7 Součinitele tlaků a sil

7 Součinitele tlaků a sil 7.1 Oecná ustanovení 7.1.1 Druy součinitelů Eurokó uváí součinitele tlaků, sil a tření pro ěžné typy konstrukcí. Jejic onoty yly o Eurokóu převzaty z různýc zrojů, zejména z norem BS 6399 [14], DIN 1055-4 [15] a pulikací [17, 18, 19, 20, 22, 30, 36 a 38 ]. Součinitele vnějšío tlaku pro stěny pozemníc stave, časté typy střec a přístřešky yly stanoveny z měření tlaků na moelec stave ve větrnýc tunelec s moelovanou mezní vrstvou. Jsou efinovány jako poměr statistickéo oau maximálnío tlaku v měřeném místě na moelu a maximálnío tlaku větru v tunelu v referenční výšce. V Eurokóu jsou uveeny jejic onoty pro ou integrace 600 s. Ostatní součinitele tlaků a sil jsou ovozeny z měření v aeroynamickýc tunelec ez turulence (označení pro aeroynamické tunely ez moelované atmosférické mezní vrstvy). Pole ostupnýc srovnání oou postupů jsou součinitele z měření v prouu vzucu ez turulence zpravila vyšší a jsou pokláány za ezpečné. 7.1.2 Asymetrické a opačně půsoící tlaky a síly V přípaě asymetrickýc neo opačně půsoícíc tlaků se má pole {NA} postupovat takto: a) Pro vyjáření kroutivýc účinků na pravoúlé průřezy způsoenýc šikmým větrem neo v ůsleku neostatečné korelace mezi náonými silami půsoícími v různýc místec konstrukce se použije lineárně proměnné rozělení tlaku pole or. 7.1. ) Vliv asymetrie zatížení lze respektovat také zaneáním návrovéo zatížení větrem na těc částec konstrukce, ke y zatížení vyvolávalo příznivé účinky. c) Pro volně stojící přístřešky a informační taule se použijí ustanovení v kap. 7.3 a kap. 7.4. Olast E Olast D Or. 7.1 Rozělení tlaku pro zarnutí účinků v kroucení 44

7.1.3 Vliv námrazy a sněu Námraza neo sní moou změnit geometrii konstrukce (velikost referenční plocy neo tvar průřezu) neo její ynamické vlastnosti. Tyto změny je pole {NA} nutné uvážit. Pro námrazu platí ČSN ISO 12494 [13], pro zatížení sněem ČSN EN 1991-1-3 [3]. 7.2 Součinitele vnějšío tlaku pro pozemní stavy 7.2.1 Všeoecně Ekvivalentní účinek maximálnío tlaku větru na pozemní stavy závisí na velikosti zatížené plocy A. Součinitele c pe,1 jsou určeny pro navrování malýc prvků s plocou 1 m 2, jako jsou prvky pláště, prvky střešní krytiny apo. Honoty c pe,10 moou ýt použity pro návr celkovéo zatížení nosné konstrukce pozemní stavy. Pole {NA} se v ČR používá oporučený postup výpočtu součinitelů vnějšío tlaku pro plocy o 1 m 2 o 10 m 2 pole or. 7.2. Pro plocy v intervalu 1 m 2 A 10 m 2 je: c pe = c pe,1 + (c pe,10 c pe,1 ) log 10 A (7.1) ke c pe,10 a c pe,1 jsou onoty uveeny pro stěny v ta. 7.1 a střecy v ta. 7.2 až ta. 7.5. Mají se použít pro směry větru = 0, 90 a 180, kolmé na stěny uovy. Tyto onoty vyjařují nejméně příznivé onoty součinitelů, zjištěné v rozsau směrů větru 45. Pro přečnívající okraj střecy (viz or. 7.3) je tlak na sponí straně přečnívající části střecy roven tlaku v olasti na svislé stěně přímo připojené k přečnívající střeše; tlak na orní ploše přečnívající střecy je roven tlaku v olasti efinované pro střecu. c pe c pe,1 c pe,10 0,1 1,0 10 100 2 A [m ] Or. 7.2 Stanovení součinitele vnějšío tlaku c pe pro pozemní stavy se zatíženou plocou A mezi 1 m 2 a 10 m 2 45

tlak na orní straně se zjistí z tlaku na střeše přečnívající střeca tlak na sponí straně se zjistí z tlaku na stěně Or. 7.3 Zorazení příslušnýc tlaků pro přečnívající střecy 7.2.2 Svislé stěny pozemníc stave s pravoúlým půorysem Na návětrné stěně pozemníc stave s pravoúlým půorysem (stěna D viz or. 7.5 v ta. 7.1) jsou efinovány olasti s konstantním tlakem a referenční výšky z e pro stanovení maximálnío tlaku. Referenční výška opovíá vžy ornímu okraji příslušné olasti. Níže uveená pravila pro rozělení návětrné stěny pozemní stavy na olasti závisejí na poměru stran / a jsou zorazena graficky na or. 7.4 v ta. 7.1. Jestliže je výška : menší než šířka, návětrná stěna se uvažuje jako jena olast; větší než šířka, ale menší než 2, návětrná stěna se rozělí na vě olasti takto: olní olast, saající o země až o výšky rovné, a orní olast. větší než 2, ploca návětrné stěny se rozělí na více olastí takto: olní olast, saající o země až o výšky rovné ; orní olast, saající o vrcolu olů s výškou rovnou, a stření část mezi orní a olní olastí se rozělí na voorovné pruy s výškou strip pole or. 7.4. Počet pruů není efinován (je nejméně jeen). Poznámka: Větší počet pruů znamená vyšší přesnost aproximace průěu tlaku větru této části konstrukce. Pro olasti A, B a C (viz or. 7.5) na očníc stěnác a olast E na závětrné stěně je pole {NA} referenční výška rovna výšce pozemní konstrukce. Doporučené onoty součinitelů c pe,10 a c pe,1 jsou uveeny v ta. 7.1 v závislosti na poměru /. Pro mezilelé onoty / lze použít lineární interpolaci. Honoty součinitelů z ta. 7.1 se použijí také pro stěny pozemníc stave se šikmými střecami, jako jsou selové a pultové střecy. Pravila pro členění stěn uveená na or. 7.4 se nemění. Referenční výška pro nejvyšší olast návětrné stěny, stěny rovnoěžné se směrem větru a závětrnou stěnu je vžy výška nejvyššío ou střecy. Celkové zatížení větrem pro pozemní stavy s / > 5 lze stanovit pole součinitelů síly pro opovíající průřez stavy, uveenýc v kap. 7.6, kap. 7.8 a kap. 7.9.2. 46

Poku je celková síla větru na konstrukce pozemníc stave stanovena s použitím součinitelů tlaku c pe současně na návětrné a závětrné straně (olasti D a E), lze pole {NA} vzít v úvau neostatečnou korelaci tlaků větru na návětrné a závětrné straně. Pro pozemní stavy s / 5 se výslená síla násoí onotou 1,0. Pro pozemní stavy s / 1 se výslená síla násoí onotou 0,85. Pro mezilelé onoty / lze použít lineární interpolaci. 7.2.3 Součinitele tlaku pro střecy V {7.2.3} až {7.2.6} jsou v pořaí efinovány součinitele tlaku c pe,10 a c pe,1 pro plocé, pultové, selové a valové střecy. Postup při jejic stanovení je stejný. Na v olníc částec taulek ta. 7.2 až ta. 7.5 jsou pro zvolený typ střecy na or. 7.6 až or. 7.9 efinovány olasti F až N. V orní části taulek pro tyto olasti uveeny onoty součinitelů vnějšío tlaku v závislosti na směru větru, sklonu střecy, popřípaě tvaru okraje střecy (atika, zakřivené rany apo.). Jestliže jsou v taulce uveeny vě onoty součinitelů (maximální klané a záporné onoty), musí ýt oě uváženy. Referenční výška je vžy nejvyšší o střecy (orní rana atiky, řeen selové střecy apo.). Zatížení větrem se stanoví pro směry větru kolmé k jenotlivým stěnám uovy ( 45 ). Pole tvaru střecy jsou uveena scémata členění střec pro jeen, va (0 a 90 ) neo tři směry větru (0, 90 a 180 ). Poku ue rsnost terénu ve všec směrec stejná, ue také stejný maximální tlak větru v referenční výšce a pro zatížení v aném místě střecy se moou vyleat maximální a minimální onoty ze všec součinitelů tlaku pro uvažované směry větru. Pro ně se určí maximální a minimální onoty tlaků. V opačném přípaě uou maximální tlaky v referenční výšce pro jenotlivé směry větru různé a v aném místě střecy se vyleají maximální a minimální onoty tlaků pro uvažované směry větru. Napříkla na or. 7.8 (viz ta. 7.4) je řez uovou se selovou střecou. Je ze efinována výška uovy, která je referenční výškou pro stanovení maximálnío tlaku větru (z e = ). Dále je efinován klaný úel sklonu střecy α > 0 a směr větru θ = 0. Na or. 7.8 jsou ále na střeše vyznačeny olasti F, G, H, I a J pro va směry větru θ = 0 a θ = 90. Orientaci střecy uovy vzleem ke směru větru naznačuje řeen střecy. Rozměry olastí jsou efinovány pomocnou élkou e, efinovanou vztaem e = min(, 2). Rozměr je šířka stěny kolmé na směr větru. Honoty součinitelů tlaku pro jenotlivé olasti jsou uveeny v ta. 7.4 pro oa směry větru. Nejvyšší zatížení je na okrajíc návětrné strany střecy (olasti F a G) a v olasti J za řeenem střecy na závětrné straně. Pro sklony střec α = -5 až α = +45 a pro směr větru θ = 0 tlaky větru mění znaménko. Proto jsou v taulce uveeny klané a záporné onoty součinitelů tlaku na návětrné straně (olasti F, G a H) a závětrné straně (olasti I a J) střecy. V těcto přípaec se mají prověřit všecny čtyři možné kominace tlaků na návětrné a závětrné straně střecy (+/+; -/+; +/- a -/-). Znaménka součinitelů na kažé straně střecy musí ýt soná. Možný postup výpočtu vnějšío tlaku na selovou střecu ukazuje příkla 7.1. 47

Ta. 7.1 Doporučené onoty součinitelů vnějšío tlaku pro svislé stěny pozemníc stave s pravoúlým půorysem Olast A B C D E / c pe,10 c pe,1 c pe,10 c pe,1 c pe,10 c pe,1 c pe,10 c pe,1 c pe,10 c pe,1 5-1,2-0,8-1,1-0,5 +0,8 +1,0-0,7 1-1,2-0,8-1,1-0,5 +0,8 +1,0-0,5 0,25-1,2-0,8-1,1-0,5 +0,7 +1,0-0,3 a) c) < z = e z q () p z = e ) q () p - < 2 z = e z = e z q () p q () p strip > 2 z e=zstrip z = e z q p(z strip) q () p Or. 7.4 Referenční výšky z e a profily ynamickéo tlaku {or. 7.4} Pole A A B A B C e/5 e/5 e -e A A B A B C Pole pro e 5 Pole pro e Pole pro e < Or. 7.5 Legena pro svislé stěny {or. 7.5} 48

Ta. 7.2 Součinitele vnějšío tlaku pro plocé střecy Olasti Typ střecy F G H I c pe,10 c pe,1 c pe,10 c pe,1 c pe,10 c pe,1 c pe,10 c pe,1 Ostré rany -1,8-2,5-1,2-2,0-0,7-1,2 + 0,2 / -0,2 S atikou Zakřivené rany p / = 0,025-1,6-2,2-1,1-1,8-0,7-1,2 + 0,2 / -0,2 p / = 0,05-2,0-0,9-1,6-0,7-1,2 + 0,2 / -0,2 p / = 0,10-1,2-1,8-0,8-0,7-1,2 + 0,2 / -0,2 r/ = 0,05-1,0-1,5-1,2-1,8-0,4 + 0,2 / -0,2 r/ = 0,10-0,7-1,2-0,8-0,3 + 0,2 / -0,2 r/ = 0,20-0,5-0,8-0,5-0,8-0,3 + 0,2 / -0,2 = 30-1,0-1,5-1,0-1,5-0,3 + 0,2 / -0,2 Mansarové = 45-1,2-1,8-1,9-0,4 + 0,2 / -0,2 rany = 60-1,9-1,9-0,5 + 0,2 / -0,2 Poznámky: Pro střecy s atikou neo se zakřivenými okraji lze použít lineární interpolaci pro mezilelé onoty p / a r/. Pro střecy s mansarovými okraji lze použít lineární interpolaci mezi onotami = 30 o, 45 o a = 60 o. Pro 60 o se lineárně interpoluje mezi onotami pro = 60 o a onotami pro plocé střecy s ostrými ranami. V olasti I, ke jsou ány klané a záporné onoty, musí ýt uváženy oě onoty. Pro mansarové rany samotné jsou součinitele vnějšío tlaku uveeny v ta. 7.4a Součinitele vnějšío tlaku pro selové střecy : směr větru 0 o, olast F a G, v závislosti na úlu sklonu mansarovéo okraje. Pro samotné zakřivené rany se součinitele vnějšío tlaku stanovují lineární interpolací poél křivky mezi onotami na stěně a na střeše. atika p z e e/4 F r rany okapů neo převisů α G H I z e= Zakřivené neo mansarové rany e/4 F e je menší z onot neo 2 je rozměr kolmý na směr větru e/10 e/2 Or. 7.6 Legena pro plocé střecy {or. 7.6} 49

Ta. 7.3 Součinitele vnějšío tlaku pro pultové střecy Olast: Úel sklonu 5 15 30 45 60 75 F c pe,10-1,7-0,9-0,5 +0,0 +0,2 c pe,1-2,5-2,0-1,5 +0,7-0,0 +0,7 +0,7 +0,8 G c pe,10-1,2-0,8-0,5 +0,0 +0,2 c pe,1-2,0-1,5-1,5 +0,7-0,0 +0,7 +0,7 +0,8 H c pe,10 c pe,1-1,2 +0,0-0,3 +0,2-0,2 +0,4-0,0 +0,7 +0,7 +0,8 F c pe,10-2,3-2,5-1,1-0,5-0,5 c pe,1-2,5-2,8-2,3-1,0-1,0 G c pe,10-0,8 c pe,1-2,0-2,0-1,5-0,5-0,5-0,5 H c pe,10-0,8-0,9 c pe,1-1,2-1,2-0,8-0,7-0,5-0,5 F up c pe,10-2,1-2,4-2,1-1,5-1,2-1,2 c pe,1-2,6-2,9-2,9-2,4-2,0-2,0 F low c pe,10-2,1-1,6-1,2-1,2 c pe,1-2,4-2,4-2,0-2,0-2,0-2,0 G c pe,10-1,8-1,9-1,5-1,2-1,2 c pe,1-2,0-2,5-2,0-2,0-2,0-2,0 H c pe,10-0,8-1,0-1,0-1,0-1,0 c pe,1-1,2-1,2 I c pe,10-0,7-0,8-0,9-0,7-0,5 c pe,1-1,2-1,2-1,2-1,2-0,5 Poznámka 1: Při = 0 se tlaky pruce mění mezi klanými a zápornými onotami pro úly sklonu přiližně = +5 až +45; proto jsou uveeny oě klané a záporné onoty. Pro tyto střecy se mají uvažovat va přípay: jeen pro všecny klané onoty a ruý pro všecny záporné onoty. Nelze použít smíšené klané a záporné onoty na stejné straně. Poznámka 2: Pro mezilelé úly sklonu lze použít lineární interpolace mezi onotami stejnéo znaménka. Honoty rovné 0,0 jsou uveeny pro účely interpolace. pro směr větru = 0 pro směr větru = 180 pro směr větru = 90 θ = 0 olní rana α orní rana e/4 F e/4 e je menší z onot neo 2 je rozměr kolmý na směr větru orní rana F up θ = 180 orní rana α olní rana e/4 G F e/10 H e/4 G H I F low e/10 olní rana e/4 směry větru θ = 0 a θ = 180 směr větru θ = 90 Or. 7.7 Legena pro pultové střecy {or. 7.4} 50

Ta. 7.4 Součinitele vnějšío tlaku pro selové střecy Úel sklonu 0-45 -30-15 -5 5 15 30 45 60 75 směr větru = 0 směr větru = 90 F G H I J F G H c pe,10-1,1-2,5-2,3-1,7 +0,0-0,9 +0,2-0,5 +0,7 +0,0 +0,7 +0,7 +0,8-2,0-2,8-2,5-2,5-2,0-1,5 c pe,1 c pe,10-0,8-1,2-1,2 +0,0-0,8 +0,2-0,5 +0,7 +0,0 0,7 +0,7 +0,8-1,5-2,0-2,0-2,0-1,5-1,5 c pe,1 c pe,10-0,9-0,8 +0,0-0,3 +0,2-0,2 +0,4 +0,0 +0,6 +0,7 +0,8-0,8-0,8-1,2-1,2-1,2 c pe,1 c pe,10-0,4 +0,0-0,4 +0,0-0,2 +0,0-0,2-0,2-0,7-0,5 +0,2 c pe,1 c pe,10-1,0-1,0-0,7-1,0 +0,0 c pe,1-1,5-1,5-1,2 +0,2 +0,2-1,5 +0,0-0,5-0,0-0,3 +0,0-0,3-0,3 c pe,10-1,5-1,9-1,8-1,6-1,1-1,1-1,1-1,1 c pe,1-2,0-2,1-2,5-2,5-2,2-2,0-1,5-1,5-1,5-1,5 c pe,10-1,2-1,2-1,2-1,2-1,2-1,2 c pe,1-2,0-2,0-2,0-2,0-2,0-2,0-2,0-2,0-2,0-2,0 c pe,10-1,0-1,0-0,8-0,7-0,7-0,8-0,9-0,8-0,8 c pe,1-1,2-1,2-1,2-1,2-1,2-1,2-1,0-1,0 c pe,10-0,9-0,9-0,8-0,5-0,5-0,5-0,5-0,5-0,5 I c pe,1-1,2-1,2-1,2 Poznámka 1: Při = 0 se tlaky pruce mění mezi klanými a zápornými onotami pro úly sklonu přiližně = -5 až +45; proto jsou uveeny klané a záporné onoty. Pro tyto střecy se mají uvažovat čtyři přípay, ve kterýc největší a nejmenší onoty ze všec olastí F, G, a H jsou kominovány s největšími a nejmenšími onotami v olastec I a J. Na stejné straně nelze použít smíšené klané a záporné onoty. Poznámka 2: Pro mezilelé úly sklonu se stejným znaménkem lze použít lineární interpolaci mezi onotami se stejným znaménkem. (Není ovoleno interpolovat mezi = +5 a = -5, ale použijí se onoty pro plocé střecy pole kap. 7.2.3.) Honoty 0,0 jsou uveeny pro potřey interpolace. návětrná strana závětrná strana e/4 = 0 0 = 0 0 návětrná strana závětrná strana e/4 Or. 7.8 Legena pro selové střecy F G F řeen neo úžlaí H J I e/10 e/10 e/4 e/4 e je menší z onot neo 2 je rozměr kolmý na směr větru F F e/10 H e/2 I řeen neo úžlaí Směry větru = 0 Směr větru = 90 G G H I 51

Ta. 7.5 Součinitele vnějšío tlaku pro valové střecy Úel sklonu 0 a 90 5 15 30 45 60 75 Olasti: směr větru = 0 pro 0 a směr větru = 90 pro 90 F G H I J K L M N c pe,10-1,7-0,9-0,5 +0,0 +0,2 c pe,1-2,5-2,0-1,5 +0,7-0,0 +0,7 +0,7 +0,8 c pe,10-1,2-0,8-0,5 +0,0 +0,2 c pe,1-2,0-1,5-1,5 +0,7-0,0 +0,7 +0,7 +0,8 c pe,10 c pe,1-1,2 +0,0-0,3 +0,2-0,2 +0,7-0,0 +0,6 +0,7 +0,8 c pe,10 c pe,1-0,3-0,5-0,4-0,3-0,3-0,3 c pe,10-1,0-0,7 c pe,1-1,5-1,2 c pe,10-1,2 c pe,1-2,0-0,5-0,3-0,3-0,3 c pe,10-1,2-1,2-1,2 c pe,1-2,0-2,0-2,0-2,0-2,0-2,0 c pe,10-0,8-0,8 c pe,1-1,2-1,2-1,2-1,2-0,4-0,4 c pe,10 c pe,1-0,4-0,3-0,2-0,2-0,2-0,2 Poznámka 1: Při = 0 se na návětrné straně pro úly sklonu = +5 až +45 tlaky pruce mění mezi klanými a zápornými onotami; proto jsou uveeny klané a záporné onoty. Pro tyto střecy se mají uvažovat va přípay: jeen se všemi klanými onotami a ruý se všemi zápornými onotami. Nelze použít smíšené klané a záporné onoty. Poznámka 2: Pro mezilelé úly sklonu stejnéo znaménka lze použít lineární interpolaci mezi onotami součinitelů se stejným znaménkem. Honoty 0,0 jsou uveeny pro potřey interpolace. Poznámka 3: Součinitele tlaku uou vžy určovány sklonem návětrné plocy. e/4 F L M J e/10 e/4 e/10 F L M N J e/10 G H K I G H I e/10 e je menší z onot neo 2 e/2 e/10 je rozměr kolmý na směr větru směr větru = 0 směr větru = 90 Or. 7.9 Legena pro valové střecy {or. 7.9} 52 e/4 F L M J e/4 F L M N J e/10 e/10

7.2.4 Střecy víceloníc al (šeové střecy) Kažá loď víceloníc al má zpravila pultovou neo selovou střecu. Součinitele tlaku se moou stanovit z taulek pro střecy samostatnýc uov. Referenční výška je rovna výšce řeene selové střecy neo ornío okraje pultové střecy (z e = ). Pro směry větru 0 a 180, tj. směry kolmé k ornímu okraji pultové střecy neo řeeni selové střecy, lze použít scémat uveenýc na or. 7.10. Součinitele tlaku pro střecy na návětrné straně víceloníc al se stanoví pole postupů pro střecy samostatně stojícíc uov (olasti F, G a J). Pro alší rozpětí pultovýc víceloníc střec se pro použijí součinitele tlaku c pe,10 a c pe,1 pro olast H v závislosti na směru větru. c pe 0,8c pe 0,6c pe 0,6c pe a) stěna stěna c > 0 pe c pe -0,4-0,4-0,4 ) stěna stěna c < 0 pe c pe 0,8c pe 0,6c pe 0,6c pe stěna stěna c pe c pe 0,6c pe 0,6c pe 0,6c pe c) stěna stěna c pe 0,8c pe 0,6c pe 0,6c pe ) stěna stěna Or. 7.10 Střecy víceloníc al 53

Pro selové střecy se použijí součinitele tlaku pro α < 0 v olasti H na návětrné části a v olasti I na závětrné části selové střecy. Součinitele tlaku se mají v této části víceloní střecy snížit pomocí součinitelů přizpůsoení, které jsou uveeny pro jenotlivé typy střec a směry větru na or. 7.10. Poku je víceloní střeca složena ze selovýc střec a sklon návětrné plocy střecy je klaný (α > 0), použijí se pro tuto část součinitele tlaku pro pultovou střecu viz přípa c) na or. 7.10. Poku u střecy víceloní aly nevznikne výslená voorovná síla, má se zatížení větrem ve směru kolmém k plocám víceloní střecy stanovit pro minimální součinitel rsnosti 0,05 (nezávisle na rsnosti konstrukce). V ůsleku too kažá střeca víceloní aly musí ýt navržena na ále uveenou minimální výslenou voorovnou sílu: F = 0,05 q p,ze A Se [kn] (7.2) ke A Se je ploca záklany kažé střecy víceloní aly [2, Opr. 1]. 7.2.5 Klenové střecy a kopule Eurokó efinuje zatížení větrem pro klenové střecy uov s pravoúlým půorysem a střecy ve tvaru kulovéo vrclíku (kupole) uov s kruovou záklanou (resp. průřezem). Zatížení klenové střecy na or. 7.11 se určí pro směr větru kolmý k poélné ose válcové střecy. Návětrná stěna má šířku, rozměr stěny rovnoěžné se směrem větru je. Výška stěn je označena, a výška válcové střecy je označena f. Maximální tlak větru se stanoví pro celkovou výšku uovy z e = + f. 54 Poznámky: - pro 0 < / < 0,5 se c pe,10 získá lineární interpolací; - pro 0,2 / 0,3 a / 0,5 musí ýt uváženy vě - onoty c pe,10 ; - graf není voný pro plocé střecy. A = B = = B = C 1 c pe,10 0,8 Or. 7.11 Součinitel vnějšío tlaku c pe pro klenové střecy s pravoúlým půorysem Olouk válcové střecy je rozělen na čtyři stejné části, krajní vě jsou na or. 7.11 označeny A a C, prostření vě části jsou označeny soně B. Součinitele tlaku c pe,10 pro olasti A, B, C a různé poměry / se určí z grafu na or. 7.11 v závislosti na poměru f/. Pro 0 < / < 0,5 se pole [2, Opr. 2] c pe,10 získá lineární interpolací. Pro 0,2 f / 0,3 a / 0,5 se použijí vě onoty c pe,10. f 0,6 0,4 0,2 0-0,2-0,4-0,8 0,05 C A ( / = 0) B A ( / 0,5) A ( / 0,5) -1 B -1,2 A ( / 0,5) 0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 f / A C

Poznámka: Pro směr větru rovnoěžný se směrem poélné osy klenové střecy nejsou v Eurokóu uveeny pokyny pro stanovení zatížení. V tomto přípaě lze použít scéma členění selové střecy se sklonem α > 0 pro směr θ = 90 a onoty součinitelů určit z ta. 7.4. c pe,10 A + - B A + + C f - B B B - C = 0,8 0,6 A (/ = 0) 0,4 A (/ = 0,25) 0,2 0-0,2 C (/ = 0) -0,4 C (/ 0,5) -0,8-1 B (/ = 0) -1,2 B (/ 0,5) -1,6 A (/ 1) -1,8 0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 f / Or. 7.12 Rozměrové scéma součinitele tlaku pro uovy s kruovým průřezem a kopule Rozměrové scéma pro uovy s kruovým průřezem a kopulí je na or. 7.12. Rozměr kolmý na směr větru je průměr uovy =, výška válcové části je a výška kopule je f. Maximální tlak se stanoví pro celkovou výšku uovy z e = + f. Pro zvolený směr větru se na osovém řezu kulovým vrclíkem efinují oy A, B a C. Bo A je na návětrném konci olouku, o B ve střeu olouku a o C je na závětrném konci olouku. Pro tyto oy a poměr / se z grafu na or. 7.12 určí onoty součinitelů vnějšío tlaku v závislosti na poměru f/. Lineární interpolací součinitelů vnějšío tlaku po oloucíc mezi oy A, B a C se určí jejic mezilelé onoty. Součinitele tlaku jsou c pe,10 konstantní poél olouků kružnic, které jsou průsečíkem kulové plocy a rovin kolmýc ke směru větru. Lineární interpolace se použije také pro získání onoty c pe,10 v A, jestliže 0 / 1, a v B neo C, jestliže 0 / 0,5. 7.2.6 Vnitřní tlak {7.2.9} Vnější a vnitřní tlaky na stěny, střecy a výplně otvorů půsoí současně. Musí ýt uvážena nejnepříznivější kominace vnějšíc a vnitřníc tlaků pro kažou kominaci možnýc otvorů a jinýc míst úniku. Při posuzování účinků větru na nosný systém pozemní stavy zpravila není nutné vnitřní tlak uvažovat. Jestliže na nejméně vou stranác pozemníc stave (fasáy neo střec) je celková ploca otvorů na kažé straně větší než 30 % plocy této stěny, mají se pro stanovení zatížení použít pravila pro přístřešky neo volně stojící stěny. Otvory pozemníc stave zarnují malé otvory (otevřená okna, ventilátory, komíny at. a proyšnost pozaí). 55

Proyšnost pozaí zarnuje průnik vzucu kolem veří, oken, tecnickéo zařízení stave a otvorů v plášti pozemní stavy. Typický rozsa proyšnosti pozaí je v rozmezí 0,01 % až 0,1 % čelní plocy. Rozoující fasáa pozemní stavy je stěna, na které je ploca otvorů nejméně vakrát větší než ploca otvorů a proyšností na zývajícíc fasáác uvažované uovy. Poku y otevřené vnější otvory moly ýt převláající, ale při mezním stavu únosnosti se uvažují uzavřené, má se stav s otevřenými okny neo veřmi uvažovat jako mimořáná návrová situace pole EN 1990. Proyšnost pláště je efinována jako poměr celkové plocy otvorů k celkové ploše pláště. ploc otvorů, ke je cpe je záporné neo -0,0 (7.3) ploc všec otvorů Eurokó uváí tyto metoy pro stanovení součinitele vnitřnío tlaku c pi : a) pro pozemní stavu s rozoující fasáou je c pi zlomek vnějšío tlaku v otvorec na rozoující fasáě. Např. c pi = 0,75 c pe, poku je ploca otvorů na rozoující fasáě 2x větší než na zývajícíc fasáác (poronější informace viz {kap. 7.2.9}); ) pro pozemní stavy ez rozoující fasáy lze c pi stanovit pole or. 7.13 pro kažý směr větru v závislosti na poměru výšky a louky pozemní stavy /, a poměru ploc otvorů pro pole výrazu (7.3). Poku oa není možný neo není považován za zůvoněný, má se použít méně výoná z onot +0,2 a -0,3; c) pro otevřená sila a komíny je c pi = 0; ) pro ventilované nárže s malými otvory je c pi = -0,40. c pi 0,4 0,35 0,3 0,2 0,1 / 0-0,1-0,2 / 56-0,3-0,4-0,5 0,33 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 1 Or. 7.13 Součinitele vnitřnío tlaku c pi pro rovnoměrně rozělené otvory Referenční výška z i má ýt v přípaec a) a ) stejná jako největší referenční výška z e pro vnější tlaky na fasáác, které svými otvory přispívají k vytvoření vnitřnío tlaku. V přípaec c) a ) je referenční výška stejná jako výška konstrukce.

7.2.7 Tlak na víceplášťové vnější stěny neo střecy {7.2.10} Síla větru se počítá pro kažý plášť samostatně. Plášť je efinován jako neproyšný, jestliže onota je menší než 0,1 %. Jestliže pouze jeen plášť je proyšný, potom se má stanovit síla větru na neproyšný plášť z rozílu mezi vnitřním a vnějším tlakem. Jestliže je proyšnýc více plášťů, potom síla větru na kažý plášť závisí na relativní tuosti plášťů, vnějším a vnitřním tlaku, vzálenosti mezi plášti, proyšnosti plášťů a otvorec na okrajíc vrstvy mezi plášti. 1. Pro vnější stěny a střecy s více než jením pláštěm se oporučuje, ay tlak větru na nejtužší plášť yl vzat jako rozíl mezi vnitřním a vnějším tlakem. 2. Pro vzucotěsné okraje vrstev mezi plášti or. 7.14 a volnou vzálenost mezi plášti menší než 100 mm (materiál tepelné izolace je zarnut v jenom plášti, kyž v izolaci neprouí vzuc), lze pole {NA} jako první aproximaci použít oporučená pravila: Stěny a střecy s neproyšným vnitřním pláštěm a proyšným vnějším pláštěm s přiližně rovnoměrně rozělenými otvory: sílu větru na vnější plášť lze vypočítat ze vztau c p,net = 2/3c pe pro přetlak a vztau c p,net = 1/3c pe pro potlak; sílu větru na vnitřní plášť lze vypočítat ze vztau c p,net = c pe c pi. Stěny a střecy s neproyšným vnitřním pláštěm a neproyšným, mnoem tužším, vnějším pláštěm: sílu větru na vnější plášť lze vypočítat ze vztau c p,net = c pe c pi. Stěny a střecy s proyšným vnitřním pláštěm s přiližně rovnoměrně rozělenými otvory a neproyšným vnějším pláštěm: sílu větru na vnější plášť lze vypočítat ze vztau c p,net = c pe c pi a sílu větru na vnitřní plášť ze vztau c p,net = 1/3c pe. Stěny a střecy s neproyšným vnějším pláštěm a neproyšným, mnoem tužším, vnitřním pláštěm: sílu větru na vnější plášť lze vypočítat ze vztau c p,net = c pe a sílu větru na vnitřní plášť ze vztau c p,net = c pe c pi. a) Okraje vrstvy mezi plášti uzavřeny ) Okraje vrstvy mezi plášti otevřeny Or. 7.14 Detaily roů vnějšíc stěn s více než jením pláštěm Poku vstupy pro vzuc propojují vrstvu vzucu s jinými fasáami pozemní stavy než je ta, na které je umístěna, pole {NA} výše uveená pravila neplatí. 57

7.3 Přístřešky Přístřešek je střeca stavení konstrukce, která nemá trvalé stěny. Součinitel plnosti je poměr plocy možnýc překážek po přístřeškem a průřezu po přístřeškem, přičemž oě plocy jsou kolmé ke směru větru. Pro prázný přístřešek je onota = 0 a = 1 pro přístřešek na závětrné straně úplně uzavřený uloženým zožím. Prázné, volně stojící přístřešky (ϕ = 0). Přístřešky uzavřené na závětrné straně uloženým zožím (ϕ = 1). Or. 7.15 Prouění vzucu kolem přístřešků Součinitel celkové síly c f se použije pro stanovení výslené síly na celou skloněnou plocu přístřešku. Součinitel rozílu tlaků c p,net efinuje maximální rozíl tlaků na vnějším a vnitřním povrcu přístřešku pro všecny směry větru. Má se použít pro návr částí střecy a jejic upevňovacíc prvků. V ta. 7.6 a ta. 7.8 jsou pro pultové, selové a víceloní přístřešky uveeny maximální onoty součinitelů pro všecna a minimální onoty pro = 0 a = 1. Mezilelé minimální onoty lze určit lineární interpolací. Za místem maximálnío uzavření průřezu (ve směru větru) se má použít onota c p,net pro = 0. Olast A označuje stření část plocy přístřešku, olast B okraje přístřešku rovnoěžné se směrem větru a olast C okraje přístřešku kolmé na směr větru viz legena k ta. 7.6. Kažý přístřešek musí ýt scopen přenést ále uveené zatěžovací stavy: u pultovéo přístřešku (viz ta. 7.6) má ýt půsoiště výslené síly ve vzálenosti /4 o návětrnéo okraje ( je rozměr ve směru větru, viz or. 7.16); u selovéo přístřešku (viz ta. 7.7) má ýt půsoiště výslené síly ve střeu kažé skloněné plocy viz or. 7.17. Přístřešek má přenést maximální neo minimální zatížení jené skloněné plocy, zatímco ruá skloněná ploca je nezatížená; zatížení na kažé skloněné ploše víceloníc přístřešků na or. 7.18 se stanoví s použitím reukčníc součinitelů mc, uveenýc v ta. 7.8, a součinitelů výslenéo tlaku c p,net pro selové přístřešky (ta. 7.7). 58

Ta. 7.6 Honoty součinitelů c p,net a c f pro pultové přístřešky Úel sklonu střecy α Součinitel plnosti Součinitel celkové síly c f Olast A Olast B Olast C 0 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 +0,2-0,5 +0,5-1,5 +1,8-1,8 +1,1-2,2 5 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 +0,4-0,7 +0,8-1,1-1,6 +2,1-1,7-2,2 +1,3-1,8-2,5 10 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 +0,5-0,9 +1,2-1,5-2,1 +2,4-2,0-2,6 +1,6-2,1-2,7 15 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 +0,7-1,1 +1,4-1,8-1,6 +2,7-2,4-2,9 +1,8-2,5-3,0 20 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 +0,8 +1,7-2,2-1,6 +2,9-2,8-2,9 +2,1-2,9-3,0 30 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 +1,2-1,8 +2,2-3,0-1,5 +3,2-3,8-2,2 +2,4-3,6-2,7 Poznámka: Klané onoty součinitelů uávají zatížení větrem směrem olů. Záporné onoty označují zatížení větrem směrem naoru. B /10 /4 c>0 f c f > 0 /4 C A C α /10 B /10 /10 /4 c<0 f c<0 f /4 Legena k ta. 7.6 Or. 7.16 Umístění půsoiště síly pro pultové střecy 59

Ta. 7.7 Honoty součinitelů c p,net a c f pro selové přístřešky Úel sklonu Součinitel Součinitele výslenéo tlaku c p,net Součinitel plnosti střecy celkové síly c f Olast A Olast B Olast C Olast D -20-15 -10-5 +5 +10 +15 +20 +25 +30 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 Maximum všecna Minimum pro = 0 Minimum pro = 1 +0,7-0,7 +0,5 +0,4 +0,3-0,5 +0,3 +0,4-0,7 +0,4-0,8 +0,6-0,9 +0,7-1,0 +0,9-1,0 +0,8-0,9-1,5 +0,6-0,8-1,6 +0,6-0,8-1,6 +0,5-0,7-1,5 +0,6 +0,7-0,7 +0,9-0,9 +1,1-1,2 +1,2 +1,3 +1,6-2,4 +1,5-2,7 +1,4-2,7 +1,5-2,4 +1,8-2,0 +1,8-1,5-2,0 +1,9-1,7-2,2 +1,9-1,8-2,2 +1,9-1,9-2,0 +1,9-1,9-1,8 +0,6-1,6-2,4 +0,7-1,6-2,6 +0,8-1,5-2,6 +0,8-1,6-2,4 +1,3-1,8 +1,4-1,8 +1,4-1,6 +1,5-1,6 +1,6-1,5 +1,6 +1,7 +1,4 +1,1 +0,8 +0,4-1,1-1,5 +0,4-1,8 +0,4-1,8-2,1 +0,4-2,0-2,1 +0,5-2,0-2,0 +0,7-2,0-2,0 Poznámka: Klané onoty součinitelů uávají zatížení větrem směrem olů. Záporné onoty označují zatížení větrem směrem naoru. B /10 C A D A C /10 B /5 /10 /10 Legena k ta. 7.7 60

U přístřešků s vojitým pláštěm se má počítat neproyšný plášť a jeo upevňovací prvky se součinitelem c p,net, proyšný plášť a jeo upevňovací prvky se součinitelem 1/3c p,net. Mají se uvažovat třecí síly (viz kap. 7.5). Referenční výška z e = se uvažuje pole or. 7.16 a or. 7.17. c>0 f c>0 f c>0 f c>0 f α /4 /4 c<0 f c<0 f c<0 f c<0 f /4 /4 c>0 f c>0 f c>0 f c>0 f α c<0 f c<0 f c<0 f c<0 f Or. 7.17 Uspořáání zatížení sestavené ze součinitelů sil pro selové přístřešky 1 2 3 3 3 2 1 Or. 7.18 Střecy víceloníc přístřešků Ta. 7.8 Reukční koeficienty mc pro víceloní přístřešky Pole Místo Maximální součinitele sil a výslenýc tlaků (směrem olů) Koeficienty mc pro všecna φ Minimální součinitele sil a výslenýc tlaků (směrem naoru) 1 krajní pole 1,0 0,8 2 rué pole 0,9 0,7 3 třetí a násleující pole 0,7 0,7 61

7.4 Volně stojící stěny, zěná záralí, ploty a informační taule Honoty výslenýc součinitelů tlaku c p,net pro volně stojící stěny a zěná záralí závisí na součiniteli plnosti. Pro plné stěny je součinitel plnosti = 1 a pro stěny, které jsou z 80 % plné (tj. mají 20 % otvorů), je = 0,8. Proyšné stěny a ploty se součinitelem plnosti 0,8 se mají pokláat za rovinnou příraovinu pole kap. 7.11. 7.4.1 Volně stojící stěny a zěná záralí U volně stojícíc stěn a zěnéo záralí se mají stanovit součinitele výslenéo tlaku c p,net pro olasti A, B, C a D pole or. 7.19. Doporučené onoty výslenýc součinitelů tlaku c p,net pro volně stojící stěny a zěné záralí jsou uveeny v ta. 7.9. Opovíají směrům větru naznačeným na or. 7.19 pro vě různé onoty součinitele plnosti. Pro součinitele plnosti mezi 0,8 a 1 lze použít lineární interpolaci. Referenční plocou je v oou přípaec celková ploca. Pro volně stojící stěny je referenční výška ovykle z e = (viz or. 7.19). Referenční výška pro atiky na uovác je z e = ( + p ) pole or. 7.6. pro l > 4 2 0,3 4 A B C D l pro l 4 2 0,3 4 A B C l pro l 2 2 0,3 A B l 0 Bez velejší stěny 0 S velejší stěnou Or. 7.19 Legena pro volně stojící stěny a zěná záralí 62

Ta. 7.9 Doporučené onoty součinitelů tlaku c p,net pro volně stojící stěny a zěná záralí Součinitel plnosti Olast A B C D / 3 2,3 1,4 1,2 1,2 Bez velejšío / = 5 2,9 1,8 1,4 1,2 = 1 průčelí / 10 3,4 2,1 1,7 1,2 S velejšími průčelími s élkou a) 2,1 1,8 1,4 1,2 = 0,8 1,2 1,2 1,2 1,2 a) Pro velejší průčelí s élkami mezi 0,0 a lze použít lineární interpolaci. 7.4.2 Součinitele zastínění pro stěny a ploty Jestliže v návětrném směru jsou jiné stěny neo ploty, jejicž výška je stejná neo větší než výška uvažované stěny neo plotu, lze použít oatečný součinitel zastínění s k součiniteli výslenéo tlaku pro ělicí stěny a laťové ploty. Honota součinitele zastínění závisí na vzálenosti mezi stěnami neo ploty x a na součiniteli plnosti návětrné (stínící) stěny neo plotu. Honoty součinitele zastínění s jsou uveeny na or. 7.20. Součinitel výslenéo tlaku na zastíněnou stěnu c p,net,s je c p,net,s = s c p,net (7.4) Součinitel zastínění se nemá používat v okrajovýc olastec o vzálenosti o volnýc konců zi. ψ s 1 0,8 ϕ = 1,0 0,6 0,4 ϕ = 0,8 0,2 0 0 5 10 15 20 x/ Or. 7.20 Součinitel zastínění ψ s pro stěny a ploty 7.4.3 Informační taule Součinitel síly pro informační taule oělené o země výškou z g větší než /4 (viz or. 7.21) je c f = 1,80. Tuto onotu lze použít i pro z g < /4 a / 1. Výslená síla je kolmá k informační tauli a její půsoiště je pole {NA} ve výšce střeu taule s výstřeností e = 0,25 63

ve voorovném směru. Informační taule s / > 1 oělené o země výškou z g < /4 se mají uvažovat jako ělicí stěny pole kap.7.4.1. Referenční výška je z e = z g + /2. Referenční ploca je A ref =. Má se ověřit možnost vzniku ivergence neo otrovéo flutteru. e e e e z e z e z g z g Or. 7.21 Legena pro informační taule 7.5 Součinitele tření Součinitele tření c fr pro stěny a povrcy střec jsou uveeny v ta. 7.10. Referenční ploca A fr je efinována na or. 7.22. Třecí síly se mají zaváět na části vnějšíc povrců rovnoěžnýc se směrem větru, které se nacázejí za vzáleností, rovnou menší z onot 2 neo 4, o návětrnýc okapů neo nároží. Referenční výška z e se má rovnat výšce konstrukce na zemí neo výšce pozemní stavy pole or. 7.22. Referenční ploca A fr Or. 7.22 Referenční ploca pro tření 64

Ta. 7.10 Součinitel tření c fr pro stěny, záralí a povrcy střec Povrc Součinitel tření c fr Hlaký (tj. ocel, laký eton) 0,01 Hruý (tj. rsný eton, asfaltový šinel) 0,02 Velmi ruý (tj. vlnovky, žera, rážky) 0,04 7.6 Nosné prvky s oélníkovými průřezy Součinitel síly c f pro nosné prvky s oélníkovým průřezem a pro vanoucí kolmo k čelní ploše se stanoví pole vztau: ke c f,0 c f = c f,0 r (7.5) r je součinitel síly pro oélníkové průřezy s ostrými roy a ez uvažování vlivu koncovýc vírů (or. 7.23); reukční součinitel pro čtvercové průřezy se zaolenými roy; součinitel koncovéo efektu pro prvky s volnými konci. Reukční součinitel r závisí na Reynolsově čísle. Pro stanovení orní ranice onot ψ r se použijí oporučené onoty z or. 7.24, které yly získány při nízké turulenci. Tyto onoty se považují za ezpečné. Or. 7.24 lze použít také pro uovy s / > 5,0. c f,0 2,5 2 2,4 2,35 2,1 v 1,65 1,5 v v 1 0,90 0,5 0 0,1 1 10 100 / Or. 7.23 Součinitel síly c f,0 pro oelníkové průřezy s ostrými roy ez vlivu prouění kolem volnýc konců 65

ψ r 1 0,8 0,6 0,4 v r 0,2 0 0 0,1 0,2 0,3 0,4 r/ Or. 7.24 Reukční součinitel ψ r pro čtvercový průřez se zaolenými roy Referenční výška z e je rovna maximální výšce uvažovanéo průřezu na zemí. Referenční ploca je Aref =, ke je élka uvažovanéo nosnéo prvku a je šířka (rozměr kolmý na směr větru). U plocýc průřezů (/ < 0,2) moou vztlakové síly při určitýc úlec náěu větru způsoit onoty c f vyšší až o 25 %. Součinitel koncovéo efektu pro nosné prvky s volnými konci je uveen v kap. 7.13. 7.7 Nosné prvky s otevřenými průřezy Součinitel síly c f nosnýc prvků s otevřeným průřezem (viz or.7.25) se stanoví pole vztau c f = c f,0 (7.6) ke pole {NA} je c f,0 = 2,0 a je součinitel koncovéo efektu (viz kap.7.13). Honota c f,0 yla stanovena z měření při nízké turulenci. Výraz (7.6) a or. 7.25 lze použít také pro pozemní stavy s / > 5,0. y x 66 Or. 7.25 Otevřené průřezy nosnýc prvků Referenční plocy jsou efinovány takto: ve směru x: A ref,x = ; ve směru y: A ref,y = (7.7) ke je élka uvažovanéo nosnéo prvku (rozměry a viz or. 7.25). Referenční výška z e je ve všec přípaec rovna maximální výšce uvažovanéo průřezu na zemí.

7.8 Nosné prvky s průřezem ve tvaru pravielnéo mnooúelníku Součinitel síly c f pro nosné prvky s průřezem ve tvaru pravielnéo mnooúelníku s pěti neo více stranami se stanoví pole vztau c f = c f,0 (7.8) ke c f,0 je součinitel síly pro nosné prvky uvažované ez vlivu prouění kolem volnýc konců pole ta. 7.11, které yly stanoveny z měření při nízké turulenci; součinitel koncovéo efektu (viz kap. 7.13). Vzta (7.13), ta. 7.11 a or. 7.26 lze použít také ke stanovení součinitele síly c f,0 pro uovy s / > 5. Or. 7.26 Pravielný mnooúelníkový průřez Referenční ploca A ref je A ref =, ke je élka konstrukčnío prvku a je průměr opsané kružnice (viz or. 7.26). Referenční výška z e je rovna maximální výšce uvažovanéo průřezu na zemí. 67

Ta. 7.11 Součinitel síly c f,0 pro pravielné mnooúelníkové průřezy Počet stran Průřezy Konečná úprava povrcu a roů Reynolsovo číslo Re a) c f,0 5 pětiúelník všecny všecna 1,80 6 šestiúelník všecny všecna 1,60 8 osmiúelník Re 2,4 10 5 1,45 laký povrc r/ < 0,075 ) Re 3 10 5 1,30 Re 2 10 5 1,30 laký povrc r/ 0,075 ) Re 7 10 5 1,10 10 esetiúelník všecny všecna 1,30 12 vanáctiúelník 16 18 a) ) c) šestnáctiúelník až osmnáctiúelník laký povrc, zaolené roy c) 2 10 5 < Re < 1,2 10 6 0,90 Re < 4 10 5 1,30 všecny ostatní Re > 4 10 5 1,10 posuzovat jako Re < 2 10 5 kruový válec, laký povrc, zaolené roy c) (viz kap. 7.9) 210 5 Re < 1,2 10 6 0,70 Reynolsovo číslo pro v = v m a v m pole 4.3. Re je efinované v kap. 7.9. r je poloměr zaolení ran, je průměr opsané kružnice pole or. 7.26. Pole zkoušek úsekovýc moelů s povrcy z pozinkované oceli, průřezy s = 0,3 m a poloměry zaolení ran 0,06 ve větrném tunelu. 7.9 Válce s kruovým průřezem 7.9.1 Součinitele vnějšíc tlaků Součinitele vnějšío tlaku závisejí na Reynolsovýc číslec Re, efinovanýc vztaem: vz ( e ) Re (7.9) ke je průměr; kinematická viskozita vzucu ( = 15 10-6 m 2 s -1 ); v(z e ) maximální ryclost větru ve výšce z e. Součinitele vnějšío tlaku c pe pro kruové válce jsou ány vztaem: c pe = c p,0 (7.10) ke c p,0 je součinitel vnějšío tlaku ez vlivu prouění kolem volnýc konců; součinitel koncovéo efektu pro úel. Součinitel vnějšío tlaku c p,0 je uveen na or. 7.27 pro různá Reynolsova čísla jako funkce úlu. 68

Součinitel koncovéo efektu je efinován výrazem: = 1 min λα λ 1 λ cos 2 A min pro 0 min pro min < < A (7.11) = pro A 180 ke úel A uává polou ou oělení prouu o válce (viz or. 7.27); je součinitel koncovéo efektu. Referenční ploca je A ref =. Referenční výška z e je rovna maximální výšce uvažovanéo průřezu na zemí. Mezilelé onoty na or. 7.27 lze lineárně interpolovat. Významné onoty součinitelů a úlů z výše uveenéo orázku jsou uveeny v ta. 7.12. Orázek a taulka jsou ovozeny pro Reynolsovo číslo opovíající maximálnímu tlaku větru q p a pro ekvivalentní rsnost k/ < 5 10-4. Typické onoty rsnosti k jsou uveeny v ta. 7.13. 0 - c pe = c c p0 A c pe = c p0, 180 c p0 1 0,5 0-0,5 min A + -1-1,5 c p0, Or. 7.27 Rozělení tlaku pro válce s kruovým průřezem, pro různé rozsay Reynolsova čísla a ez vlivu prouění kolem volnýc konců Ta. 7.12 Typické onoty pro rozělení tlaku na kruovýc válcíc pro různé onoty Reynolsova čísla ez vlivu prouění kolem volnýc konců Re α min c p0,min α A c p0, 5 10 5 85-2,2 135-0,4 2 10 6 80-1,9 120-0,7 10 7 75-1,5 105-0,8 ke α min je místo minimálnío tlaku ve [ ]; c p0,min onota součinitele minimálnío tlaku; α A poloa ou oělení prouu ve [ ]; c p0, součinitel tlaku na závětrné straně válce. -2-2,5 c p0,min 0 30 60 90 120 150 180 [ ] 69

7.9.2 Součinitele síly Součinitel síly c f pro válec s kruovým průřezem konečné élky se určí pole vzorce: c f = c f,0 (7.12) ke c f,0 je součinitel síly pro válce ez vlivu prouění kolem volnýc konců (viz or. 7.28); součinitel koncovéo efektu (viz kap. 7.13). Or. 7.28 je ovozen pro Reynolsova čísla Re, opovíající maximálnímu tlaku q p. Lze o také použít pro uovy s / > 5,0. Honoty ekvivalentní rsnosti povrcu k jsou uveeny v ta. 7.13. Pro splétaná lana je c f,0 rovný 1,2 pro všecny onoty Reynolsova čísla Re. c f,0 1,4 1,2 1 0,8 0,6 c f,0 018, log = 1, 2 + 1+ 0, 4 log ( 10 k ) 6 ( Re 10 ) k/ 10-2 10-3 10-4 10-5 0,4 0,2 c = f,0 011, 6 ( ) 1, Re 10 4 0 10 5 10 6 10 7 Re Or. 7.28 Součinitel síly c r,0 pro kruové válce ez vlivu prouění kolem volnýc konců a pro různé ekvivalentní rsnosti povrcu k/ v z g Or. 7.29 Válec v lízkosti rovnéo povrcu 70

Referenční výška z e je rovna maximální výšce uvažovanéo průřezu na zemí. Referenční ploca je A ref =, ke je élka uvažovanéo nosnéo prvku a je jeo průměr. Pro válce v lízkosti rovnéo povrcu v poměrné vzáleností z g / < 1,5 (viz or. 7.29) je nutná konzultace se specialisty. Ta.7.13 Ekvivalentní rsnost povrcu k Dru povrcu Ekvivalentní rsnost k [mm] Dru povrcu Ekvivalentní rsnost k [mm] sklo 0,0015 laký eton 0,2 leštěný kov 0,002 olované řevo 0,5 jemný nátěr 0,006 rsný eton 1,0 stříkaný nátěr 0,02 neopracované řezivo 2,0 lesklá ocel 0,05 rez 2,0 šeá litina 0,2 cielné stěny 3,0 pozinkovaná ocel 0,2 7.9.3 Součinitele síly pro svislé válce v řaě Součinitel síly c f pro svislé válce v řaě závisí na směru větru vzleem k ose řay a poměru vzálenosti a a průměru, jak uváí ta. 7.14. Součinitel síly c f pro kažý válec je: c f = c f,0 (7.13) ke c f,0 je součinitel síly pro válec ez vlivu prouění kolem volnýc konců (viz kap. 7.9.2); součinitel koncovéo efektu; součinitel uveený v ta. 7.14 pro nejnepříznivější směr větru. Ta. 7.14 Součinitel pro svislé válce v řaě a/ a/ < 3,5 1,15 a a 3,5 < a/ < 30 a 210 180 a/ > 30 1,00 a je vzálenost; průměr válce 71

7.10 Koule Součinitel síly ve směru větru c f,x pro kouli se má stanovit jako funkce Reynolsova čísla Re a ekvivalentní rsnosti k/ (viz ta. 7.13). Doporučené onoty c f,x stanovené z měření v prouu vzucu s malou turulencí jsou uveeny na or. 7.30 pro Re opovíající maximálnímu tlaku q p. Honoty jsou omezeny onotami z g > /2, ke z g je vzálenost koule o rovnéo povrcu, je průměr viz or. 7.31. Pro z g < /2 se součinitel c f,x násoí součinitelem 1,6. c f,x 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 laký povrc k/ 10-3 10-4 10-5 0 10 5 10 7 10 8 Re Or. 7.30 Součinitel síly ve směru větru pro kouli y v x z g Or. 7.31 Koule na rovným povrcem Součinitel svislé síly c f,z = 0 pro z e > /2 a c f,z = +0,6 pro z e < /2. V oou přípaec je referenční ploca A ref = 2 /4. Referenční výška je z e = z g + /2. 72

7.11 Příraové konstrukce a lešení Součinitel síly c f pro příraové konstrukce a lešení s paralelními pásy se stanoví z výrazu: ke c f,0 c f = c f,0 (7.14) je součinitel síly pro příraové konstrukce a lešení ez vlivu prouění kolem volnýc konců; součinitel koncovéo efektu. Součinitel síly je uveen na or. 7.33 až or. 7.35 jako funkce součinitele plnosti a Reynolsova čísla Re pro stření průměr prvku i. Or. 7.33 až or. 7.35 jsou ovozeny pro Re opovíající maximálnímu tlaku větru q p. Doporučené onoty reukčnío součinitele pro lešení ez zařízení omezujícíc proyšnost, která jsou ovlivněna tuými staveními překážkami, jsou uveeny v ČSN EN 12811. A gk i, i Or. 7.32 Příraová konstrukce neo lešení 2,5 c f,0 2 1,5 v 1 0 0,2 0,4 0,6 0,8 1 ϕ Or. 7.33 Součinitel síly c f,0 pro rovinnou příraovou konstrukci s pruty z úelníků jako funkce součinitele plnosti φ 73

c f,0 5 4 3 2 1 0,1 0,2 0,5 1 ϕ Or. 7.34 Součinitel síly c f,0 pro prostorovou příraovou konstrukci s pruty z úelníků jako funkce součinitele plnosti φ Součinitel plnosti je efinován vztaem A A c i i A c k A gk (7.15) ke A je součet průmětů ploc prutů a styčníkovýc pleců o čelní plocy; A c = ploca oraničená okraji čelní plocy, promítnutá kolmo k čelní ploše; élka příraové konstrukce; šířka příraové konstrukce; i, i jsou šířka a élka i-téo prutu, promítnutá kolmo k čelní ploše; Agk je ploca k-téo styčníkovéo plecu. Referenční ploca A ref = A. Referenční výška z e je rovna maximální výšce prvku na zemí. 74

Or. 7.35 Součinitel síly c f,0 pro rovinnou a prostorovou konstrukci s pruty s kruovým průřezem 75

7.12 Vlajky Součinitele síly c f a referenční plocy A ref pro vlajky jsou uveeny v ta. 7.15. Referenční výška z e je rovna výšce vlajky na zemí. Ta. 7.15 Součinitele síly c f pro vlajky Vlajky A ref c f Pevné vlajky Síla kolmá k rovině a) ) Volné vlajky Síla v rovině λ 1,8 λ 0,5 λ 1,25 mf Aref 2 0, 02 0, 7 ke m f je motnost vlajky na jenotku plocy, je měrná motnost vzucu a z e je výška vlajky na zemí. Výraz pro volné vlajky zarnuje ynamické síly o účinků flutteru. 7.13 Efektivní štílost a součinitel koncovéo efektu Součinitele sil c f,0 jsou ovozeny z měření na konstrukcíc na zemí ez vlivu prouění kolem volnýc konců. Součinitel koncovéo efektu ere v úvau snížený opor konstrukce v ůsleku prouění větru kolem volnéo konce (koncový efekt). Součinitel koncovéo efektu se stanoví jako funkce štílostnío poměru, který závisí na rozměrec konstrukce a její poloze. Doporučené onoty pro jsou uveeny v ta. 7.16 a onoty k jsou uveeny na or. 7.36 pro různé součinitele plnosti. Or. 7.36 a ta. 7.16 jsou ovozeny z měření v prouu s nízkou turulencí. Součinitel plnosti (viz or. 7.37) je efinován výrazem: A (7.16) A c ke A je součet průmětů ploc prvků; A c celková ploca oálky A c =. 76

Ta. 7.16 Doporučené onoty λ pro válce, mnooúelníkové průřezy, oélníkové průřezy, otevřené konstrukční průřezy a příraové konstrukce Č. 1 2 Poloa konstrukce, kolmý k rovině strany l z g 1 1,5 1 1,5 3 /2 l/2 l pro l l l 2 0 l 0 2,5 Efektivní štílost λ Pro mnooúelníkové, oélníkové a ostroranné průřezy a příraové konstrukce: pro 50 m, menší z onot λ = 1,4/ neo = 70; pro < 15 m, menší z onot λ = 2/ neo λ = 70. Pro válce s kruovým průřezem: pro 50 m, menší z onot λ = 0,7/ neo λ = 70; pro < 15 m, menší z onot λ = / neo λ = 70. Pro mezilelé onoty se oporučuje použít lineární interpolaci. 1 2,5 4 l l l z g 2 Pro 50 m, větší z onot λ = 0,7/ neo λ = 70. Pro < 15 m, větší z onot λ = / neo λ = 70. Pro mezilelé onoty se oporučuje použít lineární interpolaci. A A c = Or. 7.36 Směrné onoty součinitele koncovéo efektu ψ λ jako funkce součiniteleplnosti φ v závislosti na štílosti λ Or. 7.37 Definice součinitele plnosti φ 77