1. kapitola: Úvod do problematiky, přenosové cesty (rozšířená osnova)

Transkript

1 Punčochář, J: AEO;. apitola. apitola: Úvod do problemati, přenosové cest (rozšířená osnova) Čas e studiu: 4 hodin Cíl: Po prostudování této apitol budete umět identifiovat prv záladního signálového schématu eletronicých strutur používat správně pom z teorie signálu definovat záladní parametr metalicého vedení definovat záladní prv radiotechnicé cest definovat funci vsílací a přiímací antén Výlad ÚV áladní signálové schéma eletronicých strutur CO NEJRATŠÍ POJENÍ, ABY E ŠMY VEDENÍ NEPŘDÁVALY NEAVENÉM GNÁL BLO BLO BLO 3 BLO 4 BLO 5 BLO 6 BLO 7 Obr. áladní signálové schéma eletronicých strutur BLO převod signálu na eletricou veličinu (ČDLO); např.: mirofon, videoamera, teploměr, vlhoměr, atd. BLO úprava signálu podle potřeb ; např.: oreční obvod, filtrace, zesílení, ódování, atd. BLO 3 vsílač; např.: anténa, LED, výonový zesilovač (do vedení), atd.

2 Punčochář, J: AEO;. apitola BLO 4 přenosové médium; metalicé vedení, opticé vedení, prostor BLO 5 přiímač; např.: anténa, vstupní zesilovač, fotodioda, atd. BLO 6 úprava signálu podle potřeb ; např.: oreční obvod, filtrace, výonové zesílení, deódování, atd. BLO 7 převod na signál podle potřeb ; např.: reprodutor, obrazova, disple, regulační element, atd. Poud bude sstém pracovat v paměťovém režimu zpracování signálu, potom BLO 3 tvoří záznamové zařízení; např.: magneticý záznam, gramodesa, ódování záznam na vhodné paměťové médium BLO 5 snímač záznamu; např.: snímací magneticá hlava, gramofonová přenosa, přečtení z média (podle fziální podstat) a deódování áladní pom signál/informace nformace zpráva, sdělení, úda e to abstratní poem ignál fziální veličina (dě) nesoucí informaci; v eletrotechnice nečastěi: napětí (proud) ehož charateristicé veličin (amplituda, mitočet, fáze) musí být ednoznačným vztahem vázán s informací, ab mohl příemce určit informaci signálem nesenou ednoznačně. petrum e vádření (znázornění; analticé nebo graficé) signálu v závislosti na mitočtu - spetrum amplitud A (ω ) - spetrum fází ϕ (ω ) Pro periodicé signál stačí Fourierova řada. Pro obecné signál musíme použít Fourierův integrál: máme signál s (t) tomu odpovídá spetrální hustota amplitud ωt ( ω ) s( t) e dt platí s( t) ω e ( ) ωt dω

3 Punčochář, J: AEO;. apitola 3 Rozměr a obem signálu: h P výon signálu P N výon šumu H log a P P N f F H T t F mitočtový rozsah signálu T doba trvání signálu OBJEM GNÁL: V H F T Rozměr a obem análu: P N výon šumu análu; H log a ( P / PN ); T T doba trvání přenosu signálu análem; F B frevenční šířa análu: OBJEM ANÁL: V H B T Pro správnou činnost musí v neednodušším případě platit: H H ; B B ; T T V V Nesou-li uvedené podmín splněn, musí se signál transformovat(modulace, ódování) ta (index s T ), ab platilo: H B T H B T T T T H B T APACTA ANÁL (maximální možná rchlost přenosu informace): C V / T H B Rušení šum (eletronicých prvů, atmosféricé ev, z iných soustav nežádoucí signál,...)

4 Punčochář, J: AEO;. apitola 4 Opatření proti vlivu rušení a) většování výonu signálu b) menšování útlumu v přenosovém médiu (spoovacích cestách) c) Co nemenší šum přiímačů signálu (šumové číslo F) d) Používání modulace (ódů) odolných vůči šumu

5 Punčochář, J: AEO;. apitola 5 Metalicé homogenní vedení telegrafní rovnice Primární parametr: R, L, G, C Δx. Δx. Δx..Δx Formálně platí Potom pro smču s: u( t, x x) Pro uzel u: i( t, x x) Pro ustálený harmonicý stav (fázor) snadno obdržíme rovnice

6 Punčochář, J: AEO;. apitola 6 Odsud snadno obdržíme Předpoládeme řešení ve tvaru, A, B integrační onst onsta šíření seundární parametr Nní Potom vlnová impedance seundární parametr ntegrační onst určíme z oraových podmíne na počátu vedení; na počátu vedení e x, () p, () p, ted

7 Punčochář, J: AEO;. apitola 7 Odsud Po úpravě do maticového tvaru poměrů na onci vedení (x l, (l), (l) ) Další postup e stený. Definueme Pro napětí platí Členu odpovídá omplexor Člen s rostoucím x lesá tlumení postupné (dopředné) vln napětí Výraz určue fázi dopředné vln ao funci času (t) a poloh (x).

8 Punčochář, J: AEO;. apitola 8 Všetřeme, aou rchlostí se pohbue po vedení místo s onstní fází: ϕ αx ωt onst x ( onst ωt ϕ ) / α v dx / dt ω / α v dx / dt ω / α f / m( e tzv. fázová rchlost vln. Vztah ( ) Vlnová déla: v / f ( ω / α )/ f ( f / α )/ f / α pětná (odražená) vlna (napětí): Popsána omplexorem ( β α ) x ωt βx ( ϕ α ωt ) A e e e A e e ϕ Jeí úroveň e nevšší na onci vedení (x l), směrem počátu vedení se zmenšue. Pro proud platí Analogicými úvahami zistíme, že přímá (dopředná) vlna proudu e definována členem a zpětná (odražená) vlna proudu členem řemě platí, že poměr přímé vln napětí u přímé vlně proudu e a to e právě vlnová impedance vedení. Dále platí, že poměr odražen vln napětí u odražené vlně proudu e a to e právě vlnová impedance vedení se záporným znaménem.. Nní můžeme definovat činitele odrazu (v místě x) ao poměr odražené a přímé vln. Pro napětí ted platí:, de index identifiue fázor odražené vln a index identifiue fázor přímé vln. Pro proud platí, de opět index identifiue fázor odražené vln a index identifiue fázor přímé vln. M ovšem víme, že platí identita. Je ted zřemé, že platí

9 Punčochář, J: AEO;. apitola 9 Nní sme iž schopni sovit činitel odrazu na onci vedení (s vlnovou impedancí Ẑ ) na onci vedení e připoena impedance Ẑ. podstat uváděných vztahů e zřemé, že napětí (proud) na onci vedení e dáno součtem přímé a odražené slož napětí (proudu). Pro zatěžovací impedanci ted platí: / / tohoto vztahu iž můžeme elementárními úpravami zistit činitel odrazu na onci vedení ( ) ( ) ( ) Nní e možné definovat i napěťový poměr stoatých vln (psv; teré vzninou na vedení při harmonicém buzení). Je to poměr maximálního napětí na vedení u minimálnímu napětí na vedení. Maximum e dáno součtem modulu přímé vln ( ) a odražené vln ( ). Minimum e dáno eich rozdílem, platí ted / / psv de e modul činitele odrazu. Nebo naopa můžeme vádřit modul činitele odrazu pomocí psv: psv psv Vedení na onci naprázdno ; ; Pozn. Lze určit i ze záona zachování energie. Je zřemé, že obecně při rozpoeném vedení platí: / ; Vedení na onci naráto ; ;

10 Punčochář, J: AEO;. apitola Pozn. Lze určit i ze záona zachování energie. Je zřemé, že obecně při rozpoeném vedení platí: ; / Vedení zatížené impedancí Ẑ : ; ; Nebo taé psv Jedná se o ideální bezodrazový stav, impedanční přizpůsobení, na vedení e pouze přímá vlna, stoatá vlna ta nevzniá. Vstupní impedance úseu vedení v místě Pro tto účel musíme naít popis pomocí oraových podmíne na onci vedení. Viz (x l, (l), (l) ) Po dosazení do stených rovnic a úpravách zísáme vztah (pro fázor harmonicých průběhů): ( ) ( ) cosh sinh cosh sinh Î P Î P Ẑ VD. POČ. x VD. ONCE. l-x DÉLA VEDENÍ l

11 Punčochář, J: AEO;. apitola Platí, že h h cosh cosh sinh cosh sinh cosh cosh / cosh sinh sinh cosh ) ( ) ( Bezeztrátové vedení: ideálně ; G R reálně C G L R ω ω ; ω α β α ω ω ω / ; ) ( ) ( LC LC C L εµ α ω β / / / ; ± LC v e x Není tlumení; fázová rchlost e rovna rchlosti šíření vln v daném prostředí (permitivita, permeabilita). C L C L / ω ω Proud a napětí sou ve fázi, edná se o reálné číslo. α α α α α α h h h

12 Punčochář, J: AEO;. apitola To umožňue vrobit impedanci úseem vedení o délce l e to funcí vlnové dél. vedení na onci naprázdno: ( ) co lim lim vedení na onci naráto: ( ) lim lim Přenosové cest- vsílač, přiímač Metalicé vedení (oaxiální abel, vlnovod) e součástí radiotechnicé cest pratic vžd. vsoofrevenčního zesilovače se ím přivádí signál na vsílací anténu. Nebo se ím přivádí signál z přiímací antén do vstupních dílů přiímače.

13 Punčochář, J: AEO;. apitola 3 upinové schéma vsílače Přiímač bez zesílení: Nepotřebue napáecí zdro. Špatná seletivita. Přiímač -rstala Přiímač s přímým zesílením Na místě detetoru a NF zesilovače lze použít tranzistor, terý plní obě tto funce současně. Ve VF části se pro dosažení většího zesílení zavedla ladná zpětná vazba, něd se přiímač i rozmitá. toho plne malá stabilita a malá seletivita

14 Punčochář, J: AEO;. apitola 4 uperhet přiímač se směšovačem (nepřímé zesílení) Princip superhetu spočívá v tom, že aýoliv přiímaný vsoofrevenční signál e nedřív převeden na eden stálý mitočet f m mezifrevenční mitočet - terý se valitně zesílí (to umožňue sutečnost, že se zesilue en úzé mitočtové pásmo) a teprve potom se dále zpracovává. Žádaný vsoofrevenční signál se vbírá ze spetra vsoofrevenčních napětí dodávaných anténou pomocí laděného obvodu na vstupu přiímače. Něd se na tomto místě používá laděný vsoofrevenční zesilovač. laděného obvodu se vbraný signál o mitočtu f v přivádí na vstup směšovače. Na ednom ze vstupů směšovače máme harmonicý signál f v odpovídaící přiímanému signálu. Na druhém ze vstupů směšovače e rovněž signál sinusového průběhu f o, dodávaný oscilátorem přiímače. měšovač musí romě vlastně nežádoucího přenosu obou vstupních signálů zaišťovat především vzni směšovacích produtů. řad nově vzniaících mitočtů se pro další zpracování vbere laděným obvodem na výstupu směšovače rozdílový mitočet f m f o - f v. Přelaďování laděného obvodu a oscilátoru probíhá souběžně ta, ab rozdíl f m fo - f v bl stálý. toho plne, že mitočet oscilátoru fo e vžd o mitočet f m všší než mitočet vstupního signálu f v. Při ladění se mitočet oscilátoru mění steně ao naladění vstupního laděné-ho obvodu. Všem těmto signálům odpovídá na výstupu směšovače signál pevného mitočtu - mitočtu mf zesilovače. rozhlasových přiímačů totiž (téměř vžd) oscilátor pracue o mf mitočet výše, než e rezonanční mitočet vstupního obvodu. Vznilý mf signál se shodným průběhem modulační obál ao má vladěný signál vstupní, e seletivně zesilován v obvodech mf zesilovače, v němž e soustředěna záladní seletivita přiímače. Pro příem AM signálů bývá f m v rozmezí 45 až 48 Hz, pro FM signál,7 MHz. Potřebné zesílení před demodulací se usutečňue v mezifrevenčním zesilovači. Je to

15 Punčochář, J: AEO;. apitola 5 zesilovač pevně naladěný na mezifrevenční mitočet. Vlastnosti mezifrevenčního zesilovače maí výrazný vliv na vlastnosti celého přiímače. Nizofrevenční signál, terý vzniá za detecí, se eště zesilue v NF zesilovači a v reprodutoru přeměňue na austicý signál. Popisované bloové schéma e stené pro přiímače signálů AM i FM. oučasné přiímače umožňuí příem obou druhů modulací. Jeich onstruce e taová, že část obvodů e společná pro oba druh modulace a část obvodů e samostatná. Pro usnadnění obsluh a zlepšení aosti přímu se u superhetů používaí pomocné regulační obvod AVC (automaticé vrovnávání citlivosti). Je to obvod, terý vužívá výstupního napětí z detetoru řízení zesílení MF zesilovače. Při slabých vstupních signálech e zesílení maximální, při silných se zmenšue. Výsledem e onstní hlasitost přiímače i při olísavém vstupním signálu. Dalším pomocným regulačním obvodem e AFC (automaticé řízení mitočtu). Na rozsahu FM vužívá výstupního napětí z detetoru dolaďování oscilátoru, ab i při nepřesném naladění přiímaného vsílače bl MF mitočet správný. Používaí se tomu apacitní diod zapoené v rezonančním obvodu oscilátoru. Přenosové cest- anténa Antén slouží vzáření výonu vsílače na dané frevenci (vsílací antén) nebo přímu signálů pro přiímač (přiímačové antén) z daného prostředí - onrétně do nebo ze vzduchu, terý se z eletricého hledisa chová ao dieletrium. Antén představuí ve své podstatě reciproé zařízení, neboť aždá vsílací anténa může zároveň fungovat ao přiímací a naopa (u přiímačových antén použitých pro vsílání b mohl nastat pouze problém s rozptýlením ztrátového výonu, protože nemaí ta robustní onstruci ao antén vsílací). Ab se vsoofrevenční výon dostal z vsílače do dieletria, teré přenosové prostředí (vzduch nebo vauum) představue, e zapotřebí použít anténu, ež e na vzařované frevenci vladěna přesně do rezonance. Protože anténa vlastně představue úse vedení, terý e na ednom svém onci napáen z vsílače a na druhém onci zaončen vzařovacím odporem,

16 Punčochář, J: AEO;. apitola 6 enž e tvořen charateristicou impedancí přenosového prostředí, musí být tento úse vedení na obou oncích impedančně přizpůsoben. Proto existue řada obvodů, terými mohou být antén na napáeč (i na oolní prostředí) navázán. Podmína impedančního přizpůsobení u přiímačových antén není potom, a to zvláště v nižších frevenčních pásmech, ta ožehavá, protože výon přiímaného signálu e oproti výonu vsílačů nepatrný. Jestliže si uvědomíme, a se vsoofrevenční vedení chová, e-li na svém onci rozpoeno nebo zratováno, můžeme usoudit, a b měla anténa vpadat. Většinou se používá zářičů o délce, ež e násobem l/ (na obr e zareslen půl- a celovlnný zářič pro vodorovnou polarizaci včetně napěťového a proudového obložení). Mechanicá déla zářiče e přitom vžd menší než eletricá (stená b bla pouze v případě, že b bl zářič ideálně tený). To e způsobeno fatem, že déla zářiče určue indučnost rezonančního obvodu, průměr zářiče potom apacitu vůči oolí (ted i vůči sousedním prvům složitěších anténních sstémů). Chceme-li ted udržet sovenou rezonanční frevenci i při nárůstu průměru zářiče, musíme e zrátit. atím co půlvlnný zářič (dipól) má v bodech připoení relativně malou impedanci (tpic asi 73 Ω, v praxi uvažueme 75 Ω), celovlnný zářič (dipól) má v bodech připoení impedanci daleo větší (řádově ednote Ω). Celou situaci můžeme snadno posoudit právě z obr : v bodech připoení napáeče e u půlvlnného dipólu mitna proudu, přičemž napěťový průběh prochází právě nulou (uzlem); bod připoení napáeče celovlnného zářiče sou v blízosti mitn napětí a uzlu proudu, taže impedance v místě připoení napáeče e velá. vedené zářiče maí směrovou charateristiu ve tvaru lemnisat, t. oproti izotropnímu zářiči iž maí určitý zis. Úprava směrové charateristi za zářič přidáme refletor a před zářič přidáme vlnovodnou řadu ve tvaru diretorů, teré soustředí signál na zářič (dipól) - úzopásmová anténa YAG; čím více prvů bude anténa mít, tím bude mít větší zis a užší směrový diagram; čím více prvů bude mít refletor, tím lepší bude činitel zpětného přímu

17 Punčochář, J: AEO;. apitola 7 Antén pro dlouhé a střední vln Protože se zemsý povrch na frevencích pod asi až MHz chová ao vodič, musí být polarizace vsílané eletromagneticé vln svislá. Anténa vsílače e potom tvořena svislou onstrucí (většinou příhradovou) o dostatečné odolnosti proti silovému působení větru (obr ). V tomto případě si musíme uvědomit, že déla antén b měla být podle vzařované frevence 5 m i více. Tato vsoá anténa vša lade extrémní náro na záladový blo antén, terý e ve většině případů tvořen izolantem (aostní vsoofrevenční eramia), na pevnost vlastní onstruce a na pevnost otvicích prvů (na obr , a 3 nesou pro přehlednost zareslen), teré nesmí na vzařované frevenci ani na eích násobcích rezonovat. Proto se v těchto případech většinou používá zrácených antén. rácení se může dosáhnout buď apacitním nástavcem (lobouem - obr ) nebo zařazením prodlužovací indučnosti do vlastního tělesa antén (mechanic náročněší - obr ). Při výpočtu vlastností tohoto tpu antén se apliue princip zrcadlení: Princip zrcadlení umožňue snadno postihnout vliv dobře vodivých rovinných ploch v blízosti antén na eí záření. áření antén totiž induue na ploše proud, teré záření antén taé přispívaí. Podle principu zrcadlení e příspěve induovaných proudů shodný se zářením zrcadlových obrazů elementů sutečné antén. Vertiální element se zrcadlí s proudem shodným co do amplitud i fáze. Horizontální element má v zrcadlovém obrazu

18 Punčochář, J: AEO;. apitola 8 proud s opačnou fází. Vůči napaeči a oolí se proto zase uvažue dipól na obrázu patní izolátor antén. Pro uázu sou zobrazen i něteré variant dipólů: Parametr antén is antén G e číslo udávané v db, teré porovnává vzářený (nebo přiímaný) signál (výon) se signálem, terý b vzářil nebo přial všesměrový (izotropní) zářič. is antén úzce souvisí s eí směrovostí (de o poměr výonů, proto.log). měrovost antén - izotropní zářič vzařue rovnoměrně do všech směrů (a ze všech směrů rovnoměrně přiímá). Má ted ulovou vzařovací charateristiu. Chceme-li zvětšit zis antén, zvětšíme eí směrovost, t. upravíme ulovou charateristiu do tvaru požadované vzařovací charateristi Charateristicá impedance antén - udává eí impedanci v místě připoení anténního napáeče. atímco ve vsílací technice bývá na všších frevencích charateristicá impedance antén 5 Ω, na nižších frevencích bývá všší olem 6 Ω. Přiímací antén pro všší frevence mívaí impedanci 3 Ω (v zahraničí e obvlá i hodnota 4 Ω). Pro nižší frevence nesou většinou drátové přiímací antén laděné, taže poem charateristicé impedance i impedančního přizpůsobení (viz dále) ztrácí smsl. Činitel stoatých vln - Poměr (činitel) stoatých vln PV (něd ČV) vpovídá o impedančním přizpůsobení napáeče anténě.

19 Punčochář, J: AEO;. apitola 9 Přenosové cest- prostor Vlnoplocha e plochou, na teré má intenzita eletricého pole E i intenzita magneticého pole H onstní fázi. Eletromagneticé pole, teré vznine v určitém místě prostoru, nezaplní tento prostor oamžitě, ale šíří se v něm onečnou rchlostí, terá závisí na vlastnostech prostředí. aždý zdro vlnění onečných rozměrů vtváří ve velé vzdálenosti od zdroe vlnu ulovou. Budeme-li vša ulovou nebo válcovou vlnu pozorovat ve velé vzdálenosti od zdroe, bude zařivení vlnoploch velmi malé a můžeme i považovat za vlnoplochu rovinné vln. oumání šíření rovinné vln e ted zednodušením sutečné situace, teré nám pomůže snadněi sledovat ev a souvislosti při šíření vln a závěr pa přiměřeně vužít i při sledování šíření ulové a válcové vln. Poměr nenulových slože intenzit pole Ex a H e roven charateristicé impedanci prostředí o Vetor eletricé a magneticé intenzit sou vzáemně olmé a oba sou olmé i e směru šíření vln. Rovinná vlna, šířící se volným prostorem, pa nemá žádnou složu intenzit pole rovnoběžnou se směrem šíření a e vlnou příčně (transversálně) eletromagneticou vlna TEM.

20 Punčochář, J: AEO;. apitola Mezi vvýšenou vsílací anténou V a přiímací anténou P se může vlnění šířit pouze vzduchem podél sponice VP, v obrázu označené "". Šíření není ovlivněné zemí ani ionosférou. Pa hovoříme o šíření přímou vlnou, anebo rátce o vlně přímé. Mechanismus e tpicý při spoení na velmi vsoých frevencích (něoli GHz a více) a při výše položených anténách, mezi nimiž e přímá viditelnost. oučasně s vlnou přímou často existue i vlna odražená, v obrázu označená "". Obě vln existuí současně, intenzita pole v P e součtem intenzit přímé a odražené vln. Taovou situaci (model) budeme nazývat šířením prostorou vlnou. Mechanismus vžadue vvýšené antén, přímou viditelnost a e tpicý pro mitočtovou oblast asi od 3 MHz do něolia GHz. Rozhraní mezi vodivým prostředím (povrch emě) a nevodivým (vzduch) e schopné vést eletromagneticé vln podobně ao třeba vodivý drát. Tento mechanismus ("3") budeme nazývat povrchovou vlnou (přízemní vlnou). Povrchová vlna sledue zemsý povrch. Vbudí se, dž vertiální antén sou bezprostředně při zemi a e tpicá pro spoení na nízých mitočtech do něolia MHz. Mechanismus ionosféricé vln ("4") vužívá působení ionosféricých vrstev na dráh vln. T se v ionosféře zařivuí a za vhodných podmíne se obrací zpět emi. Ta lze zabezpečit rádiové spoení na vzdálenost až 4 m ediným "odrazem" od ionosfér. Něolia odraz střídavě od země a od ionosfér lze pa dosáhnout pratic teréhooli místa na emi. Pro ionosféricou vlnu e tpicá mitočtová oblast do 3 MHz.

21 Punčochář, J: AEO;. apitola Mechanismus šíření troposféricým rozptlem ("5") vužívá existence nehomogenit v troposféře. Vlivem turbulentního proudění vzduchu vzniaí místa s nepatrně odlišnými fziálními parametr a ted i s odlišnou permitivitou. Jsou to nepravidelné útvar s rozměr řádově ednote až desíte metrů. Oem nesou viditelné, ale pro rádiové vln se chovaí ao dieletricá tělesa. Dopadaící vlnění rozptluí a rozptýlené vlnění lze pa přiímat až poměrně daleo za horizontem. Je ovšem velmi slabé. Popsaný mechanismus e tpicý pro mitočtovou oblast stove MHz a ednote GHz a lze ím přelenout vzdálenosti řádu stove ilometrů. V poslední době se tento mechanismus vužívá málo. Nahrazue e spoení pomocí družic. Text prostudování [] Žalud, V.: Moderní radioeletronia, BEN - technicá literatura Praha, BN ; čl.. až.3, čl..., čl. 4.5 Další studiní text Punčochář, J.: Operační zesilovače v eletronice. BEN technicá literatura, Praha (5. vdání), str. 3 až 6 (Šum O) Přenosové cest a eich charateristi [online]. [cit. 9--]. Dostupné z WWW: Nobilis, J.: TEORE ELETRONCÝCH OBVŮ X (vsílače, přiímače, antén) díl B, třední průmslová šola eletrotechnicá a Všší odborná šola Pardubice, Pardubice 7

22 Punčochář, J: AEO;. apitola Otáz Pro ověření, že ste dobře a úplně látu apitol zvládli, máte dispozici něoli teoreticých otáze.. Co e to informace?. Co e to signál? 3. Rozměr signálu. 4. Rozměr análu. 5. Vztah mezi rozměr signálu a análu. 6. Nareslete náhradní schéma elementu homogenního vedení a sestavte elementární rovnice? 7. Popište význam elementárních parametrů vedení. 8. Definute seundární parametr vedení? 9. veďte vztah pro rchlost šíření vln na vedení, znáte-li seundární parametr.. rčete činitele odrazu vln na onci vedení při zaončení naprázdno.. rčete činitele odrazu vln na onci vedení při zaončení naráto.. Jaý e psv na vedení zaončeném zátěží, terá e rovna vlnové impedanci? 3. Jaý e psv pro vedení při zaončení naráto? 4. Jaý e psv pro vedení při zaončení naprázdno? 5. Popište fziální podstatu funce vsílací antén. 6. Popište fziální podstatu funce přiímací antén. 7. Jaá e ideální impedance antén, do teré přivádím signál po vedení s vlnovou impedancí 3Ω? 8. Jaá e ideální vlnová impedance svodu od přiímací antén (s impedancí 75 Ω) do přiímače? 9. Popište možné tp šíření vln mezi vsílací a přiímací anténou.. Lze vtvořit impedanci pomocí úseu vedení na onci naráto?. Lze vtvořit impedanci pomocí úseu vedení na onci naprázdno?. áladní omponent radiotechnicé cest. Odpovědi naleznete v uvedené literatuře. Úloh řešení líč řešení Autoontrola Poud vřešíte správně více než /3 problémů a otáze, můžete přeít e studiu dalšího tématu.