dvouměsíčník/ročník 5 The RILSA s main role is applied research on labour a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní

Transkript

1 01_OBALKA_6ciso11_k tisku.qxd :18 StrÆnka 1 6 Havní nápní ústavu je apikovaný výzkum v obasti práce The RILSA s main roe is appied research on abour a sociáních vìcí na regionání, ceostátní i mezinárodní and socia affairs at regiona, nationa, and internationa úrovni formuovaný pode aktuáních potøeb orgánù státní eves, formuated in accordance with the current needs správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav of the state administration, and in some cases the non- vykonává konzutantskou èinnost pro uživatee výsedkù profit sector and private cients. The Institute provides výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné consutancy for the users of research resuts and organizes projekty se každý rok pøipravují ve spoupráci se seminars zainteresovanými subjekty s ohedem na kontinuitu vývoje prepared each year in coaboration with interested vìdy a výzkumu v pøedmìtných obastech. Mezi havní parties, with regard to the continuity of science and výzkumné zájmy ústavu patøí: research in the areas in question. The Institute s main and conferences. Research projects are research interests incude: trh práce a zamìstnanost, sociání diaog a pracovní vztahy, abour market and empoyment, sociání ochrana, socia diaogue and abour reations, rodinná poitika, socia security, pøíjmová a mzdová poitika, famiy poicy, rovné pøíežitosti, wages and income poicy, teorie sociání poitiky. equa opportunities, socia poicy theory. Významnou èinností ústavu je poskytování kompexních knihovnických a informaèních sužeb z obasti práce a sociáních An important activity of the Institute, essentia for carrying out vìcí, které zajiš uje oddìení knihovnicko-informaèních sužeb. its research objectives, is the provision of comprehensive V rámci jeho èinnosti je kontinuánì budován a zpracováván ibrary and information services in the fied of abour and socia fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené affairs. This is done by RILSA's ibrary and information services obasti, ae i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních discipín. department. dvouměsíčník/ročník

2 Obsah Editoria 1 Stati, studie, úvahy a anaýzy Harmonizace rodiny a zaměstnání z hediska národních a genderových rozdíů v ČR a SR - strukturání a institucionání podmínky 2 Věra Kuchařová Automatické přizpůsobení důchodových systémů vývoji střední déky života - praxe vybraných evropských zemí 10 Štěpánka Ponerová Smrt a umírání: opomíjené téma veřejných poitik 15 Oga Nešporová Statistiky a anaýzy Jaké typy sociáních sužeb jsou zaměřeny na podporu rodin? 20 Poznatky z praxe Výpata dávek v hmotné nouzi formou poukázek 23 Zajímavosti ze zahraničního tisku Jak posíit inkuzivitu trhu práce 27 Informační servis čtenářům Recenze Význam individuáního pánování při poskytování sociáních sužeb 29 Novinky v knižním fondu 30 Z domácího tisku 31 Ze zahraničního tisku 32 For summaries of seected artices see the 3 rd page of the cover. Obsahové zaměření časopisu Sociání probematika v nejširším vymezení, zejména tyto tematické okruhy: sociání teorie, sociání poitika, sociání sužby, státní sociání podpora, hmotná nouze, posudková sužba, zdravotní postižení, rodina, sociáně-právní ochrana dětí, rovné příežitosti, pojistné systémy, důchodové, nemocenské a úrazové pojištění, příjmová poitika, zaměstnanost, poitika zaměstnanosti, sužby zaměstnanosti, trh práce, zahraniční zaměstnanost, mzdová poitika, mzdové a patové systémy, bezpečnost práce a pracovní prostředí, pracovní podmínky, organizace práce, sociání diaog a koektivní vyjednávání, migrace, integrace cizinců, mezinárodní spoupráce v obasti sociáního zabezpečení, egisativa upravující všechny tyto obasti, daší příbuzná tematika. Informace pro autory Časopis se skádá ze dvou částí, v první, tvořené rubrikou Stati, studie, úvahy a anaýzy, jsou uveřejňovány pouze recenzované příspěvky. O zařazení do recenzované části časopisu rozhoduje redakční rada na zákadě výsedků recenzního řízení, které je oboustranně anonymní. Redakce v tomto směru provádí potřebné kroky. Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím, že uvedou, do které. Redakce přijímá pouze dosud nepubikované příspěvky v eektronické podobě. Autor by mě připojit úpnou kontaktní adresu včetně teefonního čísa a e-maiové adresy. Příspěvky zasíejte v eektronické podobě na e-maiovou adresu: heena.isa@vupsv.cz. Uveřejněné příspěvky jsou honorovány. Formání požadavky Rukopis příspěvku do recenzované části (nejépe v čenění souhrn /resumé, abstrakt/, úvod, současný stav poznání a odkazy na odbornou iteraturu, zkoumaná probematika a použité metody, výsedky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 25 tisíc znaků včetně mezer v editoru Word musí vede vastního textu obsahovat cca 20řádkové resumé a kíčová sova v češtině. Citace a bibiografické odkazy musí být úpné a v souadu s přísušnou normou, příkady viz Grafy a obrázky musí být přizpůsobeny černobíému provedení (ve formátu exce skupinový soupcový, ne prostorový). Připojeny musí být i jejich zdrojové soubory. Redakce provádí jazykovou úpravu textu.

3 Editoria FÓRUM sociání poitiky odborný recenzovaný časopis 6/2011 Vydává Výzkumný ústav práce a sociáních věcí, v. v. i. Paackého nám Praha 2 IČO Šéfredaktorka: Mgr. Heena Lisá kontakt: heena.isa@vupsv.cz te Tisk: Vydavateství KUFR, s. r. o. Naskové 3, Praha 5 Distribuce a předpatné: Postservis Poděbradská 39, Praha 9 Kontakt: e-mai postabo.prstc@cpost.cz fax: te.: (bezpatná infoinka ČP) Prodej za hotové: Knihkupectví Karoinum Ceetná 18, Praha 1 Cena jednotivého čísa: 50 Kč Vychází: 6krát ročně Dáno do tisku: Registrace MK ČR E ISSN tištěná verze ISSN eektronická verze VÚPSV Redakční rada: Doc. Ing. Ladisav Průša, CSc. (předseda - VÚPSV) Doc. Ing. Marie Dohnaová, CSc. (FHS UK) Prof. JUDr. Viém Kahoun, Ph.D. (ČSSZ, ZSF JČU) Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. (VŠFS) Mgr. Aeš Kroupa (VÚPSV) PhDr. Věra Kuchařová (VÚPSV) Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. (MU) Doc. JUDr. Iva Chvátaová, CSc (MUP, o. p. s., VŠE) Vážení čtenáři, i v etošním ročníku FÓRA sociání poitiky jsme věnovai pozornost nejrůznějším aspektům sociání probematiky a sedovai vývoj jak v obasti sociání poitiky a egisativy, tak v obasti praxe. Vede douhé řady věcných změn, které začnou v obasti práce a sociání poitiky patit od roku 2012, došo ke změnám i v obasti správy, např. v upynuém roce vznik Úřad práce ČR, který bude od počátku roku 2012 zajiš ovat sužby v obasti zaměstnanosti, státní sociání podpory, hmotné nouze i dávek pro osoby se zdravotním postižením. Výkon kontroy v obasti pracovněprávních vztahů a zaměstnanosti bude prováděn jedním kontroním orgánem, a to Státním úřadem inspekce práce. Současná napjatá hospodářská a finanční situace v Evropě vyžaduje úspory a účené vynakádání finančních prostředků v obasti správy i v jednotivých sociáních systémech, aby byo možno zabezpečit skutečně potřebné, aniž by byy příiš zatíženy středněpříjmové skupiny obyvatestva. Rubrika Stati, studie, úvahy a anaýzy, jež obsahuje recenzované příspěvky, začíná příspěvkem Harmonizace rodiny a zaměstnání z hediska národních a genderových rozdíů v ČR a SR - strukturání a institucionání podmínky, jehož autorka se zamýší nad proměnami vztahu rodinného a profesního života v České a Sovenské repubice, které vyšy ze spoečného socio-ekonomického zákadu a současně vstupovay do spoečenství zemí EU. Proínay se v nich tedy procesy ovivněné současně národně jedinečnými i evropskou integrací sjednocovanými poitickými a socio-kuturními vivy, což ovivnio formování vztahů soukromé a veřejné sféry, zváště při vzájemném průniku zaměstnání a rodinného života ve strategiích harmonizace rodinného a pracovního života. Podmínky pro harmonizaci rodiny a zaměstnání se cekově co do potenciáu ovivňovat harmonizaci mezi ČR a SR neiší. V každé z těchto zemí ze najít příznivější a méně příznivé okruhy podmínek a v těchto díčích okonostech ze naézt mezi nimi odišnosti. Autorka příspěvku Automatické přizpůsobení důchodových systémů vývoji střední déky života - praxe vybraných evropských zemí se zaměřia na opatření přijímaná v některých zemích EU s cíem reagovat na produžující se déku života. Automatická vazba některých parametrů důchodového systému na vývoj střední déky života je v posední době sině diskutována a prosazována, v řadě zemí již přijai reformy zahrnující automatický stabiizátor. V průběžně financovaných schématech, na která je příspěvek zaměřen, mají nejčastěji podoby úpravy důchodového věku, zavedení příspěvkově definovaného schématu (NDC), ve kterém je výše anuity vypočtena na zákadě střední déky života, nebo úpravy vzorce pro výpočet důchodu pomocí koeficientů střední déky života. Autorka třetího čánku Smrt a umírání: opomíjené téma veřejných poitik, se věnuje některým důsedkům individuaizace, rozvonění sociáních a rodinných vazeb a produžování idského věku, s nimiž by se veřejné poitiky měy vyrovnávat. Prodoužené umírání vyžaduje nejen péči zdravotní, ae i vemi důežitou péči sociání, která významně přispívá k udržení vysoké kvaity života až do jeho konce. Dosavadní přístup sociáních poitik řízených principy nezávisosti a autonomie je třeba nahradit principy vzájemnosti a soucitnosti, vytvářet podpůrné prostředí, podporovat neformání péči a respektovat roi komunity. Česká sociání poitika by se měa poučit ze zahraničních zkušeností. Nerecenzovaná část a rubrika Statistiky a anaýzy začíná příspěvkem anayzujícím, jaké typy sociáních sužeb přispívají k podpoře rodin. Rubrika Poznatky z praxe přibižuje zkušenosti s výpatou sociáních dávek prostřednictvím poukázek, Zajímavosti ze zahraničního tisku obsahují čánek o možnostech, jak zvýšit inkuzivitu trhu práce. Informační servis čtenářům obsahuje recenzi na knížku o významu individuáního pánování při poskytování sociáních sužeb, obvyké krátké informace a ukázky z přírůstků a databáze odd. knihovnicko-informačních sužeb. Za vydavatee, redakční radu i redakci bych všem čtenářům a spoupracovníkům ráda popřáa příjemné prožití vánočních svátků a vše nejepší v roce Heena Lisá šéfredaktorka FÓRUM sociání poitiky 6/2011 1

4 Stati, studie, úvahy a anaýzy Harmonizace rodiny a zaměstnání z hediska národních a genderových rozdíů v ČR a SR - strukturání a institucionání podmínky Věra Kuchařová Tato sta předkádá zamyšení nad proměnami vztahu rodinného a profesního života na zákadě srovnání České a Sovenské repubiky jako zemí, které vyšy ze spoečného socio-ekonomického zákadu a které si po rozpadu ČSFR budovay nezávisý stát a současně vstupovay do spoečenství zemí EU. Proínay se v nich tedy procesy ovivněné současně národně jedinečnými i evropskou integrací sjednocovanými poitickými a socio-kuturními vivy. Takováto kombinace vivů vytváří v obou zemích jedinečné historické podmínky, které se promítají mj. do formování vztahů soukromé a veřejné sféry. Zváště kompikované jsou tyto vztahy při vzájemném průniku zaměstnání a rodinného života. Sa ování těchto komponent života individua má mnohostranné osobní i spoečenské kontexty (Kuchařová, 2009). Zatímco ty druhé se právě v posedních dvaceti etech dynamicky mění v souvisosti se spoečensko ekonomickým vývojem, v osobním životě na tyto změny idé reagují různým tempem a intenzitou. To se projevuje mj. v jejich strategiích harmonizace rodinného a pracovního života. Uvedená srovnání vedou k obecnému závěru, že podmínky pro harmonizaci rodiny a zaměstnání se cekově co do potenciáu ovivňovat harmonizaci mezi ČR a SR neiší. V každé z těchto zemí ze najít příznivější a méně příznivé okruhy podmínek a v těchto díčích okonostech ze naézt mezi zeměmi odišnosti. Soudobé spoečenské kontexty přinášejí jak nové možnosti, tak nová rizika (Sirovátka, 2006; Dudová et a., 2008). Např. ekonomický vývoj otevírá nový prostor pro formování profesních drah, ae tržní vztahy vytvářejí stáe vyšší nároky v obasti zaměstnanosti. V sociání obasti znamená zapojení do spoečenství evropských zemí mimo jiné akceptaci odišného chápání genderových nerovností ve srovnání s předchozí zkušeností. Genderové vztahy mají v rámci harmonizace rodiny a zaměstnání zásadní význam a přitom se projevují v mnoha směrech rozporně (srv. mj. D Addio, d Ercoe, 2005; The socia situation, 2005; Liefbroer, Corijn, 1999). Tuto rozpornost ze naézt jak v institucionáním zázemí 1, tak v konkrétním chování a postojích jedinců. V České i Sovenské repubice se rovné příežitosti mužů a žen prosazují pod vivem historických zkušeností, aktuáních potřeb a vzorců chování pronikajících ze západního světa, spou s impementací reevantních právních norem EU. Tato směs vivů vytváří kompex strukturáních a kuturních podmínek jak pro odstraňování genderových nerovností, tak cekově pro vztah sféry rodiny a zaměstnání. Zde se pokusím na příkadu ČR a SR zhodnotit význam těchto externích, do jisté míry odišně se vyvíjejících, podmínek pro sa ování rodinných a profesních roí. Tato sta se opírá vede mezinárodních statistik především o data z výzkumu Rodina, zaměstnání, vzděání (RZV), konkrétně ze sond zaměstnavateů, které byy reaizovány paraeně v obou zemích (detaiy jsou uvedeny v odkazech na iteraturu). Východiska zkoumání kontextů harmonizace rodiny a zaměstnání Z podstaty harmonizace rodinné a profesní sféry vypývá, že její institucionání a strukturání předpokady se vytvářejí především nástroji rodinné a sociání poitiky, na trhu práce a v přístupu zaměstnavateů (jejich strategiích idských zdrojů, organizační kutuře a nabídce fexibiních pracovních režimů). Zákadní otázkou při anaýze kombinování soukromého života a zaměstnání i při hedání nástrojů podporujících sa ování obou sfér je, nakoik je řešení vztahu mezi rodičovskými a profesními (příp. dašími osobními) aspiracemi záežitostí soukromou a nakoik záežitostí spoečnosti, vády (Edund, 2007; Gershuny, 2000). Řada autorů dokazuje, že tam, kde je chápána harmonizace rodiny a zaměstnání jako poitická záežitost, tam jsou kromě vyšší zaměstnanosti žen jednak menší nerovnosti mezi muži a ženami, jednak je tam vyšší porodnost, jako je tomu např. ve skandinávských zemích (Gauthier, Phiipov, 2008; Sirovátka, 2006; Kocourková, 2006). Opačným případem jsou jihoevropské země, v nichž je rodina chápána jako především soukromá sféra a maá podpora rodin konzervuje reativně nižší zaměstnanost žen i genderové nerovnosti. Liberáně orientované země, v Evropě reprezentované Vekou Británií, také ponechávají rodinám vekou autonomii, avšak poskytují těm sabým významnou sociání podporu a svým tržně orientovaným prostředím vytvářejí podmínky (potřebu) pro vyšší zaměstnanost žen. Je zde ovšem nedostatečně kompenzována zapojením mužů do rodinných povinností. Porodnost je v Británii navzdory zásadním odišnostem rodinné poitiky od severských zemí nadprůměrná (Gauthier, Phiipov, 2008). Zváštní rysy mají i země kontinentání Evropy, zváště ty famiiaisticky orientované (Německo, Rakousko). V nich je zájem o rozvíjení souadu rodinných a profesních roí motivován zejména podporou rodiny a její sociaizačně výchovné roe, což se promítao donedávna i v nižší zaměstnanosti žen v těchto zemích. Ta se však v různých evropských zemích vyrovnává (srv. OECD StatExtracts). Zůstává otázkou, nakoik v tom hraje roi přenos některých rodinně poitických opatření mezi zeměmi a snaha orgánů EU o sbižování rodinných a daších reevantních poitik. Např. L. Rabušic nepovažuje souvisost mezi rodinně poitickými opatřeními a porodností za prokázanou a upozorňuje na nutnost vzít v úvahu národní specifika (Rabušic, 2007, s. 267). ČR i SR koncipovay rodinnou poitiku poměrně nedávno a teprve v posedních etech prosazují poitiky podporující propojení rodinných a profesních roí. Vemi nahrubo ze říci, že rodinná poitika se v ČR nechávaa v obasti rodinných dávek inspirovat spíše Vekou Británií (orientací podpory na sociáně sabé rodiny), ae ponechává si famiiaistické prvky (douhou rodičovskou dovoenou, pošně vypácený rodičovský příspěvek, maou podporu zařízení denní péče pro děti), zatímco v SR měy větší inspirační viv proměny rodinné poitiky uskutečňované v posedních etech v Rakousku či Německu, směřující k podpoře sa ování rodiny a zaměstnání, avšak při setrvačnosti konzervativních prvků. Ve výsedku existuje prozatím v obou zemích kombinace různých vivů (srv. Švarc, Švarcová, 2007; Thevenon, 2008: 170; Mitche, 2010). Záměrem vádní poitiky při podpoře harmonizace rodiny a zaměstnání je přispívat jak k napňování rodičovských pánů (podpoře porodnosti), tak ke zvyšování zaměstnanosti žen, mj. zmírňováním genderových nerovností a jejich projevů v postavení a šancích jedinců na trhu práce. Jak byo zmíněno, v zemích, kde se daří sa ovat rodinu a zaměstnání, je jednak vyšší porodnost, jednak v nich ženy mají epší přístup k zaměstnání. Statistická data však ukazují, že ani v zemích s genderově příznivou rodinnou poitikou a vyšší zaměstnaností žen (typicky země skandinávské) nejsou úpně napňovány rodičovské pány (srv. např. Edund, 2007). Lidé ve všech moderních spoečnostech převážně mívají méně dětí, než na počátku života pánují. Ke zvýšení fertiity nestačí samy o sobě ani vyšší rodičovské aspirace (Gauthier, Phiipov, 2008), ani příznivé 2 FÓRUM sociání poitiky 6/2011

5 Stati, studie, úvahy a anaýzy externí podmínky. Potřebný je zřejmě jistý souad strukturáních podmínek a individuáních strategií vycházejících ze socio-kuturních tradic. Důežité také je, aby nástroje na podporu sa ování rodiny a zaměstnání byy v rámci rodinné (veřejné) poitiky doprovázeny dašími opatřeními ve prospěch pnění nataitních pánů. Pozitivní koreace mezi fertiním chováním a mírou zaměstnanosti žen není zdaeka univerzání ani ve spoečnostech spoečného kuturního okruhu, chápeme-i tak Evropu (Thévenon, 2008, s. 166). Jednak nacházíme pozitivní závisost v zemích s různou mírou státní podpory jak porodnosti, tak zaměstnanosti žen. Lze ji naézt jak ve skandinávských zemích s vysokou mírou státní intervence v obou sférách, tak v iberání Veké Británii. Na druhé straně však jsou země s vysokou porodností a průměrnou zaměstnaností (Francie, Begie, Irsko) a také země s naopak nízkou porodností a střední zaměstnaností (ČR, SR, Ma arsko, Španěsko). Je zřejmé, že viv strukturáních a institucionáních podmínek je zprostředkovaný. Současně záeží na tom, která opatření rodinné poitiky daný stát upřednostňuje, jaký důraz je kaden na rodinné dávky, na sužby pro rodiny, na opatření v obasti práce a zaměstnanosti atd. V ČR i SR jsou rodičovské pány nižší než v zemích nejen severní, ae i jižní a západní Evropy. Počty pánovaných dětí se přitom dramaticky nezměniy oproti dobám před rokem 1989 (Možný, 2006, s. 261). I diskrepance mezi pány a reaitou je v obou zemích obdobná. Je menší než v mnoha evropských zemích navzdory jejich příznivějšímu rodinnému kimatu, a větší jen proti zemím západní Evropy (srv. Gauthier, Phiipov, 2008, s. 6). V evropském srovnání idé v zemích střední a východní Evropy přikádají při rozhodování o dětech vekou důežitost širšímu spektru faktorů, od věcí materiání povahy (příjem, nákady na děti, bydení) po zdraví a podporu partnera, potažmo genderovou rovnost. Ta se zdá být nejméně uvědomovaným předpokadem v zemích s rozvinutými nástroji rodinné poitiky (jako je Francie a severské země viz Gauthier, Phiipov, 2008; též Crompton, Lyonette, 2007). Vyvstává otázka, zda možnost spoehnout se na podporu státu může působit jako prvek snižující potřebu vzájemné partnerské podpory. Kadení této otázky opravňuje to, že v zemích s vekorysejší sociání a rodinnou poitikou (a vyšší podporou rovnosti příežitostí) se více dětí rodí mimo manžeství (srv. data Eurostat, 2009) a je v nich více nesezdaných soužití. Rodinné poitiky mají potenciá měnit i partnerské chování a záeží na tom, zda či nakoik se zaměřují na tradiční rodinu nebo spíše na zabezpečení životních podmínek dětí, čii na (genderově neurčené) rodičovské roe 2. Pokud jde o rovné příežitosti, jejich zákadní normy se zaváděy do egisativy ČR a SR v době vstupu do EU. V obou zemích však vytvořené formání podmínky příiš zásadně neovivňují reáné chování mnoha reevantních subjektů ve směru napnění principů těchto norem (není tomu vždy ani v daších zemích). Genderové postoje obyvate obou zemí se zdají proměňovat rycheji než jejich chování (srv. Sirovátka, Bartáková, 2008). Také sféra zaměstnání vykazuje v ČR i SR značné genderové nerovnosti, a se týkají přístupu k zaměstnání, kariérního postupu nebo odměňování (Jurajda, 2005). Lze si poožit otázku, zda je to důsedek ne dost vekých proměn institucionáního a strukturáního rámce vztahu soukromé a veřejné sféry (zejména rodinné poitiky a jejích nástrojů) nebo rezistence idí vůči strukturáním změnám a jejich trvání na stereotypech a zažitých zvykostech. Proto se zde podíváme jednak na vybrané ukazatee institucionáních a strukturáních podmínek a přístupy zaměstnavateů k sa- ování rodiny a zaměstnání (v této stati), jednak na postoje madých rodičů k genderové děbě práce a k roi rodinné poitiky (v násedující stati). Zákadní specifika zaměstnanosti ČR a SR oproti daším zemím EU Navzdory až nedávnému odstraňování absence expicitní poitiky rovnosti žen a mužů vádami ČR a SR nezaostávají cekové ukazatee zaměstnanosti žen v České repubice a na Sovensku za zeměmi kadoucími na genderovou rovnost douhodobě veký důraz. Obě země vykazují nadprůměrnou zaměstnanost žen ve věku et, tedy ve věku, kdy většina žen žije v domácnosti se závisými dětmi (OECD Stat- Extracts, Reconciiation 2009: 34). Markantní odišnosti ČR i SR od průměru evropských zemí (a zemí severní a západní Evropy) jsou však u matek nejmenších dětí (míra zaměstnanosti žen ve věku et je v EU 54 %, v ČR 41 %, v SR dokonce 38 %; OECD StatExtracts). Pode dat OECD (Modernizing, 2007) je přitom míra zaměstnanosti matek dětí madších dvou et vyšší na Sovensku (23,1 oproti hodnotě 19,9 v ČR 3 ), což odpovídá i tamní reativně vyšší dostupnosti zařízení denní péče o děti (srv. Gauthier, Phiipov, ), ae také reativně nižší vekorysosti rodinných dávek (Mitche, 2010a). V obou zemích jsou však ve srovnání se zeměmi OECD nejmarkantnější rozdíy v zaměstnanosti žen pode toho, zda pečují o děti do 15 et nebo ne (v ČR 21,9 p. b., v SR 22,0 p. b. oproti průměru zemí OECD, kde je rozdí 10,5 p. b.). Podobně rozdí mezi mírou zaměstnanosti žen s nejmadším dítětem do 3 et věku a žen s nejmadším dítětem ve věku 6 14 et činí v ČR 52,9 p. b. a v SR 43,1 p. b., ae průměr OECD je 15,3 p. b. Lepší situaci na Sovensku, ae i obtížnost jejího udržení iustrují data za EU (Indicators, 2010, s. 62), která ukazují na setrvačnost vivu péče o děti na zaměstnanost žen v ČR a naopak vzrůst tohoto vivu v SR. České ženy ve věku et s dětmi do 6 et vykazují o 41 p. b. nižší míru zaměstnanosti oproti stejně starým bezdětným a tento rozdí se pohybuje okoo 40 p. b. po období et Na Sovensku se tento rozdí v uvedeném období zvýši z 29 na 33 p. b. Viv počtu dětí je v obou sedovaných zemích srovnatený s průměrem OECD. V obou sedovaných zemích, v ČR více než v SR, je tedy apikován mode přerušované pracovní kariéry žen. Dáe uvidíme, že zde působí nastavení rodinné poitiky i preferencí (potenciáních) rodičů maých dětí. Neméně významné jsou i reáné podmínky zaměstnávání žen s dětmi. Pracovní podmínky jsou na Sovensku převážně méně příznivé pro kombinaci profesních a rodinných roí než v ČR. Z hediska fexibiity času a místa výkonu práce se obě země odišují od většiny evropských států maým zastoupením zkrácených pracovních úvazků, přičemž na Sovensku se vyskytují zcea okrajově (srv. Reconciiation, 2009; OECD Famiy Database 5 ). Sovenské ženy (i muži) však daeko častěji než české pracují o sobotách a/nebo neděích (The ife of women and men, 2008, s ). Naopak méně příznivým indikátorem pracovních podmínek v ČR oproti SR jsou podíy termínovaných pracovních smuv, tvořící např. u žen v roce 2006 v ČR 7,4 %, v SR 3,4 % (Reconciiation, 2009, s. 24; též Ramb, 2008). V případě žen má v obou zemích srovnateně veký viv na pracovní režim jednotivce počet dětí, je však podmíněný zejména dosaženým vzděáním (Reconciiation, 2009, s. 33). Ve srovnání sedovaných dvou zemí jsou pro ČR také nepříznivá, především z genderového hediska, zjištění týkající se jistoty zaměstnání. Data druhého evropského výzkumu kvaity života (Famiy Life and Work, 2010, s. 38) ukázaa, že podí žen obávajících se ztráty zaměstnání je v obou zemích téměř shodný (14 %), přestože v případě mužů data vykazují významně vyšší jistotu u českých mužů (6 % oproti 12 % v SR). Trh práce a pracovní podmínky v ČR i SR douhodobě také přispívají k reprodukci genderových nerovností navzdory mnohým proměnám (Vohídaová, 2006; Barošová, Petrichtová, 2007 aj.). Děje se tak především nestejnými šancemi mužů a žen na pracovním trhu, na čemž se vekou měrou podíí dopady nerovnoměrné děby práce při péči o děti a domácnost (Bartáková, 2006). V etech vzrost v obou zemích tzv. gender gap, tj. rozdí v míře zaměstnanosti mužů a žen, a to výrazněji na Sovensku (kde výchozí nerovnosti byy také významně menší) 6, přestože v průměru se v zemích EU hodnota tohoto ukazatee snižuje (Ramb, 2008). Nástroje, které by mohy tuto diskrepanci zmírňovat, nebývají v dostatečné míře využívány pode potřeb žen-matek, příp. pečujících otců. Nepravidená pracovní doba i nestandardní pracovní režimy jsou snahami o harmonizaci rodiny a zaměstnání motivovány v omezené míře (Kuchařová, 2008; Ramb, 2008; srv. též Dudová a ko., 2008) a souží z veké části potřebám zaměstnavateů (Höhne, Kuchařová, 2008). V ČR je však takto zaměstnaných 21 % žen, což je z he- FÓRUM sociání poitiky 6/2011 3

6 Stati, studie, úvahy a anaýzy Tabuka č. 1: Mezinárodní srovnání míry zaměstnanosti žen pode věku nejmadšího dítěte (vybrané země) které jsou příznivější pro rovné příežitosti (za skandinávskými státy a Francií). Zaostávají však i za Vekou Británií s iberáním sociáním státem a tržně zaoženou rodinnou poitikou. V ní ovšem genderové rozdíy snižuje nutnost rovnoměrnější děby roí v domácnosti, vyvoaná ekonomicky potřebou dvojího příjmu v rodině (Crompton, Lyonette, 2006). ČR a SR naopak dosahují srovnatené úrovně porodnosti s famiiaisticky orientovanými zeměmi jako Rakousko a Německo, ae také se zeměmi na jihu Evropy. V těchto zemích se v uspořádání partnerské děby roí stáe uchovává (jakkoiv je aktuáně osabován) mode muže-živitee (tzv. mae-breadwiner mode), který je výrazem kompementárního vztahu mezi muži a ženami (Kotowska, Matysiak, 2008: 308; též Lewis et a., 2008). V ČR a SR se však tento mode stáe apikuje pouze v určitých fázích rodinného cyku. Češi a Sováci jej v dekaracích podporují pro počáteční fáze rodinného cyku (Maříková, 2008; Kuchařová et a., 2009) a takto je současně podporován strukturáními a institucionáními podmínkami (Haberová, Kuchařová, 2008). Pro ostatní fáze rodinného cyku je v ČR i SR většinou preferována aktivní účast obou partnerů v soukromé i veřejné sféře. Mode dvoupříjmové domácnosti (dua-earner mode) převádající v zemích s menšími genderovými nerovnostmi však by typický i pro bývaé Českosovensko (by s uměe podporovanou formání emancipací žen), z něhož mnohé vzorce chování uvnitř rodin i potřeba profesní emancipace žen přetrvay (Mitche, 2010b). Důvodem, proč se ČR a SR dostávají ve srovnávacích anaýzách do kategorie zemí charakterizovaných nižší mírou zaměstnanosti žen-matek, je to, že mezinárodní komparace nezohedňují proměny partnerské děby práce v průběhu životního cyku (srv. vývoj zaměstnanosti žen pode věku v: OECD Famiy Database: tab. LMF1.4.; výběr zde v grafu č. 1). Ve zprůměrovaných ukazateích se projevuje reativně douhá a využívaná rodivěk nejmadšího dítěte* méně než 3 roky 3 5 et 6 14 et Švédsko 71,9 81,3 76,1 Dánsko 71,4 77,8 77,5 Nizozemsko 75,0 75,8 74,6 Francie 58,6 71,3 66,0 Rakousko 57,9 66,9 71,0 Německo 55,5 64,3 65,9 Spojené státy 54,2 62,8 73,2 OECD průměr 50,9 62,5 66,2 Posko 48,7 59,5 59,5 Španěsko 54,8 59,1 56,7 Lucembursko 62,5 58,6 57,2 Spojené kráovství 54,0 58,1 67,3 SR 21,6 55,4 64,7 ČR 17,6 52,5 70,5 Zdroj: OECD Famiy database. Graf č. 1: Srovnání míry zaměstnanosti v ČR a SR se zeměmi OECD 7 Zdroj: OECD Famiy database. diska zohedňování jejich potřeb příznivější zjištění. Časovou fexibiitu nicméně využívají spíše muži a spíše v souvisosti s charakterem práce než s potřebami více se angažovat v rodině. V etech se v žádné ze dvou srovnávaných zemí zásadně neměnia genderová diferenciace na trhu práce z hediska odvětví, povoání či (nejméně) sektorů. Důežitým faktem s mnoha dopady na voené strategie sa- ování rodiny a zaměstnání je, že v daném období současně o něco vzrosty mzdové nerovnosti mezi muži a ženami, ač na Sovensku po roce 2000 mírně kesay (Súhrnná správa, 2009). Sovenští i čeští odborníci předpokádají, že genderová segregace trhu práce způsobuje zhruba třetinu rozdíů mezi mzdami mužů a žen (Barošová, Perichtová, 2007, s. 53; Jurajda, 2005, s. 8-9). Tyto rozdíy jsou v SR výraznější než v ČR v roce 2006 tam činiy 22 % oproti 18 % v ČR (v roce 2002 to však byo 27 %, resp. 19 % - Sovensko v EU, 2008). Š. Jurajda dáe upozorňuje, že podmíněnost patových rozdíů segregací působí především uvnitř podniků, což je třeba vzít v úvahu při koncipování antidiskriminačních opatření. V obou zemích se jedná o důežitou determinantu rozděení mužských a ženských roí v rodinách a tím i rodinného chování. Navzdory zmíněné řadě nemaých odišností mezi ČR a SR v díčích aspektech postavení mužů a žen na trhu práce a v zaměstnání jsou jeho důsedky v harmonizování rodinné a pracovní sféry obdobně zřetené a závažné. Podpora sa ování rodiny a zaměstnání, porodnosti a genderové rovnoprávnosti v rodinné a sociání poitice v ČR a SR Státní podpora harmonizace rodiny a zaměstnání má dvě zákadní motivace zvyšování zaměstnanosti a podněcování vyšší podnosti žen, obojí motivováno zejména v kontextu stárnutí popuace a ekonomické soutěže v rámci gobaizace. Jestiže se v evropském kontextu hovoří o změně vztahu mezi porodností (obecněji rodinným chováním) a zaměstnaností žen ve směru posiování jejich pozitivní koreace (Sirovátka, 2006; Thévenon, 2008), obě sedované země, které se z této zákonitosti spíše vyčeňovay, zaznamenay v posedních dvou dekádách poněkud specifický vývoj. V obou zemích došo k sinému pokesu porodnosti při mírnějším pokesu zaměstnanosti a násedný reverzní vývoj neved k vyrovnání úrovně z počátku těchto procesů. Protože k pozitivní koreaci porodnosti a zaměstnanosti přispívá úspěšnost kombinace rodiny a zaměstnání, naskýtá se otázka, zda a nakoik mají ČR a SR právě zde ve srovnání s jinými zeměmi nějaké handicapy. Již byy uvedeny některé z obasti zaměstnanosti. Daší důežité determinanty kombinace rodiny a zaměstnání tvoří kompex sociání a rodinné poitiky a poitiky genderové rovnosti, nazývaný termínem famiy regime, který můžeme přeožit přibižně jako státní rodinný systém nebo rodinný režim. Teorie rodinných režimů rozišuje země tržně orientované, země famiiaisticky orientované a země de-famiiaisticky orientované (srv. Esping-Andersen, 2002). Aktuání trendy ve středo- a východoevropských zemích bývají označovány jako re-famiiaizační. To znamená, zjednodušeně řečeno, záměrnou nebo skrytou podporu domácí rodičovské péče, především vykonávané ženami (Steinhiber, 2003; Kotowka, Matysiak, 2008), a tím kompementární rozděení roí v rodině. Ačkoiv sovenská rodinná poitika obsahuje více konzervativních i iberáních prvků a česká setrvává na jakési protektivistické zákadně (Mitche, 2010a), žádná ve výsedku nepodporuje sa ování rodinných a profesních roí žen vytvářením podmínek pro vyrovnanější postavení mužů a žen. Oproti trvae nadprůměrné cekové zaměstnanosti mužů i žen v porodnosti obě země zaostávají za reprezentanty defamiiaistických pro-rodinných režimů, 4 FÓRUM sociání poitiky 6/2011

7 Stati, studie, úvahy a anaýzy čovská dovoená (dopady jsou zřetené v grafu č. 1). Ta je přitom chápána jako dočasná situace, nicméně bývají podceňovány její potenciání negativní dopady na postavení žen na trhu práce. Jednopříjmový mode je zastáván jen zhruba osminou popuace (Sirovátka, Bartáková, 2008, s. 72). Příznivější pro sa ování rodiny a zaměstnání i pro genderově vyrovnanější děbu roí je tzv. modifikovaný mode muže-živitee (modernized mae-breadwinner mode), upatňovaný v zemích s vekým zastoupením částečných úvazků (žen), jako je Nizozemsko, skandinávské země, ae také Německo a Rakousko či Veká Británie (Modernizing, 2007). České a sovenské rodiny spatřují ideá obvyke 8 v jisté anaogii k modifikovanému modeu živitee a pečovateky (Sirovátka, Bartáková, 2008, s. 72 a n.; Kotowska, Matysiak, 2008). Roe druhého partnera, převážně ženy, je definována obecně nižším zatížením pracovními povinnostmi, ae spíše ve smysu jejich výkonu než rozsahu pracovní doby. Výstižnější pro iustraci rozdíů mezi zeměmi jsou proto statistiky vyjadřující míru zaměstnanosti obou partnerů a současně využívání částečných úvazků (OECD Famiy Database: tab.lmf1.1.). Tento přístup postihuje proměnivost apikace modeu během rodinného cyku. Častější upatnění jednopříjmového modeu u rodičů dětí do 14 et ve sedovaných dvou zemích (42 % v ČR a 39 % v SR proti 33 % v EU) je částečně kompenzováno vyšším zastoupením dvoupříjmového modeu obou partnerů pracujících na pný úvazek (47 % v ČR a 51 % v SR proti 44 % v EU). Podíy obou zaměstnaných rodičů, z nichž jeden pracuje na zkrácený úvazek, jsou v ČR 7 % a v SR 2 %, zatímco v zemích EU je to průměrně 16 %. Voba modeu rodinného uspořádání je kromě osobních preferencí výsedkem i externích podmínek, vytvářených z veké části rodinnou poitikou. Koncepci rodinné poitiky vytvořia sovenská váda o někoik et dříve 9 než česká a již v první verzi měa jako jeden z havních cíů rovnoprávnost manžeských a rodičovských vztahů, spoečnou děbu rodinných roí (Etterová, Paoncyová, 2002). To patí i o české koncepci rodinné poitiky z roku 2005, by akcent na tento aspekt je reativně nižší (Nešporová, 2006). Konkrétní nástroje k takovým cíům ne vždy směřují. Mívají i nezamýšený opačný účinek (např. rodinné dávky posuzovány v širším kontextu dopadů nesnižují genderové rozdíy - Futz, Ruck, Steinhiber, 2003). Pokud jde o systém rodinných dávek a daňových úev, v absoutních hodnotách i pode dopadu na rodiny se ukazuje jako vekorysejší v ČR (Mitche, 2010a), kde se i reativně více upatňuje princip soidarity. V SR jsou rodinné dávky méně efektivní, takže se tam rodičovství výrazněji negativně promítá do příjmové situace rodiny než v ČR. Rodiny s dětmi jsou tam ae více motivovány k ekonomické aktivitě, by v obou zemích je závisost míry pokesu příjmů z důvodu přítomnosti dítěte pode výchozí příjmové situace poměrně značná (Švarc, Švarcová 2007). Rodiny v SR jsou tedy poněkud více závisé na pracovních příjmech a da by se předpokádat větší zájem o brzký návrat matek po rodičovské dovoené do zaměstnání. Rozdí mezi oběma zeměmi však v tomto ohedu není příiš markantní, a to i navzdory reativně epší dostupnosti zařízení denní péče o děti na Sovensku. Pode OECD Famiy Database je umís ováno do zařízení denní péče o děti různého typu v ČR 2,2 % dětí do 3 et, zatímco v SR jsou to 3 %. U tříetých dětí jsou podíy umístěných dětí 58,3 % v ČR a 62,9 % v SR (srv. též Indicators, 2010; Súhrnná správa, 2009). Nicméně ČR i SR se pohybují na konci v řadě evropských zemí pode podíu dětí do dvou et v některém z formáních zařízení denní péče 10 a v případě dětí 3 5etých zaostávají např. za Francií, skandinávskými a dašími, i iberáně orientovanými, zeměmi (Vekou Británií). Ani reativně dobrá dostupnost mateřských ško pně neumožňuje dosáhnout úrovně péče těch zemí, kde je rozvinutější ceý systém rozmanitých forem nerodinné péče o děti (OECD Famiy Database). Ani podí mužů na rodičovské dovoené se nedaří v žádné ze dvou zemí zvyšovat. Nakoik jsou rodinám nápomocny sužby pro rodiny, ze nepřímo iustrovat na datech o rozsahu hodin, které ženy a muži věnují (zde uvedeny týdenní počty) péči o děti a daší potřebné čeny rodin. Tento rozsah je v ČR poměrně vysoký - 44 hodin u žen starších 18 et a 27 hodin u mužů, zatímco se v evropských zemích pohybuje v rozmezí u žen (s mediánem 37 hodin) a u mužů (medián 24) (Second European Quaity of Life Survey, 2007). Toto umístění sedovaných zemí v evropské komparaci ze přiřknout zejména sabší nabídce sužeb. Je evidentní, že na tuto skutečnost dopácejí především ženy, a to v ČR a SR stejně jako ve většině jiných zemí. Tento stručný přehed iustruje omezenou refexi genderové probematiky v rodinných a sociáních poitikách obou zemí, protože reáně obsahují máo opatření kombinujících prorodinné cíe a podporu zaměstnanosti žen. Zvýhodňují rodinnou péči v raných fázích rodičovství, kterou vykonávají převážně ženy, což je podporováno např. mzdovými rozdíy pode pohaví či pracovními podmínkami (viz dáe). Zvýhodnění patí zejména v případě méně vzděaných žen vzhedem k jejich nižším příjmům, reativně snadněji nahraditeným rodičovským příspěvkem a naopak nepříiš dostatečným pro financování sužeb péče o děti zaměstnaných rodičů. Pode zjištění výzkumu RZV nicméně česká rodinná poitika refektuje zákadní preference rodičů ohedně domácí péče o nejmadší děti, kteří však často abstrahují od dopadů chování v intencích těchto preferencí na postavení žen na trhu práce. Svým způsobem kakuují s podporou spoečnosti prostřednictvím rodinných dávek. Sovenská popuace v roce 2005 kritizovaa systém sociání ochrany z hediska vytváření podmínek pro rovné příežitosti (Premeny, 2006). Pro českou popuaci obdobné šetření nebyo reaizováno. Nicméně anaýza determinant sociání soudržnosti uvádí jako zdroj sociáního napětí v genderových vztazích uzavřenost žen do pnění jejich rodičovských roí, podporovanou havně segmentací trhu práce (Tuček, 2004). Fakt, že sociání dávky (mnohé z nich jsou rodinné dávky) v ČR sice snižují ohrožení chudobou, ae nestimuují ekonomickou aktivitu, má v konečných důsedcích své dopady i na genderové nerovnosti vzhedem k převaze žen mezi objekty dávkových systémů (Futz, Ruck, Steinhiber, 2003). Vybrané ukazatee přístupu zaměstnavateů k propojování rodinného a profesního života Řada studií o podmínkách kombinování rodinného a pracovního života poukazuje na viv strukturáních podmínek na vobu strategií, které rodiče voí v zájmu sa ování těchto sfér (např. Kuchařová, 2009; Sirovátka, 2006; Reconciiation, 2009). K těmto podmínkám patří vede situace na trhu práce také přístup zaměstnavateů. Tato část stati se zaměřuje na pět vybraných aspektů hodnocení roe zaměstnavateů při harmonizaci rodiny a zaměstnání, jak se jeví pode dat šetření Rodinné potřeby zaměstnanců (RZV1). Toto šetření byo provedeno kvótním výběrem organizací různých veikostí při použití shodného dotazníku v obou zemích (podrobnosti viz Literatura). Jedná se o tyto aspekty: a) obecné postoje k harmonizaci rodiny a zaměstnání, b) systémový přístup k vastní roi při harmonizaci, c) otevřenost firem potřebám rodičů, tj. zejména matek, d) nakoik firmy vnímají vstřícnost k potřebám rodičů jako zátěž, e) fexibiita zaměstnání. Země střední a východní Evropy včetně ČR a SR bývají hodnoceny souhrnně jako spoečnosti, v nichž zaměstnavateé nejsou příiš vstřícní k rodinným potřebám svých zaměstnanců. Méně často vytvářejí fexibiní pracovní režimy (The ife of women and men, 2008) a nabízejí méně benefitů ve prospěch zaměstnanců s maými dětmi či majících rodinné povinnosti. Pode RZV1 je pro roi zaměstnavateů v obou zemích příznačný rozpor mezi jejich formání schopností uspokojovat zákonné nároky zaměstnanců-rodičů (či pečovateů) 12 a skutečným rozsahem vytváření vstřícného prostředí pro zaměstnance-rodiče (pečovatee). A to přesto, že pode jejich vastních vyjádření jsou ochotni poskytnout rodičům i něco nad rámec egisativně určených povinností 13. Současně zaměstnavateé v obou zemích očekávají od státu, že bude vytvářet podmínky, které by jim usnadniy respektovat rodinné závazky zaměstnanců (srv. Křížko- FÓRUM sociání poitiky 6/2011 5

8 Stati, studie, úvahy a anaýzy Graf č. 2: Existence pevných pravide pro případ požadavku zaměstnance na úpravu pracovní doby apod. z důvodu péče o děti či jiných rodinných povinností 14 (RZV1) Graf č. 3: Nabídka sužeb/zaměstnaneckých výhod pro rodiče s dětmi ve firmách 15 (RZV1) Poznámka: koef. kontingence pro rozdí mezi ČR a SR pode veikosti podniků: zaměstnanců - 0,24; zaměstnanců - 0,18; 251 a více zaměstnanců - 0,14 (na hadině významnosti 0,000) vá (ed.), 2007). Okoo 64 % dotázaných zaměstnavateů v obou zemích dekaruje, že stát může ovivnit vemi mnoho, 28 %, že aespoň něco. Nezáeží, nakoik ve svém vastním podniku vnímají zohedňování těchto závazků jako zátěž pro své efektivní fungování. Více než poovina zástupců firem dekaruje ochotu skoubit zájmy firmy a rodinné potřeby svých zaměstnanců. Veškeré postoje vůči roi firem v RZV1 jsou poznamenány jakousi snahou nebo spíše styizací sebe sama uvědoměe chápat význam respektu k rodinnému zázemí zaměstnanců pro oboustrannou spokojenost i výkonnost. Ukázkovým je rozožení odpovědí na vobu jednoho z aternativních tvrzení: Přizpůsobovat podmínky a organizaci práce rodinným potřebám zaměstnanců je efektivní, protože to napomáhá identifikaci zaměstnanců s firmou a vede k epšímu vztahu k práci, nebo Přizpůsobovat podmínky a organizaci práce rodinným potřebám zaměstnanců znamená zátěž, která neúnosně narušuje vastní činnost firem. První z nich zvoio 74 % dotázaných. Představiteé firem refektují spoečenskou poptávku, když opět 75 % z nich souhasí (72 % českých a 77 % sovenských, součet odpovědí určitě ano a spíše ano ) s tím, že dobře nastavená pravida a organizace práce zohedňující rodinné povinnosti a potřeby zaměstnanců na trhu práce znamenají v České/Sovenské repubice konkurenční výhodu. Navzdory veké shodě českých a sovenských zaměstnavateů v dekarovaných názorech ukazují fakta na poněkud odpovědnější přístup sovenských firem k zaměstnancům (viz grafy 2 a 3). Častěji si stanovují pravida pro vyhovění potřebám zaměstnanců a poskytování zaměstnaneckých výhod. Naproti tomu čeští zaměstnavateé více upatňují fexibiní formy práce, ačkoiv cekový rozsah zaostává za tím, co by moho zřeteně ovivnit svobodnou vobu strategií kombinace soukromého a profesního života idí pnících roi rodičů (srv. Křížková (ed.), 2007; Höhne, Kuchařová, 2008; Kyzinková, Haberová, 2009). Měřítkem přijetí norem genderové rovnoprávnosti na úrovni podniků a akceptace poitiky harmonizace rodiny a zaměstnání je, nakoik voí systémový přístup k podpoře harmonizace a nakoik se tyto jevy stay součástí podnikové kutury. Naše data ukazují, že ne ve veké míře. Pravida pro chování vůči zaměstnancům-rodičům maých dětí, kteří žádají o nějakou úpravu pracovních podmínek, nemá a ani nepostrádá poovina firem (ČR 58 %, SR 41 %), má je 18 % v ČR a 29 % v SR. U maých firem je však statisticky významnější rozdí v přístupu k zaměstnancům-rodičům mezi oběma zeměmi (graf č. 2). Firmy sice vyjadřují jistou vstřícnost zaměstnancům v individuáních případech, to však nevytváří žádoucí prostředí jistoty nutné pro vobu strategií, jak se zapojit do výděečné činnosti při paraení péči o rodinu. Nejochotnější jsou firmy při poskytování jednorázového vona na osobní/rodinné záežitosti (vyhoví určitě nebo pravděpodobně téměř všechny). Okoo čtvrtiny firem vyhoví určitě žádostem o úpravu pracovní doby, rekvaifikaci po rodičovské dovoené a opakované vono na osobní/rodinné záežitosti. Nejmenší je ochota u práce z domova a příspěvku na sužby péče o děti. Váhavě se zaměstnavateé vyjadřují k poskytování nepaceného vona na péči nebo zotavení. Zákadním principem apikace ideje harmonizace rodiny a zaměstnání ze strany zaměstnavateů je jejich vstřícnost, otevřenost vůči rodinným potřebám zaměstnanců. Předpokadem oboustranně přínosného vztahu mezi zaměstnanci a zaměstnavatei je otevřený diaog. Přesto jen 12 % firem projednává pravideně se zaměstnanci poskytování sužeb a úev z rodinných důvodů a 54 % občas. Země se v tomto neiší. Také rozsah nabídky sužeb a zaměstnaneckých výhod zaměřených na rodiny zaměstnanců s dětmi není v obou zemích nijak veký, jak ukazuje graf č. 3. Je Poznámky: a) koef. kontingence pro rozdíy mezi zeměmi se pohybuje mezi 0,10 0,19 na hadině významnosti 0,000; b) zbytek do 100 % = nenabízí, ani o tom neuvažuje nicméně zřeteně vyšší na Sovensku. Tam také 15 % firem oproti 6 % v ČR zamýší rozšířit nabídku sužeb. Ani zde nespatřují zástupci organizací veké nedostatky z vastní strany. Spokojenost se současností vyjádřio v ČR 73 % z dotázaných organizací, v SR 60 % 16. Na Sovensku je tedy o něco větší potenciá pro zepšení podnikového kimatu ve prospěch zaměstnanců-rodičů v budoucnu. Je otázkou, jak závisí vstřícnost k potřebám rodičů na tom, nakoik ji firmy vnímají jako zátěž. Vzhedem k tomu, že havní funkcí ekonomických subjektů je produkce či poskytování sužeb a zisk, může se vstřícnost vůči potřebám zaměstnanců jevit jako kompikace. I když to manažeři vždy expicitně nedekarují, chovají se tak. Očekávají spíše podřízení se zaměstnanců organizačním potřebám firmy (Kuchařová et a., 2006, s. 102). Pode šetření RZV1 zaměstnavateé skutečně nevnímají námi sedované formy zohedňování potřeb zaměstnanců s rodičovskými či pečovateskými povinnostmi jako zásadní probém (ve srovnání s jinými organizačními úkoy), jak si dáe ukážeme. Faktem ovšem je, že zohedňují především zákonné povinnosti, které jsou spíše minimání, nicméně nejsou jediným motivačním zdrojem přístupu zaměstnavateů. Působí zde vědomí praktických dopadů (identifikace zaměstnance s firmou, konkurenční výhoda). Situaci zaměstnavateům na druhé straně kompikuje, více nebo méně objektivně, kompex strukturáních podmínek, které sice nejsou tak zavazující jako egisativa, ae působí často s nemaou intenzitou. Jedná se např. o okání situaci na trhu práce, místní infrastrukturu či pracovně-právní opatření a daňovou zátěž podniků. Jak ukázaa faktorová anaýza (tabuka č. 2), zaměstnavateé vnímají jako do jisté míry specifické čtyři okruhy probémů: v prvním (nejsinější faktor) jsou spoečně souvisosti odchodů na rodičovskou dovoenou a formy pozitivní fexibiity, tedy nástroje podporující propojení povinností 6 FÓRUM sociání poitiky 6/2011

9 Stati, studie, úvahy a anaýzy Tabuka č. 2: Okruhy probémů organizace práce v podniku pro zaměstnavatee pode skupin poožek (RZV3) Faktor Probémovost Potřeby Kvaifikace Nestabiita, Výkon, pro zaměstnanců, negativní absence zaměstnavatee fexibiita fexibiita Návrat - jednoroční RD N 0,811 0,047 0,017 0,085 Návrat roky RD N 0,784 0,076 0,043 0,082 Přeřazování - těhotenství aj. V 0,712 0,050 0,186 0,136 Zkrácená pracovní doba N 0,625 0,177 0,177 0,189 Pružná pracovní doba N 0,605 0,289 0,183 0,169 Náhradního vono N 0,551 0,255 0,221 0,233 Zaškoování pracovníků N 0,195 0,822 0,144 0,100 Jiné - kvaifikace pracovníků N 0,188 0,807 0,078 0,101 Obsazování pozic s vyšší kvaifikací V 0,002 0,472 0,338-0,042 Fuktuace zaměstnanců V 0,123-0,034 0,673 0,326 Obsazování pozic s nižší kvaifikací V 0,111 0,139 0,666 0,027 Směnný/nepřetržitý provoz V 0,272 0,303 0,606-0,027 Přesčasová práce V 0,188 0,350 0,484 0,207 Nemoc zaměstnanců V -0,088-0,176 0,435 0,623 Ošetřování čena rodiny V 0,341 0,033 0,186 0,679 Výkonnost zaměstnanců s m. dětmi N 0,379 0,354-0,008 0,663 Pracovní moráka zaměstnanců s m. dětmi N 0,375 0,412-0,056 0,563 Průměrné faktorové skóre ČR 0,089 0,160 0,016-0,149 Průměrné faktorové skóre SR -0,221-0,396 0,041 0,368 KMO and Bartett s Test 0,857; Sig. 0,000 Extraction Method: Principa Component Anaysis. Rotation Method: Varimax with Kaiser Normaization. Pozn.: Míra probémovosti pro zaměstnavatee: N = nižší, tj. pro 45 a více procent zaměstnavateů to není vážný probém; V = vyšší, je to vážný probém pro 45 % a více zaměstnavateů. RD = rodičovská dovoená. v rodině a v zaměstnání. Druhý okruh zahrnuje otázky kvaifikace (využití, zvyšování). Třetí obsahuje aspekty negativní fexibiity (přesčasy, směnnost) a fuktuaci. Posední (nejméně zastoupený) faktor se opět týká otázek harmonizace rodiny a zaměstnání absencí z důvodu ošetřování čena rodiny (i nemocnosti vůbec) a potenciáně sníženého pracovního výkonu rodičů maých dětí. Potenciá reaizovat opatření ve prospěch sadění rodiny a zaměstnání ukazuje fakt, že okonosti z faktoru třetího a částečně druhého (ze čtvrtého otázky nemocnosti cekově) jsou dekarovány jako probémovější než okonosti v ostatních skupinách, více souvisejících se vstřícností vůči zaměstnancům-rodičům či pečovateům. Zatímco mezi obecnými probémy jsou nejtíživější pro zaměstnavatee absence a fuktuace, mezi probémy týkajícími se zejména zaměstnanců-rodičů je nejvíce zatěžující vono na ošetřování čena rodiny. Situace je, ovšem nepatrně, rozdíná v ČR od SR u těch faktorů, které obsahují nejvíce prvků důežitých pro sa ování rodiny a zaměstnání. Zajímavé díčí zjištění je, že návrat rodiče z rodičovské dovoené po jednom roce by jen nevýznamně více vnímán jako probémový než návrat po 2 3 etech. Oproti předpokadům není z pohedu zaměstnavateů míra kompikovanosti návratu příiš závisá na samotné déce rodičovské dovoené. Větší roi snad hraje individuání přístup (aktivní rodič dokáže překážky překonat) a okonosti (o jakou se jedná pracovní pozici a kvaifikaci). V otázkách fexibiity práce se v souadu se statistickými daty podmínky v ČR jeví proti SR jako příznivější (na rozdí od zaměstnaneckých výhod), což iustruje to, že pro 50 % sovenských osovených podniků vůbec nepřipadá v úvahu práce na zkrácenou pracovní dobu (pro 18 % českých). Také nižší incidence zkrácených úvazků na Sovensku je důsedkem zejména nezájmu zaměstnavateů, protože rodiče z našich šetření by zájem měi a se stávající nabídkou jsou nespokojeni (de RZV2 někdy pracovao na ZPÚ v ČR 29 % a ve sovenském souboru 13 % žen). V ČR je imitovaný zájem na obou stranách. Přesto jsou české ženy-matky více nespokojeny s pracovní dobou než sovenské. Více než poovina (52 %) sovenských zaměstnavateů odmítá pružnou pracovní dobu (31 % českých). V obou zemích tak nicméně pracuje pětina dotázaných rodičů maých dětí. U třetiny organizací v obou zemích nepřichází v úvahu směnný provoz. Sovenský nezájem o zkrácené úvazky (srv. též Súhrnná správa, 2009) není veden tím, že by přinášey firmám větší kompikace, protože v tom se země neiší. Probém tedy bude spíše v organizaci práce. Zdá se, že sovenští zaměstnavateé mají menší zkušenosti s fexibiitou, zatímco čeští jsou vůči všem sedovaným formám kritičtější (v odpovědích o dopadech nestandardních pracovních režimů pro firmy). Vzhedem k tomu, že řešení vztahu rodinných a pracovních povinností zůstává stáe podstatně více záežitostí žen, je třeba se podívat, zda na ženy, které jsou současně matkami maých dětí, pohížejí zaměstnavateé jako na potenciáně hůře využitenou pracovní síu. Zda tedy v tomto jejich hodnocení je možné hedat potenciání zdroj nechuti být vstřícnější vůči zaměstnancům s rodičovskými (pečovateskými) závazky. Ptáme se, jak je to s hodnocením genderových rozdíů zaměstnavatei a jak oni vidí nějaké rozdínosti, které by se mohy promítat do práce zaměstnanců. Graf č. 4 iustruje nižší očekávání zaměstnavateů v tomto směru od žen, až jistou předpojatost (kterou jen odhadujeme, prokázat by ji musea konfrontace názorů obou stran). Současně se ukazuje, že nevýhody žen pynou právě z toho, že ony jsou nositekami dvojích roí v každodenním životě (jsou imitovány v možnosti přizpůsobovat časový rozpočet potřebám zaměstnavatee). V zákadních charakteristikách přístupu k práci se matky maých dětí významně neodišují. Přesto pode koreační anaýzy (zde není prostor pro její podrobné uvedení) existuje mírná závisost mezi hodnocením uvedeným v grafu č. 4 a vnímáním organizačních obtíží iustrovaných v tabuce č. 2). Koeficient kontingence se pohybuje u reevantních poožek v rozmezí 0,13 0,18 (při hadině významnosti 0,000). Národní odišnosti jsou zde opět zanedbatené. Pro obě sedované země je cekově spoečné to, že významnou součástí přetrvávajících bariér ve sa ování sféry rodinné a pracovní je odišný přístup zaměstnava- FÓRUM sociání poitiky 6/2011 7

10 Stati, studie, úvahy a anaýzy Graf č. 4: Názory zaměstnavateů, zda jsou ženy s maými dětmi více nebo méně ochotné podřídit se nárokům výkonu zaměstnání než ostatní zaměstnanci* * Škáa odpovědí: 1. Mnohem více ochotné; 2. O něco více ochotné; 3. Zhruba stejně ochotné jako ostatní pracovníci; 4. O něco méně ochotné; 5. Mnohem méně ochotné Tabuka č. 3: Nespokojenost rodičů s vybranými pracovními podmínkami (RZV2) ČR SR nespokojenost*: muži ženy muži ženy Se sociáními výhodami 58,5 61,3 62,7 68,5 S porozuměním pro potřeby zaměstnanců s m. dětmi 45,1 48,3 39,0 46,1 S přesčasy 40,7 44,7 46,9 49,7 * součet odpovědí rozhodně nespokojen(a) a spíše nespokojen(a) teů k (potenciáním) zaměstnancům, ve kterém zohedňují (očekávanou) míru jejich rodinných povinností, ae který si zaměstnavateé neuvědomují nebo ho považují za oprávněný, příp. jej v dekaracích popírají. Zaměstnavateé se převážně uspokojují s tím, že se zde řídí zákonnými povinnostmi. Ač to nebyo konkrétně ověřováno, ze předpokádat, že jak pracovní egisativa, tak nastavení rodinné poitiky v dávkových systémech a sužbách přístup zaměstnavateů svým způsobem podporují. Nicméně byo současně zjištěno, že si jsou zaměstnavateé vědomi spoečenské objednávky, žádající větší citivost k otázkám rodinného života a rovných příežitostí a předpokádají nebo pánují větší míru vyhovění této objednávce v bízké budoucnosti. Dnes je možné říci, že zde existuje spoečně tak shora i zdoa. Zaměstnanci nejsou natoik spokojeni s pracovními podmínkami z hediska zohedňování jejich rodinných povinností, jak zaměstnavateé předpokádají. Je zajímavé, že významnější odišnosti než u přístupu zaměstnavateů nacházíme mezi Čechy a Sováky u hodnocení těchto podmínek v dekaracích zaměstnanců (tabuka č. 3). V daších šetřeních by byo vhodné sedovat, nakoik jsou idé schopni a ochotni prosazovat své zájmy a požadovat od zaměstnavateů zohednění jejich rodinného života. Pode A. Křížkové a ko. (2007) v tom Češi zaostávají za zeměmi jako Francie, Švédsko a Německo. Závěr Uvedená srovnání vedou k obecnému závěru, že co do potenciáu ovivňovat harmonizaci rodiny a zaměstnání se podmínky harmonizace cekově mezi ČR a SR neiší. V každé z těchto zemí ze najít příznivější a méně příznivé okruhy podmínek a v těchto díčích okonostech ze naézt mezi zeměmi odišnosti. ČR můžeme zjednodušeně charakterizovat fexibinějším trhem práce (ve srovnání se SR, opačně vyjde komparace s vyspěými zeměmi), ae rigidnějším přístupem zaměstnavateů (patí pro obojí srovnání). Rodinná poitika podporuje především ty formy sa ování rodiny a zaměstnání, které zahrnují přerušovanou profesní kariéru žen. Podmínky v SR vykazují větší citivost k otázkám genderových nerovností a snahu o jejich odstraňování, na druhé straně zde působí bariéry v nedostatečně adaptabiním prostředí na trhu práce a v organizacích. Rodinná poitika SR více než v ČR motivuje k účasti žen na trhu práce nastavením dávkového systému a sužbami pro rodiny, ae efekt je snižován diverzitou a inkonzistencí opatření v obasti rodinné a pracovní. Představiteé firem nedoceňují svou roi v prosazování sa ování rodiny a zaměstnání, jak ukazuje porovnání jejich spokojenosti s projevovanou vstřícností vůči zaměstnancům s maými dětmi a rozsahu reaizovaných opatření ve prospěch těchto zaměstnanců. Ani vyšší míra dekarovaného pochopení k potřebám zaměstnanců na Sovensku nevede k širšímu zavádění efektivních opatření. 1 Na tom se mj. podíí i ne dost efektivní způsob impementace genderových opatření (srv. Nyková, 2008). 2 Zda jde např. spíše o švédský mode emancipace žen nebo o konzervativní německo-rakouský mode podpory tradiční rodiny. 3 Obdobně to patí pro děti do 6 et, kdy zaměstnanost matek v ČR je 35,1 %, zatímco v SR je 37,9 % (Reconciiation, 2009: 34). 4 Nicméně pode Eurobarometru 2007 se ČR v žebříčku zemí pode spokojenosti s dostupností zařízení denní péče umístia na třetím místě (72 % spokojených), zatímco SR až na 10. místě (62 % spokojených, v EU 25 to byo průměrně 55 %) - European Socia Reaity Roi zřejmě hraje kombinace hodnocení dostupnosti prostorové a finanční, kdy finanční vykazuje v ČR a SR reativně příznivé hodnoty ve srovnání s jinými zeměmi (OECD Famiy Database). 5 Všechny post-sociaistické země střední Evropy mají extrémně nízké zastoupení matek dětí do 14 et pracujících na zkrácený úvazek a Sovensko spou s Buharskem má tento podí nejnižší v Evropě. 6 V SR vzrost zhruba z 11 % na 15 %, v ČR přibižně z 16 % na 18 % (srv. též Súhrnná správa, 2009). Genderové rozdíy (gender gap) v míře zaměstnanosti se vypočítávají jako poměr míry zaměstnanosti mužů a žen v přísušné věkové skupině (15 64 et, takže se tu promítá např. i odišný důchodový věk mužů a žen právě v ČR a SR či genderově odišné vzděávací dráhy). 7 Průměrná data za toik různých zemí, jako jsou čenové OECD, mohou zkresovat, nicméně ohedně zaměstnanosti mužů se průměr OECD příiš neiší od obvykých měr zemí EU. V případě žen je průměrná zaměstnanost v OECD proti evropským zemím nižší ve všech věkových skupinách, ae zejména ČR dosahuje v rámci EU jak nižší míry zaměstnanosti v nejmadších věkových kategoriích, tak naopak vyšší míry mezi čtyřicátým a padesátým čtvrtým rokem věku žen. 8 Jeho preference není univerzání, ae sociáně podmíněná. 9 Koncepcia štátnej rodinnej poitiky v SR bya sovenskou vádou přijata v roce 1996 (Fiadefiová 2006, s. 49). 10 Pojem formání péče v těchto statistikách zahrnuje všechny formy institucionaizované nebo certifikované nerodinné péče o děti včetně chův hodin je extrémní případ, jinak se počty hodin pohybují do Většina tvrdí, že pnění zákonných povinností pro ně nepřináší organizační a jiné probémy. 13 Příznačnou je skutečnost, že v obou zemích dekaruje 95 % představiteů firem, že jejich zaměstnanci jsou cekově spokojeni s přístupem organizace k nim (pode 15 % vemi spokojeni, pode 80 % poměrně spokojeni). 14 Varianty odpovědí na otázku, zda má firma vypracovaná pevná pravida pro případ, kdy zaměstnanec pečující o maé děti nebo mající jiné rodinné povinnosti žádá o úpravu pracovní doby nebo nějakou jinou výjimku, zněy: 1. Máme pevná pravida, pode kterých postupujeme; 2. Zatím to řešíme případ od případu, ae počítáme se zavedením pevných pravide; 3. Řešíme to případ od případu a o zavedení pevných pravide neuvažujeme. 15 Otázka zněa: Nabízí Vaše firma/organizace zaměstnancům některé z násedujících sužeb pro rodiče s dětmi? Odpovědi byy: 1. Ano, nabízí, 2. Nenabízí, ae uvažujeme o tom, 3. Nenabízí a zatím o tom neuvažujeme. 16 Zkušenosti rodičů (RZV1) jsou odišné. Se sociáními výhodami vyjadřují Češi i Sováci nespokojenost (podí nespokojených je nejvyšší v rámci baterie 11 poožek o spokojenosti, kdy na daších místech je pracovní postup a pak se téměř stejná míra nespokojenosti týká mzdy, přesčasů a porozumění potřebám zaměstnanců s dětmi). 8 FÓRUM sociání poitiky 6/2011

11 Stati, studie, úvahy a anaýzy Literatura: Barošová M. - Perichtová B. Rodová rovnos vo svete práce. Bratisava: Inštitút pre výskum práce a rodiny, Bartáková, H. Postavení žen na trhu práce v České repubice a v daších zemích Evropské unie. In Sirovátka, T. (ed.). Rodina, zaměstnání a sociání poitika. Brno: František Šaé ALBERT, 2006, s Crompton, R. - Lyonette, C. Work-Life Baance in Europe. Acta Socioogica, 2006, 49 (4), s D Addio, A. C. - D Ercoe, M. M. Trends and Determinants of Fertiity Rates in OECD Countries: The Roe of Poicies. OECD Socia, Empoyment and Migration Papers, Dudová, R. et a. Nové šance a rizika: Fexibiita práce, marginaizace a soukromý život u vybraných povoání a sociáních skupin. Praha, Socioogický ústav, Edund, J. The Work Famiy Sqeeze: Cinficting Demands of Paid and Unpaid work among Working Coupes in 29 Countries. Signs: Internationa Journa of Comparative Soicioogy, 2007, 48 (6), s Etterová, S. - Paoncyová, J. Rodinná poitika ve vybraných evropských státech. Podkadový materiá pro MPSV. Praha: VUPSV (strojopis), Esping-Andersen, G. Why We Need a New Wefare State. New York: Oxford University Press, Eurostat Famiy Life and Work. Second European Quaity of ife Survey. European Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions, Fiadefiová, J. Zmeny v rodinnej poitike. In Bodnárová, B. et a. Premeny sociánej poitiky. Bratisava: Inštitút pre výskum práce a rodiny, Futz, E. - Ruck, M. - Steinhiber, S. (eds.) The Gender Dimensions of Socia Security Reforms in Centra and Eastern Europe. Case Studies of the Czech Repubic, Hungary and Poand. Budapest: ILO, Subregiona Office for Centra and Eastern Europe, Gauthier, A. H. - Phiipov, D. Can poicies enhance fertiity in Europe? In Vienna Yearbook of Popuation Research. Vienna Institute of Demography, 2008, s Haberová, V. - Kuchařová, V. Rodina a zaměstnání v průběhu životního cyku. In Sirovátka, T. - Hora, O. (eds.) Rodina, děti a zaměstnání v České spoečnosti. Brno: František Šaé-Abert, 2008, s Höhne, S. - Kuchařová, V. Práce a rodina. In Důstojná práce v ČR? Národní zpráva pro ILO. Praha: VÚPSV, 2008, s Indicators for monitoring the Empoyment Guideines, Unit D/2: European Empoyment Strategy, CSR, Loca Deveopment. European commission angid=en Jurajda, Š. Gender Segregation and Wage Gap. Signs: Journa of the European Economic Association, 2005, 3(2 3), s Kocourková, J. Od poitiky popuační k poitice rodinné: vývoj v ČR od počátku 90. et. In Kocourková, J. - Rabušic, L. (eds.). Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný? Praha: UK PřF, 2006, s Kotowska, I. E. - Matysiak, A. Reconciiation of Work and Famiy Within Different Institutiona Settings. In Höhn, Ch. - D. Avramov, I. Kotowska, E. (eds.) Peope, Popuation Change and Poicies, Hague: Springer, 2008, s Křížková, A. et a (ed.). Podmínky rodičovství v podnikovém prostředí v mezinárodním srovnání. Praha: Socioogický ústav AV ČR, Kuchařová, V. Konfrontace názorů a preferencí s dnešním chováním na pozadí etap rodinného cyku. In Rodinná poitika a životní sty rodiny jak rodiny zvádají rozpor mezi nároky rodinného života a nároky kadené spoečností (Sborník českoněmecko-rakouské konference), 2008, s Kuchařová, V. Work-ife Baance: Societa and Private Infuences. Socioogický časopis/czech Socioogica Review, 2009, roč. 45, č. 6, s Kuchařová, V. (ed.) Péče o děti předškoního a raného škoního věku. Praha: VÚPSV, Kuchařová, V. et a. K. Zaměstnání a péče o maé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavateů. Praha: VÚPSV, Kyzinková, R. - Haberová, V. Rodinné potřeby zaměstnanců. Praha: VÚPSV, Lewis, J. - Campbe, M. - Huerta, C. Patterns of paid and unpaid work in Western Europe: gender, commodification, preferences and the impications for poicy. Signs: Journa of European Socia Poicy, 2008, roč. 18, č. 1, s Liefbroer, A. C. Corijn, M. Who, what, where and when? Specifying the impact of educationa attainment and abor force participation on famiy formation. Signs: European Journa of Popuation, 1999, 15, s The ife of women and men in Europe. Eurostat. Luxembourg: Office for Officia Pubications of the European Communities, Maříková, H. Mateřství, rodina a práce z pohedu matek maých dětí. Signs: Gender, rovné příežitosti, výzkum, 2008, 9 (2), s Mitche, E. Stav finanční podpory rodin s dětmi na Sovensku a v České repubice v roce 2004 z evropské perspektivy. Socioweb 1/ a. socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=334&st=111 Mitche, E. Finanční podpora rodin s dětmi v České repubice v evropském kontextu. Praha: Socioogický ústav, 2010b. Modernising Socia Poicy for the New Life Course. OECD, Možný, I. Rodina a spoečnost. Praha, Socioogické nakadateství, Nešporová, O. Rodinná poitika. In Nešpor, Z. R. Večerník, J. (eds.). Socioekonomické hodnoty, poitiky a instituce v období vstupu České repubiky do Evropské unie. Praha: SoÚ AV ČR, Nyková, B. Genderový rozměr evropeizace na srovnání České repubiky a Sovenska. Signs: Gender, rovné příežitosti, výzkum, 2008, vo. 9, no. 1, s OECD Famiy Database. htpp:// OECD StatExtracts. aspx?datasetcode=sna_table1 OECD StatExtracts. DatasetCode=GID&ang=en Premeny sociánej poitiky. Bratisava: Inštitút pre výskum práce a rodiny Rabušic, L. Někoik poznámek k české rodinné poitice. Demografie, 2007, roč. 49, č. 4, s Ramb, F. Empoyment gender gap in the EU is narrowing. Labour market trends Eurostat. Statistics in Focus. Popuation and socia conditions 99/2008. Reconciiation between work, private and famiy ife in the European Union. Luxembourg: Office for Officia Pubications of the European Communities, Second European Quaity of Life Survey. Eurofound, Sirovátka, T Rodina a reprodukce versus zaměstnání a roe sociání poitiky. In Sirovátka, T. (ed.). Rodina, zaměstnání a sociání poitika. Brno: František Šaé-Abert, 2006, s Sirovátka, T. - Bartáková, H. Harmonizace rodiny a zaměstnání v ČR a roe sociání poitiky. In Sirovátka, T. Hora, O. (ed.). Rodina, děti a zaměstnání v České spoečnosti. Brno: František Šaé-Abert, 2008, s Sovensko v EU. Životné podmienky. Bratisava: SŠÚ, Steinhiber, S. Women s Views on Socia Security Reform: Quaitative Survey. In Futz, E. Ruck, M. Steinhiber, S. (eds.). The Gender Dimensions of Socia Security Reforms in Centra and Eastern Europe. Case Studies of the Czech Repubic, Hungary and Poand. Budapest: ILO-CEE Steinhiber, S. Gender and Post-sociaist Wefare States in Centra Eastern Europe. Famiy Poicy Reforms in Poand and the Czech Repubic Compared. Draft, for UNRISD Gender and Socia Poicy project Švarc, P. - Švarcová, N. The Impact of Socia and Tax Poicies on Famiies with Chidren: Comparative Study of the Czech Repubic, Hungary, Poand and Sovakia. IES Working Paper 28/2007. IES FSV. Chares University pubication/show/id/3286/ang/cs Súhrnná správa o stave rodovej rovnosti na Sovensku a o Činnosti Rady vády SR pre rodovú rovnos. Bratisava: Váda SR, index.php?id=626&sid=6e6312bf89d9aa1de8db9269 c10c78e7 The socia situation in the European Union. EUROSTAT, s. Thévenon, O. Famiy poicies in Europe: avaiabe databases and initia comparisons. In Vienna Yearbook of Popuation Research. Vienna Institute of Demography, 2008, s Tuček, M. Rodové rozdíy. In Mechanismy sociání soudržnosti, stratifikace a roe sociáního státu. Praha: MPSV, 2004, s Vohídaová, M. Mají muži a ženy v ČR odišné postoje k práci?. Praha: Socioogický ústav Datové soubory: RZV1 - Rodinné potřeby zaměstnanců. 2007: Firmy a organizace vybírány pode kvót daných odvětvím a veikostí (počtem pracovníků). Šetření se uskutečnio v první poovině roku 2007 a dotázáno v něm byo 1019 zástupců firem, podniků a organizací po ceém území České repubiky. V SR by výzkum proveden stejnou metodou v 865 organizacích. Skadba organizací pode veikosti se z organizačních důvodů mezi zeměmi išia (koeficient kontingence 0,16). V SR byo více podniků v nejvyšší kategorii pode počtu zaměstnanců, v ČR byo více nejmenších podniků. RZV2 - Rodina a zaměstnání - Madá rodina. 2006: Ženatí, vdané (i opakovaně), v každé domácnosti jenom jeden z partnerů, věk obou partnerů v domácnosti et, muži 50 %, ženy 50 %, 3/4 aespoň jedno dítě ve věku 3 7 et, 1/4 bez dětí. Veikost souborů: 500 respondentů v ČR a 503 v SR. Autorka působí ve Výzkumném ústavu práce a sociáních věcí, v. v. i., a probematikou rodiny se zabývá douhodobě. Osvědčení Bezpečný podnik získay etos k spoečnosti: ŠKODA TVC, s. r. o., ČEZ, a. s., Jaderná eektrárna Temeín, ČEZ, a. s., Jaderná eektrárna Dukovany, TRCZ, s. r. o., ČEZ Měření, s. r. o., MANN + HUMMEL (CZ), s. r. o., ČZ Řetězy, s. r. o., ČZ Strojírna, s. r. o., ČZ a. s., provozy Strakonice, HOCHTIEF CZ, a. s., Nesté Česko, s. r. o., závod SFINX Hoešov. Program trvá již 15 et, dvě ze spoečností (ČEZ, a. s., Jaderná eektrárna Dukovany a Nesté Česko, s. r. o., závod SFINX Hoešov) jsou držitei osvědčení po ceou dobu jeho trvání, patným osvědčením se v současné době prokazuje 65 spoečností. Dne by rovněž vyhášen 1. ročník soutěže Profesioná BOZP, jejímž cíem je pravideně oceňovat jednotivce, odborníky v prevenci rizik. Cíem soutěže, vyhašované a organizované VÚBP, v. v. i., ve spoupráci se spoečností Kimbery-Cark, je podpořit aktivní přístup k provádění úkoů v prevenci rizik, popuarizovat tuto pracovní činnost, zvýšit prestiž osob, které úkoy v prevenci rizik pní. Uzávěrka bude 30. června Více informací na: /fop/czechrepubic/cs FÓRUM sociání poitiky 6/2011 9

12 Stati, studie, úvahy a anaýzy Automatické přizpůsobení důchodových systémů vývoji střední déky života - praxe vybraných evropských zemí Štěpánka Ponerová Produžující se střední déka života je jednou z příčin demografického stárnutí, které významně ovivňuje finanční stabiitu zejména průběžně financovaných důchodových systémů. Vzhedem k tomu je automatická vazba některých parametrů důchodového systému na vývoj střední déky života, nazvaná OECD v roce 2007 tichou revoucí důchodové poitiky, v posední době sině prosazována na úrovni EU (Evropská komise, 2010 a 2011) a diskutována v mnoha zemích včetně České repubiky. Řada států již k přijetí důchodových reforem, které zahrnují zmíněný typ automatického stabiizátoru, přistoupia. V průběžně financovaných systémech, na které je tento příspěvek zaměřen, mají automatické stabiizátory podobu úpravy podmínek nároku na důchod, nejčastěji důchodového věku, zavedení příspěvkově definovaného schématu (NDC), ve kterém je výše anuity vypočtena na zákadě střední déky života, nebo úpravy vzorce pro výpočet důchodu pomocí koeficientů střední déky života. Násedující text podává přehed konkrétních úprav přijatých v důchodových systémech zemí EU a diskutuje možné dopady spojené s případným zavedením automatických stabiizátorů do praxe. Evropa (a nejen ona) je v posedních desetietích svědkem pokesu měr úmrtnosti zejména ve vyšším věku, který je spojen s růstem střední déky života: jen od 60. et 20. stoetí vzrosta v zemích původní EU-15 střední déka života ve věku 60 et v průměru téměř o 6 et (Eurostat, 2011; HMD, 2011). Určitou výjimku z tohoto trendu představovaa stagnace nebo dokonce pokes střední déky života především v zemích bývaého sociaistického boku po 2. světové váce. Zatímco ještě v 60. etech 20. stoetí nebyy rozdíy ve stření déce života 60etých osob mezi jednotivými regiony Evropy příiš výrazné, na začátku 90. et již země východní Evropy v důsedku horšího zdravotního stavu obyvatestva významně zaostávay v úrovni střední déky života ve věku 60 et za vyspěejšími evropskými zeměmi. Od tohoto období však dochází rovněž ve většině postkomunistických zemí, s výjimkou dočasného zvýšení intenzity úmrtnosti v první poovině 90. et např. v Pobatí (graf č. 1), k postupnému zepšování úmrtnostních poměrů. Demografické projekce předpokádají zachování rostoucího trendu vývoje střední déky života ve vyšším věku v zemích EU i do budoucnosti (viz např. Eurostat, 2011). Produžování střední déky života ve vyšším věku může být z hediska spoečnosti nahíženo pozitivně, představuje však, bez reakce důchodové poitiky, významnou finanční zátěž zejména pro průběžně financované systémy, a to v podobě deší doby pobírání důchodu, resp. rostoucího podíu důchodců v popuaci. Vývoj střední déky života tak přímo ovivňuje poměr počtu důchodců a počtu pátců pojistného, tzv. Graf č. 1: Vývoj střední déky života ve věku 60 et, cekem, , vybrané země EU Zdroj: Eurostat (2011); HMD (2011) index (systémové) závisosti, a tím také finanční bianci průběžně financovaného systému: 1 (1) příjmy = výdaje; tj. PP x M x PS = PD x D PD M a odtud = PS, PP D kde PP je počet pátců pojistného, M průměrná mzda, PS pojistná sazba, PD počet důchodců a D průměrný důchod. Viv rostoucí střední déky života ve vyšším věku na index závisosti, resp. na sado důchodového systému, ze kompenzovat napříkad zvýšením průměrného věku odchodu do důchodu, snížením reace průměrného důchodu a průměrné mzdy nebo zvýšením příspěvkové sazby. Douho přitom nebya otázce nízkého průměrného věku ukončení ekonomické aktivity a rostoucí doby pobírání důchodu věnována zváštní pozornost, naopak v určité době by podporován brzký odchod do důchodu ve snaze vyřešit probémy na trhu práce. Až hrozba dopadů demografického stárnutí na veřejné finance veda v posedních etech řadu států k přijímání poitik směřujících ke zvýšení zaměstnanosti starších osob, což se stao i jedním z cíů Lisabonské strategie a později i strategie Evropa Nedávná ekonomická krize, která se projevia především propadem HDP a s tím spojenou rostoucí nezaměstnaností, potřebu reforem ještě více zvýraznia. V důsedku tohoto vývoje je prodoužení pracovního života v současné době považováno za nutný krok k zajištění douhodobého ekonomického růstu, finanční udržitenosti důchodových systémů i přiměřené výše důchodů (viz např. Evropská komise, 2010; OECD, 2006). Jednou z forem přijímaných opatření, sině prosazovaných na úrovni EU i experty OECD (Evropská komise, 2010 a 2011; OECD, 2007), je automa- 10 FÓRUM sociání poitiky 6/2011

13 Stati, studie, úvahy a anaýzy tická vazba některých parametrů průběžně financovaného důchodového systému 2 na vývoj střední déky života. V EU přijao takové opatření postupně 9 států (tabuka č. 1), a to v podobě: úpravy podmínek nároku na důchod důchodového věku nebo potřebné doby pojištění; zavedení příspěvkově definovaného schématu (NDC); zavedení koeficientu střední déky života do vzorce pro výpočet důchodu. Automatická úprava podmínek nároku na důchod Nejčastějším opatřením důchodových reforem, které reaguje na růst střední déky života, je zvýšení důchodového věku. Navzdory výše uvedeným trendům vývoje úmrtnosti zůsta ve většině evropských zemí od 50. do konce 80. et 20. stoetí důchodový věk nezměněn nebo dokonce došo k jeho snížení (Turner, 2007). Od 90. et pak ze v Evropě pozorovat ve vývoji věkové hranice pro nárok na starobní důchod dva trendy: 1) sjednocování důchodového věku pro muže a ženy a 2) zvyšování důchodového věku pro obě pohaví. První z uvedených trendů souvisí s evropskou právní úpravou, kde je tato probematika řešena směrnicí Rady ze dne 19. prosince 1978 (79/7/EEC), o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách sociáního zabezpečení. Pně sjednocený důchodový věk pro muže a ženy má nebo takový zákon schváio již 24 zemí EU. Vzhedem k reativně nízkému výchozímu věku odchodu do důchodu a k rostoucímu taku na důchodové systémy v důsedku demografického stárnutí zvýšiy nebo zvyšují od 90. et 20. stoetí důchodový věk pro obě pohaví kromě Poska všechny bývaé země východního boku, které jsou nyní čeny EU, a to na et 3. Ke zvýšení důchodového věku postupně přistoupiy také Dánsko a Německo (na 67 et), Veká Británie (na 68 et) a pod takem ekonomické krize také Francie (na 62 et). Potenciáně se bude důchodový věk dáe zvyšovat v Dánsku, Itáii a Řecku, které zavedy automatickou vazbu tohoto věku na vývoj střední déky života (SSA, 2010; Evropská komise, 2010). Dánsko bude pode zákona z roku 2007 věkovou hranici pro odchod do důchodu po dosažení 67 et dáe produžovat tak, aby bya zachována průměrná doba pobírání důchodu na úrovni 14,5 roku (resp. 19,5 roku při předčasném odchodu do důchodu). Zvýšení důchodového věku o 0,5 roku či 1 rok by se zde měo odvíjet od hodnoty střední déky života za obě pohaví dohromady ve věku 60 et (jejího skutečného a předpokádaného vývoje) a bude poprvé stanoveno v roce 2015 na 10 et dopředu pro systém předčasných důchodů a na 15 et dopředu pro nárok na státní důchod. Zákon uvádí, že každé zvýšení důchodového věku schvauje para- Tabuka č. 1: Automatické přizpůsobení důchodových systémů střední déce života v zemích EU Země Podmínky nároku na důchod Výše dávky Důchodový věk Doba pojištění NDC b) Koeficient Dánsko od roku 2030 a) Finsko od roku 2010 Francie - od roku Itáie od roku od roku Lotyšsko - - od roku Posko - - od roku Portugasko od roku 2008 Řecko od roku Švédsko - - od roku Poznámky: Pouze země s přímou vazbou na střední déku života. a) Předčasné důchody od roku b) U NDC je uvedeno datum zavedení systému, k výpatě prvních dávek ze systému dochází později. Zdroj: Ministério do Trabaho.(2009), Linde (2003), Ponerová (2002 a 2010), SSA (2010). ment. Tento způsob úpravy důchodového věku, který zachovává konstantní dobu pobírání důchodu, v teoretické rovině úzce souvisí s myšenkou definování hranice stáří jako věku, v němž je dosaženo určité střední déky života (zdroje viz Ponerová, 2010). 4 Podobný je i itaský přístup přijatý v roce 2010 (změnou úpravy z roku 2009) v rámci stabiizace veřejných financí. Od roku 2015 by mě být v Itáii důchodový věk upravován pode vývoje střední déky života ve věku 65 et počítané za tříeté období předcházející o dva roky datu úpravy důchodového věku. První zvýšení v roce 2015 může činit maximáně 3 měsíce, přičemž v případě pokesu střední déky života k úpravě důchodového věku nedojde; k daší změně by měo dojít v roce 2019 a násedně každé 3 roky. Úprava důchodového věku má být stanovena nařízením Ministerstva hospodářství a financí v konzutaci s Ministerstvem práce a sociáních věcí nejméně 12 měsíců před datem úpravy důchodového věku. Pode aktuáních projekcí se očekává zvyšování důchodového věku o 4 měsíce do roku 2030 a o 3 měsíce v daším období až do roku Cekově se tedy předpokádá zvýšení důchodového věku mezi roky 2015 a 2050 o 3,5 roku (Ministero de Economia, 2010). Řecko přijao v oňském roce zákon o fiskání konsoidaci obsahující ustanovení o úpravě důchodového věku v roce 2021 pode vývoje střední déky života za předchozí 10eté období, dáe by mě být od roku 2024 důchodový věk upravován každé 3 roky (SSA, 2010). Automatická vazba důchodového věku na vývoj střední déky života je diskutována rovněž v ceé řadě daších zemí. Ke schváení obdobné úpravy měo bízko mimo jiné Nizozemsko, kde došo k dohodě sociáních partnerů (Evropská komise, 2010). V České repubice pak napříkad Národní ekonomická rada vády navrha v roce 2009 jako jednu z parametrických změn průběžně financovaného piíře důchodového systému automatické produžování odchodu do důchodu ve vazbě na očekávanou déku dožití ve stanoveném poměru napříkad 1:1 nebo 1:2 s tím, že revize bude prováděna jednou za 3 roky (NERV, 2009, str. 68). Z hediska anaýzy tohoto typu automatického stabiizátoru je pak zajímavé (nyní znovu diskutované) doporučení komise, která v etech připravovaa důchodovou reformu ve Veké Británii. Její návrh vychází z myšenky zachování poměru doby pojištění a doby pobírání důchodu. Na stejném principu jako návrh ve Veké Británii je postaven automatický stabiizátor zavedený do státního důchodového systému zákonem z roku 2003 ve Francii. Doba pojištění potřebná pro získání nároku na pný starobní důchod zde má být upravována tak, aby by do roku 2020 zachován poměr mezi potřebnou dobou pojištění a průměrnou dobou pobírání důchodu. Průměrnou dobou pobírání důchodu se rozumí střední déka života ve věku 60 et za obě pohaví dohromady pubikovaná o 5 et dříve. Potřebná doba pojištění bude pro roky stanovena před 1. červencem 2012, pro období před 1. červencem 2016 (zdroje viz Ponerová, 2010). Při rostoucí střední déce života, ve srovnání se situací bez úpravy důchodového věku, vede automatická úprava podmínek nároku na důchod k pokesu indexu závisosti (viz rov. 1) snižuje se počet důchodců a roste počet pátců pojistného. Konkrétní vývoj indexu závisí na vývoji úmrtnosti i na zvoené variantě úpravy podmínek nároku na důchod. V modeu s konstantním tempem pokesu úmrtnosti (podrobněji viz Ponerová, 2010) a při úpravě důchodového věku tak, aby bya zachována stejná střední déka života při dosažení důchodového věku, dochází k ineárnímu růstu indexu závisosti. Jednotivé generace totiž přispívají postupně s rostoucím důchodovým věkem do systému deší dobu, důchod však pobírají po dobu stejnou jako generace předchozí. Při úpravě pode francouzského vzoru, tedy při zachování poměru průměrné doby pobírání důchodu a průměrné doby pacení pojistného roste důchodový věk pozvoněji a index závisosti se stabiizuje. Cekové makro- i mikroekonomické dopady FÓRUM sociání poitiky 6/

14 Stati, studie, úvahy a anaýzy Graf č. 2: Hypotetický vývoj důchodového věku při apikaci automatického přizpůsobení pode vývoje střední déky života ve věku 60 et v období Poznámka: Dánsko předčasné důchody. Zdroj: Eurostat (2011), HMD (2011) a vastní výpočty. v důchodovém systému závisí v případě obou variant na vývoji daších parametrů. Např. v systému, kde je výše důchodu závisá na získané době pojištění, vede zvýšení důchodového věku k vyšším nově přiznaným důchodům, tj. rostou cekové výdaje systému i úroveň důchodů pro jednotivé generace pojištěnců. Významný Tabuka č. 2: Nastavení parametrů v systémech NDC Země Švédsko Itáie Lotyšsko Posko Jednotkový důchod Střední déka života ve věku odchodu do důchodu, unisex, + úroková míra 1,6 % Převrácená hodnota pevně stanovených transformačních koeficientů Střední déka života ve věku odchodu do důchodu, unisex (prognóza) Střední déka života ve věku odchodu do důchodu, unisex Zhodnocení kapitáu Míra růstu nomináních průměrných příjmů Pětietý kouzavý průměr růstu nomináního HDP Míra růstu nominání příspěvkové báze Inface+ míra růstu reáné příspěvkové báze Zdroj: Ponerová (2002); Evropská komise (2010) může být rovněž dopad zvýšení důchodového věku na výdaje na invaidní důchody. Při změnách tempa vývoje úmrtnosti se projevuje fakt, že (při neměnném počtu narozených) je index závisosti v určitém roce t dán pouze historií úmrtnosti jednotivých generací. Nezávisí tedy na intenzitě úmrtnosti v násedujících etech, která Typ automatického stabiizátoru Vaorizace důchodů Míra růstu nomináních průměrných příjmů mínus 1,6 procentních bodů Inface (v závisosti na výši důchodu) Inface Inface + nejméně 20 % míry růstu reáné průměrné mzdy v ekonomice Daší Úprava zhodnocení kapitáu a vaorizace v případě, že pasiva systému NDC přesahují jeho aktiva je ovšem použita pro výpočet střední déky života v generačních úmrtnostních tabukách, ani pouze na úmrtnosti v roce t, na které jsou zaoženy tabuky okamžikové. Při nekonstantním pokesu úmrtnosti se při použití střední déky života k úpravě důchodového věku index závisosti oproti situaci bez úpravy důchodového věku sice snižuje, v případě obou variant úpravy ae dochází k jeho výkyvům a potenciáně tedy i k výkyvům finanční biance důchodového systému (Ponerová, 2010). Významný je v tomto reaističtějším případě vývoje úmrtnosti také dopad úpravy parametrů důchodového systému na jednotivé generace pojištěnců. Z důvodu častých pochybností o spoehivosti prognózy i horší dostupnosti dat je v praxi při stanovení automatických stabiizátorů dávána přednost použití okamžikových úmrtnostních tabuek. Tempo vývoje střední déky života počítané pode těchto tabuek však nemusí být shodné s tempem vývoje střední déky života jednotivých generací. Výsedkem může být napříkad taková úprava důchodového věku, která ve skutečnosti zkrátí dobu pobírání důchodu pro některé generace. Vývoj střední déky života v jednotivých etech podéhá rovněž dočasným výkyvům (viz graf č. 1), které se ovšem v generačním pohedu nemusí výrazněji projevit. Důsedkem mohou být určité skoky v důchodovém věku mezi jednotivými generacemi. Tuto situaci iustruje i graf č. 2, kde je zachycen hypotetický vývoj důchodového věku v Dánsku, Itáii a Řecku při použití automatické úpravy důchodového věku již pro období Probém krátkodobých výkyvů může částečně řešit použití víceetých průměrů, případně stanovení imitů pro zvýšení důchodového věku. Systém NDC Systém NDC je průběžně financovaným důchodovým schématem, které přebírá některé prvky fondových příspěvkově definovaných pánů, kde výše důchodu závisí na zapacených příspěvcích, investičním výnosu a střední déce života. Výše příspěvků je v systému NDC zaznamenávána na osobních účtech a tato aktiva jsou zhodnocována mírou, kterou stanovuje zákon. Kapitá na osobních účtech je pouze fiktivní, příspěvky pynoucí od aktivních účastníků systému jsou průběžně redistribuovány oprávněným poživateům dávek. Výše důchodu je v systému NDC vypočtena na zákadě hodnoty pomysného kapitáu jako doživotní anuita. Tento scénář důchodové reformy, poprvé diskutovaný a násedně také prosazený ve Švédsku, zavedy postupně rovněž daší tři země EU: Itáie, Lotyšsko a Posko. V modeu NDC existují obecně tři možné typy automatických stabiizátorů, které jej adaptují na změny demografických a ekonomických proměnných. Jde o způsob výpočtu důchodu, způsob zhod- 12 FÓRUM sociání poitiky 6/2011

15 Stati, studie, úvahy a anaýzy nocení pomysného kapitáu na osobních účtech a vaorizaci důchodů (podrobněji viz Vadés-Prieto, 2000). Přes tyto stabiizátory nedosahuje systém NDC zejména v krátkém období pné finanční rovnováhy (Vadés-Prieto, 2000), proto např. Švédsko využívá nárazníkového fondu a dašího typu stabiizátoru, který mění míru zhodnocení pomysného kapitáu a vaorizace důchodů v případě, že pasiva systému NDC převyšují jeho aktiva. Rezervní fond vytváří rovněž Posko (Ponerová, 2002). Přímá vazba na střední déku života je v systému NDC obsažena v pojistněmatematickém způsobu výpočtu výše důchodu. Počáteční hodnotu jednotkového doživotního důchodu přiznaného ve věku x, používanou pro výpočet důchodu ze systému NDC, ze zjednodušeně vyjádřit vztahem: x+ j x (2) a = (1 + i) e pro i = 0, x x j= 0 x kde x je počet dožívajících se věku x, e x je střední déka života ve věku x a i je úroková míra. Posko a Lotyšsko zvoiy pro výpočet počáteční výše důchodu střední déku života ve věku odchodu do důchodu počítanou za obě pohaví dohromady, přičemž v Lotyšsku je její hodnota stanovena na zákadě generačních úmrtnostních tabuek. Ve Švédsku a v Itáii je do výpočtu počáteční výše důchodu vede střední déky života zahrnuta i úroková míra, počáteční výše důchodu je tedy vyšší než při pouhém použití střední déky života. Střední déka života ve věku odchodu do důchodu je ve Švédsku stanovena na zákadě statistiky úmrtnosti za předcházející pětieté období. Jakmie určitá generace dosáhne věku 65 et, jsou pro ni úmrtnostní tabuky zafixovány, tj. takto stanovená střední déka života se pro účey stanovení výše důchodu v daších etech již nemění. Zahrnutí úrokové míry 1,6 % do výpočtu důchodu je kompenzováno nižší úrovní vaorizace důchodů (viz tabuka č. 2). V Itáii jsou každé 3 roky stanoveny na zákadě demografického a ekonomického vývoje transformační koeficienty pro věky et, které zahrnují i úrokovou míru 1,5 % (Ponerová, 2002; Evropská komise, 2010). Ze způsobu výpočtu počáteční výše důchodu vypývá, že při rostoucí střední déce života a nezměněném věku odchodu do důchodu kesá výše nově přiznaného důchodu. Na rozdí od automatického zvýšení důchodového věku je ponecháno na rozhodnutí každého jedince, zda zvoí nižší důchod nebo odoží odchod do důchodu, aby získa důchod vyšší. Ryche kesající výše důchodu při stejném věku odchodu do důchodu je jedním z potenciáních probémů systému NDC. To potvrdiy mj. i výpočty provedené v roce 2005 pro Českou repubiku tzv. Bezděkovou komisí (Výkonný tým, 2005). Zajímavý je z tohoto pohedu itaský přístup, tedy kombinace zvyšování důchodového věku a úpravy koeficientů pro výpočet důchodu v tříetých intervaech pode vývoje střední déky života. Voba generačních nebo okamžikových úmrtnostních tabuek pro určení výše důchodu má v systému NDC přímé dopady jak na výši důchodů, tak na výdaje systému. Za předpokadu trvae kesající míry úmrtnosti ve vyšším věku je střední déka života v důchodovém věku počítaná z generačního pohedu deší než střední déka života počítaná z pohedu transverzáního. Použití generačních úmrtnostních tabuek znamená nižší důchody a může vést k přebytkům v systému starobních důchodů (Vadés-Prieto, 2000; Výkonný tým, 2005). V modeu s konstantním pokesem úmrtnosti se sado systému NDC při nezměněném věku odchodu do důchodu po přechodném období stabiizuje, při použití generačních úmrtnostních tabuek přitom na vyšší než počáteční úrovni. Pokud idé odoží odchod do důchodu, dosahuje systém starobních důchodů epší biance 5, která však může být zhoršena vyššími výdaji na důchody nestarobní. Při výkyvech úmrtnosti snižuje zavedení systému NDC výdaje, pné stabiity však systém nedosahuje. Pro výši důchodů patí v tomto případě obdobné závěry jako v předchozí části s tím, že použití víceetých průměrů (viz Švédsko) do značné míry zmírňuje dopad výkyvů okamžikové úmrtnosti na výši důchodů. Koeficienty střední déky života V posedních etech reagovao někoik států na prodoužení střední déky života zavedením koeficientů do výpočtu výše důchodu. Koeficienty vychází z principů upatňovaných v příspěvkově definovaných systémech, tedy i v systémech NDC. Výše nově přiznaného důchodu v roce t je dána výpočtovou formuí a upravena koeficientem k(t) : (3) k( t) = a ( t ) x 0 a ( t) x Koeficient střední déky života zavedo jako první reformou z roku 2005 Finsko, násedované o rok později Portugaskem. Finsko používá pro stanovení koeficientu střední déku života ve věku 62 et počítanou na zákadě statistiky úmrtnosti za 5 et (za obě pohaví dohromady), např. pro výchozí rok 2009 je výpočet zaožen na statistice úmrtnosti za roky Dáe zvoio úrokovou mírou 2 %, která je předpokádaným rozdíem mezi výnosovou mírou kapitáu a vaorizací vypácených důchodů. Výše nově přiznaných starobních důchodů je ve Finsku takto upravována od roku 2010 (Linde, 2003). V Portugasku jsou od nově přiznávané starobní důchody násobeny koeficientem, který je poměrem střední déky života ve věku 65 et v roce 2006 a v roce předcházejícím odchodu do důchodu. K výpočtu je použito dvouetých průměrů statistiky úmrtnosti (Ministério do Trabaho, 2009). Obdobně jako v systému NDC je v případě použití koeficientu upravována výše nově přiznaného důchodu. Nechává se na vobě každého jednotivce, zda se rozhodne pobírat nižší důchod nebo odožit odchod do důchodu a tím dosáhnout vyššího důchodu. V zjednodušeném modeu popuace s kesající úmrtností vede zavedení koeficientu v situaci, kdy nedojde ke zvýšení reáného věku odchodu do důchodu, k částečné kompenzaci dopadu pokesu úmrtnosti na výdaje důchodového systému. Vzhedem k přechodnému období, kdy se snížení úmrtnosti neprojeví na důchodech starších generací, se výdaje stabiizují na vyšší než výchozí úrovni. Při pozdějším odchodu do důchodu závisí cekový efekt na míře zvýšení důchodu při odoženém odchodu do důchodu. Jak vypývá ze skutečností uvedených v části věnované zvyšování důchodového věku, ke stabiizaci sada starobních důchodů by v modeu s kesající úmrtností došo, pokud by by zachován poměr průměrné doby pojištění a pobírání důchodu. Cekové sado důchodového systému by byo opět závisé na vývoji výdajů na nestarobní důchody. Při změnách vývoje úmrtnosti patí pro bianci důchodového systému stejné závěry jako v předchozích částech: biance se oproti nuové variantě zepšuje, nedochází však k její stabiizaci. Použití koeficientu střední déky života může vyžadovat postupnou úpravu minimáního důchodového věku. Při nízkém důchodovém věku by při rostoucí střední déce života moho dojít k významnému snížení důchodových dávek (a tím k závisosti na jiných typech sociáních dávek) důchodců, kteří by neodožii odchod do důchodu do vyššího věku. Jak vypývá z grafu č. 3, při hypotetické apikaci koeficientu střední déky života již v období by ve Finsku kesy nově přiznané důchody za jinak nezměněných podmínek téměř o 15 %, v Portugasku pak o téměř 20 %. Zavedení koeficientu střední déky života do formue pro výpočet důchodu může dáe vést, zejména při dočasných výkyvech úmrtnosti, k významným změnám v úrovni důchodů přiznaných v po sobě násedujících etech. V praxi jsou sice možné výkyvy tumeny použitím víceetých průměrů, i tak však může dojít k významnému pokesu či růstu důchodů. Napříkad v Norsku, kde by koeficient použit pro přechodné období před zavedením systému NDC, došo v etech v k sinému pokesu intenzity úmrtnosti, což by při apikaci koeficientu pode vzorce (3), tj. pode původního záměru norského Ministerstva práce a sociáních věcí, vedo k výraznému snížení úrovně nově přiznávaných důchodů. Byo proto rozhodnuto stanovit pro některé generace maximání hranici FÓRUM sociání poitiky 6/

16 Stati, studie, úvahy a anaýzy Graf č. 3: Hypotetický vývoj koeficientu střední déky života pode vývoje střední déky života ve věku 60 et v období Zdroj: Eurostat (2011), HMD (2011) a vastní výpočty. zvýšení koeficientu, která je výrazně nižší, než by odpovídao skutečnému vývoji úmrtnosti (Arbeidsdepartementet, 2009). Závěr Udržení finanční stabiity průběžně financovaného systému při rostoucí střední déce života vyžaduje přizpůsobení bu v podobě zvýšení důchodového věku, snížení úrovně důchodů, nebo zvýšení příspěvkové sazby; možná je samozřejmě také kombinace uvedených přístupů. V situaci, kdy se zepšuje cekový zdravotní stav obyvatestva ve vyšším věku, je z ekonomického hediska vhodnou reakcí na rostoucí střední déku života zejména přizpůsobení důchodového věku. Takové řešení je rovněž v souadu s konceptem aktivního stárnutí. Z tohoto přístupu vycházejí i automatické stabiizátory zohedňující střední déku života, které upravují bu přímo důchodový věk, nebo ve formě schématu NDC či koeficientů pro výpočet důchodu ponechávají na individuání vobě, zda se jedinec rozhodne pro pozdější odchod do důchodu nebo nižší důchod. V případě stabiizátorů, u nichž není důchodový věk upraven přímo, však může hrozba vemi nízkých důchodů a s tím spojených nákadů na jiné sociání dávky dodatečnou úpravu důchodového věku vyžadovat. Provedená anaýza naznačia, že vekou nevýhodou automatické úpravy důchodového věku je přitom skutečnost, že výkyvy úmrtnosti mohou vytvářet významné nerovnosti mezi generacemi. Posední finanční a ekonomická krize rovněž ukázaa, že dekarovaná výhoda automatických stabiizátorů nezávisost na poitickém rozhodování může být snadno osabena (viz např. Settergren, 2010). Při kesající úmrtnosti ve vyšším věku se proto postupné zvyšování důchodového věku s ohedem na předpokádaný vývoj střední déky života a proporce mezi dobou pojištění a dobou strávenou v důchodu zdá být vhodnějším řešením než zavádění automatických stabiizátorů. Při úpravě důchodového věku je dáe vhodné vzít v úvahu, že střední déka života je reativně jednoduchým demografickým ukazateem, který vede úmrtnosti nezohedňuje žádný daší aspekt zdravotního stavu popuace. Z tohoto pohedu se nabízí např. využití ukazatee střední déky života prožité ve zdraví. 1 Uvedená zjednodušená bianční rovnice patí za podmínky, že průměrná mzda je rovna průměrnému vyměřovacímu zákadu pro výběr pojistného, a za předpokadu nuových provozních nákadů. 2 Řada států zaveda ve svém důchodovém systému fondově financovaný piíř, v němž je výše anuity závisá na vývoji střední déky života. 3 V ČR byo v rámci tzv. maé důchodové reformy schváeno daší zvyšování důchodového věku o 2 měsíce ročně i po dosažení důchodového věku 65 et, a to bez stanovení cíové hodnoty důchodového věku. Přizpůsobení důchodového věku není automatické, nicméně pode důvodové zprávy k návrhu zákona (Parament ČR, 2011) v zásadě odpovídá očekávanému růstu střední déky života. 4 Stojí za zmínku, že v české odborné iteratuře podpoři uvedený přístup socioog L. Rabušic (1998), který navrh stanovit důchodový věk jako věk, v němž zbývá k dožití 15 et. 5 Závisí rovněž na řešení důchodových nároků osob, které zemřou před odchodem do důchodu. Literatura: Arbeidsdepartementet Ot.prp. nr. 37. About the aw on chnages to the Nationa Insurance Act. [on-ine] [cit ] Dostupné z EUROSTAT Database. [on-ine] [cit ] Dostupné z Human Mortaity Database (HMD). University of Caifornia, Berkeey a Max Panck Institute for Demographic Research. [on-ine] [cit ] Dostupné z Evropská komise. Country-specific Recommendations 2011 on the Nationa Reform Programmes. [on-ine] [cit ] Dostupné z ec.europa.eu Evropská komise. Green paper towards adequate, sustainabe and safe European pension systems. Bruse: s. Evropská komise. Joint Report on Pensions. Progress and key chaenges in the deivery of adequate and sustainabe pensions in Europe. European economy. Occasiona Papers 71. Bruse: s. Linde, Ch. Longevity is increasing. What about the retirement age? 4th Inretnationa Research Conference on Socia Security. Antverpy: s. Ministero de Economia e dee Finance Pubic Finance Decision, Outine propsa, 56 s..[onine] [cit ] Dostupné z Ministério do Trabaho e da Soidariedade. Decreto- Lei n.ş 187/2007 [on-ine] [cit ] Dostupné z Národní ekonomická rada vády. Závěrečná zpráva. Praha: s. OECD. Life Expentancy Links. The Quiet Revoution in Pension Poicy Paříž: s. OECD. Live Longer, Work Longer. Paříž: s. Parament České repubiky. Vádní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé daší zákony. Sněmovní tisk č. 277, s. Ponerová, Š. Anaýza nově zaváděných systémů NDC. Praha: VÚPSV, s. Ponerová, Š. Zvyšování důchodového věku v kontextu rostoucí střední déky života. Demografie, roč. 52, č. 1, 2010, s Settergren, O. Impact of the financia and economic crisis on the Swedish pension system. ISSA Socia Security Observer No. 10. [on-ine] [cit ] Dostupné SSA. Internationa Update, August-December [on-ine] [cit ] Dostupné z Turner, J. Socia security pensionabe ages in OECD countries: Internationa Socia Security Review, 2007, vo. 60, č, 1, s Rabušic, L. Časové aspekty českého důchodového věku. Socioogický časopis, 1998, roč. 34, č. 3, s Vadés-Prieto, S. Financia stabiity of notiona account pensions. The scandinavian journa of economics, 2000, vo. 102, s Výkonný tým. Závěrečná zpráva. Praha: 2005, 119 s. Autorka pracuje na MPSV a douhodobě se speciaizuje na otázky důchodového zabezpečení. Třetí ročník Týdne sociáních sužeb ČR, tentokrát pod hesem Podporujeme kvaitu života, proběh v období října etošního roku. Jeho součástí by již tradičně Výroční kongres poskytovateů sociáních sužeb ČR, který za účasti cca 600 zástupců zřizovateů a poskytovateů sociáních sužeb, odborníků, poitiků a zahraničních hostů proběh ve dnech 13. a v Táboře. Tematicky by zaměřen na zdravotnickou a sociání reformu, reformu veřejné správy či optimaizaci sítě sociáních a zdravotnických sužeb. Dne otevřených dveří ve dnech 11. a využio k prezentaci výsedků své práce na 400 zařízení sociáních sužeb po ceé repubice. Proběha také řada daších doprovodných aktivit, mj. konference Dobrovonictví madých idí v sociáních sužbách v Brně. Vítězové související výtvarné soutěže Š astné stáří očima dětí byi ministrem Jaromírem Drábkem a akademickým maířem Kristianem Kodetem vyhášeni 11. října. Více na: 14 FÓRUM sociání poitiky 6/2011

17 Stati, studie, úvahy a anaýzy Smrt a umírání: opomíjené téma veřejných poitik 1 Oga Nešporová Demografické stárnutí spoečností spoečně s dašími proměnami západních spoečností (individuaizace, rozvonění sociáních a rodinných vazeb) ruku v ruce s pokroky ékařské vědy přináší nezamýšené důsedky, se kterými by se veřejné poitiky měy vyrovnávat. Jednou z takových doposud zanedbávaných obastí je obast umírání a smrti. Vytěsňování (přirozené) smrti v moderních spoečnostech 20. stoetí byo postupně vystřídáno zájmem o toto téma, který se ovšem do zemí bývaého východního boku dostává až se zpožděním. Prodoužené umírání v neo-moderních/pozdně moderních spoečnostech vyžaduje nejen péči zdravotní, ae i vemi důežitou péči sociání, která významně přispívá k udržení vysoké kvaity života až do jeho konce. Pro adekvátní podporu umírajících je důežité revidovat dosavadní přístup sociáních poitik řízených principy nezávisosti a autonomie. Nejnovější doporučení ve vyspěých zemích hovoří o zohedňování principů vzájemnosti a soucitnosti, podpůrného prostředí, neformání péči a důežité roi komunity. Česká sociání poitika se doposud tématu smrti věnovaa jen margináně a byo by žádoucí, aby se ze zahraničních zkušeností poučia. Stárnutí popuací vyspěého světa, vemi výrazné především v Evropě, se stává jedním z ústředních témat sociáních poitik stejně tak jako ekonomických, demografických a v menší míře i socioogických odborných studií. Výrazný vzestup naděje dožití, navíc v kombinaci se snížením porodnosti, přináší ceospoečenské proměny, které musí současné sociání poitiky na státních i nižších úrovních refektovat a řešit. Přestože současná média zveičují sociání probémy a podporují obraz budoucího negativního vývoje západních spoečností způsobený ryche stoupajícím podíem osob starších 65 et v evropských spoečnostech, 2 je pravděpodobné, že obasti, jimž často připisují katastrofické scénáře, skutečně v bízké budoucnosti projdou zásadními reformami. Jedná se především o zdravotní, ekonomické a sociání systémy, dáe obast mezigeneračních vztahů a na gobání úrovni o vymírání západních spoečností oproti růstu popuací rozvojového světa (Harper, 2006). Zepšení hygienických i nutričních podmínek, ke kterému během 20. stoetí došo, ruku v ruce s výraznými medicínskými pokroky, způsobiy nebývaý nárůst střední déky života. Tyto proměny jsou jistě pozitivní, přináší však i konsekvence, se kterými se současné spoečnosti musí vyrovnávat. Významné technické pokroky v ékařství sice dnes na jedné straně umožňují zachránit idský život i v případech, ve kterých by to dříve nebyo mysitené, na druhou stranu však takové zákroky vyžadují tak ohromné množství prostředků, že se jejich pošná reaizace stává neudržitenou. V minuosti bya obast smrti v zásadě svěřena Bohu a sociání výkady smrti byy začeněny do náboženských (v Evropě převážně křes anských) konceptů. Zhruba od pooviny 20. stoetí získaa v evropských spoečnostech v obasti smrti a umírání jednoznačnou ideovou převahu ékařská věda. Pode jejích konceptů bya ceospoečensky redefinována a vnímána smrt a změnio se i nejčastější místo umírání, které byo z domácího prostředí přeneseno do nemocnic (Eias, 1998; Water, 1994; Aries, 1976; Keehear, 2008; Howarth, 2007). Kvůi proměnám v organizaci práce a systému trhu práce, jakož i rozvonění sociáních a rodinných vazeb se navíc změniy i podmínky a možnosti péče o nemocné, nesoběstačné a umírající osoby, která se postupně institucionaizovaa a staa součástí státních veřejných systémů, a již zdravotních nebo sociáních. Systémy sociáních států tak dnes částečně nahrazují dřívější roi okáních komunit, rodin a náboženských spoečenství. Sociání proměny, ke kterým došo v průběhu 20. stoetí, vemi výrazně postihy i obast umírání a pohřbívání. Zatímco na Západě si těchto změn zástupci spoečenských věd (zejména psychoogové a socioogové) již od šedesátých et 20. stoetí všímai a jejich poznatky měy i praktický dopad (v rozvoji moderního hospicového hnutí usiujícího o důstojnější umírání), v komunistické části Evropy nebyo téma umírání prakticky tematizováno. Lze tedy říci, že v obasti sociáního a zdravotního zajištění smrti země východního boku za západem pokuhávay, stejně jako i ve spoečenskovědní refexi smrti a umírání. Napříkad v ČR se situace začaa zvona měnit až po pádu komunistického režimu a výraznější proměny nastávají až v posedních etech. Tento čánek má především přispět k úvodní diskusi nad opomíjenými tématy sociání poitiky - smrtí a umíráním. Vzhedem k omezenému rozsahu si ani nemůže kást za cí téma pně vyčerpat. Snaží se upozornit na významné poznatky sociáních věd v zahraničí, které se danou probematikou zabývají více než pů stoetí. Po představení teoretických konceptů o vytěsňování smrti v moderních spoečnostech je havní pozornost zaměřena na nejnovější trendy ve směřování sociáních poitik v obasti umírání. Posední část textu stručně poukazuje na situaci v České repubice týkající se vytěsňování tématu smrti ze sociáních poitik a jejího vemi pozvoného začeňování v posedních etech. Autorka věří, že není vhodné stavět na zeené ouce, když je možné poučit se ze zkušeností jiných spoečností. Je proto důežité znát odborný zahraniční diskurs i směřování poitik vyspěých států. Neze přitom ovšem opomíjet fakt, že každá spoečnost je díky socio-kuturním a historickým souvisostem specifická. Od zakrývání smrti Zhruba od šedesátých et 20. stoetí začai sociání vědci poukazovat na skutečnost, že smrt je v moderních západních spoečnostech zakrývána či dokonce tabuizována. Tabuizace se týkaa především obasti přirozené smrti, která bya v porovnání s předchozími obdobími více skrývána a o níž se na veřejnosti méně hovořio. Souviseo to s přesunem místa umírání z domovů do nemocnic i deegací pohřebních záežitostí na profesionáy pohřebních sužeb. Smrt samozřejmě ze života idí nezmizea, ba právě naopak. Dvě světové váky, v nichž zahynuo ohromné množství idí, patrně přispěy k násednému negování smrti, důraz by v moderních spoečnostech naopak zaměřován na rozvoj ékařské vědy, epší zdraví a deší život (Jupp and Gittings, 1999: ). Jedněmi z prvních a zároveň nejznámějších zastánců teze, že smrt je v moderních spoečnostech tabu, byi britský socioog G. Gorer (1955; 1967) a francouzský historik P. Ariès (1976, 2000). Gorer přirovnáva postoj ke smrti v britské spoečnosti pooviny 20. stoetí k postoji vůči sexu ve viktoriánské době a poukazova na fakt, že zatímco o sexu se ve spoečnosti začao otevřeně hovořit, téma smrti ho svým způsobem nahradio a stao se tabu. Spoečnost, která odmítá hovořit o smrti jako o běžné záežitosti všedního života týkající se každého jedince, se násedkem toho údajně stává posedou horo- FÓRUM sociání poitiky 6/

18 Stati, studie, úvahy a anaýzy rovými komiksy, váečnými fimy a pohromami (Gorer, 1955; 1967:xxv, 197). Podobně i významný německý socioog N. Eias upozorňova na bezprecedentní a neadekvátní přístup ke smrti v moderních spoečnostech: Dosud nikdy v dějinách idstva nebyi umírající tak sterině odsouváni do zákuisí spoečenského života, mimo zraky živých; dosud nikdy nebyy idské mrtvoy expedovány z úmrtního ože do hrobu tak hygienicky, bez zápachu a s takovou technickou dokonaostí. (Eias, 1998:23). Diskurs o smrti, hrobech a souvisejících okonostech pode Eiase podéha striktní a doposud nevídané sociání cenzuře. 3 Marginaizace probematiky smrti bya umocněna paraením zvýšeným zájmem o mádí a osobnostní rozvoj, někdy označovaným jako kut mádí. Mádí začao být (a dodnes je) ve vyspěých spoečnostech oceňováno více než stáří a zkušenosti, které jsou často spojovány spíše s negativními rysy, stagnací či přímo úpadkem (Sokačová, 2005; Vidovićová and Sedáková, 2007). Daší důežité diskuse o smrti vyšy z ékařského prostředí a byy věnovány podmínkám při procesu umírání. Americký socioog D. Sudnow popsa dobovou nemocniční praxi zacházení s umírajícími i pozůstaými a poukáza na sociání nerovnosti ovivňující dostupnost a kvaitu ékařské péče a systematické znevýhodnění nízkopříjmových osob, především staršího věku, v této obasti (Sudnow, 1967). Nepominutenou osobou výrazně ovivnivší ceospoečenskou diskusi o probematice smrti a umírání bya E. Küber-Ross, americká ékařka a psychiatrička švýcarského původu. Ta se začaa koncem šedesátých et 20. stoetí zabývat potřebami nevyéčiteně nemocných a umírajících pacientů v amerických nemocnicích (Küber- Ross, 1993). Upozornia na disproporci mezi zaměřením na fyzickou stránku umírajících, v nemocnicích dobře zajištěnou, a opomíjenou stránkou psychickou, které se nemocniční personá (a zejména ékaři) ke škodě pacientů věnova jen minimáně. Kritizovaa příišnou medikaizaci 4 smrti prováděnou na úkor více potřebného zaměření se na emocionání a duševní potřeby umírajících. Rovněž popsaa dodnes užívanou ideáně-typickou kasifikaci pěti stadií umírání, kterými umírající čověk zpravida prochází. 5 Probematice důstojného umírání tak začaa být v západních spoečnostech věnována větší pozornost a řeši se koncept tzv. dobré smrti (good death) (Howarth, 2007: ; Keehear, 2007b:87-104; Küber-Ross, 1993; Seae, 2003; Sudnow, 1967). Jako reakce na kritizovaný ékařský přístup (nadměrná medikaizace, byrokratizace a technická orientace éčby) vzniko tzv. hospicové hnutí a koncept paiativní (útěšné) medicíny. Zakadatekou moderního hospicového hnutí bya Angičanka C. Saunders a jeho havní myšenkou byo právě vytvoření podmínek pro dobrou či důstojnou smrt v praxi, proto by roku 1967 v Londýně zaožen první moderní hospic St. Christopher's. Cíem hospicového hnutí přitom není vyéčit nemocného, ae náežitě o něj pečovat i v případě, že již není naděje na jeho vyéčení. Péče pak spočívá především v tišení boesti a snaze zajistit nejen fyzickou stránku čověka, ae též se mu věnovat tak, aby byy napněny jeho sociání a psychické potřeby (viz Haškovcová, 2000; Svatošová, 1995). Násedkem tohoto vývoje byy teorie o tabuizaci smrti v moderních spoečnostech korigovány. Už proto, že na přeomu miénia se o smrti v západních spoečnostech hovořio nepochybně otevřeněji než v etech padesátých. Výrazně přibyo nejen odborné iteratury pojednávající o smrti z různých perspektiv, ae i popuarizační iteratury určené umírajícím, idem doprovázejícím umírající i pozůstaým (viz bibiografii Southardm, 1991). Někteří autoři (R. Bauner, R. G. Dumont, D. C. Foss) osabovai teorii o tabuizaci smrti poukazem na sociání a geografickou determinaci skrývání smrti a kadi důraz na individuání, nikoi koektivní aspekt popírání smrti (Přidaová, 1998). Na ně naváza britský socioog T. Water, který upozorni na skutečnost, že míra tabuizace se měnia s časem i pode místa, přičemž se od šedesátých do devadesátých et 20. stoetí tento přístup v západních spoečnostech značně proměni (Water, 1991). Water soudi, že smrt se po druhé světové váce nestaa ani tak jevem zakázaným či tabuizovaným, jako spíše skrytým (v důsedku sociodemografických změn, hospitaizací umírajících i snížením míry úmrtnosti). Identifikova přitom dvě profesní skupiny, kterých se vytěsňování smrti týkao nejvíce - ékařský personá a pracovníky médií. To jsou ovšem skupiny, které výrazně ovivňují smýšení ceé spoečnosti (Water, 1991). A byi to ostatně právě přísušníci těchto dvou skupin, kteří poséze přispěi k detabuizaci smrti. Koncem 20. stoetí se tak v západních spoečnostech začao o smrti, a to i té přirozené, opět hovořit jak ve vědeckých kruzích sociáních věd, tak i mezi běžnou popuací, které bya rovněž určena řada popuarizačních knih o smrti, umírání a truchení. Umírání a smrt přestay být spoečensky tabuizovanými tématy, přičemž někteří autoři dokonce na přeomu tisícietí hovořii o návratu, obnovení či renesanci smrti v Evropě a Severní Americe (Árnason and Hafsteinsson, 2003; Nassehi et a., 2002; Water, 1994). Smrt a umírání se opět stávají běžnou záežitostí života, o které ze veřejně hovořit. Změny v organizaci smrti a zacházení s ní, které proběhy během 20. stoetí, však již zvrátit neze. Většina Západoevropanů tak v současnosti umírá v nemocnicích či pečovateských zařízeních, nikoi doma v kruhu rodiny (Kavach et a., 2004). Péče o umírající se však zepšia a personá se snaží více věnovat také jiné než jen fyzické stránce čověka. Zdravotní sužby jsou hojně dopňovány neméně důežitými sužbami sociáními. V řadě západních zemí vzniky dobročinné organizace pečující o umírající a rovněž takové, které se snaží pomoci pozůstaým a nahrazují tak dřívější roi širší rodiny a sousedů. 6 Umírání a péče o umírající Nosný teoretický koncept historických proměn přístupu ke smrti v evropských spoečnostech rozišuje na zákadě odišných těesných a sociáních kontextů i ústředních autorit tři různé přístupy ke smrti - tradiční, moderní a neo-moderní (neomodern) (Water, 1994:47-65). 7 Water tímto schématem rozvíjí starší teorii Arièsovu (2000). Pro tradiční spoečnosti byo charakteristické, že smrt přicházea často a většinou bya rychá. Umírao se na infekční nemoci, které mohy zasáhnout kohokoiv kdykoiv a měy rychý průběh, napříkad mor. Prodoužené umírání, kdy čověk díky včasné diagnostice a ékařské péči moh umírat i někoik et, se prakticky nevyskytovao. Umírající by součástí komunity, která ho při umírání doprovázea, a autoritu nad smrtí měo náboženství. Upatňovao se jednak prostřednictvím představ a věr o posmrtném životě, jednak praktikováním rituáů, které se vázay k umírání, pohřbívání i truchení. Moderní smrt bya typická pro většinu evropských spoečností 20. stoetí, kdy již byy havní infekční nemoci vymýceny nebo se stay éčitenými a většina idí umíraa ve stáří. Pouze menšina umíraa před dosažením stáří a havní obávanou nemocí se staa rakovina. Diagnóza rakoviny bya často před pacienty skrývána, takže nevěděi, že umírají. Smrt bya upozaděna, veřejné a soukromé striktně odděováno a havní kontrou i autoritu nad smrtí získaa ékařská věda. Od konce 20. stoetí ze pode Watera označovat přístup ke smrti v západních spoečnostech za neo-moderní, typická je pro něj oddáená smrt a trajektorie vemi prodouženého vědomého umírání na douhodobé smrtené nemoci, které medicína nedokáže éčit (HIV, některé druhy rakoviny). Diagnóza rakoviny nebo jiných život ohrožujících nemocí je pacientům sděována. Význam smrti je naézán prostřednictvím rozičných soukromých vztahů a dobrovoných sdružení (ve Veké Británii je rozvinutá sí organizací pro pomoc pozůstaým, ae i osobám, jejichž bízcí umírají, atd.). Privátní se stává veřejným, emoce související se smrtí mohou být veřejně projevovány. Současně je upatňována snaha vyzdvihovat individuání přístup, každý čověk tak může sám nejépe vědět, jaký přístup ke smrti jemu samému vyhovuje, ustupuje se od stanovení určitých obecně patných pravide. Havní autoritou je každý sám za sebe, důraz je kaden na já (sef). Tento nejnovější přístup má však i svoji stinnou stránku, na kterou Water upozorňuje, a tou je vysoká míra subjektivity a absence zastřešující vnější autority. V zásadě může existovat díky současně přežívajícímu modernímu konceptu s ékařskou péčí a autoritou, na kterou se ze v nezbytných případech obrátit (Water, 1994). 16 FÓRUM sociání poitiky 6/2011

19 Stati, studie, úvahy a anaýzy Ohromné ékařské pokroky posedních desetietí umožniy zachránit životy mnoha idí, kteří by dříve neměi na přežití šanci. Zároveň však přináší nové etické otázky související s nákadností éčby a udržováním idského života za každou cenu. Z toho důvodu se proměňují i definice smrti, aby épe odpovíday současné praxi a byo možné je využít i při řešení etických otázek spojených s umíráním. Starší, v západních spoečnostech běžně užívaná definice, vymezovaa smrt jako zastavení dýchání a srdeční činnosti. S rozvojem medicíny však musea být rozšířena, protože prosté vitání činnosti (včetně fungování pic a srdce) ze dnes za určitých podmínek udržovat téměř donekonečna (Cadwe and Freeman, 2009:24). Pro stanovení smrti se tak nově připojio hedisko funkce mozku, přičemž smrtí mozku se rozumí nevratné změny vyšších mozkových funkcí a kapacit. Sociání vědci však poukazují na skutečnost, že ékařské definice smrti jsou omezené a ignorují sociání, historické a kuturní porozumění smrti (Keehear, 2008; Sudnow, 1967; Cadwe and Freeman, 2009). Pode Sudnowa ze rozišit čtyři typy smrti: 1. sociání, 2. psychoogickou, 3. bioogickou a 4. fyzioogickou. Sociání smrtí označova ztrátu sociáních kontaktů, která může předcházet smrt fyzioogickou, např. v důsedku douhodobé hospitaizace, fyzických či mentáních nemocí či degenerativních procesů. Psychoogickou smrtí rozumě ztrátu aspektů individuání osobnosti umírajícího, způsobenou např. mechanickým zraněním mozku nebo mozkovou mrtvicí (osobnost jedince je trvae proměněná nebo jedinec setrvává ve vegetativním stavu). Bioogická smrt je smrt, při které organismus jako idská jednotka přestává existovat. Napříkad po těžkém srdečním záchvatu, který způsobí sehání srdce, avšak daší vitání těesné funkce zůstanou zachovány a jsou za pomoci ékařské vědy uměe udržovány při životě. Fyzioogická smrt pak označuje stav, kdy dojde k ukončení všech vitáních funkcí organismu (Cadwe and Freeman 2009). Právě časová prodeva mezi smrtí sociání, často v moderních spoečnostech předcházející smrt fyzioogickou, bya a je vnímána negativně. Ke zvýšení kvaity života jedince v jeho posedních životních stadiích pozitivně přispívá zachování sociáních kontaktů, samozřejmě v míře přiměřené zdravotnímu stavu. V této perspektivě je tedy sociání obast neméně důežitá než obast zdravotní. Proto by se v obasti péče o umírající, douhodobě nesoběstačné a nemocné osoby měy zdravotní a sociání sužby vzájemně dopňovat. Zatímco ty první jsou ovšem dnes téměř výhradně poskytovány profesionáy, ty druhé mohou být poskytovány i neprofesionáy a mohou existovat jak na formání, tak na neformání bázi. Současné sociání poitiky by tedy měy zohedňovat existenci obou sožek a oceňovat nejen formání, ae i neformání sociání sužby, bez kterých není možné a trvae udržitené fungování sociáních systémů ani v těch nejbohatších státech zajistit (Victor, 2005: ; Keehear, 2007a; Rumbod, 2006; Loyd 2004; Corden and Hirst, 2011). Produžování života se v zásadě rovná produžování umírání, i když o první skutečnosti se muví výrazně častěji. Důvodem není pouze pozitivnější vyznění daného obratu, ae i fakt, že i přes pokroky v medicíně nejsou ékaři, ani nikdo jiný, ve většině případů s dostatečným předstihem schopni přesně predikovat smrt. 8 Až zpětně ze většinou stanovit, že nároky na zdravotní a sociání péči byy v posedních měsících života jedince výrazně vyšší v porovnání s běžným průměrem. V obasti zdravotní musí být v souvisosti s terminání péčí řešeny důežité etické otázky - např. ryché stanovení smrti pro účey odebrání orgánů vhodných pro transpantaci, rozhodování o daší éčbě či jejím ukončení, resuscitaci, udržování vitáních funkcí čověka, možnosti euthanasie atd. (viz např. Sutherand and Morgan, 2000; Pockett et a., 2010; Cadwe and Freeman, 2009; Dickenson et a., 2000: ). Jejich zodpovězení a reaizace přísušných rozhodnutí ovšem často přináší důsedky v obasti sociání, kterou je pro umírající rovněž nezbytné zajistit. Zváš dnes, kdy je ve vyspěých zemích refektována snaha o zachování vysoké kvaity života až do jeho úpného konce. Posední zjištění týkající se směřování péče o nesoběstačné, douhodobě nemocné a umírající osoby revidují doposud zastávaný mode autonomie jedince a upozorňují na jeho zjevné imity. Namísto toho zdůrazňují ústřední význam takových principů, jako je vzájemnost, soucitnost, podporující prostředí a komunita. Feministicky aděná etika odsuzuje neadekvátnost zákadních charakteristik současných veřejných poitik zaožených na mravním rámci nezávisosti a autonomie (Loyd, 2004). Kvůi příišnému zaujetí individuáními právy jedince současné poitiky přehíží sociání kontext a vzájemnost mezi jedinci. Tento nedostatek se pak projevuje právě v případě vemi starých a umírajících osob, které se bez pomoci druhých neobejdou. Pro adekvátní zajištění péče o ně je tedy nezbytné, aby veřejné poitiky tento fakt zohedňovay a nezakrývay. Podobně je nově zdůrazňována potřeba začenit do poitik princip soucitnosti (Keehear, 2007a). Doposud bya zohedňována především potřeba zdraví, které byo definováno primárně jako nepřítomnost nemoci. Smrt pak bya ékařskou vědou vnímána v zásadě negativně, jako sehání. Nově je snahou začenit do poitik i smrt, nemoc a nesoběstačnost tak, aniž by byy posiovány negativní postoje k nim. Dokonce i Světová zdravotnická organizace (WHO) dnes již nevnímá zdraví pouze jako absenci nemoci, ae pozitivněji jako pocit duševní pohody/zdraví (we-being) spojený s důežitými skutečnostmi zepšujícími zdraví, jako je bezpečné, podporující a zúčastněné okoí (2007a:77). A. Keahear jde ve svých doporučeních ještě dá a namísto staršího modeu tzv. zdravých měst prosazuje mode tzv. soucitných měst (compassionate city), zahrnujících i zkušenosti smrti a ztráty, aniž by je stigmatizovay. I tyto zkušenosti by se měy stát součástí komunitních programů podporujících duševní pohodu (we-being). Soucitné sociání poitiky by neměy přehížet vzájemnou závisost jedinců, ae naopak ji v rámci komunit podporovat a oceňovat. Právě díky tomuto přístupu by měo být vytvořeno prostředí, ve kterém může být přirozeně pečováno o nesoběstačné a umírající tak, aby by jejich život v rámci možností co nejkvaitnější. Potřeba neformání péče a pomoci v rámci komunit je přitom kíčová, bez ní by nebyo možné adekvátní sociání péči pro všechny potřebné zajistit (Keehear, 2007a; Rumbod, 2006). Český případ V českém prostředí bya smrt, zejména ta přirozená, od pooviny 20. stoetí rovněž marginaizovaným až tabuizovaným tématem. Medicína, podobně jako na Západě, jiné než fyzické potřeby umírajících neřešia a snažia se především o zachování života. Během komunistického režimu byy vyzdvihovány úspěchy veřejné zdravotní péče. A to i přesto, že pokuhávaa za západním standardem. Tento fakt jasně dokádá samotné srovnání střední déky života. Zatímco v západní Evropě naděje dožití od šedesátých et 20. stoetí stáe rosta, v zemích východního boku spíše stagnovaa nebo dokonce kesaa (Vain and Mesé, 2004). Na Západě se totiž poměrně úspěšně dařio snižovat úmrtnost na nemoci oběhové soustavy (tzv. kardiovaskuární revouce). Na Východě oproti tomu proběha kardiovaskuární revouce až se zpožděním. V České repubice se začaa střední déka života po někoik desítek et trvajícím období stagnace výrazněji zvedat až po pádu komunistického režimu a od té doby stáe roste. 9 Dokonce i gerontoogická iteratura přitom téma smrti opomíjea. Napříkad V. Pacovský a H. Heřmanová mu ve své jinak úspěšné práci věnovai pouhé dvě strany a na daších dvou stranách řešii probematiku eutanazie (Pacovský and Heřmanová, 1981: ). Výjimečnou autorkou bya H. Haškovcová, která o probematice smrti psaa již v sedmdesátých etech, přičemž se snažia uchopit i její sociání rozměr (Haškovcová, 1975). Komunistický režim shodou okoností spíše než umírání řeši jiný aspekt smrti, a tím byy pohřební obřady. Již od padesátých et usiova o jejich zjednodušení a eiminaci vivu církví v záežitostech pořádání pohřbů. Nově vytvořená a shora záměrně prosazovaná sekuární varianta obřadu měa nahradit obřad náboženský, což se během čtyřiceti et poměrně úspěšně podařio, zváš v některých regionech (viz Nešporová, 2007; 2009). Tyto snahy bohuže nevedy ke zkvaitnění zacházení se smrtí v české spoečnosti, možná právě naopak. FÓRUM sociání poitiky 6/

20 Stati, studie, úvahy a anaýzy Důstojné umírání nebyo během komunistické vády vnímáno jako důežité téma veřejných poitik, a myšenky moderního hospicového hnutí proto našy v České repubice odezvu a upatnění až se značným zpožděním, v devadesátých etech 20. stoetí. Téma smrti a péče o umírající je tedy v současné české sociání poitice nové 10 a teprve pozvona se konstituuje, částečně v návaznosti na zahraniční trendy a direktivy stanovené z EU. V gesci Ministerstva práce a sociáních věcí ČR by probematika smrti, umírání a douhodobé péče měa být řešena především v souvisosti s Radou vády pro seniory a stárnutí popuace. Promítnout by se měa do Národního programu přípravy na stárnutí, který by naposed schváen pro roky Tento program by však vytvořen stáe v zajetí přístupu negování smrti a řeší především širší koncept kvaity života zaměřený na zdravé (aktivní stárnutí, zdraví a zdravé stárnutí), přičemž téma umírání a smrti prakticky opomíjí. Zabývá se však potřebou zdravotních a sociáních sužeb douhodobé péče o starší osoby, přičemž apeuje na nezbytnost transformace éčeben pro douhodobě nemocné a domovů pro seniory. Jako potřebné je dáe v této obasti vnímáno poskytování ambuantních sužeb a pečovateských sužeb v domácnostech jednotivých občanů. Sužby by přitom měy být ideáně zajiš ovány na komunitním principu (viz Váková et a., 2010). Nedostatečnou pozornost věnovanou smrti se nově snaží dopnit i pracovní skupina vytvořená ve spojitosti s Ministerstvem pro místní rozvoj, které mimo jiné spravuje obast pohřebnictví. Zaměřuje se přitom na důsedky smrti a věnuje se tak daší doposud opomíjené obasti - péči o pozůstaé. Nejnověji se snaží o systematizaci poradenství pro pozůstaé, a to prostřednictvím vytvoření standardů v poradenství pro pozůstaé a zavedením centráních kvaifikačních zkoušek pro aické průvodce pro pozůstaé a profesionání terapeuty pozůstaých (Štapenková et a., 2010). Péči o umírající a pozůstaé se přitom jako havní činnosti doposud v ČR věnuje někoik nestátních organizací občanské spoečnosti hásících se k myšence moderního hospicového hnutí. 11 Jejich cíová skupina je ovšem značně úzká, jedná se především o kienty hospiců. Potřeba širšího záběru je tedy naprosto zřejmá. Bude-i i nadáe smrt opomíjeným tématem veřejných poitik, neze brzké změny očekávat. Závěr Smrt a umírání se ve 20. stoetí stay skutečnostmi ceospoečensky zakrývanými. Místo smrti se přesunuo z domovů do nemocnic a havní autoritu nad smrtí získaa ékařská věda. Její zájem však směřova především k zachování zdraví a života, proto smrt spíše negovaa, nebo de facto svědčia o medicínském neúspěchu. Obecné skrývání smrti se samozřejmě promíto i do obasti veřejných poitik, které se daným tématem prakticky nezabývay. Změny nastay nejprve v západních spoečnostech v souvisosti s nenapňovanými potřebami umírajících a myšenkami hospicové a paiativní péče zaměřenými nikoiv na éčbu termináně nemocných, ae na zachování co nejvyšší kvaity života až do jeho konce a na důstojné umírání. V České repubice našy tyto myšenky odezvu až po pádu komunistického režimu, i když téma smrti zde stáe není považováno za důežité a sociání poitiky se mu systematicky doposud nevěnovay. Snad se v souvisosti s přípravou nového Národního programu na stárnutí podaří i toto téma začenit do veřejných poitik tak, aby kvaita života občanů bya pokud možno udržena na co nejvyšší úrovni i v jeho posedních stadiích. Bude přitom patrně nezbytné revidovat doposud protěžované principy autonomie a individuaismu ve prospěch revitaizace hodnot zaožených na důežitosti komunity, vzájemnosti a soucitnosti. Navazovat bychom přitom měi na to máo, co již byo v péči o umírající a pozůstaé vytvořeno, nebo se právě utváří. Spoupráce někoika ministerských resortů přitom bude nevyhnutená, nestačí, aby si jasně rozděiy sféry zájmu. Za účeem náežitého dopňování je totiž nezbytné aespoň rámcově koordinovat působení partnerských resortů. To může být reaizováno bu prostřednictvím samostatné pracovní meziresortní skupiny, nebo jejím začeněním do aktivit koem Národního programu na stárnutí. Bude nezbytné zapojit ministerstvo zdravotnictví, které v souvisosti s éčbou a péčí o umírající (případně i pozůstaé) musí řešit řadu probémů. Aktuáně se jeví jako významný samotný přístup k umírajícím, reaizace paiativní medicíny, podpora terénních zdravotních sužeb, ae i probematika eutanazie a tzv. iving wis. Ministerstvo práce a sociáních věcí je druhým kíčovým resortem, v zásadě řeší sociání a pracovní obast umírajících, ae nejen to, zabývá se i podporou formáních i neformáních pečovateů o douhodobě nemocné a umírající a neměo by opomíjet ani péči o pozůstaé, kterou nyní řeší aespoň prostřednictvím garance poskytnutí pracovního vona. Ministerstvo pro místní rozvoj se zhostio obasti pohřbívání, zde by byo vhodné přehodnotit napříkad účenost zákona zakazujícího rekamu a uvedení cen pohřebních sužeb. Nově se dáe snaží rozšířit svoji působnost i na pozůstaé, což je ogické vzhedem k tomu, že pohřbívání zajiš ují především oni. Ovšem právě zde by bya více než vhodná užší spoupráce s Ministerstvem práce a sociáních věcí. Posední institucí, která by měa být do programu zapojena, je ministerstvo škoství. Začenit opomíjená témata smrti, péče o douhodobě nemocné a umírající i probematiku stáří či náhé ztráty bízkého do výuky již na zákadním stupni ško by byo více než vhodné. V ideáním případě by se totiž pro zkvaitnění odchodu ze života a prosazení důstojného umírání do praxe neměy upatňovat jen shora apikované poitiky, nezbytná je i iniciativa působící zdoa. Tu ze podpořit u dětí vzděáním, u dospěých pak prostřednictvím médií i podporou nestátního neziskového sektoru a okáních spoečenství. Bez vzájemné meziidské pomoci odvíjející se a již na rodinném, sousedském či komunitním zákadě je všestranná péče o douhodobě nesoběstačné a umírající, ae podobně i o pozůstaé, prakticky nereaizovatenou záežitostí. Neformání sféra pomoci by proto měa být ceospoečensky pozitivně vnímána a oceňována. Smrt by měa být přirozeně začeněna do běžného života, nikoiv vytěsňována a opomíjena. Jedině tak ze ve spoečnosti úspěšně budovat mechanismy, jak se s ní vyrovnat. 1 Studie je výstupem grantového projektu Sociání dopady individuaizace smrti v současné české spoečnosti (GA ČR č. P404/11/P725), za jehož podporu autorka děkuje. 2 Jedná se o tzv. demographic burden hypothesis, upozorňující na zatížení státních ekonomik vinou výrazného nárůstu zastoupení seniorů v popuaci (Harper, 2006). Na přeomu druhého a třetího tisícietí byi idé starší 65 et zastoupeni v evropských popuacích % (14 % v ČR) (Harper, 2006:4); v roce 2050 by mě jejich podí pode odhadů Organizace spojených národů činit zhruba 27 % (United Nations, 2009:12). 3 Eias psa o aktuání situaci, přičemž kniha vyša poprvé v roce Medikaizací je označováno nadměrné podávání éků namísto jiné péče, kterou má nahradit. 5 Tato kasifikace se staa zákadem přístupu nemocničního personáu i pracovníků hospiců k umírajícím v západních spoečnostech, i když dnes je její obecná patnost zpochybňována a je kaden důraz na individuání rozdíy a odišné potřeby různých osob (Howarth, 2007:145; Hart et a., 1998). 6 Napříkad ve Veké Británii je největší organizací pečující o pozůstaé Cruse Bareavement Care, kterou zaožia M. Torrie již v roce Water záměrně užívá termín neo-moderní k označení současné spoečnosti, běžně socioogy nazývané pozdně moderní či postmoderní. Chce tím poukázat na navracení se ke starším tradicím. Ekvivaentní termín by pode jeho přesvědčení moh znít neo-tradiční (Water, 1994). 8 Zejména u seniorů a osob využívajících douhodobou péči je těžké odhadnout příchod smrti, prakticky mezi nimi neze spoehivě určit ty, kteří zemřou do pů roku, což přináší probémy napříkad v identifikaci osob vhodných pro poskytování paiativní péče, která se proto omezuje především na pacienty s rakovinou (Keehear, 2007b). 9 V roce 1989 činia naděje dožití při narození v ČR pro ženy 75,4 et a pro muže 68,1. V roce 2009 to byo již 80,1 et pro ženy a 74,2 pro muže (ČSÚ; přístup ). 10 S výjimkou obasti finančního zajištění pozůstaých, která bya ve státní sféře řešena od dob první repubiky, ponejvíce prostřednictvím vdovských a sirotčích důchodů. 11 Většina z nich je sdružena v Asociaci poskytovateů hospicové paiativní péče, o. s. Literatura: Ariès, P. Dějiny smrti I., II. Praha: Argo, Ariès, P. Western Attitudes toward Death: From Midde Ages to the Present. Batimore and London: The Johns Hopkins University Press, Árnason, A. - Hafsteinsson S. B. The Reviva of Death: Expression, Expertise and Governmentaity. British Journa of Socioogy, 2003, 54, s Cadwe, Ch. D. Freeman, S. J. End-of-Life Decision Making: A Sippery Sope. Journa of Professio- 18 FÓRUM sociání poitiky 6/2011