SEKCE KLINICKÁ NEFROLOGIE PŘEDNÁŠKY

Transkript

1 SEKCE KLINICKÁ NEFROLOGIE PŘEDNÁŠKY O- KORELACE GENOTYPU A FENOTYPU U DÌTÍ S AUTO- ZOMÁLNÌ-DOMINANTNÍM POLYCYSTICKÝM ONE- MOCNÌNÍM LEDVIN Seeman T., Fencl F., Bláhová K., Štekrová J., Puchmajerová A., Janda J. Pediatrická klinika FN Motol, Praha Ústav biologie a lékaøské genetiky. LF UK, Praha Ústav biologie a lékaøské genetiky. LF UK, Praha Úvod: Dospìlí pacienti s autozomálnì-dominantním polycystickým onemocnìním ledvin (ADPKD) zpùsobeným mutacemi v PKD genu mají tìžší prùbìh onemocnìní a horší prognózu než pacienti s mutacemi v PKD genu. Dosud nebyl studován vliv typu mutovaného genu na prùbìh onemocnìní u dìtských pacientù s ADPKD. Cíl: Porovnat fenotyp dìtí s ADPKD zpùsobeným mutacemi v genech PKD a PKD. Metodika: Z 60 dìtských pacientù z registru dìtí s ADPKD bylo vyšetøeno 60 dìtí, které mìly známý typ ADPKD (PKD nebo PKD). V retrospektivní studii byly porovnány sonografické nálezy na ledvinách, krevní tlak (TK), funkce ledvin (Schwartzùv vzorec) a proteinurie mezi 50 dìtmi s PKD (nepøímá DNA diagnostika) a 0 dìtmi s PKD (nepøímá a pøímá DNA diagnostika). Prùmìrný vìk dìtí byl 8.6±5. u PKD a 8.9±5.6 let u PKD. Výsledky: Dìti s mutacemi v genu PKD mìly signifikantnì vyšší poèet ledvinných cyst (± vs. ±, p=0.00), vìtší prùmìr nejvìtší cysty (6±0 vs. 5±, p=0.005), vìtší délku ledvin (délka pravé ledviny 0.9±. SDS vs. 0.±.0, p=0.05 a délka levé.±. SDS vs. 0.±.0, p=0.0) a vyšší denní i noèní systolický TK pøi ambulantním -hod. monitorování TK (index denního systolického TK, tj. TK daného pacienta/ TK odpovídající 95. percentilu pro dané dítì 0.9±0.0 vs. 0.86±0.05, p=0.0 a index noèního systolického TK 0.9±0.07 vs. 0.89±0.0, p=0.07). Nebyly zjištìny žádné signifikantní rozdíly v TK v ordinaci, ve funkci ledvin a proteinurii. Prenatální cysty (%), hypertenze definovaná pomocí -hod. monitorování TK (7%) a zvìtšené ledviny (%) byly pøítomny pouze u dìtí s PKD. Závìr: Tato první studie o vztahu genotypu a fenotypu u dìtí s ADPKD zjistila, že pacienti s mutacemi v genu PKD mají již v dìtském vìku vìtší poèet cyst, vìtší cysty, vìtší ledviny a vyšší -hod. TK než pacienti s mutacemi v genu PKD. Prenatálnì detekovatelné cysty a postnatálnì zvìtšené ledviny jsou pozorovány jen u dìtí s PKD. Podpoøeno Výzkumným zámìrem MZ è Abstrakta O- GENOVÝ EXPRESNÍ PROFIL A MONONUKLEÁRNÍ IN- FILTRACE RENÁLNÍ TKÁNÌ U IGA NEFROPATIE A FO- KÁLNÌ SEGMENTÁLNÍ GLOMERULOSKLERÓZY Brabcová I., Lodererová A., Maixnerová D., Tesaø V., Merta M., Bürgelová M., Honsová E., Novotná E., Zachoval R. 5, Viklický O., Transplantaèní laboratoø, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Pracovištì klinické a transplantaèní patologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Klinika nefrologie, Všeobecná fakultní nemocnice a LF UK, Praha 5 Urologické oddìlení, Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha Úvod: Léèba IgA nefropatie, podobnì jako fokálnì segmentální glomerulosklerózy (FSGS), je založena na podávání kortikosteroidù, nicménì podrobná znalost patogeneze obou onemocnìní na bunìèné a molekulární úrovni stále chybí. Cíl: Cílem studie bylo porovnat roli expresního genového profilu imunitní odpovìdi a bunìèného infiltrátu u IgA nefropatie a fokálnì segmentální glomerulosklerózy a zhodnotit jejich vliv na patogenezi a prognózu onemocnìní. Metodika: Expresní profil 96 genù úèastnících se imunitní odpovìdi pøi renálních onemocnìních byl analyzován v 6 vzorcích pacientù s biopticky potvrzenou IgAN (n=) nebo FSGS (n=) metodou RT-qPCR za použití komerènì dostupné Human Immune Array (Applied Biosystems). Kontrolní skupinu tvoøilo vzorkù ledvinné tkánì urologických pacientù. Role mononukleárního infiltrátu v patogenezi onemocnìní byla hodnocena imunohistochemickým barvením infiltrujících T bunìk (CD+), Th bunìk (CD+), cytotoxických T bunìk (CD8+), B bunìk (CD0+) a makrofágù (CD68+) v renální tkáni a jejich korelací k laboratorním a klinickým datùm. Výsledky: Hierarchické klastrování na základì genového expresního profilu v bioptických vzorcích pacientù ukázalo, že imunitní profil na úrovni mrna je u IgAN a FSGS velice podobný (tvoøí jeden klastr). Pøesto byla nalezena skupina genù, které jsou významnì upregulovány u IgAN ve srovnání s FSGS a kontrolní skupinou. Zároveò byla detekována signifikantnì vyšší intersticiální infiltrace lymfocytù u IgAN ve srovnání s FSGS (p<0.00). U obou onemocnìní korelovala infiltrace T bunìk a makrofágù s GFR v dobì biopsie (p<0.0). U IgAN s renální funkcí korelovala také infiltrace B bunìk (p<0.00) a infiltrát T bunìk byl významnì vyšší u pacientù s vysokou proteinurií (p<0.05). ROC analýza neodhalila žádný vztah mezi bunìèným infiltrátem renální tkánì v dobì biopsie a roèním prùbìhem onemocnìní. Závìr: Ve srovnání s FSGS, patogeneze IgAN zahrnuje aktivní renální zánìtlivou odpovìï a mrna expresní profil v biopsii mùže pomoci identifikovat pacienty ve zvýšeném riziku progrese onemocnìní. Podpoøeno grantovými projekty IGA MZ CR No. NR89 a NR95. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

2 O- FAMILIÁRNÍ IGA NEFROPATIE ZJIŠTÌNÁ U ÈTYØ ÈESKÝCH RODIN Maixnerová D., Ivánek R., Kmoch S., Reiterová J., Merta M., Ryšavá R., Tesaø V. Klinika nefrologie, Všeobecná fakultní nemocnice a. LF UK, Praha Ústav dìdièných a metabolických poruch,. LF UK, Praha Úvod: IgA nefropatie (IgAN) pøedstavuje nejèastìjší formu glomerulonefritidy ve vyspìlém svìtì. Jedná se o mezangioproliferativní nefropatii charakterizovanou difuzním ukládáním abnormálnì glykosylovaných forem imunoglobulinu IgA v mezangiu. Hlavními klinickými projevy onemocnìní jsou asymptomatické moèové nálezy, mikroskopická hematurie izolovaná èi kombinovaná s proteinurií. Cíl: Cílem naší studie bylo prokázat u ètyø rodin s pøedpokládanou familiární IgAN kandidátní gen zodpovìdný za vznik onemocnìní. Metodika: Doposud nebyly pøesvìdèivì prokázány kandidátní geny zodpovìdné za familiární IgAN. Genové vazebné analýzy familiárních forem IgAN ukázaly možné lokusy na chromosomech 6q-, q6, p-, q6- a 7q-. Vyšetøili jsme ètyøi rodiny s pravdìpodobnou familiární IgAN. Jedinci byli klasifikováni jako postižení pokud mìli biopticky potvrzenou IgAN, renální selhání nejasné etiologie, hematurii a/nebo proteinurii zachycené alespoò pøi tøech vyšetøeních. Celkovì bylo genotypováno a zahrnuto do genové vazebné analýzy 9 jedincù. Výsledky: Pomocí genové vazebné analýzy (Merlin...) ètyø rodin s IgAN jsme zjistili novou vazbu IgAN na chromosom q. pøi autozomálnì dominantním pøenosu s pøedpokládanou penetrancí 75 % s LOD skóre,8. Závìr: Naše výsledky tak potvrzují znaènou genetickou heterogenitu u pacientù s IgAN. Podpoøeno Výzkumným zámìrem VZ O- JAKÁ JE DNES PREDIALYZAÈNÍ PÉÈE POSKYTOVA- NÁ NEFROLOGY? Smržová J.,, Urbánek T., Dvoøák M., Sukeníková M. 5, Rychlík I. 6 INMED, s.r.o., Svitavy Dialyzaèní a nefrologické oddìlení, IGEK, FN Brno Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Brno Fakulta informatiky, Masarykova univerzita, Brno 5 Lékaøská fakulta, Masarykova univerzita, Brno 6 II. interní klinika. LF, Univerzita Karlova, Praha Úvod: Informace o kvalitì predialyzaèní péèe v ÈR jsou sporé. Cíl: Studie PREPARE (PREdialyzaèní péèe u PAcientù zahajujících léèbu náhradou funkce ledvin a její dùsledky) hodnotí kvalitu predialyzaèní péèe u novì dialyzovaných pacientù (pac.). Metodika: Prospektivní multicentrická observaèní studie s úèastí 8,% dialyzaèních støedisek ÈR. Jsou prezentována vstupní data studie. Použité statistické metody: param. a neparam. testy, analýza rozptylu, kontingenèní tabulky, korelaèní analýza; signifikance pøi p<0,05 a 95% síle testu. Výsledky: Z 0 dospìlých pac. zahajujících RRT v prùbìhu 5 mìsícù r. 009 bylo 05 (68%) predialyzaènì léèeno nefrologem > 6 mìsícù (6% mužù, 57% diabetikù).,% pac. mìlo provedenu ledvinnou biopsii, pøièemž diabetici byli x ménì èasto bioptováni než nediabetici (p=0,000). PD zvolilo,% pac., k transplantaci bylo vyšetøováno 0,6% pac. (diabetici x ménì èasto). ESA bylo léèeno jen,6% pac., pøestože hodnota Hb byla 98,±5,6 g/l pøi zaøazení do RRT a 0% pac.vyžadovalo transfúzi. Hb u pac.se selháním štìpu (8,%) byl 9,±7, g/l. Vazaèe fosfátù byly podávány jen u 6,% pac., aèkoliv prùmìrná hodnota S-P byla,90±0,6 mmol/l. Funkèní AVF/PD katetr mìlo 6,% pac., permcath byl prvním cévním pøístupem v 7,8% pøípadù. Dobøe informováno o HD se cítilo 9,8% pac., o PD 5,% a o transplantaci ledviny 5,6%. Informace byly podány vèas u 6,5% pac. O nutnosti omezení soli v dietì vìdìlo 78,% pac., o omezení bílkovin 7,9%, o omezení P 7,7% pac.. Špatnou compliance hlásili lékaøi v 5,% a pacienti v 9,%. Závìr: i/ Pac. léèení nefrologem déle než 6 mìsícù pøed zahájením RRT nejsou vždy léèeni optimálnì a ne všichni jsou informováni o doporuèeném režimu; ii/ Nízký podíl pac. volících PD mùže být zpùsoben i nedostatkem informací; iii/ Zvláštní pozornost je tøeba vìnovat diabetikùm. Podpoøeno grantem Èeské nefrologické spoleènosti. O-5 LÉÈBA NEFROLOGICKÝCH PACIENTÙ RITUXIMA- BEM 5 LET ZKUŠENOSTÍ Hrušková Z.,, Mareèková H., Svobodová B., Janèová E., Bednáøová V., Ryšavá R., Tesaø V. Klinika nefrologie. LF UK a VFN, Praha ÚIM a ÚKBLD. LF UK a VFN, Praha Úvod: Rituximab, monoklonální protilátka proti antigenu B lymfocytù CD0, našel v posledních letech své uplatnìní i v terapii pacientù s glomerulonefritidami, a to zejména u pacientù se závažným postižením refrakterním na standardní terapii. Dnes je stále èastìji zkoušeno jeho opakované podání nejen pro relaps onemocnìní, ale i pøed rozvojem pøíznakù, tzv. preemptivnì. Cíl: Cílem této práce je shrnout 5leté zkušenosti s léèbou rituximabem na naší klinice. Metodika: RTX byl od prosince 00 podán celkem 0 pacientùm s rùznými diagnózami (M/Ž 0/0; prùm. vìk let; 8x ANCA asociovaná vaskulitida AAV, 7x systémový lupus erythematodes SLE, x kryoglobulinémie KG, x membranózní nefropatie MGN, x trombotická trombocytopenická purpura AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

3 TTP; prùmìrný kreatinin µmol/l, pacient dialyzovaný; délka sledování - 6 mìsícù). U 8 pacientù byl RTX podán ve dávkách á 75 mg/m po týdnu, u pacientù ve dávkách á g po dnech. U pacientù byla série léèby RTX opakována pøi relapsu, u byl podán g RTX preemptivnì. Výsledky: Z 9 pacientù se sledováním delším než mìsíce byla kompletní deplece B lymfocytù navozena u 7 (89%) pacientù a trvala -0 (medián 0) mìsícù. Alespoò parciální remise bylo dosaženo u pacientù (7%) u všech se SLE, KG a TTP a u 5 z 8 (6%) pacientù s AAV. U pacientù s AAV s pøevážnì granulomatózním plicním postižením a u pacientù s MGN terapie úspìšná nebyla. Opakovaným podáním u pacientù s relapsem se podaøilo znovu navodit remisi. Tolerance terapie vèetnì opakovaného podání byla celkovì dobrá, pøechodné nežádoucí úèinky pøi aplikaci RTX se vyskytly u pacientù (0%), z toho x bylo nutné pøi opakovaném podání pøedèasnì ukonèit terapii. Mírné infekèní komplikace byly zjištìny u pacientù (0%). U již vstupnì kriticky nemocného pacienta byla pozorována chronická sepse a mìsíce po aplikaci RTX následnì úmrtí. Závìr: Rituximab je relativnì bezpeèným a úèinným lékem i u pacientù s nefrologickou diagnózou. Zejména u mladších pacientù s dobrou odpovìdí na léèbu je možné využít také opakovaného podání. O-6 CYKLOSPORIN A VERSUS INTRAVENÓZNÍ CYKLO- FOSFAMID PRO LÉÈBU LUPUSOVÉ NEFRITIDY: STU- DIE CYCLOFA-LUNE Pešièková P., Závada Z., Ryšavá R., Horák H., Hrnèíø È., Rychlík R. 5, Vítová V. 6, Lukáè L. 7, Dostál D., Tesaø T. Klinika nefrologie VFN a. LF UK, Praha Revmatologický ústav, Praha Interní klinika FN, Olomouc II. Interní klinika LF UK a FN, Hradec Králové 5 II. Interní klinika,. LF UK a FNKV, Praha 6 Interní oddìlení, Èeské Budìjovice 7 Ústav revmatických chorob, Piešśany Úvod: Intravenózní cyklofosfamid (CFA) je považován za standard léèby proliferativní lupusové nefritidy. Léèba CFA mùže být komplikována závažnými nežádoucími úèinky. Cyklosporin A by mohl pøedstavovat úèinnou a bezpeènìjší léèebnou alternativu. Metody: 0 pacientù s klinicky aktivní proliferativní lupusovou nefritidou bylo náhodnì pøiøazeno k jednomu ze dvou indukèních a udržovacích léèebných režimù na bázi cyklofosfamidu èi cyklosporinu A. Primárním cílem byla remise (definovaná jako normální moèový sediment, proteinurie < 0,g/h, a stabilní sérový kreatinin) a odpovìï na léèbu (definovaná jako stabilní sérový kreatinin, 50% pokles proteinurie, a normalizace moèového sedimentu nebo významné zlepšení C složky komplementu) na konci indukèní a udržovací fáze. Sekundárními cíli byl výskyt nežádoucích úèinkù a doba pøežití bez relapsu. Výsledky: Na konci indukèní fáze dosáhlo % z pacientù léèených cyklofosfamidem remise a 5% léèebné odpovìdi ve srovnání s 6% a % pacienty resp. ve skupinì s cyklosporinem. Na konci udržovací fáze % pacientù léèených CFA a 7% pacientù léèených CyA splnilo kriteria remise a 8% a 58% splnilo kriteria pro odpovìï na léèbu. Léèba cyklosporinem vedla k pøechodnému vzestupu krevního tlaku a reversibilnímu poklesu glomerulární filtrace. V mediánu doby pøežití bez relapsu nebyl mezi obìma skupinami významný rozdíl. Závìr: Cyklosporin A mìl podobnou úèinnost jako cyklofosfamid v sekvenèní indukèní a udržovací léèbì pacientù s proliferativní lupusovou nefritidou a zachovalou renální funkcí. ClinicalTrials. gov identifier: NCT O-7 DÌTŠTÍ PACIENTI V ÈESKÉM REGISTRU RENÁLNÍCH BIOPSIÍ Kolský A.,, Janèová E.,, Dušek J.,, Hladík M.,5, Skálová S.,6, Vondrák K.,, Geier P.,7, Smrèka V.,8, Štarha J., Skibová J. Èeský registr biopsií ledvin, Èeská republika Klinika dìtí a dorostu. LF UK, FNKV, Praha Klinika nefrologie. LF UK a VFN, Praha. LF UK, FN Motol, Praha 5 FN, Ostrava 6 LF UK, FN, Hradec Králové 7 LF UP, FN, Olomouc 8 Krajská nemocnice, Èeské Budìjovice Cíl práce: Práce uvádí výsledky Èeského registru renálních biopsií (CRRB). Jedná se o soubor 90 biopsií ledvin (RB) u dìtí a mladistvých do 8 let, který vznikal v letech Soubor CRRB vznikl v rámci I. interní kliniky. LF UK v Praze v roce 99 a obsahuje prakticky všechny RB vlastních ledvin u dìtí, které byly provedeny v 0 pediatrických centrech, v naší vlasti. Výsledky: Prùmìrný vìk souboru byl,5±,5 roku (rozmezí.5 mìsíce až 8 let), chlapcù bylo 55,5%, dívek,5%. Dìtí do 5 let vìku bylo 0%, dìtí ve vìku 5-0 let bylo 0,6%, ve vìku 0-5 let bylo 6,% dìtí a,% jich bylo ve vìku 5-8 let. Nejèastìjší diagnózy byly: IgA nefropatie (,5%), syndrom tenkých membrán (,8%), nefrotický syndrom s minimálními zmìnami (,%), menší glomerulární abnormality (8 %), lupusová nefritis (5,%) a FSGS (5%). Ze všech RB se vyskytla mikroskopická hematurie (HU) v 58,8%, makroskopická HU v 5,5% a proteinurie v 6,9% (.6% bylo více než,5g/h). Arteriální hypertenzi mìlo 0,6% pacientù. Hypertonici v porovnání s normotoniky mìli významnì vyšší proteinurii (,9±,8 g a,0±, g za hodin, p<0,00) a hladinu sérového kreatininu (0,±6, a 75,6±6,8 µmol/l, p<0,00). Hypertonici se nelišili vìkem od normotonikù. Pod kontrolou ultrazvuku bylo provedeno 78% RB, ve 6% byl použit tzv. biopsy gun. Klinicky závažné komplikace se vyskyt- AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM 5

4 ly u,8% pacientù (makroskopická hematurie; hematom). Závìry: RB poskytuje dùležité informace o epidemiologii, indikacích a možnosti spolupráce u glomerulopatií v naší zemi. u pacientù s DN. Koincidence DN s NDRD signifikantnì nezhoršovala prognózu. Studie byla podpoøena grantem Èeské nefrologické spoleènosti O-8 BIOPSIE LEDVIN U DIABETIKÙ V CRRB JAKÝ JE OSUD PACIENTÙ PO 5 LETECH? Rychlík I., Vernerová Z., Kruntorád V., Janèová E., Urbanová M., Smržová J., Zadražil J. 5, Valkovský I. 6, Bauerová L., Honsová E.. interní klinika. LF UK a FNKV, Praha Klinika nefrologie,. LF UK, Praha Klinika nefrologie, IKEM, Praha LF, Brno Bohunice 5 LF UP, Olomouc 6 FZS OU, Ostrava Úvod: Èeský registr renálních biopsií (CRRB) poskytuje unikátní soubor RB konsekutivnì provedených od r.99 v regionu ÈR. Diabetici pøedstavují významnou skupinu bioptovaných pacientù, ale jen málo se ví o jejich dalším osudu. Podobné srovnatelné údaje jsou i obtížnì dosažitelné ve svìtovém mìøítku. Metodika: U diabetikù reportovaných do CRRB v r byl zjištìn pìtiletý follow up. Sledovaným koneèným parametrem ( end-point ) bylo úmrtí z jakékoli pøíèiny, vstup do PDL a zdvojnásobení hodnoty s-kreatininu (s-cr). Uvažované promìnné byly diabetická glomeruloskleróza (DN) vs. jiná glomerulopatie (NDRD), pohlaví, vìk v dobì renální biopsie (RB), proteinurie, erytrocyturie, s-cr, s-albumin (s-alb), pøítomnost arteriální hypertenze, trvání DM, dialýza v dobì RB, léèba ACE-I/ARB. Kumulativní pøežívání bylo provedeno metodou Kaplan-Meiera, statistické porovnání dle typu primární nefropatie chi-square testem (0% hladina významnosti). Výsledky: Bìhem 5 let bylo bioptováno 6 diabetikù, z èehož u 05 (78%) byl zjištìn follow-up. U 80 z nich (skupina A) byla diagnostikována DN, u 5 (sk. B) DN s výraznými vaskulárními zmìnami. 8 pac. (sk. C) mìlo koincidenci DN a NDRD. U 8 pac. (sk. D) bylo nalezeno izolované NDRD. V celém souboru došlo k úmrtí u %, zahájení PDL u %, zdvojení s-cr u 6% pac. Ze všech zkoumaných faktorù byl nejvýznamnìjší vliv vìku v dobì RB (o jeden rok starší pac. má cca,06x vìtší riziko úmrtí), dialýza v dobì RB (,59 krát vìtší riziko), s-alb (èím vyšší, tím nižší riziko) a s-cr (èím vyšší, tím vìtší riziko). Pravdìpodobnost úmrtí (chi-square test) do 5 let byla následující: sk.a 60%, sk.b %, sk.c 6%, sk.d %. Závìr: Pac. s DN mìli horší prognózu ve srovnání se sk. NDRD, která však byla nesourodá a zahrnovala rùzné entity s rozdílnou prognózou (napø. myelom, AA amyloidózu, IgA nefropatii, vaskulitidy). Pøi podrobnìjším rozboru se zdá, že pacienti s NDRD mají horší prognózu v prvních tøech letech po RB a pokud tento interval pøežijí, tak jejich prognóza je naopak lepší než SEKCE KLINICKÁ NEFROLOGIE POSTERY P- UKONÈENÍ HEMODIALÝZY PO,5 LETECH U PA- CIENTA PO NAVOZENÍ REMISE MNOHOÈETNÉHO MYELOMU /MM/ BORTEZOMIBEM Vaòková S., Fantová L.,, Vernerová Z. BBraun Avitum, HDS Nusle, Praha Medicon a.s. Nefrologická ambulance, Praha Ústav patologie,. LF UK, Praha Úvod: Postižení ledvin MM je mnohotvárné (amyloidóza, myelomová ledvina, depozita lehkých eventuelnì tìžkých øetìzcù, kryoglobulinémie a proliferativní glomerulonefritidy). Prognóza dialyzovaných pacientù s MM je nepøíznivá. Byly popsány pøípady ukonèení dialyzaèní léèby po úspìšné léèbì MM, vždy však po krátkém trvání dialýzy. Pøípad: Prezentujeme pøípad 0-letého diabetika I.typu s MM, u nìhož byla hemodialýza ukonèena po,5 letech. Prùbìh: /0 pøijat pro nefrotický syndrom, novì vzniklou renální insuficienci (sérový kreatinin 07 umol/l), hypertenzi a anemii. Vyšetøení: neselektivní proteinurie /PU/, mikroskopická hematurie /HU/, paraprotein kappa v séru i moèi, oèní pozadí: hypertenzní retinopatie. Renální biopsie: diabetická nodulární glomeruloskleróza, vylouèena myelomová ledvina, vzhledem k pøítomnosti srpkù doporuèeno vylouèit pauciimunní glomerulonefritidu. Hematologický závìr: MM IgG kappa /B. Následný pokus o léèbu VAD komplikován bronchopneumonií s umìlou plicní ventilací a pøechodným oligurickým selháním ledvin. Po zvládnutí komplikací pøeveden na terapii talidomidem. 05/05 zjištìno terminální selhání ledvin (s-kreatinin 67 umol/l, PU g/den) a zahájena dialyzaèní léèba. Postupnì zlepšení stavu, normalizace koncentrace albuminu v séru, úprava anemie a pokles PU a HU na stopové hodnoty. 5/06 recidiva HU, od 6/06 vzestup paraproteinu v séru, 9/06 masivní PU. Hematologicky verifikovaná progrese MM a zahájena terapie bortezomib + dexamethason v cyklech. Ukonèení 5/07. Bìhem léèby postupná normalizace koncentrace albuminu a celkové bílkoviny, vymizení HU a PU normalizace hemoglobinu. Pokles predialyzaèního kreatininu a v 0/08 ukonèení hemodialýzy. Pacient nyní sledován 5 mìsícù, hodnota GF dle MDRD kolísá kolem 0, ml/s, nemá PU ani HU, hypertenze je korigovaná dvojkombinací antihypertenziv. 6 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

5 Závìr: Úspìšná léèba MM mùže i po letech vést k ukonèení dialýzy. Histologické nálezy je nutné konfrontovat s klinikou. Pøíèinou selhání ledvin byla zøejmì proliferativní glomerulonefritida, která napodobuje diabetickou nodulární glomerulosklerozu. Glykosylace lehkých øetìzcù u DM ztìžuje jejich detekci. P- VZTAHY MEZI DIABETICKOU METABOLICKOU PO- RUCHOU, DIASTOLICKOU FUNKCÍ LEVÉ KOMORY SRDEÈNÍ A GLOMERULÁRNÍ FILTRACÍ U ASYMPTO- MATICKÝCH DIABETIKÙ. TYPU Pecková M., Horáèková M., Schück O., Zamrazil V., Charvát J. Interní klinika UK. LF a FN Motol, Praha Endokrinologický ústav, Praha Úvod: U pacientù s pokroèilým selháním ledvin je popisován vztah mezi glomerulární filtrací (GF) a diastolickou funkcí levé komory srdeèní (DF LKS), který je tìsnìjší u diabetikù. Optimální hodnocení DF LKS poskytuje tkáòová dopplerovská echokardiografie mìøením E (je ve vztahu k poruše relaxace LKS; 7,5 cm/s ve vìku nad 60 let) a E/E (koreluje s invazivnì zmìøeným end-diastolickým tlakem v LKS). Cíl: Našim cílem bylo zjistit, zda DF LKS je asociována s diabetickou metabolickou poruchou a s renální funkcí u asymptomatických diabetikù s mírnou poruchou GF. Metodika: Bylo zaøazeno 8 diabetikù. typu (6+/- 6 let, % žen) s krevním tlakem do 0/85 mmhg (s nebo bez farmakologické intervence), ejekèní frakcí levé komory >55%, s negativním zátìžovým SPECT myokardu, bez zjevné diabetické glomerulopatie, s prùmìrnou hodnotou kreatininu 89,5+/-9, umol/l. Byly vyšetøeny HbAc, doba trvání DM, E (cm/s), E/E a egf (ml/s/,7 m ) podle rovnice MDRD. Vzájemné vztahy mezi E, E/E, parametry DM a egf byly hodnoceny metodou lineární regresní analýzy a vícerozmìrnou regresí na hladinì významnosti p <0,05. Výsledky: E bylo jako jediný parametr DF LKS asociován s trváním DM a HbAc podle lineární a vícerozmìrné regresní analýzy (r=-0,60, p=0,079 respektive r=-0,6, p=0,08). Ve vztahu E a egf (r=0,07, p=0,508) nebyla zjištìna významná korelace. Ve skupinì s poruchou relaxace LKS (E <7,5 cm/s) byla zjištìna korelace E/E a egf (r=-0,8, p=0,06). Ve skupinì bez poruchy relaxace (E 7,5 cm/s) tato korelace nebyla zjištìna. Závìr: Vztah mezi GF a E/E (nepøímým ukazatelem end-diastolického tlaku) zjišśujeme pouze za pøedpokladu souèasnì pøítomné poruchy relaxace LKS, která je významnì asociována s trváním a kompenzací diabetické poruchy. Podpoøeno grantem IGA MZ ÈR NR/950- P- ATYPICKÁ PØÍÈINA BOLESTÍ BØICHA - KAZUISTIKA Øehoøová J.,. Štìpánková S., Hertlová M., Ševèík J., Šurel S. Dialyzaèní a nefrologické oddìlení, Interní hepatogastroenterologická klinika FNB, Brno Úvod: Tuberózní skleróza je autozomálnì dominantní dìdièné onemocnìní s multiorgánovým postižením vyznaèujícím se pøítomností tumorózních útvarù charakteru hamartomù. Kasuistika: Autoøi popisují klinický pøípad 6-leté ženy dispenzarizované v nefrolog. amb. od roku 000, kam byla odeslána pro bolesti bøicha. Zobrazovacími technikami zjištìny hamartoznì zmìnìné ledviny. Pøíèinou bolestí byla spont. ruptura patologicky zmìnìné pravé ledviny. Tento akutní stav odhalil souvislost mezi postižením kùže, CNS a ledvin v rámci tuberózní sklerózy. Následnì provedena pravostranná nefrektomie. U pacientky je snížení intelektu, projevy autismu. Postupnì narùstá patologická pøemìna solitární levé ledviny nejprve hodnotitelná ultrazvukem, od roku 00 již nutné provádìní CT. Nálezy v moèi negativní, funkce levé ledviny i proteinurie v normì, biochemické parametry a TK rovnìž. Levá ledvina je objemná, angiomyolipomatosnì difúznì pøestavìná, zasahující až ke vstupu do malé pánve a pøetáèející støevní struktury kontralaterálnì, rozmìry èiní x a podélnì až 0 cm. V /008 dochází k náhlým bolestem levé poloviny bøicha, pacientka je neklidná, zvrací. Je zjištìno na CT masivní krvácení do solitární levé ledviny a perirenálnì, spojené s výrazným poklesem v KO a nutností opakovaného podávání erymas. Pøed týmem nefrologù a urologù byla zásadní otázka: nefrektomie solitární krvácející ledviny. Zvažována i možnost angiografie s pøípadnou embolizací. Na misce vah byla i otázka, zda bude zvládat v pøípadì nefrektomie pravidelné dialyzaèní procedury - vzhledem k intelektu a autismu. Stav je zvládnut konzervativnì. Závìr: Je dùležitá pøesná diferenciální diagnostika tìchto vzácných dìdièných chorob z dùvodu vysokého procentuálního rizika komplikací. V péèi o tyto pacienty je nutný multidisciplinární pøístup. P- LÉÈBA REFRAKTERNÍ ANCA-ASOCIOVANÉ VASKU- LITIDY ALEMTUZUMABEM (ANTI-CD5 MONOKLO- NÁLNÍ PROTILÁTKOU) PRVNÍ ZKUŠENOSTI Hrušková Z.,, Ryšavá R., Bednáøová V., Janèová E., Mareèková H., Tesaø V. Klinika nefrologie. LF UK a VFN, Praha ÚIM a ÚKBLD. LF UK a VFN, Praha Úvod: U asi 0 % pacientù s ANCA-asociovanou vaskulitidou (AAV) se nepodaøí konvenèní imunosupresivní terapií dosáhnout stabilní remise onemocnìní. Podání alemtuzumabu (MabCampath), monoklonální protilátky proti CD5 navozující úplnou depleci periferních lymfocytù, je dle literárních údajù úèinnou možností AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM 7

6 léèby refrakterní AAV; bývá však spojeno s èastými nežádoucími úèinky. Cíl: Cílem této práce bylo shrnout první zkušenosti s podáním alemtuzumabu u pacientù s refrakterní AAV na našem pracovišti. Metodika: Alemtuzumab byl dosud podán 5 pacientùm s AAV (M/Ž /; prùm. vìk 5 let; prùm. doba od dg. 06 mìsícù; prùm. kreatinin 5 µmol/l, pacient dialyzovaný; doba sledování po terapii 6- mìsícù). Preparát byl podáván ve dnech v celkové dávce 90 mg, za antialergické, antibiotické, antivirotické a antimykotické profylaxe. Ostatní imunosupresivní terapie byla pøi podání vysazena, dávka kortikoidù byla redukována na 0mg Prednisonu/den. Výsledky: K terapii byli indikováni pacienti s refrakterní Wegenerovou granulomatózou s dominujícím plicním postižením, s vysokou kumulativní dávkou cyklofosfamidu (prùmìr g). Podání bylo relativnì dobøe tolerováno, mírné pøechodné nežádoucí úèinky (horeèky, exantém) byly pozorovány u z 5 (60%) pacientù. Úplná deplece periferních lymfocytù trvala -8 týdnù, snížené hladiny CD+ bunìk pøetrvávaly i po 6 mìsících. Alespoò parciální remise bylo dosaženo u pacientù (80%), z toho u pacientù se po 6, resp. 8 mìsících od léèby objevil relaps. Závažné infekèní komplikace s nutností hospitalizace (reaktivace hepatitidy B; bakteriální èi virové pneumonie) se vyskytly u z 5 pacientù (60%), u pacienta byla novì zjištìna eufunkèní polynodózní struma. Pozorováno bylo úmrtí 7 mìsícù po terapii (náhlá smrt, zøejmì bez pøímé souvislosti s léèbou). Závìr: Podání alemtuzumabu u refrakterní AAV je dle naší zkušenosti skuteènì efektivní, ale také pomìrnì rizikovou terapeutickou možností. Pro pacienty se závažným refrakterním postižením, kteøí vyèerpali jiné terapeutické možnosti, však alemtuzumab pøedstavuje novou alternativu. P-5 AKUTNÍ SELHÁNÍ LEDVIN NA PODKLADÌ OBOU- STRANNÉ TROMBEMBOLIE: KAZUISTIKA Benešová L., Reischig T., Mareš J., Šlauf F., Matìjoviè M.. Interní klinika FN Plzeò Klinika zobrazovacích metod FN Plzeò Úvod: Trombembolický uzávìr renálních tepen je vzácná, ale závažná pøíèina akutního selhání ledvin (ASL) vedoucí èasto k jejich ireverzibilnímu poškození. Pøi obnovení perfuze je ale možná reparace renálních funkcí i po nìkolika desítkách hodin trvání ischémie. Cíl: V práci prezentujeme pøípad akutního anurického selhání ledvin pøi oboustranné embolii renální tepny s reparací renálních funkcí po obnovení perfuze. Kazuistika: S tøídenní anamnézou anurie byl na naší kliniku pøijat 8letý pacient s paroxysmální fibrilací síní, zajištìn trvalým kardiostimulátorem, bez trvalé antikoagulaèní léèby. Jediným prùvodním pøíznakem byla nauzea pøièítaná urémii pøi laboratorních hodnotách selhání ledvin, proto indikována akutní intermitentní hemodialýza. V rámci diferenciální diagnostiky ASL provedené USG neprokazuje mìstnání v dutém systému ledvin, pro horší zobrazitelnost nebyla vaskularizace hodnocena. Následnì scintigraficky diagnostikována tìžká porucha perfuze obou ledvin a dle CT uzávìr renálních tepen oboustrannì. I pøes pravdìpodobnì 5 dní trvající ischémii indikován pokus o radiointervenèní øešení: provedena PTA s implantací stentu do obou ledvinných artérií. Pacient zajištìn antikoagulaèní dávkou nízkomolekulárního heparinu. K obnovení diurézy došlo krátce po výkonu, s latencí nìkolika dní i k poklesu dusíkatých katabolitù. Pøi ambulantní kontrole 5dní po radiointervenci byly hodnoty sérového kreatininu normální (7 umol/l). Závìr: U prezentovaného pacienta došlo k reparaci ledvinných funkcí i po nìkolik dní trvající ischémii zpùsobené oboustranným uzávìrem renálních tepen. Maximální doba tolerance ischémie ledvinného parenchymu je stále neznámá, proto by mìl být pokus o obnovení perfuze zvážen i po delším èasovém odstupu od akutního uzávìru renální tepny. Podpoøeno Výzkumným zámìrem MSM P-6 MUTACE WT GENU (WILMS TUMOR GEN ) U MO- NOZYGOTNÍCH DVOJÈAT S KONGENITÁLNÍM NE- FROTICKÝM SYNDROMEM Bláhová K., Fencl F., Mixová D., Vondrák K., Zieg J., Stará V., Stejskal J., Cinek O., Malina M. Pediatrická klinika,. Lékaøská fakulta UK v Praze a FN Motol, Praha Klinika anesteziologie a resuscitace,. Lékaøská fakulta UK v Praze a FN Motol, Praha Ústav patologie a molekulární medicíny,. Lékaøská fakulta UK v Praze a FN Motol, Praha Úvod: Nejèastìjším typem primárního kongenitálního nefrotického syndromu (CNS) je tzv. finský typ, u nìkterých z dalších, pøedevším spojených s difúzní mesangiální sklerózou (DMS) a èasným rozvojem renálního selhání, byly již prokázány mutace také v genu WT. Metodika, pacienti: Monozygotní dvojèata - dívky, z prvního fyziologického tìhotenství (bez známek polyhydramnionu, váha placenty normální), porozeny ve. g.t., s karyotypem 6 XX a ženským fenotypem, byly pøijaty ve mìsících vìku s generalizovanými edémy, ascitem, oligurií/anurií, anémií, hypoproteinémií, hypoalbuminémií (, g/l, 0, g/l), extrémnì nízkými hladinami IgG (0, g/l, 0,8 g/l), nízkým AT III (6%, 5), proteinurií ( g/l u dvojèete s oligurií). Sonografické vyšetøení prokázalo jen lehce zvìtšené ledviny s hyperechogenním parenchymem a ztrátou kortikomedulární diferenciace. Bylo indikováno molekulárnì genetické vyšetøení. V prùbìhu týdne/ dní byla u obou zahájena peritoneální dialýza (PD), druhé z dvojèat, vyžadující souèasnì umìlou plicní ventilaci, bylo pøevedeno na režimy CVVH/CVVHD/HD. V dùsledku tìžkých, pøedevším infekèních komplikací zemøelo ve 8 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

7 vìku týdnù. Pøedbìžné výsledky z autopsie prokázaly DMS s nezralostí glomerulù. Výsledky: Po vylouèení nejèastìjších mutací popisovaných u pacientù s CNS (geny NPHS,), byly pøímým sekvenováním vyšetøeny exony 8,9 WT genu (oblast dosud popisovaných mutací). U obou dvojèat byly prokázány identické heterozygotní mutace R7P v genu WT. Závìr: Kromì nejèastìjších mutací (NPHS,) je u pacientù s CNS výhodné rozšíøit molekulárnì genetické vyšetøení o pøípadné mutace WT genu, zvláštì u pacientù s èasným nástupem renálního selhání a s projevy DMS. Transplantace ledviny (Tx) je u žijícího dvojèete na PD výhledovì jedinou léèebnou možností. Pro riziko rozvoje malignity je doporuèována již v dobì ESRD èi pøed Tx profylaktická nefrektomie. P-7 AKUTNÍ MYOKARDITIDA U MLADÉHO PACIENTA V KOINCIDENCI S PRVNÍ MANIFESTACÍ CHRONIC- KÉHO SELHÁNÍ LEDVIN - AKUTNÍ KARDIORENÁLNÍ SYNDROM Strnadová P., Nedbálková M., Svojanovský J., Souèek M., Jež J., Krejèí J., Špinarová L., Sirotková A. FN u sv. Anny, II. IK, Brno FN u sv. Anny, I. IK, Brno FN u. sv. Anny, PAÚ, Brno Úvod: Myokarditida je zánìtlivé onemocnìní postihující buòky myokardu, intersticium a cévní struktury. Etiologie je virová, bakteriální, mykotická, parazitární. Kazuistika: -letý, dosud zdravý pacient, s anamnézou - týdny trvajících febrilií a zhoršující se dušností (prodìlané virové onemocnìní v /00), byl pøijatý na kardiologickou JIP v místì bydlištì. Vysloveno podezøení na myokarditidu, klinicky vyjádøené akutní srdeèní selhání s tìžkou dysfunkcí LK, EF LK 0%. Terapie levosimendanem, nitráty, diuretiky, betablokátorem, ACEi, empiricky ATB, antimykotika. Nebylo nutné zavést mechanickou srdeèní podporu. Vstupní RTG plic s negativním výsledkem, UZ bøicha ledviny s hyperechogenním parenchymem, jinak bez vìtší patologie. Kompletní imunologie (C, C, CIK, ASLO, anti GBM, ANCA) a virologie (vèetnì Hantavirù) s negativním výsledkem. Vstupnì laboratorní parametry Ur 0, mmol/l, Kr 66 umol/l, PTH 9, pmol/l, Ca,0 pmol/l, F,0 mmol/l, Hb 9 g/l, MAU 8 mg/l, KVP 0, - 0,7 g/ den, v moèi ery + leu, diuréza zachovalá. Doplnìno MR vyšetøení mediastina, které mj. vyslovilo podezøení na amyloidózu s primárním postižením srdce a ledvin. V této dobì domluven pøeklad na vyšší pracovištì, kde provedena biopsie srdce s nálezem: necharakteristický histologický obraz kompatibilní s DKMP (v kvantitativním IHC vyšetøení prokázán nadhranièní poèet LCA+ leukocytù a CD+ T-lymfocytù. Dle Dallaských kriterií by se mohlo jednat o myokarditidu) a následnì biopsie ledvin s nálezem chronické, místy floridní pyelonefritidy s fokálnì segmentální a globální sklerosou glomerulù. Mohlo by se jednat o zmìny v rámci vesiko-ureterálního refluxu. Od poèátku hospitalizace až dosud nutnost eliminaèních metod (v úvodu CVVH, nyní HD).V souèasnosti je pacient vyšetøován pøed eventuální kombinovanou transplantací srdce a ledvin. Závìr: U výše uvedeného pacienta se jedná o projev akutního kardiorenálního syndromu (pøítomnost akutního kardiálního postižení a patrnì následkem hemodynamického zhoršení již preexistující chronické nefropatie). P-8 KAZUISTIKA: GOODPASTUREÙV SYNDROM Chrenko M., Kimmerová L., Honová V., Štípal R. Interní oddìlení, Nový Jièín Úvod: Antirenální glomerulonefritidy jsou vzácná autoimunitní onemocnìní charakterizovaná pøítomností protilátek proti bazální membránì glomerulù, vyskytující se pøevážnì u mladých nemocných, èastìji mužù, zpravidla s rychlou progresí do terminálního selhání ledvin. Cíl: Prezentovat závažnost rychle progredujících glomerulonefritid s rychlým pøechodem do terminálního selhání ledvin s nutnosti chronických eliminaèních metod. Metodika: Pøedkládáme kazuistiku 5-letého pacienta, námoøníka, do bøezna 00 zdráv, byl vyšetøován na interním oddìlení pro horeèky nejasné etiologie, veškerá vyšetøení negativní. Nejprve uzavøeno jako odontogenní etiologie febrilií. Pak zjištìna monoklonální gamapatie IgM, s nálezem chladových protilátek, bez prùkazu mnohoèetného myelomu. Poté roky bez potíží, bez febrilií. V lednu 008 opìt horeèky, celková únava, pøijat na interní JIP pro oligoanurické selhání ledvin se známkami sepse a s pozdìjším rozvojem sekundárního TTP. Výsledky: Autoimunitní protilátky s opakovanou pozitivitou a-gbm, bronchoskopie s BAL s nálezem neutrofilní alveolitis, PET/CT s nálezem zvýšené akumulace FDG v oblasti obou plicních hilù. Provedena transjugulární biopsie ledvin s nálezem chronické sklerozující glomerulonefritídy s intersticiální fibrózou. Závìr: Na základì provedených vyšetøení byl stav uzavøen jako Goodpastureho syndrom s ireverzibilním selháním ledvin a s nutností zaøazení do chronického dialyzaèního programu. P-9 ASSOCIATION STUDY OF GENES POLYMORPHISMS AND DIABETIC NEPHROPATHY Demová H., Boleèková J., Rychlík I., Rose D., Koeppel H., Brunerová L., Èerná M. Department of General Biology and Genetics, rd Faculty of Medicine, Charles University, Prague nd Department of Medicine, rd Faculty of Medicine, Charles University, Prague 5 th Medical Department, Medical Faculty Mannheim, University Heidelberg, Germany, Mannheim Background: Association studies compare the occurrence of candidate genes between groups of unrelated diabetic nephropathy patients and healthy controls. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM 9

8 Objective: The aim of our study was to examine the association of diabetic nephropathy (DN) and several genetic polymorphisms (the insertion/deletion polymorphism in the gene for angiotensin-converting enzyme (ACE I/D polymorphism), the G/T polymorphism in the glucose transporter gene (GLUT G/T polymorphism), the G/T (89) polymorphism in exon 7 and the T/C (-786) polymorphism in the promoter of the enos gene in three groups of patients (pts) with diabetes mellitus (DM): / pts with diabetic nephropathy (DN, n = 9); / pts without diabetic nephropathy (DM, n = 7); / pts with nephropathy of non-diabetic origin (NDRD, n = 76). As a control group (n = ) healthy subjects without any signs of nephropathy were used. Methods: The ACE I/D-polymorphism was examined using PCR and AFLP methods; the polymorphism G/T in GLUT gene, the G/T (89), the T/C (-786) polymorphisms of enos gene were examined by PCR and RFLP methods. Results: The association of polymorphisms with DN was not confirmed. However, other interesting results, mainly in nominal regression analysis of polymorphisms, gender and diagnoses, appeared. Significantly different frequencies of T/C enos genotypes were proved in all three groups of diabetic patients (P=0.00, P=0.0, P=0.00), especially the association of CT genotype with all patient groups was proved (P=0.00, P=0.0, P=0.0). The GT genotype in the GLUT gene is a risk factor for NDRD in the comparison with the DM group only for patients with arterial hypertension (P=0.05). Conclusion: In summary, we could not prove the association of the studied polymorphisms with DN, however the DM diagnosis is associated with the CT genotype in the enos gene and the NDRD diagnosis is associated with the GT genotype in the GLUT gene. P-0 LYMFOM CENTRÁLNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY (CNS) U PACIENTKY S LUPUSOVOU NEFRITIDOU Svobodová B., Hrušková Z., Ryšavá R., Tesaø V. Klinika nefrologie VFN a. LF UK, Praha Úvod: Non-hodgkinské lymfomy (NHL) u pacientù se systémovým lupusem erythematodes (SLE) èasto postihují extranodální lokalizaci. Riziko vzniku NHL u pacientù se SLE je dle literatury zvýšeno. Klíèovou otázkou v léèbì SLE jistì zùstává pomìr mezi benefitem a rizikem imunosupresivní terapie. Kasuistika: -letá žena s lupusovou nefritidou tøídy IVc v péèi kliniky od roku 99, byla dlouhodobì léèena mykofenolát-mofetilem (MMF), cyklosporinem A a cyklofosfamidem v kumulativní dávce 0g. K relapsu onemocnìní došlo bìhem 0-ti leté anamnézy celkem dvakrát. Na jaøe 009 byla pøijata pro zhoršení stavu se zvracením a dominující neurologickou symptomatologii. Byla subfebrilní, hypotenzní a tachykardická. Laboratorní nálezy nesvìdèily pro relaps, bylo zjištìno vyšší CRP 8 mg/l. Bìžné zobrazovací metody neukázaly patologii. Neurolog stav posoudil jako periferní vestibulární syndrom pravdìpodobnì v rámci vaskulitidy CNS pøi SLE. Následná MRI mozku odhalila dvì enhancující expanze lokalizované frontálnì vlevo a v mozeèkové hemisféøe vpravo o velikosti 7x50 mm a x7 mm, dále pøetlak støedových struktur doprava. Oèní pozadí bylo bez mìstnání. V diferenciální diagnostice ložisek byly zvažovány mozkové metastázy a abscesy. Byl zahájen onkologický screening vèetnì PET-CT, který primární malignitu neobjevil. Nález byl konzultován s neurochirurgy, kteøí provedli stereotaktickou biopsii a souèasnì subtotální exstirpaci ložiska frontálnì a radikální exstirpaci ložiska v mozeèku. Dle histologie byl diagnostikován difúzní velkobunìèný B-lymfom (DLBCL). MMF byl vysazen. Pacientka byla pøedána do péèe hematoonkologù, kde podstoupila chemoterapii dle protokolu R+DeAngelis (Rituximab, Metotrexát, Vincristin, konsolidaèní terapie v režimu R+AraC) doplnìnou o radioterapii s dosažením úplné remise. Z hlediska SLE byl stav po celou dobu hodnocen jako remise. Závìr: Dlouhodobá imunosupresivní terapie pøispívá ke zlepšení celkové prognózy u pacientù se SLE, souèasnì se však mùže podílet na vzniku celé øady pozdních nežádoucích úèinkù, mezi které patøí i malignity. Proto je tøeba dùslednì dbát na vhodný výbìr terapie, klasická versus agresivní, její délku a sledovat kumulativní dávky imunosuprese zejména u mladších pacientù. P- DÌTI S IGA NEFROPATIÍ A NEFRITIDOU PØI HENOCH SCHÖNLEINOVÌ PURPUØE V ÈESKÉM REGISTRU RENÁLNÍCH BIOPSIÍ Skálová S.,, Kolský A.,, Janèová E.,, Dušek J.,5, Hladík M.,6, Vondrák K.,5, Geier P.,7, Smrèka V.,8, Štarha J., Skibová J. Èeský registr renálních biopsií, Èeská republika Dìtská klinika LF UK a FN, Hradec Králové Klinika dìtí a dorostu. LF UK a FNKV, Praha Klinika nefrologie. LF UK a VFN, Praha 5 Pediatrická klinika. LF UK a FN Motol, Praha 6 Klinika dìtského lékaøství FN, Ostrava 7 Dìtská klinika LF UP a FN, Olomouc 8 Dìtské oddìlení Nemocnice, Èeské Budìjovice Cíl: Zjistit výskyt IgA nefropatie (IgAN) a nefritidy pøi Henoch-Schönleinovì purpuøe (HSPN) u dìtí v Èeském registru renálních biopsií a analyzovat sledované klinické údaje tìchto pacientù. Metodika: Klinická a histopatologická data byla získána z Èeského registru renálních biopsií. V letech bylo v 0 pediatrických centrech ÈR bioptováno 90 dìtí a adolescentù ve vìku do 8 let. Výsledky: IgAN byla diagnostikována u 0 (.5 %) dìtí a HSPN u 66 (. %) dìtí. Prùmìrný vìk byl u dìtských pacientù s IgAN.9 let (rozmezí - 8), u pacientù s HSPN.68 let (rozmezí -8). Pomìr chlapci: dívky byl v pøípadì IgAN.9 :.0 a 0.9 :.0 u HSPN. 0 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

9 Prùmìrná hodnota sérového kreatininu byla 77. µmol/l (rozmezí 0-600) u IgAN a µmol/l (rozmezí 8 80) u HSPN. Proteinurie > g/h v dobì biopsie byla pøítomná u.7 % IgAN a 5 % HSPN (p<0.00). Mikroskopická hematurie se vyskytovala u 6. % IgAN a 80 % HSPN. Makroskopická hematurie byla u. % IgAN a 6.7 % HSPN pacientù. Arteriální hypertenzi mìlo v dobì biopsie 0.9 % dìtí s IgAN a 6.7 % s HSPN. Závìr: IgA nefropatie je nejèastìji diagnostikovanou glomerulonefritidou v dìtském vìku, zatímco HSP nefritida je podstatnì ménì èastá. Dìti s HSP nefritidou jsou v dobì stanovení histologické diagnózy mladší, mají vyšší proteinurii a èastìjší hypertenzi ve srovnání s IgA nefropatií. P- BIOPSIE LEDVIN U DIABETIKÙ V ÈESKÉM REGISTRU RENÁLNÍCH BIOPSIÍ (CRRB) VÝSLEDKY Rychlík I., Kruntorád V., Janèová E., Tesaø V., Viklický O., Sobotová D., Zadražil J. 5, Valkovský I. 6, Honsová E., Vernerová Z.. LF UK, Praha. LF UK, Praha IKEM, Praha LF, Brno 5 LF UP, Olomouc 6 FZS OU, Ostrava Úvod: CRRB poskytuje unikátní soubor biopsií ledvin (RB) konsekutivnì provádìných od r.99 v ÈR a diabetici pøedstavují jeho významnou èást. Metodika: U diabetikù s RB v r byla provedena analýza klinických a laboratorních dat a porovnána data pacientù (pac) s diabetickou nefropatií (DN) vs. nediabetickou primární nefropatií (NDRD). Výsledky: Celkem bylo bioptováno 7 dospìlých pac., z toho 8 s DM (,5%). Podíl DN a NDRD byl stejný (á 6,%), nevýtìžná RB byla u 7,%. Mužù bylo 6%, medián vìku mužù 57 let, žen 6 let. DM.typu 9%,. typu 79%, steroidní DM 7%. DM retinopatie (DR) pøítomna u 55%, kardiovaskulární komplikace (KVK) u 0% (80% ICHS, 0% CMP, 0% ICHDK). ACEI/ ARB léèeno 67%, inzulínem %, PAD 5%. Hematurie (HU) pøítomna u 6% (resp.6% mikrohu), medián proteinurie (PU) èinil 5,0 g/h, albuminu 0,5 g/l, s-kreatininu (s-cr) 70 µmol/l. Nejèastìjší NDRD byla IgAN (9%), membranózní GN (%), vaskulární nefroskleróza (VNS) a vaskulitida (á %). Závažné komplikace byly u, % RB. Medián vìku pac. s DN byl 57 let, s NDRD 6 let. Pacienti s DM.typu mìli 8% pravdìpodobnost DN, zatímco pacienti s DM. typu mìli stejnou pravdìpodobnost DN/NDRD. Diabetická retinopatie byla v 80% sdružena s DN, pac. bez DR mìli v 70% NDRD (p<0,00). Podíl KVK u DN 5%, u NDRD 9%. 75% pac. s ICHDK mìlo zároveò DN. Podíl léèených ACEI/ ARB u DN 77%, u NDRD 6%. Medián proteinurie u DN 6,0 g/h, u NDRD,0 g/h (p=0,007), podíl hypertenze u DN 87%, u NDRD 76% (p=0,0). Medián délky trvání diabetu u DN 0 let, u NDRD 5 let. Závìr: i/ diabetici pøedstavují relativnì rozsáhlou podskupinu bioptovaných pac., s komplikovanìjší diagnostikou (nižší výtìžnost, více komplikací); ii/ NDRD pøedstavují významný podíl nefropatií u DM; iii/ nejèastìjší primární GN je IgAN, významný je podíl pac. s VNS a vaskulitidou; iv/ PU a hypertenze byla významnì vyšší u DN, zatímco makrohu v 85% predikovala NDRD. DM léèení inzulinem mìli vyšší pravdìpodobnost DN než NDRD, riziko DN stoupalo s trváním DM. Studie byla podpoøena grantem Èeské nefrologické spoleènosti. P- OPAKOVANÁ BIOLOGICKÁ LÉÈBA ALEMTUZUMA- BEM U NEMOCNÉ S WEGENEROVOU GRANULOMA- TÓZOU S REFRAKTERNÍM PLICNÍM A OTORHINO- LARYNGOLOGICKÝM (ORL) POSTIŽENÍM Neprašová M., Bednáøová V., Hrušková Z., Janèová E., Ryšavá R., Tesaø V. Klinika nefrologie VFN a. LF UK, Praha Úvod: Wegenerova granulomatóza je systémové onemocnìní, charakterizované tvorbou granulomù, nekróz a vaskulitidou nejèastìji v oblasti ORL, dýchacích cest a ledvin. U pacientù rezistentních na bìžnou terapii cyklofosfamidem a mykofenolát-mofetilem (CFA, MMF) je jednou z léèebných možností využití monoklonálních protilátek navozujících depleci T-lymfocytù. Alemtuzumab je monoklonální protilátka specifická pro povrchový glykoprotein CD5 lymfocytù, navozující jejich rozpad a následnì vyvolávající lymfopenii. Kasuistika: 7letá nemocná s Wegenerovou granulomatózou s ORL, plicním a renálním postižením, diagnostikována v r. 96, byla léèena iniciálnì p.o., poté i.v. podávaným CFA, v celkové kumulativní dávce 5g. Dále bylo pokraèováno v terapii azathioprinem. Pro pøetrvávající plicní aktivitu pøevzata do péèe naší kliniky v 0/08, léèena pulsy CFA i.v.. Stav byl komplikován pneumocystovou infekcí dýchacích cest, proto byla léèba CFA ukonèena a dále pokraèovala terapie základní choroby podáváním mykofenolát-mofetilu. Pro pøetrvávající aktivitu základního onemocnìní (CRP, HRCT plic, ANCA PR 6,7) refrakterního na zvyklou terapii a vysokou kumulativní dávku CFA bylo indikováno podání alemtuzumabu. V /09 byl podán alemtuzumab v dávce 90 mg, s dosažením remise onemocnìní (klinika, CT, ANCA PR zvýšeny), laboratornì deplece T-lymfocytù. V /09 byla zjištìna nová aktivita onemocnìní v nose a v subglotickém prostoru, dle CT stenóza trachey, v subglotické oblasti, zpùsobená mìkko-tkáòovou masou, velikost stenózy 0 x 6mm. Indikováno další podání alemtuzumabu, tentokrát v dávce 60 mg. Pøi kontrolním CT vyšetøení je zøejmá regrese stenotických zmìn trachey, laboratornì trvá deplece lymfocytù. Pacientka je nadále v našem sledování, aktuálnì klinicky v dobrém stavu. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

10 Závìr: Léèba Wegenerovy granulomatózy monoklonální protilátkou anticd5 v naší kazuistice se zdá být úèinnou volbou k dosažení remise choroby pacientky s pøetrvávající aktivitou onemocnìní refrakterní na bìžnou terapii. P- LÉÈBA ZÁVAŽNÉHO REFRAKTERNÍHO OÈNÍHO PO- STIŽENÍ U PACIENTA S WEGENEROVOU GRANULO- MATOZOU RITUXIMABEM KAZUISTIKA Hladinová Z., Bednáøová V., Hrušková Z., Ryšavá R., Tesaø V.. LF a VFN, Praha Úvod: Postižení retrobulbární oblasti je komplikací Wegenerovy granulomatózy, která bývá rezistentní na bìžnou terapii. Použití rituximabu mùže vést ke zlepšení. Kazuistika: V naší péèi je sledován -letý pacient s Wegenerovou granulomatózou diagnostikovanou v roce 999, kdy se onemocnìní manifestovalo postižením ledvin, plic, kùže a ORL. Pacient byl léèen kortikosteroidy a perorálním cyklofosfamidem, poté azathioprinem. Pro relapsy byla x znovu zahájena nìkolikamìsíèní terapie cyklofosfamidem. Bìhem bìžícího. cyklu léèby cyklofosfamidem pro renální relaps se manifestovalo postižení v ORL a oèní oblasti. Pacient udával bolest v místì maxilární dutiny vpravo, diplopii v pravém oku a rýmu. Dle CT byla maxilární dutina vyplnìna uzlíky s hyperplastickou sliznicí zasahující i do etmoidální dutiny a mediální stìna maxilárního sinu byla destruovaná. Dále byla zjištìna totální paréza okohybných svalù pravého oka s ptózou víèka. ANCA protilátky byly negativní. I pøes terapii pulzním cyklofosfamidem došlo po mìsíci k progresi nálezu v ORL oblasti a v oblasti orbity s následnou protruzí bulbu. MR potvrdila formaci v pravé orbitì šíøící se do pravého kavernózního sinu, s postižením mening nad temporálním lalokem. Pacient byl v lednu 009 indikován k terapii rituximabem, v dávce xg po dnech. Terapií se podaøilo navodit dlouhodobou (9mìsíèní) depleci B lymfocytù. Doprovodnou terapií bylo podání pulzù cyklofosfamidu a terapie kortikosteroidy s detrakcí. Od bøezna 009 byl pacient zajištìn ještì mykofenolát-mofetilem. Efekt terapie byl dobrý, klinicky došlo ke zlepšení obtíží a MR z 0/009, resp. 0/009 prokázala ústup nálezu, amauróza pravého oka je nevratná. V souladu s literárními poznatky o úèinnosti tzv. preemptivního podání byla vzhledem k dobrému výsledku terapie u mladého pacienta v øíjnu 009 pøes trvající depleci B lymfocytù podána další dávka rituximabu (g). Nyní je pacient v kompletní remisi, na udržovací terapii MMF a kortikosteroidy. Závìr: Kazuistika poukazuje na úèinnost rituximabu u refrakterního postižení ORL a oèní oblasti. SEKCE HEMODIALÝZA A MIMOTĚLNÍ ELIMINAČNÍ METODY PŘEDNÁŠKY O-9 IMUNITNÍ ODPOVÌÏ NA CHØIPKOVOU VAKCÍNU VE VZTAHU K METABOLIZMU ŽELEZA U DIALYZOVA- NÝCH OSOB Eiselt J., Kielberger L., Sedláèková T., Racek J., Pazdiora P.. interní klinika, LF UK a FN, Plzeò Ústav klinické biochemie a hematologie, LF UK a FN, Plzeò Oddìlení epidemiologie, FN, Plzeò Úvod: Tvorba protilátek po vakcinaci mùže být u hemodialyzovaných (HD) nemocných ovlivnìna poruchami metabolizmu železa, pøetížením železem nebo stavem chronického zánìtu. Hepcidin je považován za nový marker poruchy metabolizmu železa a anémie zánìtlivých stavù. Cíl: Posuzovali jsme, zda je u HD osob imunitní odpovìï na chøipkovou vakcínu ovlivnìna parametry metabolizmu železa. Metody: U 0 HD nemocných jsme studovali vliv hepcidinu, ferritinu, dávky intravenózního železa (Fe iv ) a dalších parametrù souvisejících s anémií a zánìtem na tvorbu protilátek po oèkování proti sezonní chøipce (vakcína Influvac 008/9). Imunitní responze HD osob a 6 kontrol bez onemocnìní ledvin byla hodnocena dle vzestupu titru anti-hemaglutininových protilátek (anti-ha). Výsledky: U HD nemocných (respondeøi) byla prokázána sérokonverze (alespoò násobný vzestup anti-ha) vùèi alespoò jednomu ze tøí vakcinaèních kmenù; 9 nemocných (non-respondeøi) protilátky nevytvoøilo. Respondeøi se nelišili od non-responderù v hladinì hepcidinu [99 (6-00) µg/l vs. 97 (-6), P=0.97]. Respondeøi mìli nižší ferritin (57±9 µg/ l vs. 8±09, P=0.0) a dostávali vyšší dávku Fe iv v období týdnù pøed vakcinací [65 (-65) mg vs. (0-65), P=0.09]. Sérokonverze vùèi kmenùm A(HN), A(HN) a B byla zjištìna u 0, 5 a 0 % HD osob a u, 9 a 8% kontrol (HD versus kontroly, P=ns). Séroprotektivní titry (anti-ha 0) vùèi vakcinaèním kmenùm byly u HD jedincù (7, 85 a 95%) a kontrol (, 96 a 98%) rovnìž srovnatelné. Závìr: Tvorba protilátek po vakcinaci proti sezonní chøipce mùže být u HD osob suprimována velmi vysokou hladinou ferritinu. Hepcidin s imunitní odpovìdí nekoreluje a vysoké hladiny hepcidinu mohou u HD osob odrážet jeho retenci. Podávání intravenózního železa není spojeno s horší imunitní odpovìdí na vakcinaci. Imunogenita vakcinaèního kmene A(HN) byla nízká, a to jak u HD osob, tak u kontrolní skupiny bez onemocnìní ledvin. Podpoøeno Výzkumným zámìrem MSM Náhrada a podpora funkce nìkterých životnì dùležitých orgánù. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

11 O-0 TROMBOGENITA TØECH RÙZNÝCH ANTIKOAGU- LAÈNÍCH REŽIMÙ V PRÙBÌHU INTERMITENTNÍ HE- MODIALÝZY Richtrová P., Rulcová K., Mareš J., Reischig T. I. interní klinika, LF UK a FN Plzeò, Plzeò Úvod: Trombogenita je dùležitý parametr biokompatibility dialyzaèních membrán. I moderní a nové materiály jsou pøes technické pokroky v rùzné míøe bioinkompatibilní. To vede k aktivaci pochodù, které se podílejí na vysoké morbiditì a mortalitì dialyzovaných nemocných. Bìžnì používaná antikoagulaèní léèba má za úkol trombogenitu mimotìlního obìhu (MO) snížit. Nejèastìji užívaný nefrakcionovaný a nízkomolekulární heparin jsou spojeny se systémovým antikoagulaèním efektem. Existují situace, kdy nelze systémovou antikoagulaci použít a je tøeba volit pøístup bez systémového úèinku. Takové režimy jsou pak stran trombogenity nejrizikovìjší. Cíl: V prùbìhu intermitentní hemodialýzy (HD) posoudit trombogenitu tøí rùzných antikoagulaèních režimù bez systémového efektu. Metodika: V prospektivní, randomizované a zkøížené studii bylo vyšetøeno 0 chronicky dialyzovaných nemocných v prùbìhu HD s:. regionální citrátovou antikoagulací (RCA),. proplachy MO fyziologickým roztokem a. modifikovanou membránou AN69ST. Pøed HD a v 0., 60., 0. a 0. minutì byly stanoveny plazmatické koncentrace trombin antitrombinového komplexu (TAT), destièkového faktoru (PF), množství leukocytù a trombocytù. Výsledky: Všech 0 HD s RCA probìhlo bez komplikací do 0. minuty. Naopak, 6 z 0 procedur s proplachy a 5 z 0 procedur s membránou AN69ST muselo být pøedèasnì ukonèeno pro významné srážení v MO (Fisher exact test, p<0.05). V prùbìhu HD se všemi tøemi režimy došlo k významnému nárùstu TAT. Tento vzestup byl významnì vyšší u proplachù MO a AN69ST ve srovnání s RCA (Friedman Repeated Measures of ANO- VA on Ranks, p<0.05). Zmìny v množství leukocytù, trombocytù a koncentrací PF se významnì nelišily. Závìr: V prùbìhu všech tøí sledovaných antikoagulaèních režimù dochází k významnému nárùstu parametrù trombogenity. Tento nárùst je nejnižší pøi HD s RCA a s ohledem na trombogenitu je tedy RCA ze sledovaných pøístupù bez systémového antikoagulaèního efektu režimem nejvýhodnìjším. Podpoøeno výzkumným zámìrem Náhrada a podpora funkce nìkterých životnì dùležitých orgánù MSM O- DLOUHODOBÉ POUŽITÍ A-KONCENTRÁTU CITRA- SATE PØI BIKARBONÁTOVÉ HEMODIALÝZE Švára F.,, Lopot F.,, Polakoviè V., Interní oddìlení Strahov, Všeobecná fakultní nemocnice, Praha Klinika nefrologie,. LF UK, Praha Úvod: Pøed cca 5 lety došlo k první inovaci ve složení dialyzaèního roztoku po zhruba 5 letech od návratu k bikarbonátové hemodialýze kys. octová v A-koncentrátu byla nahrazena kyselinou citrónovou. Po úspìšném krátkodobém ovìøení deklarovaných pøedností A-koncentrátu s tímto a acidifikátorem (Citrasate, Medites, Rožnov pod Radhoštìm) pøi low- i high-flux HD a on-line HDF jsme pøistoupili k použití koncentrátu Citrasate v dlouhodobém rutinním provozu. Tato práce referuje o výsledcích jeho používání in vivo u skupiny pacientù v chronickém dialyzaèním programu po dobu jednoho roku. Metodika: Na koncentrát Citrasate bylo v únoru 009 pøevedeno 0 pacientù ( muži, 7 žen; prùmìrný vìk 7,8 rokù; prùmìrná doba dialyzaèní léèby 9 mìsícù, rozsah -5). Pøi pøechodu na nový koncentrát byl u všech pacientù ponechán beze zmìny jejich dialyzaèní pøedpis. Nezmìnìným zpùsobem byly v prùbìhu jednoho roku v -mìsíèních odstupech sledovány standardní biochemické a hematologické parametry. Hodnoty parametrù byly u pacientù zprùmìrovány za roèní období pøed pøevedením na koncentrát Citrasate a po roce dialýzy s tímto koncentrátem. Výsledky: Bìhem roku bylo u vìtšiny pacientù pøistoupeno k redukci dávky heparinu (o 0-0%). Po redukci nedošlo ani ke zvýšení výskytu srážení v dialyzátoru ani k poklesu hodnoty spkt/v. U té se naopak potvrdilo zjištìní z úvodních krátkodobých studií o nárùstu, v prùmìru v celé skupinì vzrostla z,8 na,5. Statisticky významnì klesla prùm. hodnota celkového kalcia (z prùmìru celé skupiny z, na, mmol/l) a v možné souvislosti vzrostla hladina PTH (6,; rozsah,0-0, na prùmìrnou hodnotu,7; rozsah 9,- 6, pmol/l). Tento nárùst ale nepøekroèil cílové rozmezí hodnot pro uvedené parametry a pøes statistickou významnost nepovažujeme tento nárùst za klinicky významný. Statisticky významnì poklesla hodnota celkové bílkoviny (z prùm. 65, na 6, g/l), provázející pokles sérového albuminu nebyl stat. významný a prùm. podialyzaèní hmotnost nemocných lehce vzrostla. Závìr: Citrasate je nový HD roztok, který je slibnou alternativou konvenèního HD roztoku s kys. octovou. Dlouhodobé sledování potvrdilo naše pøedcházející krátkodobá pozorování v tom, že pøi použití tohoto koncentrátu je možné redukovat dávku heparinu bez rizika srážecích komplikací a za souèasného mírného navýšení efektivity HD procedury. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

12 O- ADSORPCE FIKOLINU K POLYSULFONOVÉMU DIA- LYZÁTORU JE SPOJENA S POKLESEM POÈTU LEU- KOCYTÙ A AKTIVACÍ KOMPLEMENTU Mareš J.,, Richtrová P., Tùma Z., Moravec J., Lysák D., Matìjoviè M. I. interní klinika FN Plzeò Proteomická laboratoø LFUK v Plzni Hematologickoonkologické odd. FN Plzeò Úvod: Zánìtlivá odpovìï zahrnující leukopenii a aktivaci komplementu je považována za významný faktor ovlivòující chronickou morbiditu a mortalitu pacientù v hemodialyzaèním (HD) programu. Cílem studie bylo získat pøedstavu o molekulárních procesech, které zodpovídají za tuto reakci na lokální i systémové úrovni. Metodika: U 6 pacientù byly v prùbìhu HD na polysulfonové membránì sledovány základní parametry biokompatibility, tj. poèty leukocytù, exprese jejich povrchových antigenù a hladiny C5a. Poté byla provedena vícestupòová eluce dialyzátorù a izolované proteiny byly analyzovány dvourozmìrnou gelovou elektroforézou (DE). Na základì srovnání s proteomem plazmy byly vybrány proteinové frakce pro identifikaci hmotnostní spektrometrií. V pøípadì fikolinu- a MASP- byly navíc zmìøeny plazmatické hladiny v prùbìhu HD specifickou ELISA metodou. Výsledky: Ve výplachu z dialyzátoru bylo izolováno 7, (0,7-6,5) mg proteinu, který byl pøi DE separován do 7 frakcí. Nejvìtší koncentrace ve výplachu v porovnání s plazmou (a tedy selektivní adsorpce k membránì) byla zjištìna u souèástí komplementu (Cc, ficolin-, MASP- a, properdin, clusterin, antitrombin) a faktorù bunìèné adheze (vitronectin, vinculin, caldesmon, actin, tropomyosin). Bìhem jedné HD procedury byl zaznamenán významný pokles plazmatické hladiny fikolinu- ( [,7] %, p<0.00), který byl provázen poklesem poètu leukocytù (r=0.7, p=0.00) a vzestupem koncentrace C5a (r=-0.6, p=0.0) v 5. minutì. Snížení exprese CD6L na granulocytech (r=-0.6, p=0.0) a monocytech (r=-0.69, p=0.00) izolovaných z výplachu dialyzátorù bylo nepøímo úmìrné poklesu hladiny fikolinu-. Systémová koncentrace MASP- se v prùbìhu HD významnì nemìnila. Závìr: Adsorpce fikolinu- k polysulfonové membránì vede ke spuštìní lektinové cesty aktivace komplementu, zprostøedkuje pokles poètu leukocytù a vede k významnému úbytku fikolinu-, tj. významné složky vrozené imunity. O- JAKÉ FAKTORY OVLIVÒUJÍ PRÙTOK CÉVNÍM PØÍ- STUPEM PRO HEMODIALÝZU? Válek M.,, Lopot F., Polakoviè V. II. interní klinika kardiologie a angiologie, Univerzita Karlova,. LF UK a VFN, Praha Interní oddìlení Strahov, VFN, Praha Úvod: Pravidelné mìøení prùtoku cévním pøístupem pro hemodialýzu (QVA) bed-side technikami je v souèasnosti základní doporuèovanou metodou sledování jeho stavu. Cíl: Statistická analýza závislosti mezi QVA a typem cévního pøístupu, antropometrickými parametry a základními hemodynamickými parametry pacienta. Metodika: Soubor tvoøí 7 mìøení QVA, které byly provedeny u 5 pacientù (prùmìrný vìk 66,5±,9 let). Statistická analýza byla provedena na celém souboru mìøení QVA. K mìøení QVA byly použity pøístroje HD0 (Transonic, USA) a BTM (Fresenius, Nìmecko). Výsledky: QVA statisticky významnì koreluje s vìkem (r=-0,6, p<0,00), tìlesným povrchem (r=0,0, p<0,00), ale jen slabì s body mass indexem (r=0,07, p<0,00). Muži mají signifikantnì vyšší QVA než ženy (79±0 vs 675±0 ml/min, p<0,00). Nativní fistule (AVF) mají oproti cévním pøístupùm s protézou (AVG) vyšší prùtok (77± vs 67±69 ml/min, p<0,00). Cévní pøístupy na paži mají vyšší QVA oproti pøístupùm na pøedloktí jak ve skupinì AVF (86±570 vs 67±8 ml/min, p<0,00), tak AVG (789±95 vs 69±5 ml/ min, p<0,00). QVA pozitivnì koreluje se støedním arteriálním tlakem (r=0,, p<0,00). Mezi QVA a srdeèní frekvencí je pouze slabá závislost (r=0,06, p=0,00). Závìr: QVA významnì ovlivòuje typ cévního pøístupu a jeho lokalizace. QVA je však také ovlivnìn øadou celkových faktorù: vyšší QVA mají pacienti mladší, vìtší a muži. Slabá závislost je rovnìž mezi støedním arteriálním tlakem a srdeèní frekvencí. Pomìrnì malé korelace mezi sledovanými faktory ukazují na multifaktoriální ovlivnìní QVA. O- EMBOLIZACE ŽILNÍCH SPOJEK U DIALYZAÈNÍCH ZKRATÙ Porod J., Doležalová J., Tomší J. AngioCentrum Pøíbram RDG oddìlení Mìstské polikliniky, Týn nad Vltavou Úvod: Nadbyteèné žilní spojky odstupující z odvodné žíly dialyzaèního zkratu ochuzují vlastní odvodnou žílu o krev, v dùsledku èehož nedochází k žádanému vyzrávání odvodné žíly nebo dochází k problémùm pøi samotné dialýze. Cíl: Naší snahou je superselektivní embolizací vyøadit tyto žilní spojky z obìhu a pøispìt tak ke zvýšení komfortu pacienta i personálu dialýz. Metodika: Od øíjna 008 do bøezna 00 jsme provedli embolizaci u pacientù, pøièemž se vždy jednalo o pacienty s RC zkratem. U jednoho z nich byla embolizována jedna z vìtví fenestrované žíly, u ostatních se jednalo o spojky do hlubokého a povrchního systému. K embolizaci byly použity spirálky Trufill. Výsledky: Bezprostøední výsledky po provedené embolizaci byly vždy dobré, spojky se neplnily, u dvou pacientù bylo nutné pøi kontrolní fistulografii provést doembolizování. U prvních pìti pacientù bylo provádìno sledování Kt/V pøed a po embolizaci. Závìr: Vhodnì indikovaná a správnì provedená embolizace žilních spojek pøedstavuje úèinnou metodu re- AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM 5

13 modelace žilního systému u pacientù s nevyzrálým èi selhávajícím dialyzaèním zkratem. O-5 RETINOL JAKO NEZÁVISLÝ PREDIKTOR MORTALI- TY U CHRONICKY HEMODIALYZOVANÝCH NEMOC- NÝCH Kalousová M., Kubìna A., Koštíøová M., Vinglerová M., Mestek O., S. Dusilová-Sulková S., Tesaø V., Zima T. ÚKBLD. LF UK a VFN, Praha VŠCHT, Praha IKEM, Praha Klinika nefrologie. LF UK a VFN, Praha Úvod: Malnutrice, zánìt a oxidaèní stres jsou spolu související mechanismy, které mají vztah k progresi kardiovaskulárních onemocnìní a prognóze chronicky hemodialyzovaných nemocných. Cíl: Cílem práce bylo studium významu antioxidaèních vitamínù a stopových prvkù v prognóze hemodialyzovaných nemocných (HD). Metodika: Do této prospektivní observaèní kohortové studie bylo zahrnuto 6 chronicky hemodialyzovaných nemocných, kteøí byli sledováni po dobu 5 let (00-008). Kontrolní skupinu tvoøilo 66 zdravých osob. Hlavní testované prediktory byly retinol, alfa-tokoferol, vazebný protein pro retinol - retinol-binding protein (RBP), a stopové prvky zinek a selen. Všechny sledované parametry byly zmìøeny na zaèátku studie. V prùbìhu studie 6 nemocných (56%) zemøelo a u 7 z nich byla pøíèina úmrtí kardiovaskulární. Výsledky: Retinol a RBP jsou u HD nemocných signifikantnì zvýšeny, ale pomìr retinol/rbp, alfa-tokoferol, selen a zinek jsou sníženy (retinol.68±0.6 mg/ l u HD vs. 0.99±0. mg/l u kontrol, p<0.00). Nižší retinol se ukázal jako signifikantní nezávislý prediktor celkové i kardiovaskulární mortality (HR (95% CI): 0.7 ( ), p=0.00, a 0.69 ( ), p=0.0, v pøepoètu na standardní odchylku). Nejhorší prognózu mìli pacienti, u kterých byla nižší koncentrace retinolu spojena s nízkou hladinou albuminu. Závìr: Tato studie jako první ukazuje nižší hladiny retinolu jako nezávislý prediktor celkové a kardiovaskulární mortality u hemodialyzovaných nemocných. Je otázkou, zda dobrý efekt vyšších hladin retinolu je jen známkou lepšího nutrièního stavu, èi by mohl být pøièítán též roli retinolu v imunitní odpovìdi a diferenciaci. O-6 KVANTIFIKACE VOLNÉ PLAZMATICKÉ DNA A STA- NOVENÍ VYBRANÝCH EXPRESNÍCH PROFILÙ U PA- CIENTÙ PØI HEMODIALÝZE Hoøínek A., Panczak A., Roèinová K., Mokrejšová M., Korabeèná M., Èerný D., Tesaø V. Ústav biologie a lékaøské genetiky,. LF UK a VFN, Praha Nefrologická klinika,. LF UK a VFN, Praha Ústav biologie, LF UK, Plzeò Farmakologický ústav,. LF UK a VFN, Praha Úvod: Hladiny volné mimobunìèné DNA (cfdna, cell-free DNA) v plasmì jsou považovány za potenciální marker biokompatibility membrán používaných pøi hemodialýze; nìkolik studií poukázalo na zvyšování koncentrací cfdna v prùbìhu hemodialýzy (HD). Cíl: V naší pilotní studii jsme se zamìøili na sledování hladin cfdna v plasmì a souèasnì na expresi vybraných genù v periferní krvi v prùbìhu jedné HD procedury. Studované geny mají definované funkce v procesech zánìtu a apoptózy. Metodika: Koncentrace volné plasmatické cfdna jsme mìøili u pacientù s chronickým selháním ledvin rùzné etiologie, a to pøed HD, v jejím prùbìhu (po 60, 0 a 80 min., tj. na konci) a 0 min. po skonèení HD a porovnávali s hladinami cfdna u nedialyzovaných dobrovolníkù. Expresi vybraných genù úèastnících se procesu zánìtu a apoptózy (BAX, BCL-, TNF receptor, caspasa 8 a FAS aj.) jsme mìøili cestou mrna (bezprostøednì pøed a po HD) za použití technologie RCR v reálném èase (RT-PCR, real-time PCR). Plasmatická cfdna byla izolována a její hladiny stanoveny rovnìž pomocí RT PCR, a to s využitím genu GAPDH jako vnitøní kontroly. Výsledky: Zaznamenali jsme signifikantní zvýšení koncentrace plasmatické cfdna v prùbìhu jedné HD s nejvyššími hodnotami na jejím konci a s mírným poklesem bìhem prvních 0 minut po HD u vìtšiny pacientù. V porovnání s nedialyzovanými jedinci byly u HD pacientù detekovány signifikantnì vyšší hladiny cfdna již pøed HD. V expresních profilech jsme nalezli individuální rozdíly mezi našimi pacienty a diskutujeme tyto rozdíly s pøihlédnutím ke kinetice cfdna v prùbìhu jednoho HD sezení. Podpoøeno grantem MŠMT ÈR Podpoøeno grantem IGA MZ ÈR NS/00-/008 a výzkumným zámìrem MSM M. Kalousová na studii pracovala také v rámci stipendia L Oréal ÈR pro ženy ve vìdì AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

14 SEKCE HEMODIALÝZA A MIMOTĚLNÍ ELIMINAČNÍ METODY POSTERY P-5 KONCEPCE PÉÈE O PROBLEMATICKOU ARTERIOVE- NOZNÍ FISTULI (AVF) Fantová L.,, Vaòková S., Tomanová K. BBraun Avitum, HDS Nusle, Praha Medicon a.s. Nefrologická ambulance, Praha Úvod: Dostateèný krevní prùtok je základní podmínkou efektivní hemodialýzy. Pøi souèasném demografickém vývoji dialyzované populace se stále èastìji potýkáme s problémem zajištìní kvalitní nativní arteriovenózní fistule (AVF). Cíl: Zachování co nejvìtšího poètu nativních AVF a minimalizace poètu centrálních žilních katétrù. Snížení pøepichù a intervencí na AVF. Metodika:. Sestra specialistka, která metodicky vede ostatní sestry pøi punkcích AVF, monitoruje komplikace a vede dokumentaci o každé AVF.. Edukace pacientù: dodržování zásad aseptického napichování k zabránìní infekèních komplikací, postup komprese po ukonèení dialýzy tak, aby nedocházelo k traumatizaci fistule.. Pravidelné vyšetøení AVF: fyzikální vyšetøení, pravidelná monitorace krevního prùtoku a recirkulace pomocí pøístroje Crit-line. U pacientù s cévními protézami pravidelné dopplerovské sonografické vyšetøení.. Knoflíková metoda kanylace AVF u pacientù s problematickou nativní AVF. Autorky popisují princip techniky a porovnávají poèty pøepichù a intervencí na AVF v období mìsícù pøed vytvoøením knoflíku a v intervalu mìsícù po vytvoøení knoflíku. Výsledky: V r. 009 dialyzováno 85 pacientù ( nad 70 let, s DM). pacienti mìli cévní protézu a 7 centrální žilní katétr (z toho jen pøechodnì do rozvinutí AVF). Prùmìrná hodnota ekt/v>, dosažena u 80 % pacientù. Knoflíkovou metodu jsme aplikovali u 8 pacientù. V období mìsícù užívání knoflíkové metody u nich klesl poèet pøepichù z prùmìrných 5,5 na 0,5, poèet intervencí (PTA) z prùmìrných,5 na 0,65 a prùmìrná ekt/v se zvýšila z,6 na,6. Závìr: Kvalitní cévní pøístup je zásadní pro dostateènou úèinnost dialýzy i komfort pacienta. Dùsledné sledování a péèe o AVF snižuje výskyt komplikací a umožòuje jejich vèasné øešení. Knoflíková metoda kanylace AVF podstatnì snižuje nutnost opakovaných kanylací a intervencí u problematických AVF. Pro zajištìní kvalitního cévního pøístupu je nezbytná podrobná edukace personálu i pacienta, peèlivé vedení dokumentace a dobrá spolupráce všech sester i lékaøù v centru. Abstrakta P-6 CÉVNÍ PØÍSTUPY A JEJICH ŽIVOTNOST Lachmanová J., Svobodová B., Slavíková M., Vlková J., Tesaø V. Klinika nefrologie VFN a. LF, Praha II. chirurgická klinika kardiovaskulární chirurgie VFN a. LF, Praha Radiodiagnostická klinika VFN a. LF, Praha Kvalitní AVF zajistí pacientovi nejen efektivní hemodialýzu, ale odstraní i stres pøed HD. Jakou životnost bude mít AVF se nedá nikdy pøesnì odhadnout, ale péèe o ni závisí na dialyzaèním týmu, pøedevším na sestrách. V naší práci jsme se zamìøili na životnost AVF nativních a s G protézou (Gp). Všichni pac. mìli antiagregaèní th, výjimeènì LWMH a nikdy nemìli infekci CP. Náš soubor k..00 tvoøilo 8 pac. s nativní AVF (I. sk.) nebo s Gp (II. sk.) èi permcathem a v tab. uvádíme výsledky. sk. I. sk. II. poè.pac. 6 5 poèet AVF 6 5 délka AVF (mìs.) 5 délka AVF/ pac.(mìs) poèet fistulografií + PTA/TL 50/ 6/ poèet fistulografií/ pac.,,8 Závìr: V našem souboru byla životnost AVF s Gp delší, ale poèet fistulografií s PTA byl témìø 0x vìtší než u nativních AVF. Cévní chirurg indikuje AVF Gp jako jedinou možnost trvalého cévního pøístupu a pro jeho životnost je také nutná zvýšená péèe personálu (efektivní QB, hodnoty venózního tk pøi HD a také vèasná indikace fistulografie s PTA). P-7 HODNOCENÍ STAVU HYDRATACE U HEMODIALYZO- VANÝCH PACIENTÙ SROVNÁNÍ MULTIFREKVENÈ- NÍ BIOIMPEDOMETRIE A CBVM Sedláèková E., Lopot F., Polakoviè V. Interní oddìlení Strahov VFN, Praha Úvod: Øízení tekutinové bilance bìhem hemodialýzy (HD) má dva hlavní cíle- správné stanovení suché váhy (SV) pacienta a zvolení optimální strategie k jejímu dosažení bìhem procedury. Cíl: Cílem projektu bylo posouzení stavu hydratace pacientù zaøazených v pravidelném hemodialyzaèním programu (PDL) pøi souèasném využití multifrekvenèní celotìlové impedometrie (BIS) a kontinuálního mìøení zmìn krevního objemu (CBVM). Metodika: Do souboru jsme zaøadili 5 pacientù s chronickým renálním selháním v PDL. V rámci projektu bylo u každého pacienta provedeno mìøení BIS pøed a bezprostøednì po HD (do 0 minut po ukonèení HD ) a mìøení CBVM pøi HD. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM 7

15 Výsledky: Na základì záznamù køivek získaných pøi CBVM lze pacienty rozdìlit do tøí skupin dle charakteru køivky skupiny s prakticky nemìnným objemem po celou dobu dialýzy (n=9), skupiny s konstantním objemem po rùznì dlouhou dobu po zaèátku dialýzy a následným poklesem (n=9) a skupiny s pøibližnì lineárním poklesem krevního objemu od zaèátku HD (nástup poklesu v èa se t<0minut) (n=6). V daných skupinách bylo cílem porovnat hodnocení stavu hydratace, potažmo míru pøevodnìní hodnocené pomocí klinického odhadu (zde zastoupeného pøedepsanou celkovou ultrafiltrací) s hodnocením pomocí BIS (kvantitativní stanovení stupnì pøevodnìní), dále porovnání klinického odhadu s hodnocením zvolené UF strategie pomocí hodnocení CBVM (kvalitativní stanovení stavu hydratace daného pacienta) a nakonec korelace obou zvolených metod (BIS a CBVM) navzájem. Obì metody prokázaly velmi dobrou korelaci v kvantitativním i kvalitativním hodnocení aktuálního stavu hydratace pacienta. Závìr: K optimálnímu stanovení SV a prùbìhu HD je vhodné tyto metody kombinovat. P-8 VYUŽITÍ MEMBRÁNOVÉ PLAZMAFERÉZY U PACIEN- TA S PLICNÍ ALVEOLÁRNÍ PROTEINÓZOU Žamboch K., Kosatíková Z., Zahálková J.,, Žurková M., Kolek V. III. interní klinika FN a LF UP, Olomouc Støedomoravská nemocnièní a.s., nemocnice Šternberk, hemodialyzaèní oddìlení, Šternberk Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP, Olomouc Úvod: Úèelem plazmaferézy (PF) je odstranìní patologických souèástí bílkovinné èásti krve s náhradou odstranìné plazmy substituèním roztokem. PF je standardní metoda potvrzená klinickými studiemi a je využívána k léèbì v øadì lékaøských specializací (v hematologii u hyperviskózního syndromu èi TTP, v neurologických indikacích u myastenie gravis, v nefrologii u RPGN). Dosud bylo pouze jednou publikováno využití membránové PF u plicní alveolární proteinózy (PAP), onemocnìní s etiopatogenetickým èinitelem pøítomnosti blokujících protilátek proti GM-CSF, projevujícího se nadmìrnou akumulací složek surfaktantu v distálních dýchacích cestách. Posterovým sdìlením je dokumentováno úspìšné využití PF u PAP s perspektivou zavedení této metody do kombinované formy léèby. Kazuistika: Naše nemocnice popisuje pøípad -letého muže, s progredující ponámahovou dušností, subfebriliemi a dráždivým kašlem, u kterého po zdlouhavém diferenciálnì diagnostickém rozboru byla videoasistovanou thorakoskopií histologicky potvrzena diagnóza plicní formy alveolární proteinózy. Pacient byl zpoèátku léèen kortikoidy. Pro zhoršení klinických obtíží, funkèního nálezu i zmìn pøi vyšetøení HRCT a 8F-FDG PET/ CT bylo v léèbì pokraèováno celkovými lavážemi (CL) plic. Vzhledem ale k opakovaným progresím choroby, s odkazem na doporuèení italských autorù, byly do léèby zavedeny membránové PF. Na rozdíl od literárních údajù jsem zvolili standardní objemy plazmy s krátkými intervaly. Celkem bylo provedeno 6 výmìn se zlepšením klinicky dominujících obtíží pacienta. Došlo nejen k ústupu dušnosti a normalizaci krevních plynù, ale i k návratu spirometrie do mezních hodnot DLCOsb, regresi RTG zmìn na plících a snížení titru anti GM-CSF. Závìr: PAP je vzácné onemocnìní, jehož diagnózu lze stanovit až u 75% pacientù na základì typického klinického obrazu a charakteristického nálezu v BAL. Standardní metodou léèby je CL plic. V dobì akutního zhoršení se jako perspektivní metoda léèby jeví CL plic kombinovaná s membránovou PF, ovlivòující jak klinické obtíže tak i patogenetické složky této choroby. P-9 VÝSLEDKY VYŠETØENÍ HEMODIALYZOVANÝCH NE- MOCNÝCH S POKROÈILÝMI VASKULÁRNÍMI ZMÌ- NAMI DOLNÍCH KONÈETIN Šaková R., Lopot F., Polakoviè V. VFN Interní oddìlení Strahov, Praha Úvod: Pøíèiny akcelerované kardiovaskulární morbidity dialyzovaných nemocných se stále zkoumají. Cíl: Podrobné vyšetøení a analýza výsledkù nemocných v pravidelném hemodialyzaèním léèení (PDL) se závažnou ischemickou chorobou tepen dolních konèetin (ICH DK). Metoda: Neinvazivní, jednoduchá,kterou jsme zavedli na našem pracovišti a užíváme 0 let. Je to semikvantitativní hodnocení zmìn dopplerovských køivek nad tepnami obou DK èíselnou stupnicí podle závažnosti zmìn (0 0) s názvem Index obliterace (OI). Mìøen byl i kotníkový tlak API obou DK. Výsledky jsme korelovali s biochemií (sérové koncentrace Ca, P, PTH, Hb, lipidy, albumin, CRP). Soubor 6 nemocných jsme rozdìlili dle Fountaina (st. ICH DK I.-IV.) na skupiny. Skupina A = stadium II až IV (8 nemocných, vìk 70±8, let, 60% žen, 60% DM, délka PDL 0,6 mìsícù, rozmezí 6-8 mìsícù; Skupina B = stadium I ( nemocných, vìk 57±, let, 5% žen, 0% s DM, PDL 7 mìsícù, rozmezí 6-8 mìsícù. Výsledky: Ve sk.a byl významnì vyšší OI =5,9 ±6, (75-0) než ve sk.b - OI =,70±0,89 (0-65), (p=,9e-5), nižší API 0,7 ±0,6 vs,9±0,9 (p=0,000), nižší albumin (p=0,00), vyšší CRP (p=0,005), výskyt hyperfosfatemie nebyl rozdílný. U 50% pacientù (OI >85) byla provedena angiografie tepen DK, nálezy odpovídaly OI. Ve sk. A 8% pacientù dospìlo k amputaci DK 0% (s OI 7 ±9,), zemøelo (sepse,kardiální pøíèiny). Ve sk. B u 5% pacientù byl OI=0,u 50% vèasný záchyt ICHDK (OI do 65), u 5% následnì transplantace ledvin. Závìr: Nemocní s pokroèilou vaskulární lézí DK byli ve srovnání s asymptomatickými nemocnými starší, èasto diabetici, mìli vysoký index obliterace, známky malnutrice a zánìtu. ICH DK progredovala v krátké dobì od zaøazení do PDL. Ve znaèném % konèili fatálnì. Otázkou je možnost intenzivnìjší intervence již v predialýze. 8 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

16 P-0 PLASMA LEVELS OF ASYMMETRIC DIMETHYLARGI- NINE (ADMA) PREDICTS SKIN MICROCIRCULATION DURING HEMODIALYSIS (HD) Mistrik E., Dusilova-Sulkova S., Blaha V., Kalousova M., Safranek R., Sobotka L. Klinika geronto-metabolická, Lékaøská fakulta a Fakultní nemocnice, Hradec Králové Institut klinické biochemie a diagnostiky,. LF a Všeobecná fakultní nemocnice, Praha Background: HD patients suffer from non-healing ischemic skin defects. Elevated plasma levels of ADMA as an endogenous NO synthase inhibitor causes endothelial dysfunction. We hypothesized that inappropriate removal of ADMA during HD causes decrease in skin blood flow. Methods: Peripheral skin blood flow was measured using Laser Doppler Line Scanner (LDLS, Moor, Devon, UK) in 0 different areas (AI) of dorsal part of each hand before and during HD (at st, nd, rd and th hour) with ultrafiltration in 5 HD patients ( female, male; age 6-8 y, BMI= 8±5.0). Pre- and post-hd levels of ADMA were measured. Mann Whitney test, Spearman correlation and multivariate regression analysis was used for statistical evaluation. Results: Post-HD plasma levels of ADMA were elevated in patients with critical skin perfusion (0.6 vs. 0.5 µmol/l; p=0.07). Significant correlations between ADMA and skin blood flow was found on fingers after st hour of HD (r=-0.5; p<0.0) and on dorsum of the hand after st (r=-0.; p<0.0); nd (r=-0.6; p=0.0); rd (r=- 0.; p=0.05) and th hour of HD (r=-0.6; p=0.0). ADMA was found to be independent predictor of skin blood flow on fingers and dorsum after st hour of hemodialysis in multivariate regression analysis. Conclusion: ADMA predicts skin microcirculation during hemodialysis, which may lead to development of ischemic skin lesions. Supported by research projects MSM , MSM , IGA MH CR NR/97-. P- POUŽITÍ THIOSULFÁTU SODNÉHO V LÉÈBÌ KALCI- PHYLAXE Švára F., Novotná H., Sedláèková E., Polakoviè V., Baśchová Š., Beèanová K. Interní odd. Strahov, Všeobecná fakultní nemocnice, Praha Úvod: Kalciphylaxe je závažná komplikace, která se vyskytuje u pacientù v dlouhodobém dialyzaèním programu, po transplantaci ledviny a raritnì i u øady jiných onemocnìní. Pøestože bylo toto onemocnìní poprvé popsáno již v roce 96, jeho patofyziologie není jednoznaènì objasnìna. Bylo identifikováno nìkolik rizikových faktorù, které se na rozvoji tohoto onemocnìní podílí. Léèba se u dialyzovaných pacientù zamìøuje na optimalizaci parametrù Ca-P metabolismu, korekci sek. hyperparathyreosy (SHPT), intenzivní dialyzaèní léèbu a péèi o kožní léze. Jednou z možných léèebných strategií je podávání thiosulfátu sodného (TS). Kasuistika: Pacientka AK (97) byla pro CHSL na podkladì diabetické a hypertenzní nefropatie zaøazena do HD programu v roce 007. Krátce po zahájení RRT podstoupila parathyreoidectomii pro SHPT. V záøí 008 se na pravém lýtku vyvinula bolestivá lividní léze, suspektní z kalciphylaxe. Pro koincidenci nìkolika rizikových faktorù a typický makroskopický vzhled léze jsme se rozhodli neindikovat pacientku ke kožní biopsii. Lab. vyšetøení neprokázalo recidivu SHPT. Mimo zintenzivnìní HD léèby na x týdnì, úpravy parametrù Ca-P metabolismu a lokální péèi jsme se rozhodli zahájit infuzní léèbu TS. Infuse 00 ml 5% roztoku TS jsme podávali i.v. na konci HD x týdnì. Léèba byla zahájena a pokraèovala 5 mìsícù. Prvním efektem podávání TS bylo zmírnìní bolesti v místì kožní léze. Po mìsících léèby se rùst léze zastavil, poté došlo k vyèištìní defektu a jeho postupnému hojení. Kožní defekt se podaøilo zcela vyhojit v bøeznu 009, kdy bylo i ukonèeno podávání TS. Nemocná tuto léèbu snášela velmi dobøe, jen nìkolikrát za období 5 mìsícù byla pøi aplikaci infuse zaznamenána nausea. Závìr: Pøes komplexní léèbu je kalciphylaxe u dialyzovaných nemocných komplikací s 80% mortalitou. S tímto vìdomím se pøi léèbì (stejnì jako v tomto pøípadì) obvykle kombinuje použití nìkolika léèebných modalit. Naše zkušenost podporuje doporuèení, které považuje TS za úèinnou souèást léèby kalciphylaxe a to zejména v pøípadech, které nejsou spojeny s klinicky významnou SHPT. P- RIZIKOVÉ FAKTORY MORTALITY U PACIENTÙ LÉÈE- NÝCH HEMODIAFILTRACÍ Táborský P. Dialyzaèní støedisko Fresenius Medical Care, Praha-Krè Úvod: V poslední dobì byla identifikována øada rizikových faktorù (RF), které mají vliv na pøežívání pacientù v pravidelném dialyzaèním léèení. Hemodiafiltrace (HDF) je relativnì nová metoda, u které dosud nebyly RF ve vìtší míøe studovány. Zajímalo nás, které RF jsou natolik silné, že se dokáží uplatnit i v menším souboru pacientù jediného dialyzaèního støediska. Metodika: Do studie jsme zaøadili 08 pacientù, u kterých byla HDF první metodou náhrady funkce ledvin. Prùmìrný vìk pacientù byl 67,5 roku, zastoupení diabetikù 9%. a -leté pøežívání 85 a 66%. Všichni pacienti byli dialyzování x týdnì -6 hodin, prùmìrné ekt/v bylo,59. Význam jednotlivých RF byl testován metodou kumulativního pøežívání podle Kaplana a Meiera. Podskupiny pro porovnání byly definovány jako krajní tøetiny prùmìrných laboratorních hodnot pro každý RF. Výsledky: Statisticky významné rozdíly (p<0,05) byly nalezeny pro klasické RF jako je albumin, CRP a hemo- AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM 9

17 globin, výsledky byly shodné s obecnou populací. Obrácenou závislost jsme pozorovali u tìchto RF: tìlesná hmotnost, sérový fosfor, cholesterol, triglyceridy. Nižší mortalitu jsme vidìli u vyšších hodnot sérového hoøèíku, saturace transferinu a vyšší prùmìrné ultrafiltrace. Delší pøežití bylo spojeno s podáváním paricalcitolu, cinacalcetu a jakéhokoliv vazaèe fosfátù. Nenalezli jsme významné rozdíly pro krevní tlak pøed a po dialýze, pulzní tlak, sérový vápník, alkalickou fosfatázu, parathormon, Kt/V a pøevodnìní. Závìr:. Krátkodobá mortalita pacientù léèených hemodiafiltrací je ovlivnìna pøedevším RF, které patøí do skupiny zánìt a výživa (albumin, cholesterol, CRP).. Neèekaný efekt fosfatémie patøí do stejné skupiny, krátkodobì pozitivní vliv dobré výživy pøevažuje nad dlouhodobì negativním vlivem na cévy. Podobnì je tomu s vazaèi fosfátù, které pøedstavují zástupný parametr pro výživu.. Ostatní RF nejsou dostateènì silné, aby se projevily v relativnì malé populaci pacientù jednoho støediska (krevní tlak), nebo jsou v našem souboru zastoupeny tak homogennì, že nebylo možné vytvoøit odlišné podskupiny (Kt/V). P- INTRADIALYTICKÁ ELEKTROSTIMULACE EXTEN- ZORÙ DOLNÍCH KONÈETIN ZLEPŠUJE TÌLESNOU ZDATNOST U HEMODIALYZOVANÝCH PACIENTÙ Svojanovský J., Dobšák P., Nedbálková M., Strnadová P., Souèek M. II. interní klinika FN u sv. Anny v Brnì a LF Masarykovy univerzity, Brno Klinika funkèní diagnostiky a rehabilitace FN u sv. Anny v Brnì a LF Masarykovy univerzity, Brno Úvod: Hemodialyzovaní (HD) pacienti s chronickým selháním ledvin mají sníženou tìlesnou zdatnost. Jde o následek chronických uremických zmìn, které vyvolávají øadu strukturálních, metabolických a funkèních abnormit v kosterních svalech. Cíl: Srovnání úèinku tréninku na bicyklovém ergometru a elektrické myostimulace extenzorù dolních konèetin u HD pacientù. Pacienti a metodika: Bylo zhodnoceno 6 HD pacientù (6 mužù/0 žen; prùm.vìk 60.±9.7 let; prùm. doba na HD.8±. let), kteøí byli rozdìleni na základì vstupního ergometrického vyšetøení do skupin: a) skupina provádìjící aerobní trénink (AT; n=6) na bicyklovém bed-side ergometru x0 minut; b) skupina s elektromyostimulací (EMS; n=0), které byla aplikována EMS (0Hz, pracovní režim 0s on - 0s off) na extenzory dolních konèetin po dobu 60 min. Oba typy cvièení byly realizovány mezi. a. hod HD procedury x týdnì po dobu 0 týdnù. Na poèátku a po skonèení RHB programu byl proveden zátìžový EKG test k urèení maximálního výkonu (Wmax), 6 min corridor walk-test (CWT) k urèení ušlé vzdálenosti a izometrická dynamometrie extenzorù DKK k urèení svalové síly (Fmax). Výsledky: Po 0 týdnech RHB došlo k signifikantnímu zvýšení Wmax ve skupinì AT z 86.7±. W na 05.±7. W (P<0.05) i ve skupinì EMS avšak bez statistické významnosti (z 79.±.5 W na 89.±. W; NS). V obou skupinách se signifikantnì zvýšila Fmax, skupina AT: z 05.80±9.6 N na 5.0±.9 N; P<0.0); skupina EMS z 8.9±5.5 N na.9±59. N; P<0.0) a také celková délka ušlé vzdálenosti pøi 6 min CWT (skupina AT: z.7± m na 8.0±9 m; P<0.0); skupina EMS: z 08.6±79 m na 0.6±77 m; P< 0.0). Závìr: Oba typy tìlesné aktivity v prùbìhu dialýzy mají srovnatelný pøíznivý vliv na vybrané funkèní parametry HD pacientù s chronickým selháním ledvin. Je tøeba zdùraznit, že intradialytická EMS je svìtovou novinkou v komplexní péèi o HD pacienty, s možnostmi rozsáhlé terapeutické aplikace v blízké budoucnosti. P- HODNOCENÍ KVALITY KATETRIZAÈNÍHO PROGRA- MU Dvoøáková M., Polakoviè V., Mašek P., Lopot F. Interní odd. Strahov, Všeobecná fakultní nemocnice Praha Úvod: Permanentní katétr (PK) pøedstavuje jeden z trvalých cévních pøístupù pro HD. Cíl: Tématem práce je hodnocení kvality katetrizaèního programu dle doporuèení K/DOQI pro cévní pøístup z r. 006, s cílem vyvinout systém hodnocení vhodný pro trvalé rutinní sledování kvality programu. Metodika: Byla hodnocena skupina 7 pacientù, u kterých bylo bìhem let zavedeno celkem 7 PK. Pøes 80% katétrù bylo zavedenou cestou vena jugularis. int. dx. Špièka umístìna do HDŽ (8%), rozhraní HDŽ a pravé sínì (7.7%) hluboko do PS (9,%). Úspìšnost katetrizace byla posuzována dle doporuèení K/DOQI pro cévní pøístup z r. 006: Za úspìšnou se katetrizace považuje, zajistí-li katétr pøi první HD prùtok 00 ml/ min pøi arteriálním podtlaku max. 50 mmhg. Po zavedení by tuto podmínku mìlo splnit 95% katétrù, rok po zavedení alespoò u 50% katétrù. Do roku by z dùvodù nízkého prùtoku nemìla být extrahována více než tøetina katétrù. Z dùvodu infekce by do mìsícù nemìlo být extrahováno více jak 0%, do roka od zavedení nejvýše 50% katétrù. Dále jsme sledovali velikost recirkulace v závislosti na umístìní hrotu katétru a souvislost plazmatické hladiny D-dimérù s dobou funkènosti katétru. Recirkulace a prùtok krve byly mìøeny pøístrojem HD0. Výsledky: Nízký krevní prùtok katétrem rok po zavedení (8,9% vs % dle K/DOQI), infekce (7,9% po mìsících a 6,7% po roce vs 0% a 50% dle K/DOQI). Podmínku dostateèného krevního prùtoku katétrem pøi první HD po zavedení splnilo 80% oproti doporuèovaným 95% dle K/DOQI. Funkce katétru dle umístìní hrotu rok po zavedení: 7,6% rozhraní HDŽ/PS, 59,% v PS, 6,% v HDŽ. D-dimery u pacientù, u kterých byl katétr extrahován z dùvodù nízkého krevního prùtoku, byly vyšší. Recirkulace pøi normálním zapojení pøi poloze hrotu v HDŽ byla nulová. Pøi poloze hrotu v PS byla 0 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

18 øádovì jednotky procent. Pøi invertovaném zapojení pøi poloze katétru v HDŽ byla recirkulace,7±7,6%, pøi poloze v PS 6,±9,%. Závìr: Práce ukázala jak dobré výsledky našeho katetrizaèního programu, tak i slabá místa. Souèasnì byly vytipovány parametry, jejichž rutinní sledování umožní standardizované hodnocení kvality programu. P-5 MONITORACE A SLEDOVÁNÍ CÉVNÍCH PØÍSTUPÙ PRO HEMODIALÝZU Michalíèková K., Polakoviè V., Lopot F. Interní oddìlení Strahov Všeobecné fakultní nemocnice, Praha Úvod: Detekce èasné dysfunkce cévního pøístupu umožòuje nejen pøedejít komplikacím spojených s cévním pøístupem, ale hlavnì pøedchází poddialyzovanosti pacientù. Cíl: Rádi bychom prezentovali systém pravidelného sledování cévních pøístupù a jeho výsledky na našem pracovišti po dobu 8 mìsícù. Metodika: K monitoraci stavu cévních pøístupù užíváme na našem pracovišti termodiluèní mìøení recirkulace (BTM Fresenius) a ultrazvukovou diluci (HD0 Transonic). Urèujícím parametrem kvality cévního pøístupu je QVA, jehož mìøení v pravidelných intervalech umožòuje pøi jeho snížení vèas intervenènì zasáhnout. Indikací k fistulografii a pøípadné intervenci je snížení QVA pod 50-00ml/ min u nativních píštìlí (AVF), ml/min u umìlohmotných cévních protéz (AVG). Stávající doporuèení (K/DOQI, EBPG) vesmìs pracují s konstantními intervaly mezi mìøeními. Na našem pracovišti volíme interval podle aktuálního stavu a historie pøístupu - u nových AVF/AVG a pøi klesajícím prùtoku x mìsíènì, u AVG pøi QVA nad 600ml/min po mìsících, u stabilních a vysokoprùtokových AVF po mìsících. Jednomìsíèní interval dodržujeme také po všech intervencích po dobu mìsícù. Výsledky: V analyzovaném souboru bylo zahrnuto 90 pacientù (8% muži, 5% ženy, prùmìrný vìk 7.), z toho % perm-cath, 7% AVF, 6% AVG. Za tuto dobu provedeno 80 fistulografií, 7 angioplastik (PTA). Dùvod intervence byl ve vìtšinì pøípadù nízký nebo snižující se QVA (68%), zbývajících % zahrnovalo jiný dùvod k intervenci. Prediktabilita stenózy z QVA byla velmi vysoká (P+=0.98). U 90% indikovaných angiografií byla následnì provedena PTA, angiografie bez PTA byla provedena v 6.7% indikovaných pøípadù,.% pøípadù vyžadovaly chirurgické øešení. Závìr: Pravidelné mìøení prùtoku cévním pøístupem umožòuje v kombinaci s klinickým vyšetøením èasnou detekci malfunkèní AVF/AVG a tím snazší a efektivnìjší intervenci. Riziko poddialyzovanosti zpùsobené malfunkcí cévního pøístupu je s tímto systémem monitorace minimální. P-6 ZMÌNY HODNOT HEMOGLOBINU BÌHEM DIALYZAÈ- NÍ LÉÈBY V ZÁVISLOSTI NA STAVU HYDRATACE Verešová J., Krátká K., Portová M., Beranová P., Rychlík I. Dialyzaèní støedisko FMC Vinohrady, Praha I. interní klinika. LF UK, Praha Úvod: Hodnoty hemoglobinu (Hb) u chronicky hemodialyzovaných (HD) pacientù (pac) kolísají jak v prùbìhu týdenní dialyzaèní léèby, tak v závislosti na aktuální hydrataci pac. Cíl studie: Zhodnocení zmìny Hb bìhem jednoho dialyzaèního sezení a porovnání se stavem hydratace pac. Metodika: Stanovení hodnoty Hb a celkové bílkoviny (CB) vyšetøené standardizovanou laboratorní metodou pøed zahájením a po ukonèení druhé HD v prùbìhu týdne ( mid-week ) a korelace se stavem hydratace hodnoceným metodou BCM provedenou pøed HD. Výsledky: Zahrnuto bylo 58 pacientù léèených > mìs., z toho 9 mužù (67%), diabetikù (DM) 0 (5%). Prùmìrný vìk èinil 68 let (9-89), nejèastìjší primární nefropatií byla vaskulární nefrosklerosa v 56% a DM nefropatie %. Prùmìrný Hb pøed HD byl,0g/l, po HD,0g/l, prùmìrný nárùst Hb èinil 8,%. Prùmìrná CB pøed HD byla 6,g/l, po HD 67,7g/l, prùmìrný nárùst CB èinil 0%. Nárùst Hb (%) byl porovnáván jak ultrafiltrací (UF) absolutní (litry), tak relativní danou jako % z extracelulární tekutiny (ECT) dle BCM. Korelace (Kor) zmìny Hb s UF byla 0,685, s UF%ECT 0,6859. Kor zmìny CB se zmìnou Hb èinila 0,700. Dle BCM byl soubor rozdìlen na normohydratované pac. (Kor. zmìny Hb s UF 0,650, s UF%ECT 0,765) a hyperhydratované pac. (Kor. zmìny Hb s UF 0,70, s UF%ECT 0,560). U non-dm-pac. byla Kor. zmìny Hb s UF 0,77, s UF %ECT 0,6859. U DM-pac. byla Kor. zmìny Hb s UF 0,65579, s UF%ECT 0,606. Normohydratovaní DM-pac. mìli Kor. zmìny Hb s UF 0,55, s UF%ECT 0,767. Hyperhydratovaní DM-pac. mìli Kor. zmìny Hb s UF 0,76, s UF%ECT 0,50. Závìr: i/ v celém souboru je dobrá Kor. zmìny Hb se zmìnou CB; ii/ nárùst Hb dobøe koreluje s objemem UF absolutní i relativní; iii/ normohydratovaní pac. lépe korelují s UF%ECT, zatímco pac. hyperhydratovaní s UF absolutní; iv/ tento nález je více vyjádøen u DM-pac., patrnì v souvislosti s pomalejším refillem tekutin bìhem UF. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

19 P-7 VLIV ROÈNÍHO OBDOBÍ NA HLADINY VITAMINU D U HEMODIALYZOVANÝCH NEMOCNÝCH Valkovský I.,, Olšanská R., Chrenšśová E., Dìdochová J., Petejová N.,, Zapletalová J. Interní klinika FN, Ostrava Fakulta zdravotnických studií Ostravské univerzity, Ostrava Ústav lékaøské biofyziky LF UP, Olomouc Úvod: Vitamin D je nezbytný pro zdravý vývoj a stav kostí v dìtství i dospìlosti. Dnes je však známo, že má celou øadu dalších pozitivních úèinkù na organismus. Snižuje mimo jiné riziko vzniku autoimunních nemocí, nádorového bujení a kardiovaskulárních onemocnìní. Deficit vitaminu D je v populaci bìžný a souvisí pøedevším s expozicí sluncem, etnikem, vìkem, pøítomností diabetu a obezity. Vitamin D se tvoøí v kùži nebo je pøijímán potravou, ale biologicky aktivní se stává teprve po hydroxylaci v játrech na 5(OH)D a poté v ledvinách na,5(oh)d. Sérová hladina 5(OH)D je považována za citlivý ukazatel deficitu vitaminu D. Metodika: Sledovaný soubor tvoøilo 6 hemodialyzovaných pacientù (5 žen a mužù), prùmìrného vìku 6± let. V souboru bylo 8 diabetikù, prùmìrná doba hemodialyzaèní léèby byla 9,±7 mìsícù. V prùbìhu roku jsme x stanovili sérovou hladinu 5(OH)D a to v mìsících: záøí, prosinec, bøezen a èerven. Výsledky: Prùmìrná hodnota hladiny 5(OH)D bìhem celého roku byla,±8, ug/l, v jednotlivých mìsících pak: záøí 9,±0,6; prosinec,9±7,0; bøezen 0,0±8,; èerven,±9,6 ug/l. Statistické zhodnocení dat neprokázalo závislost prùmìrné roèní hodnoty 5(OH)D ani hodnot v jednotlivých mìsících na pohlaví, vìku, délce hemodialyzaèní léèby èi pøítomnosti diabetu. Mezi hladinami 5(OH)D ve všech sledovaných mìsících však byly prokázány statisticky signifikantní rozdíly (p<0,000). Závìr: Naše sledování prokázalo deficit 5(OH)D u souboru hemodialyzovaných nemocných. Sérové hladiny 5(OH)D byly nízké ve všech sledovaných mìsících s maximálním poklesem v bøeznu. Tento pokles nejspíše odpovídá nedostateèné tvorbì prekursoru 5(OH)D, cholekalciferolu v kùži pøi menší expozici sluneènímu záøení bìhem zimních mìsícù. P-8 VYUŽITÍ DVOJFREKVENÈNÍ BIOIMPEDANÈNÍ SPEK- TROSKOPIE K PØESNÌJŠÍMU STANOVENÍ SUCHÉ VÁHY HEMODIALYZOVANÝCH PACIENTÙ Ševèík J., Øehoøová J., Zharfbin A., Šurel S., Štepánková S., Dastych M. Interní hepatogastroenterologická klinika, Fakultní nemocnice Brno Úvod: Volémie pacienta v pravidelné dialyzaèní léèbì (PDL) je zásadním faktorem ovlivòujícím kardiovaskulární morbiditu a mortalitu. Naším úkolem bylo zmapovat pøínos bioimpedaèní spektroskopie (BIA) k pøesnìjšímu hodnocení stavu volémie. Metodika: Ke zhodnocení stupnì volémie 6 pacientù v PDL jsme použili dvojfrekveèní BIA. Použili jsme pøístroj InBody 0 Biospace. Pacienti byli opakovanì mìøeni pøed dialýzou, hodnotila se tìlesná kompozice svaly, tuky a tìlesná voda. U všech pacientù probíhalo paralelnì domácí mìøení krevního tlaku digitálním tonometrem. Pacienti byli následnì rozdìleni do skupin. Ve skupinì A ( n= ) se nacházeli pacienti s prùmìrným krevním tlakem pod 0/90, kteøí byli souèasnì bez klinických èi radiologických známek hypervolémie. Do skupiny B (n=9) byli zahrnuti pacienti klinicky pøevodnìní, s radiologickými zn. hypervolémie a pacienti s krevním tlakem vyšším než 0/90. Tyto skupiny pak byly navzájem porovnány (Studentùv T test pro soubory s rùzným rozptylem). Výsledky: Byl zjištìn statisticky velmi významný (p<0,00) rozdíl v hodnotì podílu tìlesné vody mezi skupinami A a B. Medián procenta tìlesné vody ve skupinì A byl 8,% se smìrodatnou odchylkou 8,6%, ve skupinì B pak 6,%, respektive 7,0%. Obì skupiny byly rozdìleny do podskupin podle BMI indexu a stejným zpùsobem navzájem hodnoceny. Platí, že s rostoucím BMI klesá podíl tìlesné vody. Výsledkem mimo jiné je, že jsme zachytili pacientù, kteøí klinicky nebyli hodnoceni jako hypervolemiètí. U tìchto je nyní systematicky snižována suchá hmotnost. Dále nám bioimpedance potvrdila u celkem pacientù stav chronické hypovolémie. Závìr: Bioimpedance je pomìrnì pøesná metoda na mìøení kompartmentu tìlesné vody. Daleko tìžší je ale interpretace nálezu. Tìžko se dá doporuèit konkrétní hodnota podílu tìlesné vody, je ale možné odhadnout podle rozdílu mezi výsledkem pacienta a mediánem patøièné podskupiny, zda-li je pacient euvolemický èi hypervolemický. Bioimpedance je neinvazivní, jednoduchá a snadno dostupná metoda, která mùže pomoci v hodnocení volémie pacienta. SEKCE PERITONEÁLNÍ DIALÝZA + VARIA PŘEDNÁŠKY O-7 INTRAPERITONEÁLNÍ IL-6 SYSTÉM PØI ICODEXTRI- NOVÉM (I) A GLUKÓZOVÉM (G) PERITONEÁLNÍM DIALYZAÈNÍM (PD) ROZTOKU Opatrná S., Lysák D., Trefil L., Parker C., Topley N. I. interní klinika LF UK a FN, Plzeò Hematoonkologické oddìlení FN, Plzeò Ústav biochemie LF UK a FN, Plzeò Institute of Nephrology, Cardiff University, Cardiff,UK Úvod: Interleukin-6 (IL-6) je užíván jako marker biokompatibility PD roztokù vìtšinou izolovanì, bez komplexního posouzení systému IL-6 vèetnì jeho solubil- AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM

20 ních receptorù se synergickým (sil-6r) a antagonistickým úèinkem glycoprotein 0 (sgp0). Cíl: Cílem studie bylo porovnat systém IL-6 v PD efluentu u pacientù léèených I a G. Metodika: incidentních PD pacientù bylo dle permeability peritonea indikováno buïto k léèbì pouze G (N=0) nebo G plus I na noèní prodlevu (N=). IL-6, sil-6r, a sgp0 ve vypuštìném noèním dialyzátu byly stanoveny metodou ELISA (R&D Systems, Minneapolis, Minnesota, USA) za, 6, a mìsícù po zahájení PD. Exprese IL-6R a gp0 leukocytech izolovaných z peritoneální dutiny byla mìøena pomocí prùtokové cytometrie. Peritonitis byla vyluèovacím kritériem. Výsledky: Koncentrace IL-6 a sil-6r a appearance rate IL-6 (90.5 vs 8. pg/min, p< 0.00; 8.6 vs 87.5, p< 0.00; a 56. vs 86.0, p< 0.00), sil-6r (05. vs pg/min, p< 0.0; 75.0 vs 68., p< 0.0; a 88. vs 57.8, p< 0.0), a sgp0 (7,6 vs 65. ng/min, p< 0.0; 9. vs 80.6, p< 0.0 a 7.8 vs 7.0, p< 0.0) byly významnì vyšší v I než G ve všech èasových intervalech, aniž by se lišila exprese IL-6R a gp0 na leukocytech izolovaných z PD roztoku. Poèet leukocytù z I roztoku byl vyšší než z G roztoku, bez rozdílu v diferenciálu èi poètu mezotelií. Parametry IL-6 v I roztoku korelovaly s plazmatickým CRP. V prùbìhu celé studie byl peritoneální transport i systémová inflamace stabilní u I i G. Závìr: Vyšší aktivita intraperitoneálního systému IL- 6 pøi I je ve vztahu se systémovou inflamací a pøi absenci peritonitidy nemá vliv na zvýšení permeability peritonea. Toto mùže být podmínìno paralelním vzestupem sgp0, který redukuje biologickou aktivitu IL-6. Smysl izolovaného stanovení IL-6 jako markeru biokompatibility PD roztokù musí být ozøejmen v dalších studiích. Podpoøeno Výzkumným zámìrem VZ: MSM O-8 POUŽITÍ ZKRÁCENÉHO PERITONEÁLNÍHO EKVILIB- RAÈNÍHO TESTU K URÈENÍ PROPUSTNOSTI PERI- TONEA U PERITONEÁLNÌ DIALYZOVANÝCH PACI- ENTÙ Neprašová M., Bednáøová V., Landerová J., Kadlecová M., Tesaø V. Klinika nefrologie VFN a. LF UK, Praha Úvod: Peritoneální ekvilibraèní test (PET) se používá k urèení propustnosti peritonea u pacientù léèených peritoneální dialýzou. Je možné použít i zkrácený PET, kdy se odebírají vzorky dialyzátu po 0 respektive po 60 minutách. Cíl: Porovnání výsledkù zkráceného PETu (60 a 0 minut) a standardního PETu (0 minut). Metodika: Provedli jsme celkem 85 vyšetøení PETu u 6 pacientù ( mužù a žen). V souboru bylo 8 pacientù s diabetem, 5 pacientù s glomerulonefritidou, 5 pacientù s intersticiální nefritidou, pacienti s polycystickou chorobou ledvin a pacienti mìli jinou pøíèinu selhání ledvin. PET byl proveden s roztokem s koncentrovanou glukózou, vzorky dialyzátu byly odebírány v 60 minutových intervalech. Byly porovnány pomìry hodnot kreatininu v dialyzátu (D) a v séru (P) (D/P kreatininu) po 60, 0 a 0 minutách. Výsledky: Pouze pacient mìl nízkou propustnost peritonea, støednì nízká propustnost peritonea (LA) byla nalezena u pacientù, støednì vysoká propustnost (HA) byla nalezena u 9 pacientù a vysoká propustnost (H) byla u pacientù (5 vyšetøení). Byly nalezeny pozitivní korelace mezi hodnotou D/P kreatininu po 60 a 0 minutách (r=0,67, P=0,00), mezi D/P po 0 a 0 minutách (r=0,69, P=0,00) a mezi D/P 60 a 0 minutách (r=0,68, P=0,00) v celém souboru. U pacientù s LA a HA propustností peritonea nebyla korelace mezi D/P kreatininu po 0 a 0 minutách statisticky významná. Významné korelace mezi D/P kreatininu po 60 a 0 minutì (r=0,5, P=0,0), po 0 a 0 minutì (r=0,6, P=0,0) byly nalezeny pouze u pacientù s vysokou propustností peritonea. Závìr: Na základì tìchto výsledkù se domníváme, že není možné použít zkrácený PET k urèení propustnosti peritonea, ale je nutné použít standardní PET podle Twardowského. O-9 PREDIALYZAÈNÍ PÉÈE U PACIENTÙ ZAHAJUJÍCÍCH PRAVIDELNOU DIALYZAÈNÍ LÉÈBU Smržová J.,, Urbánek T., Dvoøák M., Sukeníková M. 5, Rychlík I. 6 INMED, s.r.o., Svitavy Dialyzaèní a nefrologické oddìlení, IGEK, FN Brno Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Brno Fakulta informatiky, Masarykova univerzita, Brno 5 Lékaøská fakulta, Masarykova univerzita, Brno 6 II. interní klinika. LF, Univerzita Karlova, Praha Úvod:,6% pacientù (pac.) zahajujících PDL v ÈR v r. 008 nebylo predialyzaènì léèeno nefrologem. Cíl: Studie PREPARE (PREdialyzaèní péèe u PAcientù zahajujících léèbu náhradou funkce ledvin a její dùsledky) posuzuje kvalitu predialyzaèní péèe i data vztahující se k odeslání pac. na nefrologii. Metodika: Prospektivní multicentrická observaèní studie s úèastí 8,% dialyzaèních støedisek ÈR. Jsou prezentována vstupní data studie. Použité statistické metody: param. a neparam. testy, analýza rozptylu, kontingenèní tabulky, korelaèní analýza; signifikance pøi p<0,05 pøi 95% síle testu. Výsledky: 0 dospìlých pac. zahajujících PDL bìhem 5 mìsícù r. 009 bylo rozdìleno do skupin: A) velmi pozdnì odeslaní ( mìsíc pøed zahájením PDL), B) pozdnì odeslaní (> a 6 mìsícù), C) vèasnì odeslaní (>6 mìsícù). AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 6 00 SUPPLEMENTUM