláa zvečí, ávrhem admiistrativy 43. prezideta USA. Ukázalo se, jak velký je a pravděpodobě i adále bude vliv toho, s čím přichází Bílý dům. Ať bude v Bílém domě sedět kdokoli, jeho ávrhy a případá rozhodutí budou i adále vyvolávat silé a výrazé reakce. Druhým rysem debaty byla až ečekaě vyhroceá polarizace české společosti. Na jedé straě stáli stoupeci radaru, a druhé jeho odpůrci. Do prvího tábora se zařadili všichi vedoucí čiitelé ODS, velká většia jejich voličů, tzv. siloví miistři druhé Topolákovy vlády, bývalý prezidet Václav Havel a také určitá část itelektuálů, kteří emají vyhraěý politický profil. Jejich společým jmeovatelem byl vztah k USA a k jejich bezpečostí strategii. Zrušeí radaru eí tragédie Ja Eichler Ústav meziárodích vztahů A tím se dostáváme ke třetímu rysu české radarové debaty, kterým je způsob argumetace. Stoupeci amerického radaru kladli důraz a aši příslušost k NATO, v ěmž ústředí postaveí zaujímají USA a i adále v ěm také hrají hlaví roli. Hlaví argumet měl politickou povahu a říkal, že emůžeme je brát bezpečostí záruky, ale že v okamžiku, kdy ás o to USA požádají, tak musíme sami také přispět. Na tuto moralistickou struu hrál především Václav Havel. V politické roviě stoupeci radaru plě přebírali argumety z USA hovořili hlavě o íráské hrozbě, ale stejě tak přebírali i teze o ebezpečí ze stray revašistického Ruska, a které ve svém programu kladl důraz republikáský kadidát Joh McCai. Z hlediska politického byli čeští stoupeci radaru do filozofie kočící admiistrativy a do programů republikáských kadidátů, kteří chtěli avazovat a dědictví prezideta G. W. Bushe. Střízlivé rozhodutí Pokud jde o techokratické stráky radaru, těmi se stoupeci jeho vybudováí zabývali mohem méě ež politickým zdůvodňováím. V této roviě se akoec dostali do defezivy před argumety odpůrců. Nastalou epřízivou situaci ejčastěji řešili tím, že se o odpůrcích radaru vyjadřovali jako o lidech, kteří, ať už vědomě ebo evědomě, hrají hru jiého státu. Argumetace stoupeců radaru tedy byla domiatě politická, ěkdy i ideologická a také diskreditačí v přístupu k odpůrcům. Výsledkem byla ztráta schoposti přesvědčit ty vrstvy obyvatelstva ČR, které esdílely stejý přístup. Tábor odpůrců radaru byl mohem širší ežli uskupeí 4 jeho stoupeců. Vedle dvou parlametích levicových stra v ěm byli i bezpartijí starostové z oblasti Brd a řada itelektuálů z ejrůzějších oborů. Odpůrci povětšiou používali věcější argumety, častokrát vycházeli z aalýz odboríků a bezpečost a zejméa pak a problematiku radarů a raketových systémů. Na tomto základě dosahovali podporu až 70 % české veřejosti. Radar a území ČR má v daé chvíli podstatě ižší výzam ež jié výzvy celosvětového výzamu. Velmi přízačé pro českou debatu byly i reakce a rozhodutí Obamovy admiistrativy. Bývalý prezidet republiky s patosem sobě vlastím hořekoval a bědoval ad ztrátou USA o celý prostor středí a východí Evropy, předseda parlametího výboru dokoce hovořil o Obamově zbabělosti. Na druhé straě předseda ejsilější opozičí stray Jiří Paroubek eodolal pokušeí, aby sám sebe sroval se současým prezidetem USA. NEWSLETTER říje / 2009 Vše asvědčuje, že rozhodutí současé americké admiistrativy vycházelo ze střízlivého a věcého pohledu a současou situaci. Především se zovu potvrdilo, že vyšší počet zbraí emusí zameat více bezpečosti. Naopak, může vést k árůstu vzájemé edůvěry a k bezpečostím dilematům, která ještě více zvyšují meziárodí apětí. Dále se ukázalo, že radar a území ČR má v daé chvíli podstatě ižší výzam ež jié výzvy celosvětového výzamu. Prví z ich je sižováí počtu jaderých zbraí ve světě výchozí kroky a této výzamé cestě musejí učiit ti dva ejsilější, tedy USA a Rusko. Druhou aléhavou výzvou je edopustit, aby arůstal počet států vyzbrojeých jaderými zbraěmi a aby do tzv. jaderého klubu vstupovaly edemokratické státy se skloy k vedeí válek. Také tato výzva vyžaduje spolupráci mezi USA a Ruskou federací. Vyžaduje, aby se překoávaly překážky pro jejich vzájemou důvěru a spolupráci při řešeí výzev celosvětového výzamu. Poučeí Radarová diskuse ám přiesla ěkolik poučeí. Prví abízíme CEP abízí sborík číslo 77/2009 Nacistická okupace 70 let poté, do ěhož přispěli R. Kvaček, V. Nálevka, J. Dejmek, V. Klaus, V. Pavlíček, Z. Zudova-Lešková, P. Mádr, S. Kokoška a J. Weigl. Rozsáhlá dokumetárí příloha. Editory sboríku jsou M. Loužek a J. Dejmek. Předmluvu apsal prezidet V. Klaus. Cea: 70 Kč, 154 stra. objedávky a www.cepi.cz s
z ich ám říká, že o takto vážých věcech se má diskutovat věcě, a základě kokrétích argumetů pro a proti. Kotroverzích témat může být více, elze dokoce vyloučit ai ávrat k radarovému záměru, který se des jeví jako překoaý. Ale už by se eměla opakovat deuciace odpůrců. Nedílě s tím se ukázalo, že zvějšku astoleé závažé téma může vyvolat štěpý proces a podítit vyhroceou polemiku mezi stoupeci a odpůrci. V takovém případě je potřebé zvažovat, jaké mohou být meziárodí dopady takového kokrétího záměru. Na prvím místě by měla stát otázka, zda výsledkem bude uvolěí meziárodího apětí ebo aopak jeho vystupňováí. Až teprve v dalším kroku je možé zvažovat, zda je či eí v ašem zájmu, abychom takové kroky podpořili, ebo se od ich aopak distacovali. I tady platí, že vlády či admiistrativy přicházejí a odcházejí, ale hodoty meziárodí stability a spolupráce si stále zachovávají svoji ceu a výzam. Za třetí se ukázalo, že současé rozhodutí o radaru v ČR emusí zameat, že USA ztrácejí výzam o středí Evropu. Je možé ho číst spíše tak, že USA emají zájem, aby realizace jedoho jejich záměru, který je z jejich pohledu jedím z moha a eí prvořadý, bráila dosažeí cílů, které mají vyšší výzam a důležitost. Zároveň s tím současá admiistrativa vzala v úvahu vojeské a techické záležitosti kocepce, kterou zdědila. Po zvážeí současých hrozeb, ákladů a variatích řešeí dospěla k ázoru, že systém kocipovaý proti mezikotietálím raketám eí právě ejvhodější proti střelám středího dosahu. V důsledku toho se zaměřuje a jiá řešeí, jež budou využívat ejovějších techologií, v ichž si USA trvale udržují rozhodující áskok před zbytkem světa. Vítězové a poražeí V eposledí řadě stojí otázka, kdo vyhrál a kdo prohrál. Ve skutečosti vůbec ejde vítězství Moskvy a prohru Washigtou. Jde o vítězství vůle k další spolupráci a poli meziárodí bezpečosti. V tom je deší situace podobá koci roku 1987, kdy Reaga s Gorbačovem podepsali památou smlouvu o stažeí raket středí- Newsletter_cep_1009.qxd 6.10.2009 11:51 Str. 1 ho doletu z Evropy. Také tehdy ěkteří tvrdili, že to byl úspěch Moskvy a úkor Washigtou, ale akoec se ukázalo, že to byl velký příos pro uvolěí meziárodího apětí. Ke stejému výsledku může vést i stávající rozhodutí o radaru a území ČR. Pokud by přispělo k vyřešeí aléhavých výzev celosvětového výzamu, byla by to výhra všech, eprohrál by ikdo. O prohře v tzv. radarové kauze mohou hovořit jeom ti, kteří to tak subjektivě cítí. K ěčemu takovému se před pár dy s odzbrojující bezelstostí přizal bývalý áčelík vojeského zpravodajství. Ale to je osobí problém těch jediců, kteří si pod pojmem bezpečostí strategie USA představují především tzv. hard lie policy, tedy tvrdý a eústupý přístup ke všem, kdo v klíčových otázkách smýšlejí jiak. Takový přístup je často spojová s tzv. ikoickými prezidety USA, zejméa pak s H. Trumaem a R. Reagaem. Právě druhý z ich však má ve své bilaci jasé důkazy, že ai v bezpečostí politice ic eí čerobílé. Výše vzpomíaý příklad z roku 1987 ukazuje, že R. Reaga uměl být tvrdý NEWSLETTER říje / 2009 a eústupý, ale stejě tak dokázal i ustoupit, pokud to bylo v zájmu meziárodí bezpečosti. Jako poražeí se mohou cítit ti politici, odboríci a kometátoři, kteří epostřehli ebo echtěli vzít a vědomí výzam změ, jež astaly ještě v době, kdy v Bílém domě seděl G. W. Bush. Jejich zosoběím se stal ový miistr obray Robert Gates a jím ispirovaá Národí obraá strategie z léta loňského roku. Už to byl výrazý odklo od liie bývalého miistra obray Rumsfelda, byl to ústup od přeceňováí výzamu vojeských ástrojů bezpečosti. Zároveň s tím strategie položila velký důraz a evojeské přístupy k problémům dešího světa, a politické prostředky bezpečostí strategie. Můžeme tedy uzavřít, že pocit prohry v radarové záležitosti je je a je osobím problémem jedotlivců, kteří se upuli a jede ázorový proud v USA. Je to problém těch, kteří si ejsilější a ejvlivější stát dešího světa zúžili a jede jediý přístup k otázkám celosvětové bezpečosti. V žádém případě to eí problém české ai meziárodí bezpečosti. Nakladatelství C. H. Beck MILOSLAV SYNEK / HEŘMAN KOPKÁNĚ MARKÉTA KUBÁLKOVÁ Maažerské výpočty a ekoomická aalýza CD příloha B5, vázaé, obj. č. BEK 25, cea dle rozsahu, ISBN 978-80-7400-154-3 P Ř E M E JI P R A V U BOHUMÍR ŠTĚDROŇ / PETR BUDIŠ BOHUMÍR ŠTĚDROŇ jr. Marketig a ová ekoomika B5, brožovaé, obj. č. BP 90, cea dle rozsahu ISBN 978-80-7400-146-8 Publikace lze objedat s 5% slevou v e-shopu a adrese www.beck.cz, ebo písemě a adrese: Nakladatelství C. H. Beck, Řezická 17, 110 00 Praha 1, tel.: 225 993 959, fax: 225 993 920, e-mail: beck@beck.cz 5
V posledím říjovém týdu roku 2009 si připomíáme osmdesáté výročí pádu ewyorské burzy, který dodes, přeeseě řečeo, otřásá kapitalismem. V zazameaé ekoomické historii eí moho událostí, s imiž by bylo spojeo tolik zmateí, polopravd, chybých výkladů, překrouceých faktů či dokoce účelových maipulací, jako tomu je v případě 24. resp. 29. říja 1929. Tehdy, a čerý čtvrtek (pátek) resp. čeré úterý, započal strmý pád ejvýzamější světové burzy, který rámuje další vývoj spojeý s ejvětší hospodářskou krizi v moderích dějiách, tzv. Velkou hospodářskou krizi (Great Depressio). Ta je des, slovy šéfa FEDu Bea Berakea, který právě jejímu zkoumáí zasvětil svou vědeckou kariéru, svatým grálem zkoumáí moderí ekoomie. Na problémy krizí způsobeé se de facto po celá třicátá léta epodařilo ajít lék a v rozhodujících ekoomikách přiesla oživeí měřeé komplexím idikátorem HDP až druhá světová válka resp. přípravy a i. Sledujeme-li avíc vývoj soukromých ivestic jako rozhodujícího makroekoomického idikátoru zdraví ekoomiky (i des mohem smysluplějšího, ež je často matoucí ukazatel HDP), pak úrově z posledího předkrizového roku bylo dosažeo až v prvím roce po skočeí druhé světové války. Spekulačí bublia Dle všeobecého přesvědčeí je za počátek krize pokládáo právě zhrouceí burzy z před osmdesáti let. Rozšířeosti tohoto tvrzeí se vyrová pouze jeho pomýleost. Burzoví chaos při saze o vykresleí souvis- 6 NEWSLETTER říje / 2009 Osmdesát let od pádu a ewyorské burze Ladislav Tajovský VŠE a CEVRO istitut lostí krize elze pomiout. Byl však více ež čím jiým symptomem dlouhodobě se vršících problémů reálé ekoomiky, které měly zejméa v USA strukturálí povahu. Prizmatem pozdějších událostí můžeme propad akciového trhu ozačit za katalyzátor zatím plíživých, obtížě rozpozatelých procesů; jejich pravé příčiy se však acházely úplě jide ež a Wall Street a měly mohem složitější a komplexější povahu. Chceme-li pochopit mechaismus burzovího krachu a jeho provázaost s problémy reálé ekoomiky koce 20. let, pak eí možé opomeout ěkolik faktorů, jež s americkým akciovým trhem souvisely pouze epřímo. Vývoj a burze byl dlouhodobě ovlivňová projevy zvráceé politiky (zejméa měové) uplatňovaé po většiu předchozí dekády cetrálími istitucemi. Již ejpozději od koce roku 1928 se evropské ekoomiky potýkaly se zřetelým ochlazeím kojuktury a stejý vývoj byl evidetí s ěkolikaměsíčím zpožděím i ve Spojeých státech. Výroba automobilů, jede z tahouů růstu, dosáhla svého vrcholu v březu 1929 a poté stále se zrychlujícím tempem klesala. Od červa začal klesat idex průmyslové výroby a pracoví příjmy obyvatelstva, stejě jako ceová hladia. Vzhledem k arůstající spekulačí bubliě se však tyto jevy a efektiví poptávce obyvatelstva před burzovím krachem téměř eprojevily a pokud ao, pak jim veřejost evěovala přílišou pozorost, eboť celkové osobí příjmy rostly díky ziskům z burzovích obchodů. Do roku 1928 vývoj akciových idexů zhruba koreloval s vývojem reálých ekoomických ukazatelů, přestože ejpozději od roku 1927 se a burze objevovaly varové přízaky hypertrofovaé spekulace prameící v epřirozeě dostupých peězích. Rok 1928 zameal v tomto tredu přelom i z důvodu koáí prezidetských voleb, eboť odcházející prezidet Calvi Coolidge ozačil permaetě stoupající akciové trhy za stěžejí součást amerického blahobytu a přímo vyzval bakoví sektor (v duchu praxe tzv. kooperativího idividualismu) k dalšímu avýšeí ivestičího kapitálu určeého a burzoví spekulace. Spekulati i makléřské společosti těžili z příhodého klimatu vytvářeého FEDem, který od začátku prvího poválečého desetiletí experimetoval s geerováím ekoomické aktivity prostředictvím moetárí politiky. Po většiu dekády prováděl tedy FED expaziví měovou politiku s cílem zabezpečit setrvalý ekoomický růst, který již ebude prováze pravidelými kotrakcemi hovořilo se o tzv. ové éře (ew era) ve vývoji kapitalismu. Kdykoliv se objevily přízaky blížícího se zpomaleí či poklesu spotřebitelského optimismu (ebo je edostatku volých fiačích prostředků), dobrodružě se chovající FED v součiosti se soukromými bakami a miisterstvem fiací vedeým A. Melloem povolil uzdu moetárí politice. Umožil tak, aby peíze byly dostupější, ež kdyby o jejich ceě rozhodoval trh bez politických igerecí. Peíze se tak dostaly do rukou státu (slovy ekooma M. Rothbarda) a sloužily jako ástroj slaďující volebí a hospodářský cyklus. Úvěrová expaze se přesě kryje s dobou trváí kojuktury začala v roce 1921 a ustala kocem roku 1928. Odhaduje se, že během té doby stoupl objem peěz v americké ekoomice zhruba o 60 %. Stále větší část z ich kočila a burze a přifukovala spekulačí bubliu. Hospodářský pokles Nová éra byla provázea cetrálě přiživovaým optimismem. Te se aveek projevoval v prudce stoupajícím zadlužováí domácostí (republikáské admiistrativy přišly s heslem Chtějte od života víc! a mohutě podporovaly ebezpečou módu splátkových obchodů), mj. také v akcelerujícím objemu hypotekárích půjček poskytovaých prakticky komukoliv. Vrcholé období avaturistické měové expaze přišlo v poloviě desetiletí, kdy se hovoří o tzv. easy moey episode (období levých peěz). Během ecelých tří let si ové bydleí pořídilo 11 milioů amerických domácostí, což bylo při tehdejším počtu obyvatel (cca 115 milioů) obrovské číslo. Stále víc fiačích prostředků bylo kovertováo do aktiv, která by za ormálích okolostí budila edůvěru zcela v duchu vládí politiky se edůvěru podařilo utlumit a s í, logicky ruku v ruce, i ivestorskou a spotřebitelskou racioalitu. V roce 1929 burza v důsledku výše popsaého defiitivě přestala kopírovat vývoj reálých makroekoomických ukazatelů. Průmyslový Dow Joes Idex stoupl z 191 počátkem roku 1928 a 381 v září 1929. Times Idex zazameal skok z úrově 245 v roce 1927 a 331 kocem roku 1928 a 452 a vrcholu expaze v září 1929. Respektovaý idex Radio Corporatio of America vzrostl z hodoty 85 během ecelých dvou let a 505, což byl árůst o 530 %. Počty deích trasakcí dosahovaly v roce 1928 ecelých sedmi milioů a a jaře ásledujícího roku více ež osmi; před třemi lety přitom byla tehdy rekordí hladia tří milioů překročea pouze třikrát během kaledářího roku. Nejpozději od léta však ve Spojeých státech všech- s
NEWSLETTER říje / 2009 y idikátory sigalizovaly jasou tedeci k hospodářskému poklesu, přičemž ekoomiky evropských zemí se již ěkolik měsíců v recesi acházely. Strmě klesala poptávka po stavebích pracích. Výroba automobilů kulmiovala v březu 1929 a 622 000, aby během ásledujícího půl roku klesla o třetiu. K tomu docházelo jedak díky saturaci trhu v důsledku expaze splátkových prodejů, jedak díky přirozeé reakci spotřebitelů, kteří své fiačí prostředky umísťovali a burze v očekáváí vyšších budoucích výosů. Rostlo možství erealizovaých zásob, přičemž firmy včas ereagovaly dostatečým sížeím produkce, eboť předpokládaly pokračováí vzestupu burzy a tím pádem i další růst spotřebitelské poptávky. V roce 1929 tak burza aprosto přestala plit roli idikátoru ekoomického vý voje a iformace, které podávala, se diametrálě lišily od těch, jež poskytovaly základí makroekoomické údaje. Nejpozději od poloviy roku citelě klesal idex průmyslové výroby a zámky sestupé tedece jevila i ceová hladia, přičemž většia burzovích idexů dosáhla svého vrcholu až v září. Po ěkolika zářijových otřesech tak přišel závěrečý vzestup 19. září, kdy ervózí burza dosáhla svého vrcholu. To už však velká část zahraičích ivestorů své akcie prodávala a počátkem říja se touž cestou vydali jak silí istitucioálí ivestoři, tak i drobí spekulati, kteří již vyčerpali své fiačí možosti. Neustále přibývalo příkazů k odprodeji takřka za jakoukoliv ceu a burzoví trh v New Yorku byl zasaže přívaly egativích zpráv. Stejý psychologický momet, který táhl burzu v posledích letech vzhůru, ji teď ezadržitelě suul ke du. Existující regulačí orgáy byly paralyzováy a fakticky eměly v rukou jediý ástroj, jak teto prudký sesu byť je přibrzdit. Přirozeé očisté procesy efugovaly dostatečě díky dlouhému období pokřiveých reálých ce jako důsledku politiky FEDu. Burzoví kolaps Kolaps začal 24. říja; během tohoto de změilo majitele téměř třiáct milioů akcií. Večer téhož de se sešli reprezetati čtyř velkých ewyorských bakovích ústavů a vytvořili sdružeí s cílem stabilizovat cey a zvrátit tak sestupý tred. Prezidet Herbert Hoover deklaroval víru ve zdraví ekoomiky prohlášeím, že pilíře ekoomiky, tj. produkce a distribuce, stojí a zdravých základech, což bylo jeděmi vykládáo jako jasé vyjádřeí optimismu, pokud jde o další vývoj burzy, jiými však vzhledem k vypuštěí jakékoliv zmíky o bakoví, fiačí a úvěrové situaci jako potvrzeí čerých vyhlídek. V každém případě burza již a podobá prohlášeí ereagovala a po podělím výprodeji ásledoval zatím ejhorší de v historii amerického trhu ceých papírů, když bylo 29. říja zobchodováo 16,4 miliou akcií a během jediého de klesl akciový idex o třiáct procet. Fiačí ztráta způsobeá říjovou implozí trhu se odhaduje a patáct miliard tehdejších dolarů; do poloviy listopadu pak stoupla a více ež 30 miliard. Turbulece a burze pokračovaly i v ásledujících letech a v březu 1933, v době ástupu F. D. Roosevelta do úřadu prezideta, byly ejdůležitější akciové idexy zhruba a 20 % úrově z léta 1929. Burzoví trh se a základě dlouhodobého sledováí z tohoto otřesu vzpamatoval až v padesátých letech. Oživovací pokusy vlády a FEDu v této situaci aprosto epomáhaly a aopak měly výrazě egativí důsledky. Poté, co byla během poloviy listopadu sížea diskotí sazba, zesílil odliv zahraičího kapitálu a strmě klesla průmyslová výroba. Burzoví krach ebyl příčiou hospodářské krize situace a burze zapůsobila spíše jako mechaismus, který odhalil skryté problémy amerického a světového hospodářství. Ty byly astalou burzoví paikou odkryty a zhrouceí akciových trhů jistě k prohloubeí potíží samo o sobě přispělo. Des je však považováo za esporé, že spojicí mezi burzovím krachem a ásledou drastickou makroekoomickou kotrakcí byly fatálí omyly a straě vládí hospodářské, zejméa moetárí politiky. Burzoví krach ebyl příčiou hospodářské krize situace a burze zapůsobila spíše jako mechaismus, který odhalil skryté problémy amerického a světového hospodářství. V letech 1929 a 1930 však ještě stále ebyla světová ai americká ekoomika rozkolísáa atolik, aby při aplikaci vhodé politiky muselo utě dojít k takové katastrofě, k jaké došlo ve třicátých letech. Trh byl s to vstřebat i léta hospodářsko-politického avaturismu, prováděého A. Melloem či B. Strogem (šéf ewyorské pobočky FEDu). Politika admiistrativy H. Hoovera se točila v bludém kruhu opatřeí, která se avzájem vylučovala a svědčila o aprostém eporozuměí příčiám ekoomického propadu a jeho permaetím zaměňováí s důsledky krize. Hospodářský propad byl vysvětlová omezeím poptávky domácostí i firem, za ímž stálo evídaé proceto bak, které musely být uzavřeé a tudíž ebyly s to plit svou fukci (ejvyšší číslo o počtu uzavřeých bak dosahuje závraté výše deseti tisíc). Mylá politika K dokoalé absurditě byla tato politika dovedea ve třicátých letech, kdy pokusy o léčbu spočívaly v posíleí pricipiálě stejých opatřeí, jaká za krizí stála, avíc podpořeých faktickým odpoutáím dolaru od zlatého krytí a počátku roku 1934. Nejsilěji zazívaly hlasy, které tvrdily, že teoretické základy trží ekoomiky jsou sice ezpochybitelým východiskem amerického hospodářského a společeského systému, ale katastrofálí situace tisíců krachujících bak vyžaduje radikálí přístup. Vycházíme-li z aalýzy dostupých makroekoomických dat a údajů o vládích krocích, dospějeme k poměrě jedoduchému závěru. Hospodářský propad a zhrouceí burzy z roku 1929 se vyviuly v ejvětší krizi moderího kapitalismu v dobách míru díky spolupůsobeí rozličých faktorů, z ichž tím kvalitativě ejodlišějším ve srováí s dřívějšími krizemi byla evhodá opatřeí cetrálích státích orgáů. Ta společě s rozložeým meziárodím systémem přivedla ekoomiku do stavu, který mohým posloužil jako základ k úvahám zpochybňujícím smysluplost a účelost existece kapitalismu jako takového. Tzv. ová éra dvacátých let a ásledé období Velké krize abízejí bezpočet možostí ke srováí s aktuálím vývojem světové ekoomiky. Klíčovým je porozuměí faktu, že kolaps bakovího sektoru a omezeá poptávka ebyly a ejsou příčiou krize, ale jejím ejviditelějším projevem. Je zřetelým faktem, že ve dvacátých letech, stejě jako v posledím desetiletí, stojí za problémy fiačího sektoru předcházející vládí politika uměle levých peěz. Zalost mechaismu Velké krize zcela jasě demostruje fakt, že z hospodářských potíží let 1929 a 1930 učiila ejhlubší propad moderích hospodářských ději až absurdí a zcela chybá hospodářská politika, a to a domácí i meziárodí scéě. Nezapomeňme, že americký soukromý sektor se z hospodářského propadu vzpamatoval až v druhé poloviě 40. let. Jede smutý vtip říká, že New Deal prezideta Roosevelta postaveý a dalším posilováí státích itervecí byl úspěšý, ale potřeboval k tomu deset let a ejvětší válku v dějiách. 7
NEWSLETTER říje / 2009 Devadesáté arozeiy Jamese Buchaaa Výzamého životího jubilea se 3. říja dožívá ositel Nobelovy cey za ekoomii a průkopík tzv. školy veřejé volby James M. Buchaa. Jde o ekooma, jež se esmazatelě zapsal do ději ekoomického myšleí a díky kterému svět získal další zásadí argumety pro odmítutí aktivistické role státu v ekoomice. Na rozdíl od řady pozdějších obelistů patří totiž J. M. Buchaa (Nobelovu ceu získal v roce 1986 za rozvoj smluvích a kostitučích základů teorie ekoomického a politického rozhodováí) ještě mezi ty prvotřídí ekoomy, jimž byla tato cea udělováa za skutečě origiálí příspěvky obohacující a rozšiřující dosavadí stav ekoomického pozáí. Politický trh Buchaaovi se podařilo aplikovat ástroje tradičí mikroekoomické aalýzy které byly doposud používáy pro aalýzu chováí firem a jedotlivců a tradičích trzích statků, služeb a výrobích faktorů a sféru politiky, slovy J. M. Buchaaa a politický trh. Na ěm se totiž pohybují tak jako a ostatích trzích jedotlivci, kteří se saží maximalizovat svůj užitek. Neí důvod předpokládat, že se jedotlivci budou chovat podle jiého vzorce při směě svých volebích hlasů za abízeé politické programy a jiak a jakémkoliv jiém trhu. Mezi předpoklady Buchaaovy aalýzy tak patří metodologický idividualismus, racioálě jedající jediec a předpoklad politiky jako směy. Politik je v očích Buchaaa jediec, jež se esaží o obecé blaho, ale o maximalizaci získaých hlasů ve volbách. Svému zvoleí Ja Skopeček Cetrum pro ekoomiku a politiku pak přizpůsobuje kokrétí politické aktivity v čase. Buchaa tím eodsuzuje politiky jako skupiu, která by byla morálě zkažeá, ale pouze popisuje jejich skutečé, racioálí a pochopitelé motivace. Tím však zasazuje ráu představě politiky jako sféry, sažící se zvýšit již zmíěé obecé blaho či blahobyt. To jsou avíc podle Buchaaa vágí a edefiovatelé pojmy, eboť posuzovat a hodotit kokrétí podobu politik může provádět pouze jedotlivec z hlediska svých vlastích zájmů a preferecí. Hodotit ezávisle a výsledcích lze politiku pouze prostředictvím porováváí daých kokrétích pravidel rozhodováí s jediým pravidlem zajišťujícím efektivost pravidlem jedomyslosti (shody všech účastíků). V tomto smyslu Buchaa, tak jako i v ostatích svých úvahách, vychází a čerpá od svého předchůdce, švédského eko oma Kuta Wicksella. Na rozdíl od Wicksella si však Buchaa uvědomuje složitost aplikace pravidla jedomyslosti a každodeí politická rozhodutí. Zejméa ztráta deklarovaé efektivosti v důsledku začých trasakčích ákladů je tou ejvětší bariérou. Kritérium jedomyslosti však považuje za vhodé při tvorbě pravidel hry, při dohodě o kostitučích pravidlech. Samoté bariéry ideálu jedomyslosti však edělají z tohoto pravidla eužitečou teorii. Naopak, jde o etalo pro hodoceí souladu či rozdílu kokrétích souborů pravidel s tímto ideálem. Tím jsme se dotkli další podstaté oblasti výzkumu Jamese M. Buchaaa zkoumáí růzých struktur, v íž se tvoří politická rozhodutí. Selháí vlád Protože si Buchaa uvědomoval omezeí politického procesu eje z důvodu výše zmíěých bariér pravidla jedomyslosti, ale i apř. krátkou pamětí a racioálí ezalostí voliče, obchodováí s hlasy (tzv. log-rollig) apod., avrhoval apř. ústaví záko o vyrovaém rozpočtu. Fiskálí politika spojeá s dluhovým hospodařeím pro ěj byla ideálím prostředkem, kterým si mohli politici své voliče kupovat a důsledky této ezodpovědé politiky přeášet a budoucí geerace. Důrazě varoval před fiskálí iluzí, eboli tím, že jedotlivci za dluhy své vlády budou muset platit a to vyššími daěmi. Buchaa se tak řadí mezi zastáce volého trhu s miimem zásahů do ekoomiky a bojuje proti tzv. státu Leviatau, eboli stále expadující a bující vládě a byrokracii. Na rozdíl od keyesiáců zdůrazňujících selháí trhu, klade Buchaa důraz a selháí vlád. Podíváme-li se a deší ekoomickou a politickou realitu, emůžeme ež dát v mohém Buchaaovi za pravdu. Kupováí voličů prostředictvím státího roz počtu se eděje je před volbami prostředictvím árůstu sociálí programů, ale již během volebích období, apř. echvalě proslaveé porcováí medvěda emá jiý důvod. Stát expaduje do stále více oblastí lidského života a přerozděluje zbytečě velkou část celkového produktu ekoomiky. Lisaboskou smlouvou eježe se vzdáváme v řadě oblastí jedomyslého rozhodováí, ale již samoté přijímáí této smlouvy jako ových kostitučích pravidel eakceptovalo pricip jedomyslosti, ale dokoce porušilo i pricip většiový. Odmítutí smlouvy občay eí důvodem pro její epřijetí jiou již občay se eúčastící cestou. Opakujeme tak chyby, před kterými teto prozíravý a origiálí ekoom již dávo varoval. Po demotáží cetrálě řízeé ekoomiky v devadesátých letech se stal Buchaa ispirací pro tehdejší tvůrce hospodářské politiky. Po dlouhém období od ástupu daleko méě odpovědých hospodářských politik je čas se k těmto pricipům opět vrátit. James M. Buchaa slavící devadesáté arozeiy a především jeho myšlekový příos jsou k tomu vyikajícím východiskem. abízíme CEP abízí sborík číslo 58/2007 Jea-Baptiste Say 240 let od arozeí, do ěhož přispěli Ro bert Holma, Mila Sojka, Iloa Bažatová, Da Šťastý a Marek Loužek (editor sboríku). V doplňkových textech ajdeme úryvek z Obecé teorie Joha Mayarda Keyese, přílohy přiášejí tři kapitoly z Pojedáí o politické ekoomii Jea-Baptisty Saye. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. Cea: 70 Kč, 112 stra. objedávky a www.cepi.cz 8