ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA

ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA roník XXI, 2010,. 2 Opevnný Bospor Jan Pížl Fortifikaní památky na Bosporu (kresba J. Pížl). 17 Bospor. Úžina oddlující dva kontinenty, pruh vody a zárove jádro dvou po sob jdoucích svtových impérií byzantského a osmanského. Po mytické princezn Európ jedoucí na hbet býka pekraovali úžinu šiitelé zemdlství, pozdji obchodníci, umlci, uenci, jindy armády i epidemie všeho druhu. Bospor vždy spíše spojoval, než rozdloval. Protože ovšem politickým cílem bývá lidi spíše rozdlovat, než spojovat, vyrostla na bezích Bosporu celá ada rzných pevností. Ty, které se dosud zachovaly, svými rozmanitými formami názorn ilustrují dramatické djiny tohoto úzkého pruhu moské vody. 1) Zda njaké fortifikace obklopovaly sídlišt jménem Semistra a Lygos, které v dob bronzové zaujímaly místo dnešního istanbulského starého msta (Stambul), nevíme. V dob ecké kolonizace vznikla u ústí Bosporu dv sídla, která již nepochybn hradby mla. Pozdji je však zcela pohltily tvrti istanbulské megalopole. Na míst Stambulu se rozkládalo Byzantion, tvrti Kadikoy pedcházela obec Chalcedon. Podobu jejich hradeb si mžeme pouze pedstavovat na základ jinde objevených relikt z téže doby. Snad je obklopovaly kamenné zdi s pravoúhlými baštami, jaké známe z eckého Sunia i Asiné. Za své vzaly i ímské pevnosti na Bosporu, a už to bylo nové opevnní Byzantia, pevnost na míst hradu Rumeli hisari, i jiné. Teprve pozdní antika zde vybudovala fortifikace, petrvávající dosud. Konstantin Veliký petvo- il staré Byzantion na Nový ím. Zatímco starý ím upadal, stalo se nové msto stedem známého svta a svým zpsobem jím zstalo po další jedno a pl tisíciletí. Nový ím byl také nov opevnn, ovšem i Konstantinovy hradby vzal as. Jak však západní metropole upadala a centrum ímského státu se posouvalo už natrvalo na Bospor, Konstantinopol rychle rostla. Poátkem 5. století nechal císa Theodosius II. vybudovat opevnní, které by chránilo i nové tvrti položené ped starou hradbou. Tyto Theodosiovy hradby byly v obranyschopném stavu udržovány až do novovku a pekonány byly jen dvakrát. Poprvé kižáky v roce 1204 za situace, kdy ve mst nebylo nikomu jasné, jestli jde o spojence nebo o nepítele a kdo je vlastn císaem. Podruhé hradby pekonali Turci v roce 1453 msto ovšem hájila jen hrstka voják a hradby ped posledním útokem Osmané na nkolika místech prakticky strhli moderními dly. Naproti tomu vidlo konstantinopolské opevnní nespoet neúspšných obléhatel od Avar pes Rusy až po Araby. Ti všichni odešli se zkrvavenými hlavami. Theodosiovy hradby tak pisply k tomu, že Konstantinopol byla chápána jako symbol svtovlády. Uvdomme si, že pojem Byzantská íše je moderní novotvar. Obránci v roce 1453 umírali na hradbách s vdomím, že jsou posledními vojáky ímské íše. Kon-

Porta Aurea (foto J. Pížl 2009). stantin XI. vdl, že je posledním v nepetržité ad ímských panovník, Romulem poínaje. Císaský význam Konstantinopole byl uznáván i zvení. Všichni, kdo si na Východ dlali nárok na císaský titul, snažili se získat i toto msto, a to byl car Simeon bulharský, nebo sultán Mehmed Dobyvatel. Ješt naši husité uvažovali, že odmítáli je ím, lze vyjednávat s Konstantinopolí. A to už z íše zbývalo prakticky jenom hlavní msto. Píznané je, že z doby perodu ímské na byzantskou íši a z prvních staletí transformovaného císaství existují na Bosporu jen dv velké pevnosti. Je to samo msto Konstantinopol a hrad Yoros. Uzavírají jižní a severní ústí Úžiny. Více nebylo teba. Vody erného, Marmarského i Egejského moe stežilo íšské válené námonictvo. Po souši rozpínal císaský orel paáty stovky kilometr od beh Bosporu. Docházelo sice k obasným krizím, ale z nich ímský stát zatím vždy vybedl. Až pišel rok 1204 a zrada západních spojenc kižácké oddíly opanovaly msto. Egoistití západoevropští feudálové sice vytvoili cosi jako parodii na poražené impérium, to ovšem trvalo jen pár desetiletí. Tzv. Latinské císaství se brzy rozpadá. Jeho ddictvím je však smrtelné oslabení obnovené Byzance, která již nikdy nedosáhne bývalé moci. Druhým ddictvím krátké éry katolické vlády nad Bosporem se jeví nedvra pravoslavných obyvatel Východu k latinskému Západu. I Turci se asem ukážou jako pijatelnjší nepítel a okupant. Po polovin 13. století rostou na Bosporu nové pevnosti a opravují se staré. Obnovené císaství si již nemže být jisté ani plnou kontrolou Úžiny. Musí o ni soupeit s Benátany a Janovany, od 14. století i s Turky. Hrady pecházejí z ruky do ruky. Benátané a Janované potebují pevnosti jako základny obchodu a oprné body pro cesty svých lodí do ernomoí. Turci se pomocí bosporských hrad snaží zajistit pro svá vojska pechody do Evropy a pevn obklíit Konstantinopol. Poslední císai využívají zdejších hrad k zoufalé obran zmenšujícího se impéria. Vdí, že udržet volnou cestu Bosporem je nezbytné pro pípadnou pomoc Latin i kesanských stát Kavkazu. Svdkem tžkých let 13., 14. a 15. století jsou krom hradeb Caihradu a Yorosu i hrady Anadolu a Rumeli Hisari, i menší opevnní na ernomoském pobeží poblíž ústí Úžiny, jako je hrad v Sile. Nakonec osmanské síly vítzí a císaství pestává roku 1453 existovat. Vdomi si významu moderních palných zbraní pro své vítzství, uzpsobují sultáni hradby msta pro jejich používání. Tsn po dobytí Konstantinopole je postaven Hrad Sedmi vží (též Yedikule) jako hrozba podmanným ekm. Je sice napojen na hradby msta, ale ne tak, jak bychom ekali. Místo toho, aby k nim piléhal z vnjší strany a zesiloval je, pipojuje se zevnit to ilustruje, z které strany se pedpokládal útok. Nová íše rychle upevní své pozice, a pevnosti na Bosporu stejn jako v nejlepších asech Byzance ztrácejí smysl. Sultánova vojska bezpen kontrolují moe i pevninu stovky a stovky kilometr od Úžiny. Hrady se mní v kasárna, vzení, stanice celní kontroly. Jedin Yorosu je vnována výraznjší pée. Na severní stran erného moe sice není pro Osmanský stát odpovídající nepítel, nepanuje tam však ani onen Pax ottomanica a tak je teba vstup do Bosporu z této strany peci jen jistit. Jediným významnjším opevovacím poinem od výstavby Yedikule je opevnní paláce Topkapi v Istanbulu, které však má spíše reprezentativní než skuten vojenský význam. Zvrat pichází se 17. stoletím. A to dlouho není zcela zejmé, osmanskému impériu dochází dech. Budoucí nemocný muž na Bosporu se nakazil stejnou infekcí, která ped lety zabila Byzantskou íši. Pežilý a nezreformovaný správní systém, odstedivé tendence elity, sociální, náboženské a národnostní rozpory jsou bakteriemi, které íši po staletích nemoci zahubí. Jedním z prvních píznak je vpád kozáckých lodí do Bosporu. Roku 1624 podnikla flotila 150 lodí z ukrajinské Síe pirátský nájezd, pi kterém hoela pedmstí Istanbulu. Nízké kozácké lodice využily toho, že na moi splývají s obzorem a vyhnuly se tak sultánovým plavidlm. Šokovaná osmanská vláda naídila opravu Yorosu a dalších fortifikací. Jak se habsburská vojska probojovávala Balkánem a nad erným moem sílilo Rusko, Osmané stále naléhavji cítili nutnost zabezpeit pístup ke své metropoli. V ústí Bosporu tak vznikaly bhem 17. a 18. století nové pevnosti (nap. v Garipce). Moderní pancéové lodi a jejich dalekonosná dla však nakonec uinila všechny tyto fortifikace zbytenými. Na konci I. svtové války byl Istanbul pokoen práv z moe a bez boje. I to bylo jedním z dvod, pro zakladatel turecké republiky Mustafa Kemal Atatürk penesl hlavní msto do vzdálené, vnitrozemské Ankary. I pro nový turecký stát má však Bospor strategický význam. Pi jeho severním ústí jsou velké plochy zem zakázaným vojenským územím, což ztžuje návštvu nkterých starých fortifikací. U dležitých státních budov, kasáren, ale nap. i na hrad Yoros se návštvník setkává s opevnními nejmodernjšími kulometnými hnízdy z pytl s pískem, anebo strážními body z betonu. Ty tvoí betonová ze (podle konkrétního terénu mže být rzn zalomená) s pravideln rozmístnými stílnami. Síla takové zdi je obvykle jen v nkolika desítkách centimetr, zjevn vojákm neposkytuje o mnoho vtší ochranu než ony pytle s pískem. V píkopu ped branou hradu Yoros je jeden takový opuštný a tím pístupný prohlídce (malá praktická rada zákazy fotografování a vstupu do vojenských objekt a území bere turecká armáda dost vážn). 2) Významnjší pevnosti na Bosporu Hradby vybudované za Theodosia II. byly sice udržovány a opravovány po mnoho století, lze však íci, že za tu dobu se jejich pvodní vzhled píliš nezmnil. Od Zlatého 18

Hradby Konstantinopole (foto J. Pížl 2009). rohu k Marmarskému moi se v délce 7 km táhnou tzv. pozemní hradby. Jsou nejsilnjší, nebo po souši byla Konstantinopol nejzranitelnjší. Opevnní zde tvoí nkolik pás hradeb (v zvláš dležitých úsecích až ti) zesílených adou vží. Vže stídají tverhranné i polygonální pdorysy, vcelku výjimen také oblé. Nkteré zesiluje ješt jakýsi vlastní parkán. Hradby eené moské, chránící pobeží msta, jsou o nco skromnjší. Tvoí je jen jedna linie, ovšem s impozantní délkou 14 km. Z dnešního pohledu je vážn narušuje Bukoleon, jeden z císaských palác vestavný pímo do hradeb. Jeho vnjší ze se smrem k moi otvírá adou velkých oken. Ve stedovku se však tsn pod palácem rozkládal jeden z mstských pístav, který ml vlastní opevnní na pístavní hrázi. Jako ostatní dávné caihradské pístavy i tento se dnes skrývá ásten pod moskou hladinou, ásten pod navážkami a náplavami, které pvodní pobeží znan rozšíily. Na rozdíl od souvisle dochovaných pozemních hradeb zstaly z tch moských dodnes jen nkteré úseky. Materiálem pro stavbu opevnní byla cihla a kámen (vápenec, mramor). Stavitelé oba materiály z dekorativních dvod rzn kombinovali. Projdeme-li se dnes podle nich, nacházíme asto zajímavé detaily. Vzhledem k spoteb materiálu používali Theodosiovi stavitelé i bouraky, kámen z rušených budov. Tak mžeme v hradbách objevit zazdné sloupy, hlavice, ímsy a peklady ze starších antických staveb. Nkteré dodnes nesou zlomky nápis v eckém písmu, rostlinný nebo architektonický ornament. Kameny s kíži nebo císaskými orly byly do hradeb samozejm zazdívány zámrn. Druhotné použití antických mramor je nejvýraznjší na tzv. Mramorové vži. Ta stojí v místech, kde se pozemní hradby spojují na pobeží Marmary s moskými. Celá její dolní polovina je kompletn obložena kusy mramoru rzného pvodu. Na jednom z nich dodnes spatujeme vyrytý plán pro hru mlýnek. Kámen byl nepochybn vzat z dláždní nebo schodišt njaké veejné budovy. Ostatn mlýnek se v Istanbulu s oblibou hraje dodnes. Souasný stav opevnní je výsledkem staletí chátrání a velké rekonstrukce v osmdesátých letech. Turci samozejm nemohli restaurovat celou linii hradeb a tak vybrali jen nkteré úseky. Pednost dostaly ásti navštvované turisty (u kláštera v Choe, u pobeží). V ostatních ástech se asto stává, že opravená vž shlíží na zernalé trosky zdí. Psobí to trochu jako pst na oko, ale na druhou stranu pedstavují caihradské hradby památkáskou výzvu, jaká teba v echách nemá obdoby, takže tžko srovnávat. 3) Hrad Yoros se tyí na míst starovkého chrámu. Od pozdn antických as je zde pevnost. Pozstatkem tchto nejstarších djin jsou sloupy zazdné ve vžích brány a zejména krásná mramorová ímsa pohozená ped hradní branou. Mohutné hradby i poloha na skalnatém kopci nad moem dlouho odrazovaly jakékoliv nepátele. Až roku 1305 se pevnosti zmocnili Turci. Císaská armáda je zakrátko vyhnala, ale v roce 1391 byli zpt. Sultán Bajazid I. eený Blesk vidl v získání Yorosu jeden z prvních krok k ovládnutí Konstantinopole. Pozdji nechal z hradeb lámat kámen ke stavb pevnosti Anadolu blíže mstu. Pokusy Byzantinc znovu se hradu zmocnit skonily neúspchem. Zaátkem 15. století však mladý osmanský stát oslabila invaze Mongol a toho využili Janované. Roku 1414 se pevnosti zmocnili a následn ji stavebn upravili. Když se Turci vzpamatovali ze svých problém s koovníky, uvdomili si, že silná pevnost v rukou nepítele ohrožuje (te již jejich) Konstantinopol. Rok po dobití msta sultán Mehmed vyhání Janovany z Yorosu. Pevnost dále funguje jako turecký bod. Zaátkem 16. století staví na nádvoí mešitu. Fortifikace jsou rozšiovány ješt v 17. a 18. století. Pro svoji polohu nad ústím Bosporu je hrad Yoros ve 21. století stále vojenským objektem. Sama pevnost se promnila ve zíceninu, ale vnitní hrad je vhodnou pozorovatelnou a na rozsáhlém pedhradí vznikají domy se služebními byty voják. Rst turistického ruchu sice uvolnil vnitní hrad pro návštvníky, pedhradí však zstává zakázanou zónou. Hradní kopec je vlastn ostroh. Z jedné strany ho chrání hluboké údolí s malebnou vsí Anadolu Kavagi, z druhé strany pak vody Úžiny. Pouze v jednom smru je terén rovný. Na nejvyšším bodu kopce se nachází vnitní hrad. Pak terén pomrn strm klesá až k moi. V této ásti se rozkládá rozsáhlé pedhradí. Dodnes se dochovaly jednotlivé úseky opevnní této ásti areálu a nkolik vží i bašt. Jsou však v horším stavu než vnitní hrad a jejich prohlídce brání vojenské využití. Nezachovala se mohutná hranolová vž, kterou podle starých rytin konily hradby u moe (zhruba v místech dnešního majáku). Vnitní hrad má zhruba oválný pdorys. Na hradbách jsou dosud patrny slepé arkády, pvodn nesoucí ochoz (podobné najdeme i na nkterých úsecích konstantinopolských hradeb). Z hradby vystupují bašty okrouhlého pdorysu, ale nejvýraznjším prvkem je brána. Nachází se ve zdi sevené dvma mohutnými vžemi. Celek brány je nejvyšším prvkem hradní obrany. Je to dáno mírn stoupajícím terénem ped branou, který tato musí pevýšit. Branské vže mají zajímavý pdorys. Jde o tverec, ve smru pedpokládaného útoku vypouklý. Vypouklina je plná, interiér vží tedy tvercový. Obranyschopnost tchto staveb zvyšuje i cihlová klenba vnitních prostor. Ped branou pochopiteln nechybí hluboký píkop, doplnný moderním betonovým vojenským stanovištm. Kombinace kamenného a cihlového zdiva brány (nkde jsou cihly nahrazeny pálenými stešními taškami), stejn jako reliéfy s kíži a eckými písmeny naznaují, že brána byla v této podob vystavna již za byzantských as. Po njakém ase prchod branou zazdili. Bylo to asté opatení v dobách zmatk a nejistot, které postihlo 19

Brána hradu Yoros (foto J. Pížl 2009). Hrad v Sile (foto J. Pížl 2009). 20 mnohé reprezentativní, ale pro obranu zbyten velké i poetn nadbytené brány napíklad i v hradbách Konstantinopole. Nový vstup prorazili v boní zdi hradního jádra. Z novovkých obranných prvk je zajímavý zejména krytý stelecký koridor, táhnoucí se podél pístupové cesty od vsi Anadolu Kavagi, kde je i malý pístav. Koridor je dnes bohužel tém zakryt zemí. Podle údaj v turistických prvodcích by se na protjším behu Bosporu mla nacházet menší stedovká pevnost Imros a severn od Yorosu dv fortifikace ze 17. století. 4) Hrad v Sile už nepatí mezi bosporské památky, leží na ernomoském pobeží, ovšem s Úžinou má historické souvislosti. Lod plující od severu a východu k ústí Bosporu se obvykle u Sile piblížily k maloasijskému pobeží. Proto tu Janované vystavli ve 14. vku malou pevnstku. Možná se tak stalo na starších základech. Byla jednou z mnoha na dlouhých cestách jejich lodí z Itálie na Krym. Dost možná, že ve tyicátých letech tudy proplula i nešastná lo vezoucí Evrop ernou smrt. Zícenina hradu se nachází na ostrvku u pobeží. Z jeho polohy je vidt, že šlo skuten výhradn o námoní základnu a nic více, protože pobeží je v okolí vtšinou vyšší než ostrvek. Dokonce i obyvatelé msteka Sile na hrad shlíželi svrchu. Posádka hradu mohla dlouhodob fungovat jen za pedpokladu dobrých vztah s nejbližším zázemím. Areál zíceniny je dnes nepístupný, ale lze si jej dobe prohlédnout z návrší, které vystupuje z linie pobeží jako poloostrov a hradní ostrov vzdálený jen pár metr pevyšuje. Pokud zde, nebo na skaliscích vystupujících z moe v blízkosti hradu njaké opevnní kdysi stálo, nezachovalo se. Hrad mohl být pvodn pístupný po njaké mostní konstrukci nebo pouze lodí. Není ani vyloueno, že pvodn stál na poloostrov, který postupn rozrušil vítr a voda. Areálu dominuje tvercová vž s velkými okny v horní ásti. Naznaují, že stavba mla význam i jako maják. Zbytek ostrvku je holý, pouze na jeho nejzazším výbžku do moe jsou pozstatky druhé tverhranné budovy (vže?) a po obvodu areálu nepatrné pozstatky zdi. 5) Naproti Caihradu, pes vody Zlatého rohu, se rozkládá kdysi samostatné msto Pera (též Galata). Vzniklo v pozdní antice, císai a sultáni zde povolovali usazování janovských kupc, pozdji se msto stalo ástí Istanbulu. Nkteré jeho uliky a kostely dodnes pipomínají stedovkou Itálii. Pee samozejm nechyblo opevnní. Mstské hradby skromnjším zpsobem napodobovaly ty caihradské. Mly zhruba podobu trojúhelníku, rozdleného dvma dalšími pásy zdí na ti ásti. Ve vrcholu trojúhelníku dominovala celému opevnní tzv. Galatská vž. Ta je (až na pár nepatrných zbytk zdí u Zlatého Rohu) také jediným dochovaným pozstatkem galatských fortifikací. V minulosti se o n nikdy nebojovalo. V roce 1453 se zdejší Italové poddali Mehmedovi dobrovoln, za slib rozsáhlé autonomie. Asi nejneobvyklejší fortifikací, kterou lze na Bosporu spatit je velký etz ve vojenském muzeu. Roku 1453 petínal vjezd do zálivu Zlatého Rohu. Celý jeden dlouhý úsek caihradských hradeb tak byl chránn pímého tureckého útoku a msto od úplného obklíení. Po marných pokusech etz poškodit nakonec sultán Mehmed naídil vybudovat jakousi devnou dráhu, po níž nechal petáhnout své válené lodi z Úžiny do zálivu po souši. etz tím obešel. Použití takové zábrany na ochranu pístavu nebylo v daných zempisných podmínkách neobvyklé, známe ho napíklad z tureckého dobývání Rhodu ze zhruba stejné doby. Ve vojenském muzeu pak lze spatit i další vci související s bosporskými pevnostmi, nap. povstná bronzová dla, použitá k pekonání konstantinopolských zdí. 6) Hrad Yedikule, nebo též hrad Sedmi vží, piléhá k mstské hradb v místech styku pozemní a moské zdi. Má pdorys pticípé hvzdy. Hrad je vybaven adou bašt a vží na okrouhlém, polygonálním, tvercovém i trojúhelníkovém základ. Hlavní obranný prvek však pedstavuje trojice velkých vží a tleso nkdejší Porty aurey, antické mstské brány. Císa Theodosius I. zde na pístupové cest k mstu dal koncem 4. století vybudovat vítzný oblouk. Když se msto rozrostlo a Theodosius II. naídil vybudovat nové mstské opevnní, byl starý oblouk pojat do nj a využit jako honosná brána. Zdejší vrata bývala kdysi pokryta zlatými pláty. Už pozdní císai však nechali bránu zazdít a Turci v tchto místech k mstské zdi pistavli svj hrad. Tak v letech 1457 1458 vznikl Yedikule. Mohutné tleso zazdné brány se dvma obrovskými baštami se stalo souástí nové pevnosti. Ti vže v hradbách smrem do msta jsou typickými píklady osmanského pevnostního stavitelství. Podobné najdeme na Rumeli Hisari, v mstských hradbách Solun a jinde po nkdejší turecké íši. Jde o dva válce vsunuté do sebe, piemž vnitní válec pevyšuje vnjší. Mezi nimi jsou vsunuta schodišt a menší místnosti. Interiér vnitního tubusu pak zabírají rozsáhlejší sály, velmi špatn osvtle-

Z interiéru vže na Yedikule (foto J. Pížl 2009). né, ale vybavené krby. Na ochozu vnitního i vnjšího válce pak bylo možné postavit dla schopná postelovat okolí pevnosti, ale i flankovat její kurtiny. Naopak nepátelské dlostelb by masivní a oblé zdivo vží snadno odolávalo. O tom, že stavitelé hradu poítali s hojným využitím palných zbraní svdí i rozdlení ochozu staré mstské hradby (alespo úseku, který byl pojat do areálu pevnosti) na jakési kóje pro jednotlivé vojáky.to mže mít jen jeden dvod minimalizovat škody, které by mohlo napáchat roztržení primitivní pušky. Vnitní plocha hradu je dnes holá, pouze torzo minaretu pipomíná zaniklou zástavbu (domy pro vojáky, mešita, kašna, hbitov). Kamenné dlové koule a bronzový kanon pokrytý mdnkou s arabským nápisem pipomínají pvodn plánované využití hradu. O Yedikule se však nikdy nebojovalo a tak nad vojenskou funkcí areálu brzy pevážila jiná, dsivjší. Po krátké peripetii, kdy pevné zdi Yedikule stežily osmanský státní poklad, se sem nedobrovoln nasthovali státní vzni. Ve zdejších vžích trávili svj as diplomaté stát, s nimiž vedla Vysoká Porta válku, stejn jako nepohodlní velmoži a princové i dležitá rukojmí. ekali tu, zda se otevou vrata pevnosti (mimochodem jen jedna jediná, v hradb smrem k mstu) a oni se vrátí ke svým hodnostem a úadm, anebo zda se jedné noci objeví kat se škrtící šrou Horší z obou možností zde potkala i svrženého sultána Osmana II. Bylo to v roce 1622, kdy poprvé v djinách státu poddaní oteven pipravili o život svého panovníka. Pro osmanskou íši to byla temná pedzvst nastávajícího úpadku. Stelecké kóje na hradbách Yedikule (foto J. Pížl 2009). Vzeskou minulost pipomínají nápisy vyryté na zdech hradu vzni bhem vazby anebo na jejich památku po propuštní. Mnohé jsou v latin a nmin tichá ozvna válek mezi Habsburky a Osmany v nichž trplo i tolik lidí z ech. Život v tureckém pevnostním žalái (jaký po uritou dobu fungoval prakticky na všech bosporských hradech) popisuje ve svých pamtech i eský pán Václav Vratislav z Mitrovic, který zde v 17. století uvízl jako páže v družin císaského vyslance. Bez zajímavosti není ani líení vzení na Yedikule v knize Šastná hvzda od M. Waltariho. Jde sice o literární fikci, ovšem podloženou autorovou znalostí Caihradu. 7) Velmi podobný Yedikule je hrad Rumeli Hisari, tedy Evropská pevnost. Pod malebnjším názvem Petína úžin ho nechal tsn ped obležením Konstantinopole vybudovat Mehmed II. Rozsáhlá pevnost mla zastavit pedpokládanou námoní pomoc Západu. Chudák sultán netušil, že katolická Evropa nechá Byzanc na holikách a že do výstavby pevnosti strká peníze zbyten. V pouhých nkolika msících zbudovaný hrad po dobití Konstantinopole sloužil jako celní stanice, vzení a nakonec bydlišt chudiny, která si v jeho zdech vybudovala malou vesniku. Ta byla odstranna v 50. letech 20. století a Rumeli Hisari je od tch dob muzeem. Po stavební stránce je podobný výše popsané pevnosti Yedikule. I on je tvoen pedevším trojicí mohutných vží a adou dalších menších, pospojovaných liniemi hradeb. Vzhledem k prvotní funkci hradu piléhá dlouhý úsek zdi pímo k pobeží Bosporu. 8) Hrad Rumeli Hisari (foto L. Pížlová 2009). Protjškem Rumeli na druhém behu prlivu je Anadolu Hisari, tedy Anatolská pevnost. Je to hrad podstatn skromnjších rozmr. Koncem 14. století ho vybudovali Turci v rámci píprav na dobytí Caihradu. Hrad stídal majitele, jak už to bylo ve zmateném století ped pádem císaství bžné. V polovin 15. století význam Anadolu zastínila nová pevnost na evropském behu. Od té doby hrad upadal až do druhé plky 20. století, kdy se z nj stal turistický cíl. Anadolu je mnohem skromnjší než Rumeli. Leží tsn pi vod a okolní kopce ho výrazn pevyšují. Z toho vyplývá, že úkolem hradu bylo stežit cestu Úžinou a nic jiného. Spíše než pozdjší turecké pevnosti s jejich typickými okrouhlými vžemi, pipomíná Anadolu Hisari evropské hrady. Je to dáno hlavn tím, že jádrem je zde mohutný donjon obdélného pdorysu. Snad to souvisí se vznikem stavby v dob, kdy Osmané teprve hledali svj zpsob opevování a byli více ve vleku byzantských a latinských tradic. 9) 21

Hradby paláce Topkapi (foto J. Pížl 2009). Konstantinopolské hradby (foto L. Pížlová 2009). Novovkou opevovací památkou na Bosporu jsou zejména hradby paláce Topkapi Serail, sídla pádišáh. Rozlehlý areál vznikal v dob, která v západních djinách odpovídá renesanci a baroku. Nejstarší pavilon si tu nechal zbudovat už Mehmed Dobyvatel. Dataci hradeb se autorovi nepodailo nikde najít, ale nejspíš pocházejí z konce 15., i poátku 16. století. Sestávají z poetné ady dovnit otevených hranolových vží spojených úseky zdí s cimbuím. Oddlují areál paláce a jeho zahrad od msta. Na obou koncích se napojují na staré mstské zdi. Práv s nimi opevnní paláce zajímav kontrastuje. Hradby Topkapi jsou oproti mstským nižší, jejich vže skromnjší co do výšky i pdorysu. Tch vží je zde však nahuštno více, než by bylo z obranných dvod nezbytné o to je však výraznjší celkový dojem. Zdá se, že s pípadnou obranou hradeb paláce se píliš nepoítalo, že mly být spíše reprezentativním oddlením Serailu od zbytku msta. Maximáln mli udržet vn pípadná vzbouení obyvatel. O tom, že jim nebyla pikládána velká dvra co do obranyschopnosti, svdí ozdobný vyhlídkový altán, který byl zbudován na míst jedné z vží již v první polovin 18. století. Ped hradbami také neexistovalo nikdy nic jako parkán nebo píkop. Naopak, vedla podél nich rušná ulice užívaná i k pehlídkám a výstavbám dležitých budov, nap. sídla úadu velkovezíra. Poslední fortifikací, o které se zmíní tento píspvek, je zbytek jednoduché zdi s cimbuím obíhající kdysi maják Kiz Kulesi. Poloha majáku na ostrvku v prlivu vedla k jeho využití coby celní i karanténní stanice. Proto zde vícemén symbolické opevnní vzniklo. Dnes je z velké ásti znieno novjší zástavbou. Život kolem caihradských hradeb Hradby Konstantinopole svým zpsobem žijí dodnes. Úseky pi moském pobeží nebo u kláštera Chora jsou cílem nájezd turistických hord, ale to je spíš výjimka. Vtšina úsek piléhá k chudším, návštvnicky nezajímavým ástem msta. Ten, kdo se dívá, ale práv kolem hradeb mže vidt Istanbul jako živoucí msto, tolik odlišné od Istanbulu turistické atrakce. V ruinách zdí žijí (okovaní) toulaví psi a místy bezdomovci, hrají si tu dti. Platí to zvláš pro stední ást úseku pozemních hradeb. Z jedné strany hradbu obklopuje dálnice, jejíž zplodiny dávají zdem erný nádech a pochmurný vzhled, z druhé uliky obytné zástavby. Je chudší, na naše pomry místy skoro bídná, ale je tu živo. Ostatn nkteré vže moských hradeb si lidé pestavli na domy pímo. Dležité silnice vcházejí do msta prlomy v hradbách, mnohé menší však dosud využívají pvodní brány. Situace, kdy se dvouproudá silnice v prjezdu brány náhle zužuje na jeden pruh, asto vyvolává dopravní problémy. V Istanbulu je neeší policie, ale dchodci vybavení píšalkou a epicí s logem mstské správy. Na mnoha místech k hradbám piléhají hbitovy, jinde parky. V dubnu parky rozzáí stovky tisíc tulipán v neuvitelné škále barev a tvar. Istanbulské rodiny se tu v ten as procházejí a obdivují se nádhee kvt. Je to zvláštní kontrast, kehké barvy tulipán a nadasová pochmurnost starých hradeb. Ale takový, plný kontrast, je celý Istanbul a práv v tom spoívá jeho kouzlo. Poznámky: 1) Existuje rozsáhlá, hlavn pekladová beletrie v níž bosporské pevnosti hrají významnou úlohu. I když jde o literární fikci, vychází mnohdy z autorovy znalosti Istanbulu. Za zmínku stojí knihy M. Waltariho (Waltari, M.: Pád Caihradu. Praha 1995; Waltari, M.: Šastná hvzda. Havlíkv Brod 2002). Bez zajímavosti nejsou ani nkteré memoáry související s Istanbulem. Turecký spisovatel Omar Pamuk vzpomíná, jak v padesátých letech rozsáhlá pole ruin, zejména pak v místech hradeb, psobila na psychiku obyvatel Istanbulu (Pamuk, O.: Istanbul. Praha 2006). Naopak odborná literatura se fortifikacím na Bosporu vnuje spíše z historicko-politického než z kastelologického nebo architektonického hlediska. Tento text je sestaven na základ zdroj uvedených u jednotlivých míst a pedevším vlastního pozorování popsaných památek. 2) Brice, M.: Tvrze, hrady a pevnosti. Praha 1999; Kolektiv: Djiny Byzance. Praha 1992; Runciman, S.: Pád Caihradu. Praha 2003; 3) Brice, M.: Tvrze, hrady a pevnosti. Praha 1999; Maxwelová, V.: Istanbul. Praha 2005; Kolektiv: Djiny Byzance. Praha 1992; Pamuk, O.: Istanbul. Praha 2006; Runciman, S.: Pád Caihradu. Praha 2003; http://en.wikipedia. org/wiki/ Walls_of_Constantinople. 4) http://en.wikipedia.org/wiki/ Yoros _Castle. 5) Maxwelová, V.: Istanbul. Praha 2005. 6) Brice, M.: Tvrze, hrady a pevnosti. Praha 1999; Runciman, S.: Pád Caihradu. Praha 2003. 7) Maxwelová, V.: Istanbul. Praha 2005; http://en.wikipedia.org/wiki/yedikule_fortress#yedikule_f ortress; informaní panel v areálu hradu. 8) Brice, M.: Tvrze, hrady a pevnosti. Praha 1999; Maxwelová, V.: Istanbul. Praha 2005. 9) http://en. wikipedia. org/wiki/anadoluhisar %C4%B1. 22

Hrad Orlík v roce 2009 opt poodhalil stípky z historie Od poátku kvtna roku 2009 byly zahájeny další zabezpeovací práce na hrad Orlík nad Humpolcem. Práce byly zameny na opravu ásti rozrušeného zdiva renesanního paláce a dokonení oprav bastionového opevnní hradu vpravo od vstupu do hradu. Ped archeology tak stál úkol nalézt celý prbh zdiva dle pozstatk konstrukcí vystupujících ze sutin. Na práce stavební byl pislíben píspvek kraje Vysoina pro zachování kulturních památek v kraji, dále na vlastní archeologický przkum píspvek z Fondu Vysoiny. Zbylé náklady jsou financovány mstem Humpolec. Stav relikt zdiva vých. stny bastionu ped zahájením prací. František Kocman nalézt. Jen stopy maltou spojených kamen dávaly zdát, že se pohybujeme v místech odlámaného zdiva až na sklaní podloží. O to více nás pekvapil nález zdiva kolmo navazujícího na tyto relikty (se zachovalým vnjším lícem), pestupující hradbu ve smru k pístupu do hradu od valového opevnní. Obdobnou situaci nám pinesl výzkum vlevo od vstupu, kde se pedpokládalo ukonení hradby s prjezdem. I zde bylo nalezeno zdivo smující k valu, pesahující linii hradby bastionu. Tento nález nám dal tušit významný objev, a to, že jde o pozstatky samostatné budovy první hradní brány. Dalším významným nálezem byl otupený hrot šípu kuše, nalezený vlevo od brány v rohu zdiva. Další zajímavosti nenechaly na sebe dlouho ekat a tak na nejvyšším míst bastionu byly nalezeny relikty dvou zpevnných ploch tzv. palpost palebných postaveních dl chránících hrad. Pod tmito relikty se nacházely zánikové horizonty se spáleništní vrstvou, obsahující zbytky keramiky, uhlík a strusky, a jílovými vrstvami, které lze interpretovat jako zbytky zaniklých devohlinných objekt. Nalezené zbytky keramiky nám tak snad pomohou pro urení doby vzniku této ásti hradu. Již však nyní lze hovo- it o tom, že skalnatý vrcholek vpravo od vstupu do hradu zejm byl již ve 14. století souástí opevnní lokality. Podailo se nalézt i protilehlý relikt patky klenebního odlehovacího pasu. Po odkryvu relikt na skále se vyrýsoval vnitní roh a vnjší líc zdiva pedsunuté ásti opevnní Stav ped dokonením prací srpen 2009. Vlastní výzkum již od poátku provázely problémy s interpretací relikt a konstrukcí. Po odkryvu zdiva Klubem eských turist v roce 1941 se nepodailo již odhalené zdivo zajistit a z posledního roku dodnes chybí fotodokumentace postupu prací. Po druhé svtové válce se nepodailo na snahy KsT navázat a tak ást areálu, odhalená v reliktech, byla ponechána v lesním porostu psobení povtrnosti. Mohutné lesní stromy vyrostlé náletem na zdivu a v jeho blízkosti až do jejich odkácení v roce 2008 ohrožovaly relikty staveb vnjšího opevnní. Koeny strom rozvolovaly zdivo. Destrukci relikt napomohly i neodborné výkopy provedené na lokalit v minulosti. Pi poátku odkryvu, v navázání na severovýchodní roh bastionu, se tak nedailo najít a rozpoznat co je zdivem, zámrnou rovnaninou nebo destrukcí. Se stejnými problémy se pracovníci archeologa setkali pi odhalování zdiva vnjšího líce od rohu k mohutnému skalnímu suku. Pestože jsme vdli o reliktech zdi na skále pod drnem, byla tato partie ponechána zámrn na konec odkryv aby nedošlo k jejích pedasné ztrát. V první fázi se tak zdálo, že mezi rohem bastionu a skálou se nacházel kdysi mohutný odleh- ovací klenutý pas ztužující konstrukci, který se sesul po stráni do píkopu. Práce tak byly pesunuty do ásti mezi skálou a vstupem do hradu. Zde bylo pomrn snadno nalezeno zdivo i s ástí vnjšího líce, výrazn poškozené v místech paez strom a rozpadlých ástí skalních blok. ást zdiva vnjšího líce tsn u prjezdu se také nedailo Stav relikt zdiva po roce 1907. Stav prjezdu pi zahájení vykopávek v roce 1941. 23

Odhalené relikty zdiva budovy brány. Pohled na hrad Orlík z r. 1803 (kresba A. Paízek). Znázor- uje budovu vlevo od brány, piemž tmavý pravý okraj zdiva s výrazným poškozením v pízemní ásti a detailem pedstupujícího reliktu zdiva je zejm pozstatkem první brány. Boní pohled na relikty pravé strany budovy brány. Detail v míst napojení zdiva na skalní výchoz. Stav relikt zdiva budovy u brány po zajištní zdiva v r. 1941. Relikt špalety vrat brány (foto Vl. Stank). 24

snad otevené bašty, do které ústila jedna ze zpevnných ploch palebných postavení. S ohledem na nalezené relikty brány bylo zastupitelstvo msta v ervnu požádáno o navýšení prostedk na opravy hradu, aby bylo možno dokonit przkum brány, respektive nalezení jejich vnjších obrys. Díky pochopení tak bylo možno pokraovat v pracích. Pi odkryvech hradních ástí výraznou mrou pomáhali aktivisté z Hnutí Brontosaurus, kteí si v polovin ervence na hrad rozložili tábor. Souasn bylo Sdružení dobrovolných hasi v Humpolci požádáno o pomoc pi doištní relikt zdiva a nalezení rozhraní mezi destrukcemi a zachovanými relikty zdí. Relikty byly propláchnuty vodou a nám se tak vyrýsovala situace odlámané ásti budovy vstupní brány a pozstatk konstrukcí vnjšího líce zdiva pedsunuté ásti opevnní mezi skálou a severovýchodním rohem bastionu. Odhalena tak byla brána v celém rozsahu, zachována v rzných výškových úrovních, pod souasným terénem 20 až 150 cm. Vpravo od vstupu byly odhaleny kabelové rozvody elektiny a tsn vedle nich, pod úrovní výkopu pro sít, byl nalezen vnitní líc zdiva brány. Relikty brány tak zejm v 80. letech 20. století ped zniením zachránila náhoda vystupující ást skály, která udala hloubku uložení inženýrských sítí. Následn byla odhalena píka vnjší, ukonující prelí prjezdu hradní brány, zdná na spáru k bonicím prjezdu brány. V první fázi se zdálo, že se pohybujeme v úrovni tsn pod úrovní prahu brány. Vytrvalý déš ale brzy napomohl dalšímu závažnému odhalení, které zmnilo názor na pvodní výškové uspoádání ve vstupní brán. Déš poodhalil relikty špalety niky, které byly zaištny a lze je zejm interpretovat jako relikt špalety vrat brány. To by však znamenalo, že hrad v míst prjezdu brány je ješt zasypán sutinami v mocnosti takka jednoho metru. Zda je tato interpretace správná, to bude snad pi dalším przkumu proveno. Zda píka na protilehlé stran brány obsahuje též zachovalou špaletu vrat nebylo zjišováno. V dsledku blížících se šermíských slavností na hrad musely být výkopy pedasn ukoneny. Deštm oištné zdivo pi vnjším líci mezi skálou a severovýchodním rohem bastionu konen doodhalilo historické konstrukce a ukázalo problémy se zakládáním pedsunuté ásti opevnní otevené bašty. Mezi relikty skalních blok bylo zjištno, jakož i na protilehlé stran za skálou, že mezi skalami nebyla vybírána zemina staršího svahu do píkopu, ale zdivo bylo založeno na skalních výchozech a mezi nimi pímo na šikmé ploše, byla provedena vyzdívka bez základu, nad níž se nacházely mohutné roznášecí klenuté pasy pro vynesení váhy zdiva na ásti pevn stojící na skalách. Oproti situaci blíže k brán však nebylo možno zajistit ádné založení bez rozebrání ástí zachovalých konstrukcí. S ohledem na uvedené bylo domluveno provedení provizorního zajištní relikt zdiva odlehovacích pas a jejich prozatímní doplnní bez vyzdívání vnjšího nároží. Možnost založení a doplnní konstrukcí vnjšího nároží tak byla ponechána na píští rok, kdy by se mlo provést rozebrání ásti konstrukcí pedzákladu a zjištní jeho založení, jeho oprava a pípadné doplnní odpadlého nároží. Pi doišování pedzákladu byl nalezen ve zdivu zlomek stepu nádoby, která mohla být vyrobena v polovin 15. století. Obdobný nález uinili zedníci pi za- išování relikt vnitní píky na bastionu, kde v jílové vrstv nalezli zbytek keramické tvarovky a step, který lze interpertovat jako zboží vyrobené na konci 15. století. Tyto artefakty nám tak pomohly rámcov posunout dobu vzniku Situace relikt zdiva bastionu s bránou. Legenda: 1 prjezd, 2 budova pi brán (snad konírna), 3 bašta s hradní kuchyní v pízemí, 4 relikty renesanního paláce, 5 tzv. bastion, 6 nalezené relikty budovy brány, 7 palebné postavení pro dla, 8 palebné postavení dla v otevené bašt, 9 píkop, 10 zasypaná ást píkopu v míst píjezdu, 11 souasné píjezdová cesta, 12 relikty pvodní cesty, 13 valové opevnní. opevnní tzv. bastionu do druhé poloviny 15. století. Již v tuto chvíli lze tak pedpokládat, že nové opevnní, vetn brány pi vstupu do hradu, zejm souvisí již s aktivitami pán z Leskovce a nikoli, jak bylo pepokládáno, s úpravami za pán Trk z Lípy. Cenným pro poznání stavební podoby brány je obrázek A. Paízka z roku 1803. Zde je znázornna vlevo od vstupu budova do výše prvního patra, která na pravé stran u prjezdu obsahuje v celé výšce stavby otisk zdiva pedcházejícího ve smru k pístupu. Tento lze interpretovat jako pozstatek boní zdi prjezdu brány, taktéž relikt zdi vpravo od prjezdu. Již v té dob tedy prelí budovy brány neexistovalo. O pesném umístní klenutého prjezdu zdí se lze zatím jen dohadovat. Zda se jednalo o nádvorní stranu branské budovy, nebo šlo o znázornní prjezdu v úrovni hradby pi vjezdu do nádvoí dolního hradu, nevíme. Více nám to snad napomohou objasnit další przkumy. V souasné dob jsou relikty zdiva východní ásti bastionu stabilizovány, doplnny a nadezdny. Nákladem správy hradu ze zvýšených píjm z podnájm se podailo souasn zajistit a nadezdít relikty brány s úrovní souasného terénu prjezdu. Zbývá ješt dokonit terénní úpravy pi vnitním líci zdiva bastionu, zához archeologických sond pi vnjším líci a finální úprava terénu. Dohled nad odkryvem zdiva a výzkum ástí bastionu a prostoru prjezdu byly provádny, tak jako v minulých 25

26 letech, B. Dragounem z MG Orlických Hor za dozoru prof. T. Durdíka, DrSc. z Archeologického ústavu AV R, Praha, v. v. i. Stavební práce na základ výsledk výbrového ízení provádla firma REHIS s. r. o. Mstu Humpolec a všem dalším donátorm oprav, dále stavebním dlníkm, archeologm, a všem dobrovolníkm tak patí díky za další zdar pi obnov hradní zíceniny. Podailo se tak v hodin dvanácté zajištní relikt zdiva a dokumentace stavebn historických detail, které umožnily v daném úseku interpretaci pvodní podoby ásti hradního areálu a její ástenou rehabilitaci ped úplným zánikem. F. X. Franc a výzkum tvrzišt ve Šáhlavech V lednu 2010 uplynulo rovných 100 let od úmrtí jednoho z nejvýznanjších amatérských archeolog Františka Xavera France. Archeologická obec má osobu F. X. France zafixovanou jakožto personu, která se zaobírala spíše pravkem. Není to však tak docela pravda. Franc se zajímal i o památky stedovké, i když se nám o jeho výzkumech v této oblasti nedochovalo mnoho zpráv. Franc se svými dlníky prokazateln provádl výzkum na hrad Lopat a v zaniklých vsích Javor, Dolní a Horní Neslívy, Bzík, Vrtšice a Kamenice. V Dolních Neslívech a u zaniklé vsi Javor nechal prokopat také tvrzišt, další opevnná sídla zkoumal ve Šáhlavech a v Žákav. Stedovké lokality nejasného zaazení zmiuje pak u Vlkova (poloha Stará ves) a u skalního výchozu Skok. Krom toho provádl zejm výzkumy také na hradišti na Hrce u Starého Plzence. Z dalších stedovkých lokalit Franc zmiuje nebo zakresluje tato místa: Pešín Strašná skála, Vltejn, Dvory u Mirošova, Ejpovice Starý zámek, Myší Újezd, Pokonice, Nezvstice, Roudná, Pecihrádek, Úntice a pravdpodobn tvrzišt, náležející k zaniklé vsi Újezd u Zbiroha. Njakým zpsobem se angažoval také v pípadu ran stedovkého depotu ze Želan. 1) Ze souboru Francem zkoumaných stedovkých lokalit si zaslouží pozornost zejména výzkum tvrzišt ve Šáhlavech. V jednom z Francových deník existují dva velmi schematické nártky z roku 1879. Franc si je nartl zejm u píležitosti výsadby nových stromk na lokalit, která mla být pemnna v dstojný park (viz obr. 1). Pi té píležitosti zde také provedl zjišovací archeologický výzkum. 2) Podrobnjší informace pinášejí Francovy dopisy a zprávy, uložené v Státním oblastním archivu Praha. Šáhlavského výzkumu se ásten týkal už dopis ze dne 2. listopadu 1879, který se ale nedochoval kompletní. Shodou okolností dnes text koní práv v míst, kde Franc zaíná psát o vykopávkách na šáhlavském tvrzišti. 3) Zato v listu z 23. listopadu 1879 nacházíme popis vykopávek ve Šáhlavech i s nkolika nákresy nalezených pedmt. Vyobrazeny jsou dv rekonstruované keramické nádoby, kus dna další nádoby s plastickou znakou a železná opasková pezka. Krom nich Franc uvádí množství Robert Trnka step, z nichž nkteré byly zdobené vlnovkami, dále uhlíky, zbytky kostí, hovzí a koské zuby. Všechny tyto nálezy byly vyzvednuty z píkopu tvrzišt, hlubokého v míst sondáže 3,2 m. Rekonstruované nádoby pocházejí podle vyobrazení pibližn z 15. století (viz obr. 2). Velice zajímavý je popis vrstvení pahorku tvrzišt. Na pvodní úrovni se mla nacházet 20 až 30 cm mocná vrstva popela promíseného se stepy a nad ní 60 cm jílu. Pi pokusných výkopech do vtší hloubky pod pvodní úrove už Franc nalézal jen neporušené podloží. Je otázkou, zda tato pozorování nesouvisí se starší kulturní vrstvou, která mohla být pi výstavb tvrze narušena a ásten pak pohbena pod pahorkem tvrzišt (viz stepy s vlnovkami). Na vlastním tvrzišti Franc nenašel žádné zbytky staveb, pedpokládal zde proto pouze devnou zástavbu. Z nález z povrchových vrstev uvádí pouze železný hrot šípu á la Lopata a zelený brousek. 4) Z jiného listu se dozvídáme, že na stedovém pahorku byl pi sázení stromk v hloubce asi 50 cm nalezen nezvyklý železný pedmt (jakýsi dvojhák) se zbytkem devné násady, který Franc považuje za souást napínáku kuše. 5) Tento nález pocházel také z onoho pohbeného horizontu, pekrytého silnou vrstvou jílu. Franc také popisuje, že zahradu, náležející i s tvrzištm k hostinci U Radyn, zakreslil. 6) Tato tužkou kreslená kótovaná skica dodnes existuje v archivu odd. prehistorie Západoeského muzea v Plzni. Papír je však velmi zašlý a jeho barva splývá tém dokonale s jemnými liniemi Francovy kresby. Obr. 1: Jeden ze dvou nártk tvrzišt ve Šáhlavech z Francova zápisníku (Archiv msta Plzn, inv.. 4500, sign. 47/51-56). Zvýraznno. Obr. 2: Vyobrazení ásti nález z píkopu šáhlavského tvrzišt ve Francov dopise z 23. 11. 1879 (viz pozn. 6).

Obr. 3: Výez z pán Fendrichova plánku tvrzišt ve Šáhlavech z r. 1898 (viz pozn. 9). Proto je tato skica bez složitých úprav, respektive bez úplného pekreslení, v podstat nepublikovatelná. V 80. letech 20. století podle ní vytvoil Jan Anderle istopis pro tehdejší plzeskou archeoložku Daru Baštovou. 7) Tento istopis dnes bohužel není možné v muzeu dohledat. Nejmladším nálezem z píkopu tvrzišt byla stíbrná mince (šestikrejcar Karla VI.) z roku 1714, kterou nalezl dlník, jehož Franc jmenuje v útech psaných hrabti jménem Hobl, ale v soukromých dopisech, psaných píteli 27 Novotnému, bývá tento lovk uvádn jako Hohobl nebo dokonce Ho-ho-ho-hobl. Chudák pan Hobl zejm trochu koktal a stával se tak zejm terem posmchu. Pesto si ho Franc vážil, byl to jeden z jeho stálých dlník a navíc míval štstí na zajímavé nálezy. 8) Ve Státním oblastním archivu Praha existuje krom Francových dopis ješt jeden nákres tvrzišt ve Šáhlavech, který vyhotovil pan Fendrich 10. ervna roku 1898 9) (viz obr. 3). Na plánku je vidt místo jakýchsi archeologických nález, o nichž se už ale nedozvídáme nic bližšího. Tolik tedy ve strunosti k dosud málo známému výzkumu šáhlavského tvrzišt. Podkování: J. Anderlemu za informaci o existenci Francova plánu tvrzišt, M. Husovi a K. Machuldovi za numismatické informace, J. Hajšmanovi, M. Metlikovi, J. Ornovi a P. Rožmberskému za trplivost, H. Thomasové za peklady a všem skvlým lidem na které jsem zapomnl za to, že jsou. Poznámky: 1) Lokality se nacházely na pozdjším území okres Plze-jih, Rokycany a Plze-msto. K jednotlivým lokalitám více viz Thomasová, H. Trnka, R.: Mén známá fakta o život, výzkumech a nálezech F. X. France. In: Archeologie západních ech. Plze, v tisku. 2) Archiv msta Plzn, inv.. 4272 4508, 5758 5874, 6409 6443, 6486 6487 (Francova korespondence a zápisníky). 3) Státní oblastní archiv v Praze, karton. 244, souhrnné inv.. 4390 (povolení k vykopávkám, úty, poznámky, dopisy, zprávy o výzkumech atd.),. listu 34-35. 4) Citace v pozn. 2,. listu 29-30. 5) Citace v pozn. 2,. listu 49-50. 6) Citace v pozn. 2,. listu 29-30. 7) Osobní sdlení J. Anderleho. 8) Citace v pozn. 2,. listu 29, 33, 50. 9) Citace v pozn. 2,. listu 59. Teplovzdušné topení na hrad Novém Šumburku Hrad Nový Šumburk byl založen na vysokém osamlém kopci, vzniklém sopenou inností, cca 3 km západn od msta Klášterce nad Ohí (okr. Chomutov). Po jeho dostavb roku 1435 se v držení hradu vystídali dva majitelé, než hrad pipadl Oplovi z Fictumu, jenž pozdji zemel. Zanechal po sob tyi syny, kteí si mli hrad rozdlit tak, aby dva a dva vlastnili polovinu hradu. Jiík a Purkart se v roce 1478 zekli ddictví a hrad byl tedy rozdlen na dv poloviny zbylým bratrm Kryštofovi a Šastnému. Oba brati sešlý hrad všechen tém znova ustavili (Sedláek 1923, 59). Ped rekonstrukcí tvoila obytnou zónu pomrn velkého hradu pouze mohutná hradnolová vž donjon o rozmrech 10 x 10 m. Pi oprav hradu byla obestavna pístavky a tak vytvoila obytnou jednotku pro jednoho z bratr. Tím vyvstala poteba zízení další obytné jednotky pro druhého bratra, která byla ešena výstavbou nového dvouprostorového paláce, situovaného v dolní, severovýchodní ásti dispozice hradu. Výstavba paláce zapoala po roce 1478 stavbou nádvorní zdi široké 80 cm, rovnobžné ve vzdálenosti 5,4 m s pvodní hradbou. Obvodová hradba byla zvýšena ásten zdným a pravdpodobn ásten hrázdným zdivem a zastešením tohoto prostoru mezi obma zdmi vznikl nový objekt, který ml v pízemí písemn doloženou kovárnu a pekárnu a ve dvou patrech obytné prostory. V písemném pramenu je nazýván Nový dm (Sedláek 1923, 55). Zdenk Hefner Pvodní obvodová hradba je kvalitn postavena z peliv ádkovaného a lícovaného zdiva. Nová nádvorní ze paláce je postavena pomrn kiv, bez ádkování zdiva a je jen hrub lícována. Proto jsou ob stavební fáze snadno od sebe rozlišitelné. V nádvorní zdi Nového domu bylo zabudováno k vytápní jeho prostor tzv. Hypokaustovo topení, kdy teplý vzduch ohátý v peci je rozvádn topnými kanály do obytných místností. V nitru nádvorní zdi Nového domu, 35 cm hluboko od jejího interiérového líce, byl vyzdn hlavní topný kanál, nivelizovaný ve zdi vodorovn. Topný kanál má pesný obdélníkový profil o šíce 17 cm a výšce 20 cm, s peliv zakulacenými rohy, a jeho vnitek je po celé délce kvalitn omítnut. Pesný profil kanálu naznauje, že k jeho výstavb byl pravdpodobn použit hladce ohoblovaný trám se zakulacenými rohy, který byl postupn obezdíván a ze vzniklého otvoru pak povytahován. Topný kanál je v dochované ásti zdiva dvakrát perušen úzkou podlouhlou štrbinou, ústící z kanálu do interiéru paláce. Štrbina o vnjších rozmrech 10 x 60 cm je pod topným kanálem prohloubena o 20 cm do vnitku zdiva na celkovou délku 80 cm. Na horní ást štrbiny je napojen další, vertikální kanál o prezu 22 x 22 cm, stoupající vzhru ke stropu místnosti, situované v 1. pate paláce. Pod stropem místnosti se kanál v pravém úhlu lomí a vyúsuje do jejího interiéru prostým tverhranným otvorem o rozmru 22 x 22 cm. Ve výši 80 cm nad štrbinou v pízemí paláce je z vertikálního topného kanálu vybudována odboka o profilu 14 x 18 cm, která po šikmém

Obr. 1: Orientaní terénní nárt pdorysu Nového Šumburku. A místnost s nainstalovaným teplovzdušným topením. ern zdivo z r. 1435, kížkovan zdivo po r. 1478, šrafovan zdivo z 16. století. Obr. 2: Nový Šumburk, nákres rozvod teplého vzduchu v Novém dom. 1 stávající zdivo, 2 zdivo dochované do r. 1987 a 1990. 3 ez regulaní štrbinou a hlavním topným kanálem. 4 profil hlavního topného kanálu. 5 profil svislého topného kanálu. 6 profil šikmých topných kanál. 7 ez prnikem kulatých trám do hlavního topného kanálu. 8 pdorys stílny. 9 ez stílnou a hlavním topným kanálem. 10 hlavní topný kanál. stoupání zdivem nalevo ústí na interiérovém okraji špalety okna tsn pod jeho klenbou, a to tak, že teplý vzduch proudil jak do výklenku okna, tak do interiéru místnosti. Cca 15 cm nad odbokou kanálu, vedoucího do špalety okna z vertikálního kanálu se nachází druhá odboka topného kanálu o profilu také 14 x 18 cm, která smuje šikmo vzhru na opanou stranu než první odboka. Kanál sloužil k vytápní místnosti v 2. pate Nového domu a ústil do jejího interiéru výdušným tverhranným otvorem, umístným nízko nad podlahou. O 2,8 m dále byla vyzdna další štrbina o cca 4 cm širší, ale jinak shodného provedení s pedchozí štrbinou. Je vyzdna mírn našikmo od svislé osy a z její horní ásti vede další šikmo zhotovený topný kanál o profilu 14 x 18 cm, který byl po pravoúhlém ohybu ukonen tverhranným otvorem nad podlahou 2. patra. Oba výduchy topení ve 2. pate byly od sebe oddlené lehkou devnou píkou o síle 12 cm, po které zstala ve zdivu kotvící drážka. Každý z výduch tedy vyhíval jinou místnost. Oba otvory topení vetn otisku píky byly viditelné až do roku 1990, kdy se tato horní ást zdiva zítila. ásteným nebo úplným zakrytím obou dochovaných štrbin bylo možné regulovat množství teplého vzduchu pivádného do obytných prostor v 1. a 2. pate a do pízemí. Všechny vertikální a šikmé kanály jsou vevnit kvalitn omítnuty. Pízemní místnost Nového domu o rozmrech 5,4 x 15,2 m, kde pravdpodobn byla umístna písemn zmiovaná pekárna (Sedláek 1923, 55), byla pístupná z nádvoí plkulat sklenutým portálkem, vedle kterého byla umístna štrbinová stílna. Stílna, situovaná 1,3 m daleko od vstupu, mla u výstelného otvoru nadpraží zhotovené z plochého kamene, širokého 20 cm. Další ást nadpraží byla tvoena devnou fošnou silnou 5 cm a širokou 26 cm, nad kterou vedl hlavní topný kanál. Zmínná fošna jeho prez v dolní ásti zužovala o svou tloušku a o maltové lože, tj. o 7 cm. Zbytek nadpraží stílny tvoila jedna tvrtkulatá a dv plkulaté fošny, po nichž zstaly v malt otisky. Nadpraží stílny je provedeno znan ledabyle a ze zbytkového materiálu. Topný kanál se sníženým profilem 17 x 13 cm nad stílnou byl dále veden v pvodním rozmru 17 x 20 cm v klenb vstupu do místnosti a v další pilehlé zdi až na konec místnosti. V této zdi byl kanál až donedávna zachován již jen torzovit, s náznakem další štrbiny a vertikální odboky do vyšších pater. V roce 1987 byla postupn tato ze a tém celá klenba pilehlého portálku znieny návštvníky hradu. Kde stála vyhívací pec otopného systému Nového domu nelze zatím zjistit, žádné její viditelné zbytky se na povrchu souasného terénu nedochovaly. Je také možné, že stála ve vedlejší místnosti smrem na východ k brán, kde se pravdpodobn nacházela písemn zmiovaná kovárna (Sedláek 1923, 55). Tato místnost mla oproti místnosti s horkovzdušným topením výrazn sníženou podlahu, což by bylo pro umístní pece výhodné. Pesnou lokalizaci pece by bylo možné stanovit pouze archeologickým výzkumem. Pi pozdjší pestavb Nového domu bylo horkovzdušné topení zrušeno. Do nádvorní zdi paláce, pesn v míst kde byl veden hlavní topný kanál, byly vysekány do zdiva kapsy pro kulaté trámy o prmru 25 cm. Kulatiny mly horní ást ztesánu do malé rovné plošinky, pobité shora prkny, které tvoily novou podlahu 1. patra paláce. Kulaté trámy byly vloženy natolik hluboko do zdiva, že více i mén uzavely hlavní topný kanál. Dosud nikde nepublikované zajímavé horkovzdušné topení na hrad Novém Šumburku pispívá alespo malou mrou k detailnjšímu poznání tohoto zpsobu vytápní budov, dochovaného jen na malém potu eských hrad. Použitá literatura: Sedláek, A. 1923: Hrady, zámky a tvrze Království eského XIV. Praha. 28

Dobnosti, dodatky, opravy, informace, zajímavosti, ohlasy K panským sídlm v Týn a Lomnici Petr Sokol V Hlásce. 1/2010 píší Tomáš Karel, Vilém Knoll a Ludk Krmá o tvrzišti v Lomnici na Sokolovsku. 1) Akoli prostorov i majetkov toto panské sídlo souviselo s dalším, jen 800 m SZ smrem vzdáleným sídlem v sousedním Týnci, není v lánku o tomto sídle zmínka. Jemu vnované heslo však najdeme v publikaci stejného autorského kolektivu o panských sídlech Karlovarska. 2) Blízkost i shoda v umístní obou sídel je nápadná a pedevším s onou blízkostí mže souviset autory lánku uvádný údaj o jakémsi sídle na kopci, citovaný v souvislosti s Lomnicí. To si ml podle jedné verze postavit roku 1567 majitel Lomnice Kryštof Vorreiter, podle druhé pak Jindich z Týna roku 1568. Toto sídlo na kopci nebylo autory lokalizováno. 3) Pokud bychom chronologicky seadili základní údaje, dojdeme k následujícímu: K roku 1567 se uvádí sídlo na kopci, které postavil Kryštof Vorreiter z Lipnice. Ten roku 1568 prodal loketské léno v Lomnici Jindichu z Týna, který zde následn vlastnil staré sídlo, piemž si ml toho roku postavit sídlo na kopci. Tžko jde však o dv rzná sídla, která by byla postavena v tak malém prostoru a ve stejné dob a se stejným oznaením, a to za situace, kdy v obou tsn sousedících vsích existovala již dv starší sídla. Bu jde o zámnu a mylný údaj v pramenech nebo je jedno z dochovaných tvrziš mladší a vzniklo až roku 1567 i 1568 jako ono sídlo na kopci. V takovém pípad by vzhledem k poloze byla tímto sídlem tvrz v Týn, která byla umístna výše než tvrz v Lomnici a navíc nad svahem do potoního údolí, ve kterém se nacházely vsi Týn i Lomnice. Tedy z pozice obou vsí i sídla v Lomnici skuten na kopci. Pokud bychom tedy za toto nové sídlo (je otázka, zda nové i nov postavené oznaovalo novostavbu i sídlo pestavné, upravené) považovali tvrz v Týn v místech dnes výrazného tvrzišt a správný by byl údaj o tom, že ho postavil nejpozdji roku 1567 Kryštof Vorreiter z Lomnice, pak by to znamenalo, že Kryštof držel tou dobou nejen Lomnici, ale alespo i ást Týna. Následn by prodal Lomnici Jindichovi z Týna a ten by se stal vlastníkem zdejšího starého sídla. Pokud by byl správný až údaj k roku 1568, Kryštof by prodal Lomnici Jindichovi, ten by se stal vlastníkem starého sídla a následn by postavil (i spíše upravil nkde musel ped koupí Lomnice sídlit) sídlo na kopci v Týn. Jestliže by šlo v pípad týnské tvrze o novostavbu z roku 1567 i 1568, pak je zde otázka staršího sídla, nebo predikát z Týna se objevuje již okolo roku 1370. Bylo by ale možné, že pvodní sídlo stávalo na stejném míst, kde pak bylo zbudováno mladší sídlo na kopci. Napomoci by v tomto mohla jen datace vzniku týnské tvrze i doklady její pestavby a detailnjší zmapování majetkových pomr v 60. letech 16. století pro držení Týna i Lomnice. Poznámky: 1) Karel, T. Knoll, V. Krmá, L.: Píspvek k panským sídlm v Lomnici, Hláska XXI/2010,. 1, s. 11 12. 2) Karel, T. Knoll, V. Krmá, L.: Panská sídla západních ech. Karlovarsko. eské Budjovice 2009, s. 170. 3) Citace v pozn. 2. Kole nová zjištní k lokaci a dataci tvrzišt Milan Procházka Záchranný archeologický výzkum eské spolenosti archeologické o. p. s. ve vsi Kole (okr. Kladno ) na parc.. 10,4 probíhal z dvod pestavby rodinného domu v sousedství zámeckého komplexu. Prvotní ohledání pi dohledu ukazovalo na možnou zachovanou situaci fortifikaního prvku bývalé tvrze a byl zahájen terénní výzkum lokality. Bhem výzkumu se podailo odhalit hned nkolik superpozic. Ves Kole je poprvé pipomínána v nedatované listin, historicky zaazované do let 1125 1140 jako Holecs, villa ecclesiae Wissegradensis (Profous 1949, 342). Je však zejmé, že kapitula nevlastnila celou ves Kole, protože na zaátku 14. století se zde pipomínají vladykové z Kole neznámého erbu, zejm vlastníci poplužního dvora (Andl 1984, 207). Poslední vladyka ernín z Kole zemel nkdy ped rokem 1417 v tomto roce se pipomíná jako zemelý (Profous 1949, 342). Poté se zde stídali vlastníci z ad drobné šlechty v rychlém sledu. Zdejší církevní majetek byl za husitských válek (roku 1436 ) sekularizován a císa Zikmund jej dal do zástavy Václavovi Cardovi z Petrovic (Sedláek 2000, 241). Kole je od roku 1594 v držení majitele Libochoviek Vojtcha Ptipeského z Chýš. Jeden z jeho syn Jan Albrecht se usadil na Koli a postavil zde tvrz. Poté, co zddil Libochoviky, pipadla Kole k tomuto statku. Po smrti Jana Albrechta v roce 1614 koupila zadlužený statek Eva ze Slavkova, manželka Kašpara Kaplíe ze Sulevic, který, jako úastník stavovského povstání v letech 1618 1620, byl popraven 21. ervna 1621 na Staromstském námstí v Praze (Koller 1968, 101). Dívjší existence tvrze není podložena. Z poátku bylo odkryto etážové kostrové pohebišt, kdy nejstarší kosterní pozstatky byly pedbžn datovány na poátek 18. století (jako kostel sloužila zámecká kaple Nejsvtjší Trojice). Bhem výzkumu byly vyzvednuty pozstatky sedmi jedinc. Stratifikace, kterou pohebišt narušovalo, byla tvoena zejména navážkami a uloženinami, které lze pedbžn zaadit dle nález do období 16. 17. století. Ve východní ásti zkoumané plochy bylo prozkoumáno vrcholn stedovké souvrství uloženin, které charakterem nález zejm spadá do 14./15. století. Poslední etapu výzkumu tvoila exkavace dvojitého opevovacího píkopu jen nkolik metr na východ od zámecké kaple. První byl píkop s rovným dnem a kolmými stnami o hloubce 80 cm a druhý píkop byl strm svažitý s mírn zahroceným dnem. Svrchní vrstvy obsahovaly navážky s nálezy z 16. století, hloubji pak byly uloženiny s vrcholn stedovkou keramikou (14./15. století). Pi dolní úrovni této stední ásti byly zachyceny fragmenty keramiky z období 1. poloviny 13. století. Spodní ást tvoí splachové vrstvy obsahující i pemístné podloží, s nálezy vrcholn stedovké keramiky kontaminované materiálem ran stedovkým a pravkým (zejména doba bronzová). Poslední vrstvy jsou tvoeny zahlinným podložím. Mezi nejcennjší nálezy získané bhem výzkumu patí nález korálk z ržence u jednoho z pohbených jedinc. Z obsahu píkopu stojí za povšimnutí ásti pozdn stedovkých kachl s erbovními a figurálními motivy, ukázky pemny morfologie a technologie mladohradištní keramiky a vrcholn stedovké produkce. V souasné dob lze k tvrzi v Koli íci, že byla potvrzena dosud nepodložená hypotéza o její existenci ve vrcholném stedovku a rámcov se podailo lokalizovat její polohu. Literatura: Andl, R. 1984: Hrady, zámky a tvrze v echách, na Morav a ve Slezsku Severní echy; Koller, R. 1968: Nástin regionálních djin okresu kladenského. Kladno; Profous, A. 1949: Místní jména v echách. Jejich vznik, pvodní význam a zmny II. Praha; Sedláek, A. 2000: Hrady, zámky a tvrze Království eského VIII, Rakovnicko a Slánsko. 3. vydání, Praha. Hora oznaení panských sídel v 17. století Petr Rožmberský Nejedná se pochopiteln o známá sídla, jako je nap. Kuntická Hora i Zelená Hora, vypínajících se na výrazných krajinných vrcholech. V matriních zápisech ze 17. století je totiž možné se setkat s velmi neobvyklým oznaením drobných panských sídel tvrzí. Zatím bylo zachyceno osm lokalit a seadíme-li je chronologicky, dostaneme následující obrázek: V Nmicích u Klatov je roku 1645 zaznamenána jako kmotra Magdaléna, služebnice seshory, roku 1652 jako Magdaléna, komorná J. M. paní z Nmic, roku 1657 jako Magdaléna seshory z Nmic, roku 1663 jako Magdaléna, komorná seshory z Nmic a roku 1664 jako Magdaléna, komorná seshory. 1) Je možné pedpokládat, že jde stále o jednu a tutéž osobu a náení seshory (a další varianty, viz dále) interpretovat jako z hory. Roku 1654 29

zde byla kmotrou také Anna, chva Sezhory z Nmic a roku 1659 panna Juditka seshory. 2) Nmická tvrz byla do roku 1668 centrem samostatného statku a do roku 1665 zde sedli Perglárové z Perglasu. 3) Magdaléna tedy byla komornou Její Milosti urozené paní Perglárové, tak jako byla Anna její chvou. Panna Juditka byla urozená panna Judita Maxmiliána Perglárová z Perglasu. 4) Komorná, chva a panna Juditka bezesporu žili v nmické tvrzi a oznaení z hory nemže znamenat nic jiného, než z tvrze. Roku 1646 je v nmické matrice zapsán jako otec kucha z Petrovic seshory. 5) Ani tady nemže být pochyb, že vail Koko- ovcm ve tvrzi ve Velkých Petrovicích. 6) V roce1662 byla v Kadov kmotrou Ludmila, kuchaka z hory pana Janovského z Bezdkova. 7) Kuchain strávník sedl na tvrzi v Bezdkov u Kasejovic. 8) V roce 1663 byla v mirošovském farním kostele sv. Jakuba v Chylicích za kmotru Magdaléna Lišková, klínice zeshory. 9) Ani zde nemže být pochyb, že funkci klínice vykonávala na mirošovské tvrzi. V nmickém kostele bylo roku 1664 poktno nemanželské dít matky Maruše, dveky z Seshory z Otína. 10) V tomto pípad mohla být Maruše dvekou i jinde než v otínském panském sídle (v panském dvoe), ale vzhledem k pedchozím a následujícím píkladm je možno konstatovat, že jde opt o oznaení panského sídla. Roku 1669 (1663?) kmotruje opt v Nmicích Anna, dveka seshory z Makova. 11) V makovské tvrzi sedli v té dob Sedletí z Újezdce. 12) V letech 1671 1679 je nkolikrát kmotrou v Chudenicích Dorota, kuchaka J. M. staré paní na Chudnicích, v prvém pípad staré paní ze shory. 13) Její milost stará paní mla v uvedených létech také hofmistryni a komornou. 14) Nejmenovaná postarší šlechtina by mohla být matkou Jana Hemana ernína z Chudenic (jemuž v inkriminovaných letech Chudenice náležely) Annou Magdalénou Hrzánovnou z Harasova ( 1683). 15) Posledním zjištným pípadem je kmotrovství v Pešticích z roku 1684. Jmenováni jsou pi ktech ze Skoic jako kmoti Barbora, komorná z Shory a Linhart Hoss Zeshora (?), lokaj. 16) Ve Skoicích sloužili na tamní tvrzi bu Píchovským, nebo Stotzm. 17) Až na tvrz ve Skoicích, situovanou na výrazném návrší, nelze o ostatních sídlech, nacházejících se spíše v rovin, uvažovat o tom, že pojmenování se odvíjelo od jejich polohy. Jak tedy vznikl pro tvrze (alespo v západních echách) název hora, není zatím jasné. Poznámky: 1) Státní oblastní archiv v Plzni (dále SOA), fond Sbírka matrik (SM), fara Nmice, kniha 1, s. 5, 117, 11, 14, 108. 2) Citace v pozn. 1, s. 10, 12. 3) Sedláek, A.: Hrady, zámky a tvrze Království eského IX. Praha 1893, s. 239. 4) Citace v pozn. 1, nap. s. 8, 13, 15. 5) Citace v pozn. 1, s. 149. 6) Citace v pozn. 1, nap. s. 6, 21, 13. 7) SOA, SM, fara Kadov, kniha 1, s. 7. 8) ervenka, V. Novobilský, M. Rožmberský, P.: Tvrze Bezdkov a Hradišt u Kasejovic. V tisku. 9) SOA, SM, fara Mirošov, kniha 33, s. 22. 10) Citace v pozn. 1, s. 131. 11) Citace v pozn. 1, s. 203. 12) Citace v pozn. 1, nap. s. 21, 168, 183. 13) SOA, SM, fara Chudenice, kniha 1, s. 2, 6, 19, 31. 14) Citace v pozn. 13, s. 5, 22. 15) Citace v pozn. 3, s. 33. 16) SOA, SM, fara Peštice, kniha 1, fol. 83v, 84. 17) Svtlík, J. Rožmberský, P. Novobilský, M.: Hrádek ve Skoicích u Peštic. Plze 1998, s. 13 14; citace v pozn. 16, 1, nap. fol. 82v, 83v. Už jste etli...? eské památky, asopis pro pátele památek a historie XX, 1-2/2009, 24 stran A4, barevná obálka, cena 20 K. Z obsahu: D. Klíma: Renesanní zámek Vimperk, s. 3 6. L. Hanzl: Zámky v Toužimi píbh zániku památky?, s. 6 8. V. Bezdková: Chlumanští za ticetileté války, s. 8 14. P. Rožmberský: Zlostný fará aneb Nejstaší matrika fary Kadov, s. 14 20 (s novými daty ke stavb zámku v Bezdkov u Kasejovic). Menšík, V.: Pozvánka na výlet, s. 22 23 (tvrz Dobrš). Objednat možno u eského svazu ochránc památek, Mandlova 16, 320 03 Plze, e-mail: info@csopa.info. Památky stedních ech, asopis Národního památkového ústavu ú. o. p. stedních ech Praze 23,. 2/2009, 64 stran A4, doporuená cena 60 K. Z obsahu: P. Kroupa J. Kroupová: Gotické nástnné malby na hrad Clamu a jejich vztah k eskému gotickému malíství, s. 1 9 (Rakousko). Kroupa, P.: Ke gotické podob severozápadní vže hradu a zámku v Brandýse nad Labem, s. 21 26. Distribuce: tel. 274008285, e-mail: martinkova@stc.npu.cz. Redakce Z hrad, zámk a tvrzí Akoliv se v bžn dostupné literatue uvádí, že zámek v Radimi (okr. Kolín) byl vystavn na míst tvrze, opak je pravdou. V roce 2005 jsem si povšiml nad obloukovitým rybníkem v sousedství zámecké stavby malého skalnatého návrší s domkem p. 2. Obdélná pízemní až patrová obytná budova krytá sedlovou stechou m zaujala oprným pilíem na delší jižní fasád. V tom, že se jedná o pvodní tvrz m utvrdily internetové stránky http://www.cestyapamatky.cz, kde jsou i snímky interiéru. Objekt je v soukromém vlastnictví a mžeme si jej prohlédnout pouze zvení. Zmínné internetové stránky, popisující oblast Kolínska, mohu všem doporuit. Snad až na njaké malé chyby, popisující objekty tvrzí, jsou dobe a pehledn zpracovány. I nadále chátrá zámek v Polních Vodradech (okr. Kolín). Zpustlá budova a trosky hospodáských objekt s pilehlým parkem jsou voln pístupné. Kynšperk (okr. Ústí nad Orlicí) místo hradu na ostrohu na jihozápadním okraji msta Letohradu je po archeologickém przkumu vyezáno, upraveno a osazeno informaní tabulí. Bezprostední místo jihozápadn od narušeného areálu hrádku Štandl (okr. Frýdek-Místek) bylo v nedávné dob vykáceno. Nyní se na lokalitu z tchto míst naskýtá pkný pohled. Devný zámeek (lovecká chata) Pleniska (okr. Frýdek- Místek) byl vybudován ve stejnojmenné trati ped r. 1918 tšínským arcivévodou B. Habsburkem. V literatue se doteme, že byl v letech 1946 1947 rozebrán a zbytkem jsou zarostlé nepatrné zbytky základ. Stavba byla ale po rozebrání penesena do nynjší obce Písek, kde se dochovala v pemnné podob do dnešní doby. Obdélný devný objekt p. 223 s patrem na krakorcích, krytý sedlovou stechou, je umístn u vjezdu do areálu lesní zprávy na okraji svahu nad pravým behem eky Olše. Martinves (okr. Litomice) i nadále chátrají zbytky tvrze dochované v obytné budov v severní ásti bývalého dvora. Objekt má již propadlé stechy a postupn se zaíná rozpadat. Takka z trosek povstal barokní zámek obsahující zbytky tvrze v Radovesnici (okr. Kolín). Nynjší majitel z bývalého Sovtského svazu zahájil rozsáhlou rekonstrukci a kdysi voln pístupný objekt bude již pro veejnost zejm uzaven. Brocno (okr. Litomice) nadále chátrá trojkídlý zámek s nejstarší stední ástí jižního kídla. Opadávající omítka zde odhalila cca 3,5 metru vysoký pískovcový portál s v padlinami po kladkách a zbytky psaníkových sgrafit. Parkov bylo v minulosti upraveno tvrzišt v zahrad bývalého dvora (dnes domov dchodc) v Kurovodicích (okr. Mladá Boleslav). Místo je na požádání pístupné. Pro širší veejnost byly zpístupnny zbytky hrádku Rumberk (okr. Blansko) na ostrožn v místní ásti obce Deštné. Obec sehnala dotaci na pátrání v dokumentech, další ti miliony na výkopové práce a pidala též peníze z obecního rozpotu. Od srpna minulého roku zde probíhá rozsáhlý archeologický przkum. Ten odhalil, že hrádek vznikal zejm ve tech stavebních fázích. Nejstarší byla stavba v jihovýchodní ásti, další pibyla na sever od ní. Zdné byly jen základy a suterén, hlavní konstrukce byly devné. Nalezeny byly keramické a sklenné nádoby, zvíecí kosti, hroty šíp, kovové pezky nebo nž i stíbrné mince ze 14. století. Odhalené základy byly v dob mé návštvy hrádku zakryty textilií nebo byl nad nimi postaven pístešek. K místu dnes vede nov zbudovaná zpevnná pšina se zábradlím. J. Synek Zprávy z klubu Rada Kontaktní adresa: KAS, Kopeckého sady 2, 301 36 Plze. Tel. 604261000, e-mail rozmber@kar.zcu.cz. 30

Schze Rady se bude konat ve stedu 2. ervna od 17 hod. v restauraci U Vincenta. Bude stanovena výše desátku za rok 2009 a výše pedplatného Hlásky na rok 2009, bude se rozhodovat o konání další konference Djiny staveb a vydávání sborníku Djiny staveb, probhne volba pedsedy, a oficiální jmenování prozatímní pokladní Ing. K. Brzobohaté. Další návrhy k projednání i stanoviska k výše uvedeným tématm mohou pedsedové poboek zaslat i e- mailem. Poboky mají pi hlasování podle potu len hlas: Plze 5, Praha 2, Zlín 2, Hradec Králové 1, Brno 1, Humpolec 1. Funkcionái poboek Praha a Hradec Králové nezaslali zprávy o innosti a o hospodaení za rok 2009 nech tak neprodlen uiní. Kontrola finanního úadu týkající se dotací od Ministerstva kultury za uplynulých 5 let zjistila, že peníze byly úeln vydány na tisk píslušných sborník. Nebyly však vždy dodrženy formální ásti smluv, jako vasné odevzdání vyútování i zprávy o prbhu akce a byly uloženy sankce. Rada provedla nápravu a požádala o jejich prominutí. Redakce Hlásky dkuje všem, kteí zareagovali na výzvy a zaslali píspvky do našeho zpravodaje. Je však nutné upozornit, že pišlo vtší množství píspvk, seznamující tenáe s lokalitami v zahranií zpsobem, blížícím se form turistického prvodce. Ped tmito píspvky budou mít v Hlásce pednost aktuální lánky, pinášející nové poznatky o panských sídlech. Seriál o švýcarských stedovkých stavbách byl práv proto perušen. Redakce žádá o pochopení. Zpráva o innosti v r. 2009: I když už tu byla krize, pesto se podailo získat dotace jak na Hlásku, tak na sborník Djiny staveb a udržet cenu Hlásky i desátku na pedešlé úrovni. Hláska mohla být poskytována všem gymnáziím v Plzni a autorm píspvk zdarma. Byla uspoádána 10. mezinárodní konference Djiny staveb a vydán sborník k konference pedešlé, zaslaný všem pobokám. lenové obdrželi pi píležitosti výroí Hlásky rejstík všech XX. roník. Uskutenila se schze Rady, byla jmenována nová pokladní, která však ze zdravotních dvod funkci složila. Funkce se ujala Ing. Karla Brzobohatá, která zejména ve spojitosti s probíhající kontrolou dotací Ministerstva kultury klub podržela, za což ji velmi dkujeme. Pod hrozbou rozpuštní se brnnská poboka do termínu stanoveného Radou zkonsolidovala a uhradila dluhy Rad. tajemník P. Rožmberský Zpráva o hospodaení v r. 2009: Zstatek: 89 339,5 K. Píjmy 141 627,5 K (dotace Nadace 24 000, dotace Msto 50 000, dotace MK 30 000, dotace Kraj 20 000, na Hlásku 12 560, desátek 4 980, úrok 87,5). Výdaje: 157 328,5 K (sborník DS 120 000, Hláska 34 340, kanc. poteby a poštovné 116, internetové stránky 1085, vedení útu 1787,5). Zstatek: 73 638,5 K. prozatímní pokladní K. Brzobohatá Poboka Plze Kontaktní adresa: KAS, Kopeckého sady 2, 301 36 Plze. Tel. 604261000, e-mail rozmber@kar.zcu.cz. Na pravidelných klubových schzkách každou první stedu v msíci v restauraci U Vincenta probhla v lednu pednáška P. Mikota o hradech na Kypru, v únoru mluvil T. Krofta o horských hrádcích a v beznu seznámil pítomné M. Novobilský se stavem a plánovaným rozšíením nauné stezky F. X. France v Kozelském polesí, které je poboka zizovatelem. Jarní lenská schze s obvyklým programem (pijímání nových len, vyluování neplati a pod.) se bude konat ve stedu 5. kvtna na klubové schzce po pednášce. Pednáška pro veejnost v únoru pán J. Klsáka a T. Karla o výsledcích dlouhodobého výzkumu hradu Hartenberk pilákala v únoru 32 lidí. Další taková pednáška se koná 19. kvtna, opt od 17. hod. v zasedací místnosti FF ZU v Sedlákov ul. 15 ve 2. poschodí. Kdo a o em bude pednášet, je zatím neznámo. Jarní autovycházka je pichystána na 24. dubna. Odjezd tradin z parkovišt pod Hamburkem v 8 hod. Trasa je tentokrát vedena na Merklínsko a do okolí Kolove. V plánu je navštívit tvrze, zámky a hrady Bijadla, Merklín, Ptenín, Buková, Srbice, Kanice, Neteb, Lštní, Osvraín, Hlohová a Lacembok. Vede V. Chmelí. idii nahlásí poet volných míst a pšáci zájem o svezení a pispní na benzín tak týden pedem na tel. nebo e-mail poboky. V pedchozí Hlásce inzerovaný zájezd 15. kvtna, na njž se mlo do koce února pihlásit nejmén 35 lidí, leny poboky asi nenadchl, nebo tak uinila asi jen polovina nutného potu. Proto bylo s majitelkou cestovky dohodnuto, že je ješt možné, aby se pihlásili další zájemci, a to až do dubnové schzky (tel. 377535886, 777108634, e-mail: helena.matejkova@seznam.cz). Zda se pojede nebo nepojede bude rozhodnuto na dubnové schzce; kdo je pihlášen a na schzku nepijde, bude se informovat na spojení uvedeném výše. Neuskutení-li se tento zájezd, nebudou se další pro nezájem lenstva poádat. V tomto roce oslavili nebo oslaví kulaté narozeniny tito lenové poboky: Bc. Ivan Peina z Liberce a Ing. Lenka Vamberová ze Strakonic ticítku, Martina Ambrosová z Blovic, Ing. Jan Hajšman z Plzn a Petr Hereit z Horního Slavkova tyicítku, Václav Keller z Plzn padesátku, JUDr. Jitka Fišerová ze Stodu, Jaroslav Nohá ze Strašic, Jií Rašín z Klikaova a PhDr. Bedich Štauber z Loun šedesátku, sedmdesátku Miroslav Milec z eských Budjovic a RNDr. František Zahradník z Plzn. Dámy prominou a všem pejeme hodn zdraví, pohody, zážitk z akcí poboky a pi etb Hlásky. Pípadn zmny jmen, adres a titul je teba zmnu nahlásit. Zpráva o innosti v r. 2009: Opt se po celý rok (mimo prázdnin) dailo zajišovat na klubových schzkách pednášky, podobn jako tyi pednášky pro veejnost v prostorách Západoeské univerzity. Uskutenily se dv lenské schze, dv výmny pokladních, jarní autobusový zájezd na Karlovarsko (podzimní se pro nezájem lenstva nekonal), autovycházky na Bozesko a do Pošumaví. O všech aktivitách bylo podrobn referováno v Hlásce. tajemník P. Rožmberský Zpráva o hospodaení v r. 2009: upravený zstatek 14 506,5 K. Píjmy: 18 384 K (píspvky 11 464, na Hlásku 6920). Výdaje: 18 525 K (na Hlásku 6920, poštovné 7648, desátek 1890, pednášky 2000, kanc. poteby 67 K). Zstatek: 14 365,5 K. pokladní K. Brzobohatá Poboka Brno Kontaktní adresa: Ing. Pavel Švehla, Ondrákova 3, 628 00 Brno-Líše, e-mail: svehla.pavel@volny.cz.; Mgr. Josef Jan Ková, Renneská tída 416/39, 639 00 Brno-Štýice. Mimoádná schze poboky se konala na popud Rady 20. 11. 2009 v restauraci šermíského klubu L.A.G., Brno, Studánka. Pítomno bylo 10 len, dva se omluvili. Pedseda Švehla a pokladník Ková podali hlášení o nedostatcích bhem posledních let stran podávání zpráv o innosti, hospodáských zpráv a plateb. Informovali také o opateních pijatých Radou KASu vi poboce. Dále byla podána hlášení o provedené náprav: pedseda Švehla informoval o vypracované a odeslané zpráv o innosti; len Šttina informoval o další, jím vypracované zpráv o innosti; pokladník Ková informoval o vypracovaných a odeslaných hospodáských zprávách, o provedení dlužných plateb k 20. 10. 2009 a o souasném stavu úetnictví. Následn oba funkcionái složili své funkce. Pítomní lenové poboky vzali na vdomí odinní nedostatk a rozhodli takto: a) pedsedovi i pokladníkovi poboky byla vyslovena dtka, b) v rámci nápravy jim bylo naízeno setrvat ve funkci a oistit jméno poboky pilnou prací. Na rok 2010 byly naplánovány akce: a) J. Šttina pipraví exkurzi na Boskovicko, termín bude upesnn, b) P. Šimeek pošle pedsedovi informace k chystaným akcím zlínské poboky, kterých by se brnnská poboka mohla zúastnit. zapsal J. J. Ková Zpráva o innosti v r. 2009: V roce 2009 bylo nejvýznamnjší akcí poboky kolokvium Nové archeologické objevy sakrální architektury na jižní Morav, které probhlo v prostorách brnnského biskupství na Petrov dne 19. 5. 2009. Akci spoluorganizovaly i Diecézní muzeum v Brn, Muzejní a vlastivdná spolenost v Brn, Ústav archeologické památkové pée v Brn, Archaia Brno, o. p. s. a Ústav antropologie Pírodovdecké fakulty Masarykovy univerzity. V rámci kolokvia zaznlo celkem 15 referát, které se zabývaly sakrálními aktivitami a stavbami z období sthování národ (lokalita Žurá na slavkovském bojišti), Velké Moravy (lokality Mikulice, Modrá u Velehradu, Hradisko sv. Klimenta u Osvtiman, Pohansko u Beclavi) i pozdjších období stedovku (rotunda sv. Kateiny ve Znojm, dóm sv. Václava v Olomouci, kostel sv. Go- 31

tharda v Modicích atd.). Akci navštívily desítky osob z ad vdecké obce, studentstva i laické veejnosti. Z dalších kolektivních aktivit stojí za zmínku úast nkterých len poboky na velice vydaené exkurzi KASu Zlín do Maarska. Z individuální innosti: F. Koínek informoval o vyhnání nelegálních výkopc z hradu Nový Šaumburk, J. Šttina pokrauje v bádání na hradech a zámcích Boskovice, Holešov a Kromíž, J. Pinesdom pokrauje v bádání o hrad Levnov; informoval o nelegálním výkopu na Levnov a jeho fotografické dokumentaci, M. Plaek pokrauje v publikaní innosti a informoval o poznatcích z dovolené na Krét, P. Šimeek spoluorganizuje s M. Plakem výstavní cyklus Copuli Lapidum (letos nap. na Pernštejn, ve Znojm), pokrauje v popularizaní innosti (studie o hradu Litice aj.), upozornil na výzkum Archaie Brno na hrádku Rumberk u Letovic, J. J. Ková spoluorganizoval v Jeseníku výstavu Žulovská pahorkatina (s hrady Frýdberk, Kaltenštejn), J. Merta upozornil na výzkum zámku (díve hradu) Veselí nad Moravou, provádný Archaiou Brno; podrobné info podal M. Plaek, J. Unger vede výzkum nov objeveného kostela v Tasov u Velkého Meziíí (nynjší objekt fary); objeveny základy rotundy asi z 1. tetiny 13. století. Závrenou akcí poboky za rok 2009 byla mimo- ádná lenská schze 20. 11. v prostorách šermíského klubu L.A.G., kdy byly doešeny letité administrativní a finanní nedostatky vi Rad KASu, byla distribuována zadržená Hláska. Na rok 2010 je z kolektivních aktivit pipravována lenská exkurze na Boskovicko a ást len poboky rovnž plánuje úast na akcích koleg z poboky Zlín. zapsal J. J. Ková Zpráva o hospodaení v r. 2009: Zstatek: 2440 K. Píjmy: 1120 K (l. píspvky 720, na Hlásku 360, dar 40). Výdaje: 2080 K (desátek i dlužný 240, za Hlásku i dluh 640, na seminá 1200), Zstatek: 1480 K. pokladník J. J. Ková Poboka Zlín KAS poboka Zlín, MUDr. Jií Hoza, eská 4760, 760 05 Zlín. Tel. 737177346. E-mail: jihoz@post. cz. Zpráva o innosti v r. 2009: 3. 1edna byl uskutenn tíkrálový výstup na hrad Helfštýn. 7. 10. 5 se konal zájezd poboky a dalších zájemc na hrady a zámky Slovenska a Maarska. Ve tvrtek jsme navštívili hrad a zánek Divín, hrad Filakovo a veer jsme dorazili k hradu Šomoška, jehož plka leží na Slovensku a druhá ást v Maarsku. Prohlídka hradu probhla v pátek ráno, následovala nedaleká zícenina hradu Salgó a dále známé velké zíceniny hradu Holókó. Nocleh byl pod hradem Sirók a ráno v sobotu jeho prohlídka. U obce Paradasvár leží zámek Sasvár, nyní pemnný na ptihvzdikový hotel. Potom jsme dlouho hledali nepatrné zbytky hradu Benevár nalézající se na poádném kopci. Následoval hrad Kisnána na mírném návrší uprosted stejnojmenné obce, jehož poátky sahají do 11. století. Odpoledne jsme pijeli do msta Eger, ležícího v malebném údolí na rozhraní pohoí Bükk a Mátra, se spoustou barokních památek a se stedovkým hradem pevností která v 16. století skoro rok odolávala obléhání Turky. Navštívili jsme též vinný sklípek. V nedli po prohlídce msta jsme odjeli do Zlína. 2. 5. 7. probhla akce Hrad Kídlo (hlavní organizátor R. Vrla). Kácely se a vyezávaly nálety. V jáde hradu byl zjištn nezákonný výkop. lenové poboky pod vedením archeologa sondu zaistili, zdokumentovali a zasypali. 28. 30. 8. následovala akce Hrad Zubaov u obce Koma istní zíceniny vže pro následnou rekonstrukci. Zbudováno bylo pístupové schodišt z devných pražc (10 úastník). 24. 29. 9. akce Barbarossa III. Posádky dvou automobil navštívili skalní hrady Alsaska, Lotrinska, Falckého lesa a severních Vogéz, celkem 16 hrad. Ve Falckém Lese nádherný Neu Dahn, trojhrad Alt Dahn, Grafen Dahn a Tannstein, následoval Bewarstein, novogotický hrad. V Alsasku na hranicích s Nmeckem zíceniny Lowenstein, Hohenbourg, Wegelnburg, Fleckenstein, Froensbourg, Wasigenstein, Blumenstein, hrady Falkenstein a Waldeck v Lotrinsku, v Alsasku zíceniny Petit Arnsbourg, Schoeneck (v rekonstrukci, opravdu krasavec). Spali jsme vtšinou pod širákem, poasí nám pálo. 4. 12. 10 tyi lenové poboky podnikli 3. roník pšího putování po hradech jižních ech a jižní Moravy. Zaali na Dívím Kameni (kde skonili loni) a pokraovali na Poešín, Sokolí, tvrz Cukenštejn, Nové Hrady, Landštejn, historické msto Slavonice, na zíceninu Frejštjn u Vranovské pehrady. 27. 12. se konala akce na poest PhDr. Jiího Kohoutka Csc., které se úastnilo 15 len poboky a další píznivci V 8. hod. ráno jsme vyjeli autobusem ze Zlína do Pozdchova, odtud po žluté na Svíradov (737 m n. m.) a dále po hebeni po modré na hradišt na hoe Klášov (753 m n. m., nejvyšší hora Vizovických vrch). Toto hradišt z doby popelnicových polí i z doby Velkomoravské íše zkoumal Jií Kohoutek v letech 2005 2007. Byl zde nalezen bohatý depot železných nástroj z dob Velké Moravy. N poest dr. Kohoutka je zde vybudována nauná stezka s panely a textem o jeho výzkumech. Poté jsme pokraovali pes Rovné a Suchý vrch pes Chladné studn do Vizovic a odtud vlakem zpt do Zlína. 2. 12. probhla 15. valná hromada poboky za úasti 32 len. Bylo pijato 7 nových len, 4 lenové ukonili lenství, takže poboka má celkem 62 len. Zpráva o hospodaení v r. 2009: Zstatek: 4479 K. Píjmy: 6580 K (l. píspvky a pedplatné Hlásky). Výdaje: 4351 K (desátek pedpl. Hlásky, poštovné, obálky, oberstvení na výroní schzi). Zstatek: 6708 K. Z. Sadílek MUDr. Jií Hoza Poboka Humpolec KAS, poboka Humpolec, Hradská 818, 396 01 Humpolec. E- mail: frantisek.kocman@mesto-humpolec.cz, orlikhumpolec @seznam.cz. Zpráva o innosti v r. 2009: lenové poboky se scházeli v prbhu roku pi jednáních spolenosti Castrum o. p. s. a dále pi poádání jednotlivých kulturních a dobrovolnických aktivit na hrad Orlík. Dále se jednotliví lenové zapojili na záchranných pracích na objektu p. 338 v Humpolci na Zichpili jednoho z pozstatk historické zástavby msta. Výroní lenská schze poboky se konala dne 24. 10. 2009. Byli jmenováni noví lenové do spolenosti Castrum o. p. s. Mgr. Petr Filip a Mgr. Roman Brzo. Do poboky Humpolec byl pijat nový len Mgr. Vladimír Stank. Poboka tak k závru roku ítá 10 len. Do knihovniky poboky byla pikoupena publikace AH 34/09. Zpráva o hospodaení v r. 2009: Zstatek: 1264 K. Píjmy: 660 K (l. píspvky, pedplatné Hláska). Výdaje: 1030 K (desátek 100, Hláska 160, publikace 770). Zstatek: 894 K. F. Kocman Další informace od poboek redakce do uzávrky tohoto ísla neobdržela. Kontakty na ostatní poboky: Poboka Praha KAS Poboka Praha, PhDr. Jií Úlovec, T. Milady Horákové 133, 166 21 Praha 6 Dejvice, e-mail: julovec@mvcr.cz, houskovad@seznam.cz. Poboka Hradec Králové Ing. Jií Slavík, Nerudova 1210, 517 41 Kostelec n. Orlicí, e-mail: slavik_dp@volny.cz, jaroslav_cerny@centrum.cz. Uzávrka dalšího ísla: 10. 06. 2010 (vyjde v první ervencové dekád 2010) HLÁSKA, zpravodaj Klubu Augusta Sedláka. ISSN 1212-4974. Vychází tvrtletn. Toto íslo vyšlo v 1. dubnové dekád 2010. Šéfredaktor Petr Rožmberský, technický redaktor ing. Petr Mikota, redaktor pro internet Petr Beránek, (www.klubaugustasedlacka.cz). Adresa redakce: Klub Augusta Sedláka, Kopeckého sady 2, 301 56 Plze (rozmber@kar.zcu.cz nebo pmikota@post.cz) Vydává Klub Augusta Sedláka za pispní Nadaního fondu pro kulturní aktivity oban msta Plzn. Registrováno pod znakou OK UmP 23/1991. 360 výtisk 32