VOLNÁ SDĚLENÍ KLINICKÁ NEFROLOGIE, CKD

Transkript

1 VOLNÁ SDĚLENÍ KLINICKÁ NEFROLOGIE, CKD O 0 KLINICKÉ MOŽNOSTI POSOUZENÍ TUBULÁRNÍ RE- SORPCE FOSFÁTÙ U JEDINCÙ S CHRONICKÝCH RE- NÁLNÍM ONEMOCNÌNÍM Horáèková Miroslava, Schück Otto, Sotorník Ivo,, Štolová Milena, Franeková Janka Interní klinika nefrologie,. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy; Univerzita Karlova Praha, Fakultní nemocnice Motol Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny Praha Oddìlení klinické biochemie, Institut klinické a experimentální medicíny Praha Osteologická ambulance, Synlab s.r.o., Praha Adaptivní snížení tubulární resorpce fosfátù (EF Pi ) zaruèuje normofosfatémii u chronických nefropatù (CKD) s mírným až støedním snížením glomerulární filtrace. EF Pi poskytuje informace o úèasti ledvin na fosfátové homeostáze vnitøního prostøedí. Cílem bylo porovnání, jak lze na podkladì kr[ef Pi ] posoudit stupeò inhibice tubulárního transportu fosfátù v reziduálních nefronech. Porovnali jsme kr[efpi] vypoèítanou z pomìru clearance fosfátù (C Pi ) a clearance kreatininu (C Kr ) a in[efpi] vypoèítanou z pomìru C Pi a clearance inulinu (C in ). Vyšetøili jsme 5 CKD pacientù (S Kr 99 ± 5 umol/l; S Pi, ± 0,9 mmol/l; C Kr 0,95 ± 0,6 ml/s/,7 m ; C in 0,7 ± 0,5 ml/s/,7 m ) a 8 zdravých dobrovolníkù. U CKD pacientù byla prùmìrná hodnota kr[ef Pi ] 9, ± 0,9 % a in[ef Pi ] 5, ±, %. Hodnoty in[ef Pi ] byly u všech pacientù vyšší než kr[ef Pi ] (p < 0,00), aèkoli se C Pi u CKD pacientù významnì nelišila od kontrolní skupiny (0, vs. 0, ml/s/,7 m ). Hodnoty in[ef Pi ] se zvyšovaly v nelineární závislosti na hodnotách S Kr a pøi vyšších hodnotách S Kr (> 00 umol/l) se pozvolna pøibližovaly ke 00 % (indikující úplnou inhibici tubulární resorpce fosfátù v reziduálních nefronech). Hodnoty in[ef Pi ] byly dle oèekávání u všech CKD pacientù vyšší než kr[ef Pi ], protože u CKD jedincù hodnota C Kr klesá pomaleji než C in v dùsledku zvýšené tubulární sekrece kreatininu v reziduálních nefronech. Výsledky studie svìdèí pro pøedpoklad, že dosahují-li hodnoty kr[ef Pi ] %, je nutno pøedpokládat témìø úplnou inhibici tubulární resorpce fosfátù v reziduálních nefronech a nelze oèekávat pøíznivý vliv fosfatoninù na renální vyluèování fosfátù. O 0 NÁRODNÍ KLINICKÝ REGISTR ANCA-ASOCIOVA- NÝCH VASKULITID 5 LET EXISTENCE Hrušková Zdenka, Janèová Eva, Klaboch Jan, Palásek Ivo, Hanzal Vladimír, Žamboch Kamil 5, Svojanovský Jan 6, Lánská Vìra 7, Krátká Karolína 8, Nìmejc Pavel 9, Rychlík Ivan 0, Petráòová Kateøina, Olšanská Renáta, Tesaø Vladimír Klinika nefrologie. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice Praha I. interní klinika Lékaøské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeò Interní gastroenterologická klinika Fakultní nemocnice Brno, Bohunice Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny Praha 5 III. interní klinika nefrologická, revmatologická a endokrinologická, Fakultní nemocnice Olomouc 6 II. interní klinika, Fakultní nemocnice U sv. Anny v Brnì 7 Oddìlení statistiky, Institut klinické a experimentální medicíny Praha 8 I. interní klinika. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha 9 Certima s.r.o., Plzeò 0 II. interní klinika. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha III. interní gerontometabolická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové Interní klinika, Fakultní nemocnice Ostrava Poruba Úvod: Celorepublikový registr ANCA-asociovaných vaskulitid (AAV) byl v ÈR založen v roce 009. Cílem této práce bylo popsat základní charakteristiky a faktory ovlivòující prognózu pacientù v registru. Metody: Do registru pøispívá 6 center (9 nefrologické, revmatologické, imunologické, pediatrické) ze 7 mìst ÈR. Sbíraná data (základní klinická, laboratorní, imunosupresivní terapie, mezinárodní skóre používaná u AAV) jsou aktualizována /rok. Pøi statistickém hodnocení pøežití byla využita Kaplan-Meierova metoda a log-rank test. Výsledky: Z 68 pacientù v Registru (M/Ž 6/55; medián vìku pøi diagnóze 58 (rozpìtí 89) let; medián doby od diagnózy 77 (rozpìtí 0 77) mìsícù) byla u 58 % diagnostikována granulomatóza s polyangiitidou, u % mikroskopická polyangiitida, u % eozinofilní granulomatóza s polyangiitidou ( % nezaøazena). Souèasná pozitivita ANCA a antigbm protilátek byla u 5 pacientù. Renální postižení bylo pøítomno u 89 % (u 76 % z nich ovìøeno biopticky), plicní postižení u 6 %, ORL u 8 % pacientù. Prùmìrný S-kreatinin pøi diagnóze byl ± 6 μmol/l, 6 % pacientù bylo dialyzováno. V terapii byl využit cyklofosfamid u 89 %, plazmaferézy u 5 % a biologická terapie u 5 %. Odhadované 5leté pøežití pacientù bylo 8,5 % (95%CI = 78, 8,9 %). Lepší pøežití bylo pozorováno u mladších pacientù ( 65 let AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

2 vs. > 65 let), u pacientù s nižším sérovým kreatininem (< 00 vs vs. > 500 μmol/l), horší u pacientù s plicním postižením (vs. bez). Nejèastìjší pøíèinou úmrtí v. roce po diagnóze byly infekèní komplikace, v dalších letech kardiovaskulární onemocnìní. Závìr: Nejèastìjší formou AAV v ÈR je granulomatóza s polyangiitidou. Vyšší vìk pøi diagnóze, vyšší vstupní kreatinin a plicní postižení jsou asociovány s horším pøežitím. O 0 VÝSKYT ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE V REGISTRU RE- NÁLNÍCH BIOPSIÍ U DÌTÍ V LETECH 00 0 Kolský Alexander, Janèová Eva, Dušek Jiøí, Štarha Jiøí, Skálová Sylva 5, Vondrák Karel 6, Zieg Jakub 6, Šimánková Nadìžda 6, Šuláková Terezie 7, Sládková Eva 8, Smrèka Vladimír 9, Skibová Jelena 0, Stejskal Josef, Janda Jan 6, Tesaø Vladimír Klinika dìtí a dorostu. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha Klinika nefrologie. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice Praha Pediatrická klinika. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice Praha Pediatrická klinika, Fakultní nemocnice Brno 5 Dìtská klinika Lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Fakultní nemocnice Hradec Králové 6 Pediatrická klinika. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Fakultní nemocnice Motol 7 Dìtská klinika FN Ostrava-Poruba 8 Dìtská klinika Lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Fakultní nemocnice Plzeò 9 Dìtské odd., Krajská nemocnice Èeské Budìjovice 0 Oddìlení lékaøské statistiky, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Ústav patologie. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Fakultní nemocnice Motol, Praha Cíl práce: Práce uvádí analýzu 50 renálních biopsií (RB) provedených v letech Jedná se o výsledky Èeského registru renálních biopsií (CRRB). Je hodnocen výskyt arteriální hypertenze (HT) v dobì renální biopsie. Soubor obsahuje prakticky všechny RB vlastních ledvin u dìtí, které byly provedeny v pediatrických centrech v naší vlasti. Od roku 00 jsou v databázi CRRB i absolutní hodnoty TK, proto uvádíme naše výsledky z tohoto období. Výsledky: Z 50 dìtí mìlo HT 6 (7,5 %) v dobì RB, normotenzních (NT) bylo 9 (hodnoceno podle Second Task Force, Pediatrics 996). Léèeno bylo 6 s HT (9, %). Prùmìrný vìk byl, ± 5, roku (,5 mìs. 8 r.), chlapcù bylo 59,6 %. Pacienti s HT byli mladší (prùmìrný vìk dìtí s HT byl,5 ± 5,, NT,5 ±,8 roku, p < 0,05). Nejvyšší výskyt HT byl u FSGS (6,7 %), NS na podkladì minim. zmìn (, %), minim. prolif. zmìny bez NS (, %), Henoch-Schönleinova GN (,8 %), membran. prolif. glomerulonefritis (GN) (7, %) a IgM nefropatie (6, %). Pacienti s HT mìli významnì nižší glomerulární filtraci (GF) (HT,0 ± 0,65, NT,58 ± 0,55 ml/s/, 7 m /, p < 0,0, Schwartzùv vzorec) a zároveò vyšší proteinurii (HT 8, ±,, NT 6,9 ± 07 mg/m /h/, p < 0,00). Nejvyšší výskyt nefrotické proteinurie (> 0 mg/m /h) u HT byl u FSGS (0 % dìtí), NS minimální zmìny (7, %) a MPGN. Závìry: Arteriální hypertenze je významný rizikový faktor progrese glomerulonefritid a je spojena s nižší GF a vyšší proteinurií. RB poskytuje dùležité informace o epidemiologii, indikacích a možnosti spolupráce u glomerulopatií v naší zemi. O 0 LZE PREDIKOVAT PROGRESI RENÁLNÍ FUNKCE U PACIENTÙ S IGA NEFROPATIÍ? ANALÝZA 50 ÈES- KÝCH PACIENTÙ Maixnerová Dita, Neprašová Michaela, Skibová Jelena, Mokrišová Jana, Ryšavá Romana, Reiterová Jana, Janèová Eva, Tesaø Vladimír Klinika nefrologie,. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Všeobecná fakultní nemocnice Praha Oddìlení lékaøské statistiky, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Cílem naší studie bylo retrospektivnì zhodnotit klinické údaje 50 èeských pacientù s IgA nefropatií (IgAN), prokázat rizikové faktory ovlivòující progresi onemocnìní a porovnat vývoj renální funkce vypoèítaný dle Bartosíkovy rovnice se skuteènou progresí renálních parametrù. Metody: Ve studii jsme použili Coxùv regresní model ke zhodnocení vlivu rùzných promìnných na renální pøežívání. Predikci progrese renální funkce dle Bartosíkovy rovnice jsme hodnotili dle McNemarova testu. Výsledky: V souboru 50 pacientù s IgAN jsme pomocí Coxova modelu nalezli pìt pravdìpodobných rizikových faktorù [hypertenze, pohlaví, clearance kreatininu (CrCl), proteinurie, vìk] a prokázali jsme signifikantní vliv pro CrCl, hypertenzi a proteinurii. Využitím krokového algoritmu jsme potvrdili CrCl (OR =,09), hypertenzi (OR =,09) a proteinurii (OR =,97) jako nejdùležitìjší rizikové faktory ovlivòující renální pøežívání. U nemocných s renální insuficiencí (CKD ) jsme zjistili signifikantnì lepší renální pøežívání u pacientù s proteinurií < g/den ve srovnání s pacienty s vyšší proteinurií. Neprokázali jsme signifikantní rozdíl mezi predikovanou progresí renální funkce dle Bartosíkovy rovnice a skuteènou progresí renálních parametrù. Závìr: Retrospektivní analýzou 50 èeských pacientù s IgAN jsme prokázali CrCl, hypertenzi a proteinurii jako nejdùležitìjší rizikové faktory ovlivòující prognózu pacientù s IgAN. Potvrdili jsme i platnost Bartosíkovy rovnice k urèení predikce progrese renální funkce u pacientù s IgAN. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM 5

3 O 05 HNFB ÈASTÁ PØÍÈINA LEDVINNÝCH CYST U DÌTÍ Malina Michal, Dušátková Petra, Slámová Zuzana, Dušek Jiøí, Bláhová Kvìta, Cinek Ondøej, Prùhová Štìpánka, Seeman Tomáš Pediatrická klinika. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Fakultní nemocnice Motol Praha Ústav biologie a lékaøské genetiky. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Fakultní nemocnice Motol Praha Úvod: Cystické choroby ledvin u dìtí jsou nejèastìji podmínìny genetickou poruchou. Vedle známých geneticky podmínìných cystóz ledvin (autozomálnì dominantní a recesivní polycystóza) se v poslední dobì ukazuje, že mutace v genu HNFbeta jsou èastou pøíèinou rùzných cystických onemocnìní ledvin. Cíl: Vyšetøit dìtské pacienty s cystickými chorobami ledvin k urèení prevalence mutací v genu HNFbeta u èeských dìtí a ustanovení genotypicko-fenotypických vztahù. Metody: Gen HNFbeta byl analyzován pomocí sekvenování a metodou MLPA u 56 dìtí s cystickými chorobami ledvin s fenotypem ARPKD, ADPKD, cyst jiné etiologie a multicystických dysplazií. V pøípadì nálezu delece genu HNFB byl screening delece rozšíøen pomocí array chipu CGH CytoChip Oligo 8 60 K. Výsledky: Mutace v genu HNFbeta byly nalezeny u 5 pacientù (prevalence v kohortì 0 %). Nalezli jsme dvì dosud nepopsané heterozygotní mutace (R65H, IVS-G>C) a známou mutaci V6G se spornou etiologickou váhou. Dalších pacientù mìlo heterozygotní celogenovou deleci HNFB. Analýza této oblasti pomocí acgh zvìtšila rozsah delece u pacientù od, do,5 Mb (6 7 genù). Diabetes nebyl u pacientù nesoucích mutací zjištìn. Závìry: Mutace genu HNFbeta jsou zøejmì èastou pøíèinnou ledvinných cyst u dìtí. V dìtském vìku se tyto mutace projevují exkluzivnì postižením ledvin a manifestace diabetu je vzácná. Nicménì, pacienti s touto mutací jsou v riziku rozvoje diabetu typu MODY v adolescenci. Velká èást pacientù nese vìtší delece daného regionu, která ale nekoreluje s tíží postižení. HNFbeta gen by mìl být vyšetøen u všech dìtí s cystickým onemocnìním ledvin nejasné etiologie. Podpoøeno výzkumným projektem IGA NT0 a MZ NT57. O 06 KLIENT S MIKROHEMATURIÍ ODESLANÝ UROLO- GEM ÈI PRAKTIKEM NEFROLOGOVA VÝZVA Šurel Stanislav, Nemcová Zuzana, Šurel Michal Thetis-Seirenia s.r.o. Hedica s.r.o., Boskovice Úvod: Mikrohematurie je v ÈR nejèastìjším dùvodem odeslání pacienta k nefrologickému vyšetøení. Velmi èasto je i urologem opomíjena infekèní etiologie mikrohematurie zvláštì nespecifická uretritis. U mladší populace pøitom epidemiologická data potvrzují nárùst uretritid zpùsobených mikroby kmenù Ureaplasma/Mycoplasma, Chlamydia trachomatis, Gardnerella vaginalis. Metody: Ve nefrologických ambulancích bylo v prùbìhu 5 let vyšetøeno celkem pacientù s hematurií. Typy hematurie: u glomerulání, 956 smíšená, neglomerulární. Pacientùm do 60 let provedeny výtìry z uretry na pøítomnost NS uretritidy, u mužù i kultivace spermatu. Vìková distribuce: ženy % vìku 8 0, % vìku 5, 5 % vìku Muži: 6 % vìku 8 0, % vìku 5, % vìku Výsledky: 66 pøípadù pozitivní kultivace: z toho Ureaplasma/Mycoplasma u 5 žen a 66 mužù, chlamydia trachomatis PCR pozitivní u 7 žen a 98 mužù, Gardnerella vaginalis u 97 žen a 6 mužù, v 8 % smíšená infekce. U pacientù nález gonorrhey. Všem pøedepsána léèba i pro sexuální partnery. Pacienti s infekcí ureaplasmaty a chlamydií léèeni 0 dnù doxycyklinem 00 mg s doporuèením enzymoterapie, pacienti s infekcí gardnerellou léèeni metronidazolem lokálnì + celkovì. Pokud byla kultivace pozitivní pøi kontrole po léèbì, ordinována ATB dle citlivosti nejèastìji klaritromycin. Po pøeléèení pacienti dále dispenzarizováni. Mikrohematurie pøi dalších kontrolách vymizela u % pøípadù, zmírnìna ve 8 % a beze zmìny zùstala ve %. Závìr: Pøekvapivì velký poèet èeských pacientù s mikrohematurií odeslaných k nefrologovi i z urologického pracovištì má jako hlavní pøíèinu potíží nespecifickou uretritidu. Doporuèujeme kultivaci z uretry zavést do rutinní praxe zejména u mladších klientù s hematurií. 6 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

4 VOLNÁ SDĚLENÍ DIALÝZA Abstrakta O 07 KOMPLIKACE V SOUVISLOSTI S IMPLANTACÍ PERI- TONEÁLNÍHO KATÉTRU Bednáøová Vladimíra, Motáò Vít, Šafránková Hana, Hrušková Zdenka, Landerová Jana, Kadlecová Martina, Tesaø Vladimír, Krška Zdenìk, Hozkovec David Klinika nefrologie,. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Všeobecná fakultní nemocnice Praha I. chirurgická klinika,. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Všeobecná fakultní nemocnice Praha Úvod: Správná implantace peritoneálního katétru je nezbytnou podmínkou pro dobøe fungující peritoneální dialýzy. Cílem práce bylo zjistit èetnost komplikací v souvislosti s implantací peritoneálního katétru a rizikové faktory, které mohou ovlivnit výsledek implantace. Metodika: Soubor tvoøilo celkem 65 pacientù (90 mužù a 75 žen), kterým byl na našem pracovišti v letech zaveden peritoneální katétr. Peritoneální katétr byl implantován laparoskopicky na I. chirurgické klinice VFN. Prùmìrný vìk pacientù byl 55, ±,. Diabetické onemocnìní ledvin mìlo 9 % pacientù, glomerulonefritidu 9 % pacientù, 8 % polycystickou chorobu ledvin, u ostatních pacientù byla pøíèina nejasná. 6 % pacientù bylo z jiných dialyzaèních støedisek. Soubor byl rozdìlen do dvou skupin: pacienti bez komplikace a pacienti s komplikací. Výsledky: U 8 pacientù nebyla pøítomna komplikace, u pacientù byl výkon spojen s komplikací: infekce v okolí katétru byla u pacientù, krvácení bylo pøítomno u 6 pacientù, hemorhagický dialyzát byl pøítomen u 8 pacientù, špatná poloha katétru byla u 8 pacientù a únik dialyzátu podél katétru byl pøítomen u pacientù. Skupiny se statisticky významnì nelišily v hodnotách kreatitinu (6 ± 05/57 ± 98 μmol/l), albuminu 6,5 ± 6,8/5,6 ± 5,8 g/l, hemoglobinu 0 ±,9/07 ±, g/l. Ve. skupinì bylo více diabetikù 7 %/ %. Skupiny se nelišily poètem imunosuprimovaných pacientù, zastoupením pohlaví ani vìkem. Implantace katétru nebyla u žádného pacienta komplikována peritonitidou. Reoperace pro špatnou polohu katétru byla indikována u 8 pacientù. Závìr: Komplikace v souvislosti s implantací peritoneálního katétru jsme zjistily u 9 % pacientù. Ve skupinì pacientù s pøítomností komplikace bylo více diabetikù, v ostatních parametrech se skupiny nelišily. O 08 OSTEOPORÓZA U DIALYZOVANÝCH PACIENTÙ VÝSLEDKY PILOTNÍ PRÙØEZOVÉ STUDIE Brunerová Ludmila, Verešová Jana, Ronová Petra, Beranová Petra, Rychlík Ivan II. interní klinika. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Osteologické centrum, Mediscan Euromedic, Praha Dialyzaèní støedisko Fresenius Medical Care, Praha - Vinohrady Dialyzaèní støedisko Medical Care,II. interní klinika,. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha Úvod: Metabolické kostní onemocnìní (CKD-MBD) se u pacientù s pokroèilejší CKD vyskytuje velmi èasto a obvykle se jedná o projev sekundární hyperparatyreózy (SHPT). Jen malá pozornost je vìnována jiným typùm osteopatií. Cílem této prùøezové studie bylo zhodnotit výskyt a tíži osteoporózy u pacientù s ESRD z jednoho dialyzaèního centra. Metody: Denzitometricky (Lunar Prodigy) a laboratornì (osteomarkery/cross laps, PINP propeptid kolagenu /, 5-OH vitamín D, Ca-P metabolizmus) bylo pilotnì vyšetøeno 6 pacientù (prùmìrný vìk 66,7 ±, let) z Dialyzaèního støediska FMC. Všichni pacienti byli léèeni vysokoobjemovou online hemodiafiltrací. Výsledky: Normální denzitometrický nález byl pøítomen u 5 pacientù (9 %), pokles minerálové kostní hustoty (BMD) do pásma osteoporózy (T-skóre -,5) jsme nalezli u 0 (8,5 %; prùmìrný vìk 66,7 ± let; 60 % mužù), BMD ostatních pacientù se pohybovala v pásmu osteopenie/snížené BMD (u mužù). Z pacientù s T-skóre -,5 byl u 0 % pøítomen vysoký kostní obrat (prùmìr cross laps,9 ± 0, ug/l, pouze u jednoho výrazná SHPT (PTH 06 ng/l, u ostatních PTH mírnì zvýšené 99 ± 5). Výrazné snížení kostního obratu (obraz adynamické kosti ) nebylo zjištìno u žádného pacienta. Hladina 5-OH vitamínu D byla pouze u pacientù v pásmu deficitu (pod 50 nmol/l, prùmìr 0), u ostatních v pásmu normy èi insuficience. Všichni pacienti byli léèeni aktivním analogem vitamínu D. Po vylouèení jiných osteopatií se u 9/0 pacientù s nízkým T-skóre jednalo o osteoporózu, aèkoli histologicky nebyl nález ovìøen. Závìr: Pilotní studie ukazuje vysokou prevalenci nízké BMD (osteoporózy) u pacientù (zvláštì mužù) s ESRD léèených hemodiafiltrací a naznaèuje vhodnost denzitometrického vyšetøení u tìchto pacientù. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM 7

5 O 09 ANALÝZA ZAØADITELNOSTI PACIETÙ LÉÈENÝCH PDL V DIALYZAÈNÍCH STØEDISCÍCH FRESENIUS MEDICAL CARE DS NA ÈEKACÍ LISTINU K TRANS- PLANTACI Jirka Tomáš, Hucl Martin, Veber Martin Dialyzaèní støedisko Fresenius Medical Care s.r.o, Praha K byl proveden rozbor stavu zaøazení u celkem 87 PDL pacientù (67 HD, vìk 0 9 let; 0 PD, vìk 88 let) na èekací listinu (WL) k transplantaci ledviny, léèených na dialyzaèních støediscích FMC-DS, s.r.o spadajících pod TC-IKEM Praha, TC-Plzeò a TC-Hradec Králové. K analýze bylo pro skupinu HD i PD pacientù použito evidence v informaèním systému EuCliD 5.5 podle následujících kritérií: ) Zaøazen na WL ) Potenciálnì zaøaditelný (ve vyšetøovacím programu) ) Zaøazení odmítnuto pacientem ) Zaøazení odmítnuto TC 5) Nezaøaditelný z dùvodù neøešitelných komorbidit 6) Nezaøaditelný z jiných dùvodù Rozvržení stavu pacientù do výše uvedených skupin bylo porovnáno jak podle spádovosti pod jednotlivá transplantaèní centra (TC), tak podle dialyzaèní metody. V pøípadì TC byl zkoumán pøístup jednotlivých center k edukaci dialyzaèních lékaøù. Do pøehledu nebylo nezahrnuto 8 pacientù z PDL, kterým byla v roce 0 transplantována ledvina. Byl zjištìn významný rozdíl v podílu tzv. vhodných k zaøazení (kritérium ) jak mezi skupinou HD a PD pacientù ( resp. 58 %), tak ale i z hlediska pøíslušnosti dialyzaèního støediska pod urèité TC (IKEM, PL, HK), a to jak ve skupinì HD (7 % resp. % resp. 8 %), tak i ve skupinì PD (6 % resp. 56 % resp. 9 %). Rozdíl mezi jednotlivými TC centry je patrný i v zastoupení ostatních kritérií. Z hlediska edukace lékaøù pouze TC IKEM periodicky poøádá vzdìlávací semináøe. Zjištìné výsledky naznaèují závislost aktivity dialyzaèního støediska pøi vyšetøování a zaøazování kandidátù na transplantaci ledviny na úrovni vzdìlávací aktivity pøíslušného TC centra. O 0 CYTOLOGICKO-ENERGETICKÁ DETEKCE LOKÁLNÍ ZÁNÌTLIVÉ ODPOVÌDI V BØIŠNÍ DUTINÌ U PACIEN- TÙ NA PERITONEÁLNÍ DIALÝZE Kelbich Petr, Svítilová Eva, Bitterová Zuzana Oddìlení klinické biochemie, Krajská zdravotní, a.s., Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem Nefrologicko-dialyzaèní odd., Krajská zdravotní, a.s., Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem Úvod: Do peritoneálního dialyzátu se promítají lokální zmìny v bøišní dutinì. Cílem je jejich detekce a urèení charakteru a pøíèiny. Metody: Na našich pracovištích považujeme za nepostradatelné laboratorní parametry výskyt imunokompetentních bunìk v dialyzátu coby nositelù imunitní reakce a koeficient energetické bilance (KEB = 8 8*laktát/glukóza) charakterizující úroveò jejich aktivace. KEB je definován jako prùmìrný poèet molekul ATP vyprodukovaných za aktuálních energetických pomìrù v konkrétním extravaskulárním kompartmentu z jedné molekuly glukózy. Výsledky a závìr: Na základì spoleèného hodnocení cytologických a energetických parametrù v peritoneálním dialyzátu lze urèit charakter zmìn v bøišní dutinì:. Reaktivní èi serózní zánìtlivé zmìny. Zpravidla se jedná o úklidovou reakci. V cytologickém obraze pøevažují lymfocytární nebo monocytární elementy, zastoupeny mohou být eosinofilní granulocyty. Energetické pomìry jsou normální (KEB > 8,0) nebo vyjádøené mírnì zvýšeným rozsahem anaerobního metabolismu (KEB = 0,0 až 8,0).. Preventivní protekce. Pøi pouhé kumulaci neutrofilních granulocytù bez známek jejich oxidaèního vzplanutí (KEB > 5,0) nelze hovoøit o purulentním zánìtu. Stav tedy oznaèujeme jako preventivní protekci se zvýšeným rizikem vzplanutí purulentního zánìtu.. Purulentní zánìt. Typickým laboratorním obrazem je N-granulocytární pleiocytóza s vysokým rozsahem anaerobního metabolismu vyjádøeným výraznì sníženou hodnotou KEB < 5,0 a charakterizujícím pøítomnost oxidaèního vzplanutí neutrofilních granulocytù.. Razantní zánìt s oxidaèním vzplanutím makrofágù obvykle sleduje eliminaci intracelulárních bakterií, kvasinek, plísní, pøíp. nádorového procesu. V takovém pøípadì je typické majoritní zastoupení lymfocytárních èi monocytárních elementù a vysoký rozsah anaerobního metabolismu vyjádøený výraznì sníženou hodnotou KEB < 5,0. O ROZDÍLY VE SLOŽENÍ BIOFILMU DIALYZAÈNÍ MEM- BRÁNY PØI HEMODIALÝZE S ROZTOKEM NA BÁZI CITRÁTU A ACETÁTU Mareš Jan, Kielberger Lukáš I. interní klinika, nefrologie, Fakultní nemocnice Plzeò Východiska: Dialyzaèní roztok s obsahem citrátu lze bezpeènì použít k hemodialýze (HD). Výhodou je snížení dávky heparinu a zvýšení úèinnosti dialýzy. Cílem studie bylo prozkoumat molekulární mechanismy odpovídajících procesù na dialyzaèní membránì. Metodika: 0 pacientùm v chronickém dialyzaèním programu byla provedena h HD (polysulfon, nízkomolekulární heparin) s použitím acetátového a poté citrátového pufru (Citrasate ). Po ukonèení procedury byl biofilm vypláchnut 0% kyselinou octovou. Proteiny izolované z výplachu byly separovány D elektroforézou, celkové množství hemoglobinu bylo zmìøeno fotometricky (chlorpromazin). Proteiny byly identifikovány hmotnostní spektrometrií a jejich intenzity porovnány mezi obìma typy dialyzaèního roztoku párovým neparametrickým testem (Wilcoxon). 8 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

6 Výsledky: Reziduální hemoglobin v dialyzátoru po proceduøe s citrátovým roztokem èinil,75 ± 0,8 g oproti,57 ±, g pøi dialýze s acetátovým pufrem (p = 0,0). Pøi analýze D gelù byl zjištìn významný rozdíl v intenzitì proteolytických fragmentù fibrinogenu A o molekulové hmotnosti 0 7 kda (pomìr citrát/acetát,8; p = 0,009). Naopak, dalších 6 plazmatických proteinù (imunoglobulin, albumin, transferin, -antitrypsin, apolipoprotein A a -glykoprotein) dosahovaly ve výplachu vyšší intenzity pøi acetátové dialýze (pomìr citrát acetát 0,5; 0,59; 0,6; 0,56; 0,8 a 0,; p < 0,05). Rovnìž peroxiredoxin (erytrocytární enzym) pøevažoval ve výplachu pøi acetátové dialýze (0,6; p = 0,005). Závìr: Pøi dialýze s roztokem obsahujícím citrátový pufr dochází v dialyzátoru k menší vazbì plazmatických proteinù, nižší je také reziduální množství krve. Zároveò dochází k intenzivnìjšímu proteolytickému štìpení a úèinnìjšímu vymývání fibrinu. Tyto nálezy mohou vysvìtlit jak vyšší úèinnost (menší rozsah biofilmu), tak nižší trombogenitu dialýzy s citrátovým roztokem. O RÙST VELIKOSTI VELKÝCH PÓRÙ BÌHEM LÉÈBY PE- RITONEÁLNÍ DIALÝZOU Paøíková Alena, Smit Watske, Struijk Dirk, Krediet Raymond Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Klinika nefrologie, Amsterdam Medical Center UvA Transport solutù a tekutin je ovlivnìn velikostí molekuly, bìhem peritoneální dialýzy probíhá pøes systém pórù v peritoneálních cévách. Látky o velké molekulové hmotnosti jsou transportovány pøes velké póry. Velikost velkých pórù je nejvýznamnìjším parametrem, který ovlivòuje tzv. vnitøní permeabilitu peritonea. Pohyb látek z krve do dialyzaèního roztoku je výslednicí difuze a konvekce. S rostoucí molekulovou hmotností se na transportu vìtší mìrou podílí konvektivní transport. Cíl: Vyhodnocení zmìn velikosti jednotlivých druhù pórù bìhem léèby peritoneální dialýzou. Kromì toho, porovnání difuzního a konvekèního modelu pro výpoèet velikosti pórù. Metody: Výpoèet velikosti velkých a malých pórù na základì výsledkù Standardního testu peritoneální permeability (SPA) u pacientù bez ultrafiltraèního selhání, u nichž byly provedeny v prùbìhu PD léèby nejménì testy. Data byla analyzována longitudinálnì. Velikost pórù byla vypoètena pomocí poèítaèové simulace konvekèního a difuzního modelu. Reflekèní koeficient glukózy ( LP, SP ) byl poèítán jednotlivì pro každý druh pórù, dále byl odhadnut restrikèní koeficient (RC) a poèítány proteinové clearance. Lineární model byl použit pro posouzení všeobecného èasového trendu pro jednotlivé parametry. Výsledky: Velikost velkých pórù s délkou léèby peritoneální dialýzou stoupá (p < 0,0) bez ohledu na použitý model. Byla nalezena pozitivní korelace mezi velikostí velkých pórù a clearance bílkovin (p < 0,0), nicménì žádný trend v prùbìhu léèby nebyl patrný pro restrikèní koeficient ani pro clearance bílkovin (NS). Závìr: Rùst velikosti velkých pórù bìhem léèby peritoneální dialýzou beze zmìny restrikèního koeficientu a clearance bílkovin u pacientù bez ultrafiltraèního selhání pøedpokládá, že role intersticia jako transportní bariéry s délkou léèby peritoneální dialýzou vzrùstá. O DIALÝZA S HCO MEMBRÁNOU V LÉÈBÌ MYELOMO- VÉ LEDVINY DATA Z ÈR Ryšavá Romana, Orság Jiøí, Kielberger Lukáš, Mokrejšová Magdalena, Švára František 5 Klinika nefrologie. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Všeobecná fakultní nemocnice Praha III. interní klinika nefrologická, revmatologická a endokrinologická, Fakultní nemocnice Olomouc I. interní klinika nefrologie, Fakultní nemocnice Plzeò I. interní klinika nefrologie,. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady 5 Interní oddìlení Strahov, Všeobecná fakultní nemocnice Praha Úvod: Selhání ledvin u nemocných s mnohoèetným myelomem (MM) je závažnou komorbiditou a je považováno za negativní prognostický faktor pøežívání. High-cut off (HCO) dialyzaèní membrány pøedstavují novou terapeutickou možnost v léèbì selhání ledvin zpùsobených myelomovou ledvinou. HCO membrána umožòuje odstranit ze séra velké množství volných lehkých øetìzcù (FLC), a tím zastavit jejich další vyluèování do moèi. Metody: V letech 0 0 bylo v ÈR v 5 centrech dialýzou s HCO membránou léèeno celkem nemocných se selháním ledvin na podkladì myelomové ledviny. Šlo o mužù a 9 žen, prùmìrný vìk byl 6,9 let (7 78). FLC kappa byly prokázány u pacientù, lambda u 9 a v jednom pøípadì produkoval nemocný oba typy øetìzcù. Medián provedených dialýz byl 8,5 ( 6). Dialýzy probíhaly v prùmìru 6 hodin. Výsledky: Prùmìrný vstupní a výstupní s-kreatinin byl: 67,7 ± 65,9 vs. 00,5 ± 8, μmol/l (P = 0,00). Prùmìr poèáteèních a koneèných koncentrací FLC byl: 68 ± 89 vs. 80 ± 55 mg/l (medián 666,5 vs. 96,5 mg/l; P = 0,07), pøièemž rozptyly hodnot mezi jednotlivými nemocnými byly extrémní. Pouze u dvou nemocných neklesly koncentrace FLC po léèbì adekvátnì. K bezprostøední reparaci renální funkce došlo u / nemocných, u dalších dvou se funkce obnovila opoždìnì. U jedincù léèba efektivní nebyla a zemøeli v prùbìhu léèby na komplikace základního onemocnìní. Závìr: Dialýza s HCO membránou, aplikovaná spolu s úèinnou chemoterapií, významným zpùsobem zvyšuje šanci na reparaci renální funkce u nemocných se selháním ledvin na podkladì myelomové ledviny. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM 9

7 O PERITONEÁLNÍ DIALÝZA JAKO PRVNÍ VOLBA NÁ- HRADY LEDVINNÉ FUNKCE U PACIENTÙ Z ULICE Vlasák Jiøí, Gajdošová Petra Hemodialyzaèní støedisko Sokolov, Fresenius Medical Care DS s.r.o. Úvod: Peritoneální dialýza (PD) je metoda léèby chronického selhání ledvin srovnatelná s hemodialýzou (HD). PD jako metoda první volby má pro nemocného nìkteré výhody: dlouhodobìjší zachování reziduální diurézy, rychlejší nástup funkce štìpu po transplantaci. Èást nemocných indikovaných do chronického dialyzaèního programu pøichází tzv. z ulice. Tito nemocní jsou pøevážnì zaøazováni na HD. Metody: Od kvìtna 0 do prosince 0 byl u 6 nemocných v rámci pøípravy na PD zaveden v Sokolovì peritoneální katétr. U sedmi nemocných s již pøítomnými uremickými symptomy byla peritoneální dialýza zahájena. den po implantaci PD katétru. Výsledky: PD jako první volbu náhrady ledvinné funkce jsme provádìli u sedmi nemocných akutnì, týdny v ambulanci pro PD pacienty, pomocí SleepSafe (APD), objem dialyzátu do 000 ml, tidal, roztok s,5 % glukózy, cyklus á 60 min, 6 9 hodin dennì. Po týdnech byli všichni nemocní po edukaci pøevedeni na domácí APD. Závìr: Zahájení PD krátce po zavedení peritoneálního katétru lze uskuteènit i v podmínkách ambulantního dialyzaèního støediska. Pøedpokladem je možnost zavedení peritoneálního katétru urgentnì. Správné zavedení PD katétru, dokonalá fixace vnitøní manžety a ovìøení funkènosti katétru pøímo na operaèním sále eliminuje obávané èasné komplikace (krvácení, leak, infekce). Žádnou z tìchto komplikací jsme nepozorovali. Poèáteèní nižší úèinnost PD a tím postupná úprava uremické symptomatologie ve srovnání s hemodialýzou je nepochybnì fyziologiètìjší a dobøe tolerovaná nemocnými, zcela je eliminováno riziko dysekvilibria. Pøi akutním zahájení dialýzy pomocí PD rovnìž eliminujeme rizika spojená s kanylací centrálních žil. Relativní nevýhodou je vìtší èasová zátìž PD týmu a nutnost vyèlenìní samostatné místnosti pro nemocného. VOLNÁ SDĚLENÍ TRANSPLANTACE O 5 BIOPTICKÉ NÁLEZY U MINIMÁLNÍ ERYTROCYTURIE RENÁLNÍHO PÙVODU Hanzal Vladimír, Honsová Eva, Slatinská Janka, Viklický Ondøej Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny Praha Pracovištì klinické a transplantaèní patologie, Institut klinické a experimentální medicíny Praha Úvod: Hranièní izolovaná erytrocyturie renálního pùvodu vìtšinou nepøedstavuje indikaci pro renální biopsii. Výjimku ale pøedstavuje tento nález u potenciálních dárcù ledvin, kde biopsie pøedstavuje zlatý standard k posouzení zdravotní zpùsobilosti darovat ledvinu. Cílem této retrospektivní analýzy bylo zhodnotit nálezy v biopsiích ledvin u potenciálních dárcù v období I/000 II/0. Metody: Hlavním dùvodem provedení biopsie u všech dárcù byl nález mikroskopické hematurie (v moèovém sedimentu od 9 do 67 erytrocytù/μl). Biopsii vždy pøedcházela vyluèovací urografie, CT vyšetøení a cystoskopie s negativním nálezem. Z celkem vyšetøených 8 potenciálních dárcù ledvin jsme pøistoupili k indikaci biopsie u 0 (, %) z nich. Dárci mìli normální renální funkci (egfr,58 ± 0, ml/s), nemìli albuminurii (pomìr moèového albuminu/kreatininu od 0 do,) nebo proteinurii (u všech < 0,068 g/l). Výsledky: 6/0 dárcù podstoupilo biopsii v posledních letech. Medián vìku dárcù byl 8,5 roku. Mezi potenciálními dárci bylo 8 žen a muži. Nejèastìji šlo o darování dítìti, a to v 8 pøípadech. Žádná biopsie nebyla komplikována krvácením. Pouze u potenciálních dárkyò byl v biopsii normální nález. Ve pøípadech se jednalo o syndrom tenkých membrán/alportùv syndrom. V pøípadì byla diagnostikována IgA nefropatie s minimální fibrózou. U dárce byly zjištìny hemodynamické zmìny v glomerulech a u dárkynì byla diagnostikována LCDD v èasném stádiu. Nefrektomie byla na základì biopsie kontraindikována u 6 dárcù. Závìr: Minimální erytrocyturie renálního pùvodu je vìtšinou obrazem rùzných renálních patologií i u jinak zcela zdravých. Naše práce podtrhuje význam renální biopsie v algoritmu vyšetøení potenciálních dárcù ledvin. O 6 HRANIÈNÍ ZMÌNY LEDVINNÝCH ŠTÌPÙ: MOLEKU- LÁRNÍ FENOTYP PREDIKUJÍCÍ ZHORŠENÍ FUNKCE ŠTÌPU Hrubá Petra, Brabcová Irena, Krejcik Zdenìk, Stránecký Viktor, Svobodová Eva, Honsová Eva 5, Viklický Ondøej,6 Transplantaèní laboratoø, Institut klinické a experimentální medicíny Praha Ústav hematologie a krevní transfúze, Praha Ústav dìdièných metabolických poruch,. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Všeobecná fakultní nemocnice Praha Oddìlení imunogenetiky, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 5 Pracovištì klinické a transplantaèní patologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 6 Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Klinický význam nálezu hranièních zmìn v biopsiích ledvinných štìpù pro riziko budoucí dysfunkce štìpu zùstává nejasný. Cílem této retrospektivní studie bylo zjistit rozdíly v genové expresi mezi èasnými 0 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

8 klinickými a mìsíèními protokolárními biopsiemi s nálezem hranièních zmìn a najít potenciální biomarkery predikce dysfunkce štìpu. Metody: Transkripèní profily byly stanoveny pomocí microarray analýzy (Illumina Human HT- v Expression BeadChip) u 8 pacientù s hranièními zmìnami a výsledky byly validovány na vìtší kohortì pacientù pomocí RT-qPCR (n = 6). Výsledky: V èasných klinických biopsiích s nálezem hranièních zmìn byla vyšší exprese imunitních a zánìtlivých genù v porovnání s mìsíèními protokolárními biopsiemi. U èasných klinických biopsií predikovala zhoršení funkce štìpu bìhem mìsícù vyšší aktivace imunitních, obranných a zánìtlivých procesù. Regresní model potvrdil jako rizikové faktory zhoršení funkce štìpu vìk dárce a expresi CLEC5A. U mìsíèních protokolárních biopsií s hranièními zmìnami predikovala dysfunkci štìpu vyšší exprese fibrinogenu. Úloha fibrinogenu jako rizikového faktoru zhoršení funkce u subklinických mìsíèních biopsií s hranièními zmìnami byla potvrzena na další nezávislé kohortì (n = 9) pomocí RT-qPCR. Závìr: Tato studie ukazuje, že mezi èasnými, klinickými a subklinickými protokolárními biopsiemi existují rozdíly v genové expresi, pøestože se jedná o stejný histologický nález hranièních zmìn. Zhoršení funkce štìpu souvisí u èasných klinických biopsií s imunitní aktivací a vìkem dárce a u subklinických mìsíèních biopsií s fibrózou. O 7 HLEDÁNÍ PØÍÈIN AUTOZOMÁLNÌ DOMINANTNÍHO TUBULOINTERSTICIÁLNÍHO ONEMOCNÌNÍ LEDVIN Kmoch Stanislav, BleyerAnthony J. Ústav dìdièných metabolických poruch,. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Všeobecná fakultní nemocnice Praha Wake Forest University School of Medicine Autozomálnì dominantní tubulointersticiální onemocnìní ledvin je skupinou chronických onemocnìní charakteristických zpùsobem dìdiènosti, normálními výsledky laboratorních vyšetøení moèi a krve (s výjimkou zvýšené koncentrace kreatininu a obèas kyseliny moèové v séru), tubulární atrofií, intersticiální fibrózou a postupným renálním selháním vyžadujícím dialýzu a transplantaci. Kombinací genetických a molekulárnì biologických vyšetøení > 00 rodin jsme doposud odhalili kauzální mutace v genech UMOD kódujícího uromodulin (také známý jako Tamm Horsfallùv protein), REN kódujícího renin, MUC kódujícího mucin- a TCF kódujícího hepatocytární transkripèní faktor. Znalost genetických pøíèin nám umožòuje správnou diagnostiku a klinickou charakterizaci jednotlivých pøípadù, kvalifikovaný výbìr dárcù ledvin v postižených rodinách a cílené studium molekulárnì biologických a patologických procesù onemocnìní. V pøípadì mutací UMOD, REN a MUC je pøíèinou onemocnìní hromadìní mutovaného proteinu v tubulárních buòkách a následné spouštìní základních obranných mechanismù stresu endoplazmatického retikula, autofagie a apoptózy vedoucích k poškozování a zvýšenému obratu tubulárních bunìk. Tento stav a s vìkem se snižující regeneraèní schopnost tubulárních bunìk jsou pøíèinou pozorovaného zpùsobu dìdiènosti, základních klinických projevù a pomalu progredujícího charakteru onemocnìní. Objasnìní základních patofyziologických pøíèin otevírá cestu k hledání cílené léèby a naznaèuje, jakými mechanismy mohou populaènì èasté varianty v tìchto genech, zejména UMOD a REN, pøispívat k chronickému onemocnìní ledvin v bìžné populaci. Genetické testování zároveò odhaluje další rodiny s neznámou genetickou pøíèinou onemocnìní. Tyto rodiny jsou spolu s dostupností efektivních metod analýzy genomu unikátním zdrojem dalšího poznávání genetické architektury chronického onemocnìní ledvin. O 8 DLOUHODOBÉ VÝSLEDKY TRANSPLANTACÍ LED- VIN OD ŽIJÍCÍCH NEPØÍBUZNÝCH DÁRCÙ V IKEM Rajnochová Bloudíèková Silvie, Slatinská Janka, Brùžková Ivana, Jeníèková Petra, Macháèková Karolína, Rohá¾ Tomáš, Janoušek Libor, Adamec Miloš, Kudla Michal, Marada Tomáš, Baláž Peter, Viklický Ondøej Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny Praha Transplantaèní centrum, Institut klinické a experimentální medicíny Praha Klinika transplantaèní chirurgie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Transplantace ledviny od žijícího dárce je považována za nejlepší metodu léèby chronického renálního selhání. Vzhledem k limitovanému poètu geneticky pøíbuzných žijících dárcù vhodnou modalitu pøedstavují žijící dárci geneticky nepøíbuzní. Cílem studie bylo porovnat dlouhodobé výsledky transplantací ledvin od žijících dárcù geneticky pøíbuzných (LRT) a geneticky nepøíbuzných (LURT) a detekovat pøípadné rizikové faktory. Metody: Retrospektivnì jsme analyzovali výsledky pacientù, kteøí v letech podstoupili v IKEM transplantaci ledviny od žijícího dárce. Sledované parametry zahrnovaly pøežití štìpu, pøežití pacienta, výskyt rejekcí a opoždìného rozvoje funkce štìpu (DGF), míru HLA neshody, chirurgické a interní komplikace. Výsledky: Transplantaci ledviny od žijícího dárce podstoupilo 6 pacientù, 50 LRT (66, %) a 76 LURT (,6 %). Skupiny se nelišily v poètu prvních transplantací (97, %/96, %), retransplantací (,7 %/,9 %), naèasování transplantace (preemptivnì èi po zahájení PDL), úrovni imunologického rizika, užité indukèní a udržovací imunosuprese. Pøíjemci LRT byli signifikantnì mladší (5,7 ±,0 let, med. ; p = 0,06), s lepší HLA shodou (HLA-A+B+DR missmatch:,7 ±,, med. ; p < 0,00) v porovnání s LURT (7,9 ± 0, let, med. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

9 5; HLA-A+B+DR missmatch:,0 ±,, med. ). DGF byla zastoupena stejnomìrnì (0,7 %/, %), avšak u LURT byla v 90% asociována s rejekcí na rozdíl od LRT (7,5 %). Pozorovali jsme výrazné rozdíly ve výskytu èasných (8,7 %/7,6 %, ns) i pozdních (5,/,5 %, ns) rejekcí. Pøes patrnou tendenci k lepším výsledkùm u LRT obì skupiny vykazovaly obdobné pøežití pacientù, štìpù i dlouhodobou renální funkci. Závìr: Pøes horší HLA shodu a vyšší incidenci rejekcí u LURT, rozdíly v pøežití pacientù, štìpù a jejich dlouhodobé funkci nedosahují v námi sledovaném období statistického významu v porovnání s LRT. O 9 BORTEZOMIB V LÉÈBÌ REZISTENTNÍ AKUTNÍ PRO- TILÁTKAMI ZPROSTØEDKOVANÉ REJEKCI (AMR), ZKUŠENOSTI NAŠEHO CENTRA Slatinská Janka, Svobodová Eva, Honsová Eva, Hanzal Vladimír, Viklický Ondøej Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Oddìlení imunogenetiky, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Pracovištì klinické patologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: AMR je hlavní pøíèinou dysfunkce štìpu po transplantaci ledviny. Cílem naší retrospektivní práce bylo porovnat úèinnost léèby akutní AMR s PF a IVIG vs. s IS režimem založeném na aplikaci bortezomibu (B), rituximabu a PF. Metody: Od /0 0/0 bylo v IKEM provedeno 9 transplantací ledvin. Dg. AMR je založena na histologické verifikaci Cd pozitivity barvení v biopsii štìpu a detekcí DSA.. sk. pacientù byla léèena 5 cykly PF a 5 dávkami IVIG (0, g/kg), n =.. sk. tvoøili pacienti, u kterých po uvedené léèbì pøetrvávala dysfunkce štìpu a pozitivita DSA, n =. Rezistentní AMR byla léèena IS režimem s B ( cyklus = dávky B (, mg/ m )),PF a jednou dávkou rituximabu (75 mg/m ). Pacienti byli sledováni mìsícù. Výsledky: AMR byla diagnostikována. POD u nemocných (5,8 %) po transplantaci ledviny. Ve skupinì léèené B bylo více pacientù po opakovaných transplantacích (p = 0,0). Mezi skupinami nebyl prokázán statisticky významný rozdíl ve vìku dárcù a pøíjemcù, max. PRA, HLA neshod a dobì strávené v dialyzaèní léèbì. Použitím režimu PF a IVIG vs. režimu s B došlo k významnému poklesu kvantity DSA v obou tøídách (I. tø.: p = 0,05 vs. p = 0,0; II. tø. p = 0,0 vs. p = 0,0). Také zlepšení renální funkce bylo statisticky významné po léèbì v obou sledovaných režimech: p = 0,005 vs. p = 0,005. Závìr: Kombinace léèby pomocí PF, aplikací B a rituximabu pøedstavuje efektivní pøístup ke snížení DSA v léèbì rezistentní akutní AMR. O 0 DEFINICE ZAKÁZANÝCH ANTIGENÙ JAKO SOU- ÈÁST ALOKAÈNÍCH KRITÉRIÍ U RETRANSPLANTA- CE LEDVINY: ANALÝZA SOUÈASNÉHO PØÍSTUPU Verflová Alena, Svobodová Eva, Viklický Ondøej, Slatinská Janka, Slavèev Antonij, Pokorná Eva Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Oddìlení imunogenetiky, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Oddìlení odbìru orgánù a transplantaèních databází, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Retransplantace ledviny je spojena s vysokým rizikem protilátkami zprostøedkované rejekce (AMR) díky pøedchozí HLA senzitizaci. Detekce anti HLA protilátek pøed transplantací mùže pomoci alokovat štìp nemocným bez rizika. Metody: Retransplantaci podstoupilo v letech nemocných. V byl kontraindikací k retransplantaci pouze pozitivní CDC crossmatch. V roce 0 jsme u všech nemocných èekajících na retransplantaci vyšetøili metodou Luminex anti HLA protilátky. Pro alokaci ledviny jsme zakázali neshodné HLA antigeny z pøedchozích transplantací, proti kterým pøíjemce recentnì tvoøil anti HLA protilátky (MFI > 000). Hodnocen byl výskyt AMR, opoždìný rozvoj funkce štìpu (DGF), pøežití štìpù a pøístup k retransplantacím. Výsledky: V období 0 0 bylo vyšetøeno 9 èekatelù k retransplantaci, u 6 (90 %) byly detekovány HLA protilátky a u 97 (8 %) pacientù byl definován minimálnì jeden zakázaný antigen. Podíl retransplantací po zavedení nových alokaèních kritérií signifikantnì klesl ( retransplantací z 50 (9 %), retransplantací z 609 ( %), p = 0,00) a podíl èekatelù na retransplantaci stoupnul (6 % vs. %; p = 0,000). Výskyt DGF byl vyšší v historické skupinì ( % vs. 6 %; p = 0,006). Byla zaznamenána pouze tendence k nižšímu výskytu AMR u retransplantací ( % vs. 8 %; p = 0,6) a tendence k lepšímu jednoroènímu pøežívání štìpu (8 % vs. 9 %; p = 0,58) po zmìnì alokaèních kritérií. Závìr: Zavedení nových alokaèních kritérií neeliminovalo riziko protilátkami zprostøedkované rejekce, ale vedlo ke snížení dostupnosti retransplantací. P 0 ODSTRANÌNÍ FOSFORU PØI PERITONEÁLNÍ DIALÝZE Bednáøová Vladimíra, Šafránková Hana, Motáò Vít, Hrušková Zdenka, Tesaø Vladimír Klinika nefrologie,. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Všeobecná fakultní nemocnice Praha Úvod: Porucha fosfokalciového metabolismu je závažnou komplikací léèby chronického selhání ledvin a vysoké hladiny fosforu jsou negativním prognostickým faktorem mortality a morbidity dialyzovaných pacientù. Cílem práce bylo posoudit možnost AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

10 odstranìní fosforu peritoneální dialýzou v závislosti na typu dialýzy. Metodika: Ve skupinì (7 žen, 5 mužù, % diabetikù) peritoneálnì dialyzovaných pacientù bylo provedeno celkem 57 vyšetøení (peritoneální ekvilibraèní test PET, propustnost peritonea pro fosfor, hodnocení adekvátnosti dialýzy, odstranìní fosforu diurézou a peritoneální dialýzou). pacientù bylo léèeno metodou CAPD a 5 pacientù bylo testováno po pøevedení na léèbu automatizovanou peritoneální dialýzou (APD). Výsledky: Všichni pacienti mìli adekvátní hodnoty týdenní clearance kreatininu (96,7 ±,l/,7 m ) a indexu KT/V,7 ± 0,. Pomìr koncentrace kreatininu v dialyzátu a v séru D/P byl 0,79 ± 0, a pomìr koncentrace fosforu D/P byl 0,6 ± 0,, byla nalezena pozitivní korelace mezi D/P pro kreatinin a fosfor (0,77, p 0,00). Hodnota kreatininu v séru byla vyšší pøi léèbì APD ve srovnání s CAPD (99, ± 5/689, ± 80) p 0,005. Koncentrace kreatininu v séru negativnì korelovala s vìkem (-0,5, p 0,0). Prùmìrná hodnota odstranìného fosforu diurézou a peritoneální dialýzou se významnì nelišila pøi léèbì CAPD a APD (68 ± 0/68 ± mg/ hod). Závìr: Odstranìní fosforu pøi peritoneální dialýze závisí na propustnosti peritonea a množství odstranìného fosforu se nelišilo u pacientù léèených metodou CAPD a APD. P 0 FLUKTUACE HEMOGLOBINU PØI LÉÈBÌ RENÁLNÍ ANÉMIE Berdych Michal, Táborský Petr Fresenius Medical Care-DC, Praha, Èeská republika Úvod: Stabilita hladiny hemoglobinu (Hb) má u pacientù v pravidelné dialyzaèní léèbì (PDL) zásadní význam. Cílem naší retrospektivní studie bylo zjistit klinické, biochemické a dialyzaèní parametry, které dlouhodobou stabilitu mohou ovlivòovat. Metody: V roce 0 bylo v našem dialyzaèním støedisku léèeno on-line hemodiafiltrací pacientù. Sledované parametry byly každý mìsíc dostupné u 78 pacientù. Analyzovali jsme: vìk, dobu v PDL, laboratorní vyšetøení, výsledky bioimpedance, léèbu parenterálním železem a darbepoetinem, antropometrické a dialyzaèní parametry. Za doporuèené rozmezí Hb jsme považovali hodnoty 00 0 g/l. Pacienty jsme seøadili podle stoupající èetnosti neplnìní požadovaných hodnot. Nepárovým t-testem jsme porovnávali první a tøetí tercil, statisticky významné byly hodnoty p < 0,05. Výsledky: Z hodnocené skupiny bylo 5 pacientù (69 %) léèených darbepoetinem podávaným intravenóznì po dialýze. U hladin Hb mimo doporuèené rozmezí pøevažovaly hodnoty vyšší než 0 g/l (85 %). Pouze 9 nemocných nikdy nepøekroèilo horní hranici. 0 nemocných, neléèených ESA, mìlo vysoké hodnoty ve všech mìsíèních odbìrech. Pøekroèení hladin Hb pod 00 g/l bylo ménì èasté (5 % z patologických hodnot). 50 nemocných (6 %) nemìlo ani jednu hodnotu Hb nižší než 00 g/l. Pouze 5 nemocných (6 %) splnilo doporuèené rozmezí každý mìsíc. Nepotvrdili jsme statisticky významný rozdíl v klasických rizikových parametrech (CRP, PTH, ferritin, TSAT), prokázán byl pouze v ultrafiltraci a ultrafiltraci pøepoètené na optimální hmotnost. Závìr: Vliv klasických rizikových faktorù rezistence k ESA nebyl prokázán, mùžeme spekulovat o vlivu léèby hemodiafiltrací a nadprùmìrné saturace pacientù železem. Pøi hodnocení hladin hemoglobinu je dùležitý aktuální stav hydratace nemocných. Jako zásadní dále považujeme vèasnou a dostateènou redukci dávky ESA a parenterálního železa. P 0 SUPLEMENTACE CHOLEKALCIFEROLEM A DUÁLNÍ LÉÈBA AKTIVÁTORY RECEPTORU PRO VITAMÍN D U HEMODIALYZOVANÝCH PACIENTÙ Dusilová Sulková Sylvie, Šafránek Roman, Horáèek Jiøí, Vávrová Jaroslava, Pavlíková Ladislava, Palièka Vladimír Hemodialyzaèní støedisko, Fakultní nemocnice Hradec Králové IV. interní hematologická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové Ústav klinické biochemie a diagnostiky, Fakultní nemocnice Hradec Králové Deficit vitamínu D je èastým a klinicky významným nálezem u hemodialyzovaných pacientù. Cílem naší práce bylo zhodnotit úèinek suplementace cholekalciferolem u vitamín D deficitních pacientù a efekt duální léèby vitamíny D u pacientù se souèasnou sekundární hyperparatyreózou. Devadesáti pravidelnì dialyzovaným pacientùm byla pod dohledem podávána suplementace vitamínu D. Dle vstupní koncentrace parathormonu (PTH) byli pacienti rozdìleni do dvou skupin: ) cholekalciferol v monoterapii (5000 IU týdnì), ) cholekalciferol (5000 IU týdnì) a parikalcitol (medián 0 mcg/týdnì). Sérové koncentrace kalcidiolu (5-D), PTH, ALP a beta-cross laps (CTX) byly mìøeny pøed zahájením léèby a po 5 týdnech. Bìhem léèby došlo ke vzestupu sérové koncentrace 5-D v obou skupinách. V podskupinì pacientù, kteøí dostávali pouze suplementaci cholekalciferolem, stoupla koncentrace 5-D z 8, ± 8, nmol/l na 68,6 ±, nmol/l (p < 0,000) a u pacientù na duální terapii z 8, ± 5,0 nmol/l na 67,6 ± 7,7nmol/l (p < 0,000). Zároveò bìhem léèby došlo k poklesu sérových koncentrací PTH. Pøi monoterapii cholekalciferolem z,7 (7, 5,) na 8, pmol/l (5,,7) (p = 0,05), u pacientù na duální terapii z 8,6 (,8 5,) na,9 pmol/l (6, 7,5) (p = 0,0). Bìhem léèby nedošlo ke zmìnám sérových koncentrací vápníku, fosforu, ALP a CTX a nebyla zaznamenána žádná epizoda hyperkalcémie. Výsledky ukazují, že nízké dávky cholekalciferolu použité k suplementaci u našich pacientù jsou dostaèující AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

11 ke korekci sérových koncentrací kalcidiolu. Suplementace byla s úspìchem a bez nežádoucích úèinkù podávána jak v monoterapii, tak v kombinaci s parikalcitolem. Podpoøeno výzkumným projektem Ministerstva zdravotnictví ÈR è.nt/55-. P 0 IMUNITNÍ ODPOVÌÏ NA CHØIPKOVOU VAKCÍNU U DIALYZOVANÝCH OSOB Eiselt Jaromír, Kielberger Lukáš, Sedláèková Terezie, Racek Jaroslav, Malánová Lada, Pazdiora Petr 5 Biomedicínské centrum Lékaøské fakulty Plzeò, Univerzita Karlova Praha,. interní klinika nefrologie Lékaøské fakulty Univerzity Karlovy Praha, Fakultní nemocnice Plzeò. interní klinika nefrologie, Lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Fakultní nemocnice Plzeò Ústav klinické biochemie a hematologie, Fakultní nemocnice Plzeò Hemodialyzaèní støedisko B. Braun Avitum, Plzeò 5 Ústav epidemiologie, Lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Fakultní nemocnice Plzeò Úvod: Produkce protilátek po vakcinaci není uniformní. Cílem studie bylo zjistit, zda metabolismus železa a inflamace ovlivòují tvorbu protilátek proti antigenùm chøipkové vakcíny u dialyzovaných osob (HD) a kontrol (K). Metody: V multicentrické studii jsme hodnotili efekt stavu železa a inflamace na imunitní odpovìï na chøipkovou vakcínu u HD a 7 K. Výsledky: Produkce hemaglutinaènì-inhibièních protilátek (HI) byla nižší u HD. Faktory vzestupu titrù HI byly u HD oproti K následující: kmen HN,9 vs. 6,6 (P < 0,00), HN,8 vs., (P = NS), B, vs.,7 (P < 0,05). HD mìly proti K také ménì sérokonverzí (HN % vs. 7 %, P < 0,05; HN % vs. 5 %, P = NS; B 6 % vs. 6 %, P < 0,05). V celé oèkované populaci byla špatná tvorba protilátek asociována s nízkým albuminem (R = 0,6; P = 0,0) a transferinem (R = 0,6; P = 0,00). Nízká produkce HI byla spojena také s vysokým feritinem (R = 0,; P = 0,006) a interleukinem 6 (R = 0,; P = 0,0; Pearsonova korelace). Jedinci v nejhorším kvartilu produkce HI mìli v porovnání se zbylou populací nízký transferin (P = 0,00) a vysoký feritin (P = 0,0). Závìr: Prokázali jsme horší odpovìï na chøipkovou vakcínu u HD populace. Významnými prediktory špatné tvorby protilátek byly vysoký feritin a nízký transferin. Výsledky podporují hypotézu o negativním vlivu inflamace a akumulace železa na imunitu. P 05 KALCIFYLAXE TERAPEUTICKÉ MOŽNOSTI KAZUISTIKA Goluchová Marika, Buèek Petr, Gajdošíková Jana Interní oddìlení, Hemodialyzaèní støedisko, Nemocnice ve Frýdku-Místku Kalcifylaxe resp. kalcifikující uremická arteriolopatie (CUA), je vzácnì se vyskytující, život ohrožující stav, postihující asi % dialyzovaných nemocných, vzácnìji vzniká i po transplantaci ledvin Rizikové faktory, klinické projevy (pro kalcifylaxi jsou typické nesnesitelnì bolestivé oblasti ischemické nekrózy vyskytující se predominantnì v oblasti s nejvìtším obsahem tuku, a to v oblasti bøicha a dolních konèetin), diagnostika. Pacientka: Popis pøípadu 67leté pac. Èetnost RF, z kardiologické indikace léèba Warfarinem, zahájena léèba Natrim thiosulfát 5 % s efektem. Závìr: Kalcifikující uremická arteriolopatie je onemocnìní charakterizované systémovou mediální kalcifikací tepen, které se nejèastìji vyskytuje u dialyzovaných pacientù. Pøesná patogeneze onemocnìní je poøád nejasná, ale nejsilnìjším rizikovým faktorem je jednoznaènì abnormální minerálový a kostní metabolismus. Definitivní prùkaz kalcifylaktické léze je histologický. Kožní biopsie je však spojena s velkým nebezpeèím nehojení a další progrese lézí, vèetnì fatální sekundární infekce. Mùže se zdát, že bez pøesné diagnózy není možná cílená terapie, avšak právì okamžitá diagnostická rozvaha, znalost klinických projevù a terapeutických opatøení mùže být pro pacienta výhodnìjší než dùraz na exaktní potvrzení diagnózy. P 06 INTRADIALYTICKÉ IONTOVÉ BILANCE: CITRASATE VERSUS STANDARDNÍ BIKARBONÁTOVÝ ROZTOK Havlín Jan, Vaòková Svìtlana B. Braun Avitum, Praha Úvod: Citrasate je kyselá složka dialyzaèního roztoku (DR), u které je acetát nahrazen citrátem vytváøejícím komplexy s ionizovaným kalciem (ica) za úèelem snížení dávek antikoagulancií. Pro prevenci hypokalcémie je pøi pøechodu na Citrasate doporuèeno navýšit koncentraci kalcia v DR z,5 na,5 mmol/l. U èásti pacientù pøesto dochází k symptomatickým intradialytickým hypotenzím, køeèím a elevaci PTH. Porovnali jsme intradialytické bilance Ca, ica, Na a Mg pøi aplikaci obou kyselých komponent. Metody: U 7 pacientù jsme provedli hemodialýzu se standardním bikarbonátovým roztokem s Ca,5 mmol/l a s Citrasate s Ca,5 mmol/l. Ostatní dialyzaèní parametry se nelišily. Iontové bilance (difuzní transport z DR do krve, bez efektu ultrafiltrace) jsme stanovili na základì koncentrací DR a parciálního sbìru odpadního dialyzátu. Vypoèítali jsme rozdíl sérových koncentrací pøed/po dialýze ( Ca, ica, Na a Mg) a kalciovou mezeru k posouzení citrátové kumulace u Citrasate. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

12 Výsledky: U citrátového DR byla signifikantnì nižší intradialytická bilance ica: -5 vs. mg (p = 0,0), nesignifikantnì pak bilance: Mg (-90 vs. 0 mg), Ca (-58 vs.-8 mg) a Na (-06 vs. - mg). Ca, ica, Na a Mg se významnì nelišily. Kalciová mezera u Citrasate byla s hodnotou 0,0 mmol/l tìsnì nad arbitrární hranicí 0, mmol/l. Závìr: Pøi použití Citrasate jsme i pøes doporuèené navýšení kalcia pozorovali negativní bilanci ica, která se mùže podílet na intradialytické hypotenzi. Dalším faktorem mohou být opoždìná metabolizace kalcio-citrátového komplexu a prohlubující se deficit ostatních kationtù. Intradialyzaèní zmìny koncentrací sérových kationtù nekorelují s jejich bilancemi. P 07 LÉÈEBNÁ VÝMÌNNÁ PLAZMAFERÉZA V KLINICKÉ PRAXI Klíèová Anna, Kosatíková Zdenka, Krejèí Karel, Zadražil Josef Fakultní nemocnice, III. interní klinika-nefrologická, revmatologická a endokrinologická, Olomouc, Èeská republika Úvod: Výmìnná léèebná plazmaferéza (TPE) je mimotìlní metoda, která slouží k odstranìní patogenních cirkulujících plazmatických substancí èi náhradì chybìjícího plazmatického faktoru. V našem dialyzaèním centru FN Olomouc v letech bylo provedeno celkem 0 TPE u 5 epizod onemocnìní. Jednalo se o žen (5, %) a 9 mužù (5,7 %) v prùmìrném vìku 7,5 let. Z nefrologické indikace byla TPE provedena u 9 pacientù s akutní humorální rejekcí (AHR) transplantované ledviny. Pacienti byli léèeni kombinací TPE a intravenózními imunoglobuliny. U pac. histol. nález rebiopsie bez zn. AHR, u pac. pøítomna akutní celulární rejekce a kapilaritida do 0 % a u zbývajícího poètu pac. verifikována chronická aktivní humorální rejekce s difuzní pozitivitou Cd. Dále byla volena TPE jako standardní doprovodná léèba u pac. s tìžkým renálním postižením v rámci ANCA asociovaných vaskulitid, u nichž došlo ke stabilizaci renálních funkcí. Z neurologické indikace bylo dosaženo kompletní remise onemocnìní u pac. s myastenia gravis (00 %) a u pac.s Guillain-Barrého syndromem (7,5 %). U nemocných s roztroušenou sklerózou a neuromyelitis optica efekt TPE nebyl prokázán. Z hematologické indikace byla TPE provedena u pacientù s relapsem trombotické trombocytopenické purpury. Ve všech pøípadech byla navozena remise onemocnìní. Závìr: Výmìnná léèebná plazmaferéza je úèinná mimotìlní metoda, která je dùležitou souèástí terapeutických postupù øady onemocnìní napøíè mnoha medicínskými obory. P 08 INTOXIKACE ETHYLENGLYKOLEM Kotherová Kateøina B. Braun Avitum s.r.o., Teplice Ethylengykol je dvojmocný alkohol, v nezmìnìné formì netoxický. Používá se hlavnì do nemrznoucích smìsí do chladièù. Toxické jsou metabolity. Alkoholdehydrogenáza pøemìòuje látku na toxické metabolity, kterými jsou glykolaldehyd, kyselina glykolová, kyselina mléèná, kyselina oxalová, kyselina mravenèí, glycin a oxalomalát. Kyselina glykolová vyvolá metabol. acidózu s vysokým aniontovým gapem, kyselina oxalová reaguje s ionty kalcia za vzniku oxalátu vápenatého. Cílovými orgány jsou plíce, ledviny, mozek a myokard. Po požití dosáhne hladina EG nejvyšší hodnotu za hodiny po požití, glykolaldehydu za 6 hodin, 80 % látky se pøemìní na toxické metabolity. Letální dávka je 0 00 ml/70 kg, letální hladina EG je 000 mg/l, toxická 00 mg/l. Hemodialýza je indikována pøi hladinách mg/l. Stanovujeme hladinu EG, osmolární a aniontový gap, metabolickou acidózu, hypokalcémii, oxalátové krystaly v moèi, aniontový a osmolární gap. Pøíznaky rozdìlujeme dle doby od požití. První fáze neurologická, druhá kardiopulmonální, tøetí renální a ètvrtá rekonvalescenèní. Terapie je kauzální a symptomatická. V kauzální terapii využíváme antidot a hemodialýzy, symptomatická léèba je zamìøena na zajištìní vitálních funkcí, korekci vnitøního prostøedí, zvládnutí neurologických projevù. Antidota používáme ethanol, thiamin, pyridoxin, kyselinu listovou, fomepizol, hemodialýzu. Vloni øešilo naše dialyzaèní støedisko otravy EG. Jednalo se o stejnou mladou ženu, která vypila Fridex v suicidálním úmyslu. V obou pøípadech byly požity letální dávky s rozdílnými laboratorními i klinickými obrazy bez renálního selhání. Nejsou známa obecná doporuèení k délce HD, dále také nemusí být korelát mezi klinikou, hladinami EG a dalšími metabolickými parametry pacienta. Klíèovou roli hraje vèasnost zahájení léèby, podání dostupných antidot, dlouhá hemodialýza. P 09 DENOSUMAB U HEMODIALYZOVANÝCH PACIENTÙ Kratochvilová Markéta, Dusilová Sulková Sylvie Hemodialyzaèní støedisko Uherský Brod, B. Braun Avitum Hemodialyzaèní støedisko Fakultní nemocnice Hradec Králové Zkušenosti s podáváním denosumabu u dialyzovaných pacientù jsou velmi malé. Riziko hypokalcémie se pøi poruše funkce ledvin zvyšuje. Naše kazuistická sdìlení ukazují na závažnost tohoto rizika. V bøeznu 0 byl denosumab indikován revmatologem èi endokrinologem u tøí našich chronicky hemodialyzovaných pacientek (prùm. vìk 7 let) s denzitometricky verifikovanou postmenopauzální osteoporózou. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM 5

13 Bìhem nìkolika dnù po podání denosumabu (60 mg s.c.) došlo k významnému poklesu pùvodní normokalcémie. Hypokalcémie pøetrvávala po dobu až ètyø mìsícù, s nutností pokraèování suplementace kalcia a navýšením dávek aktivního vitamínu D (hladiny vitamínu D pøed podáním denosumabu cca 0 nmol/l). Koncentrace PTH po aplikaci prudce stoupla s pomalou úpravou. Fosfatémie významnì klesla a vazaèe bylo možné i vysadit. Vzhledem k protrahované hypokalcémii a akcentaci sekundární hyperparatyreózy jsme další dávky denosumabu neindikovali. Po necelém roce od podání denosumabu mají všechny pacientky normokalcémii, stabilní hodnoty PTH i na malých dávkách aktivního vitamínu D. Fosfor na nekalciových vazaèích fosfátù je na vyšší hladinì normy. Naše zkušenosti ukázaly, že riziko hypokalcémie po denosumabu je u dialyzovaných pacientù vysoké. Hypokalcémie je zpùsobena pravdìpodobnì prudkým snížením uvolòování vápníku z kostí po inhibici kostní resorpce denosumabem a zøejmì k ní pøispívá i nízký stav zásob vitamínu D v organismu. Hypokalcémie indukovaná denosumabem významnì akcentuje hyperparatyreózu. I když denosumab pøedstavuje významnou úèinnou komponentu léèby závažné postmenopauzální osteoporózy, jeho aplikace u hemodialyzovaných pacientù mùže být problematická. Denosumab není vhodný u pacientù s nízkou hladinou kalcidiolu a se souèasnou pokroèilou sekundární hyperparatyreózou. Pøípadná indikace denosumabu specialisty by mìla být konzultována s dialyzaèním nefrologem. P 0 MÙŽE BÝT VYŠETØENÍ BNP U HD PACIENTÙ PØÍNO- SEM PRO DIAGNOSTIKU KARDIOVASKULÁRNÍCH KOMPLIKACÍ? (Kardiorenální studie HD pacientù I. èást) Lachmanová Jana, Malík Jan, Hrušková Zdenka, Roèínová Katarina, Tesaø Vladimír, Benáková Hana Klinika nefrologie, Všeobecná fakultní nemocnice Praha III. interní klinika endokrinologie a metabolismu,. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Všeobecná fakultní nemocnice Praha Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Všeobecná fakultní nemocnice Praha Úvod: BNP je secernován kardiomyocyty a jeho hladina bývá zvýšená pøi srdeèním selhání nebo pøevodnìní. Metody: Z našeho chronického dialyzaèního programu jsme vždy vyšetøili jednoho pacienta bìhem HD podle protokolu se zamìøením na: BNP, hmotnost, TK, ECHO, QB (prùtok krve) avf doppler. metodou, UF (UF %), zmìnu IVV aj. Výsledky: Vyšetøili jsme dosud 5 pacientù (8 M a 7 Ž), prùmìrného vìku 60, r. ( 8), s prùmìrnou délkou HD léèby 59, mìs., s velkým rozptylem hmotnosti (5,6 0 kg) i diurézy (0,5 l) a i UF. Hledali jsme závislosti mezi BNP a srdeèními parametry EF a IHM. BNP (N= 0 50 ng/l) byl v prùmìru 8 ng/l (9 090 ), EF souboru 6,8 a IHM 0,9 (normy u M < 0 a u Ž < 05). QB AVF pøed HD byl 55 ml/min a po HD 95 ml/min (pokles je o 8 %), rozdíl TKs (pøed a po) byl, %. Mezi BNP a EF je statisticky významná negativni korelace (r = -0,, p = 0,0), tj. èím vyšší BNP, tim nižší EF a mezi BNP a IHM je korelace pozitivní (r = 0,5, p = 0,00), tj. èím vyšší BNP tím i IHM. Závìr: Stanovení BNP lze doporuèit u HD pac. ke zjištìní srdeèního postižení nebo jen i neviditelného pøevodnìní (k úpravì suché váhy ). P SPONDYLODISCITIDA JAKO VZÁCNÁ INFEKÈNÍ KOMPLIKACE U HEMODIALYZOVANÉHO PACIENTA Miarková-Poliaková Michaela, Lecian Dalibor Hemodialyzaèní støedisko Vysoèany, Fresenius Medical Care Praha Úvod: I pøes pokroky v dialyzaèní léèbì a zlepšování kvality života dialyzovaných pacientù jsou infekèní komplikace zatíženy stále èastou hospitalizací a vyšší mortalitou. Metody: Popisujeme pøípad spondylodiscitidy jako vzácné infekèní komplikace u 7letého pacienta s chronickým renálním selháním na podkladì nefrosklerózy v pravidelném hemodialyzaèním programu na našem støedisku od /00. Od /00 se u pacienta vyvinuly subfebrilie nejasné etiologie, empiricky byl léèen aminopenicilinem s efektem bez dalších komplikací. Od pacient hospitalizován na místním interním oddìlení pro septický stav s bolestmi v oblasti levého hypogastria. Diagnosticky uzavøeno jako iritace pankreatu èi divertikulitis. Nejprve léèen ATB empiricky, poté pro pozitivní nález St. aureus v hemokultuøe ofloxacinem a clindamycinem s efektem. /0 pacient vyšetøen neurologem pro bolesti zad se závìrem VAS C-Th páteøe, probìhla myorelaxaèní terapie bez efektu. Od stav komplikován rozvojem monoparézy HK s následnou hospitalizací na neurol. oddìlení. Bìhem dalších dnù dochází k rozvoji septického stavu a progresi neurologické symptomatologie do obrazu asymetrické spastické paraparézy až kvadruparézy. Výsledky: Dle PET CT a MRI diagnostikována spondylodiscitis s víceèetnými abscesy Th/5. Provedena akutní laminektomie Th- s deliberací durálního vaku a drenáží abscesù. Pro pozitivní nález St. aureus kultivací z aspirátu, rány a hemokultur cílená ATB terapie. Po nìkolika týdnech dochází u pacienta k úpravì neurologického deficitu a zahájena dlouhodobá rehabilitaèní terapie pacient úspìšnì zaøazen na WL a dne.. 0 provedena úspìšná transplantace kadaverózní ledviny. Závìr: Infekèní komplikace s neurologickým deficitem jsou vzácnou, ale závažnou komplikací. Pøi správné diagnostice s kurabilním efektem. 6 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

14 P NAŠE ZKUŠENOSTI S DIALÝZOU S HCO MEMBRÁ- NOU U PACIENTÙ S MNOHOÈETNÝM MYELOMEM A RENÁLNÍM POSTIŽENÍM Mokrejšová Magdaléna, Žabka Jiøí. interní klinika,. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha Úvod: Renální postižení se vyskytuje u 50 % nemocných s mnohoèetným myelomem (MM). Nejèastìjší je myelomová ledvina (cast nephropathy CN) zpùsobená nadprodukcí volných lehkých øetìzcù (free-light chains FLC). Excesivní množství FLC se filtruje v glomerulech, následnì dochází k poškození proximálních tubulù a k precipitaci FLC s Tamm-Horsfallovým mukoproteinem v distálních tubulech. Redukce hladin FLC za použití hemodialýzy s high cut-off membránami (HCO), umožòující rychlé odstranìní FLC, je nejdùležitìjší aspekt léèby renálního postižení. Metody: U 5 hemodialyzovaných pacientù, u kterých byla diagnostikována CN renální biopsií, sternální punkcí èi trepanobiopsií, byly provádìny hemodialýzy s HCO membránou (Theralite firmy Gambro) a chemoterapie (bortezomib a dexametazon). První týden byly provádìny dialýzy dennì, poté obden. Bìhem léèby byly sledovány hladiny FLC. Výsledky: pacientky se staly nezávislé na hemodialýze. Z nich jedna zemøela na infekèní komplikace, u druhé došlo k relapsu onemocnìní a úmrtí na pøidruženou sepsi. pacienti zùstali dependentní na hemodialýze, jeden pøežil do konce sledovaného období, druhý zemøel na bronchopneumonii. U všech pacientù došlo k významnému snížení hladin FLC pøi léèbì HCO dialýzou. Po dnech léèby byl medián snížení FLC na 5 % vstupní hodnoty, po. dnu byl medián redukce na 6,88 %. Závìr: Dialýza s HCO membránou umožòuje reparaci renálních funkcí u pacientù s CN: v našem souboru u z 5 pacientù. Zaznamenali jsme vysokou úmrtnost na infekèní komplikace, celkem zemøeli pacienti. Z pøeživších pacientù došlo k plné reparaci renálních funkcí u jedné pacientky, druhý pacient zùstal dependentní na hemodialýze. P REHABILITACE SVALÙ DOLNÍCH KONÈETIN ELEK- TROSTIMULACÍ U PACIENTÙ NA PERITONEÁLNÍ DIALÝZE Nedbálková Marta, Dobšák Petr, Svojanovský Jan, Trnavský Karel, Strnadová Petra, Blaštíková Jana, Vank Pavel, Souèek Miroslav II. interní klinika Fakultní nemocnice U sv. Anny, Brno Klinika tìlovýchovného lékaøství a rehabilitace Fakultní nemocnice U sv. Anny, Brno Úvod: Dialyzovaní pacienti jsou vlivem uremických toxinù a komorbidit ohroženi katabolismem s úbytkem svalové hmoty a poklesem fyzické výkonnosti. V prevenci tìchto nepøíznivých zmìn je dùležitá fyzická aktivita. Rehabilitace založená na neuromuskulární elektrostimulaci (NMES) velkých svalù dolních konèetin se ukázala pøínosná u pacientù s chronickými onemocnìními, proto jsme pøedpokládali benefit této metody rehabilitace i u pacientù se selháním ledvin léèených peritoneální dialýzou. Metody: NMES byla použita u 8 pacientù léèených peritoneální dialýzou ( muži, ženy, prùmìrný vìk 55, ± let) s použitím bateriových elektrostimulátorù (,5 V) a adhezivních elektrod 80 0 mm. Stimulaèní charakteristika byla nastavena následovnì: bifázický proud, šíøe pulzu 00 us, 8 s. kontrakce s. relaxace, frekvence 0 60 Hz a maximální amplituda 60 ma. Simultánní myostimulaci m. kvadriceps provádìli pacienti dennì 0 minut v domácím prostøedí. Testování funkèní výkonnosti bicyklovou spiroergometrií a 6minutovým corridor walk testem a hodnocení kvality života jsme provádìli pøed zahájením a po 0 týdnech rehabilitace. Výsledky: 0 týdnù pravidelné NMES zlepšilo všechny základní funkèní parametry: peak VO (pøíjmu kyslíku) se zvýšil z,5 ±,0 ml/kg/min na,9 ±,9 ml/ kg/min (P < 0,0), peak výkonu z 89,7 ±,9 W na, ±, W (P < 0,0) a vzdálenost ušlá za 6 minut se zvýšila z 7 ± 87, m na ± 08,8 m (P < 0,05). 0 týdnù NMES signifikantnì zlepšilo kvalitu života hodnocenou dotazníky (Kidney Disease Quality of Life KDQOL a SF-6). Závìr: Naše výsledky demonstrují, že zlepšení fyzické kapacity a kvality života u pacientù se selháním ledvin léèených peritoneální dialýzou lze dosáhnout domácí neuromuskulární elektrostimulací. P PARIKALCITOL VS. KALCITRIOL U PERITONEÁLNÌ DIALYZOVANÝCH NEMOCNÝCH Opatrná Sylvie, Pöpperlová Anna, Hájková Božena, Szonowská Barbora, Ullrych Martin, Máèel Igor 5 I. interní klinika Lékaøské fakulty Univerzity Karlovy Plzeò, Plzeò III.interní geronto-metabolická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové Interní oddìlení Strahov, Všeobecná fakultní nemocnice, Praha Interní oddìlení, Krajská zdravotní a.s., Nemocnice Dìèín 5 Hemodialýza, Interní oddìlení Nemocnice Nové Mìsto na Moravì Úvod: parikalcitol, aktivátor vitamínu D, vykazuje i protizánìtlivé, antiproteinurické i antifibrotické úèinky. U peritoneálnì dialyzovaných (PD) pacientù bylo pozorováno též zvýšení ultrafiltrace (UF), snížení transperitoneálních ztrát proteinù a snížení proteinurie (PU). Cílem: Cílem naší studie bylo porovnat vliv parikalcitolu (Pa) a kalcitriolu (Ka) na permeabilitu peritonea, UF a PU. Metody: Do studie bylo zaøazeno 7 nemocných léèených Pa ((prùmìrného vìku 6 ( 76) let, 9 mužù, AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM 7

15 7 diabetikù, celkem léèeno PD (8 96) mìsícù)) a 9 nemocných léèených Ka ((prùm. vìk 6 (6 80) let, 8 mužù, 6 diabetikù, na PD léèeno prùm. ( 58) mìsícù)). Sledované parametry byly srovnávány pøi zahájení léèby Pa nebo Ka a pøi ukonèení sledování. Výsledky: Nemocní léèení parikalcitolem a kalcitriolem se nelišili vìkem, dobou na PD, hladinami Ca (, vs., mmol/l), P (,69 vs.,6 mmol/l), CRP (,9 vs.,0 g/l), PU (0,7 vs., g/l), D/P kreatininu (0,7 vs. 0,67), UF pøi PET (50 vs. 00 ml/ h). Signifikantní rozdíl byl v PTH: 5 vs. 77,8 ng/l, P = 0,00. Pøi léèení parikalcitolem nedošlo ke zmìnám Ca, P, CRP, D/P, UF ani PU, došlo k poklesu PTH (P < 0,05). Kalcitriol neovlivnil hladiny Ca, CRP, PTH, došlo však k témìø signifikantnímu zvýšení P (,68 vs.,8mmol/l, P = 0,06) a pøestože se permeabilita peritonea nezmìnila, bylo na konci sledování zjištìno zvýšení UF z pásma HA do LA (6 vs.56 ml/ h, P = 0,0). Závìr: V retrospektivní studii jsme neprokázali vliv parikalcitolu na permeabilitu peritonea, zvýšení ultrafiltrace èi snížení proteinurie. Oproti kalcitriolu parikalcitol významnì snížil koncentraci PTH, bez ovlivnìní koncentrací Ca a P. K definitivnímu ovìøení tìchto nálezù by bylo vhodné realizovat prospektivní kontrolovanou studii. P 5 HIGH CUT-OFF HEMODIALÝZA V TERAPII LEDVIN- NÉHO SELHÁNÍ U MNOHOÈETNÉHO MYELOMU PRVNÍ ZKUŠENOSTI Orság Jiøí, Pika Tomáš, Kosatíková Zdenka, Lochman Pavel, Žamboch Kamil, Minaøík Jiøí, Klíèová Anna, Šèudla Vlastimil, Zadražil Josef III. interní klinika-nefrologie, revmatologie a endokrinologie, Lékaøské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Oddìlení klinické biochemie a imunogenetiky, Fakultní nemocnice Olomouc Úvod: Akutní selhání ledvin (ASL) vyžadující hemodialýzu nalézáme u 0 až 0 % pacientù s mnohoèetným myelomem (MM). Jeho podkladem je nejèastìji odlitková nefropatie jako výsledek akumulace monoklonálních volných lehkých øetìzcù (VLØ). Rychlá redukce koncentrace VLØ má zásadní význam pro zlepšení ledvinných funkcí. Recentnì se jako nejlepší možnost jeví použití hemodialýz s high cut-off (HCO) dialyzátory v kombinaci s efektivní chemoterapií. Metody: 5 pacientù s novì diagnostikovaným MM s ASL vyžadujícím hemodialýzu se sérovou hladinou dominantního VLØ nad 500 mg/l podstoupilo kromì chemoterapie režimem s bortezomibem také sérii hemodialýz s použitím HCO membrán. Na zaèátku a konci každé hemodialýzy byly zmìøeny hladiny VLØ v séru a dialyzátu a také sérové hladiny kreatininu a dalších parametrù. Výsledky: Provedeno celkem hemodialýz s HCO membránami, jednotliví pacienti podstoupili až procedur. Prùmìrná redukce hladiny VLØ v séru pacientù po ukonèení terapie dosáhla 8, ± 0, %. Prùmìrný pokles hladiny VLØ pøi jednotlivých procedurách pak byl 5,6 ± 8,9%. Prùmìrná clearance VLØ dosáhla 7, ± 5,0 ml/min resp. 6, ±,5 ml/min na poèátku resp. konci terapie hemodialýzami. U tøí pacientù došlo k návratu ledvinných funkcí, jedna pacientka zemøela v prùbìhu léèby v dùsledku ischemické cévní mozkové pøíhody nesouvisející s dialýzami a u poslední pacientky trvá závislost na dialyzaèní léèbì s obnovením diurézy. Závìr: Prokázali jsme, že hemodialýza s použitím HCO membrán je úèinná metoda k odstranìní VLØ i ke zlepšení ledvinných funkcí pøi ASL u MM v kombinaci s chemoterapií s použitím bortezomibu. P 6 ONLINE HEMODIAFILTRACE S KONCENTRÁTEM CI- TRASATE MOŽNÁ ALTERNATIVA PROCEDURY BEZ SYSTÉMOVÉ ANTIKOAGULACE? Richtrová Pavlína, Kielberger Lukáš, Trefil Ladislav, Mareš Jan, Reischig Tomáš Dialyzaèní støedisko, Fresenius Medical Care, Plzeò I. interní klinika nefrologie, lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Fakultní nemocnice Plzeò Ústav klinické biochemie a hematologie, Lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Fakultní nemocnice Plzeò Úvod: Citrasate je dialyzaèní koncentrát, který obsahuje místo bìžnì používané kyseliny octové jako acidifikaèní složku kyselinu citrónovou. V literatuøe existují doklady o tom, že dialyzaèní procedury s koncentrátem Citrasate probíhají úspìšnì i pøi redukci èi úplném vysazení antikoagulace. Dosud nejsou k dispozici data, která by popisovala použití Citrasate pøi online hemodiafiltraci (HDF) v prediluèním uspoøádání. Tím se zvyšuje dodávka citrátu pøed kapiláru a tento pøístup více imituje klasickou regionální citrátovou antikoagulaci. Metody: V prospektivní, randomizované a zkøížené studii jsme u 0 pacientù vedli online HDF v prediluci s koncentrátem Citrasate (bez další antikoagulace) a porovnali se stejným typem procedury s použitím acetátu a antikoagulací nízkomolekulárním heparinem. V prùbìhu procedury jsme sledovali klinické a laboratorní parametry trombogenity (vizuální semikvantitativní hodnocení krevních sraženin, koncentrace trombin-antitrombinových komplexù TAT), acidobazickou rovnováhu, metabolismus kalcia a úèinnost procedury (spkt/v). Výsledky: Pøi srovnání s HDF s acetátem dochází v prùbìhu HDF s koncentrátem Citrasate k významnì vyššímu vzestupu sérových koncentrací TAT (Anova, p < 0,00). Tomu odpovídá i výraznìjší vysrážení krve v diafiltru po proceduøe (Mann-Whitney, p = 0,00). Žádnou z procedur nebylo nutno ukonèovat z dùvodu vysrážení pøedèasnì. Úèinnost hodnocená pomocí spkt/v, nárùst sérového bikarbonátu, vzestup ph a zmìny v celkové kalcémii se významnì nelišily. Závìr: HDF v prediluèním uspoøádání s dialyzaèním koncentrátem Citrasate lze použít k hod. proceduøe (bez další antikoagulace) bez klinických známek významného srážení èi odchylek ve vnitøním prostøedí, s dobrou tolerancí a se srovnatelnou úèinností. Na 8 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

16 úrovni specifických a senzitivních laboratorních metod je ale významná trombogenita procedury pøítomná. P 7 KVALITA ŽIVOTA PD PACIENTÙ VZTAH K SOBÌ- STAÈNOSTI Svoboda Lukáš, Dragomirecka Eva, Mahrová Andrea, Køížová Eliška Dialyzaèní støedisko, B. Braun Avitum, Nemocnice Na Homolce, Praha Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha Fakulta tìlesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, Praha Úvod: Plošnì zhodnotit kvalitu života (QL) peritoneálnì dialyzovaných (PD) Èeské republiky. Posoudit vzájemné vztahy míry sobìstaènosti v bìžných denních èinnostech (activities of daily living ADL) s fyzickou zdatností a s oblastmi kvality života. Metody: Prùøezová studie u pacientù léèených PD (N = 9; mužù/žen 8/6, vìk 56,9 ±,8 let; doba PD léèby 9, ±, mìsícù). Kvalita života byla hodnocena dotazníkem WHOQOL-BREF & DIS modul (kvalita života speciálnì u osob se zdravotním postižením). Statistické metody: deskriptivní statistika, analýza rozptylu (ANOVA), neparametrický Wilcoxon test a Kruskal Wallis test, korelaèní analýza (Pearsonova a Spearmanova korelace, Cronbachovo alfa < 0,886); p < 0,05. Výsledky: PD pacienti vykazovali statisticky významné rozdíly v hodnocení QL ve srovnání s prùmìrnými hodnotami normy a dané domény WHOQOL-BREF a DIS modulu. Hodnocení domény fyzické zdraví je u PD pacientù výraznì nižší než u bìžné populace (p = 0,00). Významnì vyšší prùmìrné hodnocení bylo u domény životní podmínky a DIS modulu. Jako naprosto nezávislé samostatné nemocné lze oznaèit 6, % respondentù;,5 % je støednì závislých,,6 % potøebuje minimální dopomoc a,5 % jsou velmi závislí na velké pomoci druhé osoby èi pøístroje. Hodnocení závislosti kvality života významnì souvisí s mírou sobìstaènosti v doménì fyzické zdraví, již ménì s doménou DIS modulu, prùmìrná závislost s doménou duševní zdraví, a velice nízká u domény životní podmínky. Závìr: Celková kvalita života peritoneálnì dialyzovaných pacientù úzce souvisí s mírou sobìstaènosti v bìžných denních èinnostech a s úrovní jejich fyzické zdatnosti. Podpoøeno výzkumným projektem: GACR P07//066. P 8 RIZIKO DROP-OUTU PØI LÉÈBÌ PERITONEÁLNÍ DIA- LÝZOU V PRÙBÌHU 5LETÉHO SLEDOVÁNÍ Szonowská Barbora, Komarc Martin, Veisová Eva, Mertová Jana, Znojová Marcela, Gurlich Robert, Diallo Fatou, Øeháková Janka, Polakoviè Vladimír Interní oddìlení Strahov, Všeobecná fakultní nemocnice, Praha Ústav biofyziky a bioinformatiky. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy Praha Chirurgická klinika,. lékaøská fakulta UK, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha Cílem práce bylo zmapovat pøíèiny ukonèení PD v prùbìhu 5letého sledování. Metody: Sledováni byli pacienti, kteøí zahájili léèbu PD mezi a.. 0. Celkem se jednalo o pacientù, žen (9, %), pacientù (, %) mìlo diabetes (DM). Prùmìrný vìk byl v dobì zahájení PD 59,7 let (9 86 let). Prùmìrná délka léèby PD byla 7,8 mìsícù ( 5 mìsícù). Jako drop-out byla hodnocena ukonèení PD delší než mìsíce. Sledování bylo rozdìleno do období: 0 mìsíce, mìsícù, od mìsícù do let, roky a více. Byla provedena analýza pøežívání techniky PD za využití Coxova regresního modelu. Diabetes, vìk a gender jako prediktoøi setrvání na PD. Hladina statistické významnosti p = 0,05. Výsledky: Riziko drop-outu mezi 0.. mìsícem bylo nulové. Mezi. mìsícem a. rokem bylo 0, %. Mezi. a. rokem léèby bylo riziko 6, %, mezi. a. rokem 5,5 %, od let 5,5 %. Vybrané prediktory neovlivòovaly statisticky významnì setrvání na PD: vìk p = 0,67; tender p = 0,9; DM p = 0,. V pøípadì DM je patrný trend, který by se pravdìpodobnì pøi studiu vìtšího souboru ukázal jako statisticky významný. Závìr: Pøíèiny selhání PD není možné vzhledem k frekvencím jednotlivých pøíèin statisticky zpracovat. Relativnì nejèastìjším dùvodem byly infekèní komplikace. V období mezi. a. rokem léèby pøevažovala transplantace. Riziko ukonèení léèby bylo minimální v prvních mìsících léèby, což signalizuje nízkou frekvenci komplikací spojených s PD katétrem. Je to výsledek dlouhodobé spolupráce s jedním chirurgickým týmem. Pouze jednou byl psychociální dùvod pøíèinou ukonèení PD. Na této skuteènosti se podílí edukace a péèe poskytovaná multidisplinárním týmem vèetnì klinického psychologa. Pøes pokles incidence peritonitid zùstávají infekce závažným problémem vedoucím èasto k transferu pacientù na HD. 0 AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

17 P 9 VLIV INTENZIVNÍ NUTRIÈNÍ EDUKACE NA HODNO- TY PREDIALYZAÈNÍ FOSFATÉMIE U HD PACIENTÙ Švára František, Lopot František,, Koláøová Kateøina Interní oddìlení Strahov, Všeobecná fakultní nemocnice Praha Ústav biofyziky a informatiky,. lékaøské fakulty, Univerzity Karlovy Praha Úvod: Restrikce dietního pøíjmu fosforu je jedním z tradièních terapeutických nástrojù v øešení hyperfosfatémie u HD pacientù. V praxi se tato dietní restrikce vìtšinou realizuje formou edukativního rozhovoru s nefrologem nebo nutrièním terapeutem. Jeho závìrem je doporuèení, které se týká výbìru a množství pøijímaných potravin, s cílem odstranit zejména ty položky, které obsahují vysoké množství fosfátù bez ekvivalentního obsahu bílkovin. Metody: Do studie bylo zaøazeno 0 stabilních HD pacientù s prùmìrnou délkou HD léèení,8 mìsíce. Studie se ve zkøíženém designu skládala ze dvou týdenních period. Po dobu trvání studie nebyla mìnìna medikace ani hemodialyzaèní parametry. V kontrolní periodì (KP) byli pacienti seznámeni s výsledky svých mìsíèních odbìrù a byla jim doporuèena jednorázovì dietní opatøení (vè. restrikce pøíjmu fosfátù). V intervenované periodì (IP) byli po týdny pacienti seznamováni týdnì s aktuální hodnotou predialyzaèní fosfatémie a nutrièní terapeut nebo nefrolog s nimi vedl rozhovor s cílem analyzovat jídelníèek za uplynulý týden a snížit pøíjem fosfátù na mg/den. Souèástí edukace bylo i pøipomenutí pøedepsané dávky fosfátových vazaèù a vhodného naèasování jejich používání. Primárnì sledovaným ukazatelem byla predialyzaèní fosfatémie po týdnech obou period. Výsledky: Obì periody se nelišily v hodnotì fosfatémie pøi vstupu do sledování (KP,07 ± 0,6, IP,9 ± 0,7, p = 0,65), ale ani v hodnotì po týdnech (primární endpoint: PC,05 ± 0,7,,6 ± 0,0, p = 0,7). Pøekvapivì došlo ke (statisticky nevýznamnému) nárùstu nutrièních parametrù bílkovinného metabolismu na konci intervenované periody. Závìr: Intenzivní nutrièní edukace v trvání týdnù nevedla ke statisticky významné zmìnì predialyzaèní fosfatémie. P 0 VYSOKOOBJEMOVÁ ON-LINE HEMODIAFILTRACE (HVHDF) PRVNÍ ZKUŠENOSTI Táborský Petr Dialyzaèní støedisko Fresenius Medical Care DC, Praha HVHDF je relativnì nová metoda oèišśování krve, která nabízí nižší mortalitu a ménì komplikací. Patofyziologické mechanismy tohoto jevu nejsou dosud plnì prozkoumané. Zajímalo nás, jaký vliv má HVHDF na bìžnì vyšetøované parametry dialyzaèní léèby. Soubor tvoøilo 87 pacientù dialyzovaných v síti Fresenius Medical Care, u kterých byla k dispozici všechna sledovaná data. Analyzovali jsme klinické a laboratorní hodnoty, výsledky vyšetøení bioimpedance, parametry dialýzy a vybrané farmakoterapie. U všech nemocných jsme porovnali výsledky z období pøed a a 6 mìsícù po pøevedení na novou metodu. Výsledky jsme hodnotili pomocí párového a nepárového t-testu. Prùmìrný vìk nemocných v dobì pøevedení byl 67 let, doba náhrady funkce ledvin 6 mìsícù, k dosažení HVHDF bylo nutné zvýšení krevního prùtoku z na 70 ml/min a objemu substituce z na 7 litrù na proceduru. Prùmìrné ekt/v stouplo z,5 na,8 pøi nezmìnìné délce dialýzy. V celém souboru byl patrný trend k poklesu systolického tlaku pøi stejné úrovni hydratace a trend poklesu spotøeby darbepoetinu pøi stejné hladinì hemoglobinu. Po rozdìlení nemocných podle intenzity substituce byl v horním tercilu patrný trend v poklesu fosfátù a CRP, stabilizace Charlsonova indexu komorbidit a indexu svalové hmoty. Statistická významnost byla nejvyšší v podskupinì nemocných s komorbiditami a nejvyššími hodnotami substituce. Metoda HVHDF nabízí maximální dosažitelnou clearanci nízko- a støednìmolekulárních látek. V prvních 6 mìsících po pøevedení pacientù na novou metodu se tento efekt projevil pøedevším pøíznivými trendy dùležitých klinických parametrù. Ve shodì s literaturou se tyto trendy manifestují výraznìji v podskupinì polymorbidních nemocných. P CÉVNÍ KALCIFIKACE (CK) U NEMOCNÝCH LÉÈE- NÝCH HEMODIAFILTRACÍ Táborský Petr, Janoušek Radim Dialyzaèní støedisko Fresenius Medical Care DC, Praha Pracovištì radiodiagnostiky a intervenèní radiologie CK jsou považovány za rizikový faktor kardiovaskulární mortality u nemocných se selháním ledvin. Dosavadní výsledky byly získány pøi léèbì hemodialýzou. U nemocných léèených on-line hemodiafiltrací (OL-HDF) jsme analyzovali pøíèiny vzniku CK u této metody. Soubor tvoøilo nemocných léèených OL-HDF s prùmìrným vìkem 67 let a trváním náhrady funkce ledvin 7, roku. CK byly vyšetøeny na boèném snímku bederní aorty metodou Kauppila score (AAC) s hodnotami od 0 (žádná kalcifikace) do (kalcifikovaná aorta v celém prùbìhu podél bederních obratlù). Soubor jsme rozdìlili na podskupiny podle hodnoty AAC (ménì a více než 5), skupiny jsme porovnali nepárovým t-testem, pøežívání nemocných testem podle Kaplana a Meiera. Prùmìrná hodnota AAC v celém souboru byla 0,6. U 6 nemocných nebyly žádné kalcifikace, 5 pacientù mìlo maximální hodnotu. V prùbìhu sledování zemøelo nemocných v prùmìrném odstupu,8 roku od vyšetøení. Ve skupinì zemøelých bylo prùmìrné AAC, proti hodnotì 0,0 u pacientù, kteøí pøežili. V podskupinì 0 nemocných s hodnotou AAC 0 nebo nezemøel ani jeden pacient. Pacienti s vyšším AAC mìli vyšší vìk (58 vs. 7 let), delší dobu náhrady funkce ledvin (5, vs. 7,5 roku), vyšší ipth (8 vs. 8 pg/ AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

18 ml) a vyšší hodnotu pulzního tlaku (68 vs. 77 mm Hg). Rozdíly v pøežívání nedosáhly statistické významnosti. Rizikové faktory CK se pøi použití OL-HDF neliší od faktorù udávaných pro hemodialýzu. Rozdíl je v rychlosti tvorby kalcifikací. Ve studii CORD mìli pacienti stejnou hodnotu AAC po polovièním trvání náhrady funkce ledvin. P SKRYTÝ ZISK KALCIA PØI HEMODIALÝZE EFEKT ALKALIZACE Vaòkova Svìtlana, Havlín Jan Dialyzaèní støedisko a Nefrologická ambulance B. Braun Avitum, Praha Úvod: Kalciová hemodialyzaèní bilance (CMB) je významnou složkou celkové kalciové bilance. Na optimální hladinu kalcia v dialyzaèním roztoku (DR) existuje øada názorù, optimální koncentrací bikarbonátu (HCO) s ohledem na CMB se však doposud nikdo nezabýval. Cílem této práce bylo zhodnotit vliv rùzných koncentrací bikarbonátu v DR na CMB pøi hemodialýze. Metoda: Metodou parciálního sbìru odpadního dialyzátu jsme stanovili CMB u 9 stabilních hemodialyzovaných pacientù pøi aplikaci rùzných DR s Ca,5 nebo,5 mmol/l a HCO 6 nebo mmol/l. Vypoèítali jsme difuzní gradienty mezi DR a predialyzaèní sérovou koncentrací (diff_ Ca, diff_ ica, diff_hco) a zmìny koncentrací pøed/po hemodialýze ( Ca, ica, HCO). Výsledky: CMB byla pøi použití,5_dca pozitivní, s navýšením HCO v DR nesignifikantnì vzrostla (57,7 vs. 5,9 mg). U,5_DCa/_HCO byla témìø neutrální (-,8 mg), negativní u,5_dca/6_hco (-7,5 mg). Sérová koncentrace kalcia signifikantnì vzrostla u,5_dca a nemìnila se u,5_dca. Sérové ica se zvýšilo signifikantnì u všech DR kromì,5_ DCa/_HCO. CMB významnì korelovala s HCO (p = 0,0), korelace s Ca a ica byly nesignifikantní. Nejsilnìji korelovala CMB s diff_hco (p = 0,00), ménì významnì i s diff_ca a diff_ica (p = 0,0, resp. p = 0,06). Závìr: Intradialytická kalciová bilance významnì koreluje jak s intradialytickou zmìnou koncentrace sérového bikarbonátu, tak s difuzním gradientem bikarbonátu mezi krví a DR. Míra intradialyzaèní alkalizace je významným faktorem pro nárùst CMB, což by mìlo být zvažováno pøi výbìru DR. P HISTOMORFOMETRICKÁ DIAGNOSTIKA RENÁLNÍ OSTEOPATIE U CHRONICKY DIALYZOVANÝCH PA- CIENTÙ S VYSOKÝM KARDIOVASKULÁRNÍM RIZI- KEM Žamboch Kamil, Krejèí Karel, Škarda Josef, Tichý Martin, Uberall Ivo, Skýpalová Petra, Langová Kateøina, Stejskal David 5, Švesták Marek 5, Zahálková Jana 6, Šèudla Vlastimil, Zadražil Josef III. interní klinika nefrologie, revmatologie a endokrinologie Lékaøské fakulty Univerzity Palackého, Fakultní nemocnice Olomouc Ústav Klinické a molekulární patologie Lékaøské fakulty, Fakultní nemocnice Olomouc Ústav Lékaøské biofyziky, Lékaøské fakulty, Fakultní nemocnice Olomouc Ústav Lékaøské biofyziky, Lékaøské fakulty, Fakultní nemocnice Olomouc, 5 Odd. laboratorní medicíny, Støedomoravská nemocnièní Prostìjov 6 Hemodialyzaèní støedisko nemocnice Šternberk Úvod: Mezi klinicky a patogeneticky významné komplikace u nemocných s CKD patøí renální osteopatie (RO). Adekvátní léèbu RO je možné stanovit pøesnì na podkladì histomorfometrické verifikace jednotlivých forem. Metody: Cílem otevøené, pilotní, prospektivní studie bylo vypracování komplexní histomorfometrické kostní analýzy u dialyzovaných pacientù. Výsledky: Pøi porovnání histomorfometrických znakù jsme prokázali statistickou korelaci mezi objemem (V) kostního trámce a s-prokolagenem a mezi V kostního trámce a s-kalcitoninem. Dále v pozitivním smìru mezi velikostí TTC linií a V kostního trámce, mezi velikostí TTC linií a sílou kostního trámce byla negativní korelace. Pøi hodnocení sérových hladin osteoprotegerinu a sérového RANK-L byla korelace s tloušśkou osteoidu a sílou kostního trámce. Pøi vlivu délky dialyzaèní léèby jsme prokázali vztah k V trabekulární kosti a V kostního trámce. Pøi hodnocení vztahu k Z-skóre pomocí denzitometrie byla negativní statistická korelace k s-cross-laps a k s-c-telopeptidu kolagenu. Byl vztah mezi,5-hydroxyvitamínem D a s-osteoprotegerinem, prokázali jsme nižší hodnoty s-osteokalcinu a s-prokolagenu u diabetikù. Závìr: Výsledky studie dokumentují nové, neinvazivní možnosti detekce RO, založené na vybraných sérových parametrech kostního metabolismu ve vztahu ke kompletní histomorfometrii RO. Podpoøeno výzkumným projektem ÈNS 00/0 histomorfometrická diagnostika. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

19 P SYNDROM DELECE SOUSEDÍCÍCH GENÙ TSC/ PKD KAZUISTIKA RODINY Blaštíková Jana, Svojanovský Jan, Strnadová Petra, Nedbálková Marta, Trnavský Karel II. interní klinika hemodialýza, Fakultní nemocnice U sv. Anny, Brno Úvod: Polycystická choroba ledvin AD typu je nejèastìjší dìdièné onemocnìní ledvin, vyznaèuje se mnohoèetnými cystami v ledvinách. Tuberózní skleróza je vzácnìjší dìdièné onemocnìní projevující se tvorbou nezhoubných nádorù. Pøinášíme kazuistiku rodiny, které byla mylnì pøisouzena diagnóza prosté ADPKD, podrobnìjším vyšetøením jsme zjistili, že se jedná o kombinaci výše uvedených onemocnìní. Kazuistika: Nejstarší z pacientek byla poprvé vyšetøena na nefrologii v 8 letech s nálezem èetných ledvinných cyst, za dva roky byla zaøazena do pravidelného HD programu. Zemøela v 6 letech na intracerebrální krvácení. U jejích dvou dcer jsme zjistili polycystické ledviny. Mladší dcera ( let) je od 8 let na dialýze, je po pravostranné nefrektomii (èetné cysty, angiomyolipom). Starší z dcer ( let) je dispenzarizovaná s hraniènì sníženou funkcí ledvin. Dle MR má polycystické ledviny, angiomyolipom vpravo. Dcera mladší z pacientek (6 let) je od narození sledována kardiologem (tumorky levé komory), na nefrologii s cystou pravé ledviny. Má kožní projevy v oblièeji (angiofibromy). Pro podezøení na TS bylo indikováno genetické vyšetøení s nálezem syndromu delece sousedících genù TSC/PKD contagious gene syndrom. U pacientù se obvykle èasnì vyvíjí polycystické onemocnìní ledvin a navíc rùzné pøíznaky tuberózní sklerózy s tvorbou benigních tumorù. Lze pøedpokládat, že stejná genetická zmìna byla pøítomna i u nejstarší pacientky. Závìr: Diagnóza vzácnìjších dìdièných onemocnìní usnadòuje vèasné zachycení onemocnìní u dalších èlenù rodiny, umožní dle daných schémat provádìt pravidelná sledování pacientù a pøedejít tak komplikacím, které jsou s tìmito onemocnìními spojeny. P 5 AKUTNÍ PYELONEFRITIDA U DÌTÍ DIAGNOSTIKA POMOCÍ METOD STATICKÉ SCINTIGRAFIE LEDVIN A MAGNETICKÉ REZONANCE A JEJICH SROVNÁNÍ Bosakova Alice, Havelka Jaroslav, Šalounová Dana, Kraft Otakar, Širùèek Pavel, Strmeòová Helena 5, Šulákova Astrid 5, Hladík Michal Klinika dìtského lékaøství, Fakultní nemocnice Ostrava Ústav radiodiagnostický, Fakultní nemocnice Ostrava Vysoká škola báòská, Technická univerzita Ostrava Klinika nukleární medicíny, Fakultní nemocnice Ostrava 5 Klinika dìtského lékaøství, Fakultní nemocnice Ostrava Cíl studie: Statická scintigrafie ledvin pomocí radiofarmaka 99m Tc DMSA je zlatým standardem k prùkazu zánìtlivých zmìn v parenchymu ledvin pøi akutní pyelonefritidì. Obecné výsledky vyšetøení metodou DWI-MRI (magnetickou rezonancí) vykazují vysokou citlivost v lokalizaci zánìtlivých procesù a zmìn v mìkkých tkáních. Tyto zmìny jsme se pokusili prokázat pøi akutní pyelonefritidì. Výsledky obou vyšetøení jsme srovnali. Metody: Vyšetøili jsme dìti s akutní pyelonefritidou diagnóza dle Jodalových kritérií. U všech pacientù jsme provedli vyšetøení: statickou scintigrafii ledvin ( 99m Tc DMSA) a magnetickou rezonanci ledvin (DWI-MRI) k potvrzení zánìtlivé léze v ledvinì. Obì vyšetøení byla provedena v prvních 5 dnech po stanovení diagnózy. Výsledky: DWI-MRI vyšetøení potvrdilo ve 00 % zánìtlivou infiltraci v parenchymu ledviny. Statická scintigrafie ledvin prokázala zánìt jen v 6,5 % (5 dìtí). Závìr: Vyšetøení pomocí nukleární magnetické rezonance má v akutní fázi akutní pyelonefritidy vyšší senzitivitu a je pøínosnìjší pøi diagnostice zánìtlivé léze v ledvinném parenchymu ve srovnání s vyšetøením statickou scintigrafií ledvin. Poskytuje rovnìž pøesnìjší informaci o rozsahu poškození ledvin. DWI-MRI magnetická rezonance Statická scintigrafie ledvin pomocí radiofarmaka 99m Tc DMSA. P 6 POZDNÍ RUPTURA LUMBÁLNÍ ARTÉRIE JAKO VZÁC- NÁ KOMPLIKACE RENÁLNÍ BIOPSIE Krejèí Karel, Žamboch Kamil, Orság Jiøí, Hrubý Miroslav, Klíèová Anna, Kosatíková Zdenka, Èerná Marie, Zadražil Josef III. interní klinika nefrologická, revmatologická a endokrinologická, Lékaøské fakulty Univerzity Palackého, Fakultní nemocnice Olomouc Radiologická klinika, Lékaøské fakulty Univerzity Palackého, Fakultní nemocnice Olomouc Pøedkládáme pøípad vzácné komplikace renální biopsie v podobì pozdní ruptury lumbální artérie (LA) provázené masivním retroperitoneálním krvácením. U 6leté pacientky s nefrotickým syndromem byla pod ultrasonografickou kontrolou provedena nekomplikovaná biopsie levé ledviny. Dva dny po biopsii bylo AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM

20 pokraèováno v pøedchozí aplikaci nízkomolekulárního heparinu (LMWH) v terapeutické dávce vzhledem k nedávno probìhlé hluboké žilní trombóze dolní konèetiny. Ètrnáctý den po biopsii byla pacientka referována pro náhle vzniklou bolest v levé bederní krajinì. Pøi ultrasonografickém a následném CT angiografickém vyšetøení byl zjištìn rozsáhlý retroperitoneální hematom pod dolním pólem ledviny s aktivním krvácením ze ètvrté levé LA. Bezprostøednì byla provedena endovaskulární superselektivní embolizace LA se zástavou krvácení. Spontánní krvácení z LA bylo popsáno po podání LMWH èi fondaparinu u staršího pacienta s renální insuficiencí. V našem pøípadì pozdní ruptury se zøejmì primárnì jednalo o dùsledek èásteèné traumatizace LA bioptickou (èi anestetickou) jehlou, která nevedla k její okamžité perforaci. Predisponujícím faktorem mohla být aplikace LMWH a rovnìž incipientní renální insuficience. P 7 CELONÁRODNÍ PØEHLED ONEMOCNÌNÍ LEDVIN V ÈESKÉ REPUBLICE Z LET 99 0 Z ÚDAJÙ ÈESKÉHO REGISTRU RENÁLNÍCH BIOPSIÍ Maixnerová Dita, Janèová Eva, Skibová Jelena, Ryšavá Romana, Rychlík Ivan, Merta Miroslav, Viklický Ondøej, Kolský Alexandr 5, Reiterová Jana, Neprašová Michaela, Kidorová Jana, Honsová Eva 6, Tesaø Vladimír Klinika nefrologie,. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Všeobecná fakultní nemocnice Praha Oddìlení lékaøské statistiky, Institut Klinické a experimentální medicíny, Praha II. interní klinika nefrologie, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Praha Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 5 Klinika dìtského lékaøství, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Praha 6 Klinika patologie, VFN, Praha, Èeská republika; Univerzita Karlova,. lékaøská fakulta, Praha, Èeská republika Úvod: V naší studii jsme z údajù Èeského registru renálních biopsií zhodnotili 0 7 renálních biopsií provedených v letech Metody: Bìhem 8leté studie jsme v centrech z Èeské republiky stanovili demografické, klinické a histologické údaje pacientù, kteøí podstoupili biopsii nativních ledvin. Výsledky: V celkovém poètu 0 7 renálních biopsií bylo zastoupeno 57,8 % mužù,,6 % dìtí 5 let a 9, % jedincù > 60 let. Nejèastìji se vyskytovaly primární (55,7 %) a sekundární (9, %) glomerulonefritidy (GN). Tubulointersticiální nefritida (TIN) byla zachycena u, %, cévní onemocnìní ledvin u, % nemocných a u, % pacientù se jednalo o nediagnostické vzorky. Mezi primárními GN byly nejvíce zastoupeny IgA nefropatie (IgAN, 7, %), membranózní GN (MGN, %) a fokálnì segmentální glomeruloskleróza (FSGS,,6 %). U sekundárních GN pøevažovaly SLE (, %), dìdièná onemocnìní ledvin (9,8 %) a nekrotizující vaskulitidy (NV, 9, %). U renálních chorob jsme zjistili následující prùmìrné incidence (p.m.p.): primární GN 0,9; sekundární GN 8,; IgAN,6; MGN,0; SLE,0; FSGS,9; MCD,; NV,; DN,; TBM,0; MesGN,9; TIN,9. Ze zobrazovacích metod pøi renálních biopsiích pøevažovala USG (66,8 %) a závažné komplikace (symptomatický hematom, makrohematurie, nutnost použití krevní transfúze) byly zachyceny u, % pøípadù. Závìr: Výsledky naší studie poskytují ucelený pøehled o onemocnìní ledvin v Èeské republice vycházející z údajù Èeského registru renálních biopsií. P 8 OKAMŽITÁ EGRF LEDVINY TRANSPLANTOVANÉ DÌTEM V ZÁVISLOSTI NA HMOTNOSTECH DÁRCE A PØÍJEMCE Slavotinkova Martina, Matoušovic Karel, Seeman Tomáš, Chvátalová Eliška, Burkert Jan, Špatenka Jaroslav II. interní klinika nefrologie, Fakultní nemocnice Motol Pediatrická klinika, Fakultní nemocnice Motol. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy Praha Transplantaèní centrum Fakultní nemocnice Motol Úvod: Døíve jsme prokázali, že dlouhodobá funkce ledviny transplantované (TPL) dìtem nezávisí na množství TPL parenchymu. Cílem této studie je objasnit tento vztah bezprostøednì po TPL. Metody: Ve studii bylo 8 dìtí (8 chlapcù), TPL ve FN Motol (vìk, 8,8 rokù, hmotnost, kg). Vìk dárcù byl 9 5 rokù, hmotnost 5 8 kg. Pomìr hmotností dárce/pøíjemce (D/P) byl 0,85 5,6 a zvolili jsme jej jako ukazatel množství TPL parenchymu. Pacienty jsme rozdìlili do skupin: D/P ménì než (A) a a více (B). V odstupu, 6,,, 6, 8, 7, 96, 0, a68 h jsme sledovali S-kr, egfr a absgfr. Rychlost rozvoje funkce jsme posoudili ze vztahu mezi èasem a GFR. Výsledky: V èase 0 8 h stoupala egfr ve skupinách B vs. A podle rovnic y =,9857x+5,78 vs. y = 0,687x + 9,7. V období do 68 h se egfr skupiny B vs. A øídily vztahy y = 786x + 80,5 vs. y = 0,795 +,6. Hodnoty /S-kr v období 0 8 h skupin A vs. B stoupaly dle rovnice y = 0,0008x + 0,00 vs. y = 0,000x + 0,006 a do 68 hodiny dle rovnic y = 0,0000x + 0,00 vs. B y = 0, ,09. Ve. h po TPL èinil medián egfr skupiny A vs. B 8,5 vs. 6,89 ml/min/,7 m. Vztah mezi hmotností dárce a absgfr ve. hodinì byl pozitivní. Vztahy sledovaných parametrù s absgfr jsme nenalezli. Závìr: Za 8 h po TPL byl vzestup egfr rychlejší ve skupinì B. Ve. h po TPL byla ve skupinì B výraznì vyšší egfr. V období do 68 hodiny se funkce u obou skupin vyrovnaly. AKTUALITY V NEFROLOGII ROČNÍK 0 0 SUPPLEMENTUM