Otázka č. 7. Dramatická výchova v MŠ 1. Dramatická výchova základní pojmy a definice, cíle, prostředky a úskalí práce v mateřské škole, cesta od cvičení a her ke hře v roli, improvizaci a strukturovanému dramatu, aplikace principů DV do života v MŠ Dramatická výchova je učení zkušeností, tj. jednáním, osobním, nezprostředkovaným poznáváním sociálních vtahů a dějů, přesahujících aktuální reálnou praxi zúčastněného jedince. Je založena na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vtahů, situací a vnitřního života lidí současnosti i minulosti, reálných i fantazií vytvořených. Toto prozkoumávání a poznávání se děje ve fiktivní situaci prostřednictvím hry v roli, dramatického jednání v situaci. Je to proces, který může, ale nemusí, vyústit v produkt (představení). Cíle jsou pedagogické, prostředky dramatické (Machková, E.). Dramatická výchova je systém řízeného, sociálně uměleckého učení dětí či dospělých založený na využití základních principů a postupu dramatu a divadla; systém zacílený k rozvoji osobnosti a prosociálního chování a k uměleckému rozvoji (Valenta, J.). Historie DV formování DV v 1.pol.2.století v USA jako reakce na podněty reformní politiky, zakladatelkou je považována Winifred Mary Ward, v českých poměrech Eva Machková a Miroslav Disman, Štelberková, Josková. Po roce 1990 se u nás ujímá termín tvořivá dramatika. 2. Co je dramatická výchova? Dramatická výchova je pedagogickou disciplínou, která v procesu učení klade důraz na jednání a aktivitu, využívá přímého prožitku a vlastní zkušenosti v jednání a úzce souvisí s dramatickým uměním. (Marie Pavlovská). Dramatická výchova je svou podstatou spojena s pedagogickou teorií, která se rozvíjí na přelomu 19 a 20. stol. původně jako pedagogika pragmatická. Ta byla také motivem a příčinou zrodu dramatické výchovy. Dramatická výchova je školním předmětem nebo zájmovou aktivitou a její postupy mohou sloužit jako metoda k vyučování jiných předmětů. Dramatická výchova patří k estetickovýchovným předmětům. Staví na principu hry a prožitku. Umožňuje získávat vlastní zkušenost a s daným problémem ji řešit v modelové situaci. 3. Cíle dramatické výchovy Obecný cíl: Je ucelená představa /ideál/ předpokládaných a žádoucích vlastností člověka, které lze získat výchovou. Výchovou jedince připravujeme pro život osobní i společenský. To znamená, že výchovný cíl vyplývá z potřeb vychovávaného i z potřeb celé společnosti. Hlavní cíl dramatické výchovy: Cílem je vychovat člověka tvořivého, vnímavého, empatického, schopného kontaktu a slovní i mimoslovní komunikace; člověka, který se umí orientovat. Cíle dramatické výchovy lze definovat v oblasti sociální, osobnostní, umělecké a vědomostní. Tyto oblasti se v praxi prolínají a nelze je od sebe oddělovat.
Sociální poznávat druhé; učit se je respektovat, spolupracovat s nimi, pokládat základy morálky a etiky Osobnostní - umožňovat sebeovládání, posilovat sebeúctu, schopnost myslet kriticky Umělecká kultivovat svůj projev (pohybový i hlasový) a chování, rozvíjet fantazii a představivost Dovednostní a vědomostní respektující obsah vzdělávání RVP PV 4. Metody dramatické výchovy Metoda výchovy a vyučování je určitý způsob činnosti, kterým žáci zpracovávají v průběhu výchovné akce učivo tak, že u nich nastává učení a z něj vyplývající osvojení učiva, spojitě s tím tvoří jev "metoda" též způsob činnosti učitele, kterým je žákova činnost (učení) řízena, přičemž činnosti žáka i učitele tvoří společný celek, jímž je naplňován výchovný a vzdělávací cíl. Mezi základní metody dramatické výchovy řadíme: 1) Hry a cvičení 2) Hra v roli 3) Improvizace 4 Pantomima 5) Dramatizace 6) Projekt či tématický blok 7) Asociační kruh 8) Práce s rekvizitou 9) Diskuse 10) Štronzo - Živý obraz oživlé štronzo (oživlý obraz) 11) Vnitřní hlasy 12) Horká židle 13) Reflexe 14) Zrcadla 15) Strukturované drama Toto rozlišení ve svém principu sleduje postup od krátkého a většinou jednoduchého celku nebo činnosti, který je vlastně přípravným krokem, k celkům složitějším. 1) Hry a cvičení Rozdíl mezi hrou, cvičením a technikou je obvykle těžko rozlišitelný. Všechno jsou cesty k získání určité dovednosti nebo rozvinutí schopnosti. Rozlišení spočívá spíše ve způsobu užití. V prostředí mateřské školy je potřebné (vzhledem k psychologickým zvláštnostem dětí) motivaci a zadání pečlivě promýšlet, takže cvičení a techniky se nám zde ve své ryzí podobě objevují málokdy. Tuto metodickou oblast shrneme pod pojem hry, ale že si uvědomujeme, že zahrnuje i cvičení a techniky. Oblast těchto her si můžeme podle převažujících činností rozlišit na hry pohybové, smyslové, kognitivní, tvořivé, osobnostní a sociální. Toto rozlišení vychází nejen z 2
převažujících činností, ale respektuje i oblasti cílové. Můžeme říci, že hry pohybové slouží především k seznamování s tělem, jeho pohybovými možnostmi, k rozvíjení rytmického cítění, k rozvoji orientace v prostoru apod.; hry smyslové slouží k rozvoji smyslového vnímání (zraku, sluchu, hmatu, čichu a chuti); hry kognitivní k rozvoji představivosti, myšlení, řeči, soustředění, pozornosti, paměti apod.; hry tvořivé k rozvoji fantazie a tvůrčích schopností v oblasti výtvarné, hudební, polytechnické, ale i komunikační apod.; hry osobnostní k rozvoji sebepoznání, sebeuvědomění, sebevědomí, osobnostních vlastností, citů, postojů apod. a hry sociální směřující k adaptaci ve skupině, rozvoji komunikace, kooperace a sociálního cítění. 2) Hra v roli Hra v roli je metoda, která umožňuje v rámci hravé situace nejednat sám za sebe, ale jednat v roli někoho či něčeho jiného. Hra v roli je pro dítě přirozenou aktivitou. Předškolnímu dítěti nedělá problémy měnit role a přijímat role druhých lidí. Vstupuje do role samozřejmě, roli nehraje, ale žije a bez problémů opouští. Přirozená hra v roli ve volné hře dětí nabízí učitelce obrovský prostor pro mapování zájmů a zkušeností dětí, ale umožňuje jí i citlivým způsobem do hry vstoupit a případně ji obohatit. Hra v roli navozená učitelkou získává poněkud jiný rozměr. Je-li dítětem přijata, vnáší do činnosti právě ony v úvodu zmiňované znaky hry a může dítěti pomoci ponořit se do hry naplno a doopravdy, a to absurdně právě díky vytvořené fikci. Jestliže dítě roli odmítá, zásadně by do ní nemělo být nuceno. Rozlišujeme 3 základní formy: a) Simulace dítě jedná samo za sebe v simulovaných podmínkách (kdybych se ztratila v lese..) nebo samo za sebe v jiné sociální roli (kdybych já byla maminkou ). b) Alterace dítě jedná v roli někoho nebo něčeho jiného (trpaslíka, který se ztratil v lese..). c) Charakteristika dítě současně s rolí přijímá i zpřesňující charakteristiku (bojácný trpaslík se ztratil v lese..). 3) Improvizace Improvizace je nepřipravená hra, která nás nutí, abychom v rámci hrávé situace reagovali tady a teď, ihned, nepřipraveně apod., čímž fakticky i situaci na místě utváříme. Improvizace je metoda, se kterou děti v mateřské škole obvykle seznamujeme postupně. Reagovat samostatně v určité situaci vyžaduje od dítěte jistý stupeň odvahy a zkušenost, že jeho reakce bude akceptována, že za ni nebude káráno ani jinak postihováno. Improvizace v mateřské škole má své počátky ve volné hře (Svobodová, E.). Pokud učitelka vstoupí do volné hry dětí, jedná se o improvizaci na námět dětí. Učitelka vstupuje do situace, kterou si děti vymyslely a pomáhá jim ji rozvinout. Tento způsob improvizace je specifický pro mateřskou školu, ve které jsou volné hry jednou z přirozených činností. Improvizace řízená a motivovaná učitelkou je metoda typická pro dramatickou výchovu. 3
4)Pantomima Narativní pantomima je často používanou formou hromadné improvizace, při které děti pantomimicky zobracují děj vyprávěný učitelkou. Vyprávění by mělo být soustředěno na jednu ústřední postavu a mělo by mít výrazně dějový, akční charakter. Tím, že učitel svými slovy zcela jasně určuje, co se bude dít, a děti jen hledají způsob, jak toto vyprávění převést do pohybové akce. Pantomima hudební je obdobou narativní pantomimy, kdy děti ve skupině pohybově vyjadřují dějovou linii obsaženou v písni či krátké hudební skladbě. (Kolo, kolo mlýnský atd.) 5) Dramatizace Dramatizace drží původní podoby příběhu a jde v ní hlavně o jeho zažití. Tvořivost dětí zde není zaměřena na vymýšlení a rozvíjení děje, ale na hledání způsobů, jak kterou z předem daných situací realizovat, aby byla věrohodná a účinná. O improvizaci se zde mluví proto, že děti se text neučí zpaměti, ale mluví svými slovy a mohou do děje vkládat vlastní detaily. Nemohou však ovlivnit základní linii průběhu a zakončení hrané situace. Je však třeba odlišit tento typ dramatizace, která je vždy tvořivá, kde jde o vyvolání citového zážitku dětí, o spoluprožití a lepší prožití určité situace, od mechanického dramatizování, kdy se jen reprodukuje již napsaný či vyprávěný děj a žádný zážitek a nová zkušenost se nedostaví. 6) Projekt či tématický blok Tématický blok je pojem mírně nepřesný a v mateřské škole jsme si pod tímto názvem navykli nacházet integrované celky spojené jednotným tématem. (Svobodová, E.) 7) Asociační kruh Práce v kruhu zaručuje, že každé dítě dostane příležitost sdělit svou asociaci. Učitelka by neměla dítě napomínat, nebo negativně hodnotit. Asociační kruh není typickou dram. Metodou, protože postrádá prvky divadla; jedná se o metodu verbální, provokující myšlení, představivost a fantazii, pro tyto vlastností v dram. Výchově hojně využívána. 8) Práce s rekvizitou Bez rekvizity se dramatická výchova neobejde. Rozvijí fantazii a herecké schopností. 9) Diskuse Není typická dramatická metoda, ale je základní metodou filozofování s dětmi a pomáhá nám ujasnit si a utříbit si pojmy, pochopit smysl činností, shrnout získané poznatky. Otázky by měli byt otevřené, aby nabízeli možnost rozlišných odpovědí. 10) Štronzo - Živý obraz oživlé štronzo (oživlý obraz) Štronzo technika dram. výchovy díky níž se naučíme ovládat své tělo. Je to kouzelné slovo, které znamená zastavení, zkamenění, konec pohybu. Dovednost štronza se může zúročit v jiných technikách jako živý obraz (pantomimické zobrazení bez pohýbu). Dbát na to abychom nenechali děti ve štronzu příliš dlouho (pouze pár vteřin). 11) Vnitřní hlasy Promlouvaní za jinou postavu příběhu: Jak se cítí? Co si myslí? Tato technika pomáhá hlouběji prozkoumat a pochopit myšlení a jednání druhé osoby, učí se empatii a porozumění. Vhodný je příklad učitelky. 4
12) Horká židle Technika rozvijí schopnost pochopení jednání druhé osoby, podporuje empatii a učí dětí klást smysluplné otázky. Přijmutí dítětem na chvíli jiné role (negativní postavy) 13) Reflexe Evaluační proces, pomáhá nám zajistit, jak děti pochopily problém, kterým jsme se zabývali. Můžeme použit diskusi nebo improvizaci (jak to mohlo dopadnout) Postojová osa (škála) vhodná při hlasování, vyjádření názoru, nálady. Společné psaní - shrnutí 14) Zrcadla obličejová i celotělová, všichni napodobuji jednoho, nebo ve dvojících. 15)Strukturované drama má stavbu, která je v principu podobná divadelnímu dramatu. Strukturované drama vychází z příběhu, literárního textu nebo je založeno na tématu či problému a skládá se z jednotlivých kroků /sekvencí/.záměrem je prozkoumat určitou otázku nebo problém související s životem účastníků dramatu, kteří v jeho průběhu vstupují do různých rolí, řeší dílčí situace či na sebe navazující problémy. Je to jedna z nejtěžších forem, kterou lze pracovat. 5. Etické zásady DV Bezpodmínečné přijetí dítěte (nezesměšňování a neponižování) Vytváření jasných a smysluplných pravidel Vstřícná a efektivní komunikace s dítětem Vytvoření prostoru pro aktivitu a iniciativu dítěte Předkládání smysluplných a zajímavých činností Představovat dětem svět jako pozitivní prostor Zapojení dítěte do plánování a hodnocení činností 6. Učitelka v MŠ při dramatické výchově Učitelka v mateřské škole by měla mít estetické cítění, vkus, citlivost a laskavost k dětem, toleranci a schopnost jednat s dítětem jako s partnerem. Měla by umět rozvinout představivost, fantazii a hravost. Základním předpokladem pro úspěšnou učitelku v dramatické výchově je tvořivost. Učitelka v mateřské škole, která vede dobře tvořivou dramatiku, může vést děti k chování humánnímu, demokratickému a k tvořivému řešení pracovních situací a úkolů. Dramatické hry jsou pro děti prostředkem k sebepoznání a pro učitelku dobrým prostředkem diagnostiky dětí. Při těchto hrách mohou děti projevit svoje povahové rysy, vlastnosti či problémy a zážitky, svůj vnitřní život jako celek. Propojení tvořivé dramatiky s přednesovou činností přináší do dramatické hry i hodnoty literatury, která je jimi interpretována. Zvláště v počátečních fázích je nezbytné, aby učitelka poskytla dostatečný prostor k prohlubování individuálních přirozených schopností každého žáka, k rozvíjení všech stránek jeho osobnosti a odstraňování zábran. Děti by měly pochopit a pocítit, že jakýkoliv projev, který je podložen osobním prožitkem a poctivou snahou o vyjádření vlastního pocitu nebo postoje, je cenný bez ohledu na technickou dokonalost. 5
Učitelka by měla hned od počátku zaměřit svou práci na vytvoření skupiny, stanovení a přijetí pravidel a zásad skupinové práce. Měla by se cílevědomě věnovat vytvoření takové atmosféry, ve které se žáci zbaví ostychu a zábran a budou volně vyjadřovat své názory, uplatňovat své nápady a otevřeně o tématech i problémech při práci diskutovat. 7. Mateřská škola a dramatická výchova V současné MŠ je snaha vytvářet schopnost komunikovat, navazovat plnohodnotné vztahy, jednat a chovat se s ohledem na druhé, výchova k toleranci, schopnost hodnotně a aktivně reagovat na lidi, na svět. Základním principem tvořivé dramatiky je dramatická hra a improvizace. Dramatické metody vyžadují podněcování a posilování pozornosti a soustředění, představivosti, fantazie a myšlení, k pohybové kultuře, komunikace slovní i mimoslovní, techniky řeči a projevu vůbec, ale především kreativity. Děti v mateřské škole navozují hrou nesčetné sociální role, vztahy a situace, s nimiž se setkávají v životě, ale i ty, s nimiž se mohou v budoucnu setkat. Přitom se i může jejich průběh vyzkoušet bez vážných důsledků, zato s možností je opakovat, měnit a hledat lepší řešení. Při dramatických hrách a improvizacích se děti nemusí vyjadřovat jen vlastním tělem, za určitých okolností je možné použít při práci i matriál nebo předměty / jednoduché loutky/, které navazují na přirozenou hru s hračkou, rozvíjejí fantazii, pomáhají odstranit některé zábrany a obohacují dětské výrazové možnosti. Možnosti uplatnění tvořivé dramatiky jsou široké, velkým cílem a úkolem je osobnostní rozvoj dětí. Tvořivá dramatika je obor, do kterého se promítají poznatky obecné, vývojové a sociální psychologie, pedagogiky, teorie dětské literatury, dramaturgie, teorie dramatu, režie, herectví, scénografie i hudební a zvukové složky, techniky a kultury řeči a pohybu. Použitá literatura: 1. Machková, E.: Úvod do studia dramatické výchovy. PRAHA 1998 2. Machková, E.: Základy dramatické výchovy, SPN, Praha 1980 3. Svobodová, E, Švejdová, H.: Metody dramatické výchovy v MŠ. Portál 2011 4. Valenta, J.: Kapitoly z teorie výchovné dramatiky Obsah 1. Dramatická výchova... 1 2. Co je dramatická výchova?... 1 3. Cíle dramatické výchovy... 1 4. Metody dramatické výchovy... 2 5. Etické zásady DV... 5 6. Učitelka v MŠ při dramatické výchově... 5 7. Mateřská škola a dramatická výchova... 6 Použitá literatura:... 6 6