Ostatní nemoci hříbat

Transkript

1 Ostatní nemoci hříbat Kevin T. T. Corley Úvod Mnoho nemocí hříbat má podobnou anamnézu i klinický nález. U neonatálních hříbat jsou ve skutečnosti pouze dvě různé anamnézy. První z nich uvádí, že hříbě je abnormální od narození. Podle druhá bylo hříbě bezprostředně po porodu normální, ale pak začalo progresivně slábnout. Prematurita Normální délka gravidity u klisen je průměrně dní, ale přesto se může mezi plemeny a různými jedinci lišit. Vzhledem k této variabilitě není vhodné rozhodovat o tom, zda je hříbě prematurní jen podle délky gravidity. I hříbě narozené ve stejném termínu jako prematurní hříbě může být normální. Dysmaturita je termín označující hříbě narozené v očekávaném termínu porodu, ale vykazující znaky prematurity. Navzdory tomu, co je napsáno výše, mohou být užitečná určitá pravidla: > 320 dní: Prematurita/dysmaturita je vzácná. Sedm ze 174 (4 %) zdokumentovaných referovaných případů, u kterých trvala gravidita déle než 320 dní, bylo posouzeno jako prematurní nebo dysmaturní. < 320 dní: Mnoho, i když ne všechna hříbata, narozená před 320. dnem gestace vyžadují určitý stupeň veterinární intervence. < 305 dní: Všechna tato hříbata vyžadují veterinární intervenci. Většina z nich bude vyžadovat intenzivní péči. Hříbata narozená před 300. dnem s normální placentou mají vysokou pravděpodobnost, že nepřežijí. < 280 dní: Hříbata mladší než 280 dní nepřežívají. Prognóza je mnohem lepší u hříbat předčasně narozených z vážně infikované dělohy než u hříbat ze zjevně zdravé dělohy po indukovaném porodu nebo narozená císařským řezem. Je to pravděpodobně způsobeno fyziologickým stresem, který na hříbě v infikovaném prostředí dělohy působí a vyvolá zrychlení maturace hříběte. Klinické příznaky prematurity/dysmaturity: 1. Hříbě je menší, než je typické pro plemeno, 2. krátká, hedvábná srst,

2 3. převislé uši a měkké pysky, 4. generalizovaná slabost, 5. zvýšená laxita šlach spěnky jsou nízko nad zemí pokud hříbě stojí, zejména na pánevních končetinách, 6. nekompletní osifikace malých kostí karpu a/nebo tarzu, 7. abnormálně nízká (<25) nebo vysoká dechová frekvence, 8. dechová tíseň. Mnoho hříbat je relativně silných a aktivních během prvních 12 až 24 hodin života, což maskuje závažnost jejich prematurity. To může být způsobeno hormonálními změnami spojenými s porodem a naneštěstí to může způsobit odklad v poskytnutí vhodné terapie. Některá prematurní nebo dysmaturní hříbata, zejména ta, která měla zjevně zesílenou nebo infikovanou placentu, vykazují také příznaky perinatální asfyxie. Existují dva hlavní limitující faktory přežití dostatečná produkce surfaktantu v plicích a osifikace kuboidních kostí v tarzu. Nekompletní osifikace může vést k zaklínění malých karpálních nebo tarzálních kůstek a omezovat tak výkonnostní potenciál. Z tohoto důvodu je velmi důležité rentgenologické vyšetření těchto hříbat. Mnoho prematurních hříbat je utraceno, jakmile je zhotoven rentgenogram a to také částečně vysvětluje nízký počet hříbat přežívajících na klinikách. Kuboidní kůstky jsou klasifikovány dle stupnice Adams-Poulose: Stupeň 1 některé kuboidní kosti nevykazují žádné rentgenologické známky osifikace. Stupeň 2 všechny kuboidní kosti vykazují určitý stupeň osifikace. Proximální epifýzy třetího matatarzu nebo třetího metakarpu jsou přítomny a jejich fýzy otevřené. Laterální processus styloideus radiu a malleolus tibie chybí nebo jsou stěží viditelné. Stupeň 3 kuboidní kosti jsou malé s kulatými okraji. Kloubní prostory vypadají široké. Laterální processus styloideus distálního radiu a malleolus na distální straně tibie jsou zřetelné. Proximální fýzy třetího metakarpu a metatarsu jsou rentgenologicky uzavřené. Stupeň 4 kuboidní kosti jsou řádně osifikované a mají tvar kosti dospělého koně. Kloubní prostory jsou přiměřené šířky. Laboratorní příznaky prematurity/dysmaturity 1. Nízký poměr neutrofilů a lymfocytů 2. Trvale nízký počet periferních leukocytů 3. Metabolická acidóza Za prognosticky nepříznivé znaky jsou považovány poměr neutrofilů a lymfocytů méně než 2

3 druhý den života nebo později, celkový počet leukocytů trvale menší než 5x10 9 /l a metabolická acidóza (ph < 7,3). 1 Terapie Podpůrná terapie Výživa Výživa je popsána v samostatné kapitole tohoto sborníku. Nezralá hříbata jsou z důvodu nedostatečných zásob ohrožena hypoglykémii. U mnoha těchto hříbat dojde po přidání ml 50% glukózy do infůze ke zlepšení klinického stavu. Enterální výživa může být prematurními hříbaty špatně tolerována, zejména proto, že nezralý trávicí trakt není schopen mléko dostatečně trávit. Podpora nezralých končetin Optimální podpora nekompletně osifikovaných končetin není známa. Někdy se preferuje držet hříbě ve sternální poloze na měkké podložce tak dlouho, jak je to jen možné. Komplikací může být tvorba dekubitů, pneumonie a zvýšení laxity šlach. Další terapeutické možnosti jsou přiložení nízkého kastu, dlah nebo závěs. Žádný z těchto způsobů ale není dostatečný. Mnoho hříbat postižených třetím stupněm a některá hříbata postižená stupněm dvě mohou být úspěšně léčena klidem v boxu do doby kompletní osifikace. Respirační podpora Respirační podpora nezralého hříběte může být velkým problémem, zejména kvůli nedostatečnému množství surfaktantu. Terapie pomocí náhražky surfaktantu může být u hříbat velmi účinná, ale klinický efekt aplikace je jen velmi krátkodobý (u některých případů jen dvě hodiny), což vyžaduje jeho opakované podávání. To bohužel činí terapii surfaktantem neúměrně drahou. U některých hříbat je nezbytná mechanická ventilace, ale vzhledem k špatné sportovní prognóze hříběte, jen málo majitelů s takovouto podporou souhlasí. Podpora krevního oběhu Podpora krevního oběhu může být u nezralých hříbat velkým problémem. U některých hříbat ještě přetrvává fetální krevní oběh, který nepřivádí dostatečné množství krve do plic. U těchto hříbat velké množství krve prochází přes foramen ovale a ductus arteriosus a jen málo krve prochází do plic, což vyústí ve velmi nízký obsah kyslíku v krvi. U většiny případů je tento druh oběhu udržován vazokonstrikcí plicních cév. U těchto hříbat dosahujeme určitého úspěchu aplikací sildenafilu (Viagra ) v dávce 0,5-2,5 mg/kg po 4 hodinách. (Při použití dávky blížící se horní hranici uvedeného rozmezí může dojít k systémové hypotenzi). Klidový tlak krve u nezralého hříběte může být nižší než u zralých hříbat. Z tohoto důvodu

4 by podpora tlaku krve (která je často nezbytná) měla být volena nejen na základě jeho měření, ale také na základě stavu vědomí, produkce moči a koncentrace laktátu v krvi. Specifická terapie Žádná specifická terapie, která by zlepšila prognózu nezralých hříbat není známa. Podle humánní medicíny může aplikace kortikosteroidů matce během hodin před porodem urychlit maturaci plodu a zlepšit prognózu. Bohužel možnost použít tuto terapii máme jen výjimečně. Vhodný druh kortikosteroidů a přesná dávka nejsou u koní známy. Postnatální aplikace kortikosteroidů Aplikace kortikosteroidů u nezralého novorozeného hříběte je kontroverzní. Hříbata, která jsou narozena z infikované dělohy, mají většinou funkci nadledvinek již dostatečnou a suprese endogenní produkce s možnou následnou imunosupresí jsou pravděpodobně nežádoucí. U prematurních hříbat narozených z normální dělohy je lákavé aplikovat fyziologické dávky kortikosteroidů. Já jsem zkoušel u nezralých hříbat jak prednisolon sukcinát sodný (1-3 mg/kg IV 1 x denně) tak hydrokortison sukcinát sodný (úvodní dávka 100 mg IV a pokračování 0,18 mg/kg/hod v konstantní infúzi). Moje klinická zkušenost s touto terapii ale nebyla kladná. Tato dávka hydrokortisonu může relativně rychle zvýšit plazmatickou koncentraci sodíku. Jedno hříbě narozené císařským řezem během operace koliky u klisny, u kterého byl aplikován prednisolon během prvních třech dnů života, mělo při následné pitvě ve věku 14 dní mykotickou pneumonii. Některými jinými kliniky je ale uváděn pozitivní efekt této terapie. Názor na použití kortikosteroidů u těchto hříbat stále není jednotný. Adrenokortikotropní hormon (ACTH) ACTH v dávce 0,25 u na hříbě IM q24h ve 2-4 dávkách. Prospěšnost této terapie také není jasná. U hříbat, která jsou narozena z infikované dělohy, je endogenní produkce kortizolu obvykle vysoká. U ostatních hříbat naopak nejsou nadledvinky schopné na stimulaci ACTH odpovědět (nedostatečná odpověď na působení ACTH je ukazatelem špatné prognózy). V literatuře je uváděn názor, že nadledvinky jsou schopné odpovědět na opakovanou aplikaci ACTH. L-tyroxin 200 µg IM dvakrát denně snížený po pěti dnech terapie nebo TRH 0,1 mg IV. V současnosti není známo, zda je tato terapie prospěšná. Syndrom hypothyroidismu se zřejmými příznaky nezralosti naznačující souvislost mezi hormony štítné žlázy a nezralostí je dobře popsán v Severní Americe. Infúze vápníku Někteří klinici doporučují infúze vápníku v případech nekompletní osifikace. Zatímco

5 adekvátní výživa včetně vyváženého obsahu vápníku a fosforu je pro hříbě jednoznačně prospěšná, v současnosti jsou důkazy o prospěšnosti infúze vápníku s cílem urychlení osifikace kuboidních kostí jen mlhavé. Prognóza Krátkodobé přežití (tedy do ukončení hospitalizace na klinice) 37 referovaných hříbat s jednoznačnými příznaky prematurity/dysmaturity bylo jen 38% v porovnání s celkovým přežíváním kriticky nemocných hříbat které bylo 74,4% (celkový počet hříbat 474). U těchto hříbat může být také ovlivněna jejich dlouhodobá sportovní výkonnost. Prematurní či dysmaturní hříbata mají v budoucnosti horší sportovní výkonnost a získávají v dostizích také signifikantně méně peněz a umístění. Hříbata s délkou gestace delší než 310 dní mají obecně dobrou prognózu pokud je osifikace stupně tři nebo vyšší. Jsou ale také publikovány případy hříbat s délkou gestace dní a hříbat s osifikací prvního stupně, která přežila a dosáhla dobré výkonnosti. Neonatální izoerytrolýza Neonatální isoerytrolýza je způsobená produkcí protilátek klisnou proti antigenům přítomných na erytrocytech hříběte. K tomuto stavu dochází, pokud hřebec má jinou krevní skupinu než klisna. Nejběžnější krevní skupiny, u kterých dochází k neonatální izoerytrolýze, jsou Aa nebo Qa, kde hřebec nese tyto antigeny a klisna nikoliv. První hříbě klisny zdědí krevní skupinu otce. Během porodu dochází k přestupu části erytrocytů hříběte do krve matky, kde vyvolají produkci protilátek proti těmto erytrocytům. Tyto protilátky se ale nedostávají k hříběti a tak je typické, že první hříbě zůstává nepostiženo. Pokud má klisna další hříbě se stejnou krevní skupinou, jsou protilátky do hříběte přeneseny kolostrem. To může vyvolat aglutinaci nebo lýzu erytrocytů hříběte. Klinické příznaky Klinické příznaky se nejčastěji objevují kolem třetího dne věku, i když jsem zaznamenal ikterická hříbata i 16 hodin stará a příležitostně se mohou objevit až u týdenních hříbat. Nejčastějším klinickým příznakem je ikterus žluté zbarvení sliznic. Příčinou je kumulace bilirubinu, který je rozpadným produktem hemoglobinu. Bilirubin je potenciálně toxický pro mozek a způsobuje stav, který se nazývá kernikterus, projevující se křečemi. Tato komplikace je málo častá. Pokud probíhá hemolýza intravaskulárně (tam, kde se na protilátky váže

6 komplement), vyvine se hemoglobinurie. Ta může vést k nefropatii a renálnímu poškození, zejména u hypovolemických hříbat. I tato komplikace je poměrně vzácná. Většina hříbat je slabých, i když ikterus je někdy náhodně objeven u jinak zdravého hříběte při rutinním vyšetření. U těžké neonatální izoerytrolýzy může pokles vazebné kapacity krve vést k hypoxickému poškození tkání s klinickými příznaky podobnými syndromu perinatální asfyxie. Laboratorní příznaky 1. Velmi nízký hematokrit (může být až 4 %). Pokud je krev odstředěna, plazma má často žlutý nádech. 2. Zvýšená koncentrace bilirubinu (setkal jsem se s kernikterem u hříběte s koncentrací bilirubinu 694 µmol/l). 3. Zvýšená koncentrace laktátu. 4. Snížená tenze kyslíku ve venózní krvi a snížená saturace. Terapie Terapie neonatální isoerytrolýzy je založena na transfúzi kompatibilní krve. Transfúze je indikovaná u hříbat s hematokritem nižším než 16 % nebo u hříbat vykazujících příznaky slabosti. Jestliže je hematokrit mezi 16 až 20 % u hříběte mladšího dvou dnů, hříbě by mělo dostat transfúzi, protože to naznačuje prudkou destrukci erytrocytů. Pro indikaci transfúze by měly být hodnoceny také další laboratorní parametry jako je laktát a saturace venózní krve (pokud jsou tyto laboratorní parametry dostupné). Pro transfúzi lze využít dvou zdrojů červených krvinek, oba mají své výhody i nevýhody. Promyté erytrocyty matky Od matky hříběte lze dle velikosti klisny získat až šest litů krve. Krev musí být odebírána do vaků s přídavkem antikoagulancia (obvykle citrátu). Plazma obsahuje protilátky proti erytrocytům hříběte a tak je nutné ji odstranit buď odstředěním plné krve nebo plazmaferézou. Erytrocyty jsou dále resuspendovány a promyty ve sterilním fyziologickém roztoku. Promytí erytrocytů je třeba dvakrát opakovat, aby se odstranilo co největší množství plazmy. Výhodou této techniky je, že promyté erytrocyty matky nebudou napadány protilátkami přijatými kolostrem. Nevýhodou je časově náročná příprava erytrocytů (4-6 hodin), během které se může stav hříběte i velmi vážně zhoršit a hříbě může uhynout. Někteří klinici používají u velmi vážně postižených hříbat oxyglobin (umělá náhrada hemoglobinu) pro překlenutí období než budou k dispozici promyté erytrocyty matky, ale to je velmi finančně náročné

7 řešení. Transfúze plné krve donora Transfúze plné krve předpokládá dostupnost donora, u kterého byla určena krevní skupina. Krev by měla být Aa i Qa negativní. Aa a Qa jsou nejběžnější antigeny podílející se na vzniku neonatální izoerytrolýzy, ale důležité jsou i další, zejména faktory Pa, Ua a krevní skupiny R a S. Krev je odebírána do plastových vaků nebo skleněných lahví s obsahem antikoagulancia (obvykle citrátu). Nemáme dost informací o skladování koňské krve, ale víme z humánní medicíny, že lidská krev významně ztrácí kvalitu po 14 dnech skladování a stává se nebezpečnou po 28 dnech skladování. Jakmile je krev odebrána, je okamžitě aplikována hříběti. Výhodou této techniky je rychlá dostupnost erytrocytů. Nevýhodou je riziko inkompatibility podaných erytrocytů, které mají krátkou životnost a mohou zhoršit ikterus. Další terapie Rozsah podpůrné terapie závisí na stupni postižení hříběte během období hypoxie. Většina hříbat se po aplikaci erytrocytů rychle zotaví. Během doby přípravy transfúze by hříběti měla být podána infúze v dávce 2-3 ml/kg/hod. Kortikosteroidy nejsou v terapii neonatální izoerytolýzy prospěšné. Prognóza Prognóza záleží na rychlosti stanovení diagnózy a terapie. Pokud je diagnóza stanovena okamžitě a terapie zahájena rychle, prognóza je vynikající. 2 Prevence Prevence neonatální izoerytrolýzy (NI) závisí na identifikaci rizikových spojení. 3 Pokud klisna měla v minulosti hříbě postižené NI, je pravděpodobné, že k NI dojde také u dalšího hříběte, zejména pokud je znovu připuštěna stejným hřebcem. Některé laboratoře (např. Irish Equine Center, Johnstown, Naas, Co Kildare), nabízejí určení krevních skupin a porovnání hřebce a klisny s cílem určit zda je riziko NI pro hříbě vysoké, střední nebo nízké. Také nabízejí stanovení protilátek proti erytrocytům v plazmě matky v období těsně před očekávaným porodem. Hříbatům z vysoce rizikových spojení by se preventivně mělo zabránit v příjmu kolostra po dobu hodin nebo do té doby, dokud není ověřena snášenlivost kolostra aglutinačním testem. Tato hříbata by měla dostat směs kolostra od jiných klisen které nikdy neměly hříbě s NI nebo by měla dostat komerční hyperimunní plazmu. Ke krmení u nich lze použít mléko jiných klisen nebo ředěné kozí mléko do té doby, dokud není bezpečné sání přímo od matky hříběte. Většina chovatelů dá hříběti během rizikového období náhubek a ponechá ho s jeho matkou.

8 Ruptura močového měchýře Klinické příznaky Hříbata s rupturou močového měchýře jsou obvykle předvedena k vyšetření ve věku 3-5 dnů s výrazně zvětšeným objemem břišní dutiny. Tradičně se uvádí, že ruptura močového měchýře je častější u hřebečků, ale studie z poslední doby popisují výskyt i u klisniček. 4 Klisničky bývají předvedeny k vyšetření i mladší nebo starší než je výše uvedený věk. Hříbata sice mohou vykazovat příznaky koliky, ale navzdory výrazné distenzi břišní dutiny není kolika běžným příznakem. Hyperkalemie může vést k srdečním arytmii charakterizované bradykardií a změnami EKG (chybějící nebo malými P-vlnami a špičatými T-vlnami). Tato hříbata mohou mít abdominální kompartment syndrom, u kterého zvýšení abdominálního tlaku omezuje pohyb bránice a tlačí na v. cava caudalis, čímž omezuje žilní návrat krve do srdce. Laboratorní příznaky Klasickým laboratorním příznakem ruptury močového měchýře je hyponatremie, hyperkalemie a hypochloremie. Tyto elektrolytové změny se však nemusí vyskytovat u všech zvířat, zejména pokud jim už byla aplikována infúze. 5 Mnoho hříbat bude mít zvýšenou koncentraci kreatininu a močoviny. Klasickým způsobem diagnostiky ruptury močového měchýře je porovnání koncentrace kreatininu v plazmě a v peritoneální tekutině. Za diagnostické kriterium je považována dvojnásobná koncentrace kreatininu v peritoneální tekutině ve srovnání s plazmatickou. Toto vyšetření je ale v současnosti prováděno zřídka, protože ve většině případů se diagnóza stanoví ultrasonograficky. Ultrasonografické vyšetření Pro diagnostiku ruptury močového měchýře je ultrasonografické vyšetření břicha nesmírně užitečné. Dostatečným vybavením je běžný přístroj používaný pro gynekologické vyšetření klisen. Sonda je během vyšetření umístěná napříč břichem v mediální linii po obou stranách pupku. Kraniálně před pupkem můžeme vidět velké množství volné hypoechogení tekutiny. Kaudálně za pupkem se nachází malý močový měchýř, příležitostně může být viditelná trhlina jeho stěny. Močový měchýř je často vidět zavěšený na dorzálním ligamentu, kterým procházejí umbilikální arterie.

9 Terapie Prioritou v léčbě je drenáž břišní dutiny a korekce elektrolytových abnormalit. Jedná se v první řadě o interní, ne chirurgickou intervenci. Drenáž břišní dutiny Břišní dutina může být drénována strukovou kanylou přes břišní stěnu. Nevýhodou tohoto postupu je jeho invazivnost a není úplnou výjimkou výhřez malé části omenta otvorem, kterým byla zavedena kanyla. My nyní obecně preferujeme drenáž abdomenu pomocí (sterilního) Foleyho katétru umístěného přes uretru do močového měchýře. Pro využití tohoto způsobu drenáže je nutný dostatečně velký otvor v močovém měchýři, aby umožnil zpětný tok moči z břišní dutiny do močového měchýře. Příležitostně je na ultrazvuku vidět, že trhlina ve stěně je dostatečně velká, aby jí prošel balónek katétru do peritoneální dutiny. Bylo publikováno několik případů s malou trhlinou v močovém měchýři, u kterých zavedení Foleyho katétru na několik dní bylo pro hojení trhliny dostatečných, a stav byl řešen bez chirurgického zákroku. Korekce elektrolytových abnormalit Obecně preferuji intravenózní aplikaci 1,8% roztoku NaCl k pomalému zvýšení koncentrace sodíku a chloridů a vyhýbám se aplikaci roztoků s obsahem draslíku. Velmi hypertonické roztoky (> 5 %) NaCl by nikdy neměly být u hříbat používány. Hříbata, jejichž koncentrace draslíku není příliš vysoká (< 5,5 mmol/l) mohou dostat Ringer laktát neboť koncentrace draslíku v tomto roztoku je nízká. V případě, že v terénu není možné změřit koncentraci draslíku, je možné Ringer laktát pro stabilizaci použít. Při výrazné hyperkalemii (> 7 mmol/l) nebo bradykardii a svalové slabosti je nutné aplikovat vápník (kalcium glukonát nebo boroglukonát v dávce 0,5 ml/kg IV během 10 minut). Glukóza (50% roztok) v dávce 2 ml/kg/ IV během 5 minut může být také užitečná. Chirurgická intervence Cílem chirurgického zákroku je uzavřít trhlinu ve stěně močového měchýře. Trhliny se většinou nacházejí na dorzální straně měchýře, blízko krčku. Prognóza Do dnešní doby jsme s případy ruptury močového měchýře, které jsme léčili, měli velké štěstí. Klíčem je nespěchat na operační sál a přistupovat k chirurgickému zákroku jako možnosti volby až druhý den, až když jsme si jisti, že elektrolytové abnormality jsou korigovány. Existuje několik neoficiálních tvrzení o opakované tvorbě kamenů v močovém měchýři spojených se suturou stěny měchýře. Jako následek chirurgického zákroku mohou také

10 vzniknout adheze v břišní dutině. Syndrom dysfunkce močového měchýře Diferenciální diagnózou ruptury močového měchýře je takzvaný syndrom dysfunkce močového měchýře, který je jedním z příznaků perinatální asfyxie. Často nejsou další příznaky perinatální asfyxie patrné. U tohoto onemocnění dochází k poruše vyprazdňování močového měchýře a jeho velikost se zvětšuje až do okamžiku ruptury. Katetrizací lze získat hodně velké množství moči (i více jak 1,5 l). Tento stav lze odlišit od ruptury močového měchýře ultrasonografickým vyšetřením. Terapie spočívá v zavedení permanentího katétru do močového měchýře na dobu 1-3 dnů. Ulcerace žaludku a duodena u hříbat U hříbat se mohou vyskytovat vředy žaludku a duodena a jejich morbidita a mortalita může být velká. V jedné publikované studii byla u hříbat bez klinických známek onemocnění žaludku zjištěna prevalence výskytu vředů během endoskopického vyšetření 50,6 % (z celkového počtu 75 hříbat). 6 V současnosti panuje diskuse, zda u hříbat provádět preventivní antiulcerózní terapii či ne. Ve studii pocházející z Anglie a Irska byly vředy běžně nalézány u hříbat trpících jiným primárním onemocněním, zejména průjmem. 6 Podle jiných názorů jsou vředy u neonatálních hříbat spíše problémem snížené perfúze žaludku než důsledkem kyselého prostředí a antacida podle nich nejsou indikována. Můj osobní názor je, že vředy žaludku jsou u hříbat důležité a antacida jsou v jejich prevenci indikována. Nepoužívám ale antacida během prvních 36 hodin života, během kterých je kyselé prostředí žaludku důležitou bariérou chránící novorozence před časnou neonatální infekcí (během tohoto období je produkce kyselin žaludkem stejně snížena). Terapeutickou možností je omeprazol (4 mg/kg PO nebo 0,5-1,5 mg/kg/ IV jednou denně), ranitidin (6,6 mg/kg PO 3x denně) nebo cimetidin (6,6 mg/kg IV 4x denně). Ulcerace duodena mohou vést ke vzniku duodenálních striktur. Tato hříbata jsou nejčastěji předvedena s mírnou, ale chronickou kolikou, vzácně je kolika akutní. Během ultrasonografického vyšetření je nalezen velký tekutinou naplněný žaludek. Někdy je možné zavést gastroskop až do duodena a místo vředů a striktury vizualizovat. Specifická terapie duodenálních vředů není známa a obvykle je stejná jako terapie žaludečních vředů. Působení antacid není pravděpodobně v alkalickém prostředí duodena efektivní. Hříbata postižená duodenální strikturou jsou obvykle utrácena, ale bylo popsáno i chirurgické řešení v podobě bypassu pyloru.

11 Rozštěp měkkého patra a dysfunkce hltanu Rozštěp měkkého patra není u hříbat běžný. Většinou se setkáváme s jedním nebo dvěma případy ročně. Obvyklým příznakem je výtok mléka z nozder okamžitě po napití. Hříbata také mohou vykazovat příznaky aspirační pneumonie. Nejdůležitější diferenciální diagnózou je faryngeální dysfunkce. Ta může být u neonatálních hříbat jediným projevem perinatální asfyxie. Často nejsou žádné další příznaky perinatální asfyxie patrné. U starších hříbat (a i u některých mladších hříbat léčených intenzívně antibiotiky) se může vyskytnout faryngeální dysfunkce jako následek infekce vzdušného vaku (bakteriální nebo mykotické). Hříbata s faryngeální dysfunkcí bývají předvedena s výtokem mléka z nozder. Mohou také vykazovat inspirační stridor způsobený kolapsem dorzální stěny hltanu a příznaky aspirační pneumonie. Rozštěp měkkého patra je diagnostikován endoskopicky. Po stranách nosohltanu můžeme vidět jako svitky dvě separované stěny měkkého patra. V závislosti na rozsahu rozštěpu, může být rostrálně viditelné normální měkké patro. Někdy je možné zjistit rozštěp měkkého patra při vyšetření ústní dutiny, ale bez celkové anestézie je obtížné dostatečně rozevřít čelisti hříběte. Pokud rozštěp zasahuje jen měkké patro, je možné provést chirurgickou korekci. Častou komplikací ale je selhání sutury po operaci. Terapie faryngeální dysfunkce se provádí permanentní sondou zavedenou do žaludku nebo parenterální výživou. Pokud je nalezena infekce vzdušných vaků, měla by být léčena. Seznam literatury 1. Rossdale PD, Ousey JC, Silver M, et al: Studies on equine prematurity 6: Guidelines for assessment of foal maturity. Equine Vet J 16: , Boyle AG, Magdesian KG, Ruby RE: Neonatal isoerythrolysis in horse foals and a mule foal: 18 cases ( ). J Am Vet Med Assoc 227: , McClure JJ: Strategies for prevention of neonatal isoerythrolysis in horses and mules. Equine Vet Educ 9: , Kablack KA, Embertson RM, Bernard WV, et al: Uroperitoneum in the hospitalised equine neonate: retrospective study of 31 cases, Equine Vet J 32: , Dunkel B, Palmer JE, Olson KN, et al: Uroperitoneum in 32 foals: influence of intravenous fluid therapy, infection, and sepsis. J Vet Intern Med 19: , Murray MJ, Murray CM, Sweeney HJ, et al: Prevalence of gastric lesions in foals without signs of gastric disease: an endoscopic survey. Equine Vet J 22:6-8, 1990