INFORMACE. Legislativní v voj v památkové péãi po roce 1989

Transkript

1 INFORMACE Legislativní v voj v památkové péãi po roce 1989 Michal NOVOTN Památkov zákon pfiedstavuje stûïejní právní pfiedpis upravující péãi o památky. V âeské republice stále platí zákon ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, ve znûní pozdûj ích novel. PfiestoÏe památková legislativa zdaleka nekonãí památkov m zákonem, je právû tento pfiedpis základem pro obor památkové péãe. Lze na nûj pohlíïet nejen jako na technick pfiedpis vymezující pravomoc a pûsobnost jednotliv ch orgánû, ale také jako na hodnotov dokument, kter naznaãuje v znam, jak spoleãnost památkám a památkové péãi pfiikládá. Památkov zákon (jako kaïd zákon, je-li pfiipravován v demokratick ch podmínkách) je v sledkem urãitého spoleãenského konsenzu. Proto jsou odborné diskuse vedené bûhem zpracovávání zákonû o památkové péãi cenn m zdrojem informací o tom, jak m zpûsobem památková péãe o svém poslání uvaïuje, jaké problémy a témata pokládá za dûleïité a jaká fie- ení nabízí. Legislativní vymezení by mûlo b t nepochybnû pfiedpokladem efektivní péãe o památky. Památkov zákon by mûl zaruãit úãinnost památkové péãe, nelze v ak samozfiejmû spoléhat pouze na nûj. Pfies nespornou dûleïitost legislativy pro bûïnou praxi nechci její v znam jednostrannû pfiecenit. Jsou tu dal í dûleïité faktory, napfiíklad kvalitní vzdûlání pracovníkû památkové péãe nebo dostateãné finanãní zabezpeãení, které úãinnost památkové péãe ovlivàují. Uspokojivé naplnûní tûchto podmínek pfiedpokládá ov em urãitou míru angaïovanosti pfiíslu n ch míst. Porevoluãní radikalismus Kritika systému Politické zmûny zpûsobené listopadovou revolucí s sebou pfiinesly dlouho potlaãovanou moïnost otevfienû vyjadfiovat názory na vûci vefiejné. V oblasti památkové péãe vyvolala nová situace ostrou kritiku vûãi soudobému stavu péãe o památkov fond. Viditeln m v razem nespokojenosti byly rezoluce Ïalující normalizaãní reïim z devastace nemovitého fondu na ich památek. 1 Pfii hledání, kdo nebo co zapfiíãinilo tento stav, byla památkáfii za hlavního viníka oznaãena ãinnost národních v borû. Od roku 1952 jim v slovnû náleïel v kon státní památkové péãe, v praxi ji v ak témûfi nevykonávaly. Spoleãnû s kritikou zaznívaly v jednotliv ch prohlá eních poïadavky na legislativní zmûny, které by tento nevyhovující stav napravily. 2 Pracovníci vrcholné odborné památkové instituce, Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody, se k nov m podmínkám vefiejnû vyjádfiili v lednu 1990 v provolání nazvaném Jak dál v památkové péãi. Stfiedem ve keré kritiky byla ãinnost národních v borû podléhajících politick m tlakûm a bylo navrhováno v pfiechodném období do svobodn ch voleb delegovat rozhodovací pravomoci na odborné organizace památkové péãe a národním v borûm ponechat podíl na rozhodování jen v odvolacích pfiípadech. Z toho dûvodu mûl b t zru en nevyhovující zákon ã. 20/1987 Sb., aby souãasnû s pfiípravou nového bylo umoïnûno celkovû pfiebudovat organizaãní strukturu státní památkové péãe, vãetnû redistribuce pravomocí. 3 Do schválení nového zákona mûl b t potfiebám památkové péãe k dispozici novelizovan zákon soudob. Ve dnech bfiezna 1990 se konalo na zámku v RoztûÏi pro dal í v voj v znamné setkání zástupcû odborn ch organizací státní památkové péãe. 4 Na základû konsenzu dosaïeného na jednání byl zpracován návrh novely zákona o státní památkové péãi a pfiímo v paragrafovaném znûní pfiedloïen 4. dubna ministerstvu kultury. 5 Ostatnû jiï 23. února pfiedloïila koordinaãní odborná skupina pracovníkû památkové péãe ministerstvu kultury návrh novely zákona rovnûï s po- Ïadavkem na pfievedení správní pravomoci na památkové ústavy. Názory úãastníkû setkání se ve sledovan ch otázkách prakticky shodovaly s v e zmínûn m provoláním Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody. PoÏadovaly, aby v kon státní správy na úseku státní památkové péãe byl pfienesen z národních v borû na úfiady památkové péãe, jejichï funkce a úkoly budou plnit dosavadní odborné organizace státní památkové péãe. 6 Je tû pfiedtím, v únoru, se v ak neoprávnûn m útokûm na nûkteré funkcionáfie národních v borû v oblasti památkové péãe 7 bránili signatáfii PobûÏovické iniciativy. Patfiili k nim pracovníci národních v borû a architekti Státního ústavu pro rekonstrukci památkov ch mûst a objektû, ktefií sice také odsoudili nedostateãnû upravenou souãinnost odborné a správní sloïky památkové péãe, odmítli v ak oznaãit za viníka národní v bory. Hlavní chybou podle nich byl fakt, Ïe odborní pracovníci krajsk ch stfiedisek památkové péãe a ochrany pfiírody nemají Ïádnou osobní zodpovûdnost za svá rozhodnutí 8 a s oãekávanou decentralizací státní správy poïadovali naopak zv ení pravomoci správy mûst, obcí a okresû. Nutnost legislativních zmûn (doãasná novelizace a následné zru ení stávajícího památkového zákona) se jevila samozfiejmou i jim, souãasnû se v ak bránili organizaãním zmûnám do doby zpracování a pfiijetí nového zákona. Jako fie ení navrhli zfiízení instituce okresních nebo mûstsk ch konzervátorû, ktefií by byli spolu se stavebním úfiadem osobnû zodpovûdní za dodrïení postupu urãeného zákonem pro opravu nebo rekonstrukci památky. 9 První návrh novely zákona o státní památkové péãi Nakonec se koncepce památkov ch úfiadû prosadila do novely, kterou v záfií 1990 rozeslalo ministerstvo kultury k pfiipomínkovému fiízení vzhledem k naléhavosti jiï pfiímo v paragrafovaném znûní. Jejím hlavním úkolem bylo posílení odborn ch pfiístupû, spoãívající pfiedev ím v poïadovaném pfienesení v konu státní správy na úseku památkové péãe na památkové úfiady. DÛvodová zpráva zopakovala jiï pfiednesené názory, Ïe v prûbûhu posledních 40 let se naprosto neosvûdãilo pfienesení v konu státní památkové péãe z dfiívûj ího památkového úfiadu na krajské národní v bory. 10 Argumentovalo se nedostateãnou kvalifikací pracovníkû národních v borû a zbyteãnou administrativou. Návrh organizace památkové péãe vycházel z jiï dfiíve pfiedloïen ch úvah. 11 Kromû ministerstva kultury jako ústfiedního orgánu se poãítalo s novû zfiízen mi oblastními úfiady s právní subjektivitou jako s úfiady prvního stupnû (vytvofieny mûly b t z krajsk ch stfiedisek) a s âesk m úfiadem památkové péãe jako úfiadem druhého stupnû (ustaven m ze Státního ústavu památkové péãe), kter by oblastní úfiady fiídil. Pro národní kulturní památky by byl úfiadem prvního stupnû âesk úfiad památkové péãe, ministerstvo kultury by rozhodovalo ve druhém stupni. Omezení nadbyteãné byrokracie chtûla novela fie it men ím poãtem správních fiízení podle správního fiádu. 1 Napfiíklad PamûÈ kultury; Provolání k ochranû kulturního dûdictví; Jak dál v památkové péãi; staè O stavu na eho kulturního dûdictví, aneb Pláã koruny ãeské. 2 JiÏ první manifesty a prohlá ení, vydávaná v prosinci 1989 jednotliv mi odborn mi pracovi ti podílejícími se na ochranû kulturního dûdictví, konstatovala nedostateãnost zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi. Josef TULC: Státní ústav památkové péãe a péãe o památky v âr, in: Bulletin VIII, Státní ústav památkové péãe, Praha 1992, s Jak dál v památkové péãi, in: Památky a pfiíroda 15, 1990, s Úãastníky zasedání byli zástupci centrálních a krajsk ch odborn ch organizací státní památkové péãe, Asociace restaurátorû, Iniciativy nezávisl ch restaurátorû, zástupci ministerstva kultury, ministerstva vnitra, ministerstva Ïivotního prostfiedí, ministerstva v stavby a stavebnictví. Archiv Ivo Hlobila, Závûry Aktivu odborn ch pracovníkû památkové péãe âr, nedatováno. 5 Jaroslav SVATO : Pfiíspûvek na semináfii k legislativû oborû a organizací peãujících o hmotnou ãást kulturního dûdictví, in: Bulletin VII, Státní ústav památkové péãe, Praha 1991, s TamtéÏ. 7 Nutn m pfiedpokladem je precizní formulace památkového a pfiedev ím stavebního zákona. Za pozornost stojí poïadavek, aby pfii stavebním fiízení bylo nutno prokazovat, Ïe objekt nemá památkov charakter. Archiv Ivo Hlobila, Memorandum PobûÏovické iniciativy památková péãe, Praha , nestránkováno. 8 TamtéÏ. 9 TamtéÏ. 10 Archiv Ivo Hlobila, Návrh novely zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, dopis ministerstva kultury Ústavu teorie a dûjin umûní ze , dûvodová zpráva, obecná ãást, s Archiv Ivo Hlobila, Novela pfiedloïená ministerstvu kultury v únoru 1990, datována na jafie INFORMACE 245

2 V této dobû, 27. záfií, se konal semináfi k legislativû oborû a organizací peãujících o hmotnou ãást kulturního dûdictví, kde vystoupili zástupci památkové péãe, muzejnictví, archivnictví a za památkov odbor ministerstva kultury novû jmenovan Franti ek Skfiivánek. PfiestoÏe nebylo pochyb o potfiebû nové právní úpravy, v eobecnû povaïované za patnou, poukázal Skfiivánek na fakt, Ïe nikoli zákonná ustanovení, ale v klad a aplikace zákona nesou vinu na ruinizaci památek probíhající za platnosti zákonû neurãitû formulovan ch, které, chceme-li, mohly b t vykládány tak pfiísnû, Ïe tuto zhoubu nedovolovaly. 12 Poukázal tak na zásadní problém, kter m byla neznalost zákona ã. 20/1987 Sb. a jeho dodrïování. Ignoraci právních pfiedpisû zpûsobil mimo jiné i fakt, Ïe komentované vydání tohoto zákona nebylo pofiízeno a okresní úfiady nemají k dispozici dostateãné metodické pokyny, jak pozdûji pfiipomnûl Jifií Varhaník. 13 V rámci semináfie se je tû zvaïovala moïnost pojmout památkovou problematiku ir ím zpûsobem a zpracovat tzv. stfie ní zákon, ve kterém by se poskytl prostor oborûm podílejícím se na péãi o kulturní dûdictví. Stejn m tématem se zab valo i pfiedcházející setkání v kvûtnu 1990 (viz dále). Návrh kompromisní novely Jako moïn kompromis v otázce, komu svûfiit rozhodovací pravomoci, se ukazoval návrh, kter pfiijal ministr Milan Uhde v fiíjnu Dualismus odborné a správní sloïky mûl b t pfieklenut zfiízením funkce okresního konzervátora (s odborn m vysoko kolsk m vzdûláním) na okresním úfiadû, kter by zároveà stál v ãele okresní památkové komise, orgánu sloïeného z majitelû památek, zástupcû církví a regionálního ústavu, tedy z osob na ochranû památek rozliãn m zpûsobem zainteresovan ch. Správní sloïka reprezentovaná okresním úfiadem by se nemusela fiídit odborn m vyjádfiením odborného orgánu památkové péãe jen tehdy, byla-li by schopna svûj odli n názor s odborností vefiejnû obhájit. 15 V takov ch pfiípadech by musela provést písemn rozklad a postoupit jej okresní památkové komisi. To by poskytlo prostor pro debatu odbornou a zároveà vefiejnou. Ke konci roku 1990 byly podle autora návrhu, Ivo Hlobila, ance na pfiijetí takového návrhu vysoké, 16 poté se v ak situace na ministerstvu personálnû zmûnila a od dal ího projednávání tohoto kompromisního návrhu novely bylo nakonec upu tûno. Dne 6. bfiezna 1991 ministr Milan Uhde oznámil, Ïe novela nepro la v Legislativní radû a Ïe se zaãíná pracovat na novém zákonû. 17 Tím byla pûvodní my lenka zab vat se nejprve dílãí novelou a teprve pak komplexním zákonem opu tûna. Zru ení krajsk ch národních v borû Mezitím byly k 1. lednu 1991 zru eny krajské národní v bory. Rozdûlení pravomocí krajsk ch národních v borû mezi okresní úfiady a ministerstvo provedl zákon ã. 425/1990 Sb., o okresních úfiadech, úpravû jejich pûsobnosti a o nûkter ch dal ích opatfieních s tím souvisejících. Na ústfiední orgán pfie la pfieváïná ãást agendy, na kterou v ak nebyl personálnû pfiipraven, na úrovni okresních úfiadû zase chybûly kvalifikované kapacity pro plnûní úkolû na úseku památkové péãe. Ministerstvu kultury bylo jiï pfiedtím v Memorandu z 13. záfií 1990 vyt káno, Ïe se pfii schvalování tohoto zákona nezasadilo o zájmy památkové péãe a o zájmy organizací zab vajících se péãí o kulturní dûdictví. 18 Pfiijetí zákona znamenalo konec pfiedstavám o rychlém zfiízení památkov ch úfiadû se správní pravomocí. DÛleÏitá organizaãní zmûna provedená tímto zákonem se t kala pfievzetí zfiizovací funkce krajsk ch odborn ch stfiedisek památkové péãe ministerstvem kultury. Byl to první krok v postupné centralizaci tûchto odborn ch ústavû. Ministersk návrh zákona o památkové péãi Po dlouhou dobu pracovaly na zásadách nového památkového zákona dvû pracovní skupiny. První návrh vznikal pfiímo v odboru památkové péãe, muzeí a galerií ministerstva kultury, druh pfii Státním ústavu památkové péãe pod vedením historika umûní Mojmíra Horyny. Návrh zásad zcela nového zákona o památkové péãi, o nûmï informovalo prohlá ení ze 6. bfiezna 1991, pfiedloïilo ministerstvo kultury vedené ministrem Uhdem 23. záfií k vnûj ímu pfiipomínkovému fiízení. 19 Jeho vypracování bylo dílem památkáfiû, ktefií na ministerstvo pfii li na konci roku 1990 z praïského památkového ústavu: Dagmar Sedlákové, Vladimíra Razíma a Pavla Kroupy. Odpovûì na ostfie sledovanou otázku, jakou úlohu mají hrát památkové ústavy, sk tala zásada ã. 30, která pfiisuzovala regionálním památkov m ústavûm postavení orgánu památkové péãe, vykonávajícího státní správu vedle ministerstva kultury, okresních a obecních úfiadû. Autofii pfiedpokládali, Ïe obecní úfiady budou vydávat opatfiení v dohodû s regionálním památkov m ústavem nebo Státním ústavem památkové péãe 20 a nedojde-li k dohodû, vyïádají si pokyny okresního úfiadu. Podobnû okresní úfiad mûl vydávat opatfiení po dohodû s regionálním ãi Státním ústavem památkové péãe, a pokud by nedo lo k dohodû, mûl si vyïádat pokyny ministerstva kultury, které by tak soustfieìovalo rozsáhlé pravomoci nejen administrativní, ale i odborné. 21 Druhá verze, rozeslaná do pfiipomínkového fiízení 16. bfiezna 1992, namísto Státního památkového ústavu jmenovala Státní památkov úfiad, ale koncepce dotãeného orgánu zûstala stejná: Povûfiené obecní úfiady v sídle okresu, okresní úfiady a Magistrátní úfiad hl. m. Prahy rozhodují a vydávají opatfiení na úseku památkové péãe po dohodû se Státním památkov m úfiadem. 22 Památkov úfiad mûl b t zfiizován ministerstvem kultury jako odborné pracovi tû a zároveà mûl sám vytváfiet odborná pracovi tû, jejichï sídlo a obvody pûsobnosti jsou stanoveny ve statutu SPÚ, jak se pravilo v zásadû ã StûÏejní otázkou pro kaïd památkov zákon je definice památky. Návrh zásad ukázal, jak ch sloïit ch podob mûïe nab t hledání vztahu mezi definicí legální a odbornou. Druhá verze v zásadû ã. 2 zopakovala tezi z verze první, tedy Ïe památky jsou vûci movité i nemovité nebo jejich ãásti, na jejichï zachování a ochranû je vefiejn zájem, a následnû tento vefiejn zájem specifikovala. 24 Návrh vycházel z pfiedpokladu, Ïe památky (a také soubory památek a památkovû chránûná území) nesou objektivnû znaky hodnoty charakterizující památku, stát tuto skuteãnost pfii rozpoznání tûchto znakû konstatuje. 25 Pfiitom v ak podle ustanovení v zásadû ã. 4 právní úãinky podle tohoto zákona nastávají od okamïiku doruãení vyrozumûní o zápisu vlastníku nebo drïiteli památky. 26 Vlastník by se mohl proti návrhu zápisu památky odvolat k ministerstvu kultury. Jin mi slovy, kritérium pojmu památka sice nespoãívalo v rozhodnutí správního orgánu, na druhou stranu památka, která nebyla zapsána v ústfiedním seznamu, byla právnû irelevantní. Právní úprava se na ni vûbec nevztahovala a jediná odpovûdnost, která tu pfiicházela v úvahu, byla morální. V slovné rozdûlení na památky de lege a památky ostatní v ak nebylo provedeno a nejasnost této konstrukce se nutnû projevila ve v hradách pfiicházejících z pfiipomínkov ch míst. Poslední verze zásad zákona byla zpracována v ãervnu Památkou podle tohoto zákona mûla b t vûc movitá, nemovitá nebo ãást vûci, na jejíï ochranû a zachování je pro její památkovou hodnotu vefiejn zájem. Autofii se pfii vymezení termínu památka pomocí 12 Franti ek SK IVÁNEK: Pfiíspûvek k semináfii k legislativû oborû a organizací peãujících o hmotnou ãást kulturního dûdictví, in: Bulletin VII, Státní ústav památkové péãe, Praha 1991, s Jifií VARHANÍK: K v konu památkové péãe, in: Zprávy památkové péãe 53, 1993, s Ivo HLOBIL: K ideovému zamûfiení pfiipravované novelizace zákona o státní památkové péãi ã. 20/1987 Sb., in: Bulletin VII, Státní ústav památkové péãe, Praha 1991, s TamtéÏ, s Ivo Hlobil: Nezdafien pokus o novou legislativu památkové péãe, in: Umûní 41, 1993, s Milena SR OVÁ: Nedoporuãuje se PotíÏe s novelou zákona o památkách, in: Respekt II, 1991, ã. 13, z , s Archiv Ivo Hlobila, Memorandum z jednání organizací a iniciativ oborû péãe o kulturní dûdictví konaného dne v Praze, s Archiv Ivo Hlobila, Návrh zásad zákona ânr o památkové péãi, dopis ministerstva kultury Ústavu teorie a dûjin umûní z TamtéÏ, dûvodová zpráva, zásada ã TamtéÏ, dûvodová zpráva, zásada ã Archiv Ivo Hlobila, Návrh zásad zákona o památkové péãi, dopis ministerstva kultury Ústavu teorie a dûjin umûní z , dûvodová zpráva, zásada ã TamtéÏ, zásada ã TamtéÏ, zásada ã TamtéÏ, Politick a ekonomick rozbor, s TamtéÏ, zásada ã INFORMACE

3 pojmov ch znakû v slovnû pfiihlásili k filozofii prvního ãeského zákona o kulturních památkách, 27 pfiesto zde zûstalo skryté rozdûlení památek právních a odborn ch, jak se objevilo v pfiedchozích verzích, neboè právní úãinky tohoto zákona nastávají od okamïiku doruãení vyrozumûní o zápisu vlastníku nebo drïiteli památky. 28 Návrh jiï nepoãítal s institutem národní kulturní památky, neboè rozdûlení památek do dvou kategorií nesplnilo svûj úãel, naopak vedlo k zanedbání tûch památek, které nebyly v kategorii národních kulturních památek. 29 Také koncept organizaãní struktury památkové péãe zûstal podobn pfiedchozím verzím: správní úfiady mûly rozhodovat po blíïe nespecifikované dohodû se Státním památkov m ústavem s postavením dotãeného orgánu, ve sporn ch pfiípadech by byla vûc pfiedloïena ministerstvu kultury. 30 Mezitím i velk zastánce my lenky památkov ch úfiadû, fieditel Státního ústavu památkové péãe Josef tulc, 31 musel v kvûtnu 1991 pfiiznat, Ïe jejich zfiízení je nereálné. Odborné ústavy by na nápor agendy nebyly pfiipraveny a nebyly by schopny nápor práce zvládat na profesionální úrovni. 32 Mezi pfiipomínkami k tomuto ãervnovému návrhu zákona se objevilo téma, které snahy o zákonnou úpravu památkové péãe v rûzn ch podobách nadále soustavnû doprovázelo. T kalo se obligatornosti pfiíspûvkû vlastníkovi památky náhradou za zv ené náklady spojené s její údrïbou. 33 Ani tento návrh zákona v ak nebyl pfiedloïen parlamentu. Dal ímu postupu se postavily do cesty politické události, které s sebou pfiinesly i personální zmûny na ministerstvu kultury po volbách v ãervnu Dagmar Sedláková oznaãila chování ministerstva za neuváïené váhání. 34 Nové vedení opustilo zpracovan návrh a zahájilo, tentokrát vûbec bez spolupráce s profesionálními památkáfii, 35 pfiípravu vlastního návrhu novely zákona o státní památkové péãi. 36 Autofii návrhu z ministerstva ode li. 37 Návrh zákona o ochranû památek pfii Státním ústavu památkové péãe Dal í návrh souvisí s komisí, která vznikla na pfielomu dubna a kvûtna 1990 pfii Státním ústavu památkové péãe. Tato komise zpracovala do roku 1992 celkem ãtyfii varianty zásad nového zákona. První pracovní verzi pfiedloïila ministerstvu v bfieznu 1991 a následnû ji zaslala k pfiipomínkovému fiízení. Druhá verze byla zpracována v kvûtnu téhoï roku. 38 My lenková v chodiska pfiedstavil jiï v záfií 1990 vedoucí komise, historik umûní Mojmír Horyna. 39 Mojmír Horyna pfiedev ím hned zpoãátku odmítl ideu tzv. stfie ního zákona. Zákon o kulturním dûdictví povaïoval za nesmysln 40 a zamûfiil zájem komise na vypracování zásad uï ího památkového zákona, kter by navazoval na na i vlastní, historickou tradici památkového zákonodárství z minulého a první poloviny na eho století. 41 Ve svém pfiíspûvku se zmínil o dvou pojmech klíãov ch pro kaïd památkov zákon. Zaprvé památka mûla v novém pfiedpise b t vymezena pfiesnû kvalitativními a typov mi znaky, 42 takïe nerozhodoval zápis v evidenci, a zadruhé vlastnictví památky bylo v jeho pojetí spojeno s urãitou sluïebností, kterou je respekt vûãi vefiejnému zájmu na ochranû, zaji tûní a v nûkter ch pfiípadech na prezentaci památky. 43 Nejasnosti kolem pfienosu pravomocí fie ila komise vypracováním dvou variant. V první byly za orgány památkové péãe oznaãeny ministerstvo kultury a okresní úfiady, varianta druhá poãítala se zfiízením památkov ch úfiadû, tedy âeského památkového úfiadu a regionálních památkov ch úfiadû. V pfiipomínkovém fiízení vzbudila koncepce, vyznaãující se siln m postavením památkové péãe na úkor vlastníkû památek, fiadu pfiipomínek. Jifií Plos apeloval obecnû na v znam odpovûdnosti jedince a obce ( podstatou nového pfiístupu je aktivita obãana a obce ), 44 a to i v oblasti rozhodování o svém prostfiedí. Posílení tûchto subjektû povaïoval v souvislosti s pfiechodem k demokratické spoleãnosti za samozfiejmost, jíï na druhé stranû odpovídá men í úloha státu pfii zasahování do vûcí vefiejn ch. Z této pozice odmítl úlohu státu, jak byla nastínûna v návrhu zásad, a oproti pfievládajícím názorûm zdûraznil, Ïe památková péãe musí b t primárnû souãástí samosprávné ãinnosti obce. V jeho pojetí by jiï státní památková péãe nebyla státní. Dal í v tky se t kaly hlubokého podcenûní vlastnictví, ústícího podle Jifiího Plose aï v quasivlastnick statut. 45 Na velké nároky vlastníkû památek upozoràovali i samotní památkáfii. Podle Marka PerÛtky z památkového ústavu v Olomouci návrh zákona v nepfiijatelnû vysoké mífie pfiená í bfiemena spojená s praktick m uplatnûním státní památkové péãe na vlastníky a uïivatele památkov ch objektû. 46 Podobnû Ivo Hlobil z Ústavu dûjin umûní âsav, i kdyï pau álnû návrh neodmítl, konstatoval, Ïe nejsnáze je fie ení památkov ch problémû dosaïitelné cestou konsenzu. Navrhl proto zmírnit opatfiení vûãi majitelûm památek, neboè deklarovaná obecná povinnost chránit památky 47 byla v návrhu smûfiována pfieváïnû vûãi nim. Postrádal naopak odkazy na obãanskou iniciativu. V kvûtnu, kdy byla vypracována dal í verze návrhu nového zákona, následovalo pfiipomínkové fiízení, ov em jiï bez vlivu Státního ústavu památkové péãe, tedy v reïii ministerstva kultury. Dal í v voj událostí ukázal neschûdnost pfienosu pravomocí na odborné orgány i dal í úskalí, tkvící v rozporu rigorózních poïadavkû zákona vûãi vlastníkûm památek s Listinou lidsk ch práv a svobod. 48 Návrh zákona se do parlamentu k projednání nakonec vûbec nedostal zûstal pouze ve znûní pfiedloïeném vládû. Konec ofenzívy Kabátova novela Odchod autorû odmítnutého návrhu zákona z ministerstva jako projev nespokojenosti s poãínáním nového ministra Jindfiicha Kabáta v ãervenci 1992 pfiedznamenal mezník v hledání nové podoby památkové péãe. 49 Ministerstvo kultury se vrátilo k my lence zpracovat pouhou novelu památkového zákona a k jejímu vypracování nepfiipustilo ir í debatu. PfiedloÏilo ji vládû v listopadu Mezi odbornou vefiejností vyvolala vlnu nesouhlasu. Zásadní v hrady smûfiovaly zejména proti oprávnûní ministerstva po vyjádfiení Státního památkového ústavu povûfiit provádûním ãinnosti odborné organizace státní památkové péãe i právnické osoby, které samo nezfiídí a které pro to mají potfiebné odborné pfiedpoklady. 50 Ministerstvo si navíc pfiisvojilo nárok odejmout oprávnûní k této ãinnosti i stávají- 27 Archiv Ivo Hlobila, Návrh zásad zákona ânr o ochranû památek, Praha , Základní ustanovení, zásada ã. 2, s TamtéÏ, zásada ã Archiv Ivo Hlobila, Návrh zásad zákona ânr o ochranû památek, v Praze 24. ãervna 1992, Vyhodnocení druhého pfiipomínkového fiízení, zásada ã. 2, nestránkováno. 30 Podle vysvûtlení v pfiipomínkovém fiízení se nejedná o odvolání, tamtéï, zásada ã PfiestoÏe povaïoval vytvofiení památkov ch úfiadû za ideální a v echna jiná fie ení má za vynucená momentální situací v oboru. M. SR OVÁ, cit. v pozn. 17, s TamtéÏ, s V tomto pfiípadû napfiíklad Ministerstvo hospodáfiské politiky a rozvoje âr. Archiv Ivo Hlobila, cit. v pozn. 29, zásada ã Dagmar SEDLÁKOVÁ: Osud památek v rukou poslancû, in: Lidové noviny z , s Archiv Ivo Hlobila, Ivo HLOBIL: Cesta k projednávané novele památkového zákona, bfiezen 1996, nepublikovan strojopis, s Dagmar SEDLÁKOVÁ: Souãasnost a perspektivy legislativní ochrany památek, in: Architekt 39, 1993, ã. 5, s Pavel KROUPA: koda památek, in: âesk deník z , s Do lo 1300 pfiipomínek z 48 míst. J. TULC, cit. v pozn. 2, s Milena SR OVÁ: Památková péãe, in: Respekt I, 1990, ã. 26, s Mojmír HORYNA: Pfiíspûvek na semináfii k legislativû oborû a organizací peãujících o hmotnou ãást kulturního dûdictví, in: Bulletin VII, Státní ústav památkové péãe, Praha 1991, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s Archiv Ivo Hlobila, Za kolektiv VÚVA KTA, zpracoval Jifií Plos, , nestránkováno. 45 TamtéÏ. 46 Archiv Ivo Hlobila, Návrh památkového zákona pfiipomínky, dopis Památkového ústavu v Olomouci Státnímu ústavu památkové péãe z , s Archiv Ivo Hlobila, Ivo Hlobil, Pfiipomínky k zásadám nového památkového zákona, , koncept pfiipomínky, s J. TULC, cit. v pozn. 2, s P. KROUPA, cit. v pozn. 37, s Archiv Ivo Hlobila, Návrh zákona, kter m se mûní a doplàuje zákon ânr ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, datováno , pfiíloha ã. III, bod 47, 25, odst. 5, s. 15. INFORMACE 247

4 cím odborn m organizacím státní památkové péãe. Nespokojenost vyvolával i znaãn rozsah novelizace, kter podle nûkter ch názorû pfiekroãil únosnost novely. Zásadní otázky by mûly b t fie eny radûji nov m zákonem, poïadoval Jifií Plos a radil omezit novelu pouze na opravu nejnezbytnûj ích pfiekáïek. 51 Vyslovil se pro nov zákon, kter by v jeho pojetí mûl mít spí e procesní podobu, s úkolem vytváfiet pfiedev ím procedurální podmínky pro v kon památkové péãe a pro ochranu velmi strukturovan ch vefiejn ch zájmû. 52 Bûhem zpracovávání novely se váïnû uvaïovalo o tom, Ïe by pfiíspûvky na zv ené náklady spojené s obnovou nebo zachováním kulturní památky byly poskytovány obligatornû. 53 Ministerstvo se takto snaïilo vyrovnat s názorem, kter oznaãoval povinnosti vlastníka kulturní památky za skryté vyvlastnûní bez náhrady. Pokraãoval tím trval tlak napadající úãelovû ústavnost památkové péãe. My lenku povinn ch pfiíspûvkû kritizovalo z pochopiteln ch dûvodû (enormní nároky na rozpoãet a nedostaãující kritéria jejich rozdûlování) ministerstvo financí. 54 V listopadovém návrhu novely zûstalo u pfiíspûvkû fakultativních a jako souãást náhrady za omezení práv vlastníka památky bylo shledáno bezplatné poskytnutí informaãních a poradensk ch sluïeb a daàové úlevy, poskytované podle jin ch právních pfiedpisû. Novelu zákona odborná vefiejnost dûraznû odmítla a oznaãila ji za projev kulturního nihilismu. 55 Vidûla v ní nebezpeãn pokus o odstátnûní památkové péãe, kter m by byla postiïena nezávislá odbornost 56 ave kterém byl shledán zámûr k pfiechodu k dvojímu systému památkové péãe svûtské a církevní. 57 Etapa Kabátovy novely skonãila demisí ministra 17. ledna 1994 po skandálu s aukãním prodejem kostela sv. Michala v Praze. Tigridova novela Urãité uklidnûní situace nastalo po pfiíchodu Pavla Tigrida na ministerstvo kultury 19. ledna V kvûtnu 1994 byl pro vypracování novely ustanoven pracovní t m s externími odborníky veden námûstkem Ladislavem Kratochvílem, kter v prosinci téhoï roku návrh dokonãil. 58 V slednému návrhu se podafiilo to, co Ïádnému pfied ním: dne 3. kvûtna následujícího roku byl pfiedloïen vládû, která ho po zapracování návrhu Legislativní rady schválila. 59 Stejnû jako pfiedchozí pokusy i tato novela deklarovala snahu lépe vyváïit povinnosti a práva vlastníkû tak, aby nebylo pochyb o tom, Ïe nûkterá ustanovení zákona nejsou v rozporu s Ústavou âr. 60 Nervózní atmosféru po rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 17. prosince 1993, kter odmítl fakultativní pfiíspûvky uznat za náhradu omezení vlastnictví kulturní památky, v té dobû jiï uklidnil nález Ústavního soudu z 23. ãervna 1994, kter m byl rozsudek vrchního soudu zru en. Tigridova novela se jiï nevrátila k radikálním návrhûm z poãátku 90. let. Opustila pokusy o vymezení památky pomocí pojmov ch znakû a v slovnû poukázala na to, Ïe prohla ování vûcí a souborû za kulturní památky je nepochybnû rozhodováním o právech a povinnostech jejich vlastníkû. 61 Pro vût í právní jistotu se prohla ování fiídilo správním fiádem, ãímï byla dána moïnost odvolání. Pfii rozhodování o národních kulturních památkách byly ve vyjmenovan ch pfiípadech památkové ústavy úãastníkem fiízení. 62 Návrh novely byl pfiedmûtem sloïit ch debat a v sledkem mnoha kompromisû. Oproti návrhûm, které se objevovaly tûsnû po listopadu 1989, nesledovala novela velké koncepãní zmûny. Vefiejnosti byla prezentována jako úprava, která omezuje pravomoci státní památkové péãe a naopak roz ifiuje práva vlastníkû, 63 a toto konstatování se odtud stalo témûfi povinnou souãástí kaïdého dal ího návrhu. ZÛstalo u fakultativnosti pfiíspûvkû a moïnost jejich udûlení byla roz ífiena i na vlastníky nemovitostí v památkov ch rezervacích, které nejsou kulturními památkami. Dále se v novele objevil pokus odstranit diskriminaãní postavení tûchto vlastníkû, ktefií v praxi podléhali stejn m omezením ve sv ch majetkov ch dispozicích jako vlastníci kulturních památek. Roz ífiení i na nemovitosti v památkov ch zónách vláda zamítla. 64 Cesta novely do parlamentu se v ak neãekanû protáhla. Vláda ji schválila 3. kvûtna 1995, poslancûm byla rozeslána 25. srpna, 65 ale ze snûmovny byla vrácena s odûvodnûním, Ïe snûmovní tisk nebyl zpracován podle nového jednacího fiádu Poslanecké snûmovny. 66 Znovu pfiedloïena byla 24. listopadu Organizaãní v bor projednání návrhu zákona 6. prosince 1995 doporuãil a dal í v voj se jevil optimisticky. První ãtení probûhlo 6. února 1996 na 39. schûzi a návrh zákona byl pfiikázán k projednání v borûm. Dne 27. bfiezna 1996 ho projednal V bor pro vûdu, vzdûlání, kulturu, mládeï a tûlov chovu a doporuãil ho s mnoha pfiipomínkami. Mezi nimi se objevil poïadavek na nárokové finanãní pfiíspûvky za omezení vlastnick ch práv v pfiípadû, Ïe by byl vlastník památky podstatnû omezen v bûïném uïívání vûci. Ústavnûprávní v bor a kulturní v bor doporuãil vyslovit souhlas 4. dubna (v hrady smûfiovaly k nedostateãn m finanãním pfiíspûvkûm) a 12. dubna 67 byl návrh novely projednán znovu ve V boru pro vûdu, vzdûlání, kulturu, mládeï a tûlov chovu. Tím v ak její projednávání kvûli blíïícím se volbám skonãilo. 66 Nález Ústavního soudu S postupnû navrácenou váïností soukromého vlastnictví a s nechutí spoleãnosti k regulaci jakéhokoli druhu byla památková péãe obviàována, Ïe její právní úprava nepfiimûfienû omezuje práva vlastníkû a Ïe se v podstatû jedná o skryté vyvlastnûní. Obavy o politickou prûchodnost legislativních zmûn vyvolaly tlak zakotvit obligatorní finanãní pfiíspûvky jako náhradu za toto omezení. PfiestoÏe napfiíklad Dagmar Sedláková opakovanû vysvûtlovala, Ïe nikde v Evropû podobn stav zaveden není, 69 a zdûrazàovala dûleïitost a úãinnost daàov ch úlev, bylo takové systémové fie ení nad rámec politické vûle. Bylo jen otázkou ãasu, kdy se s problémem ústavnosti bude muset pfii nedostatku jasn ch právních norem vypofiádat judikatura. âas dozrál na konci roku 1993, kdy Vrchní soud v Praze sv m rozsudkem 70 zru il rozhodnutí minister- 51 Archiv Ivo Hlobila, Legislativní pracovní skupina PraÏského grémia pro ochranu a rozvoj kulturního prostoru hlavního mûsta Prahy, návrh novely, , s TamtéÏ, s Dagmar Sedláková tyto tendence v stiïnû oznaãila za fale nou liberalizaci, která se ve svém dûsledku vlastníkûm památek vymstí. D. SEDLÁKOVÁ, cit. v pozn. 34, s Archiv Ivo Hlobila, Pfiedkládací zpráva s informací o v sledku pfiipomínkového fiízení, , s Pavel KROUPA, Dagmar SEDLÁKOVÁ, Vladislav RAZÍM, Alena âerná: Stát si myje ruce?, in: Lidové noviny z , s Pavel KROUPA: K novele zákona o památkové péãi, in: âesk deník z , s Archiv Ivo Hlobila, cit. v pozn. 35, s Antonín MUCHA: Interview s Dagmar Sedlákovou, in: Architekt 41, 1995, ã. 7, s Usnesení vlády ã Legislativní rada vlády navrhovala v razné zásahy do koncepce novely: obligatorní pfiíspûvky pro vlastníky národních kulturních památek a moïnost opatfiit si odborné vyjádfiení nutné pro závazné stanovisko i jin m zpûsobem neï u odborné organizace státní památkové péãe. Archiv Ivo Hlobila, Teze k novele zákona o státní památkové péãi. Pfiíruãka pro jednání vlády, leden 1995, s Archiv Ivo Hlobila, Vládní návrh zákona, kter m se mûní a doplàuje zákon ânr ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, ve znûní pozdûj ích pfiedpisû, poslaneck tisk ã. 1899, dûvodová zpráva, obecná ãást, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s mrk: Stát pfiijde o ãást pravomocí k nakládání s památkami, Lidové noviny z , s. 8; Jana BENDOVÁ: Pamatujme na památky i na jejich majitele, in: Mladá fronta Dnes z , s D. SEDLÁKOVÁ, cit. v pozn. 34, s Poslaneck tisk 1899/0. 66 ira: ZdrÏení památkové novely, in: Lidové noviny z , s Digitální knihovna, Poslanecká snûmovna , Snûmovní tisk 1899, Novela zákona o státní památkové péãi, vyhledáno 10. bfiezna Naproti tomu Zdenûk Novák pí e, Ïe pro la do druhého ãtení. Pak se v ak kvûli procesním komplikacím pfied volbami 1996 nedostala do tfietího ãtení. Zdenûk NOVÁK: Zákon a památky, in: Literární noviny z , s Dagmar SEDLÁKOVÁ: Ochrana památek v pasti státního defétismu, in: Literární noviny z , s Vrchní soud ve svém postupu pochybil. Jeho povinností bylo v pfiípadû pochybností o ústavnosti uveden ch ustanovení pfiedloïit vûc k posouzení Ústavnímu soudu. O to zajímavûj í skuteãností je, Ïe soudce vrchního soudu, kter je pod rozsudkem podepsán, byl b val m zamûstnancem ministerstva kultury. â. j. 6 A 175/93-20 ze dne INFORMACE

5 stva kultury z 28. kvûtna 1993 o prohlá ení objektu za kulturní památku, proti kterému se jeho vlastník odvolal. Vrchní soud v rozsudku uvedl, Ïe prohlá ením vûci za kulturní památku dochází k omezení vlastnického práva bez náhrady. Z ustanovení obsahujících povinnosti vlastníka ( 3 odst. 3, 9, odst. 1, 10 citovaného zákona a dal í) dovozoval, Ïe jsou v rozporu s ãl. 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod. 71 Ministerstvo kultury podalo proti rozsudku vrchního soudu ústavní stíïnost. Ústavní soud vyhovûl stíïnosti nálezem z 23. ãervna 1994, kter m napaden rozsudek zru il. 72 V odûvodnûní poskytl cenné argumenty pro ochránce památek, ktefií tak dostali k dispozici autoritativní rozhodnutí o tom, Ïe prohlá ení za kulturní památku není zákonem pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady aïe obecn m zájmem je nepochybnû i ochrana kulturních památek. I po tak jednoznaãném vyjádfiení v ak poïadavky na nárokovost pfiíspûvkû pokraãovaly. Potvrzení politického pragmatismu Návrh zákona o ochranû kulturních památek a památkové péãi Po volbách v polovinû roku 1996 nové ministerstvo jiï s novelou, kterou pfiipravoval ministr Pavel Tigrid, dále pokraãovat nechtûlo a namísto toho dalo pfiednost zpracování zcela nového zákona. Podle vlastních slov navrhl tento postup námûstek ministra Zdenûk Novák v roce 1996, kdy pro tuto my lenku získal ministra Jaromíra Talífie. 73 Jaromír Talífi ostatnû 8. ãervence v tisku potfiebu nového zákona zdûraznil jako svou prioritu. 74 Je tû na konci roku 1995 pfiedstavil ministr dokument obsahující obecná v chodiska pro památkovou péãi na pfií tích pût let. O novém zákonu se zde je tû nepí e, zmiàována je jen novela ze 3. kvûtna, která byla kvûli formální úpravû ve smyslu nového jednacího fiádu pfiipravena na nové pfiedloïení ve snûmovnû. 75 Dokument obsahoval i varianty, které pfiipomínaly dfiívûj í návrhy na komplexní fie ení památkové problematiky. Znovu byla napfiíklad zmínûna moïnost vypracovat zákon o kulturním dûdictví. Dal í v voj událostí se v ak ubíral jin m smûrem a ani snahy provázat památkov zákon se stavebním právem, s územním plánováním a s právní úpravou Ïivotního prostfiedí nebyly naplnûny. Tyto pasáïe vycházely z poznání, Ïe kulturní památky nejsou izolovan m jevem a péãe o nû je ãinností mezioborovou, tak jak to koneckoncû poznávali a formulovali autofii minul ch neúspû n ch legislativních pokusû. Podkladem pro vypracování nového zákona se stala aï Koncepce památkové péãe âeské republiky. 76 Zpracovan návrh Koncepce projednávala vláda 19. ãervna Mezi ãtyfimi variantami navrhované organizaãní struktury památkové péãe se opût objevila latentní my lenka na zfiízení Památkového úfiadu, kter by mimo dokumentaci památkového fondu vydával rozhodnutí ve vûcech t kajících se uchování, obnovy a vyuïití kulturních památek a poskytoval pfiíspûvky na obnovu. 77 V otázce pfiíspûvkû byla koncepce zpracována ve dvou variantách. Jedna z nich poãítala s obligatorní náhradou za vícepráce vypl vající z dodrïování povinností stanoven ch památkov m zákonem. Dal í poãítala jen s fakultativními pfiíspûvky. Navrhovatelé nezanedbali ani dûleïitost daàov ch úlev a pfiíjmû z turistického ruchu. V tomto smûru znûl slibnû jejich závazek spolupracovat s ministerstvem financí a ministerstvem pro místní rozvoj pfii hledání zdrojû pro financování památkové péãe. Tuto koncepci v ak vláda 19. ãervna vrátila k pfiepracování. 78 Následovalo vypracování nové koncepce a projednávání materiálu s odborníky jednotliv ch stran i mimo strany. 79 Posléze probûhlo setkání se ãleny kulturního podv boru poslanecké snûmovny a se SdruÏením historick ch sídel âech, Moravy a Slezska. Ministr koncepci schválil, ale vládû pro její demisi 30. listopadu jiï pfiedloïena nebyla. 80 Stejn materiál Koncepci úãinnûj í péãe o památkov fond v âr do roku 2005 pfiedloïil nov ministr kultury Martin Stropnick úfiednické vládû Josefa To- ovského. Dne 22. dubna 1998 ji vláda schválila a uloïila ministerstvu kultury zpracovat vûcn zámûr zákona v souladu s touto koncepcí. 81 Ze zásad obsa- Ïen ch v této koncepci se zrodil nov návrh zákona. Smûfioval k posílení práv vlastníkû památek a k omezení ingerence státu. Pfiedmûty kulturní hodnoty by byly nadále prohla ovány za památky ministerstvem podle platné právní úpravy s tím rozdílem, Ïe by se nadále postupovalo ve správním fiízení a vlastník by mûl moïnost se odvolat. Zjednodu ena mûla b t nadmûrnû zatûïující agenda pfii vyjadfiování se ke stavebním zmûnám na nemovitostech, které nejsou kulturní památkou, ale leïí v památkovû chránûném území. To byl dlouhodob poïadavek jiï od roku Vlastníkovi takové nemovitosti se také mûlo umoïnit, aby mohl Ïádat o státní pfiíspûvek na její obnovu. Volby v roce 1998 se pfiipravovaného zákona nijak zásadnû nedotkly. Na rozdíl od komplikací, které ãasto provázely personální zmûny pfii zmûnách vlády, zûstal na odboru památkové péãe i pod nov m ministrem Pavlem Dostálem jako námûstek Zdenûk Novák. Dne 28. ãervna 1999 pfiedal ministr pfiedlohu vûcného zákona vládû, kde byla 21. fiíjna projednána s nûkter mi dílãími pfiipomínkami v Legislativní radû vlády a následnû s tûmito pfiipomínkami schválena na schûzi 1. listopadu 1999 (usnesení vlády ã. 1146). Právníci Legislativní rady v ak v návrhu shledali jen nepatrn posun od vrchnostenského postavení státu k posílení práv soukrom ch vlastníkû kulturních památek 82 a vyvíjeli na zpracovatele tlak, aby konkrétnûji vymezil zpûsob pfiidûlování pfiíspûvku. Pfii zpracovávání paragrafovaného znûní se zaãala uskuteãàovat pfiipravovaná reforma vefiejné správy. To zpûsobilo zpoïdûní procesu schvalování, takïe aï usnesením z 9. ledna 2002 vláda návrh zákona schválila, a to podle pfiipomínek Legislativní rady vlády. 83 PfiedloÏen návrh zákona o ochranû kulturních památek a památkové péãi byl nemil m pfiekvapením pro v echny, kdo si pfiedstavovali zákon struãn a pfiehledn. Obsahoval 115 paragrafû. Pfiipomínkové fiízení probûhlo na pfielomu srpna a záfií Pfiipomínky ministerstev se t kaly nejen omezování práv vlastníkû kulturních památek, ale byly vedeny i snahou vymoci si v budoucí právní úpravû urãité v jimky na úkor památkové péãe pro svûj rezort. Ministerstvo financí se znovu postavilo proti nárokovosti pfiíspûvkû, ministerstvo dopravy a spojû si Ïádalo v jimky pro zákazy v památkov ch územích a na Ïádost ministerstva Ïivotního prostfiedí bylo doplnûno ustanovení, Ïe tímto zákonem nejsou dotãeny právní pfiedpisy na úseku ochrany pfiírody a krajiny. Samotnou koncepci v ak ministerstva nezpochybàovala. 84 Vefiejné sly ení v senátu 7. prosince 2001 Ve své závûreãné paragrafované podobû byl návrh konfrontován 7. prosince 2001 s odbornou vefiejností na vefiejném sly ení pfiipraveném senátem, respektive Podv borem pro kulturní dûdictví (zastoupen m senátorem Václavem Jehliãkou) spolu se SdruÏením historick ch sídel âech, Moravy a Slezska. 85 Vefiejného sly ení se kromû zástupce pfiedkladatele zákona námûstka ministra zúãastnili zástupci památkáfiû se zku enostmi z minul ch legislativních pokusû, zástupci samosprávy, církví i zákonodárci. 71 Proti takovému v kladu se ohradil historik umûní a právník Dobroslav LÍBAL: Listina základních práv a svobod a památková péãe, in: Zprávy památkové péãe 54, mimofiádná pfiíloha, 1994, ã. 7, s Nález Ústavního soudu sp. zn. I. 35/ Z. NOVÁK, cit. v pozn. 68, s rep, kul: Talífi se chce vûnovat památkám, in: Mladá fronta Dnes z , s Archiv Ivo Hlobila, Principy nové komplexní úpravy památkové péãe, Znûní po zapracování pfiipomínek z vnitfiního pfiipomínkového fiízení, , s Archiv Ivo Hlobila, Koncepce státní památkové péãe, materiál ministerstva kultury na Ïádost Podv boru pro kulturu, , s TamtéÏ, s Z. NOVÁK, cit. v pozn. 68, s TamtéÏ. 80 TamtéÏ. 81 TamtéÏ. 82 Stanovisko Legislativní rady vlády publikováno ministerstvem kultury. Jan KAIGL (ed.): Vûcn zámûr zákona o ochranû kulturních památek a památkové péãi, Praha 1999, s Vládní usnesení ã. 1/ Archiv Ivo Hlobila, Návrh zákona o ochranû kulturních památek a památkové péãi a o zmûnû nûkter ch zákonû (památkov zákon), ãást IV, , Vyhodnocení pfiipomínkového fiízení, s O rozhodnutí uspofiádat vefiejné sly ení senátu viz Usnesení V boru pro vzdûlávání, vûdu, kulturu, lidská práva a petice ã. 85 z 21. listopadu Úpln písemn záznam z prûbûhu vefiejného sly ení poskytl Podv bor pro kulturní dûdictví. INFORMACE 249

6 Pfiednesené pfiíspûvky vyznûly vûãi pfiedmûtu setkání vesmûs negativnû. 86 Po vefiejném sly ení bylo patrné, Ïe zákon mezi odbornou vefiejností podporu nezískal. Nejvíce odmítan byl institut obligatorních pfiíspûvkû, kter Lubo JiráÀ oznaãil jako cestu do pekel. 87 Pfiítomnost tohoto ustanovení je o to podivuhodnûj í, Ïe nebylo zastoupeno v koncepci, ale dodáno pod tlakem projednávání ve vládû. Ojedinûle se ozval poïadavek na zfiízení památkov ch úfiadû. Definici památky podle pojmov ch znakû, kdysi diskutované téma, nepfiipomnûl nikdo. Pozornost zástupcû krajû a obcí se soustfiedila na dvû oblasti: samospráva poïadovala zfiizovatelskou roli k regionálním památkov m ústavûm (analogicky k muzeím a archeologick m ústavûm) a upozoràovala na nejasná ustanovení o finanãních pfiíspûvcích z krajsk ch a obecn ch rozpoãtû. Zástupci krajû kritizovali, Ïe nemají kontrolu nad prohla ováním kulturních památek. 88 Na základû dílãích i koncepãních námitek pfiítomní návrh zákona odmítli. NechuÈ k legislativním zmûnám byla o to vût í, Ïe stávající zákonná úprava, aã neustále kritizovaná, projevila postupnû po kontrolách Památkové inspekce v roce 1992 dostaãující úãinnost. Naopak schválením navrhovaného zákona by do lo k oslabení péãe o památky i ve srovnání s dosud platn m zákonem. 89 Spoleãn odpor proti pfiedloze jasnû vyjádfiil otevfien dopis poslancûm Parlamentu âr z 1. února, v nûmï byla kritizována nedostateãná spolupráce ministerstva kultury s vefiejností pfii pfiípravû návrhu zákona. Autofii dopisu upozoràovali na skuteãnost, Ïe po schválení vûcného návrhu byla paragrafovaná verze zpracována bez pfiístupu odborné vefiejnosti. Takov postup oznaãili signatáfii za experiment a vyslovili se pro vypracování návrhu koncepãnû nového, promy leného a skuteãnû úãinného. 90 Za tûchto podmínek se návrh zákona o ochranû památek a o památkové péãi dostal 13. února 2002 pfied poslance. Ministr Pavel Dostál se jej snaïil pfiedstavit jako dlouhodobû pfiipravovan projekt s urãitou kontinuitou, kter se t ká oblasti naprosto apolitické, totiï u lechtilé péãe o kulturní památky, k níï se tato snûmovna i vlády stavûly vïdy vstfiícnû bez ohledu na svûj politick profil. 91 Své tvrzení, Ïe politická orientace by vûbec nemûla v tomto zákonû cokoli podmiàovat, musel v ak konfrontovat s vystoupením poslance Ale e Rozehnala. 92 V hluãné atmosféfie schûze, zpûsobené nezájmem pfiítomn ch o projevy fieãníkû, byl pfiedloïen dokument na návrh zpravodaje Jaromíra Talífie vrácen k dopracování vládû. Epilog Po vrácení návrhu byly nûkteré zam lené zmûny provedeny jin m zpûsobem. Opatfiením ministerstva kultury vznikl k 1. lednu 2003 Národní památkov ústav, s odûvodnûním, Ïe tak bude uspokojena pfiedstava o metodologické jednotnosti. Za své tím vzaly nároky krajû na zfiizovatelskou funkci k regionálním ústavûm, nebo dokonce poïadavky na samosprávnou památkovou péãi. 93 Ministerstvo vydalo zároveà statut Národního památkového ústavu. 94 Tím byl dovr en proces centralizace b val ch krajsk ch odborn ch stfiedisek památkové péãe, zdûvodàovan poïadavkem jednotné metodiky. 95 Vady odmítnutého návrhu zákona shrnul v polemice se ZdeÀkem Novákem starosta Památkáfiské obce ãeskokrumlovské Zbynûk Doãkal. Kritizoval zpûsob jeho projednávání a dále také ustanovení zákona o poskytování finanãních pfiíspûvkû nebo nezájem o moïnost úãasti obãansk ch sdruïení ve správním fiízení. Upozornil i na prohloubení dvoukolejnosti státní památkové péãe. 96 Vrácen návrh pfiedloïilo na podzim 2002 ministerstvo kultury k pfiipomínkování znovu v nezmûnûné podobû, coï samozfiejmû vzbudilo rozhofiãení odborné vefiejnosti. Dne 10. bfiezna 2003 se k tomu vyjádfiila nezávislá pracovní skupina. 97 Ve vyjádfiení se objevily námitky v em zasvûcen m jiï dobfie známé. Pfiipomnûly, Ïe ochrana památek je vefiejn a státem garantovan zájem a nelze ji definovat jako újmu, kterou je tfieba vlastníkovi kompenzovat. Znovu, byè nesmûle, oïila stará my lenka samostatného správního úfiadu, podpofieného nyní slovensk m pfiíkladem. O budoucím v voji schvalování památkového zákona nepanují v souãasnosti velká oãekávání. Mezi památkáfii se objevuje názor, Ïe pokud parlament tento zákon vûbec kdy schválí, bude v nûm silnû omezen vefiejn zájem ochrany kulturních statkû ve prospûch individuálních vlastnick ch práv. 98 Budoucnost ukáïe, zda se ministerstvo pokusí opût pfiijít se stejn m návrhem, nebo pfiistoupí na spolupráci se sv mi kritiky a zaãne pfiípravu dal ího nového památkového zákona. Ve hfie jsou ov em i jiné varianty. 99 Komentáfi Porevoluãní radikalismus Pád komunistického reïimu pfiinesl velké nadûje a zároveà i velké obavy z toho, jak dopad budou mít probíhající spoleãenské zmûny na památkov fond a památkovou péãi obecnû. Po dvaceti letech normalizace a izolace vûãi západnímu svûtu se ãeská spoleãnost uãila pojmy jako soukromé vlastnictví, svobodn trh nebo svobodné podnikání teprve vyslovovat a odhadovat jejich skuteãn v znam. Vyrovnat se s novou situací a najít nové místo v demokratické spoleãnosti bylo pro památkovou péãi, rychle se zbavující vnucené 86 PfieváÏnû kritické pfiipomínky zúãastnûn ch se t kaly jak jednotliv ch ustanovení pfiedkládaného zákona, tak celkové koncepce. Lubo JiráÀ z Archeologického ústavu AV âr pfiipomnûl, jak dûleïitá je vzájemná komunikace mezi odborníky a zákonodárci, z jejíï absence dochází k nepfiíjemn m lapsûm, které se obãas v nov ch zákonn ch normách objevují. Dagmar Sedláková ze Státního ústavu památkové péãe upozornila, Ïe vûcn zámûr zákona balancoval tûsnû na hranici rovnováhy mezi zájmy na ochranû památek a zájmy vlastníkû, zatímco paragrafované znûní tuto hranici pfiekroãilo nepfiijateln m zpûsobem. Ani Mojmír Horyna se nedomníval, Ïe návrh nabízí zmûnu k lep ímu. Jifií Hájek z ministerstva Ïivotního prostfiedí byl vûbec pro radikální rozchod s my lenkovou linií, jak ji nastínily zákony z roku 1958 ãi z roku Podobné váïné v hrady proti pojetí památkové péãe jako v konu státní správy a pfiedev ím v konu ústfiedních orgánû státní správy pronesl fieditel kanceláfie âeské komory architektû Jifií Plos. Úpln písemn záznam z prûbûhu vefiejného sly ení poskytl Podv bor pro kulturní dûdictví. 87 TamtéÏ. 88 TamtéÏ. 89 Mojmír HORYNA: K pfiípravû památkového zákona, in: Bulletin umûleckohistorické spoleãnosti 14, 2002, ã. 2, s Dopis publikován v ãasopisu Architekt. Komu slouïí památkov zákon? Otevfien dopis poslancûm Parlamentu âr, in: Architekt 48, 2002, ã. 3, s Záznam jednání snûmovny. Digitální knihovna, PâR, PS , stenoprotokoly, 46. schûze, 13. února 2002, schuz/s htm aï ps/stenprot/046schuz/s htm, vyhledáno 10. bfiezna Dostálovo pojetí kontinuity návrhu spoãívalo v osobách ministersk ch úfiedníkû, ktefií pracovali jiï pro pana poslance Talífie, pro pana Tigrida a jejich pfiedchûdce. TamtéÏ. 93 Opatfiení ministerstva kultury Sp. zn.: ã. j / 2002, vydané podle 26 odst. 2 písm. e) zákona ã. 20/ 1987 Sb., o státní památkové péãi, ve znûní pozdûj ích pfiedpisû. 94 Opatfiení ministerstva kultury Sp. zn.: ã. j / 2002, vydané podle 26 odst. 2 písm. i) zákona ã. 20/ 1987 Sb., o státní památkové péãi, ve znûní pozdûj ích pfiedpisû. 95 Pochybnosti o tomto zdûvodnûní vyjádfiil Zbynûk Doãkal: Je pravda, Ïe existují pádné dûvody, proã by tyto odborné organizace mûly b t státní, ale rozhodnû není hlavním dûvodem dosaïení jednotn ch odborn ch postojû. To lze urãitû zajistit jinak. Zbynûk DOâKAL, Nekvalifikovan návrh nemohl b t pfiijat, in: Vefiejná správa 13, 2002, ã. 27, s TamtéÏ, s. 28. Viz také pfiedchozí ãlánek a následná reakce Zdenûk NOVÁK: Tak nám vrátili zákon, paní efiichová, in: Vefiejná správa 13, 2002, ã. 14, s. 12, 21 22; t Ï: Spoleãn zájem nevyluãuje rozdílná fie ení, in: Vefiejná správa 13, 2002, ã. 27, s BlíÏe o práci komise M. HORYNA, cit. v pozn. 8, s Josef TULC: Úspûchy a prohry památkové péãe v obnovené demokracii, in: Bulletin umûleckohistorické spoleãnosti 15, 2003, ã. 2, s O moïnostech dal ího v voje Jan KAIGL: Památková péãe, in: Sborník statí o kultufie v letech , Praha 2004, s Nová pfiedloha uvedeného zákona se nyní vûcnû i ãasovû váïe na pfiijetí nového stavebního zákoníku a správního fiádu Jifiina ONDRÁâKOVÁ: Památkáfii nabízejí odbornou pomoc, in: Moderní obec 10, 2004, ã. 4, s INFORMACE

7 komunistické ideologie, Ïivotnû dûleïité. Nebyla na to v ak, na rozdíl od rezortu Ïivotního prostfiedí, vïdy náleïitû pfiipravena. Oãekávané zmûny památková péãe pfiedem neodmítala, i kdyï si byla vûdoma moïn ch rizik. Soukromé podnikání a otevfiení trhu ukonãilo její závislost na monopolu velk ch stavebních dodavatelû. Anonymní nezájem socialistick ch organizací na socialistickém vlastnictví vystfiídala v ideálních pfiípadech zodpovûdnost nov ch vlastníkû památek, vrácen ch v rámci privatizace nebo restituce. 100 Na druhou stranu právû z rozsáhl ch pfiesunû majetku plynulo pro památky velké nebezpeãí. OhroÏeno bylo zvlá tû movité kulturní bohatství, konkrétnû nezabezpeãené vnitfiní zafiízení kostelû. První období po listopadu 1989 bylo naplnûno optimismem a radikalismem památkáfiû. Zdálo se, Ïe po letech ideologického dohledu bude moci památková péãe rozhodovat o vlastních záleïitostech samostatnû. Vzhledem k tomu, Ïe po institucionální a legislativní stránce se nikomu na pfiedchozí stav navazovat nechtûlo, byl radikalismus prvních mûsícû pochopiteln. V této dobû se zdálo samozfiejmé navrhovat koncepãní zmûny, nejen kosmetické úpravy. Jedním z projevû obnovené nezávislosti památkové péãe byl návrh vypracovat ucelen stfie ní zákon, kter by zahrnoval péãi o v echny druhy památek. Vycházelo se z pfiesvûdãení, Ïe památky nelze chápat oddûlenû od nadfiazeného pojmu kulturního dûdictví. Pfiepokládalo se také, Ïe jednotn m postupem oborû zab vajících se ochranou památek by bylo moïné dosáhnout silnûj ího a vlivnûj ího postavení kultury ve vefiejné sféfie. Ivo Hlobil tehdy povaïoval za nutné pfiistoupit ke komplexnímu a integrujícímu pohledu monumentiky 101 a vytvofiit mezirezortní komisi, která by pfiipravila zákon o národním kulturním dûdictví. 102 Úvahy o jednotném postupu pfii legislativním snaïení zaznûly na semináfii k teoretick m otázkám kulturního dûdictví, kter pofiádalo pracovi tû vûdecko-technického rozvoje pfii Státním ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody Diskuse pokraãovaly v záfií na semináfii k legislativû oborû a organizací peãujících o hmotnou ãást kulturního dûdictví, 103 kde se se li odborníci z oblasti muzeí, galerií a archivû. V rámci debaty se objevily rûzné názory na podobu takového zákona, li ící se mírou provázanosti jednotliv ch oborû. Nejvolnûj í alternativa poãítala se samostatn mi právními normami jednotliv ch oborû monumentiky, spjat mi pouze uïitím odpovídajících pojmû. Vy í stupeà provázanosti pfiedstavovala my lenka shodnout se na pfiedpisu proklamativního charakteru, kter by jednotlivé obory struãnû vymezil a odkázal na navazující pfiedpisy oborové. Tfietí alternativa vycházela z pfiedstavy jednoho komplexního pfiedpisu, kter by podrobnû upravil celou oblast kulturního dûdictví. 104 Îádn z tûchto námûtû se v ak nesetkal s pochopením a v pozdûj ích legislativních návrzích se na komplexní úpravu péãe o kulturní dûdictví rezignovalo. Dal- í úvahy o novém památkovém zákonû pak vycházely z uï ího modelu. Mojmír Horyna my lenku stfie ního zákona odmítl jiï na zaãátku pfiíprav nového památkového zákona. Ani zákon pfiipravovan shora na ministerstvu kultury nemûl mít pûsobnost, která by pfiekraãovala rezort ministerstva. Postupnû se tak prosadila pfiedstava, Ïe je nutné nejdfiíve zpracovat novelu platného památkového zákona, která umoïní pfievést rozhodovací pravomoci na památkové ústavy, nebo dokonce umoïní vznik památkov ch úfiadû s rozhodovací pravomocí, a teprve následnû bude zpracován nov památkov zákon upravující oblast památkové péãe v nov ch podmínkách systematicky. Ani dílãí novele ze záfií 1990, ani obûma pracovním skupinám, které se zab valy vypracováním památkového zákona, v ak nakonec nebylo umoïnûno, aby své zámûry pfiedloïily poslanecké snûmovnû, a jejich návrhy zûstaly jen na vládní úrovni. Návrhy mûly spoleãn úmysl zaruãit památkové péãi úãinnûj í nástroje. Kladly dûraz na posílení odborného vymezení pojmu památky, podrobnû upravovaly povinnosti vlastníkû památek a poïadovaly pfiísnûj í sankce za nedodrïování zákona. Po organizaãní stránce se pfiedpokládalo posílení personálního zabezpeãení v památkov ch institucích i lep í finanãní zázemí. NevyuÏita zûstala moïnost zlep it personální podmínky na referátech kultury pfii transformaci okresních národních v borû na okresní úfiady. Oba pracovní t my, jak pfii Státním ústavu památkové péãe, tak z památkového odboru ministerstva kultury, vycházely z pfiesvûdãení, Ïe památková péãe, za minulého reïimu vûdomû udrïovaná v závislosti na politick ch, respektive stranick ch strukturách, obnoví v demokratick ch podmínkách plnû svou odbornou ãinnost. DÛraz na odbornou stránku vûci skr val ov em nebezpeãí, Ïe bude zanedbán druh nezbytn aspekt památkové péãe, její otevfien vztah k vefiejnosti. Praktická stránka památkové péãe byla (nejen) v tomto období poznamenána neznalostí platné právní úpravy. Závazná stanoviska nebyla ãasto vydávána formou správního rozhodnutí, pfiípadnû chybûlo povinné vyjádfiení organizace památkové péãe. Ani právní povûdomí pracovníkû památkov ch ústavû nebylo na potfiebné úrovni a vedlo k mnoha nedorozumûním. Projevila se tu organizaãní rozpolcenost státní památkové péãe. PodceÀování formálnû-právní stránky vûci mûlo v takov ch podmínkách kodlivé následky, neboè fundovanû zpracované závûry odborníkû nemohly b t uplatnûny nebo v pfiípadû jejich poru ování na pfiíslu - n ch subjektech vymáhány. 105 Konec ofenzivy V znamn m mezníkem v dal ím legislativním v voji byl odchod nûkter ch památkáfiû, ktefií se podíleli na návrhu památkového zákona, z ministerstva kultury po volbách v roce Tehdy se v ãele úfiadu ocitl Jindfiich Kabát. Jeho pûsobení v rezortu skonãilo neslavnû podáním demise 17. ledna Na jeho místo byl jmenován Pavel Tigrid. Nástupem Kabáta a zvlá tû po pfiedloïení novely v listopadu 1993, která byla na odboru ministerstva pfiipravována bez ir í debaty, se v raznûji objevilo nebezpeãí, Ïe památková péãe nebude mít moïnost svobodnû a kvalifikovanû rozhodovat o sv ch záleïitostech. Novela, kterou ministerstvo pfiipravilo, byla v zásadním rozporu s pfiedcházejícími návrhy. Odborná vefiejnost ji jako projev kulturního nihilismu 106 odmítla. Zpochybnûn byl i fakt, Ïe stát je hlavním garantem památkové péãe, tedy základní pfiedpoklad státní památkové péãe u nás. V raznû se projevil i tlak církve, vlastníka v znamného mnoïství kulturních památek, která usilovala o vytvofiení vlastních památkáfisk ch struktur. 107 V tomto období se uï jasnû ukázalo, Ïe nároky, které si památková péãe kladla v pfiedcházejícím období, nejsou reálné. Reakcí na v udypfiítomnou ingerenci státu byl odpor k jakékoli státní regulaci a vzpomínka na pojetí socialistického majetku zpûsobila pfieceàování nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Liberalismus a individualismus se staly pro památkovou péãi aktuální v zvou. OdpÛrci dosavadního pojetí státní památkové péãe, ktefií hesla o liberalizaci spoleãnosti neproná eli pouze úãelovû, pfiedkládali památkové péãi legitimní poïadavky, Ïe je nutné znovu obnovit zodpovûdnost jednotlivce ke svému majetku a okolí, tedy vlastnost, která pûsobením komunistické ideologie upadla v zapomnûní. Ve zvulgarizované podobû byla památková péãe prezentována jako obtûïující zásah státní moci do svobodné sféry jednotlivce. Právû v této dobû se vyhrotil bizarní spor o to, lze-li prohla ování za památku povaïovat za skryté vyvlastnûní. Nález Ústavního soudu ústavnost památkové péãe potvrdil. Stále více se ukazovalo, Ïe stát o kulturní bohatství neprojevuje takov zájem, jak by si vzhledem ke svému v znamu zaslouïilo. Smutnû pûsobí i skuteãnost, Ïe z dosud zmiàovan ch návrhû nebyl Ïádn pfiedloïen parlamentu. Pomyslnou bariéru mezi mocí v konnou a zákonodárnou prorazila novela, kterou pfiipravovala externí komise vedená námûstkem Ladislavem Kratochvílem za ministra Pavla Tigrida. V období, kdy se památková péãe ocitla se sv mi radikálními v boji v porovnání s minulou etapou v defenzivû, nebylo moïné 100 J. TULC, cit. v pozn. 2, s Ivo HLOBIL: Kulturní dûdictví a monumentika, in: Bulletin VII, Státní ústav památkové péãe, 1991, s O monumentice psal za jin ch spoleãensk ch podmínek uï Vlastimil VINTER: Úvod do dûjin a teorie památkové péãe, in: Nástin v voje a základní ideové otázky památkové péãe, Praha 1971, s PrÛbûh semináfiû dokumentuje Bulletin VII, Státní ústav památkové péãe, Helena OSSENDORFOVÁ: Národní kulturní dûdictví a jeho právní kodifikace, in: Bulletin VII, Státní ústav památkové péãe, 1991, s Jifií VARHANÍK: K souãasné úrovni v konu státní správy v oblasti památkové péãe, in: Zprávy památkové péãe 54, 1994, s P. KROUPA, D. SEDLÁKOVÁ, V. RAZÍM, A. âerná, cit. v pozn. 55, s Zbynûk DOâKAL, Bestia triumphans za mimofiádnou zásluhu o likvidaci kulturního dûdictví v âeské republice, 2. ãást, in: Literární noviny 10, 1999, ã. 4, s. 3. INFORMACE 251

8 opakovat podobné zásadní poïadavky jako na zaãátku 90. let. V rámci zpracování novely v ak probûhla odborná debata a zdálo se, Ïe kompromis je pro zúãastnûné pfiijateln. Svou roli moïná sehrálo i vûdomí, Ïe od novely nelze ãekat koneãné a koncepãní vyfie ení v ech problémû. Nakonec v ak ani tento nadûjn pokus o alespoà ãásteãnou legislativní zmûnu nevy el. Parlament nestihl návrh projednat. Potvrzení politického pragmatismu S v mûnou vlády po volbách 1996 se situace pro památkovou péãi nijak nezmûnila, pouze se potvrdila skuteãnost, Ïe moïnost odborné vefiejnosti ovlivnit proces pfiípravy návrhû památkového zákona je stále obtíïnûj í, nemluvû uï vûbec o procesu schvalování. Absence nového památkového zákona byla zpûsobena hlavnû nezájmem politick ch kruhû. ZdrÏení se vysvûtlovalo ãekáním na plánovanou reformu státní správy, která ov em probíhala dlouhodobû. Bûhem roku 1996 na ministerstvu kultury opût oïila my lenka zpracovat komplexní památkov zákon. Obsahovû nemûlo dojít k Ïádnému v raznûj ímu posunu oproti pfiedcházejícím návrhûm, sporná a nevyhovující místa v zákonû byla uï notoricky známa. Problémem nejen tohoto období v ak bylo administrativnû moïná pohodlné, ale po vûcné stránce nevhodné oddûlení procesu pfiípravy zákona od jeho následné modifikace ve vládû a v parlamentu. Zapracováním dílãích pfiipomínek zásadního charakteru nelze dosáhnout kvalitní koncepãní úpravy. Snaha vyjít politick m poïadavkûm vstfiíc za kaïdou cenu se pak vymstí ztrátou dûvûry odborníkû i vefiejnosti v pfiedkládan návrh. Konkrétním pfiíkladem je vûãn návrat obligatorních pfiíspûvkû z iniciativy Legislativní rady vlády. O politickém alibismu svûdãí i praxe, kdy koneãné paragrafované znûní zákona bylo oproti pfiedloïené a diskutované podobû návrhu znaãnû odli né. Paradoxem tohoto období je fakt, Ïe platn zákon o státní památkové péãi uï není povaïován za tak nevyhovující, jak se na zaãátku 90. let jevil. Jeho pouïitelnost byla samozfiejmû podpofiena fiadou novel, byly to v ak jen dílãí opravy a samy o sobû nevysvûtlují zmûnu postoje k památkovému zákonu jako celku. Tuto zmûnu je nutné hledat jinde. Pfiedev ím je tfieba si uvûdomit, Ïe situace v prvních letech po listopadu 1989 byla poznamenána neznalostí platné právní úpravy. Kritika se tak t kala spí e praxe, jaká ve státní památkové péãi panovala, a nespokojenost s touto praxí byla zjednodu enû pfienesena i na památkov zákon. Jeho oblíbenost nepodpofiil ani institut prohla ování za kulturní památku ministerstvem kultury, zvlá tû ve srovnání s pfiedchozí úpravou z roku Jakmile zaãala b t platná právní úprava vymáhána a kontrolována a orgány státní památkové péãe ji zaãaly skuteãnû aplikovat, ukázala se jako pouïitelná. Vstfiícnûj í pohled na památkov zákon podpofiila také zku enost se zdlouhav m a nevyzpytateln m procesem pfiípravy a schvalování nov ch návrhû, nehledû na obavy z hrozícího sníïení úrovnû ochrany památek, která by v nûm byla zakotvena. Na základû uveden ch skuteãností by se zdálo zbyteãné angaïovat se pro nov památkov zákon. Podle mého názoru je naopak nutné, aby ochránci památek nerezignovali. Nebudou-li v tomto smûru vyvíjet Ïádnou aktivitu, ocitnou se ve vleku politick ch událostí. JestliÏe se o památkové legislativû nebude rozhodovat na základû potfiebného, i kdyï sloïitû hledaného konsenzu a podpory odborné vefiejnosti, bude v sledek takové práce zbyteãn a dûsledky pro obor památkové péãe nebezpeãné. Dluh státu zajistit státní památkové péãi respektovanou právní úpravu a zasadit se o její dodrïování je v tomto období stále zfietelnûj í. Rozpor vyniká o to více, uvûdomíme-li si, jakou dûleïitou úlohu právû kulturní dûdictví pro âeskou republiku hraje. Zápis ãesk ch lokalit na Seznam kulturního dûdictví UNESCO toto postavení jen potvrzuje, stejnû jako po hospodáfiské stránce turistick prûmysl. Tento text je v Àatkem z diplomové práce Legislativa památkové péãe po listopadu 1989 a za první republiky, vedené prof. Ivo Hlobilem a obhájené v ãervnu 2005 na katedfie teorie a dûjin umûní FF UP Olomouc. Autor je zároveà studentem práv. Georg Dehio a koncepce památkové péãe na zaãátku 20. století Petr KROUPA V roce 2005 uplynulo sto let od vydání prvního svazku svûtoznámého díla Georga Dehia Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler. Následující text vznikl v rámci pfiipomenutí tohoto v roãí a byl pfiednesen dne 29. listopadu Je vûnován úloze, kterou Dehio sehrál pfii konsolidaci moderní památkové péãe a vytváfiení jejích teoretick ch a metodologick ch postulátû, i situaci, v jaké se nacházela památková péãe na konci 19. a na zaãátku 20. století v tûch evropsk ch zemích, které se podílely na jejím vzniku a rozvoji. Termíny restaurování (restaurace) a konzervování (konzervace) jsou v textu pouïívány v jejich mezinárodním památkáfiském v znamu: restaurování obnova nedochovaného; konzervování zabezpeãení dochovaného. Georg Gottfried Julius Dehio se narodil 22. listopadu 1850 v zámoïné nûmecké luteránské rodinû v historickém hanzovním mûstû Revalu, jeï patfiilo (od roku 1720) carskému Rusku (dnes Tallinn, hlavní mûsto Estonska). Za své nenûmecké pfiíjmení vdûãil holandsk m kofienûm rodiny z otcovy strany. Christophe de Hio ( ) pfii el do tehdy védské korunû patfiícího Revalu ze lesvicka. DehiÛv otec Dr. med. Julius Woldemar ( ) byl úspû n m lékafiem (mûl titul ruského skuteãného státního rady a rusk úfiednick lechtick titul) a jeho otec Gottfried Erhard ( ) zlatníkem. Také jeho manïelka, Dehiova babiãka, pocházela z rodiny zlatníka. Dehiova matka Dor. Helena ( ) pocházela z kupecké rodiny EggerÛ, jeï do Revalu pfiesídlila z Lübecku po ruském záboru roku Po stfiední kole absolvoval G. Dehio nejprve jeden semestr historie na nûmeckojazyãné (a Nûmci vedené) ruské státní Kaiserliche Universität v Dorpatu (dne ní Tartu, Estonsko). V letech pak pokraãoval ve studiu historie v Nûmecku, na univerzitû v Göttingenu v semináfii slavného historika profesora Georga Waitze (G. Waitz od 1875 vedl vydávání Monumenta Germania Historica), kde se mimochodem potkal s ãesk m historikem Jaroslavem Gollem ( ; 1871 byl Goll na roãním studijním pobytu v semináfii prof. G. Waitze). Roku 1872 G. Dehio promoval na mnichovské univerzitû monografií o brémském arcibiskupovi Hartwigovi von Stade a na téïe univerzitû se i habilitoval prací Geschichte des Erzbistums Hamburg-Bremen roku V Mnichovû pak zûstal jako soukrom docent historie. G. Dehio velmi dobfie maloval a bylo to jeho umûlecké nadání, jeï ho pfiivedlo k dûjinám umûní. Po první studijní cestû do Itálie (kde se zab val italsk m malífistvím i architekturou) natrvalo pfie el od obecné historie ke kunsthistorii. Mezi prvními publikoval ãlánky o Albertim, Rafaelovi a ranû kfiesèansk ch bazilikách. Podnikal také ãetné studijní cesty po Nûmecku a Francii. Roku 1883 byl jmenován mimofiádn m a o rok pozdûji fiádn m profesorem dûjin umûní na univerzitû v Královci (Königsberg, dne ní Kaliningrad), kde si také rychle na el manïelku. Roku 1884 si vzal Charlottu ( ), dceru star ího univerzitního kolegy, profesora klasické filologie Ludwiga Friedländera ( ; autor populární a mnohokrát vydané knihy o mravech starého íma). Od roku 1889 pfiedná el Dehio v Královci také na Umûlecké akademii (Kunstakademie). V roce 1892 byl Goerg Dehio povolán do trasburku, na uvolnûné místo v Institutu dûjin umûní (Kunstgeschichtliches Institut) trasburské university. Ve trasburku pak pûsobil také jako fieditel obrazárny (Gemäldegalerie) a od roku 1899 se aktivnû angaïoval v památkové péãi. KdyÏ byl v roce 1908 zaloïen Deutscher Verrein für Kunstwissenschaft, zaãal b t ãinn i v nûm. Jako profesor dûjin umûní pfiedná el na univerzitû ve trasburku aï do roku 1918, kdy Alsasko pfiipadlo na základû Versailleské smlouvy Francii a G. Dehio byl ze zemû vykázán. Ode el v lednu 1919 do Tübingenu. Dne se stal korespondujícím ãlenem Braniborské akademie vûd v Berlínû v oboru dûjin umûní. Vedle berlínské byl G. Dehio také ãlenem akademií v Mnichovû a Göttingenu, byl nositelem vyznamenání Friedensklasse des Ordens Pour la mérite 1 Ernst GALL: heslo Dehio, Georg Gottfred Julius, in: Neue Deutsche Biographie, 3. Bd., Berlin 1957, s INFORMACE

9 a Maximiliansorden für Wissenschaft und Kunst. V Jenû obdrïel doktorát teologie, ãestné doktoráty dostal na univerzitách v Tübingenu (Dr. rer. pol. h. c.), Frankfurtu (Dr. med. h. c.) a Darmstadtu (Dr. Ing. E. h.). G. Dehio byl silnou a respektovanou osobností. Jeho v znam pro dûjiny umûní nespoãívá v metodologickém pfiínosu, n brï ve znalectví. Byl velmi skeptick (z dne ního pohledu oprávnûnû) k tehdej ím umûleckohistorick m v kladûm o formû, jeï se vyvíjí a fiídí vlastními zákonitostmi: Dnes nás nejvíc zamûstnává v zkum vnitfiních umûleck ch zákonû a z nich odvozeného stylového v voje. Tento pohled nezapírá dûjinn moment, jenï je v pojmu v voje jiï dán, ale omezuje jej. Nazírá umûní jako autonomní sílu. Ptá se málo, pfiíli málo, na jiné duchovní síly, v jejichï okolí vede umûní svûj duchovní Ïivot; a ptá se je tû ménû na materiální pfiedpoklady. Podává dûjiny umûleckého my lení, nikoli úpln v klad skuteãného prûbûhu v jeho spletit ch kauzálních vztazích. Historii umûní nechápal jako samostatn obor a vïdy se cítil b t pfiedev ím historikem, konkrétnû historikem pí ícím o nûmeck ch stavebních památkách. Byl zapálen m vlastencem, nacionalistou, ale podle jeho blízkého spolupracovníka E. Galla nikoli ovinistou. Své krédo vyjádfiil vûtou: M m opravdov m hrdinou je nûmeck lid. S tímto pfiesvûdãením pí i o nûmeck ch dûjinách zrcadlících se v umûní. 2 Dehiovy pfiesné pojmy pfii v kladu nûmecké architektury pûsobily v chovnû. Definoval a zavedl termíny pfiechodn styl (Übergangsstil), nûmecká zvlá tní gotika (deutsche Sondergotik) a pozdní gotika (Spätgotik). Dehiovy pfiíruãky, soupisy, jeho práce v památkové péãi a pfiíspûvky ke kongresûm a sympoziím úãinnû pomáhaly etablovat umûlecké památky v povûdomí iroké vefiejnosti jako cenné dokumenty nacionálnû chápané kultury. 3 Koncepce památkové péãe v druhé polovinû 19. století Dne 12. záfií roku 1857 napsal básník, spisovatel, malífi a památkáfi Adalbert Stifter, nûmeck rodák z ãeské umavy v dopise pfiíteli: Dnes ve 12 hodin jsem napsal poslední slovo románu Nachsommer. Dalo to práci. kolní rada Adalbert Stifter 4 pûsobil od roku 1853 také jako památkov konzervátor vídeàské Centrální komise pro Horní Rakousko. SvÛj monumentální román (780 stran) Nachsommer, na kterém pracoval od roku 1848, pojal jako vzdûlávací dílo, v nûmï popsal své pfiedstavy o fiádu v hospodáfiství, umûní a náboïenství. Hlavní postava románu, student geologie Heinrich Drendorf, se v Alpách seznámí se stárnoucím (v pozdním létû svého Ïivota se nacházejícím) svobodn m pánem von Risachem, jenï ho seznamuje s tajnostmi vûdy a umûní. Nejv znamnûj ími ãiny památkáfie A. Stiftera byl podíl na zachování historického urbanistického celku mûsta Steyr a zabezpeãení pozdnû gotického kfiídlového Kefermarktského oltáfie, pfii kterém se vyhnul restaurování. V dopisech nadfiízen m sice toto fie ení (zdá se, Ïe z taktick ch dûvodû) nevyluãoval, nicménû v praxi dal provést konzervaci, tedy oãi tûní a fixaci a k tomu je tû exaktní dokumentaci dochovaného díla. V románu Nachsommer se Stifterovy názory na v znam historického originálu a nutnost jeho zachování v autentickém stavu staly ústfiedním motivem vzdûlávání hlavního hrdiny. V tehdej í praxi stfiedoevropské památkové péãe lo o avantgardní ãin, a proto se dnes o A. Stifterovi pfiedná í na nûmeck ch univerzitách jako o památkáfii, kter pfiedbûhl svou dobu. Na tehdej í památkovou péãi A. Stifter pfiímo nezapûsobil, alespoà v ak ovlivnil filozofa Friedricha Wilhelma Nietzscheho ( ), jenï doporuãoval, aby si lidé StifterÛv román Nachsommer ãetli opakovanû. Moderní institucionalizovaná památková péãe (státní péãe o památky in situ) zahájila ãinnost v roce 1830 ve Francii zaloïením státní organizace Monuments Historiques (Historické památky), v roce 1837 pak byla zaloïena Commission des Monuments Historiques (Komise historick ch památek). Tím ve Francii zaãala dlouhá fiada oprav pfiedev ím stfiedovûk ch kostelû a od roku 1850, po zaloïení dal í státní organizace Édifices diocésains, se pfiidaly obnovy francouzsk ch katedrál. Uznávaného praktika a teoretika nové architektonické úlohy (nové, protoïe tu jiï ne lo jen o obnovu funkãní, n brï o vûdomou obnovu deklarované historické památky) si mlad obor (tato ãinnost byla záhy definována jako úzce specializovaná a je tomu tak i dnes; klasifikované a registrované památky mohou ve Francii opravovat jen architekti s licencí na historické památky) záhy na el v mladém autodidaktovi 5 Eugenovi Emmanuelovi Viollet-le-Ducovi ( Paris Lausanne). Po návratu z dlouhé studijní cesty po Itálii ( ) nastoupil Viollet-le-Duc do Komise historick ch památek a roku 1840 ho jeho pfiítel Prosper Mérimée ( ), spisovatel a od roku 1834 generální inspektor Monuments Historiques, povûfiil opravou kostela sv. Mafií Magdalény ve Vézelay. Postupnû následovaly jím projektované opravy dal ích sedmi kostelû a katedrál (Notre-Dame v PafiíÏi), dvû radnice, tfii hrady a hradby Carcassonnu. Dvakrát tolik oprav historick ch objektû konzultoval a fiídil na dálku. E. E. Viollet-le-Duc popularizoval i nov pojem restaurování: Slovo a pfiedmût je moderní. Restaurovat budovu neznamená udrïovat ji, opravit nebo pfiedûlat, znamená to obnovit ji do celistvého stavu, kter moïná nikdy neexistoval v jednom daném okamïiku. A dále: restaurovat znamená pfiesnû reprodukovat ty tvary budov, které podlehly degradaci. 6 Zásady restaurování pfiijaté francouzskou Komisí historick ch památek (jejímï generálním inspektorem se stal v roce 1848) pfiedstavil E. E. Viollet-le-Duc takto: Je na ãase vysvûtlit tento program, následovan dnes v Anglii a v Nûmecku Ze v eho nejdfiív tento program principiálnû pfiipou tí, Ïe kaïdá budova nebo kaïdá ãást budovy musí b t restaurována ve stylu, kter jí patfií nejen formou, n brï i strukturou. Architekt povûfien restaurováním musí tedy pfiesnû znát nejen typy pfiíslu né kaïdé umûlecké periodû, ale také styly patfiící kaïdé (umûlecké) kole. PoÏadoval po architektovi povûfieném restaurováním památek, aby také znal jejich strukturu, anatomii a temperament, protoïe pfiedev ím je tfieba, aby jim prodlouïil Ïivot. 7 E. E. Viollet-le-Duc chápal francouzské stavební památky jako historické dokumenty francouzsk ch dûjin, které je tfieba zachovat pro budoucnost, tedy prodlouïit jim Ïivot. Nositelem informace mu byla forma a struktura, nikoli materiál. Ve Francii se, pfies ostrou kritiku vandalisme restaurateur je tû za Ïivota E. E. Viollet-le- Duca, tûmito zásadami fiídí obnovy stavebních památek dodnes (bûïná je materiálová v mûna, nikoli konzervace). Jak poznamenal E. E. Viollet-le-Duc v roce 1857, stylové restaurování (tak se tato metoda oznaãovala; v ãe tinû jí fiíkáme purismus) se z Francie roz ífiilo i do Nûmecka a Anglie. Nejv znamnûj ím anglick m gotick m architektem viktoriánské éry byl Sir George Gilbert Scott (1811 Gawcott Lond n), v jehoï osobû dosáhla anglická praxe restaurování stfiedovûk ch památek vrcholu. V Anglii v ak nalezli restaurující architekti také nejzarytûj ího odpûrce. Stal se jím Lond Àan skotsk ch rodiãû John Ruskin ( Lond n Brantwood). Podobnû jako E. E. Viollet-le-Duc byl Ruskin velmi nadan m dítûtem a jeho pfieru ované vzdûlávání také pfiipomíná autodidakta (del í pauzy ve vzdûlávání u nûj mûla na svûdomí tuberkulóza, kterou trpûl; bakaláfiem se stal roku 1842, magistrem 1843). Rozhodující vliv na formování jeho osobnosti mûly italské studijní cesty. S v jimkou sportu se úspû nû vûnoval témûfi v emu pfiírodovûdû, historii, umûní i umûlecké kritice, navrhl sociální reformu, byl v born m malífiem, oceàovan m básníkem, spisovatelem a vûdãím duchem viktoriánské éry. V Anglii ovlivnil vkus nûkolika generací. 2 Mein wahrer Held ist das deutsche Volk. Ich gebe deutsche Geschichte im Spiegel der Kunst in diesem Selbstbekenntnis des deutschen Innenlebens. Citováno podle Udo KULTERMANN: Geschichte der Kunstgeschichte. Der Weg einer Wissenschaft, Wien Düsseldorf 1966, s U. KULTERMANN, cit. v pozn. 2, s Adalbert Stifter se narodil v Horní Plané a zemfiel v Linci po pokusu o sebevraïdu, nevyléãitelnû nemocen. Od roku 1848 pûsobil v Linci, v roce 1850 se stal tamním zemsk m kolním inspektorem. 5 Viollet-le-Duc odmítl nav tûvovat l École des Beaux- -Arts, základy stavitelské profese se nauãil u architekta Achilla Leclera. 6 E. E. VIOLLET-LE-DUC: Restauration, in: Dictionnaire raisonné de l architecture française de XIe au XVIe siècle, T. VIII, Paris (1866), s Na základû nûmeckého pfiekladu publikoval v tah francouzsk ch pravidel pro péãi o památkové stavby s pozoruhodnou vlastní interpretací jiï roku 1854 Karel V. ZAP: Zachování staroïitn ch památek, pfiedev ím stavitelsk ch, in: Památky archaeologické a místopisné 1, Viz Jan SOMMER: Relativita autenticity (150 let uvûdomûlé památkové péãe v âechách), in: âeská placka 3, únor 2000, s INFORMACE 253

10 Kariéru umûleckého kritika zahájil jiï v sedmnácti letech. KdyÏ mu bylo osmnáct, zaãal anonymnû uvefiejàovat ãlánky o poezii v architektufie The Poetry of Architecture. Své kritické rozbory malífiství, které mu pfiinesly slávu, zvefiejàoval pod názvem Modern Painters zprvu také anonymnû. Z na eho pohledu je dûleïitá jeho náv tûva Amiens a Normandie v pozdním létû roku Na podzim napsal a v kvûtnu 1849 publikoval sbírku esejí o architektufie pod názvem The Seven Lamps of Architecture (2. vydání 1855, 3. vydání 1880). Skvûlou aplikací a doplàkem k teoretick m názorûm, vyjádfien m v uvedené knize, se pak stala tfiísvazková publikace The Stones of Venice z let Základem Ruskinovy estetiky bylo náboïenství (pocházel z evangelické rodiny a byl vychován pfiísnû puritánsky; pozdûji se stal ateistou a skonãil opût jako hluboce vûfiící), na nûmï stavûl své poïadavky. Sedm hlavních principû architektury pfiirovnal k sedmi pfied BoÏím oltáfiem hofiícím lampám, které reprezentovaly ObûÈ, Pravdu, Sílu, Krásu, Îivot, Vzpomínku a Poslu - nost. Ve stati The Lamp of Memory vûnoval nûkolik stránek nesmlouvavé kritice restaurování architektury. Skuteãná hodnota památky spoãívá podle Ruskina v jejím stáfií, které se projevuje rozeznateln mi stopami: Restaurovat budovu znamená zniãit ji zcela, zniãit bez jakékoliv památky, zniãit tak, Ïe je tû z toho povstane nesprávn názor o zniãeném pfiedmûtu parodisticky nesprávn a parodie jest nejhnusnûj í zpûsob lïi. Této dûleïité vûci si musíme b t dobfie vûdomi. Jako nemûïeme probudit mrtvé, tak nemûïeme probudit znovu to, co bylo velké a krásné v architektufie. Na adresu E. E. Violleta-le-Duca J. Ruskin poznamenal: V echny velké francouzské katedrály tfiináctého století byly za mého Ïivota zniãeny. Nebyly zniãeny zubem ãasu, kter je ohlodal v zfiíceniny, ale architekty, ktefií je obnovili. 8 Ruskinovy my lenky nebyly v Anglii nové. O architektufie jako historickém pomníku Ïivota národa a o nepfiekonatelné, dokonalé kráse gotické architektury psal pfied ním architekt Augustus Welby Northmore Pugin ( London Ramsgate) 9 a debata o restaurování star ch památek dokonce rozdûlila jiï na konci 18. století anglické antikváfie (ãleny Spoleãnosti staroïitností) a architekty na dva tábory intervencionisty (architekty) a antiintervencionisty (antikváfie, ktefií hájili právo nezasahování do vzhledu star ch památek). 10 Na tomto místû je nutné uvést, Ïe moderní péãe o památky jako taková úzce souvisí s pojetím originálu ve smyslu jeho pûvodnosti, jedineãnosti, a tedy neopakovatelnosti, které se v Evropû ífiilo od poloviny 18. století. Proto zámûrná péãe o stavební památky, jak se s ní setkáváme od konce 18. století, zaãínala konzervací. A to platí pro Itálii, Nûmecko (Friedrich Schlegel, Joseph Görres, Sulpiz Boisserée) i Francii (dokonce E. E. Viollet-le-Duc zaãínal svou dráhu památkáfie jako zastánce konzervace). Nov v ak byl RuskinÛv skvûl styl a jeho pfiesvûdãující v fieãnost. Proto mûl takov úspûch a vliv. V poslední ãtvrtinû 19. století hájil konzervaãní zásady v Anglii RuskinÛv pfiítel, muï podobnû irokého zábûru, malífi, architekt, designér, básník, spisovatel a politik William Morris ( , Walthamstow , London), 11 kter v roce 1877 zaloïil The Society for the Protection of Ancient Buildings (ãlenem byl i J. Ruskin) a napsal její zásady (Manifesto), jeï se staly formálním základem pro moderní konzervaãní metodu. 12 Specifickou cestou se ubírala památková péãe v Itálii. V 80. letech 19. století se tam vedle stylového restaurování 13 (jednou z nejproblematiãtûj ích italsk ch restaurátorsk ch akcí byla fasáda florentského kostela Santa Maria del Fiore, z nûjï v letech architekt Emilio de Fabris odstranil malované prvky ze 17. století a vytvofiil falzum ve stylu florentské gotiky) objevují je tû dal í dva odli né pfiístupy k památkám, jeï se dají povaïovat za jakousi stfiední cestu mezi stylov m restaurováním Violleta-le-Duca a nekompromisními Ruskinov mi poïadavky. Bylo to pfiedev ím takzvané historické restaurování, jehoï nejznámûj ím pfiedstavitelem byl architekt Lucca Beltrami ( ), autor v znamné obnovy Castella Sfrozesco v Milánû. Historické restaurování spoãívalo v uznání památky jako dokumentu. Jakákoliv operace musela b t zaloïena na archivnû doloïen ch faktech, vykopávkách, ikonografickém materiálu, na anal ze díla. Historické restaurování neboli obnova mûlo spoãívat na sérii dûkazû. Teoreticky se dá tento typ restaurování povaïovat za správn, v praxi v ak nûkdy vedl k problematick m a subjektivním zásahûm (napfiíklad kvûli subjektivnímu v kladu star ch vedut). Nejslavnûj í realizace historického restaurování, Beltramiho Castello Sforzesco v Milánû, probíhala v letech a zûstala také nejpolemiãtûj í, zejména kvûli novému vystavûní Filaretovy vûïe, která byla zbofiena jiï roku Obecnû uznávan mi pfiípady obnovy se staly jednak zvonice fiímského Panteonu ze 17. století, zbudovaná podle Berniniho nákresu, jejíï zbofiení v roce 1893 vyvolalo vlnu protestû ímanû, naãeï byla postavena znovu, a jednak opûtovné postavení v roce 1902 zfiícené zvonice baziliky sv. Marka v Benátkách (z 12. století). Jin m smûrem bylo takzvané filologické restaurování (nûkdy téï moderní restaurování, reprezentované architektem Camillem Boitem, ). 14 Na konci roku 1883, na tfietím Kongresu inïen rû a architektû v ímû se mûli pfiítomní vyjádfiit ke dvûma otázkám: 1. MÛÏe restaurování imitovat originální architekturu? 2. Mají b t nové dodatky k historick m památkám zfietelnû odli eny? Camillo Boito, sice francouzského kolení, prosadil na druhou otázku kladnou odpovûì a byl povûfien sumarizací závûrû debaty, coï provedl v sedmi bodech, které byly pfiijaty ministerstvem v chovy jako závazné. lo o první italskou chartu s programem takzvaného restauro fililógico. Jeho zásady minimum restaurování, jasné odli ení nov ch ãástí buì materiálem, nebo zjednodu en m geometrick m tvarem, nové dodatky provádût v soudobém architektonickém stylu, ale ne kontrastnû k originálu, v echny práce dokumentovat a datum intervence oznaãit na památce nepocházely pfiímo od Boita, n brï od historika umûní Tita Vespasiana Paraviciniho ( ). Camillo Boito je v ak vefiejnû hlásal a uplatàoval v praxi. V roce 1893 tuto chartu restaurování C. Boito publikoval samostatnû a pfiidal je tû osm bod poïadavek na vefiejné vystavení architektonick ch fragmentû odàat ch z originálu. C. Boito kritizoval jak praxi E. E. Viollet-le-Duca, tak názory J. Ruskina. V roce 1884 na kongresu v Turínû prezentoval svûj názor na rozdûlení italské architektury (z hlediska památkové péãe) do tfií v razovû odli n ch skupin (antická, stfiedovûká a moderní od renesance), jimï musí odpovídat trojí odli n pfiístup restaurování restauro archeologico, restauro pittorico a restauro architettonico. 15 Pro bliï í rozbor tûchto principû není v tomto ãlánku prostor, tedy jen struãnû pfiipomeàme, Ïe v zásadû lo o individuální pfiístup, nemûl b t potlaãen v raz památky tedy u starovûk ch staveb stáfií, u stfiedovûk ch malebnost a u novodob ch tektonick fiád. Pro Boita památky dokumentují celou historii lidstva. Mají b t konsolidovány radûji neï opravovány a opravovány radûji neï restaurovány, vyh baje se renovacím (obnovám) a pfiídavkûm (dostavbám). Zatímco Boitovy (respektive Paraviciniho) názory byly velmi blízké v Rakousku A. Rieglovi, v Nûmecku nenalezly Ïádn ohlas. Nûmecká památková péãe reagovala na anglické a francouzské zku enosti. Na rozdíl od Francie, kde E. E. Viollet-le-Duc pfied restaurováním poïadoval provedení peãlivého stavebnû-historického prûzkumu a specializaci architektû, v Nûmecku se zfiejmû cítil kaïd architekt b t povolán k oãi Èování stfiedovûk ch staveb od pozdûj ích pfiídatkû. Ideálem byla dostavba Kolínského dómu. V roce 1852 vy el v nû- 8 Citováno v pfiekladu M. Seiferta Milo SEIFERT: John Ruskin ( ). Apo tol pravdy a krásy. My lenky a dílo, Praha 1937, 2. vydání. V originále John RUSKIN: The Seven Lamps of Architecture, London Podrobnûji rozvedeno v John RUSKIN: Intervention On the destructive character of modern French restoration, in: The Builder, Po smrti otce dokonãil a vydal poslední díl Examples of Gothic Architecture. Z obdivu ke stfiedovûku pfiestoupil roku 1835 na katolictví a napsal následující stati: The True Principles of Pointed or Christian Architecture, London 1841; An Apology for the Revival of Christian Architecture in England, London Podrobnûji o problému viz F. CHOAY: L Allégorie du Patrimoine, Paris 1992; J. JOKILEHTO: A History of Architectural Conservation, Oxford DÛleÏité jsou pfiedev ím ãlánky, které od roku 1798 psal do Gentleman s Magazine John Carter, ãlen The Society of Antiquaries. 11 William MORRIS: The Restoration of ancient buildings, in: The Builder, Josef TULC: William Morris a moderní ochrana památek, in: Památky a pfiíroda 9, 1984, s âeská odborná literatura pouïívá ponûkud nepfiesnû termín purismus, odvozen z pejorativního pojmenování dobov ch odpûrcû tohoto smûru. 14 Napsal tato díla: Arte italiana decorativa e industriale; Ornamenti di tutti gli stili; Architettura del Medioevo in Italia. 15 J. JOKILEHTO cit. v pozn. 10 (reprint 2001). 254 INFORMACE

11 meckém odborném ãasopise Försters Allgemeiner Bauzeitung podrobn návod (pfies 70 stran) na restaurování historick ch památek, kter na vyïádání redakce, coï je pro danou dobu symptomatické, napsal francouzsk památkáfi, historik Ludovic Vitet. TéhoÏ roku, 1852, zaslala mnichovskému arcibiskupovi ir í vefiejnost petici Ïádající znovuobnovení mnichovského dómu v duchu doby v stavby odstranit v e cizí, ru ící a protistylové. Pfii následné restauraci byly zniãeny dûleïité ãásti pûvodní stfiedovûké v bavy, protoïe nebyly dostateãnû stfiedovûké, coï po dokonãení akce a znovuotevfiení dómu vyvolalo první nûmeckou ostrou kritiku na adresu restauraãního barbarství (Barbarei der Restaurierung). Historik umûní Wilhelm Lübke ( ) uvefiejnil v roce 1861 text Das Restaurationsfieber. Tato kritika v ak nezabránila provádûní dal ích restauraãních akcí po celém území Nûmecka, zvlá tû po vítûzné válce s Francií a vytvofiení sjednocené Nûmecké fií e v roce Zejména stfiedovûké kostely a hrady byly vnímány (stejnû jako ve Francii a Anglii) jako symboly nûkdej í národní velikosti a s jejím obnovováním, je tû ke v emu za pfiízniv ch hospodáfisk ch podmínek (Gründerzeit), se nûmecká vefiejnost doïadovala také restaurace sv ch architektonick ch symbolû. Jablkem sváru se stala zam lená obnova heidelberského zámku. Ten byl vypálen a vyrabován francouzskou armádou Ludvíka XIV. (1689 a 1693) a ãnûl nad Heidelbergem z vût- í ãásti neobnoven, jako velká ruina. Po vítûzství nad Francií roku 1871 se z této ruiny stal pfiímo památník nûmecké hanby, alespoà tak se o nûm v té dobû hovofiilo (Denkmal deutscher Schmach). Architekt C. Schäfer pfiedstavil roku 1900 svûj návrh na dostavbu paláce, známého jako Otto-Heinrichsbau. Proti dostavbû, tedy rekonstrukci heidelberského zámku se zformoval tábor odpûrcû (vût inou historikû umûní) a jedním z jejich mluvãích se stal Georg Dehio. Roku 1901 publikoval staè Was wird aus dem Heidelberger Schloß werden?, v níï argumentoval proti dostavbû. Poukázal na nedokladovanou obnovu interiérû, jeï by byly voln m architektov m v tvorem ( lo by o bezúãelné a nákladné, ale jinak ne kodné slohové cviãení ), a pfiedev ím na následky spojené se zmûnou vnûj ku objektu navrhovaná dostavba dvou velk ch títû by zásadnû promûnila proporce a vyznûní celé fasády. Zastánci Schäferova projektu tvrdili, Ïe zastfie ení je nejlep ím technick m prostfiedkem k uchování stávajícího zdiva. Georg Dehio logicky argumentoval rozporem mezi nov m a star m zdivem: Nebudou stát nové títy v silném rozporu k star m ãástem se stopami stáfií? Nezbytn m dûsledkem bude velká v mûna ãásteãnû po kozen ch, ale dochovan ch ãástí fasády. CoÏ znamená, Ïe stavba zmizí a zastoupí ji zãásti kopie, zãásti novostavba. G. Dehio vyuïil pfiíleïitosti a adresoval architektûm ostrá slova: âím vlastnû je architekt? Pfii obnovû památky mají vystoupit pouze archeologické a technické znalosti, nikoli umûlecká tvorba. Chtít nahradit uloupen ãas klamem je protikladem historické piety. Chceme b t py ní na to, Ïe poklady minulosti pfiedáme budoucnosti pokud moïno nezkrácenû, a ne jim vtisknout peãeè nûjakého dne ního, na omylu spoãívajícího v znamu. KdyÏ archeologicky zamûfiení architekti projevují své názory kresbami rekonstrukcí, tak jsme jim za to vdûãní. Jejich provedení v ak znamená znásilnûní, barbarství nejhor ího druhu: vûdecké barbarství. V 80. letech 19. století se v úfiedních spisech pruského ministerstva kultu zabydlelo nové nûmecké slovo památková péãe (Denkmalpflege) 16 a udûlalo rychlou kariéru. V roce 1905 G. Dehio jiï konstatoval jeho plné zavedení v oboru: Nedovedu pfiesnû fiíci, kdy se u nás poprvé objevilo slovo Denkmalpflege. Sotva bude star í neï dvacet pût let. Ve vûdeckém a správním jazyku je nyní pfiijímáno. DÛsledkem zv eného zájmu o stavební památky v Nûmecku bylo mimo jiné ustanovení samostatného ãasopisu Die Denkmalpflege (v roce 1899 se oddûlil od státního Zentralblatt der Bauverwaltung) a usnesení generálního shromáïdûní nûmeck ch spolkû pro historii a staroïitnosti ve trasburku 27. a 28. záfií 1899 o pravidelném konání celonûmeckého kongresu památkové péãe. O rok pozdûji se 24. a 25. záfií 1900 konal první z nich v DráÏìanech pod názvem I. Tag für Denkmalpflege. (Tyto kongresy se pod stejn m názvem konají v Nûmecku dosud.) V roce 1900 vy el nûmeck pfieklad Ruskinova díla Die sieben Leuchter der Baukunst, jeho Steine von Venedig vy ly nûmecky v letech a Ruskinovy my lenky nalezly mezi nûmeck mi historiky umûní velk ohlas. V letech probíhaly v Nûmecku, ãásteãnû na Dnech památkové péãe diskuse známé jako Konzervace versus restaurace. Odstartovala je Dehiova pfiedná ka Denkmalschutz und Denkmalpflege im neunzehnten Jahrhundert konaná 27. ledna 1905 v aule univerzity císafie Viléma ve trasburku, 17 namífiená proti metodû puristického restaurování a obsahující slavn bojov apel: Pozoruji-li dosavadní rozvoj, dospívám k závûru: Provést pfiikázání konzervovat, ne restaurovat jsou povoláni nejen umûlci, ale archaeologové umûlecky a technicky vzdûlaní nebo od umûlcû a technikû podporovaní! 18 G. Dehio se prezentoval jako pfiesvûdãen Ruskinovec. Dehiov mi (a skrze nûj i Ruskinov mi) my lenkov mi soupefii mezi historiky umûní byli v Nûmecku Paul Clemen a v Rakousku Alois Riegl. Zakladatel památkové péãe v Por ní, historik umûní Paul Clemen (1866 Sommerfeld, dnes Lipsko 1947 Bad Endorf v Bavorsku) byl dlouholet m pfiítelem historika umûní Heinricha Wölflina. Studoval dûjiny umûní a filologii na univerzitách v Lipsku, Bonnu a trasburgu (doktorát 1889 v Lipsku). Od 1893 pracoval jako zemsk konzervátor v Por ní, v roce 1898 se stal asistentem na univerzitû v Bonnu a mezi lety pûsobil jako profesor dûjin umûní v Bonnu (následník Carla Justiho). Byl hudebnû nadan, skvûl fieãník a nad en popularizátor umûní (pofiádal v stavy) i památek. Pod jeho redakcí vy lo padesát est svazkû Kunstdenkmälern der Rheinprovinz, napsal knihy o románské a gotické nástûnné malbû v Por ní. V letech 1. svûtové války mûl funkci váleãného památkáfie, pûsobil na západní i na v chodní frontû. Provedl soupis památek v Belgii (tiskem vydan v roce 1923). V opozici k G. Dehiovi a J. Ruskinovi Paul Clemen proteïoval aktivní restauraci památek, aby se jejich bûïn stav udrïel co nejdéle. Kritizoval zastánce konzervace, Ïe chtûjí nechat památkové budovy zemfiít vûkem. Alois Riegl ( ) reagoval na Dehiovy názory v stati Nové proudy v památkové péãi. 19 Podobnû jako v Itálii C. Boito, chápal A. Riegl zastánce restaurování (v Nûmecku reprezentované architektem Bodo Ebhardtem) a tábor historikû umûní reprezentovan G. Dehiem (a J. Ruskinem) jako extrémy, mezi nimiï mûla památková péãe sice pietnû, ale vzhledem k neodolateln m silám reálné skuteãnosti vïdy hledat správn stfied, tedy opodstatnûn kompromis, 20 a podrobil kritice Dehiovy základní postuláty. Vyjádfieno v Rieglovû formulaci: Nekonzervujeme památku, protoïe je pûkná, n brï protoïe tvofií kus na eho národního bytí. Chránit památky neznamená hledat po- Ïitek, n brï praktikovat pietu. Zatímco estetické a umûleckohistorické úsudky kolísají, v ãásti národního bytí se nalézá nemûnné znamení hodnoty. A. Riegl souhlasil s G. Dehiem v tom, Ïe umûleckohistorické a historické zájmy, jimiï byl v 19. století vymezen pojem památkové péãe, jeho náplà zcela nevyãerpávaly a Ïe vlastní hybn motiv památkového kultu spoãívá v altruistickém citu, kter lidem ukládá jako vnitfiní povinnost pietu. Tento altruistick cit G. Dehio chápal jako cit národní ( chráníme památku jako kus národního bytí ). Toto pojetí se A. Rieglovi zdálo pfiíli úzké a vidûl v nûm vliv názorû 19. století, kdy byl v znam památky hledán v historickém momentu. Proto Dehiovo pojetí oznaãil nikoli za altruistické, n brï za egoistické. Hledání slávy tu zastoupilo pietu, a proto nemûïe mít Dehiova definice v eobecnou platnost. Nejnovûj ím trendem moderní- 16 Thomas KORTH: Denkmalpflege. Überlegungen zum hundertjährigen Bestehen eines Begriffs, in: Deutsche Kunst und Denkmalpflege 41, 1983, s âesky v pfiekladu Franti ka Zumana Jifií Gottfried DEHIO: Ochrana a zachování památek, in: âasopis Spoleãnosti pfiátel staroïitností ãesk ch v Praze XIV, 1906, s ; téï jako zvlá tní otisk roku Zajímavé je, Ïe F. Zuman tehdy nûmeck v raz Denkmalpflege (poprvé uïit patrnû roku 1875) v textu pfiekládal jako péãe o památky a v názvu zachování památek. âesk termín památková péãe se objevil aï ve 20. letech. 18 V pfiekladu F. Zumana z roku Neue Strömungen in der Denkmalpflege, in: Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission f. Erforschung u. Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale, 3. F., 1905, s ; ãesky Hlobil. 20 die Stellung der schaffenslustigen Architekten einerseits, der jedem Eingriffe in die Denkmäler grundsätzlich widerstrebenden Kunsthistoriker anderseits, als zwei Extreme zu betrachten, zwischen denen eine zwar pietätvolle, aber den unwiderstehlichen Mächten der realen Wirklichkeit klug Rechnung tragende Denkmalpflege jeweils die richtige Mitte zu treffen hat. INFORMACE 255

12 ho kultu památek byl na poãátku 20. století podle A. Riegla rostoucí smysl pro péãi o památky pfiírody, kter ov em G. Dehio, pochopitelnû vzhledem k svému pojetí, pí e A. Riegl, opomnûl. A. Riegl souhlasil s Dehiov m názorem, Ïe zájem, kter má celek na památce, pfiesahuje zcela nesoumûfiitelnû zájem jednotlivce a pfiedpokladem je, aby vût ina spoleãnosti, nebo alespoà její podstatná ãást vznesla poïadavek na uchování památek. Jakékoli paragrafy ochranného památkového zákona by se ukázaly neúãinné, kdyby lid nebyl pfiesvûdãen o nutnosti ochrany památek a nepfievzal v kon ochrany do sv ch rukou. K uvûdomûní si této nezbytnosti v ak nestaãí ani pojetí, jeï vidí v památce estetick pfiedmût, ani pojetí uspokojující vûdeckohistorické zájmy jednotlivcû. Památková hodnota musí b t naopak citovou hodnotou a tak se stát citovou potfiebou irok ch mas, alespoà vzdûlan ch. Toho lze podle A. Riegla dosáhnout aï v tom okamïiku, kdy se v památce nauãíme hodnotit kus vlastního bytí. Ambivalentní postoj zaujal A. Riegl také k Dehiovû tezi konzervovat, nikoli restaurovat (konservieren, nicht restaurieren). 21 I kdyï s touto tezí principiálnû souhlasil, pfiesto nemohl nevidût její selhání v soudobé památkáfiské praxi. ada neúspû n ch pokusû konzervace pfiimûla nûmeckého architekta B. Ebhardta dokonce k tvrzení, Ïe nejlep í konzervací je právû restaurování. Proto A. Riegl s jistou opatrností vymínil konzervaãní metodu pouze pro nûkteré v znamné památky (kritériem mûl b t cit památkáfie). Dal í v tku smûfioval A. Riegl k Dehiovû tezi, Ïe památková péãe není úkolem pro umûlce, ale bytostnû vûzí v oblasti historického a kritického my lení. Zdá se, Ïe je to tato vûta, napsal A. Riegl, která zdrïuje historiky umûní od toho, aby Dehiovi pfiitakali v takovém mûfiítku, jak by si jeho úvahy zaslouïily. Naopak proti tomu musíme co nejdûraznûji protestovat. Pfiedev ím si Dehio protifieãí svou tezí, Ïe v památce chráníme kus národního bytí. Národní cit jako základna památkové hodnoty nemá co ãinit ani s historick m, ani s kritick m my lením. Památková péãe jistû není úlohou pro umûlce, neleïí v ak ani v oblasti historického a kritického my lení, n brï se jiï pfieváïnû stala vûcí citu. PovaÏuji za uïiteãné ocitovat pasáïe z Rieglovy polemiky s G. Dehiem, ponûvadï ãeská památková péãe si G. Dehia témûfi ostentativnû nev ímá a konzervaãní praxi charakterizuje jiï od 20. let 20. století jako aplikaci Rieglov ch názorû. 22 PÛvodnû tomu tak nebylo. JiÏ v roce 1905 seznámil ãeskou odbornou vefiejnost s obsahem Dehiovy trasburské pfiedná ky (na základû jejího publikovaného textu) historik Jaroslav Goll v rubrice Zprávy âeského ãasopisu historického: Denkmalpflege, tj. snaha zachovávat staré památky, zvlá tû stavby je dosti nová. 23 J. Goll pfieloïil Dehiovo krédo Konzervujeme ne proto, Ïe pokládáme za krásné, co konzervujeme, n brï Ïe je to kus na eho národního Ïivota a citoval také DehiÛv názor na dûle- Ïitou roli prostfiedí památky: Es kann ein Denkmal auch indirekt zerstört werden: durch Missklänge in seiner Umgebung. Dále cituji J. Golla: Ale i jiné nauãení tu ãteme, které se téï pro nás hodí. NezáleÏí na tom, aby se v okolí nûkteré stavby stavûlo v stejném slohu, na tom v ak záleïí, aby zûstal celkov obraz, aby rozmûr okolních staveb (tedy i pûdorys okolí) se podstatnû nezmûnily. (Stará synagoga u nás má b ti utopena v studni!) Dále se dostáváme v broïufie k otázce i pro nás aktuální: Konservovat ãi restaurovat? NemÛÏeme a nechceme se vyh bat otázkám na im, u nás palãiv m. PfiiãiÀme se, aè nám u domu Svatovítského nechají aspoà tu starou vûï vïdyè Ïádná sebe gotiãtûj í nebude starou. A je-li pravda, Ïe jiïní portál u sv. Jifií ten, kter se tak dobfie zachoval, protoïe byl dlouho zakryt, má b ti zavfien do musea za trest, Ïe je renaissanãní, bude lze mluvit o restauraãním bláznovství. Nejvût í restauraãní nebezpeãenství pfiiná ejí dostavby. A dostavby samy? Dehio klade proti sobû trasbursk münster a Kolínsk dom: onde po v ech ztrátách vïdy je tû bohatství historického Ïivota, zde chladné archeologické abstrakce. Ná dostavûn Svatovítsk chrám bude bliï í Kolínskému domu neï trasburskému münstru. 24 V roce 1906 pfieloïil celou Dehiovu pfiedná ku Franti ek Zuman a publikoval ji v âasopise Spoleãnosti pfiátel staroïitností v Praze a také samostatnû jako zvlá tní otisk. âeské památkové péãi vyhovovala Dehiova pfiedstava památek jako kusu národního bytí více neï RieglÛv neosobní kult pfiírody. Tím spí e, Ïe u nás byly populární i Ruskinovy my lenky. Také metoda konzervace byla deklarována jako jediná moïná, a pfiesto bylo u nás jméno Georga Dehia tabuizováno. Ne lo snad jen o dezinterpretaci Rieglova Ïáka ZdeÀka Wirtha, ale spí e o dûvody politické. G. Dehio byl nûmeck nacionalista, z tûchto dûvodû vypovûzen z Francie. Zdá se, Ïe Ïijeme v Èastné dobû, kdyï nás tyto problémy jiï netrápí a Georga Dehia dnes vnímáme jen jako historika umûní a památkáfie. 21 Prvním, kdo propagoval konzervaci místo pfiestaveb, byli angliãtí ãlenové Spoleãnosti antikváfiû jiï na konci 18. století, po nich J. Ruskin, W. Morris, v Nûmecku také Paul Clemen a Cornelius Gurlitt. 22 Viz Zdenûk WIRTH: V voj ochrany památek , in: Architektura âsr, IX, 1950, s. 245: Na cenû stáfií zaloïil Riegl i methodu zachování památky. Nová praxe zachování Rieglem inaugurovaná byla nazvána na rozdíl od restaurace konservací. Rieglovy zásady dobyly si uznání a byly pfiijaty takfika vzápûtí cel m odborn m svûtem. TotéÏ viz Zdenûk WIRTH: V voj zásad a prakse ochrany památek v období , in: Umûní V, 1957, s. 110: Na cenû stáfií zaloïil Riegl i methodu zachování památek. Nov názor na zpûsob zachování památky byl nazván udrïováním, konservací Rieglovy zásady dobyly si nejen uznání, ale byly pfiijaty takfika v zápûtí hlasy celého odborného svûta za majetek umûlecké a vûdecké kultury dne ní doby. Novûji napfiíklad V. VINTER: Úvod do dûjin a teorie památkové péãe II., Praha 1982, s. 47: V konfrontaci vytãen ch cílû a dosaïen ch praktick ch v sledkû snah o zachování památek v zápasech, polemikách a diskusích se tak postupnû krystalizoval nov názor na obsah i rozsah pojmu památky a na její hodnoty, kter se prosadil po pfielomu století a na el zásadní ideové vyjádfiení v teoretickém úvodu Aloise Riegla k návrhu reorganizace vefiejné památkové péãe v Rakousku, nazvaném Der Moderne Denkmalkultus a kter v praktickém provádûní péãe o zachování památek vedl k metodû konservaãní. 23 Jaroslav GOLL, in: âesk ãasopis historick XI, 1905, s TamtéÏ. Sto let od vydání prvního svazku Dehiova Handbuchu Ivan P. MUCHKA Text projevu, prosloveného u pfiíleïitosti oslav Dehiova v roãí, uspofiádan ch národním komitétem ICOMOS dne v Praze. Tento pfiíspûvek je zamûfien na nûkteré otázky související s vydáním prvního svazku knihy G. Dehia Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler v roce 1905; kvûli sloïitosti a rozsahu problematiky se ale nemûïe zab vat otázkou základní, tedy vztahem mezi ideou soupisû památek obecnû a Dehiov m projektem. Soupisy památek se totiï v Evropû zaãínaly objevovat jiï zhruba od 30. let 19. století a Dehio se konfrontoval se zpûsobem, jak popisovat památku. Tomuto tématu se v ak velmi kvalifikovanû a opakovanû vûnovalo napfiíklad nûkolik nûmeck ch badatelû (T. Breuer, P. O. Rave a dal í), 1 a pfiestoïe jejich práce vznikly jiï pfied drahnou dobou (jak sami podot kají, oïivení otázek inventáfiû památek pfiichází zpravidla po váleãn ch konfliktech a obdobn ch katastrofách, které památkové dûdictví decimují), na jejich závûrech není tfieba nic mûnit. Autor tohoto ãlánku se zamûfiil zejména na zdroje Dehiova zámûru a nechce zastírat, Ïe to, co bylo v Nûmecku naz váno zpoãátku Inventarium a pozdûji Inventáfi památek stavebních, umûleck ch, historick ch, kulturních a s jin mi pfiízvisky, ãasovû koinciduje, respektive ponûkud pfiedchází DehiÛv projekt. 2 1 T. BREUER: Denkmälertopographie in der Bundesrepublik, in: Eine Zukunft für unsere Vergangenheit, München 1975, s ; P. O. RAVE: Anfänge und Wege der deutschen Inventarisation, in: Deutsche Kunst und Denkmalpflege 11, 1953, s Srov. napfiíklad Inventarium der Baudenkmäler im Königreiche Preussen, mit Benutzung amtlicher Aufzeichnungen aufgestellt und hrsg. im Auftrage des Kgl. Ministeriums für geistliche, Unterrichts- und Medicinal- Angelegenheiten; Die Baudenkmäler im Regierungsbezirk Cassel, mit Benutzung amtlicher Aufzeichnungen beschrieben und in topographisch-alphab. Reihenfolge hrsg. durch den Verein für hessische Geschichte und Landeskunst zusammengestellt von Heinrich von Dehn- -Rotfelser und Wilhelm Lotz, INFORMACE

13 Zkrácenû fieãeno v odborné literatufie se objevují celkem vûrohodné názory, Ïe jiï v dobû, kdy se Dehio rozhodoval o zpracování své pfiíruãky, mûlo b t jedním z jejích hlavních cílû poskytnutí informací i o té ãásti památkového dûdictví, která tehdy je tû nebyla z ãasov ch dûvodû zahrnuta do inventáfiû, jeï vznikaly velmi pomalu a nepokr valy (ani dnes je tû nepokr vají) celé území Nûmecka. Geneze zpûsobu psaní o památkách je ov em je tû podstatnû star í, konkrétnû na území Nûmecka se uvádûjí napfiíklad práce Merianovy a Weningovy, 3 vzniklé jiï v 17. století. Za jejich charakteristick rys by bylo moïné pokládat spojení obrazu a slova pro fiadu lidí ostatnû obû jména reprezentují spí e vedutisty neï autory textu. Bylo by samozfiejmû Ïádoucí pokusit se sledovat zpûsob, jak jednotliví autofii pfiistupovali k deskripci památky a k její evidenci v historii a do jaké míry tento tradiãní pfiístup ovlivnil i dal í praxi památkové péãe. V nûmecké oblasti je v souãasné dobû zvykem dûlit sepisování památek do tfií skupin podle míry podrobnosti. Elementární je seznam (die Liste), struãn m soupisem je topografie (die Topographie) a nejpodrobnûj ím zpûsobem se památka popisuje v tzv. velk ch inventáfiích (Große Inventare). ZpÛsob, jak m navrhl sepisovat památky Dehio, ov em nepatfií do Ïádné z tûchto skupin, protoïe jejich metodiky byly vypracovány a exaktnû zformulovány aï v 60. letech 20. století. Myslím, Ïe nejvhodnûj í formou seznámení s projektem Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler, tedy Rukovûtí nebo Pfiíruãkou nûmeck ch dûjin umûní (v echna tato slova vycházejí z latinského manuál), je pokusit se o maximální struãnost, protoïe ti zvídavûj í mají témûfi nepfieberné moïnosti, jak se o tomto fenoménu nûco dozvûdût. Jednou z posledních prací je obsáhlá monografie Petera Betthausena Georg Dehio, Ein deutscher Kunsthistoriker, Berlín a Mnichov 2004, v jejímï závûru ãtenáfi najde cca dvacet stran bibliografie. 4 Pokusme se tedy spí e o pfiedstavení projektu formou zodpovídání otázek proã, co, jak, kdy a za kolik. Proã Dehio se domníval, Ïe pracovníci památkové péãe, ale i vefiejnost by mûli mít moïnost pracovat se struãnou pfiíruãkou dfiíve, neï budou vydány podrobné okresní soupisy památek, které tehdy jiï vycházely na fiadû míst, ale s neuspokojivou frekvencí. Co prospektofii mûli do v bûru zahrnout stavební památky, nikoli tedy movitosti, vzniklé pfied rokem Jak Dehio nejprve poãítal se ãtyfimi svazky pro celé Nûmecko, pozdûji bylo rozhodnuto o pûtisvazkovém díle. Text mûl b t tedy maximálnû struãn, byly zavedeny i zkratky a prakticky se nepoãítalo s hodnocením uveden ch památek. Dehio sám nûkdy urãité, fieknûme emocionální hodnocení pouïil. Aãkoliv to nikdy nefiekl, forma díla vykazuje znaãné shody s jin m standardním dílem té doby, Baedekrem, kter m se budu dále v textu dost podrobnû zab vat, protoïe jejich srovnání je dle mého soudu uïiteãné. Tehdy nebylo tfieba, aby v prûvodci byly ilustrace, aè jiï fotografie nebo ikonografick materiál a podobnû. (Kdybych struãnû porovnal situaci tehdej í a nynûj í, lze fiíci, Ïe souãasná prûvodcovská literatura je bohatû ilustrována mimo jiné proto, Ïe podle prûvodce se mûïe fiídit ãlovûk, kter se k cestû teprve pfiipravuje prûvodce tak v sobû má prvky reklamy, respektive usiluje o vzhledovou atraktivnost; jeho pouïití na místû samém jiï ov em tak jednoznaãné není. Je v ak pravda, Ïe po skonãení cesty mûïe plnit funkci upamatování se na to, co jsme vidûli.) Dehio se tedy omezil na plánky mûst a na pûdorysy, coï vzhledem k jeho specializaci znamenalo pfieváïnû pûdorysy sakrální architektury. Otázka vhodnosti fotografické reprodukce je velmi sofistikovan m problémem, napfiíklad odmítání reprodukcí architektury vycházelo z názorû J. Burckhardta, kter zastával velmi moderní postoj, Ïe architekturu je moïné adekvátnû vnímat teprve, kdyï se pohybujeme objektem. AniÏ bych se chtûl pokusit o hodnocení otázky, v ãem jsou rozdíly oproti pracím, tradiãnû pokládan m za inspiraãní zdroje Dehiovy knihy, mohu alespoà uvést, Ïe právû v e zmínûn historik se sv m základním dílem o umûní v Itálii, nazvan m Cicerone a vydan m poprvé v roce 1855, k nim bezpochyby patfií, právû tak jako pfiíruãka od Gustava Ebe Der deutsche Cicerone I-IV, Führer durch die Kunstschätze der Länder deutscher Zunge, Leipzig Za jeden z nejstar ích prototypû nûmecké umûlecké topografie se povaïuje práce Wilhelma Lotze, vûnovaná ov em pfieváïnû stfiedovûkému umûní. 6 Kdy o publikaci díla zaãal Dehio váïnû uvaïovat jiï v roce 1901 a poãítal s rychl m vydáním. Nakonec bylo vydávání dokonãeno aï v roce Za kolik poïadavek na dotaci u pruské vlády byl nûkolik let neúspû n, aï se podafiilo získat peníze pfiímo z rezervního fondu císafie (oslava jeho narozenin v roce 1905 tak nemusí b t chápána jako zcela nezi tná). Suma marek by ov em z pohledu na eho ministerstva kultury vypadala smû nû nízká. O cenû pûti marek za svazek se je tû zmíním dále. JestliÏe chceme porozumût my lence na zpracování seznamu památek v hutné a struãné (dnes bychom pouïili termín komprimované) podobû, fieknûme si alespoà nûkolik slov o patrnû nejdûleïitûj ím typu tehdej í nûmecké literatury, která dostala název Baedeker, vycházející ze jména zakladatele této edice, respektive firmy, Karla Baedekera ( ). První svazek, nazvan Handbuch für Reisende durch Deutschland und den österreichischen Kaiserstaat, vy el v Lipsku jiï v roce 1842, tedy více neï edesát let pfied vznikem Handbuchu Georga Dehia, kter také obdobn m zpûsobem propûjãil své jméno jako trademark pro práci sv ch kolegû. Pro pfiedstavu o objemu dat obsaïen ch v Baedekerech uveìme, Ïe napfiíklad Berlin zabíral v prûvodci 23 stran; pozdûji, v roce 1883, mu byl jiï vûnován cel svazek o rozsahu cca 230 stran, tedy pfiesnû desetkrát tolik. Neu kodí moïná, kdyï zarecituji estiver í od Philandera von Sittenwald z roku 1650, které Baedeker vkládal jako motto do v ech sv ch prûvodcû, vãetnû jinojazyãn ch: Wer reisen will, der schweig fein still, Geh steten Schritt, Nehm nicht viel mit, Tret an am frühen Morgen Und lasse heim die Sorgen. Qui pense à voyager Doit savoir d écouter, D un pas égal marcher Ne point trop se charger, Dès l aube se lever Et soucis oublier Philander tedy vyz vá cestovatele, aby vstal brzo ráno (am frühen Morgen), postupoval rovnomûrnû, stálou rychlostí (Geh steten Schritt), s otevfien ma oãima (schweig fein still), ale souãasnû i bezstarostnû, aby se mohl plnû soustfiedit na pfiedmût svého zájmu (lasse heim die Sorgen). Také si nemá s sebou brát moc zavazadel, aby se pfiíli neunavil (nehm nicht viel mit). Je to tedy jakási metodická v zva, kterou by mohl podepsat klidnû i Dehio, protoïe i jemu lo o to, aby jeho ãtenáfii profitovali na cestách z ãetby stejn m zpûsobem. Pokyn Nehm nicht viel mit lze dokonce volnû chápat i jako naráïku, Ïe kniïní prûvodce by se mûl vejít do kapsy coï je u BaedekrÛ jedna z nejdûleïitûj ích charakteristik a naopak to jiï neplatí o dne - ním vydání Dehia. Tomu odpovídala velikost prûvodcû 16 x 11 cm i jejich polotuhá vazba. Cena byla celkem lidová, tfii zlaté v 19. století, pozdûji kolem pûti marek. V dobû Dehiova projektu se sice pûvodní Baedekrova Pfiíruãka pro Nûmecko a rakouské císafiství rozplemenila jiï na celkem jedenáct svazkû, ale stále existovala i v úvodní jednosvazkové podobû a byla k dispozici také cizojazyãnû. Shoda s Dehiov m projektem není náhodná také Dehio po- Ïadoval pro Handbuch lidovou cenu kolem pûti marek (coï pfiedstavovalo tehdy zhruba jeden nocleh v slu ném hotelu) a obdobn kniïní formát. Hlavním rozdílem obou dûl byla skuteãnost, Ïe Baedeker se samozfiejmû mimo pamûtihodností vûnoval i praktick m informacím a uvozujícím textûm (srov. napfiíklad Apercu historique sur l art dans les Pays Bas par A. Springer, professeur à l université de Leipzig s. XI XXXV, ve vydání z roku 1873) a také movit m památkám, respektive sbírkám v muzeích ãi galeriích. Vzhledem k praktick m, ale promûnliv m informacím 3 Mathaeus MERIAN: Deutsche Städte. Veduten aus der Topographia Germaniae mit einer Einleitung von Friedrich Schnad, Hamburg 1964; Gertrud STETTER, Michael WENING: Leben und Werk des bayerischen Kupferstechers und Topographen, München Peter BETTHAUSEN: Georg Dehio, Ein deutscher Kunsthistoriker, Berlin München 2004; 5 Gustav EBE: Der deutsche Cicerone I IV, Führer durch die Kunstschätze der Länder deutscher Zunge, Leipzig Wilhelm LOTZ: Kunst-Topographie Deutschlands. Ein Haus- und Reise-Handbuch für Künstler, Gelehrte und Freunde unserer alten Kunst, I II, Kassel INFORMACE 257

14 (vãetnû otvíracích hodin, vstupného a podobnû) bylo nutné, jak fiíkal sám Baedeker, vydávat nová vydání kaïdé druhé léto. Dehio turistické informace nezafiadil, ale také, coï je metodicky dûleïité, zámûrnû zcela rezignoval na movité památky a sbírky. Baedekru se podrobnû vûnuji zámûrnû. V dobû Dehiovû byl jiï natolik osvûdãenou publikací a takov m standardem, Ïe jeho vlastnosti vûdomû i nevûdomû Dehio vyuïil pro svou práci. Není nutné (respektive v podmínkách na í zemû s tolika nedokonãen mi projekty je nutné) zdûrazàovat, Ïe Baedeker pokr val plo nû celé území; od samého zaãátku byl geograficky kompletní. Pozdûj í zmûny se tak t kaly roz ifiování jak chsi bazálních informací, které byly úspû nû zpracovány jiï na samotném zaãátku. I v tom je dráha osudu Baedekru a Dehiova díla velmi podobná rozsah informací v Handbuchu se také promûàoval v ãase, respektive zvy- oval s kaïd m nov m vydáním. Uvûdomme si to v souvislosti s pûvodní Dehiovou metodickou zásadou, Ïe do Handbuchu nebudou zahrnuty stavby vzniklé po roce 1800, která byla pozdûji samozfiejmû opu tûna. Také není pfiíli známo, Ïe pozdûj í vydání BaedekrÛ obsahovala i struãné seznamy umûnovûdné literatury k pfiíslu nému regionu, coï zvy ovalo jejich vyuïitelnost pro nároãnûj í cestovatele dne ním termínem bychom fiekli pro kulturní turismus. Pfiedposlední porovnání se t ká grafické úpravy. Dehio pfiejal systém zkratek, o kter ch Badedeker napsal: Les abréviations employées dans les pages suivantes sont faciles à comprendre, coï ov em bylo pozdûji vnímáno jako ãtenáfisky nepohodlné a sni- Ïující soustfiedûní na obsah vlastního textu. Dehiovy plánky mûst a pûdorysy se shodují s grafick mi pfiílohami Baedekru, kter navíc obsahuje i fiadu map na depliantech tedy vlepen ch vût ích formátech, sloïen ch do knihy. Mapy byly nutné, protoïe Baedeker je sestaven po trasách, nemá hesla fiazena abecednû jako Dehio. Tím se dostáváme k dal í, velmi závaïné charakteristice obou projektû: Dehio údajnû nechtûl do Handbuchu zafiazovat fotografické reprodukce. Ponechme stranou nûkteré ideové dûvody, které jej k tomu vedly, a spokojme se s vyjádfiením, Ïe existovaly i dûvody pragmatické tedy zvy ování finanãních nákladû a narûstání rozsahu publikace. Poslední poznámka se t ká geografického rozsahu. Dehio mûl na mysli (v souladu se sv m nacionálním chápáním památky) Nûmecko, respektive je tû roz ífiené na pfiíbuzná teritoria Rakousko a v carsko. Naproti tomu úspûch edice BaedekrÛ vedl k jejich postupnému roz ífiení na celou Evropu a dokonce i Egypt a Severní Ameriku. Dehio se rozplemeàoval podstatnû skromnûji a to navíc jaksi zakuklenû. Nejvíce se mu podobají Buildings of England Nûmce Nikolause Pevsnera, kter se narodil v Baedekrovû Lipsku v roce 1902, studoval tam na univerzitû a za 2. svûtové války se ocitl v Anglii. Itálie podobné dílo jako Dehio nevyvinula, pfied 2. svûtovou válkou ovládal trh Touring Club Italiano (tedy spí e forma Baedekru). TotéÏ platí pro Francii a Benelux, kde byly publikovány Guides Bleus (vûbec nejstar í prûvodce v Evropû, vydávané od roku 1840). Od roku 1900 se zaãaly tisknout je tû prûvodce Michelin. V âechách jsou pozdním offspringem Dehia Umûlecké památky âech ZdeÀka Wirtha z roku 1957 a ãásteãnû i Die Böhmischen Länder Hugo Rokyty ze 70. let. Ve snaze odkr t urãité inspiraãní zdroje projektu Dehiova Handbuchu jsem pouïil Baedeker jako oslí mûstek, abych se nemusel genezí topografické literatury zab vat zasvûcenûji a systematiãtûji. To neznamená, Ïe bych pochyboval o tom, Ïe Georg Dehio vstfiebal do sebe dokonale evropskou zku enost ze stovek publikací vydan ch v století, jejichï název zpravidla zaãínal slovy Antiquitates urbis, Le Antichita dell alma citta di, Guido di nebo Topographia urbis a které napfiíklad Ludwig Schudt ve své pfiíruãce spoãítal na cca 2800 poloïek. Novûji toto ãíslo opravila Gaetana Scano, která urãila jejich mnoïství zhruba na Tato prûvodcovská literatura vykazovala velkou Ïánrovou pestrost pfiipomeàme si, Ïe kvalitní prezentace památek se nacházejí i v hlavních architektonick ch traktátech Cinquecenta, napfiíklad u Serlia a Palladia. Podle mého v ak nelze jednoznaãnû urãit, ze kter ch ideov ch zdrojû ãerpal Dehio; obdobnû jako je obtíïné hledat kofieny jeho filozofického svûtonázoru vïdyè mûl napfiíklad jistû stejné vzdûlání s Aloisem Rieglem, oba (povinnû) znali nûmeckou idealistickou filozofii, Hegela i Kanta a mûli povûdomí o aktuálních filozofick ch idejích té doby, a pfiesto dospûli pfiímo k diametrálnû rozdíln m názorûm na památky. Nyní se omezme na velmi struãné srovnání textû z jednoho Dehiova svazku, konkrétnû vûnovaného Salzburgu a v nûm zámku Hellbrunn (dne ní turistické atrakci první velikosti), a textu, kter je o tomto zámku v Baedekru, aby jednak lépe vystoupil rozdíl prûvodcovské literatury a památkového soupisu, jednak si v nejvût í struãnosti mûïeme uvûdomit formu hesel objektû: První vydání Dehiova Salzburgu z roku 1933 obsahuje údaje, které uvádím témûfi v úplnosti a jen lehce sumarizuji: Název: letohrádek Hellbrunn. Postaven: K m: dómsk m stavitelem Santinem Solarim. Poloha: vede k nûmu prastará alej z mûsta. Forma: mal dvoupodlaïní zámek s dvûma vûïovit mi rizality na krat ích stranách, s pfiedstupujícím venkovním schodi tûm, pod ním grotta s ka nou. Interiér: Oktogon s kupolí; dále slavnostní sál s freskami se souãasn mi spoleãensk mi scénami a alegorick mi postavami (autor Arsenio Mascagni); místnost s japonsk mi papírov mi tapetami, snad kolem roku 1720; polychromovaná kamna (Friedrich Strobl, ). Grotty: jsou jednak v parku, jednak v zámku, pfiístupné zvenãí: Neptunova, Ptaãího zpûvu, Orfeova, Korunní. Dvû divadla ve tvaru exeder s boãními kfiídly, tvofií dekorativní ukonãení parku; ka ny, ãásteãnû s mozaikami z oblázkû, s vodními hfiíãkami, znaãn poãet plastik, vesmûs z doby vzniku. Mechanické divadlo sestává z loutek uvádûn ch do pohybu vodou z roku Hodnocení: Nejãasnûj í pfiíklad ãistû barokní italské villy, 8 tzv. villa suburbana v Záalpí, která se mimo zahradní parter z 18. století dochovala prakticky neporu ená. Okolí: na Waldemsbergu Mûsíãní zámeãek z roku 1615 (uvnitfi salzburské národopisné muzeum); na v chodním úpatí hory Skalní divadlo, první divadlo pod ir m nebem v Nûmecku. Autor textu Franz Martin neuvedl minimálnû jeden zcela podstatn údaj, totiï stavebníka, kter m byl arcibiskup Markus Sitticus (v jin ch pfiípadech jsou v Handbuchu stavebníci uvádûni). Pfiitom tento jedineãn celek zfiejmû pfiímo osudovû souvisí se Sitticov mi povahov mi rysy. Zcela chybí popis unikátní urbanistické dispozice s extrémnû dlouh m koridorov m dvorem, jedním z nejzajímavûj ím pfiíkladû man ristické architektury vûbec. Nûmeãtí badatelé pro nûj od 30. let 20. století razí pojem Raumflucht, tedy upl vající, mizející prostor. Dále chybí alespoà struãn popis podoby vodních ploch a vodního kanálu, kter tvofií osu prohlídky zámecké zahrady. Voda hraje dominantní úlohu i v pfiípadû tzv. kníïecího stolu se sedaãkami, do nichï je zaveden vodní stfiik. Ve v ãtu ov em nenajdeme ani tyto prvky. Není také zmínûna Zrcadlová grotta, tzv. miniaturní grotty, Venu ina grotta a Kozorohova grotta. Historikovi zab vajícímu se zahradní architekturou bude jistû scházet alespoà základní enumerace ka en, voln ch plastik, obeliskû, zmínka o OranÏerii, baïantnici a podobnû, zájemce o nástûnné malífiství zase bude postrádat zpfiesnûní t kající se ikonografie galantní hudební scény se odehrávají v iluzivních zahradních koridorech. Údaje o Hellbrunnu v Baedekru (vydání z roku 1910) jsou samozfiejmû mnohem struãnûj í a pozornost se zamûfiuje zejména na praktiãtûj í záleïitosti, napfiíklad udání vzdáleností mezi jednotliv mi budovami, které nám pomûïe odhadnout potfiebnou délku prohlídky. I zde ov em najdeme jména umûlcû a letopoãty. V popisu parku je oproti Dehiovi navíc zaznamenána vyhlídka na Watzmann a u kamenného divadla údaj, Ïe je vytesáno pfiímo do skály. Údaje v obou publikacích se tedy v nûãem vzájemnû doplàují, bohuïel v e uveden v ãet chybûjících informací se t ká obou. 7 L. SCHUDT: Le Guide di Roma. Materialien zu einer Geschichte der römischen Topographie. Unter Benützung des handschriftlichen Nachlasses von Oskar Pollak, Wien 1930; G. SCANO: Guide e descrizioni di Roma dal sedicesimo al ventesimo secolo nella biblioteca della fondazione (Fondazione Marco Besso), Roma K údaji o ãistû barokní vile je nutné doplnit, Ïe jiï ve 30. letech se zaãal pouïívat pojem man rismus i pro architekturu; za men í chybu lze pokládat stylové oznaãení Hellbrunnu jako renesanãní památky. 258 INFORMACE

15 V Dehiovû Handbuchu je zaráïející, Ïe zde nejsou uvedeny údaje o kontextu (coï je i pfiípad dal ího arcibiskupského zámeãku Leopoldskron, postaveného na samém okraji velké vodní plochy). V Baedekru je tento údaj obsaïen. Smysl tohoto expozé bych velmi zjednodu enû vysvûtlil následovnû. Text je strukturován do tûchto oddílû: 1. Jmenovité údaje: 1a. název památky (zde je uveden jako Lustschloß, ãesky vût inou pfiekládáme jako letohrádek), 1b. resumé historie, údaje kulturnûhistorické povahy (zde zcela chybí), 1c. autor, architekt, 1d. stavebník, 1e. datování. 2. Deskripce: 2a. urbanistická dispozice, poloha (v tomto pfiípadû je to saturováno nedostateãnû údajem, Ïe k nûmu vede prastará alej), 2b. v pfiípadû areálu by bylo dobré uvést alespoà seznam jeho jednotliv ch souãástí, u sumárního pojmu jako napfiíklad hospodáfiské budovy alespoà nejstruãnûj ím moïn m zpûsobem rozli it jejich funkce (tento bod zcela chybí), 2c. exteriérová podoba, v na em pfiípadû velmi lakonick popis, neuveden charakteristick tvar stfiechy, barevnost fasády, kamenné prvky a podobnû, 2d. interiérová dispozice, oãekávali bychom alespoà údaj o tom, Ïe jde o dvojtrakt s enfiládou na dvorní stranû, 2e. interiérová v zdoba (uvedena), 2f. deskripce zahrady s vybavením (uvedena fragmentárnû, u vûty o dvou divadlech ve tvaru exeder s boãními kfiídly bychom zákonitû oãekávali alespoà odkaz na tzv. fiímské divadlo v Mandragone a villu Aldobrandini ve Frascati). 3. Zhodnocení: V na em pfiípadû je velmi vysoké, fiekli bychom aï emfatické, coï lze v této publikaci povaïovat jednoznaãnû za v jimku. Heslo má pfied textem hvûzdiãku, která naznaãuje v znamnost památky av ak ani u nûkter ch památek s hvûzdiãkou neobjevíme Ïádné hodnocení. Pfiesto i hodnocení by bylo moïné blíïe specifikovat podle jednotliv ch souãástí areálu. V poslední dobû se hodnû pí e také o arcibiskupovû vá ni pro oslavy, divadelní a baletní pfiedstavení, tedy v dobovém Ïargonu rappresentazione a passatempo Zeitvertreib. Bylo by moïné alespoà jednodu e konstatovat, Ïe stavební program je odrazem obsahov ch pfiedstav a vizí Marca Sittica. Pfiesnû o tfiicet let pozdûji, v roce 1963, vy lo páté, roz ífiené vydání Dehiova Salzburgu. Toto roz ífiení ov em bylo spí e symbolické, kostra textu i formulace zûstaly prakticky zachovány. JiÏ v první vûtû byl správnû uveden stavebník, dále bylo doplnûno, Ïe zámek má ãestn dvûr a v levém boãním kfiídle se nachází novû zafiízená kaple s dfievûn m oltáfiem z doby Wolfa Dietricha a Immaculata z 18. století. V parku pfiibyla Ruinen- und Spiegelgrotte (ta byla v roce 1952 restaurována vãetnû nástropní malby od Mascagniho). V pfiípadû soch v parku bylo zpfiesnûno, Ïe nûkteré z nich jsou od Solariho a Waldburgera. ZÛstalo v ak oznaãení objektu jako barokní stavby, coï je v roce 1963 tristní. Úpravy textu lze oznaãit za minimální a nepfiiná ející skuteãnû nov pohled a hodnocení areálu. Lze ov em konstatovat ústup od Dehiovy zásady nezahrnovat do textu mobiliáfi. Pfiedcházející rozbor zámku Hellbrunn by snad mohl nûkomu pfiipadat malichern, ale stále platí, Ïe zobecnûní jsou pfiesvûdãivûj í, jestliïe je provedeme na základû nûjakého konkrétního rozboru. Chyby a zejména opomenutí, na která jsem poukázal, se vztahují na ideu soupisu památek jako takového a pronásledují památkáfie v kaïdodenní praxi. Kdo není schopen dostateãnû zfietelnû a srozumitelnû vysvûtlit, v ãem spoãívá hodnota urãité památky, ten ji tûïko mûïe bránit, obhajovat pfied lidskou tupostí a zlobou. Pfiímo v smûchem pojmu hodnota se stala za minulého reïimu velká akce, kdy byly karty státního seznamu památek oznaãovány nejprve ãerven mi a pak zelen mi fiímsk mi ãíslicemi I III, znamenajícími, Ïe ãíslo I je v znamná památka, zatímco ãíslo III bezv znamná. Funkcionáfii se tehdy tû ili na decimování seznamu památek. Nedo lo k nûmu pravdûpodobnû jen kvûli totální neschopnosti komunistického reïimu cokoli uskuteãnit. Mám pocit, Ïe mnoh památkáfi-úfiedník stále je tû v skrytu du e doufá, Ïe jak si demiurg, síla shora sama oznaãí památky oním hodnocením a pak bude staãit mávat ãíslicemi, aniï bychom se zvedli ze Ïidle a vyslechli si argumenty jin ch. Dne ní prûvodcovská literatura ãerpá svoje informace o památkách vesmûs z prací, jakou je napfiíklad Handbuch. Je iluzorní pfiedpokládat, Ïe by se novodobí kompilátofii namáhali probírat hromadami odborné literatury, která je dnes k v znamnûj ím památkám jiï vût inou k dispozici, a spí e vyuïijí struãné pfiíruãky. Podle fyzikálního zákona o spojit ch nádobách bych si troufal tvrdit, Ïe ãím obsaïnûj í a informaãnû relevantnûj í budou publikace typu Dehiova Handbuchu, tím obsaïnûj í bude i souãasná turistická prûvodcovská literatura. Naznaãil jsem, Ïe to, na co jsme právem hrdí a co vznikalo obrovsk m úsilím nûkolika generací sto let, není tak zázraãné, aby nám to vystaãilo do budoucnosti. Volám zde po jakémsi auditu, kter by se dostateãnû jasnû a podrobnû vyrovnal s otázkou, co dnes evropská památková péãe chápe pod pojmem soupis památek. Abych ale neskonãil tak pesimisticky, myslím, Ïe se jiï r suje nová soupisová práce, která by mûla vznikat dobrovolnou, a pfiitom eficientní spoluprací Akademie vûd, odborné instituce státní památkové péãe a vysokého kolství. Pokud mûl nûmeck národ svého Georga Gottfrieda Dehia, pak ná národ mûl Josefa Hlávku. AÈ Ïije DehiÛv odkaz a Hlávkovy soupisy. Kresby Josefa Gruse (Etnografick ústav Moravského zemského muzea Brno) Josef Grus, jehoï Ïivotopisná data ani profesní pûsobení nejsou dosud známa, patfií mezi v znamné autory národopisné dokumentární kresby lidového stavitelství a vesnické zástavby jiïní (okresy Brno-mûsto, Brno-venkov, Bfieclav, Blansko, Hodonín, Prostûjov, Uherské Hradi tû, Vy kov), jihov chodní (okresy Zlín, Vsetín) a ãásteãnû téï severní (okresy Nov Jiãín, Olomouc, Opava, Ostrava, Pfierov) a západní Moravy (okres Tfiebíã). Jeho dílo, odborné vefiejnosti témûfi neznámé, mapuje projevy lidové architektury pfieváïnû v první ãtvrtinû 20. století. PozÛstalost malífie Josefa Gruse, ãítající na 1400 kreseb, tvofií v znamn dokumentaãní fond sbírky grafiky Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brnû. Autor si v ímal nejen obytn ch, ale i hospodáfisk ch a technick ch staveb. Zaznamenával (pfieváïnû tuïkou, perem a ãernou tu í) mimo jiné také architektonické detaily a konstrukãní ãásti sledovan ch objektû lidového stavitelství, ãímï zásadnû pfiispûl k dokumentaci této v znamné sloïky lidové hmotné kultury na Moravû. V obci LanÏhot (okres Bfieclav) zachytil autor vahadlovou studnu a fiadu seníkû na ãásteãnû zaplaven ch lukách, v dal ích obcích této oblasti (PodluÏí) pak J. Grus zdokumentoval ãetná Ïudra domû (Dolní Dunajovice, Pavlov, Tvrdonice). V znamn je i GrusÛv podíl (co se t ãe národopisné dokumentace lidového stavitelství) na poznání zástavby obcí v bezprostfiedním okolí Brna vãetnû vesnic, které pozdûji s Brnem splynuly napfiíklad Horní Her pice, Îabovfiesky, Ivanovice u Brna. Autor kreslil rovnûï fiadu drobn ch sakrálních objektû (kapliãky, zvoniãky, boïí muka). Z detailû vesnického stavitelství zaujmou bezesporu kresby komínû (Moravské Bránice, Hostûnice, okres Brno-venkov), zdobená dfievûná vrata vjezdu do usedlostí (Babice u Rosic, VáÏany, okres Vy kov). Z hospodáfisk ch staveb zemûdûlsk ch usedlostí pak zamûfiil J. Grus svou pozornost pfiedev ím na stodoly (Tfiebenice, okres Tfiebíã, âeská, okres Brno-venkov) a s pky (Kozlany, okres Tfiebíã, Kvaãice, okres Uherské Hradi - tû, Slaviãín, okres Zlín). Z ostatních artefaktû lidového stavitelství, které J. Grus kresbou zachytil, stojí za pozornost kamenná ka na dokládající tradiãní zpûsob ãerpání vody v prostfiedí malého mûsta v Ivanãicích (okres Brno-venkov). Vesnické technické stavby zastupuje napfiíklad dfievûn vûtrn ml n beraního typu u obce Silniãná (okres Hodonín). Soubor prací J. Gruse vykazuje pomûrnû irok zábûr, o ãemï svûdãí i kresby smírãích kamenû z obce Moravany (okres Brno-venkov). Autor dále kreslil fiadu zdûn ch títû se zajímavû fie en mi vûtracími otvory a jednoduchou plastickou v zdobou na Hluãínsku (napfiíklad v obcích Kouty, Kozmice, Pí È, okres Opava). Jinou skupinu zdûn ch títû na severní Moravû s plastickou v zdobou kolem vûtracích otvorû zaznamenal J. Grus v okolí Ostravy (Martinov, Pustkovec, Stfiebovice). Mezi dal í cenné kusy Grusova díla INFORMACE 259

16 patfií kresby Lipníku (okres Pfierov) a rovnûï rouben ch vala sk ch domû (napfiíklad v obcích Velké Karlovice a Solánec). Kromû solitérních objektû vesnické zástavby se J. Grus vûnoval i dokumentaci ãástí nûkter ch vesnic napfiíklad v Hostûrádkách (okres Vy kov) zaznamenal fiadu na sebe navazujících ãtyfibok ch zdûn ch stodol, kryt ch nespalnou krytinou. Josef Grus se sv m rozsáhl m souborem dokumentárních prací znaãné vypovídací hodnoty zafiadil mezi v znamné autory národopisné kresby v ãesk ch zemích, nicménû jeho dílo má zásadní v znam zejména pro region Moravy. Lubomír PROCHÁZKA Obr. 1. Vrchoslavice (okres Prostûjov), vûï kostela. (Kresba J. Gruse, Etnografick ústav Moravského zemského muzea Brno) Obr. 2. Babice (okres Uherské Hradi tû), dfievûná vrata. (Kresba J. Gruse, Etnografick ústav Moravského zemského muzea Brno) Obr. 3. LanÏhot (okres Bfieclav), studna. (Kresba J. Gruse, Etnografick ústav Moravského zemského muzea Brno) Obr. 4. Slaviãín (okres Zlín), s pka? (Kresba J. Gruse, Etnografick ústav Moravského zemského muzea Brno) 260 INFORMACE

17 Pfiehled závûreãn ch prací posluchaãû dvouletého studia památkové péãe za rok 2005 Jubilejní 10. roãník dvouletého studia památkové péãe pfii NPÚ dokonãilo v loàském roce edesát pût posluchaãû. V ichni zpracovali závûreãnou práci na vybrané téma. Závûreãné práce jsou uloïeny v knihovnû ústfiedního pracovi tû NPÚ. V souãasné dobû je v knihovnû archivováno ze v ech roãníkû studia jiï ãtyfii sta tfiicet ãtyfii závûreãn ch prací. Seznam prací desátého studijního bûhu 2003/2005: BENE OVÁ Helena: Telã. Mûstsk pitál na Starém Mûstû stavebnû historick v voj BLÁHA Jan: Restaurování tukové fasády hotel u divadla, Praha 4, Braník BRDÍâKO Jan: Obnova kostela Nejsvûtûj í Trojice v Chrasti u Chrudimû CIGÁ OVÁ Eva: Historie a souãasnost vybran ch obcí âeského Vitorazska âerná Zlata: Zbeãno DOKOUPIL Petr: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi EISNEROVÁ Petra: Pozdnû gotické oltáfiní desky z Liptovské Anny restaurátorská zpráva FULÍNOVÁ Iva: Prezentace zámku Jemni tû HAMPLOVÁ Irena: B val augustiniánsk klá ter ve ternberku, jeho minulost a budoucnost HEDVIâÁK Roman: Historické zbranû a sbûratelství HO EJ Í Hana: Hrad âesk ternberk. PrÛvodcovsk text dûtské prohlídky CHMELOVÁ Katefiina: Archeologick nález a jeho prezentace vefiejnosti. Kamenné náhrobky v kostele sv. Martina v Bohu ovû KOCIÁN Vladislav: Urbanisticko-architektonick v voj Kladrub, zhodnocení obce a pfiestavba klá terního kostela KOUCKÁ Andrea: Hrad Vald tejn opravy v posledních desetiletích a poznatky v znamné pro prohlouben SHP KOUKALOVÁ Pavla: ternberk pfiehled a aplikace obecn ch principû památkové péãe stavební úpravy objektu Hlavní námûstí 5 KRATOCHVÍLOVÁ Jitka: Sloup v âechách historick v voj sídla K ENKOVÁ Zuzana: B val klá ter franti kánû observantû s kostelem Neposkvrnûného poãetí Panny Marie v Olomouci ( ) K E NICKOVÁ Radka: Ervín Tengler pozûstalost KUBÍâEK Pavel: HoraÏìovice dûjiny mûsta a jeho architektura KUBÍKOVÁ Ivana: Rekonstrukce ã. p. 138 v Su ici KUâERAV Pavel: Jezuitská kolej Kutná Hora prûzkum a rekonstrukce historick ch omítek v areálu a problematika pouïití prûmyslovû vyrábûn ch maltov ch smûsí LENOCH Jaromír: Pozdnû barokní areál fary a jeho obnova Koclífiov LYSÁ Alena: Panství a zámek Osová MEZERA Milan: MPZ Sobotka MICHALCOVÁ Jaroslava: Libochovice MÙLLEROVÁ Jitka: Kulturní památky v Bene ovû NùMCOVÁ Miriam: Státní hrad Hazmburk OBO ILOVÁ Pavla: Mûstská památková zóna âáslav OSMIKOVÁ Ivana: Stfiíbro dotyky ãasu PAVLÍâKOVÁ Hana: Urbanisticko-architektonick v voj a zhodnocení sídla Beroun PAZDERNÍKOVÁ Miroslava: Urbanisticko-architektonick v voj zámku v Náchodû a restaurování kamenn ch portálû v letech PEKÁRKOVÁ Iva: V voj kachlov ch kamen v âechách PRECZKOVÁ Hana: Hornictví Landek PROKOPOVÁ Zdena: Objekt ã. p. 907 ve Fr dlantu GlückÛv dûm P IBIL Jan: Historie praïské kanalizace REJHOLCOVÁ AlÏbûta: Architektonicko-urbanistická studie mûstské ãásti Praha 17 ROUBALOVÁ Marie: Malá vodní elektrárna regionální technická kulturní památka ÍHOVÁ Renata: PrÛvodce Horního zámku, Bene ov nad Plouãnicí SLAB Petr: Urbanisticko-architektonick v voj a zhodnocení mûsta Vysoké M to SLEPIâKOVÁ Helena: Piaristick chrám Nalezení sv. KfiíÏe v Litomy li SLOUP Vlastimil: Závûreãná zpráva o v zkumu drahokamové v zdoby kaple sv. Václava na PraÏském hradû STOPA Josef: Barokní statek Malé Chrá Èany ã. p. 4 STRNADOVÁ Hana: Horní Slavkov urbanisticko architektonick v voj a zhodnocení sídla SUCHNOVÁ Jana: Státní hrad Lipnice IFTOVÁ Barbora: TfieboÀská rybniãní soustava historie vzniku a pfiíprava zápisu na Seznam svûtového pfiírodního a kulturního dûdictví UNESCO UMOVÁ Klára: Státní zámek Lemberk VECOVÁ Jana: Historické jádro mûsta Velké Mezifiíãí VEJDA Karel: Emauzy rekonstrukce interiéru kostela Panny Marie a sv. Jeron ma TOMI KOVÁ Michaela: Kunûtická Hora TOPOLÁNKOVÁ Alena: Historie a souãasn stav âechova mostu T LOVÁ Hana: Zámek Chy e v promûnách ãasu VACKOVÁ Zdena: Vald tejnská lodïie u Jiãína postup oprav VESEL Pavel: Drobné architektonické památky na jihu Blatenska VOBO IL Miroslav: Hrad Kumburk a jeho okolí VOJTÍ KOVÁ Dagmar: Vald tejnské domy hovofií (nejstar í dochovaná památka v Liberci) VOK ÁL Ivan: Sakrální stavby v obci PlaÀany a pfiipojen ch vsích architektonicko historick popis ZAHRADNÍKOVÁ Marie: Zámek Valeã zmrtv chvstání jednoho objektu ZÁLI OVÁ Martina: Historické fotografie ve sbírkách NKP SZ Ratibofiice ZAPLATÍLEK Tomá : Stavební památky v Hradci Králové a jeho okolí ZÁSTùRA Pavel: Hrad Sovinec realizované opravy od vyhofiení hradu v roce 1945 do souãasnosti ZLATNÍK Hynek: Mûstská památková zóna Îeleznice ZOUBEK Milan: Klá ter Kladruby jeho historie a prezentace vefiejnosti ÎÁâKOVÁ Vûra: PZ Male ov ÎERT Pavel: Fotogrammetrie. Metoda zamûfiování drobn ch sakrálních památek a jejich evidence v CHKO Kokofiínsko ÎOUÎELKOVÁ Blanka: Regenerace MPR Moravská Tfiebová Zpracovala: Hana EZNÍâKOVÁ OSOBNÍ ZPRÁVY Josef tulc docentem KdyÏ se Pavel Jerie ve svém pfiíspûvku, vûnovaném Ïivotnímu dílu na eho pfiedního památkáfie a prezidenta âeského národního komitétu ICOMOS, PhDr. Josefa tulce (Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 2, s ), pfii pfiíleïitosti jeho v znamného jubilea dotkl v závûreãném odstavci okolností zmafiení jmenování Josefa tulce docentem, s vírou a pfiedvídavostí pfiipojil krátkou poznámku o doãasnosti zablokování závûreãného aktu habilitace. Jsme potû eni, Ïe doãasnost nemûla dlouhého trvání a po tfiech letech byla kfiivda koneãnû napravena. VáÏenému panu doc. PhDr. Josefu tulcovi ke jmenování docentem upfiímnû gratulujeme. Václav GIRSA SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Závûry z konference Obnova památek fasády konané dne v Praze 1. DÛleÏit m pfiedpokladem úspû né obnovy historick ch fasád je otevfiená spolupráce v ech zúãastnûn ch (vlastník, projektant, zpracovatel prûzkumu, památkáfi, dodavatel, restaurátor). Pro navrhování, posuzování a provádûní obnovy je potfiebná odborná prûprava, zku- enost a cit. Velmi podstatnou úlohu pfiitom hraje vzdûlání. V tomto smyslu se úãastníci konference obracejí s v zvou na vysoké koly stavebního smûru, aby v uce historick ch konstrukcí a specifické problematice oprav památek vûnovaly vût í pozornost. 2. PrÛãelí historick ch staveb tvofií v tvarn celek, na jehoï vzhledu se podílí více sloïek. Není proto správné ztotoïàovat barevnost fasád pouze s barevností omítan ch ploch. Návrh barevnosti fasád historick ch staveb musí b t podloïen poznáním a pochopením vzájemn ch souvislostí v ech ãástí v tvarné kompozice, a to vãetnû barevnosti stfiech, v plní otvorû, konstrukcí zhotoven ch z kamene, architektonick ch plastik a dal ích prv- INFORMACE OSOBNÍ ZPRÁVY SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 261

18 kû. Povrchová úprava (barevnost) omítan ch ploch, obnaïen ch kamenn ch konstrukcí a sochafiské v zdoby spolu historicky a v tvarnû úzce souvisejí. 3. PrÛzkumy historické barevnosti fasád se nemohou omezit pouze na omítané plochy, ale musejí postihnout architekturu jako celek. Je tfieba rozli ovat mezi objektivnû zji tûn mi skuteãnostmi, jejich interpretací a formulováním doporuãení pro obnovu. PrÛzkum nenahrazuje zadání obnovy. 4. Základem moderní památkové péãe je úcta k dochovanému historickému originálu. Zachování dochovan ch historick ch konstrukcí, prvkû a povrchû je prioritním úkolem památkové péãe. V pfiípadû fasád se to t ká nejen dochovan ch v plàov ch prvkû, ale i historick ch omítek a historick ch povrchov ch úprav, a to vãetnû povrchov ch úprav kamene Architektura 19. a 20. století je v znamnou souãástí na eho kulturního dûdictví. VyÏaduje proto pozornost, úctu a péãi smûfiující k jejímu zachování. 6. Smyslem památkové obnovy není automaticky rekonstruovat (nej)star í zji tûnou podobu staveb. Platí to i pro pfiípadné rekonstrukce star ího barevného fie- ení fasád. Je nezbytné zohlednit hodnotu dochovaného stavu, souvislosti okolního prostfiedí, technick stav a otázku, zda je vûrohodn návrat ke star í barevnosti s ohledem na pozdûj í pfiestavby vûbec reáln. Pfii zvaïování obnovy je vhodné brát za v chodisko nikoliv nejstar í stav, ale nejmlad í dochovanou hodnotnou úpravu. To se t ká zejména situací, kdy se fasáda star í památky dochovala v architektonicky kvalitní redakci 19. nebo první poloviny 20. století. 7. Pro nûkteré stavby a pro nûkterá celá slohová období je charakteristická jednobarevnost fasád. Platí to zejména pro architekturu historizujících slohû. V tûchto pfiípadech je vhodné na jednobarevném fie ení trvat. 8. K principûm moderní památkové péãe patfií úcta k dochované historické patinû a stopám stárnutí. V pfiípadech, které jsou odûvodnûny estetickou a emocionální kvalitou dochované podoby, je vhodné usilovat o konzervaci existujícího stavu. 9. Památky je nejvhodnûj í obnovovat prostfiedky, kter mi vznikly a kter mi byly udrïovány po rozhodující období své existence. 10. Materiálovému hledisku je nezbytné vûnovat stejnou pozornost jako barevnému fie ení a respektování odpovídající barevné kály. Pro v tvarné vyznûní fasád mají uïité materiály a jejich zpracování klíãov v znam. Rozhodnutí, zda obnovit pohledovou omítku, ãi pfiistoupit k fasádnímu nátûru nebo zda uïít nátûr vápenn, ãi silikátov, je v této souvislosti dûleïitûj í neï v bûr konkrétního odstínu. 11. Pfii obnovû památek jsou dûvody preferovat odpovídající tradiãní materiály a postupy. Pro fasády, které byly v minulosti obnovovány vápenn mi nátûry, je vápenn nátûr nejvhodnûj ím materiálem i v souãasnosti. Nahrazování vápna jin mi materiálov mi alternativami není pfiijatelné. 12. Je zásadní rozdíl mezi pohledov mi omítkami (omítkami, jejichï povrch má v tvarnou funkci, a má b t proto vidût) a omítkami, jejichï finální úprava je tvofiena krycím nátûrem. Skuteãnost, zda omítka je, ãi není pohledová, je tfieba vïdy ovûfiit a zohlednit v fie- ení. U pohledov ch omítek není krycí nátûr pfiijateln. 13. Prefabrikované omítkové smûsi se sv m vzhledem a technick mi vlastnostmi v znamnû li í od tradiãních omítek. Jejich pouïití pfii opravû památek proto obecnû není vhodné. Hodny doporuãení jsou naopak malty pfiipravované podle tradiãních receptur. 1 Viz metodick pokyn hlavního konzervátora NPÚ Ochrana povrchov ch úprav památek a jejich ãástí zhotoven ch z kamene ze dne (Zprávy památkové péãe 65, 2005, ã. 1, s ). Léto a podzim 2005 jedna v stava, jedno sympozium (Georg Dehio v DráÏìanech Alois Riegl ve Vídni) Dvû události z roku 1905, jeï se t kaly památkové péãe, se po stu letech doãkaly pocty, Ïe k nim byla uspofiádána v stava nebo vûdecké sympozium. Nûmecko tak v termínu od 30. ãervence do 13. listopadu 2005 uctilo sté v roãí prvního vydání Dehiovy pfiíruãky nûmeck ch památek monumentální v stavou v dráïìanském rezidenãním zámku nazvanou Zeit- Schichten 1 poznat a uchovat dûjiny památkové péãe v Nûmecku. Samo místo pofiádání slouïilo jako interaktivní exponát, kter v syrovém stavu po základní sanaci prostupoval celou v stavou v kaïdém jejím oddûlení. NáplÀ v stavy tvofiilo kromû ãásti pfiipomínající Dehia jako osobnost nûmecké umûnovûdy a hlavnû umûlecké topografie a jeho odkaz dne ní památkové péãi devût tematick ch okruhû, z nichï kaïdému byla vûnována alespoà jedna místnost: zacházení s památkami v dûjinách; ve sluïbû politiky ideologizace památek; památková péãe pfied politick m zvratem roku 1989; co je památka? nové druhy památek nové otázky; k ãemu spoleãnost potfiebuje památky?; originál a jeho odrazy; dílna památková péãe metody a opatfiení; dráïìansk zámek v stavní objekt s pohnutou historií. Samozfiejmostí byly audiovizuální a poãítaãové programy vûnované rûzn m obdobím a aspektûm uchování a obnovy nûmeckého kulturního dûdictví. V stavu doplnil velk katalog (spí e charakteru sborníku). Objem v nûm zpracované látky byl pfiitom vy í, neï co bylo moïné v zámku vûbec vystavit. Pofiadateli v stavy, jeï vyplnila celé druhé podlaïí zámku, byly ve spolupráci se státními umûleck mi sbírkami v DráÏìanech Dehiovské sdruïení, SdruÏení zemsk ch památkáfiû v SRN a Nûmecká nadace Ochrana památek. VídeÀ neopomnûla uctít sté v roãí úmrtí v znamného rakouského vûdce, historika umûní, pedagoga, teoretika a organizátora památkové péãe v pfiedlitavské ãásti monarchie Aloise Riegla ( ; jeho stû- Ïejní dílo k problematice památkové péãe vydal v roce 2003 v dvojjazyãném vydání Národní památkov ústav pod titulem Moderní památková péãe). S jist m ãasov m odstupem od v roãí dne, kdy Riegl zemfiel, probûhlo v termínu fiíjna 2005 ve vídeàském Muzeu uïitého umûní velké tfiídenní sympozium. Velkorysost tohoto podniku potvrzuje i skuteãnost, Ïe sympozium bylo vefiejné a otevfiené pfiíchozím z ulice. Pofiadateli byly spoleãnû Muzeum uïitého umûní, v jehoï prostorách se akce uskuteãnila, vídeàská univerzita, Rakouská akademie vûd a Spolkov památkov úfiad, tedy instituce, ve kter ch Riegl pûsobil nebo jejichï náplà ãinnosti zásadnû urãil. Program sympozia zahájil ve ãtvrtek 20. fiíjna naveãer prof. Werner Hofmann pfiedná kou k tématu Riegl jako emancipátor s pûvabn m pfiefieknutím jako Eliminator. Následovaly tfii tematické bloky, z nichï první dopoledne byl vûnován Rieglovû úloze ve vûdeckém diskurzu své doby. (Zde byly prezentovány nûkdy snad aï bizarní hypotézy, napfiíklad souvislost osobnosti A. Riegla a národního hospodáfiství anebo RieglÛv vztah k evropské etnologii). Odpolední blok zasvûcen tématu Riegl a vûdecká praxe památkové péãe obohatily zejména pfiedná ky t kající se Rieglov ch aktivit, názorû a postupû v památkové péãi a jejich reflexe pfii hledání kofienû moderní památkové péãe v nástupnick ch státech po pfiedlitavské ãásti monarchie, námûty aktuální i pro poãátek 21. století. Program sobotního bloku byl pak zamûfien na aktuálnost Rieglova díla od rozjímání nad arabeskou a islámsk m umûním aï po úvahy t kající se neúmysln ch památek posledního desetiletí (ty byly ilustrovány napfiíklad problematikou památek na newyorsk atentát na Svûtové obchodní centrum 11. záfií 2001). Zajímavá byla skladba auditoria a v bûr pfiedná ejících, respektive volba témat pfiedná ek. Zejména pro posluchaãe z ãeského prostfiedí, kter se mezinárodních sympozií na takové úrovni pfiíli ãasto neúãastní, byla nesmírnû pfiínosná pfiítomnost ãetn ch osobností rakousk ch dûjin umûní, památkové péãe a umûleckého muzejnictví, ale zejména setkání s osobnostmi mezinárodního vûhlasu, jako je Oleg Grabar, Werner Hofmann, Margaret Olin a dal í. Po nûkter ch znaãnû kritick ch pfiíspûvcích k Rieglovu odkazu (z nûmeckého a v carského prostfiedí) následovala strhující pfiedná ka Evy Marie Höhle ze Spolkového památkového úfiadu, jeï shrnula poslední tvûrãí období Aloise Riegla, my lenkové proudy a úvahy vedoucí k jeho památkovému kultu i k organizaci rakouské památkové péãe. Velmi zajímavé byly také diskuse po skonãení pfiedná kov ch blokû, jeï ohromovaly pohotovostí a názorov m bohatstvím. 1 âasové vrstvení, vrstvy ãasu. 262 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

19 Je, myslím, koda, Ïe sympozium nenav tívil vût í poãet úãastníkû z ãesk ch památkov ch institucí, odborn ch pracovi È ãi univerzit; hlásí-li se ãeská umûnovûda i památková péãe k odkazu vídeàské koly a jmenovitû Aloise Riegla, mohla tam na e zemû b t téï zastoupena (otázka ov em zní, zda a jak byli delegáti vybírání a zváni, zvefiejnûní zprávy na internetu není pozváním a v zvou k pfieãtení pfiíspûvku). V kaïdém pfiípadû se v ak mohla prezentovat ediãní ãinnost Národního památkového ústavu jiï zmínûnou publikací, za niï se opravdu není co stydût (také ji ve svém pfiíspûvku pfiipomnûl, byè jako jedin, prof. Scarocchia). Podle informací organizátorû sympozia se pfiipravuje sborník, v nûmï budou shrnuty texty pfiedná ek a pravdûpodobnû i v znamnûj í diskusní pfiíspûvky. K osobnosti Aloise Riegla lze na závûr pfiipomenout jednu podivuhodnou okolnost: existuje pouze jediná jeho fotografie, uvefiejnûná v Mitteilungen u jeho nekrologu. Jindfiich NOLL Mezinárodní vûdecké sympozium Kartuziánské umûní a architektura Mezinárodní vûdecké sympozium Kartuziánské umûní a architektura se zvlá tním zamûfiením na kartuziánské celky ve stfiední Evropû se uskuteãnilo ve dnech záfií 2005 na Fakultû informaãních technologií VUT v Brnû v novém posluchárenském bloku, pfiiãlenûném ke královopolskému kartuziánskému klá teru. První ãást sympozia Mezinárodního kongresu pro kartuziánská bádání se konala ve dnech srpna 2005 v b valém klá tefie Aggsbach v Dolním Rakousku. Pofiadateli tohoto leto ního sympozia byli prof. dr. James Hogg z univerzity v Salcburku, kter organizuje jiï dvacet let mezinárodní kartuziánská sympozia v zemích, kde kartuziáni pûsobili a dosud pûsobí, a prof. Ing. arch. Jan Bukovsk, DrSc., emeritní profesor Stavební fakulty VUT v Brnû. Sympozium se konalo pod zá titou prof. RNDr. Ing. Jana Vrbky, DrSc., rektora VUT v Brnû, Mons. Vojtûcha Cirkleho, biskupa brnûnského, a dr. Richarda Svobody, primátora statutárního mûsta Brna. V echny pfiíspûvky, pfiednesené vesmûs ve svûtov ch jazycích, budou vydány péãí rakouského spolupofiadatele v reprezentaãním sborníku Analecta cartusiana. V roce 2005 uplynulo 630 let od zaloïení královopolského kartuziánského klá tera a od úmrtí jeho zakladatele Jana Jindfiicha, markrabûte moravského, mlad ího bratra císafie Karla IV., a pfied 600 lety zemfiel pfiímo v královopolském klá tefie jeho spoluzakladatel markrabû Prokop Lucembursk. První den sympozia pozdravil jeho úãastníky projevem v angliãtinû prof. Vrbka a dûkan Fakulty IT prof. Hru ka. Autor ãlánku seznámil s novou atraktivní publikací Cartusia brunensis, právû vydanou v nakladatelství VUT VUTIUM pod redakcí dr. Aleny Mizerové péãí rektorátu VUT v Brnû. Po autorovû pfiedná ce o lechnické kartouze následovalo vystoupení prof. Jifiího Kroupy z Masarykovy univerzity v Brnû o pozdnû barokní vnitfiní v bavû pûvodnû kartuziánského kostela v Královû Poli a provedení objekty královopolského kartuziánského klá tera prof. Bukovsk m. Veãer byli úãastníci sympozia pfiijati na fiímskokatolickém biskupství na Petrovû. Po dal í dva dny zaãínalo sympozium ráno fiímskokatolickou m í ve farním kostele Nejsvûtûj í Trojice na Královû Poli. Druh den dopoledne probûhly autorova pfiedná ka o valdické kartouze a dále projevy dr. Gerharda Schlegela (Johann Rode aus Hamburk und Simon Krause zwei Prioren in Umbruchzeiten) a doc. Josefa amánka z Technické univerzity v Ostravû o právû realizované nároãné substituci dfievûného kostela sv. Katefiiny v Ostravû-Hrabové. Odpoledne vystoupil Michel Carlat z Francie s pfiíspûvkem o vyobrazeních evropsk ch klá - terû 17. a 18. století v Grande Chartreuse a v opatství Klosterneuburg. Dále pfiedná el Tchan Seynaeve ze státu Virginie v USA na téma Thomas Merton and the Cartusians, prof. Juan Mato Escudero z Madridu (La Cartuxa de Évora) a Mgr. Jakub Vrána z Archeologického ústavu v Olomouci o dne ním stavu vykopan ch objektû kartuziánského klá tera v Dolanech. V podveãer druhého dne sympozia byli pfiijati jeho úãastníci ve Stavovském domû v Brnû, v sídle primátora. Tfietí den dopoledne promluvil Éloi Delbecque z Francie o kartuziánské heraldice a sigillografii, dr. Fabricio Tonelli z Parmy o projektech Martina Bassiho z let pro Certosu di Pavia a doc. Michal Slivka z Komenského univerzity v Bratislavû o postupující obnovû archeologick ch nálezû z kartuziánského klá tera Lapis refugii v Klá torisku ve Slovenském ráji. Odpoledne mûl pfiedná ku ak. mal. Franti ek Sysel o nároãné obnovû Maulbertschov ch nástûnn ch maleb v královopolském klá tefie, dále prof. James Hogg o anglick ch kartuziánsk ch klá terech, dr. Raphael Witkowski z univerzity v Poznani na téma Bernardus Cartusianus of Legnica and His Dialogus a arch. Mathias Mulitzer z Vídnû o klá terních stavbách kamaldulû- -emeritû. Závûreãnou pfiedná ku sympozia pfiednesl po veãefii prof. Giovanni Leoncini z univerzity ve Florencii na téma Le Certose d Italia. Slavnostní pfiípitek na závûr této mezinárodní spoleãenské události pronesl prof. James Hogg a pfiipil kartuziánsk m likérem, vyrábûn m v Rakousku jiï ãtyfii sta let. V posledním desetiletí je areál královopolského kartuziánského klá tera v Brnû citlivû obnovován a doplnûn novostavbami. Je tak navazováno na práce podnikané od roku 1964, kdy VUT v Brnû pfievzalo podstatnou ãást tohoto rozsáhlého historického souboru od vojenské správy. ímskokatolická církev uïívala jeho jádro. Tento objekt je jedin m vefiejnosti pfiístupn m kartuziánsk m celkem v âeské republice a mezinárodnímu sympoziu, pofiádanému poprvé na v chod od b valé Ïelezné opony, vytváfiel dûstojné prostfiedí. Jan BUKOVSK Retrospektiva v Beuronu Hubert Krins, profesor univerzity v Tübingenu, zab vající se v posledních letech pfieváïnû beuronsk m umûním, se rozhodl po stu letech znovu pfiipomenout exponáty Beuronské umûlecké koly z XXIV. v stavy SdruÏení v tvarn ch umûlcû Rakouska, která probíhala v budovû Wiener Secession od 9. listopadu do 27. prosince roku Tentokrát v ak byly pro expozici vybrány novû zfiízené v stavní prostory klá tera sv. Martina v Beuronu, tedy v kolébce tohoto osobitého umûleckého stylu. Jubilejní v stava, pofiádaná arciopatstvím a Spoleãností pfiátel arciopatství v Beuronu pod názvem Beuroner Kunst in der Wiener Secession , byla slavnostnû zahájena 17. záfií a skonãila 27. listopadu V stavu provázel je tû cyklus pfiedná ek souãasn ch pfiedních znalcû beuronského umûní. Byli to prof. dr. Hubert Krins (Beuroner Kunst in der Wiener Secession), prof. dr. Harald Siebenmorgen (Beuron und Wien unbekannte Beziehungen ), dr. Veronika Berti (Das Evangeliar von St. Gabriel zu den Miniaturen aus Bertholdstein), Claudia Lang (Die Goldschmiedekunst der Beuroner Schule) a dr. dr. Adolf Smitmans (Die internationale Bedeutung der Beuroner Kunstschule um 1905). V pravn katalog Beuroner Kunstverlag (2005, 176 stran) vy el s men ím zpoïdûním. VídeÀská v stava v roce 1905 mûla tfii hlavní iniciátory malífie a sochafie Ferdinanda Andriho ( ), nového prezidenta sdruïení, a pfiedev ím dvû dal í osobnosti: projektanta, stavebníka a rakouského továrníka Johanna Evangelistu Zacherla ( ) a u nás dobfie známého slovinského architekta Josipa Pleãnika ( ). V stava byla zamûfiena pouze na sakrální umûní a pofiadatelé oslovili jen Nûmeckou spoleãnost pro kfiesèanské umûní v Mnichovû, Beuronskou umûleckou kolu a nûkolik jednotlivcû, mezi nimiï byl napfiíklad v znamn ãlen pafiíïské malífiské skupiny Nabis Maurice Denis, kter vystavil tfii obrazy (ã. kat ). Zastoupeno bylo i dílo jiï zemfielého malífie Paula Gauguina, plátnem Sen sv. Josefa (ã. kat. 117). O získání prací beuronsk ch mnichû, ktefií si drïeli od v stav v budovû Secession kritick odstup, se zaslouïil vídeàsk historik a publicista Richard von Kralik ( ). Kralik, podobnû jako Pleãnik, po náv tûvû benediktinského klá tera v Beuronu a shlédnutí kaple sv. Maura u bfiehû Dunaje v pfiilehlé osadû v druhé polovinû 90. let 19. století vysoce oceàoval práce Beuronské umûlecké koly a touïil beuronizovat VídeÀ, nejlépe sakrální stavbou. V roce 1898 se pro to naskytla pfiíleïitost v podobû soutûïe na v stavbu Jubilejního kostela ve II. vídeàském okrese k 50. v roãí vlády císafie Franti ka Josefa. Kralik tak mohl k úãasti vyzvat zakladatele beuronského umûní P. Desideria Petera Lenze ( ). Pro nesouhlas arciopata Placida Woltera v ak zûstalo pouze u skic a v kresû, pozdûji publikovan ch, které i tak ovlivnily fiadu architektû. V pfiípadû chystané v stavy ve Vídni uï nechtûl Kralik nic ponechat náhodû. VyuÏil skuteãnost, Ïe skupina Gustava Klimta po rozkolu sdruïení opustila a Ïe zá- SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 263

20 jem o kfiesèanské umûní v té dobû vzrûstal, a pfiesvûdãil vedení klá tera i Beuronské umûlecké koly o povinnosti vyuïít situaci k prezentaci tohoto mimofiádného umûní. Do pfiemlouvání k úãasti na v stavû se zapojil také Pleãnik bûhem tfií náv tûv v Beuronu, pfii nichï ho jednou doprovázel Andri, a jedné v Monte Cassinu, kde mni i právû pracovali na v zdobû krypty. Nakonec arciopat Placidus vyslal dva malífie, aby zjistili dal í podrobnosti pfiímo na místû. Oba mni i P. Willibrord Verkade ( ), Holanìan, kter byl pfied svou konverzí ãlenem skupiny Nabis, a v car P. Notger Langenstein ( ) byli nakonec nad- eni jak koncepcí v stavy, tak i moïností podílet se na v zdobû velké stûny s námûtem svátosti kfitu. Arciopat Placidus tedy úãast povolil. Vyslanci se pfii návratu z Vídnû zastavili v Praze v Emauzském klá tefie, dal ím dûleïitém centru Beuronské umûlecké koly, a v opatství sv. Gabriela, kde benediktinky beuronské kongregace velmi úspû nû vytváfiely nejen osobitá paramenta a miniatury, ale i monumentální nástûnné malby. Z tûchto dvou míst byly vybrány exponáty, které se ve- ly do tfií velk ch beden, zatímco pfiímo z Beuronu na v stavu odcestoval pln stûhovací vûz. V stava byla velmi úspû ná, pfiilákala mnoïství divákû, byè ménû neï pfiede lé v stavy v Secession. Dal- í zájemci si pfieãetli velmi pfiíznivé, ob írné a zasvûcené referáty v denním tisku nebo v ãasopisech od redaktorû a kritikû (vãetnû tehdej ího pfiedního vídeàského umûleckého kritika Ludwiga Hevesiho), ktefií se vesmûs zúãastnili tiskové konference v pfiedveãer vernisáïe v stavy. Pouze jeden ãlánek v Arbeiter-Zeitung byl kritick. V archivu klá tera se zachovalo dvacet est v stfiiïkû ãlánkû z dvaceti dvou periodik. Mnozí si je tû vyslechli pfiedná ku P. Notgera o historii a principech beuronského umûní v sále Leo-Gesellschaft ve Vídni, která se konala nûkolik dní pfied zahájením v stavy. (Tuto spoleãnost na podporu katolického vûdûní zaloïil roku 1892 ve Vídni Josef Alexander, svobodn pán Helfert, prezident Zentralkomission für Erhaltung 1 der Kunst und historischen Denkmäler, a nazval ji podle papeïe Lva XIII. Spoleãnost mûla tfiináct sekcí a na 1800 ãlenû. V roce 1938 byla nacisty zru ena.) Dal í pfiedná ku si na 4. prosince v budovû Secession pfiipravil Richard von Kralik. Bûhem v stavy podával P. Notger v klad pfiedem hlá- en m zájemcûm, pfiedev ím z fiad vy í lechty. Dal í ãlen komunity z Beuronu, P. Ansgar Pöllmann ( ), vydal k v stavû broïuru pod názvem Vom Wesen der hieratischen Kunst, kterou si zájemci mohli na místû zakoupit. Poslední pfiedná kov veãer opût v sídle Leo-Gesellschaft se konal 18. prosince. Díky Josipu Pleãnikovi, architektu v stavy, to bylo jednoznaãnû beuronské umûní, které ovládlo v stavní prostory v budovû Secession a zatlaãilo ostatní vystavující do postranních sálû. V tehdej ím katalogu s pfiedmluvou Richarda von Kralik je zaznamenáno dvû stû dvacet devût poloïek, z nichï tfiicet patfií beuronskému umûní. Neznamená to ov em, Ïe bylo vystaveno pouze tfiicet dûl. Nûkterá ãísla katalogu totiï obsahují jen nejasn název, zahrnující celou skupinu pfiedmûtû. Jedná se pfiedev ím o návrhy vystavené ve vitrínách, oznaãené jako Entwürfe für Malerei, Architektur und Kunstgewerbe (ã. kat. 39 a 54). Nûkdy je název pfiíli obecn na to, aby bylo moïné jednoznaãnû urãit, o kterou madonu, andûla nebo miniaturu se jedná. Pofiadatelé souãasné v stavy se pustili do témûfi detektivního pátrání po zmínkách v dobov ch kritikách, v dopisech a záznamech mnichû nebo dal ích úãastníkû ze sdruïení. Nûkterá díla, jako napfiíklad vy ívaná paramenta nebo zlatnické práce (ã. kat ), se v podstatû jiï nedají pfiesnû urãit. U Ïádné poloïky není uvedeno jméno umûlce, v echna díla jsou anonymnû oznaãena jako Beuroner Kunstschule, jak to bylo v klá terech beuronské kongregace zvykem. Jako provenience je vïdy uveden Beuron, i kdyï mnohé práce vznikly v Emauzích nebo ve sv. Gabrielu v Praze. Pomûrnû velk prostor dostaly v katalogu fotografie beuronsk ch exponátû. Bylo jich oti tûno pût z celkového poãtu estnácti ãernobíl ch snímkû. koda, Ïe nové v stavní prostory, které byly v Beuronu upraveny z b val ch parlatorií, tvofií pouze nûkolik nevelk ch místností, kam se ve la jen tfietina pûvodních exponátû a kde divákûm není pfii prohlíïení kartonû k monumentálním nástûnn m malbám ãi vût ích plastik umoïnûn dostateãn odstup. Naproti tomu tfii pfiekrásné miniatury na pergamenu ze Svatogabrielského evangeliáfie, zapûjãené z klá tera benediktinek na Bertholdsteinu ve t rsku, kam se z praïského Smíchova v roce 1919 komunita pfiestûhovala, dostaly drobn prostor s vitrínou, kde mohly zazáfiit. Obdobnû, efektnû i tajuplnû nasvícená, byla instalována precioza neobvykl ch tvarû a sloïit ch technik, zdobená rozliãn mi drahokamy. V souãasném katalogu jsou vystavené exponáty rozdûleny do jedenácti skupin, oznaãen ch fiímsk mi ãíslicemi. V první, nazvané Uvedení do tématu, byla divákûm vedle klidné frontální stylizované trojice andûlû v albách s palliem a s pestrobarevn mi kfiídly, vytvofiené spoluzakladateli beuronského umûní P. Gabri- 2 elem Wügerem ( ) a P. Lucasem Steinerem ( ) v roce 1874 pro presbytáfi beuronského kostela, pro srovnání nabídnuta malá ãást rajského andûlského sboru z tzv. Beethovenova vlysu, kter ztvárnil v roce 1902 Gustav Klimt pro XIV. v stavu ve Wiener Secession jako doplnûk k so e Ludwiga van Beethovena od Maxe Klingera. Klimtovi stylizovaní a frontální andûlé, stojící v fiadách na piãkách na rajské rozkvetlé louce se zavfien ma oãima, s hfiívou vlasû místo svatozáfie a s obdobn m orantsk m gestem, doplnûn m kvûty a plody v dlaních, dokládají postfieh kritika Hevesiho, Ïe beuron tí mni i byli pfiedjezdci secesionistû. Místo liturgick ch rouch jsou v ak Klimtovi andûlé odûni do zlatav ch fiíz, zdoben ch vlnovkovit m vertikálním ornamentem s rozetkami. Dal ími exponáty první skupiny jsou portréty osobností, které se zaslouïily o pofiádání v stavy v roce 1905, tehdej í plakát, katalog, tiskoviny a dopisy. Druhá skupina s názvem Verkadeho pfiíspûvek ke stûnû s námûtem kfitu na vídeàské v stavû seznamuje diváky s tehdej ím zajímav m Pleãnikov m projektem evokovat na ãelní zdi hlavního sálu Secession, která je tvofiena nikou mezi dvûma pûdorysn mi segmenty, presbytáfi kaple. K v zdobû bylo vyzváno sedm vídeàsk ch umûlcû a P. Willibrord Verkade, kter jedin nebyl tehdy v katalogu uveden pod sv m jménem. Doprostfied niky na ãtyfii stupnû postavil Pleãnik mramorovou kfititelnici se zlacenou dfievofiezbou polopostavy sv. Jana Kfititele od Ferdinanda Andriho, kter je tû navrhl velkolepou nástûnnou malbu. Do konchy niky ve 264 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE