MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka Vyjmenovaná slova v učivu na 1. stupni ZŠ Diplomová práce Brno 2007 Vedoucí práce: PaedDr. Květoslava Klímová, Ph.D. Vypracovala: Kamila Doležalová
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a souhlasím, aby byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty MU v Brně a sloužila ke studijním účelům. V Brně dne 10. dubna 2007 Kamila Doležalová 2
Velmi děkuji paní PaedDr. Květoslavě Klímové, Ph.D. za vedení diplomové práce a její cenné podněty a rady, které mně při psaní pomáhaly. Také chci poděkovat základním školám, které mi umožnily provést výzkum. 3
Obsah: Úvod... 5 I. Teoretická část... 6 1. Pravopis a jeho druhy... 6 1. 1 Pravopis morfologický... 6 1. 2 Pravopis syntaktický... 6 1. 3 Pravopis lexikální... 7 2. Vyjmenovaná slova a jejich místo v RVP ZV... 13 3. Vyjmenovaná slova v učebnicích... 16 3. 1 Řady vyjmenovaných slov... 17 3. 1. 1 Řady vyjmenovaných slov po B... 17 3. 1. 2 Řady vyjmenovaných slov po L... 18 3. 1. 3 Řady vyjmenovaných slov po M... 19 3. 1. 4 Řady vyjmenovaných slov po P... 20 3. 1. 5 Řady vyjmenovaných slov po S... 21 3. 1. 6 Řady vyjmenovaných slov po V... 22 3. 1. 7 Řady vyjmenovaných slov po Z... 23 3. 2 Typy úkolů v učebnicích pro 3. ročník... 25 II. Praktická část... 32 1. Metodologický postup výzkumu... 32 1. 1 Stanovení hypotézy... 32 1. 2 Metody užité při zkoumání... 32 1. 3 Přehled slov vybraných pro test... 33 1. 4 Písemný test a uplatňovaný metodologický postup... 33 2. Interpretace výsledků... 35 3. Shrnutí... 43 Závěr... 45 Seznam použité literatury... 48 Resumé... 50 Summary... 50 Přílohy... 51 Příloha č. 1: Příprava na vyučovací hodinu... 51 Příloha č. 2: Domácí úkol... 56 Příloha č. 3: Celkový přehled všech zkoumaných slov... 57 4
Úvod Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na jeden z nejobtížnějších pravopisných jevů na 1. stupni ZŠ psaní y, ý po obojetných souhláskách, na tzv. vyjmenovaná slova. I když ještě nemám velké zkušenosti, všimla jsem si během svého působení na základních školách v průběhu praxe, že toto pravopisné učivo působí žákům potíže. Zajímalo mě, kolik místa je učivu věnováno v RVP ZV a učebnicích, jak je učivo vyvozováno, procvičováno a upevňováno, jaké typy cvičení autoři učebnic zařadili. Diplomovou práci jsem rozdělila na dvě části. V první, teoretické jsem se zaměřila na pravopis a jeho druhy, na postavení učiva o vyjmenovaných slovech v RVP ZV a na to, jak jsou jednotlivé řady zpracovány v učebnicích. Pro srovnání jsem si zvolila tři typy učebnic: ALTER, SPN, a. s., a PRODOS. Jako základní jsem si vybrala učebnice z SPN, a. s., protože jejich užívání je nejrozšířenější. S tím jsem porovnala řady alternativních učebnic z nakladatelství ALTER a PRODOS. Ve druhé, praktické části jsem pomocí písemného testu zkoumala, do jaké míry si žáci učivo osvojili a co jim činí největší potíže. Pro výzkum jsem zvolila vzorek 308 respondentů ze čtyř základních škol (ZŠ Pastviny, ZŠ Vlčnov, ZŠ Pavlovská a C+M církevní ZŠ Lechova), a to 157 respondentů ze 3. ročníku a 151 z 5. ročníku. Součástí diplomové práce je také příprava na vyučovací hodinu, která je zaměřena na jednu z nejobtížnějších řad vyjmenovaných slov, a to na vyvození učiva vyjmenovaných slov po V. V řadě jsou např. málo obvyklá slova (vyžle, výheň apod.), slova s předponou vy-, vý- a homofona (vír výr). 5
I. Teoretická část 1. Pravopis a jeho druhy Pravopis (ortografie) je ustálený způsob, jak se grafickými znaky zaznamenávají projevy spisovného jazyka. 1 Pravopisné jevy jsou z didaktického hlediska tříděny podle toho, je li určitý způsob psaní založen na vlastnostech kořene, kmene nebo tvaru slova, nebo vyplývá li z větného vztahu. Na základě toho rozdělujeme pravopis na: a) lexikální b) morfologický (tvaroslovný) c) syntaktický (skladební) S výcvikem pravopisu morfologického a syntaktického se na 1. stupni základní školy teprve začíná, jeho hlubší poznání je zařazeno až na 2. stupeň základní školy. 1. 1 Pravopis morfologický Pravopis zahrnuje nácvik těchto jevů: a) psaní i, í/ y, ý v koncovkách podstatných jmen přídavných jmen sloves (v přítomném čase) b) psaní mě mně v tvarech zájmena já Úspěšné zvládnutí tohoto typu pravopisu závisí na kvalitě osvojení mluvnického učiva. 2 1. 2 Pravopis syntaktický Tento typ pravopisu souvisí se stavbou věty a souvětí. Jde o vyznačení shody přísudku s podmětem a o interpunkci ve větě jednoduché a souvětí. Součástí nácviku syntaktického pravopisu je také grafický záznam přímé řeči. 1 BRABCOVÁ, R. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990, str. 93. 2 BRABCOVÁ, R. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990, str. 103. 6
1. 3 Pravopis lexikální Těžiště pravopisného výcviku na 1. stupni základní školy je v pravopise lexikálním, který je založen především na pamětném osvojování uvedených jevů. Jde o ustálenou podobu kořene slova i jeho částí, přípon a předpon. 3 Zahrnuje nácvik těchto jevů: psaní i y po měkkých a tvrdých souhláskách v pozici mimo koncovku S tímto učivem se začíná ve 2. ročníku, v dalších ročnících se už jen průběžně procvičuje a opakuje. Žáci si nejprve pamětně osvojují řady tvrdých a měkkých souhlásek a poté procvičují psaní i/ y po těchto souhláskách. Rozdíl v psaní di dy, ti ty, ni ny činí obvykle problémy žákům s dysortografií. Při nácviku mohou pomoci tvrdé kostky ze dřeva a měkké z molitanu, které žáci při vyslovování mačkají, aby zapojili co nejvíce smyslů, v tomto případě hmat. Kostky má každý žák. Dřevěné jsou popsány tvrdými slabikami, a to vždy červeně, molitanové jsou popsány slabikami měkkými modře. Při práci s kostkami postupujeme takto: řekneme slovo s některou z procvičovaných slabik, žák si slabiku potichu vysloví a ukáže příslušnou kostku; ukážeme kostku, případně vyslovíme slabiku, žák říká slova s touto slabikou. 4 označování kvantity samohlásek Učivo je zařazeno do 2. ročníku. Je důležité žáky upozornit, že v češtině může nesprávně označená kvantita samohlásky změnit význam celého slova, např. krůta krutá, parky párky, muže může, dal dál apod. Někdy žáci vynechávají čárky z nepozornosti, jindy může být příčinou chyb specifická porucha v učení. K nápravě může pomoci tzv. bzučák. S použitím bzučáku nacvičujeme správnou délku samohlásek. Zvonek bzučák je nezbytnou pomůckou učitele v dyslektické třídě. Zvoníme dlouze nebo krátce podle délky slabiky. 5 Žáci mohou také chybovat vlivem domácího nářečí, ve kterém může být kvantita samohlásky od spisovného jazyka odlišná ve středomoravské oblasti např. u slov bláto blato, v lašském nářečí jsou jen krátké samohlásky. 3 HAUSER, KLÍMOVÁ, KNESELOVÁ, MARTINEC. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. Brno: MU, 2007, str. 18. 4 BALŠÍKOVÁ, DAN. Náprava čtení a psaní. Brno: PPP, 1995, str. 27. 5 BALŠÍKOVÁ, DAN. Náprava čtení a psaní. Brno: PPP, 1995, str. 25. 7
psaní ě ve skupinách dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě S těmito skupinami slabik se žáci seznamují již ve 2. ročníku a osvojují si je při praktickém procvičování. Výcvik v tomto ročníku ukončen není. Ve 4. ročníku jsou žáci v souvislosti s učivem o stavbě slova poučeni o předponách a procvičují rozdíl v psaní mezi skupinami bě bje (oběd objet), vě vje (věta vjet). psaní znělých a neznělých souhlásek na konci a uvnitř slov Učivo je zařazeno od 2. ročníku. Žáci postupně zjišťují, že se některé souhlásky na konci či uvnitř slova liší ve výslovnosti a v psané podobě. Při zdůvodňování si pomáhají buď jiným tvarem slova (dub dubu) nebo slovem příbuzným (dub dubový). Některá slova si však musí osvojit pamětně. Jsou to většinou spojky ačkoliv, když, než, až apod. dělení slov na konci řádku Žáci na 1. stupni dělí slova na konci řádku podle slabik: že le zo, prá ce, kou pit. Další možnosti dělení slov poznávají v učivu o stavbě slova, dělí je na základě předpony a kořene: na jde, ne bez pe čí, pře tlak apod. zkratky a značky Podle vzniku rozlišujeme zkratky: a) iniciálové vzniklé z prvních písmen slov názvu; b) skupinové vzniklé z počátečních hlásek nebo jejich skupin. Žáci si osvojují, že iniciálové zkratky se píší velkými písmeny bez teček, skupinové mají velké počáteční písmeno. Ve škole žáky upozorníme pouze na zkratky všeobecně rozšířené, se kterými se setkávají ve svém okolí. Např. ZŠ, ČR, Čedok apod. psaní velkých písmen u vlastních jmen Na 1. stupni základní školy se žáci seznamují s jednoduššími případy tohoto obtížného pravopisného učiva. Ve 2. ročníku píší velkým písmenem jména osob (také jejich příjmení), zvířat a jednoslovná jména měst, vesnic, hor a řek. Postupně se učivo rozšiřuje o jména národů a jejich příslušníků, žákům blízké víceslovné názvy zemí, států, institucí, měst, vesnic, řek, pohoří a hor. Důležitá je u tohoto učiva především znalost psaní vlastních jmen v regionu, z kterého žák pochází. Např. na 8
Uherskohradišťsku: řeka Morava, Uherské Hradiště, lázně Luhačovice, hrad Buchlov, Slovácké divadlo, Moravské Slovácko apod. psaní slov přejatých Toto učivo se probírá průběžně od 2. do 5. ročníku. Pokud žáci narazí na cizí slovo, např. i v jiných předmětech, učitel objasní jeho pravopis, ale znalost psaní neprověřuje. Např. diktát (český jazyk), matematika, metrický cent, kilogram (matematika), historie, demokratický stát (vlastivěda), paprika, akvárium (přírodověda) aj. psaní některých předpon a předložek Toto učivo je přímo spjato s učivem o vyjmenovaných slovech, ale i s učivem o párových souhláskách, slovních druzích a tvoření slov. Cílem je: 1. Naučit žáky rozlišovat předložky a předpony, a to hlavně v písmu (psaní dohromady nebo zvlášť, např. pod schody X podchod); 2. Naučit správnému psaní předložek a předpon, jejichž koncové znělé souhlásky se vyslovují nezněle, např. odpracovat, pod dveřmi apod.; 3. Naučit psát slova s předponou vy, ob, v. 6 psaní i y po obojetných souhláskách Vyjmenovaná slova (zastarale vyňatá slova nebo vybraná slova) je skupina domácích slov, v jejichž kořenech (a v kořenech jejich tvarů) a ve slovech, která jsou od nich odvozená nebo jsou s nimi příbuzná, se po obojetné souhlásce píše (tvrdé) y (ý). 7 S pravopisem i y po obojetných souhláskách se začíná ve 3. ročníku. Osnovy požadují, aby si žáci pamětně osvojili ucelené řady vyjmenovaných slov, aby dovedli správně psát i y po obojetných souhláskách mimo koncovku ve vyjmenovaných slovech a v často používaných příbuzných slovech a aby uměli řešení zdůvodnit. 6 BRABCOVÁ, R. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990, str. 102. 7 http://cs.wikipedia.org/wiki/vyjmenovan%c3%a1_slova: Pravidla českého pravopisu. Academia : Praha 1993, vydání 1., str. 12. 9
Podstatu jevu by žáci nepochopili, protože je historicky podmíněna. Proto se musí řady vyjmenovaných slov naučit pamětně, což jim nečiní zvláštní potíže a zapamatování bývá v tomto věku trvalé. Je podpořeno ještě rytmickým uspořádáním. 8 Řady by neměly být měněny, aby se je žáci nemuseli přeučovat. Pravopis méně frekventovaných vyjmenovaných slov (například vlys, vyza, plytký) si žáci v budoucnu osvojí izolovaně, a to na základě rozšiřování slovní zásoby. V některých současných učebnicích se vyskytují řady vyjmenovaných slov s různými obměnami. Například v učebnicích nakladatelství ALTER jsou ve vyjmenovaných slovech po B uvedena tato slova: být, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka (Bydžov, Přibyslav, Zbyněk ). 9 Vynechána jsou slova bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, která jsou v dalších typech učebnic součástí osvojované řady. Na nástěnných tabulích, které mají žáci a učitelé k dispozici, tato slova uvedena jsou. Blíže o tom pojednáváme v kapitole Vyjmenovaná slova v učebnicích. Nad úpravou řad vyjmenovaných slov se v časopise Komenský zamýšlí doc. PhDr. Josef Hubáček. 10 Navrhuje, aby se řady vyjmenovaných slov omezily, a to tak, aby všechna jména míst byla zařazena do učiva zeměpisného a názvy biologické zase do učiva prvouky. Při uspořádání v řadách preferuje rytmizované skupiny k usnadnění pamětního osvojení a lepšího vybavování. Méně frekventované výrazy by nahradil běžnějšími, např. výraz obyčej výrazem obyčejný, sloveso smýkat podstatným jménem smyk, slovo nazývat se frekventovanějším slovem ozývat se. Dále navrhuje rozšířit řadu vyjmenovaných slov o některá často používaná slova s předponou vy. Opírá se přitom o frekvenci výrazů v rozborech žákovských písemných projevů. Počítá s tím, že by se na 1. stupni žáci učili poměrně krátké řady a tím by zůstalo více času na procvičování. Na 2. stupni by se pak připojovala další slova dle potřeby. Tento návrh uvádí jako námět k diskusi. V dalších číslech uvedeného časopisu se na tento článek objevuje mnoho reakcí. Většina autorů článků by řady aktualizovala. Některým se vypuštění biologických a zeměpisných názvů líbí, jiným zase ne. Tato otázka zůstává stále otevřená a doposud k žádným výraznějším změnám nedošlo. 8 BRABCOVÁ, R. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990, str. 96. 9 DVORSKÝ, L., LOVIS, K. Český jazyk pro třetí ročník. Všeň: ALTER, 1995, str. 42. 10 HUBÁČEK, J. Anketa k úpravě řad vyjmenovaných slov.in KOMENSKÝ, roč. 124, č. 7/8, březen duben 2000, str. 162, 163. 10
Důležité však je, aby řady vyjmenovaných slov byly ve všech typech učebnic jednotné, aby v praxi nedocházelo k tomu, že jinak jsou řady vyjmenovaných slov uvedeny ve třetím, čtvrtém a jinak v pátém ročníku. Jako příklad uvádím učebnice nakladatelství PRODOS, kde jsou v 5. ročníku slova uvedena v odlišném pořadí, než tomu bylo ve 3. a 4. ročníku, a navíc se v přehledu vyjmenovaných slov objevila nová slova jako například slynout, plytký, vlys, mykat, sumýš, mys, mýto, pýří, pyj, cavyky, vyza, vyžle. 11 Kromě pamětného osvojení řad by měl žák rozlišovat pojmy vyjmenované slovo, jiný tvar vyjmenovaného slova a slovo příbuzné. Toho pak využívá při zdůvodňování pravopisu a při hledání řešení, zda napíše po obojetné souhlásce y, nebo i. Podle Radoslavy Brabcové (1990) je nutné při výuce vyjmenovaných slov respektovat tyto zásady: 1. Od počátku vycházet z celých řad (při pamětním osvojování i při procvičování); 2. Pravopis vyjmenovaných slov i slov příbuzných cvičit současně; 3. Procvičovat zároveň i slova s i, í po dané souhlásce, protože tak je před žáky postaven problém; 4. Nepravá homonyma cvičit zpočátku ve dvojicích tak vynikne rozdíl lexikálních významů; 5. Ve 3. ročníku se soustředit na osvojení algoritmu (hledání řešení) ; 6. Ve 4. ročníku procvičovat osvojený postup a uvádět více příbuzných slov; 7. Výcvik tohoto pravopisného jevu má být dovršen v 5. ročníku; 8. Těžiště výcviku vidět v souhrnných cvičeních; 9. Při hodnocení mít na paměti, že se žáci ještě tomuto pravopisu učí; 10. Vyhýbat se stereotypnosti při výuce a unavenosti žáků aktivizujícími metodami. 12 Při nacvičování tohoto pravopisného jevu je velmi důležitý metodický postup. Hana Mühlhauserová v časopise Komenský navrhuje při výuce vyjmenovaných slov: 13 11 Srov. MIKULENKOVÁ, H. a kol. Český jazyk pro 4. ročník. Olomouc, Prodos, 1993 a Český jazyk pro 5. ročník ze stejného nakladatelství. 12 BRABCOVÁ, R. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990, str. 98. 13 MÜHLHAUSEROVÁ, H. Nebojte se vyjmenovaných slov na 1.stupni. In Komenský, roč. 127, květen 2003, str. 10 14. 11
1. Vysvětlit, co to vyjmenovaná slova jsou a proč se jimi mají žáci zabývat; 2. Zopakovat druhy souhlásek tvrdé, měkké a obojetné; 3. Procvičovat mluvnické tvary slov a slova příbuzná na příkladech z praxe nebo pomocí různých her; 4. Seznámit žáky s řadou vyjmenovaných slov, např. po B. Vysvětlit význam každého slova; 5. Pamětné osvojení vyjmenovaných slov memorováním, vyhledáváním nejkratšího/nejdelšího slova. Nejde o zvládnutí pořadí slov, ale o zvládnutí všech slov, ve kterých píšeme po obojetné souhlásce y, ý. Zautomatizovat zvukovou i grafickou podobu; 6. Opis řady vyjmenovaných slov, připojení obrázku vytvoření deníku; 7. Postupné probírání vyjmenovaných slov (zhruba po trojicích slov) a slov příbuzných, která si žáci mohou připisovat do deníku; 8. Řešení úkolů a pravopisných cvičení podle učebnice k jednotlivým trojicím; 9. Procvičování pravopisu celé řady vyjmenovaných slov různou formou; 10. Po důkladném zvládnutí první řady a procvičení probírat slova po p stejným způsobem jako u slov po b. Nácviku pravopisu vyjmenovaných slov a pravopisu slov příbuzných se na stránkách časopisu Komenský věnuje ve dvou článcích i doc. PhDr. Josef Hubáček. 14 V prvním J. Hubáček zmiňuje dva předpoklady správného psaní vyjmenovaných slov, a to jejich znalost nabytou pamětním ovládnutím jejich řad a jejich vybavování v žákově mysli. Učitelé totiž často potvrzují, že žák při psaní chybuje, i když řadu zná. Nedovede tedy vlastně použít pravidlo. J. Hubáček proto podává několik návrhů, které mají k vybavování jednotlivých výrazů pomoci. Například: a) psaní i ústní posuzování izolovaného vyjmenovaného slova, nejen však v jeho základním tvaru; b) otázky typu Které slovo předchází v řadě před slovem bylina? Cvičení má vést k tomu, aby si žák na bázi řady vybavoval slovo izolované; 14 HUBÁČEK, J. K nácviku pravopisu vyjmenovaných slov. In Komenský, r. 115, č. 9 10/ květen červen 1991, str. 373 375 HUBÁČEK, J. K nácviku pravopisu slov příbuzných. In Komenský, r. 116, č. 5/ leden 1992, str. 211 212. 12
c) formulace úkolu tak, aby žák rozdělil svou pozornost, např. Napiš tiskacím písmem slovo myš. Sestav z těchto písmen vyjmenované slovo; d) cvičení, která navodí významové souvislosti mezi slovy jednotlivých řad, vytvoření velmi krátkých vět, které se budou v nácviku opakovat, např. Zamykejte byt; e) skupinová práce s úkoly typu Vypište ze všech řad jména lidí (zvířata, jména měst, přídavná jména, slovesa, ) apod. V druhém článku J. Hubáček navrhuje, že by se mohly mezi nácvik vyjmenovaných slov a procvičování slov příbuzných vložit kapitoly ze slovotvorby. Podle zkušeností, které jsem zatím praxí získala, by se toto učivo mohlo zařadit už před vyjmenovaná slova, aby si žáci mohli vyjmenovaná slova a příbuzná slova osvojovat paralelně. Když jsem se během své praxe při osvojování tohoto učiva žáků např. ptala, které slovo je příbuzné k slovu obyčej, uváděli slova jako obličej, obinadlo apod. 2. Vyjmenovaná slova a jejich místo v RVP ZV Od školního roku 2007/2008 vejde v platnost Rámcový vzdělávací program základního vzdělání (RVP ZV), a to v 1. a 6. třídě základní školy. Některé pilotní školy podle něj učí už teď. Například ZŠ Horníkova 1 jako první (pilotní) škola v Brně na základě RVP ZV vytváří svůj vlastní školní vzdělávací program již od školního roku 2002/2003. 15 Zásadní změnou má být to, aby se žáci neučili pro učivo samotné, ale aby se učivo stalo prostředkem k získání kompetencí. RVP ZV označuje tzv. klíčovými kompetencemi závazné požadavky na výsledky vzdělávání žáků, které nevycházejí pouze ze specifik jednotlivých předmětů, ale dotýkají se univerzálnějších znalostí, dovedností a postojů žáků, které běžně potřebujeme ve svém životě a které jsou využitelné v mnoha životních i pracovních situacích. 16 Jsou to takové znalosti, dovednosti, postoje a hodnoty, kterými má škola vybavit všechny žáky především proto, aby byli schopni řešit problémy a úkoly, se kterými se setkají v běžném životě a které je vybaví takovými schopnostmi a vlastnostmi, že budou ochotni se dále 15 http://www.zshornikova.cz/rvp/text.htm 16 http://www.rvp.cz/sekce/319 13
vzdělávat. 17 Mezi klíčové kompetence v RVP ZV patří kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, sociální a personální, občanské a pracovní. Osvojením uvedených kompetencí se má žák lépe začlenit do života a stát se plnohodnotným občanem. Psaní i, í a y, ý po obojetných souhláskách patří v RVP ZV do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, realizuje se ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura, konkrétně v obsahové složce Jazyková výchova. V samotném obsahu učiva o psaní i/ y po obojetných souhláskách však k žádným výrazným změnám nedošlo. Jde v podstatě o to, najít co nejlepší způsob, jak toto učivo žákům podat, aby ho nejen pochopili, ale také dokázali získanou dovednost uplatňovat v praxi. RVP ZV stanovuje v rámci učiva o vyjmenovaných slovech tyto očekávané výstupy: JAZYKOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy 1. období žák vyhledá v textu slova příbuzná odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech Očekávané výstupy 2. období žák porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová rozlišuje ve slově kořen a část předponovou píše správně i/y ve slovech po obojetných souhláskách 18 Pokusíme se nyní ukázat, jak lze jednotlivé kompetence prostřednictvím učiva o vyjmenovaných slovech rozvíjet. Kompetence k učení: Žák na základě pamětného osvojení vyjmenovaných slov, propojení vyjmenovaných slov a slov příbuzných efektivně využívá této dovednosti v praktickém životě. Jednotlivá slova lze sice nalézt v Pravidlech českého pravopisu nebo ve Slovníku spisovné češtiny, ale při psaní v běžném životě nemusí neustále 17 http://www.rvp.cz/clanek/598 18 http://www.rvp.cz/soubor/rvpzv.pdf - str. 23 (VUP. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: INFRA, s.r.o., 2005). 14
listovat a slova hledat. Žák pamětně ovládá jednotlivé řady slov a slova příbuzná si dokáže odvodit. V různých typech cvičení může posoudit vlastní pokrok a naplánovat si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit. Tím je veden k sebehodnocení, které je pro jeho budoucí život nezbytné. Kompetence k řešení problémů: Pro rozvoj logického myšlení a pro rozvoj myšlenkových operací je velice důležité předkládat žákům problémové úkoly. Při probírání učiva o vyjmenovaných slovech se nabízí mnoho možností. Žáci mohou mít za úkol např. slova třídit, seskupovat podle příbuznosti. Žák řeší problém při rozhodování, jaké i y napíše, a vždy si také řešení odůvodňuje (obhajuje). Např.: Protože je slovo bylinkový příbuzné k vyjmenovanému slovu bylina, napíšeme po b tvrdé y. Objevené poznatky může žák aplikovat například tak, že vymýšlí vyprávění, do kterého musí některá z vyjmenovaných slov nebo slov příbuzných zařadit. Tím se rozvíjí zároveň i tvořivost žáků. Kompetence komunikativní: Tuto kompetenci můžeme rozvíjet jak v mluvené, tak v písemné podobě. Žáci by měli mít příležitost naslouchat názorům svých spolužáků, diskutovat o nich, upřesňovat je a objevit správné řešení, protože u psaní i y konkrétního slova v určitém významu je správná jen jedna odpověď. Je také možné zařadit takové mluvní cvičení, ve kterém žáci v mluveném projevu použijí co nejvíce slov s tvrdým y po obojetné souhlásce. V písemném projevu žák užívá správně i y po obojetných souhláskách, což je důležité pro psaní např. dopisu, zprávy, oznámení, inzerátu apod. Kompetence sociální a personální: Při probírání učiva o vyjmenovaných slovech můžeme střídat individuální činnosti s činnostmi skupinovými, které vyžadují spolupráci žáků. Žáci se při nich naučí dodržovat určitá pravidla, naučí se vzájemně tolerovat, zodpovídat za plnění společného úkolu. Ve skupinách si vzájemně pomáhají, požádají o radu, když něčemu nerozumí, nebo naopak vysvětlí učivo žákům, kteří učivo ještě nechápou. 15
Kompetence občanské: Žák je seznámen s tím, že psaní i y po obojetných souhláskách vzniklo na základě historického vývoje. Tento vývoj žák respektuje a uvědomuje si jedinečnost českého jazyka. Při procvičování mohou být využity různé texty s občanskou tematikou, které obsahují vyjmenovaná slova. Žáci odůvodňují pravopis těchto slov a zároveň se dozvídají různé zajímavosti např. o svých právech a povinnostech, o dopravní výchově apod. Kompetence pracovní: Úsilí naučit se vyjmenovaným slovům a poznat slova příbuzná vede žáka k trpělivosti a pracovitosti. Pokud dá učitel žákům možnost vykonávat smysluplné činnosti, nechá je samostatně se rozhodovat a projevovat a pokud žáci rozumí, čemu a proč se učí, mohou se jednotlivé klíčové kompetence utvářet v souladu s přirozenými schopnostmi a zájmy žáků. 19 3. Vyjmenovaná slova v učebnicích Učebnice jsou základní odbornou pomůckou, a to pro žáka i učitele. Jsou vytvořeny v souladu s učebními osnovami, nově RVP ZV. Didakticky by měly být přizpůsobeny adresátům, respektovat jejich věk a znalosti. Učitel se jimi nemusí řídit zcela, protože závazným dokumentem jsou pro něj osnovy, nově RVP. Do roku 1990 byly učebnice jednotné, byly tvořeny stálým kolektivem autorů a členy autorských kolektivů byli také učitelé z praxe. V současné době jsou nabízeny různé řady učebnic od různých autorů a bohužel ne vždy té nejlepší kvality. Ve své práci jsem se zaměřila na tři typy učebnic pro 3. 5. ročník základní školy, a to z nakladatelství SPN, a. s., ALTER a PRODOS. Zajímalo mě, zda jsou řady vyjmenovaných slov v učebnicích a jednotlivých ročnících jednotné a jaké typy cvičení k procvičování a upevňování učiva nabízejí. 19 http://www.rvp.cz/clanek/491/638, publikováno v publikaci Rosecká, Z. Malá didaktika činnostního učení.brno; Tvořivá škola, 2006. 16
3. 1 Řady vyjmenovaných slov 3. 1. 1 Řady vyjmenovaných slov po B V učebnici z nakladatelství ALTER je v řadě uvedeno 10 vyjmenovaných slov: být, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka (Bydžov, Přibyslav, Zbyněk ). 20 Řada je sice jednodušší na zapamatování, ale o to obtížnější se pro žáky stává zařazení příbuzných slov, například ke slovesu být slovo dobytek. Podle návodu v učebnici si žáci mají vést slovníček a do něj si příbuzná slova z cvičení vypisovat. V učebnici z nakladatelství SPN, a. s., tvoří řadu tato vyjmenovaná slova: být bydlit obyvatel byt; příbytek nábytek dobytek; obyčej bystrý bylina; kobyla býk Přibyslav. 21 Celkem tvoří řadu 13 vyjmenovaných slov. Oproti učebnici z nakladatelství ALTER chybí slovo babyka, ale přibyla slova bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek. V učebnici z nakladatelství PRODOS je řada sestavena z těchto 14 slov: být bydlit obyvatel byt, příbytek nábytek dobytek zbytek, obyčej bystrý bylina, kobyla býk Přibyslav. 22 Vidíme, že oproti řadě z SPN, a. s., je zde navíc slovo zbytek, slovo babyka chybí stejně jako v SPN. Pro lepší názornost uvádíme grafické zpracování. Graf č. 1: Vyjmenovaná slova po B ALTER (10) babyka SPN, a. s. (13) být obyčej bystrý bydlit bylina kobyla obyvatel býk (Přibyslav) byt příbytek nábytek dobytek zbytek PRODOS (14) 20 DVORSKÝ, L., LOVIS, K. Český jazyk pro třetí ročník. Všeň: ALTER, 1995, str. 42. 21 DVOŘÁKOVÁ, Z., STYBLÍK, V., ONDRÁŠKOVÁ, K. Český jazyk pro 3. ročník ZŠ. Praha: SPN, a. s., 1997, str. 37. 22 MIKULENKOVÁ, H. A KOL. Český jazyk pro 3. ročník základního školství. Olomouc: PRODOS, 1997, str. 48. 17
3. 1. 2 Řady vyjmenovaných slov po L ALTER: slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, lýko, lýtko, lyže, vzlykat, lysý, plyš, pelyněk 23 SPN, a. s.: slyšet mlýn blýskat se; polykat plynout plýtvat; vzlykat lysý - lýtko; lýko lyže - pelyněk; plyš 24 PRODOS: slyšet mlýn blýskat se, polykat plynout plýtvat, vzlykat lysý lýtko, lýko lyže pelyněk, plyš 25 Slova v řadách po souhlásce L se ve všech třech typech učebnic shodují v počtu, shodně uvádějí 13 slov v jejich podobě, ale liší se uváděným pořadím. Graf č. 2: Vyjmenovaná slova po L ALTER (13) SPN, a. s. (13) slyšet mlýn blýskat se polykat plynout plýtvat vzlykat lysý lýtko lýko lyže pelyněk plyš PRODOS (13) 23 DVORSKÝ, L., LOVIS, K. Český jazyk pro třetí ročník. Všeň: ALTER, 1995, str. 54. 24 DVOŘÁKOVÁ, Z., STYBLÍK, V., ONDRÁŠKOVÁ, K. Český jazyk pro 3. ročník ZŠ. Praha: SPN, a. s., 1997, str. 42. 25 MIKULENKOVÁ, H. A KOL. Český jazyk pro 3. ročník základního školství. Olomouc: PRODOS, 1997, str. 52. 18
3. 1. 3 Řady vyjmenovaných slov po M ALTER: my, mýt, myslit, mýlit se, myš, hmyz, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, chmýří, Litomyšl 26 SPN, a. s.: my mýt myslit mýlit se; hmyz myš - hlemýžď; mýtit zamykat smýkat; dmýchat chmýří nachomýtnout se; Litomyšl 27 PRODOS: my mýt myslit mýlit se, hmyz myš hlemýžď, mýtina zamykat smyk, dmýchat chmýří nachomýtnout se, Litomyšl 28 V řadě vyjmenovaných slov, které učebnice nakladatelství ALTER nabízí k osvojení, chybí ve srovnání s učebnicemi z nakladatelství SPN, a. s., a PRODOS slova dmýchat a nachomýtnout se. Také je vyměněno pořadí slov myš a hmyz. V učebnici nakladatelství PRODOS jsou slova mýtit a smýkat nahrazena oproti srovnávaným řadám používanějšími slovy mýtina a smyk. Graf č. 3: Vyjmenovaná slova po M ALTER (12) mýtit SPN, a. s. (14) smýkat my mýt myslit mýlit se hmyz myš hlemýžď zamykat chmýří Litomyšl dmýchat nachomýtnout se mýtina smyk PRODOS (14) 26 DVORSKÝ, L., LOVIS, K. Český jazyk pro třetí ročník. Všeň: ALTER, 1995, str. 73. 27 DVOŘÁKOVÁ, Z., STYBLÍK, V., ONDRÁŠKOVÁ, K. Český jazyk pro 3. ročník ZŠ. Praha: SPN, a. s., 1997, str. 48. 28 MIKULENKOVÁ, H. A KOL. Český jazyk pro 3. ročník základního školství. Olomouc: PRODOS, 1997, str. 56. 19
3. 1. 4 Řady vyjmenovaných slov po P ALTER: pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, pykat, pýřit se, pýr 29 SPN, a. s.: pýcha pytel pysk; netopýr slepýš pyl; kopyto klopýtat třpytit se; zpytovat pykat pýr; pýřit se čepýřit se 30 PRODOS: pýcha pytel pysk, netopýr slepýš pyl, kopyto klopýtat třpytit se, zpytovat pykat pýr, pýřit se čepýřit se 31 Řady vyjmenovaných slov po obojetné souhlásce P se v učebnicích nakladatelství SPN, a. s., a PRODOS shodují. V učebnici nakladatelství ALTER chybí ve srovnání s učebnicemi nakladatelství SPN, a. s., a PRODOS slova zpytovat a čepýřit se. Učebnice nakladatelství ALTER tedy opět nabízí řadu s nejmenším počtem slov, tj. 12. Graf č. 4: Vyjmenovaná slova po P ALTER (12) SPN, a. s. (14) pýcha pytel pysk netopýr slepýš pyl kopyto klopýtat třpytit se pykat pýr pýřit se zpytovat čepýřit se PRODOS (14) 29 DVORSKÝ, L., LOVIS, K. Český jazyk pro třetí ročník. Všeň: ALTER, 1995, str. 85. 30 DVOŘÁKOVÁ, Z., STYBLÍK, V., ONDRÁŠKOVÁ, K. Český jazyk pro 3. ročník ZŠ. Praha: SPN, a. s., 1997, str. 53. 31 MIKULENKOVÁ, H. A KOL. Český jazyk pro 3. ročník základního školství. Olomouc: PRODOS, 1997, str. 60. 20
3. 1. 5 Řady vyjmenovaných slov po S ALTER: sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat 32 SPN, a. s.: syn sytý sýr; syrový sychravý usychat; sýkora sýček sysel; syčet sypat 33 PRODOS: syn sytý sýr; syrový sychravý usychat; sýkora sysel sýček; syčet sypat 34 Počet slov i jejich typ se ve všech třech typech učebnic shodují. Různé je však jejich uváděné pořadí. V nakladatelství ALTER je ve srovnání s učebnicemi nakladatelství SPN, a. s., a PRODOS jiné pořadí slov sytý a syn, v učebnici SPN, a. s., je ve srovnání s učebnicemi nakladatelství ALTER a PRODOS odlišné pořadí slov sysel a sýček. Graf č. 5: Vyjmenovaná slova po S ALTER (11) SPN, a. s. (11) syn sytý sýr syrový sychravý usychat sýkora sýček sysel syčet sypat PRODOS (11) 32 DVORSKÝ, L., LOVIS, K. Český jazyk pro třetí ročník. Všeň: ALTER, 1995, str. 100. 33 DVOŘÁKOVÁ, Z., STYBLÍK, V., ONDRÁŠKOVÁ, K. Český jazyk pro 3. ročník ZŠ. Praha: SPN, a. s., 1997, str. 58. 34 MIKULENKOVÁ, H. A KOL. Český jazyk pro 3. ročník základního školství. Olomouc: PRODOS, 1997, str. 66. 21