Názvosloví anorganických sloučenin Názvy jsou tvořeny z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno určuje typ sloučeniny, například: oxid, kyselina, hydroxid apod. Přídavné jméno udává, od kterého prvku je sloučenina odvozena, například: vápenatá, železitá. Základem anorganického názvosloví je oxidační číslo (udává formální elektrický náboj prvku ve sloučenině). Otázka: Jaká jsou pravidla pro určování oxidačních čísel? Názvosloví oxidů 1) BINÁRNÍ SLOUČENINY Oxidy jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku s libovolným prvkem. Kyslík má v nich vždy oxidační číslo -II a libovolný prvek +I až +VIII. Podstatné jméno je oxid. Přídavné jméno se skládá z názvu prvku a příslušné koncovky. Koncovka se vždy vztahuje k danému oxidačnímu stupni. V tabulce jsou uvedeny charakteristické koncovky pro daný oxidační stupeň. Tabulka charakteristické koncovky pro jednotlivá oxidační čísla Oxidační číslo prvku Obecný vzorec Charakteristická koncovka I X 2 O ný II XO natý III X 2 O 3 itý IV XO 2 ičitý V X 2 O 5 ečný, ičný VI XO 3 ový VII X 2 O 7 istý VIII XO 4 ičelý Př. 1: Napište názvy/vzorce následujících oxidů: a) N 2 O 1) oxid lithný b) CdO 2) oxid beryllnatý c) B 2 O 3 3) oxid hlinitý d) SiO 2 4) oxid uhličitý e) NO 5) oxid arzeničný f) SeO 3 6) oxid sírový g) TiO 2 7) oxid chloristý h) Cu 2 O 8) oxid osmičelý i) Mn 2 O 7 9) oxid sodný j) V 2 O 5 10) oxid olovnatý k) OsO 4 11) oxid dusičný l) P 4 O 10 12) oxid rtuťnatý m) BaO 13) oxid chromitý n) K 2 O 14) oxid stříbrný o) PdO 15) oxid manganičitý 1
Názvosloví hydroxidů Hydroxidy se skládají z atomu kovu a OH skupiny. OH skupina má vždy oxidační číslo I (tzv. hydroxidový anion). Podstatné jméno je hydroxid. Přídavné jméno se skládá z názvu prvku a příslušné koncovky. Př. 2: Napište názvy/vzorce následujících hydroxidů: a) Ba(OH) 2 1) hydroxid měďnatý b) CsOH 2) hydroxid železitý c) Sr(OH) 2 3) hydroxid hlinitý d) Ag(OH) 3 4) hydroxid draselný e) Hg(OH) 2 5) hydroxid titaničitý f) TlOH 6) hydroxid lithný g) Ga(OH) 3 7) hydroxid amonný h) Fe(OH) 2 8) hydroxid zlatitý i) Zn(OH) 2 9) hydroxid vápenatý j) RbOH 10) hydroxid manganatý Názvosloví sloučenin vodíku s prvky I.A a II.A skupiny tvoří vodík hydridy a jeho oxidační číslo v těchto sloučeninách je I. LiH hydrid lithný CaH 2 hydrid vápenatý BaH 2 hydrid barnatý s prvky III.A až VI.A skupiny tvoří vodík sloučeniny, které mají v názvu koncovku an (popř. vžité triviální názvy). Oxidační číslo vodíku v těchto sloučeninách je +I. BH 3 boran AlH 3 alan CH 4 methan NH 3 amoniak PH 3 fosfan H 2 O voda H 2 S sulfan s prvky VII.A skupiny tvoří vodík halogenovodíky, ve kterých má oxidační číslo +I. HF fluorovodík HCl chlorovodík HCN kyanovodík Názvosloví sloučenin uhlíku Binární sloučeniny uhlíku nazýváme karbidy. Oxidační číslo v těchto sloučeninách je IV. Mg 2 C karbid hořečnatý SiC karbid křemičitý Al 4 C 3 karbid hlinitý 2
Názvosloví bezkyslíkatých kyselin 2) NÁZVOSLOVÍ KYSELIN Tyto kyseliny se skládají z vodíku a nekovu. Vodík má v kyselinách vždy oxidační číslo +I. Podstatným jménem je kyselina, k přídavnému jménu se přidává koncovka vodíková. Př. 3: Napište názvy/vzorce následujících kyselin: a) HF 1) kyselina jodovodíková b) HCl 2) kyselina sirovodíková c) HCN 3) kyselina bromovodíková Názvosloví kyslíkatých kyselin (oxokyselin) Kyseliny se skládají z vodíku, nekovu a kyslíku (v tomto pořadí!). Vodík má v kyselinách vždy oxidační číslo +I, kyslík má vždy oxidační číslo -II. Podstatným jménem je kyselina, k přídavnému jménu se přidává koncovka podle oxidačního stupně nekovu. Tvoří-li prvek o stejném oxidačním čísle více kyselin, používá se předpona hydrogen s příslušnou číslovkovou předponou. HPO 3 kyselina hydrogenfosforečná H 3 PO 4 kyselina trihydrogenfosforečná Př. 4: Napište názvy/vzorce následujících kyselin: a) HClO 3 1) kyselina uhličitá b) H 3 AsO 4 2) kyselina dusičná c) HClO 2 3) kyselina sírová d) H 2 SeO 3 4) kyselina pentahydrogenjodistá e) HNO 2 5) kyselina bromičná f) H 3 IO 5 6) kyselina dihydrogentellurová g) HBrO 2 7) kyselina manganistá h) HClO 4 8) kyselina trihydrogenboritá i) H 4 SiO 4 9) kyselina wolframová j) HBO 2 10) kyselina siřičitá k) H 2 SeO 3 11) kyselina trihydrogenfosforečná l) HBrO 12) kyselina selenová m) H 3 AsO 4 13) kyselina chlorná n) H 6 TeO 6 14) kyselina hydrogenfosforečná o) H 2 TeO 4 15) kyselina manganistá Názvosloví polykyselin, thiokyselin a peroxokyselin Polykyseliny obsahují více atomů centrálního prvku v molekule. H 2 S 2 O 7 kyselina disírová H 2 B 4 O 7 kyselina tetraboritá V thiokyselinách je atom kyslíku nahrazen sírou. Oxidační číslo síry je stejné jako oxidační číslo kyslíku, tj. je -II. H 2 SO 4 kyselina sírová H 2 S 2 O 3 kyselina thiosírová H 3 PO 4 kyselina fosforečná H 3 PO 2 S 2 kyselina dithiofosforečná 3
V peroxokyselinách je přidán atom kyslíku. V peroxokyselinách nebudou souhlasit oxidační stupně, pokud napíšete ke kyslíku -II. Existuje zde totiž tzv. peroxo-skupina (O 2 ) -II. H 2 SO 4 kyselina sírová H 2 SO 5 kyselina peroxosírová HNO 3 kyselina dusičná HNO 4 kyselina peroxodusičná Př. 5: Napište názvy/vzorce následujících kyselin: a) H 2 SO 5 1) kyselina thiosiřičitá b) H 2 S 2 O 8 2) kyselina disiřičitá c) H 2 Cr 3 O 10 3) kyselina peroxodusičná d) H 3 AsO 5 4) kyselina peroxodusitá e) H 2 CS 3 5) kyselina trithiouhličitá f) H 4 CO 2 S 6) kyselina thiokyanatá g) H 4 P 2 O 7 7) kyselina dichromová 3) NÁZVOSLOVÍ SOLÍ Názvosloví solí bezkyslíkatých kyselin Názvy solí jsou složeny z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno charakterizuje anion kyseliny, přídavné jméno kation. Podstatné jméno je zakončeno koncovkou id. Od halogenovodíkových kyselin jsou odvozeny halogenidy. Jejich oxidační číslo je vždy I. HCl kyselina chlorovodíková Cl -I chlorid Od kyseliny sirovodíkové jsou odvozeny sulfidy. Jejich oxidační číslo je vždy II. H 2 S kyselina chlorovodíková S -II sulfid Od kyseliny kyanovodíkové jsou odvozeny kyanidy. Jejich oxidační číslo je vždy I. HCN kyselina kyanovodíková (CN) -I kyanid Př. 6: Napište názvy/vzorce následujících solí: a) CuBr 1) chlorid manganatý b) Ca(CN) 2 2) bromid stříbrný c) ZnS 3) kyanid draselný d) BiI 3 4) sulfid železitý e) Hg(CN) 2 5) fluorid sodný f) AuCl 3 6) sulfid kademnatý g) PbCl 2 7) jodid stříbrný h) SeCl 4 8) bromid barnatý i) KBr 9) sulfid hlinitý j) AuCN 10) chlorid lithný 4
Názvosloví solí kyslíkatých kyselin Názvy solí jsou složeny z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno charakterizuje anion kyseliny, přídavné jméno kation. Podstatné jméno je zakončeno koncovkou an. Tabulka kyselin a jejich solí - příklady Kyselina dusičná sírová chloristá uhličitá manganistá Sůl dusičnan!!!síran!!! chloristan uhličitan manganistan Vícesytné kyseliny (obsahují ve svých molekulách více než jeden vodík) poskytují zpravidla více řad solí. H 2 SO 4 kyselina sírová (HSO 4 ) -I hydrogensíran (SO 4 ) -II síran H 3 PO 4 kyselina fosforečná (H 2 PO 4 ) -I dihydrogenfosforečnan (HPO 4 ) -II hydrogenfosforečnan (PO 4 ) -III fosforečnan Př. 7: Napište názvy/vzorce následujících solí: a) Na 2 S 2 O 7 1) uhličitan sodný b) Pb(NO 3 ) 2 2) jodičnan rubidný c) K 2 HPO 4 3) síran inditý d) KHCO 3 4) hydrogenuhličitan lithný e) CuSO 4 5) chloristan hořečnatý f) FeAsO 4 6) arzeničnan sodný g) Sn(H 2 PO 4 ) 2 7) síran zinečnatý h) SrSO 4 8) hydrogensiřičitan vápenatý i) KMnO 4 9) dititaničitan draselný j) NaIO 3 10) křemičitan vápenatý k) Ba 3 (PO 4 ) 2 11) manganistan železitý l) Ag 2 HPO 4 12) disiřičitan barnatý m) K 4 P 2 O 7 13) dusitan rtuťný n) CoCO 3 14) dusičnan thallný o) NH 4 IO 3 15) seleničitan amonný Názvosloví podvojných solí Podvojné soli mohou obsahovat několik různých kationtů nebo aniontů. V názvu se objevují dvě podstatná jména nebo dvě přídavná jména, oddělená od sebe pomlčkou (nesmíme zapomenout na číslovkové předpony). Ve vzorcích se jednotlivé kationty uvádějí v pořadí rostoucích oxidačních čísel kationtů. Při stejném oxidačním čísle kationtů v abecedním pořadí symbolů prvků. Názvy aniontů se uvádějí v abecedním pořadí symbolů prvků (resp. centrálních atomů). NaCaPO 4 PbClF fosforečnan sodno-vápenatý chlorid-fluorid olovnatý 5
Př. 8: Napište názvy/vzorce následujících solí: a) SnBrCl 3 1) bromid-trifluorid uhličitý b) CaMg(CO 3 ) 2 2) trichlorid-jodid uhličitý c) CCl 3 F 3) síran diamonno-olovnatý d) NH 4 Fe(SO 4 ) 2 4) chlorid-hydroxid hořečnatý e) PBr 2 F 5) dobromid-difluorid uhličitý f) NaNH 4 HPO 4 6) díran didraselno-manganatý g) KNaCO 3 7) síran draselno-chromitý h) Na 2 Mg(CO 3 ) 2 8) tribromid-chlorid cíničitý i) SnBr 2 I 2 9) fosforečnan sodno-stroncnatý j) KAl(SO 3 ) 2 10) síran draselno-hlinitý Názvosloví podvojných oxidů Vzorce podvojných oxidů obsahují dva kationty oddělené pomlčkou (analogicky jako u podvojných solí). Nezapomínáme na předpony! FeCr 2 O 4 MgTiO 3 tetraoxid železnato-dichromitý trioxid hořečnato-titaničitý Př. 9: Napište názvy/vzorce následujících oxidů: a) CoNiO 2 1) tetraoxid zinečnato-dichromitý b) MgCr 2 O 4 2) oxid stříbrno-draselný c) MnCr 2 O 4 3) tetraoxid kademnato-dichromitý d) BeAl 2 O 4 4) tetraoxid vápenato-boritý e) FeCr 2 O 4 5) tetraoxid manganato-dihlinitý Názvosloví hydrátů solí Hydráty jsou sloučeniny, které mají vázanou krystalovou vodu. Ve vzorci se voda odděluje tečkou. V názvu se udává číslovková předpona před slovo hydrát a za ním název soli. CuSO 4.5H 2 O CaSO 4.1/2H 2 O pentahydrát síranu měďnatého hemihydrát síranu vápenatého Řada hydrátů má triviální názvosloví - například: CuSO 4.5H 2 O skalice modrá, ZnSO 4.7H 2 O skalice bílá, FeSO 4.7H 2 O skalice zelená, CaSO 4.1/2H 2 O sádra Př. 10: Napište názvy/vzorce následujících hydrátů solí: a) CaSeO 4.2H 2 O 1) tetrahydrát síranu beryllnatého b) Li 2 SO 4.H 2 O 2) dihydrát chloridu vápenatého c) Fe(NO 3 ) 2.6H 2 O 3) hexahydrát chloristanu nikelnatého d) MnCl 2.2H 2 O 4) pentahydrít jodičnanu sodného e) MgHPO 4.7H 2 O 5) monohydrát uhličitanu amonného 6