124 Proti zkrácení pracovní doby. Ve snaze za zkrácení pracovní doby pipadl sociálním demokratm tžký úkol. Tisíce dlník žilo v domnní bylo tak odchováno, že mzda jejich by se snižovala se zkrácením pracovního asu. S podobnými zjevy setkáme se ješt nyní. Ve statistice stávkové zaznamenán je i pípad, že dlníci zastavili práci proto, aby smli pracovati jako díve pes 11 hodin denn, (stávka ta byla v Pošumaví.) Buržoasie a její tisk v domnní takovém dlnictvo jen udržoval a zastance zkrácené pracovní doby sesmšoval. V jednom takovém duchaplodu se psalo, že socialisté chtjí míti celý den poledne a každý den sobotu." Veliká obava projevována i nad tím, co by dlnictvo ve volném ase inilo. Psáno a vypravováno, že by se jen rozmnožil život hospodský a v koalnách. Posmšn voláno Práci est, když je šest" a podobn. V popedí boje proti zákonnému obmezení pracovní doby stáli prmyslníci a živnostníci. Nejbezohlednjší ze všech podnikatel uhlobaroni sešli se dne 23. ervence roku 1882 ku spolené schzi v Praze, aby zaujali stanovisko proti vlád, která hodlala parlamentu pedložiti osnovu zákona na opravu horního zákona ze dne 24. kvtna 1854 a zavázali se solidaritou spoleného vystupování proti neskrovným požadavkm horník a dlník vbec. Horníci tehdy žádali zkrácení pracovní doby na 10 hodin a za úelem tím také pracováno ku sdružení se všech majitel horních a hutních podnik. Páni ti vedou rozhodné slovo ješt dnes, jak stávka horník roku 1900 ukázala. Ne jinak bylo tomu pozdji, když po etných projevech dlnických vláda ohlásila úmysl vydati živnostenský ád. Kde kdo z pán stavl se proti njakému obmezování pracovní doby. Tvrdili, že se tím obmezí i svoboda, ba že celá ada podnik utrpí a zajde. Kde jaký cech a panský rozumec, všichni vystupovali proti obmezení pracovní doby.
125 Stávky a odboje dlnické trvaly dále a vždy s vtší prudkostí rozráželi staré názory a uvyklosti. Dlnictvo uilo se býti samostatným a postavilo se na tutéž zásadu svobody, prodávati práci tak dlouho, jak za vhodné uznává. Konen došlo k doplnní živnostenského zákona ze dne 1. kvtna 1860 novelou ze dne 15. bezna 1883 a 8. bezna 1885, jimiž urovnán pracovní pomr do té míry, že alespo pro velké podniky stanovena pracovní doba na 11 hodin s pestávkami k oddechu. Sotva že se tak stalo, organisováno a postupováno dále, kratší doba pracovní vynucována pímo na zamstnavatelích a tak jsme se dožili, že již roku 1890 jako všeobecný požadavek stanovena býti mohla osmihodinná doba pracovní, ku které jednotlivé odbory za nedlouho úpln, nkteré pak ásten dospjou, jiné se již jí piblížili až na poslední etapu. Nejblíže 8hodinné dob pracovní jsou horníci. Menší procento horník si stávkami již vynutilo 8hod. dobu pracovní a požívá dobrodiní její, aniž by na tom s výdlkem bylo he než jejich kamarádi, kteí pracují v dole celých 11 hodin. Letošním rokem nastane však znatelný obrat v pracovní dob ve všech dolech. Dlouholetou námahou vybudované organisace dlnické a tžce snesené stávkové fondy umožnily horníkm svésti boj s nejbohatšími a nejbezohlednjšími kapitalisty. Tisíce a tisíce schzí mezi horníky za posledních deset rok a bhem stávky ukázali svj plod ve vzorné solidarit, i když dostavilo se utrpení a boj nejprudší. Káze v adách hornických i vytrvalost vzbudily úžas na všech stranách a dodaly hornickým bataillonm nebývalého respektu. Pímo vášnivý boj sociáln demokratických poslanc jak ve výborech, tak i v plenu parlamentu, trvalá kontrola vlády a rzných politických poouchlík tiskem sociáln demokratickým, vystupování sociáln demokraticky smýšlejícího dlnictva ve Vídni, to všechno pivodilo usnesení zákona,
126 jímž še pro hornictvo stanoví 9hodinná doba pracovní; poítaje v to vjezd a výjezd. Ve skutenosti pak pi píznivjší konjunktue zákon ten znamená Shodinnou dobu pracovní ve vtšin dol a pro vtšinu hornictva. Ustanovení to nabude platnosti tohoto roku. Blízcí Shodinné dob pracovní jsou i knihtiskai. Tito mocí svého vdomí, organisace a tarifních fond dosáhli osmi a plhodinné doby pracovní pi pracech novinových, devítihodinné pracovní doby pi pracech ostatních. Touže cestou a témuž cíli blíží se i tovární dlnictvo truhláské a kovodlnické. Také tyto odbory mají již o dv hodiny kratší pracovní dobu ped normou zákona. He je u dlnictva živnostenského a pi výrob domácké. To stále ješt ve svém celku ídí se nesprávnou zásadou, ím delší pracovní doba, tím vtší výdlek. Dojde dojista. i zde ku platnosti názor socialist a zvyk panský. ím kratší doba pracovní, tím vyšší musí býti i mzda, ponvadž je výkon dlníka hledanjší a tím i cennjší. Pojišování dlnictva. Dlnictvo v Cechách 'hned v prvních letech svého veejného psobení netajilo se svými požadavky i na poli sociální politiky. Stav dlník a jich rodin byl hrozný, usadila-li se v týl živitele vleklá choroba. Zákonem povinného pojišování nebylo. Svobodný dlník odcházel na léení do nemocnice a ženatý, pokud to možno bylo, ostával na rodinném loži mezi hluícími dtmi a uplakanou ženou. Nebylo-li skrovných úspor, scházel nejen chleb v rodin, ale i léka i léky pro nemocného. Když bylo nejhe a nepomáhal žádný z domácích lék, dostavil se na nkolikerou prosbu manželky okresní chudinský léka, který se pro množství pochzek z pravidla obmezoval na odhadování choroby, aby pro pípad úmrtí mohl vydati pare re. Nkdy pak také pi návštv potšil rodinu a plaící dítky utišoval krejcarem, aby tatínkovi u hlavy
127 tolik nekiely. Aby zakoupen býti mohl lék za cenu pro chudé, shánny ženou nemocného peníze u chudiny obvyklou cestou, zastavováním a dlužením se. Zamstnavatel, kteí dávali zálohy na nemoc svého bývalého dlníka, nebylo mnoho. Z tch dob udržela se v mnohých dílnách ta zvyklost, že dlníci pi výplat hodí sbrateli, kamarádu nemocného do epice desetník. Až do roku 1888 byly tyto sbírky a milodary spoludlník a soused jedinou podporou, které se v práci onemocnlému dostalo. Jen menší ást dlnictva pamatovala na podobné zlé chvíle a zabezpeovala se u Vzájemn se podporujících spolk pro pípad nemoci a úmrtí", nebo u vysloužilc, pípadn u rzných pojišovacích spoleností a spolk pod ochranou svatého Václava, Antonína, Josefa" a pod. innost podobných spolk, jichž lenstvo skládalo se hlavn z otc rodin, obmezovala se na poskytování podpory v nemoci a na vypravení dstojného pohbu s knzem, pochodnmi, prvodem a na poslední poctu" i s hudbou. Lékaské pomoci a lék poskytovala jen nepatrná ást takových sdružení. Zápisné do podporovacích spolk zvyšovalo se, ím pihlašující len ítal vtší stáí. První eská veejná schze dlnická za úely pojišovacími. Dne 15. února r. 1870 konána byla v Praze veejná schze dlnická, na které projednávána nutnost nemocenského a starobního pojišování. Hlavními eníky byli sociální demokraté: Ho chr a n, Klíma a Pecka. Dle projekt, hlavn na pání horník v severních echách, které velmi tížily trvale neurovnané pomry a naprostá libovle majitel dol, nebo jich úedník v bratrských pokladnách, mla býti pro celé echy zízena Pojišovací banka, kt rá by mla v okresích své filiálky. Žádáno, aby starobní pojišování platilo pro veškeré délnictvo v echách. Správa banky mla býti v rukou
128 pojištných a mli ji vésti úedníci dlnictvem "volení. Vrchní dozor mohl býti penesen na úady. Také v jiných prmyslových stediskách žádáno za pojišování dlnictva, až konen do Prahy svolán soudruhy našimi sjezd, který se ml o zásadách pojišování sjednotiti. Sjezd nebyl ani valn obeslán, dlníci pojištní u spolk pro pípad nemoci na dva nebo ti msíce, domnívali se, že s nimi je hej a ti, kdo ani u podobných spolk a bratrstev nebyli, tm scházelo i dostatek porozumní pro tuto snahu. Od roku 1870 opakován astji pokus s podobnou akcí až do doby, kdy nastala všeobecná persekuce policejní a kdy se vtší ást probudilého dlnictva piklonila ku smru radikálnímu. V dobách prudké persekuce, kdy byly dlnické vzdlávací spolky politickými úady na naízení vlády rozpuštny, uchýlila se znaná ást soudruh do spolk podporovacích a na venkov podobné spolky i zakládány a zizovány v nich, za zvláštní píplatek len, knihovny a odbory vzdlávací. Vzájemn se podporující spolky poaly neobvykle vzrstati i co do potu lenstva. Také tento zjev nebyl bystrému oku policejnímu vhod. Po zadání stanov pátralo se, kdo je proponentem spolku. Nad pokladnami, kde nebyli v oích etník, starost a hejtman velmi spolehliví lenové ve výboru, provádn písný dozor, aby penz spolkových nebylo potají užíváno k socialistickým rejdm". Mén lépe než nemocným vedlo se tm dlníkm, kteí byli postiženi úrazem. Dle obecného zákona byl zamstnavatel vázán nésti finanní následky za nastalý úraz. Vyrovnával úty lékae nebo nemocnice. Mimo to stanovena byla taxa za úrazy, když zamstnavatel zmrzaeného dlníka v práci totiž: nepodržel, byl na žalobu zmrzaeného nebo pozstalých po zabitém povinen zaplatiti za pravou ruku jinou taxu než za levou nohu, za oko, za ten který prst atd.