ABSTRAKTA XXXVI. DEN ZDRAVOTNÍKŮ - DEN KRAJSKÝCH NEMOCNIC 7. červen 2007 Národní dům Frýdek-Místek 1 W W W. N E M F M.

Transkript

1 ABSTRAKTA XXXVI. DEN ZDRAVOTNÍKŮ - DEN KRAJSKÝCH NEMOCNIC 7. červen 2007 Národní dům Frýdek-Místek W W W. N E M F M. C Z / D Z 1

2 LÉKAŘSKÁ SEKCE I. GASTROENTEROLOGIE A GASTROENTEROCHIRURGIE KAPSLOVÁ ENDOSKOPIE PRVNÍ ZKUŠENOSTI Chalupa J., Vítek P., Řeha P., Mrózek V. Gastroenterologické pracoviště interního oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Od listopadu 2006 je na gastroenterologickém pracovišti interního oddělení Nemocnice ve Frýdku Místku k dispozici kapslová enteroskopie EndoCapsule firmy Olympus sloužící k endoskopickému vyšetření tenkého střeva. Hlavní indikaci tohoto zpopularizovaného vyšetření je krvácení do GITu z nejasného zdroje při negativní gastroskopii, koloskopii a případně i push enteroskopii. Největší výtěžnost vyšetření je v prvních 14 dnech od ataky krvácení. Vyšetření by měla předcházet enteroklýza k vyloučení stenozy, která by mohla vést k retenci enterokapsle. Největší výtěžnost vyšetření je v prvních 14 dnech od ataky krvácení. Za sledované období od listopadu 2006 do dubna 2007 jsme provedli prvních 7 vyšetření. Byly vyšetřeny 4 ženy a 3 muži, ve třech případech se jednalo o krvácení do GIT z nejasného zdroje (1x byly jako zdroj zjištěny eroze v tenkém střevě při postiradiační enteropatii, 1x vředy při Crohnově chorobě s postižením jejuna), 1x byla vyšetřena pacientka s Crohnovou chorobou ke zjištění rozsahu postižení tenkého střeva, v jednom případě pacientka s familární adenomatózní polyposou, v jednom případě pacient s karcinoidem nejasné lokalizace a v jednom případě pacient s celiakii špatně korigovanou dietou. Setkali jsme se s pacientem, u něhož došlo k překotné pasáži tenkým střevem kapsle proletěla žaludkem a tenkým střevem do céka během dvou hodin, v jiném případě musela být posunuta Dormia košíčkem do duodena pro poruchu evakuace žaludku, v jednom případě došlo k retenci v ileu ve stenoze v rámci postradiační enteritidy, avšak po 3 týdnech došlo k odchodu spontánně. Dle našich prvních zkušenosti je toto vyšetření velmi dobře tolerované pacienty, před tímto vyšetřením je nutno provést kvalitní enteroklýzu k vyloučení stenozy tenkého střeva, 2

3 vyšetření klade jisté časové nároky na endoskopistu, který následně provádí diagnostické vyhodnocení. Nevýhodou je nemožnost odebírat biopsie a provádět případné terapeutické zákroky. Kontraindikací je známá stenoza trávicí trubice, těhotenství, kardiostimulátor a pacient neschopný případného chirurgického výkonu. NAŠE VÝSLEDKY CHIRURGICKÉ LÉČBY KARCINOMU JÍCNU Czudek S.,Adamčík L.,Rusev P.,Soumarová R. Oddělení chirurgie, Nemocnice Nový Jičín CHIRURGIE KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU NA CHIRURGICKÉM ODDĚLENÍ NEMOCNICE VE FRÝDKU- MÍSTKU V LETECH Klos K., Hájek A., Závěšický Z. Chirurgicko-traumatologické oddělení Nemocnice ve Frýdku Místku SROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ LAPAROSKOPICKÉ RESEKCE KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU Bartoš J.,Škrovina M.,Czudek S., Adamčík L., Soumarová R., Vetchá H. Oddělení chirurgie, Nemocnice Nový Jičín - Onkologické centrum J. G. Mendela Radiodiagnostické oddělení, Nemocnice Nový Jičín - Onkologické centrum J. G. Mendela Radioterapie a.s., Onkologické centrum J. G. Mendela Cíl sdělení: Srovnání výsledků laparoskopických resekcí kolorektálního karcinomu ve vybraných parametrech s literárními údaji. Metoda: Do souboru bylo zařazeno celkem 133 pacientů operovaných od , kterým byla provedena laparoskopická resekce pro kolorektální karcinom. U pacientů byl proveden předoperační staging na základě předoperačního vyšetření /laboratorní nález, nádorové 3

4 markery, RTG plic, CT břicha a malé pánve, TRUS, NMR event. PET CT/. U sledovaného souboru jsme vyhodnotili délky operačních výkonů u jednotlivých typů operací, počty vyšetřených uzlin, délku hospitalizace, zahájení perorálního příjmu a počet konverzí.naše výsledky jsme porovnali s výsledky uváděnými v literatuře. Výsledky: Průměrný operační čas všech laparoskopických operací je 190 minut, tento čas je srovnatelný s uváděnými literárními údaji a je významně ovlivněn typem resekčního výkonu a jeho obtížností. Krevní ztráty od 100 do 200ml. Počet vyšetřených uzlin v resekátu Délka hospitalizace 8,3 dne. Konverze u 17 pacientů tj. 12,7%. Závěr: Naše výsledky u vybraných parametrů laparoskopických operací provedených v roce 2006 jsou srovnatelné s výsledky uváděnými zahraničními autory. V další práci se zaměříme na zkrácení operačních časů, precizaci operační techniky, rozšíření sledovaných parametrů, využití nových technologií a prezentaci výsledků s publikační činností. STANDARDY A PROTOKOLY V PERIOPERAČNÍ VÝŽIVĚ ELEKTIVNĚ OPEROVANÝCH PACIENTŮ S KOLOREKTÁLNÍM KARCINOMEM Chrostek M., Hájek A. Chirurgicko-traumatologické oddělení Nemocnice ve Frýdku Místku Cílem klinických standardů a protokolů je rychlé zavádění nejnovějších poznatků medicíny do klinické praxe při minimalizaci rizika pro pacienty. V současné době je formulace klinických doporučení pro oblast perioperační výživy výsledkem konsensu expertů. Primárním důvodem pro formulaci standardů je nejčastěji snaha o změnu stávající situace a zavedení modernějších postupů. Standardy jsou zpravidla závazné a garantují úroveň poskytované péče. U pacientů přicházejících k elektívní operaci pro kolorektální karcinom (CRC) používáme od roku 2004 protokol ERAS (Enhanced recovery after surgery, ESPEN Congress Lisbon 2004). Podstatou jsou:- odstranění předoperačního hladovění - časné pooperační obnovení příjmu stravy ústy 4

5 - chápání výživy, jako součásti léčby pacienta - redukce stresujících faktorů v perioperačním období - časná mobilizace U všech pacientů provádíme screening nutričního rizika. Pacienty v nutričním riziku indikujeme k předoperační nutriční podpoře : - pokles hmotnosti větší než % za posledních 6 měsíců - BMI pod 18,5 kg/ m2 - albumin pod 30 g/l ( bez jaterní, nebo renální dysfunkce) Nutriční podpora je rovněž indikována u pacientů bez zjevné poruchy výživy, kde předpokládáme vyloučení příjmu ústy delší než 7 dní, či příjem nebude dosahovat 60 % doporučené hodnoty po dobu delší než 10 dní. Předoperační hladovění není nutné u většiny pacientů. Pokud nemají specifická rizika aspirace, mohou pít čiré tekutiny ještě 2 hodiny před začátkem anestezie. Večer před operací podáváme 600 ml 12,5 % roztoku maltodextrinu, dalších 400 ml podáváme ráno, minimálně dvě hodiny před zahájením anestezie. Enterální výživa podávána ústy v den operace snižuje riziko pooperační atonie GIT, redukuje pooperační inzulínovou rezistenci, chrání kosterní svaly, omezuje nepříjemné pocity operovaných v den operace ( žízeň, hlad, nervozita, strach atd.).vzhledem k tomu, že pacienti na operační sál nepřicházejí dehydratování, není podávání velkých dávek krystaloidů opodstatněné. Doporučená dávka u hemodynamicky stabilního pacienta je 4 ml/kg/h.. Pooperační přerušení příjmu výživy ústy rovněž není nutné, závisí na individuální toleranci a typu chirurgického výkonu. Příjem ústy nezhoršuje hojení anastomosy. V den operace, 3 4 hodiny po skončení anestezie, podáváme per os čiré tekutiny do celkového množství až 1500 ml.. Pokud pacient toleruje příjem ústy, minimalizujeme intravenosní přísun tekutin. První pooperační den, při nekomplikovaném průběhu, podáváme pevnou stravu. V případě, že má pacient zavedenou enterální sondu podáváme v den operace 20 ml enterální výživy za hodinu. První pooperační den 40 ml/ hod. ( 900 ml/ den ).Druhý den ml/ hod. ( 1 1,5 l ). Třetí pooperační den ml/hod.( 1,5 2 l/ den).pokud je nutné podávání výživy sondou delší než 4 týdny, zakládáme enterostomii, PEG. Možnost časné realimentace je ovlivněna typem použité anestezie, analgezie, mírou operačního stresu, 5

6 přítomnosti hypotermie, hypoxemie, přítomnosti drénů a katetrů. JE CHROMOKOLONOSKOPIE PŘÍNOSNÁ PRO NEMOCNÉ PO RESEKCI KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU? Vítek P., Chalupa J., Řeha P., Platoš J., Kuchař J., Mrózek V. Gastroenterologické pracoviště interního oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Úvod: Nemocní po resekci kolorektálního karcinomu patří do vysokorizikové skupiny, která je ohrožena vznikem metachronní neoplazie. Chromoendoskopie patří mezi metody, které zvyšují záchyt neoplastických lézí v kolon a rektu. Autoři se rozhodli posoudit přínos chromoendoskopie u této skupiny nemocných. Soubor nemocných a metodika: Soubor tvoří 46 nemocných (27 mužů, 19 žen, průměrný věk 67 let) po resekci kolorektálního karcinomu. U těchto nemocných byla byla v období 10/2005-3/2007 v rámci dispenzární kolonoskopie provedena nejprve standardní kolonoskopie. Všechny zachycené léze byly popsány a bioptovány. Následně byla provedena chromokolonoskopie s 0,1% roztokem metylénové modři, všechny nové léze byly popsány a bioptovány. Byla hodnocena kvalita přípravy, prohlížecí i celkový čas nativně i po aplikaci barviva. Výsledky: Při standardní kolonoskopii bylo zachyceno celkem 53 lézí, z toho 28 neoplastických (1x recidiva kolorektálního karcinomu, 3 HGD adenomy a 24 LGD adenomů). Při chromokolonoskopii bylo nalezeno dalších 89 lézí, z toho 33 neoplastických (2 HGD adenomy a 31 LGD adenomů). Chromoendoskopií bylo vyšetření prodlouženo průměrně o 20 minut a bylo spotřebováno 55ml roztoku. Nebyly komplikace výkonu. Ve dvou případech nešlo chromodiagnostiku provést vyšetření provést pro suboptimální přípravu střeva. Závěry: Chromokolonoskopie vedla k téměř trojnásobnému zvýšení záchytu neoplastických lézí včetně nálezu nativně nedetekovaných pokročilých neoplazií. Na základě těchto 6

7 výsledků se chromokolonoskopie v dané vysokorizikové skupině nemocných jeví jako přínosná. Kontakt na autora: vitek-petr@seznam.cz DEFEKOGRAFIE Kulík I., Pastrňák J. Radiodiagnostické oddělení nemocnice ve Frýdku-Místku NEZVYKLÁ KOMPLIKACE PERKUTÁNNÍ ENDOSKOPICKÉ GASTROSTOMIE (PEGu) PŘI NEZVYKLÉM ZACHÁZENÍ KASUISTIKA Langner L., Rašková V. Gastroenterologické pracoviště Nemocnice Třinec Cíl sdělení: Perkutánní endoskopická gastrostomie (dále PEG) pull technikou je poměrně jednoduchá a elegantní metoda sloužící k dlouhodobému podávání enterální výživy u pacientů se závažnými poruchami polykání až nemožností příjmu per os z různých důvodů. Úspěšnost provedení PEGu je kolem 95%. Komplikace lze rozdělit na časné (bezprostředně související s výkonem) a pozdní. Taktéž lze komplikace rozdělit na velké (udávají se v 1-3% a patří zde úmrtí během výkonu pro aspiraci a laryngospasmus anebo časně po výkonu v souvislosti se základní nemocí, krvácením do žaludku, aspirační pneumonií, sepsí či peritonitidou) a malé komplikace (literatura udává kolem 13% - nejčastěji infekce rány, febrilie, hematom, pseudoobstrukce, ileus, migrace katétru nebo jeho dislokace směrem zevním, bolesti břicha, nekrotizující fascitida). Dále lze zmínit i technickou komplikaci jako ucpání katétru výživou. Sdělení a samotná kasuistika pak směřuje k důrazu na poučení pacienta a zároveň ošetřujícího personálu o funkci PEGu, neboť dodatečné zásahy a úpravy mohou vést k život ohrožujícím stavům. Vzhledem k tomu, že přece jen PEG není až tak častý jako např. močový katétr, ošetřující personál si s ním neví často rady. 7

8 CHRONICKÁ ISCHEMICKÁ KOLITIDA LÉČENÁ ANGIOPLASTIKOU S IMPLANTACÍ STENTU DO DOLNÍ MESENTERICKÉ TEPNY Merenda M. 1, Kamler A. 1, Čech B. 2 1 Interní oddělení Nemocnice s poliklinikou Nový Jičín 2 Radiodiagnostické oddělení Nemocnice s poliklinikou Nový Jičín Chronická mezenteriální ischemie na podkladě obliterující arteriosklerosy se díky anatomickému uspořádání cév a přítomnosti četných kolaterál ve této oblasti začíná manifestně klinicky projevovat až při závažném postižení splachnického řečiště. V kazuistickém sdělení je prezentována 73-letá nemocná s chronickou ischemickou kolitidou manifestující se ne zcela typicky sideropenickou anemií a váhový úbytkem bez bolestí břicha a průjmů. Po koloskopickém vyšetření diagnostikujícím kolitidu byla provedena selektivní angiografie mezenteriálního řečiště s nálezem okluze horní mezenterické tepny a stenozy dolní mesenterické tepny a truncus coeliacus. Vzhledem k těsné stenose AMI a malé naději na úspěch konzervativní léčby bylo přistoupeno k angioplastice s implantací stentu do dolní mesenterické tepny s dobrým hemodynamickým efektem a obnovením průtoku v dané oblasti. ETIOLOGIE HYPOGLYKEMICKÝCH STAVŮ V KAZUISTICE (INZULINOM) Pokorný F., Vávra P. Interní oddělení Nemocnice s poliklinikou Havířov Hypoglykémie je pojem biochemický, ale ve své podstatě, i když terminologicky nesprávně, jde také o pojem klinický. Nejčastěji používaná definice označuje hypoglykémii za stav snížené koncentrace glukózy v krvi provázený klinickými, humorálními a dalšími biochemickými projevy. Není určena ostrá hranice mezi normální a sníženou koncentrací glukózy v krvi. Nejčastěji udávaná hodnota je v rozmezí 3,3-3,6 mmol/l (kapilární krev). V závislosti na mnoha faktorech (rychlosti poklesu, výchozí koncentraci, příčině vzniku, věku, dlouhodobých hodnotách, komorbiditách ) se projevuje typickou autonomní hyperreakcí a příznaky 8

9 neuroglykopenickými. Existují ovšem i stavy asymptomatické a naopak také stavy euglykemické s typickou symptomatikou připomínající hypoglykémii (tzv. nonhypoglykémie ). Cílem práce je poukázat na rozličné příčiny hypoglykémií zejména u nediabetiků. Zmíněna je většina těchto příčin a popsána je i méně známá patogeneze. Vše provází postup došetřování recidivujících oligosymptomatických hypoglykemických stavů u 34-leté dosud zdravé pacientky. Postupně jsou za využití anamnestických, fyzikálních, základních i rozšířených laboratorních a zobrazovacích metod včetně využití klinických testů vylučovány nejrůznější stavy či poruchy vedoucí k hypoglykémii. U pacientky (původně přijaté pro amentní stavy na psychiatrické oddělení) byl nakonec i přes absolutně nezvýšené hodnoty inzulinémie (IRI) diagnostikován nezidiom β-buněk pankreatu, který byl v konečné fázi na vyšším pracovišti chirurgicky odstraněn a diagnóza byla potvrzena histologicky. Inzulinom je vzácný a většinou benigní nádor odvozený z β-buněk Langerhansových ostrůvků pankreatu. Jen ojediněle je uložen ektopicky (2%). Incidence je 1-2 na 1 milion obyvatel ročně. Asi v 10% případů se vyskytuje jako součást MEN 1 syndromu. Nezidiomy β-buněk jsou charakterizovány autonomní a excesivní produkcí inzulinu/proinzulinu. Na našem pracovišti byl inzulinom diagnostikován poprvé. Součástí práce je i výsledek klinického testu s navozením fyziologické hypoglykémie 72 hodin trvajícím lačněním u menšího souboru zdravých dobrovolníků. Mimo dynamiku poklesu koncentrace glukózy a rekordního minima je popsán i výskyt korelujících příznaků. DIAGNOSTIKA PSC V GASTROENTEROLOGICKÉ AMBULANCI Ndua B.G. Soukromá gastroenterologická ambulance Karviná HEPATOLOGIE POLE NEORANÉ ANEB V ČEM BYLI DÁLE BABYLOŇANÉ - KASUISTIKA Langner L., Rašková V. Gastroenterologické oddělení Nemocnice Třinec 9

10 Cíl sdělení: Medicína všeobecně doznává v poslední době velký rozvoj, ovšem některé obory jakoby stagnovaly. Například je sporné, zda-li dochází ke zlepšení léčebných možností v hepatologii, pomineme-li jaterní transplantace. Jednou takovou podkapitolou jsou cholestázy. Zatímco u extrahepatálních cholestáz máme k dispozici ERCP s dobrými kurativními možnostmi, u intrahepatálních cholestáz přes genetické pokroky nedochází k odpovídajícímu zlepšení léčebných možností. Příčinou intrahepatální cholestázy mohou být léky (poléková cholestáza), cholestatické hepatitidy, hormony, primární biliární cirhóza, primární sklerotizující cholangoitida v kombinaci s extrahepatální cholestázou, dále septikémie a vzácné vrozené cholestatické syndromy. Sdělení obsahuje souhrn vrozených cholestatických syndromů a demonstruje diagnostické možnosti a složitost na konkrétní kasuistice. V úvodu naznačený léčebný nihilismus pak vychází právě z této kasuistiky. Dále lze filozofovat, že pacient nemusí mít vždy benefit z naší přílišné diagnostické horlivosti, naopak. Závěrečná historická retroflexe nemusí potěšit modernofily a genetické fandy, neboť přinejmenším v hepatologii, alespoň co se týká haruspicia či hepatoskopie, určitě byli Babyloňané dále než naše současná věda. MALIGNÍ KARCINOID KAZUISTIKA Sabol M., Kalvárová G., Lubojacká I., Palas J., Hrbáč J. Interní oddělení Gastroenterologie, Nemocnice Opava Cíl sdělení: Kazuistika pacienta s maligním karcinoidem poukazuje na určitou specificitu kliniky, diagnostiky a terapie nejčastějšího podtypu neuroendokrinních nádorů tvořících osobitou skupinu produkující látky podobné jako nervová tkáň a látky hormonální povahy, dle aktivity klasifikovaných na nefukční a funkční, se svými podtypy dle hormonální nadprodukce. Několik z nich se vyskytuje jako součast skupiny mnohočetných endokrinních neoplazií (MEN). Samotné karcinoidy, s incidencí kolem 1,5/ obyvatelů, rozdělujeme dle nejnovější klinicko-patologické klasifikace na karcinoidy, malígní karcinoidy a malobuněčné karcinomy. Klinicky se v závislosti od lokalizace a generalizace projevují kromě nespecifických nádorových příznaků i vcelku specifickým, hormonálním, již půlstoletí známym karcinoidním 10

11 syndromem (flush, diarhoe, astma bronchiale, karcinoidní krize, porucha chlopenního aparátu srdce ). Ke zlepšení diagnostiky přispěli některé nové vyšetřovací postupy - uplatňují se jednak různě specifické a senzitivní biochemické markery (kyselina 5-hydroxyindoloctová, nověji chromatogranín A), klasické i speciální (OctreoScan) zobrazovací metody, či moderní imunohistochemické metody vyšetřovaných bioptických vzorků. V léčbě má dle typingu, stagingu a gradingu své místo chirurgický výkon, chemoterapie, radioterapie, terapie somatostatinem, či symptomatická terapie. 11

12 LÉKAŘSKÁ SEKCE I. KARDIOANGIOLOGICKÝ PROGRAM ČASNÁ POSTHOSPITALIZAČNÍ REHABILITACE KARDIAKŮ V OKRESNÍCH NEMOCNICÍCH ANO ČI NE? Zeman K., Gistinger T., Pavlas I., Mrózek V., Kološová R., Talafa V. Interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Cíl: analyzovat dosavadní výsledky, snaha o optimalizaci provozu s posouzením možností dalšího rozšíření. Soubor: od dubna 2004 do prosince 2006 prošlo tříměsíčním programem 87 kardiaků ve věkovém rozmezí let. Jednalo se o pacienty hospitalizované pro AKS a jedince po kardiochirurgických operacích. PCI provedeno v 69%, CABG v 21%, zákrok na chlopních ve 4%, konzervativní postup zvolen v 10% případů. Hodnocené parametry: Přidružená farmakoterapie: arteriální hypertenze 94%, HLP 95%, DM 35%, arytmie 20%, CHSS 56%, ICHDKK 4%, stp.cmp 7%, kuřáci 10%, bývalí kuřáci 22% Vstupní farmakoterapie: ASA či warfarin 100%, ACEi 77%, BB 88%, Statiny 86%, Fibráty 22%, žádné hypolipidemikum 13%, Diuretika 51%, Nitráty 37%, Ca antagonista 28%, Antiarytmika 6%, Digitalis 1%, Trimetazidin 6% Předčasné ukončení programu: 15%, vůbec nenastoupilo 14% zařazených Výkonnost: zvýšena u 55%, snížena u 11%, nezměněna u 34% rehabilitovaných Komplikace: závažné 0%, nezávažné u 37% ( progredující dušnost, bolesti na hrudi, subkolapsy, hypoglykémie, hypotenze, hypertenze, vertigo, synkopa, bolesti kloubů, insekt, progredující otoky DKK) Nutnost časné rekoronarografie s PCI: 4% případů Závěr: zavádění takovýchto programů je prospěšné i v menších nemocnicích. Při zachování doporučených kontraindikací jde o programy bezpečné, nenákladné a pacienty velice kladně vnímané. Našim záměrem je zařazovat do budoucna více zejména rizikovějších pacientů se závažnějším kardiálním postižením. 12

13 SPECT MYOKARDU V KARDIOLOGII Šrubař P., Dudzik J., Bajer I. Oddělení nukleární medicíny Nemocnice ve Frýdku-Místku Kardiovaskulární choroby jsou stále hlavní příčinou úmrtí ve většině vyspělých zemí. Obrovský pokrok v intervenční kardiologii, současně však limitované prostředky v systému zdravotní péče s sebou nesou základní otázku - kteří pacienti budou mít prospěch z těchto nákladných diagnostických technik. V našem sdělení seznamujeme s jednou z metod nukleární medicíny používaných k diagnostické mozaice neinvazivních vyšetřovacích postupů k diagnostice primární i sekundární ischemické choroby srdeční (pacienti po angioplastikách, aortokoronálních bypassech apod. - sledování účinnosti zákroků). Přinášíme základní informace o přípravě, provedení a hodnocení SPECT myokardu levé komory srdeční. Současně se zmiňujeme o možných úskalích interpretace výsledků. Informujeme též o historickém vývoji vyšetření LK myokardu na našem oddělení. Než naše pracoviště bylo vybaveno SPECTovou kamerou, prováděly se planární vyšetření. V dalším se zmiňujeme o vyšetřovacích trendech nejen v nukleární medicíně, ale možností kombinace s postupy radiologické diagnostiky (CT). O nezastupitelném místě vyšetřovací metodiky SPECT myokardu svědčí informace ze závěru našeho sdělení : SPECT - funkční vyšetření stavu prokrvení myokardu SPECT myokardu má nezastupitelné místo v kardiologii (v roce 2001 vyšetřeno pouze 39% pacientů v ČR, v roce 2005 už 80%) 13

14 Ideální stav - kombinace vyšetření funkčního a anatomického např. hybrid SPECT/CT DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA ÚTVARŮ SOUVISEJÍCÍCH SE SRDCEM KAZUISTIKA (THYMOM) Szmek B., Vávra P., Ostrochovská N. Interní oddělení NsP Havířov Útvary související se srdcem mohou vycházet přímo z tkání srdce (myokard, perikard), ale většinou se jedná o tumory z jiných tkání, které jsou obsahem mediastina. V závislosti od lokalizace a s použitím dalších paraklinických vyšetření lze pak s menší či větší pravděpodobností určit jaká je etiologie expanzivního procesu. Klinický obraz mediastinální expanze je velmi rozmanitý a závisí na mnoha faktorech (lokalizaci, objemu patologického procesu, povahy expanze...), k nejčastějším symptomům patří kašel, dušnost, recidivující respirační infekty, dysfagie či odynofagie, bolesti na hrudi, arytmie, syndrom horní duté žíly, Hornerův syndrom, případně systémové příznaky jako myasthenia gravis, arteriální hypertenze, hyperkalcemie. Minimálně 50% expanzí je náhodným nálezem, jsou asymptomatické. Cílem práce je poukázat na etiologii útvarů souvisejících se srdcem, možnosti diagnostiky se zaměřením na podrobnou anamnézu, fyzikální vyšetření, zobrazovací a laboratorní metody. Je popsán diagnostický postup u 35-leté pacientky, u které byl zjištěn v rámci předoperačního vyšetření na RTG snímku srdce a plic patologický stín nasedající na pravý hilus a srdeční konturu. Po provedení řady vyšetření (CT plic a mediastina, břicha, echokardiografie, včetně jícnové, MR srdce a mediastina, neurologického vyšetření, včetně EMG, cytologie a histologie kostní dřeně, imunofenotypizace kostní dřeně a periferních lymfocytů, cytogenetiky a dalších laboratorních markrů) byla diagnostikována expanze pravého středního mediastina, řešena na vyšším pracovišti chirurgicky, histologicky potvrzen thymom. Ve vysokém procentu bývá provázen myasthenií gravis, ale není pro ni specifickým nálezem, dále pak hypogamaglobulinémií (Goodův syndrom). Jedná se o vzácnější tumor (1-5/l000000) vycházející z thymických epiteliálních buněk, vyskytuje se v každém věku, bez pohlavní predilekce, dle vyzrálosti může být benigní i maligní. 14

15 KARDIÁLNÍ KOMPLIKACE TERMINÁLNÍHO SELHÁNÍ LEDVIN - KAZUISTIKA Sládková A., Prchala M. Interní JIP NsP Karviná Ráj Cíl sdělení: ukázat, kolik různých kardiálních komplikací může nastat u jednoho pacienta ve stadiu terminálního selhání ledvin. Muž (M. V. ročník 1974) s dlouhodobě diagnostikovanou a neléčenou nefrogenní hypertensí při polycystoze ledvin byl hospitalizován pro epileptický záchvat a zjištěna dekompensovaná hypertense a těžké selhání ledvin s urémií (urea 72,3 mmol/l, kreatinin 2744 umol/l, ph 7,131, hemoglobin 75,2 g/l, leukocyty 24,5 x 10/9/l,), indikován k akutní hemodialýze. EKG: sinus. rytmus 108/min, na echokardiografii uremická perikarditida bez známek tamponády. 7. den rozvoj šokového stavu, CVT +21 cm vodního sloupce. Diagnostikována tamponáda srdeční, indikována perikardiální punkce - evakuováno ml obsahu. Poté pacient oběhově komponován. 21. hospitalizační den rozvoj tachykardie 130/min se štíhlými QRS komplexyavnrt? Po medikaci Isoptinem verze na sinusový rytmus. 30. hospitalizační den pacient propuštěn do domácí péče s pravidelným HDS programem 3x týdně. Arytmologické dořešení odmítl. Zařazen do transplantačního programu. 11/2005 proběhla Transplantace kadaverosní ledviny ve FNsP Ostrava - Poruba hospitalisace FNsP Ostrava pro selhání graftu k antirejekční terapii. Solu Medrol i ATG (antithymocytární protilátky) neúspěšné předán k zahájení HD léčby hospitalisován na našem oddělení pro subfebrilie a těžkou pancytopenii - komplikace antirejekční léčby. Hb 64, leukocyty O,3, granulocyty 61%, CRP 85 Zdroj febrilií nejasný, nasazen Ciplox 25Omg tbl. / 24 hod TTE pro susp. nález vegetace na mitrální 15

16 chlopni - k terapii přidán Edicin v dávce 500 mg i. v., hemokultury - Streptococcus viridans. TEE bez průkazu IE, pacient je septický, imunosuprimován, podán Endobulin j a IMUNOR lyofil, nasazen Dalacin. 2. TEE suspektní infekční endokarditida zadního cípu mitrální chlopně, CRP 269, nasazen Targocid 400 mg, převádíme na Ciplox 500 mg tbl dlouhodobě TTE:na Mitrální chlopni fibrotizovaná rezistence, Vysazena ATB terapie TTE: postendokarditické změny mitrální chlopně. Pacient je v chronickém hemodialysačním programu 3 x týdně, je afebrilní, prospívá. PLICNÍ EMBOLIE KAZUISTIKA Matušek Z. Interní oddělení Nemocnice Třinec Plicní embolie představuje pro svůj častý výskyt závažné kardiovaskulární onemocnění. Lze ji zařadit na třetí místo po ischemické chorobě srdeční a hypertenzi. V současnosti je správně diagnostikována a následně správně léčena jen u jedné třetiny postižených. Úspěšnost terapie pokud nejde o masivní embolizaci do kmene a. pulmonalis je vysoká. Dle statistik je mortalita u neléčené embolie kolem 30 procent, u léčené pouze kolem 8 procent. Cílem sdělení je na konkrétním kazuistickém případu ukázat nejčastější klinické symptomy, diagnostický a léčebný algoritmus. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY AMIODARONU Pavlas I., Zeman K., Gistinger T., Talafa V., Kološová R., Mrózek V. Interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Cíl: Poukázat na nežádoucí účinky amiodaronu, často používaného léku v arytmologii Amiodaron je jodovaný benzofuranový derivát, užívaný v kardiologii pro léčbu život ohrožujících komorových arytmií a rekurentních síňových arytmií. 16

17 Struktura amiodaronu se podobá struktuře T3,předpokládá se tedy, že část vlivu je zprostředkována vazbou a tím blokádou receptoru pro T3 ( např. v srdečním svalu) Účinek amiodaronu: 1.zvýšený přívod jodu ( 1 tableta amiodaronu obsahuje 74 mg jodu denní doporučená dávka jodu činí dle věku a pohlaví ug!! ) 2.přímý toxický vliv na štítnici ( vede k destrukci tyreocytů ) Závěr: změny funkce štítné žlázy po amiodaronu se vyskytují: -Tyreotoxikózou u 3-20% dlouhodobě léčených -Hypotyreózou u 2-5% dlouhodobě léčených Z dalších nežádoucích účinků zaznamenáváme často fotosenzibilizaci, korenální deposita, plicní infiltráty, zhoršení jaterních funkcí, periferní neuropatie Jsou rozebrány kazuistiky pacientů. VARIABILITA VÝVOJE AORTÁLNÍ STENÓZY V DĚTSKÉM VĚKU OD NOVOROZENCE AŽ PO DOSPĚLÉHO JEDINCE (20-LETÉ SLEDOVÁNÍ) Bartonová J. Dětská kardiologie, ul. 8. pěšího pluku č.85, Frýdek- Místek Cíl sdělení : Cílem sdělení je informovat o variabilitě vývoje aortální stenózy u člověka od novorozeneckého věku až do 20 let,má zachytit variabilitu vývoje anatomie,morfologie,hemodynamiky,ekg křivky,echokardiografického obrazu a dalších vyšetření včetně způsobu terapie. Prezentován soubor 117 pacientů Aortální stenóza je poměrně častá vrozená srdeční vada /tvoří 7,8 % všech srdečních vad/. Podle místa zúžení ji dělíme na stenózu valvární, subvalvární a supravalvární. V přednášce bude pojednáno pouze o jednoduché aortální stenóze.aortální stenóza jako součást komplexních vad / např. spolu s koarktací aorty, hypoplastickým levým srdcem etc./ je samostatnou specifickou kapitolou a nebude předmětem 17

18 sdělení pro svou specifickou problematiku a časovou náročnost /. A.Valvární stenosa je nejčastější typ /70-74%/ Anatomie :Může být způsobena úzkým prstencem,.anomálním počtem cípů, srůstem komisur nebo dysplazií chlopně. Morfologie valvární stenózy aortální chlopně tak částečně ovlivňuje prognózu onemocnění,anatomii levé komory, kořen aorty a ascendentní aortu,hemodynamiku,klinické projevy.probrány výše uvedené kategorie,hemodynamika,klinické projevy,vyšetřovaví metodyekg křivka, echokardiografie,event. katetrizační vyšetření a způsob terapie této vady./vpl,následné chirurgické řešení vady/ B.Subvalvulární stenóza aortální chlopně. Vyskytuje se samostatně nebo jako součást jiných srdečních vad. l.typ - Izolovaná fibromuskulární stenosa. 2.typ - tkz.tunelovitou stenózu tvoří obvykle protáhlý fibromuskulární val a hypertrofie zadní stěny levé komory. Probrána problematika hemodynamiky, klinika této vady,změny na ekg,echokardiograf.vyš.a způsob chirurgického řešení vady/myektomie interventrikulárního septa,koonova aortoventrikuloplastika/ C. Supravalvulární stenóza aortální chlopně.. Je to vrozené ohraničené difuzní zúžení ascendentní aorty, které začíná na horním okraji Valsalvových sinů, těsně nad koronárními artériemi. Koronární tepny mohou být obturovány. Klinicky může být dlouho vada němá, mohou býti ale přítomny i synkopy. Terapie:chirurgické řešení při gradientu nad torrů nebo při koronární ostiální stenóze. Aortální stenosa u novorozenců a kojenců jako samostatná jednotka Významná AS ovlivňuje hemodynamiku již během fetálního vývoje. Aortální chlopeň je u kritické AS často monokuspidální,ztluštělá a myxomatozní. Pojednáno o specifitě oběhu u plodu a novorozence,klinických projevech,vyšetřovacích metodách a terapeutickém řešení vady. Prezentován vlastní soubor 117 pacientů s aortální stenózou všech typů-valvárního typu, 18

19 ,subvalvárního typu, supravalvárního typu. Zachycuje parametry pohlaví, typ aortální stenózy,věk manifestace obtíží,vývoj této vady, terapeutické řešení, případný vývin následných kardiálních komplikací. STENÓZY A UZÁVĚRY RENÁLNÍCH TEPEN Kološová R., Mrózek V., Zeman K., Pavlas I., Gistinger T., Talafa V. Interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Stenosa renální tepny (RAS) je běžnou příčinou sekundární hypertense s narůstající incidencí, protože se zvyšuje výskyt aterosklerosy ve stárnoucí populaci. Prevalence aterosklerotické renální stenosy narůstá s věkem, přítomností diabetu, koronární i periferní arteriální nemoci, s hypertensí i dyslipidemií. Fibromuskulární dysplasie se objevuje asi v 10% případů RAS a typicky ji nalézáme u žen mladého a středního věku. RAS může způsobit renální insuficienci, nekontrolovatelnou hypertensi,opakované srdeční selhání a bleskové plicní edémy a je spojena s narůstající kardiovaskulární morbiditou a mortalitou. V práci se zabýváme možnostmi neinvasivní diagnostiky patologie renálních tepen s důrazem na Dopplerovská vyšetření.. Dopplerovské vyšetření renálních tepen provádíme na interním oddělení nemocnice ve Frýdku-Místku od roku 1997, nyní na přístroji ALOCA Prosound 5000 s použitím barevného Dopplerovského mapování. Vyšetřujeme sektorovou multifrekvenční sondou frekvencemi 3,5 ev. 2,5 MHz u lačného pacienta. Vyšetření vyžaduje větší zkušenost lékaře s ultrazvukovým cévním vyšetřením. Rozebíráme metodiku vyšetřeni. V roce 2006 jsme provedli 3084 Dopplerovských cévních vyšetření z toho 161 vyšetření renálních tepen. V práci je porovnáván nárůst počtu vyšetření i zvýšení záchytu patologických nálezů v průběhu jednotlivých let. Dále jsou předvedeny zajímavé patologické nálezy u našich pacientů, porovnávány jednotlivé neinvasivní vyšetřovací metody. Jsou uvedeny námi diagnostikované neobvyklé příčiny stenos renálních tepen a ukázán význam metody v diagnostice jiných 19

20 patologií. Dále je rozebrán přínos hodnocení resistenčního indexu jak v diagnostice, tak jako prognostického faktoru. Jsou uvedeny možnosti terapie patologie renálních tepen a indikace k invazivnímu řešení. REVASKULARIZAČNÍ OPERACE U PACIENTŮ SE SYNDROMEM DIABETICKÉ NOHY Jurenka D., Sitek P., Szkatula J. Chirurgicko-traumatologické oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Prezentace stručně shrnuje příčiny vzniku syndromu diabetické nohy, možnosti jejich terapeutického ovlivnění, zkušenosti našeho pracoviště s periferními tepennými rekonstrukcemi crurálními a pedálními bypasy provedenými v roce 2006 a několik kazuistik pacientů s periferními cévními rekonstrukcemi z našeho pracoviště. JÍCNOVÁ STIMULACE SOUČASNÉ DIAGNOSTICKÉ A TERAPEUTICKÉ MOŽNOSTI METODY Gistinger T., Mrózek V., Kološová R.,Pavlas I.,Talafa V., Zeman K. Interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Cíl.: Seznámení se současnými diagnostickými a terapeutickými možnostmi jícnové stimulace. Metoda spočívá v zavedení multipolární EKG elektrody nosem (ústy) do jícnu a ve snímání EKG potenciálu z oblasti jícnu. Při správném umístění elektrody dělí elektrodu od myokardiálních struktur jen tenká stěna esofagu, lze tedy ve většině případů získat kvalitní obraz elektrické aktivity síní a komor. V další fázi vyšetření je možno zhodnotit funkci sinusového uzlu pomocí měření zotavného času sinusového uzlu (SNRT, CSNRT) a dále převodní kapacitu atrioventrikulárního uzlu za pomoci měření tzv. Wenckebachova bodu. Při podezření na některé formy supraventrikulárních arytmií je provedena programovaná stimulace síní jedním extrastimulem, co přispívá k objasnění dvojího atrioventrikulárního vedení, další 20