!"#! $!%& ' ( ) * +, * + -./- ' 0

Transkript

1 !"#!$!%& '( ) *+, * + -./- '0

2 ! "! # $ #%"&%" # '#$ %#!"

3 ! "#$!%!#&'# (((((((((((((! )

4 Abstrakt Tato práce je pokusem o utvoení pehledu vývoje stedovkých vytápcích systém zejména ve vyšším sociálním prostedí se zamením na jejich umleckou podobu a postavení v obytném interiéru. Proto je nutné zahrnout i prostorové uspoádání stedovkých obytných prostor. Autorka se sousteovala pedevším na vývoj krb, kachlových kamen a dýmného a teplovzdušného vytápní s využitím jak dochovaných tak rekonstruovaných topeniš i celých systém, ale také ikonografického materiálu a písemných zmínek. Je také kladen draz na pvod a rané formy topeniš. Klíová slova vytápní, stedovk, kachlová kamna, krby, svtnice

5 Abstract This work aims to summarize the development of medieval heating systems particularly in higher social classes with a concern on their art form and their position in the residential interior. Therefore it proves necessary to include the spatial arrangement of medieval residential space. The authoress especially focuses on the development of fireplaces, tiled stoves and fume or hot-air heating using both preserved and reconstructed heating or whole heating systems, but also iconographic material and written references. It also emaphasises the origin and early forms of heating. Keywords heating, medieval, tiled stoves, fireplace, residential interior

6 Obsah 1 Úvod Stedovký obytný prostor Prostorové uspoádání Svtnice a podoba zateplení Dýmné a polodýmné vytápní Krby Románské krby Krby ze 13. století Krby z 1. poloviny 14. století Krby z 2. poloviny 14. a z 15. století Kachlová kamna Zpsob provedení kachl a materiál Pvod kachlových kamen a jejich rané formy Klenutá kachlová kamna Kónická kamna Poátky ozdobných kachl Podoba eských kachl Kachle a kamna ze 14. a 15. století Kachle ze 14. století eské kachle 13. a 14. století Kachle a kamna z 15. století eské kachle a kamna z 15. století Teplovzdušné vytápní ímská hypokausta Ran stedovké teplovzdušné vytápní Vrcholn a pozdn stedovké teplovzdušné vytápní Závr... 49

7 8 Seznam použité literatury Pílohy: seznam vyobrazení... 56

8 1 Úvod Tato práce se zabývá pedevším otopnými zaízeními v období od 12. století až do konce století 15. na eském (pop. moravském) území s etnými exkurzy do zahranií, pedevším nmeckých zemí, které mly na naši oblast nejvtší vliv. Avšak nelze se také vyhnout dívjší dob, ve které tyto otopné systémy vznikly a utváely se a tedy mly klíovou roli pro jejich budoucí podobu. Práce se bude vnovat otopnými zaízeními hlavn z hlediska architektury, jejich postavení a celkovém vyznní ve stedovkém obytném interiéru, akoliv také erpá z dalších obor jako je archeologie a umlecké emeslo. První kapitola se týká stedovkého obytného prostoru, další kapitoly sestávají ze ty známých vytápcích systém - dýmného vytápní, krb, kachlových kamen a teplovzdušného topení. Jedná se pedevším o vytápní a jeho pípady z vyššího sociálního prostedí - hrad, klášter a mšanských dom, u kterých mlo vybavení obytných prostor vyšší umlecké ambice. V souvislosti s vytápcími systémy se nelze nezmínit o prostorovém uspoádání obytných místností a pedevším o zateplení výdevou, tak obvyklou pro svtnice. Ráda bych zde naznaila jen základní podobu uspoádání. Trojdílným uspoádáním stedovkých dispozic se zabýval pedevším Tomáš Durdík 1 u hrad Pemysla Otakara II., Jií Škabrada 2 na píkladech mšanských dom a Jan Anderle 3 v souvislosti s uspoádáním obytných dispozic u hrad Karla IV. Blíže se pímo svtnicím vnoval Michael Rykl 4 na etných píkladech z eského prostedí. K poznání uspoádání oken obytných dispozic pispla Milena Hauserová. 5 Bohužel vývojem stedovkých krb jako celku se zabývá pouze ne píliš kvalitní lánek od Lubomíra Kuery 6 a Ludvík Skružný 7 podává ve svém lánku Funkce a vývoj otopných zaízení v období od paleolitu po novovk dílí informace o nkterých krbech, bohužel ani v jednom pípad se nejedná o njaký ucelený vývoj ani soupis dochovaných krb. V dalších láncích je u konkrétních staveb zmínna podoba tamjších krb. Dýmnému vytápní se u nás vnoval pedevším Jií Škabrada. 8 1 Tomáš DURDÍK: Obytné jednotky v palácích hrad Pemysla Otakara II., in: Svorník 6, Jií ŠKABRADA: Dm jako sestava trojdílných byt, in: Przkumy památek 5, 1/ Jan ANDERLE: Uspoádání byt v nkterých velkých hradech doby Karla IV., in: Svorník 6, Michael RYKL: Klenuté svtnice Pravé a nepravé klenby svtnic, in: Svorník 5, Milena HAUSEROVÁ: Píspvek k diskusi o oknech obytných staveb ve stedovku, in: Svorník 2, Lubomír KUERA: Djiny krbu na našem území, in: Kudj 1/2001, Ludvík SKRUŽNÝ: Funkce a vývoj otopných zaízení v období od paleolitu po novovk (Z historie otopných zaízení), in: Svorník I, Jií ŠKABRADA: Lidové stavby, Praha

9 Kachlovými kamny se u nás zabýval zejména Zdenk Hazlbauer 9, Zdenk Smetánka 10 zkoumal podrobnji morfologii stedovkých kachl. Kachli a jejich ikonografickými námty se zabývá více publikací, avšak v naší práci se zamujeme na kamna jako na celek. Podrobnjší studie vývoje kachlových kamen i s etnými zahraniními píklady se zabývá nmecký badatel Rosemarie Franz. 11 Nálezy teplovzdušného vytápní se badatelé zaali zabývat teprve nedávno. Již ve 20. letech 20. století u nás byly pi archeologických przkumech odkryty stavební souásti tohoto vytápní v královském paláci a v biskupském dom na Pražském hrad a na hradech Žebráku a Melicích, avšak jejich úel nebyl tehdy ješt odhalen. Nejobsáhlejší studie vnující se teplovzdušnému vytápní bezesporu obsahuje lánek Odkryv teplovzdušného zaízení na hrad Vranov n. Dyjí od Lubomíra Koneného. 12 Je také dležité zmínit lánek od Mileny Hauserové 13 o teplovzdušném vytápní ve stedovku, kde zmi uje a rekonstruuje podobu nkterých dalších nález. Nedávný nález je zaznamenán na hrad Brandýse nad Orlicí. 14 Cílem této práce je nalézt co nejvíce dochovaných otopných zaízení (a už na míst, rekonstrukcí z archeologických nálezi na ikonografických materiálech) a pokusit se alespo nastínit umlecký vývoj otopných zaízení s drazem na jejich architektonické prvky a také s ohledem na jejich postavení v prostoru. 9 Zdenk HAZLBAUER: Krása stedovkých kamen, Praha Zdenk SMETÁNKA: K morfologii eských stedovkých kachl, in: Památky archeologické LX, 1/ Rosemarie FRANZ: Der Kachelofen, Graz Lubomír KONENÝ: Odkryv teplovzdušného zaízení na hrad Vranov n. Dyjí a jeho postavení v evropském vývoji, in: Archaeologia historica 8, Milena HAUSEROVÁ: Teplovzdušné vytápní ve stedovku, in: Svorník 1, Miroslava CEJPOVÁ: Pozstatky teplovzdušného vytápcího systému na hrad Brandýs, okr. Ústí nad Orlicí, in: Archaeologia historica 30, 2005,

10 2 Stedovký obytný prostor 2.1 Prostorové uspoádání V této kapitole se budeme vnovat podob obytných dispozic, které jsou podobné jak u hradu, tvrze, mstského domu tak i u venkovského domu. K oznaení funkního urení místností máme k dispozici názvosloví, které má ale svá úskalí, protože jde o sms historicky doložených názv a názv z jiných kulturních období i dokonce zempisnkulturních okruh, ale nám nyní srozumitelných. 15 Jednou z nejvýznamnjších charakteristik obytné dispozice je zónování obytných prostor podle nárok na jejich vytápní. 16 Svtnice jsou obytné a celoron vytopitelné místnosti, jejich vytápní kamny je bezpen doloženo od 1. poloviny 14. století, ve feudálním prostedí ale existovalo pravdpodobn již díve. 17 Velikosti svtnic mohou být rzné nejspíše podle jejich využití. 18 Sí je urena k prchodu i k pobytu nebo jako pouhý vstup a tepelný filtr. Pevážná vtšina síní nemá stopy trvalého vytápní, a pokud ano, jde pevážn o krb. Bžn je v kout sín více i mén oddlené topeništi celá erná kuchyn. 19 Je nutno rozlišovat mezi komorami obytnými a skladovacími, obytné se rozeznávají obvykle podle velikosti a podoby oken, pítomnosti prévetu a podle jejího umístní v dispoziních souvislostech. Pro nkteré ze spacích komor by byl jist vhodný název komnata, obzvlášt z hradního prostedí jsou takové komory temperovány krbem. Nkteí badatelé dsledn nazývají komorou jen místnost bez otopného zaízení. Malé kuchyn jsou bžnou souástí dispozice, byl to prostor se zaízením pro nepímé vytápní a eventueln pro ohívání i pípravu malého jídla. Vedle toho jist existovaly i velké kuchyn, které pravdpodobn stály nejastji mimo hlavní obytný prostor. Shrnutím studia podoby všech zmínných typologických druh (hrady, tvrze, mstské domy, venkovské domy) se jako základní jednotka jeví trojdílná sestava 15 Terminologickou otázkou se v tomto duchu zabývá Jan Macek: K sémantice stedovkého domu a jeho vnitního lenní, Husitský Tábor 10, , nap. Dobroslava Menclová používá pojmy velmi voln. 16 HAUSEROVÁ (pozn. 5) Samotné tleso podobné kamnm mohlo být ve 13. století napojeno na teplovzdušné topeništ. 18 Michael RYKL: Obytná ást dispozice stedovké tvrze v echách, in: Svorník 6, 2008, Ibidem

11 sestávající ze svtnice, sín a komory. Toto pravidlo je odpozorováno pro kulturní okruh našich zemí a o nco šíeji pro okruh stedoevropský a nejmén od poloviny 13. století dále. 20 Dispozice takové jednotky mže být zmnožena nebo jakkoliv doplnna. Vícenásobná trojdílná dispozice je pravdpodobn doložena v románském dom palácového typu v etzové ulici p. 222/I na Starém Mst v Praze. Trojdílné ešení se opakuje v podlažích nad sebou a stední místnost jako vstupní sí je vtší než koncové místnosti. 21 Avšak toto ešení je bezpen doloženo jen u pízemí (polosuterénu), u prvního patra, teda hlavní obytné ásti, není pvodní dispozice domu zcela itelná. Pomrn charakteristický typ trojdílné dispozice je doložen v palácích hradu Pemysla Otakara II., tvoil jí stední sálek, do nhož se vstupovalo z komunikaního traktu (pavla i arkádový ochoz), k nmuž byly na obou stranách piloženy místnosti nejastji poloviního rozsahu. Na jedné stran šlo o komnatu, na druhé stran pak o svtnici (roubenou komoru). Komnata mohla být temperována krbem (nap. Bezdz[1], Horšovský Týn[2]). Výjimen se dochovaly pozstatky krbu i v sálu (Zvíkov[3]). V nkterých pípadech se tyto jednotky nacházely v palácových kídlech vybavených teplovzdušným vytápním (Kamýk nad Vltavou, Myšenec[4]). Sálek i komnata mohly být zaklenuty kížovými žebrovými klenbami a provedení roubené komory s valenou klenbou (Zvíkov, Písek[5], Bezdz, Houska[6], Podbrady), je známé i provedení plochostropé (Kamýk nad Vltavou, Myšenec). Sálek i komnatu osvtlovala velká hrotitá kružbová okna ve výklencích se sedátky, roubenou komoru pak charakteristická trojúhelná sestava drobných hrotitých okének. 22 Ve 14. století je doklad trojdílných dispozic celá ada, ale jejich provozní souvislosti se od otakarských obytných jednotek palác mohou lišit. 2.2 Svtnice a podoba zateplení V této kapitole se zamíme pouze na podobu svtnice a její výdevy, pípadné doklady vlastního topeništ budou zmínny níže. Naproti nmecky mluvícím zemím je u nás nevýhodou torzální stav zachování takových místností a je mnohdy teba interpretovat jen otisky nebo velmi skromné pozstatky. Možnosti výdevy svtnic jsou v zásad dv, jednak roubení a jednak fošnové (deskové) konstrukce v trámových rámech, zvláštní kategorií je pak dodatený obklad 20 RYKL (pozn. 18) ŠKABRADA (pozn. 2) DURDÍK (pozn. 1) 5. 11

12 deštní. 23 Z fošnových konstrukcí se dále vydlují konstrukce bez nárožních sloupk v rámové koste, kde jsou stny, vnjší izolace a ást nebo celá váhu stropu neseny samotnou jejich konstrukcí. 24 eské zem se nacházejí pesn na zempisném rozhraní používání roubení a hrázdní, dokonce se hrázdí i z jehlinan (deva v jiných zemích obvyklého pro roubení). V horizontu 13. století lze nejvíce doklad hrázdní i roubení získat pedevším z archeologických dkaz provedení podzemních konstrukcí a stop konstrukcí v pízemí anebo vypálené hlinní omazávky, zícené z patra. Roubení byla konstrukce zjevn velmi zažitá, o emž svdí i její pesah do novovku. Velislavova Bible se zobrazením roubených konstrukcí[8] snad zachycuje stav ze 13. století. Významným pramenem poznání jsou také dobe zachované dkazy klenutého roubení na hrad Bezdzu. 25 Nejstarší varianty fošnových konstrukcí jsou známy z Jihlavy a ze Znojma 26. Zejm nejstarší doklad táflované obytné místnosti je znám z hradu Helfenburku u Bavorova. 27 Neexistuje jednoduchá vývojová linie, podle níž by se hrubší roubené provedení vyvinulo do subtilnjší podoby fošnové-deskové výdevy, avšak celková tendence v následujících dvou staletí zeteln smuje spíše k oblib lehího fošnového provedení. 28 K roubení z kulá patí nejastji povalový strop, rovný nebo vzdutý, k roubení z hranných profil obvykle nkterá varianta trámového stropu a k výdev z fošen opt trámový strop plochý nebo vzdutý. 29 Pokud je svtlá výška vytápné místnosti velká (3,5 m a více), ve venkovském prostedí je teba zvážit možný dýmný zpsob vytápní, ve feudálním a mstském prostedí mže mít však velká výška i jiné dvody, nap. reprezentativní. Prokazatelný vztah znalosti tepelných vlastností vzdutého stropu je doložen unikátním písemným záznamem ze švýcarského prostedí z roku 1742, volný peklad ze staronminy zní: Pedkové klenuli své svtnice proto, že se lépe vyhívaly a déle udržely teplo. Má to své pírodní opodstatnní v tom, že stoupající teplá pára se spíše (díve) uvede do obhu a optovného chvní, než v místnosti se tverhranným prezem se zcela plochým stropem (s fošnami), kde se pára šíí a vznáší. Tím získáváme svtnice teplejší, 23 RYKL (pozn. 4) Jií ŠKABRADA: Konstrukce historických staveb, Praha 2003, RYKL (pozn. 4) Dagmar ERNOUŠKOVÁ / Pavel BORSKÝ: Srubový dm v Zelenáské ulici ve Znojm, in: Przkumy památek 3, 1/1996, ŠKABRADA (pozn. 11). 28 RYKL (pozn. 4) Ibidem

13 k vtšímu užitku lidem pobývajícím uvnit. 30 Použití vzdutého stropu bývá nkdy piítáno ambicím výtvarným, na rozdíl od stropu plochého, avšak vzduté i plochostropé provedení mže být propracováno do výtvarn ambiciózní formy, stojí za tím nepochybn i zdraznní významu místnosti, zpsobu jejího používání a s tím související nároky na reprezentaci. V echách by se v tomto kontextu dalo hovoit o svtnici na hrad Žebráku, o deštné svtnici na hrad Karlštejn[9], radní svtnici v Jihlav nebo svtnici v p. 234 v Jilské ulici v Praze. Na sklonku stedovku se tyto devné svtnice vytrácí, vyšší výkon modernjších kamen umož uje zdné omítané svtnice vytápt s vyššími ztrátami. Z hlediska vytápní je poteba zmínit se i o skladb a podob oken. Zajištní pístupu svtla do místnosti bylo nejdležitjší funkcí okna, funkce vyhlídky se zejm pipojuje až pozdji. Pro výhled bylo nutno okenní okna otevít, práv v tom lze shledávat jeden z dvod kombinací otevírací a pevné ásti v jediném okn, ale i funkní rozložení samotných oken na osvtlovací a vyhlížecí. 31 Obvyklé zónování obytných prostor dle nárok na jejich vytápní se pirozen odráží i na podob oken jednotlivých místností. Sezónni krátkodob užívané prostory skýtaly dimenzím otvor i jejich výtvarnému pojetí neomezené možnosti. Prostory ureny k temperování krby, které umož ovaly spíše rychlý než vydatný tepelný efekt, mohly mít také vtší škálu typ oken. Zateplené svtnice jsou však vybavené pro dlouhodobé vytápní po celou zimu a bylo nutno hledat únosný kompromis mezi požadavkem osvtlení a minimalizace tepelných ztrát. 32 Je snad možné pedpokládat, že znalosti svteln technických úink rzné výšky osvtlovacích otvor a jejich umístní po výšce okenní stny nasvtlovaného prostoru pisply k vytvoení dvouúrov ové sestavy okenních otvor. Vyvýšená pisvtlovací okna mla pravdpodobn osazenou sklennou výpl napevno, otevírací okna s normální výškou parapetu umož ovala výhled a vtrání a plnila funkci osvtlovací a jist byla opatena také okenicemi pro snížení úniku tepla. 33 Vtší poet menších otvor v rzných úrovních umožnil citliv regulovat vztah mezi osvtlením, únikem tepla, vtráním a eventuáln i užívání výhledu. Zda u tohoto ešení stálo druhotné využití již existujících a funkn pekonaných dýmných otvor 30 RYKL Michael: Klenuté svtnice, in: Svorník 5, HAUSEROVÁ (pozn. 5) Ibidem HAUSEROVÁ (pozn. 5)

14 otopných místností nebo ohlas na jejich vedlejší svtelný efekt nelze posoudit. 34 Výskyt víceúrov ových sestav oken je zejm vázán obzvlášt na hlavní vytápné místnosti, i když ani pro n není tato sestava znakem urujícím Smyslem víceúrov ových okenních sestav se zabýval již v 80. letech J. Muk, který k opozici k J. Škabradovi (a tzv. dymným okénkm ) zastával myšlenku osvtlovací funkce okenních otvor, ke které se pozdji piklonili další badatelé jako M. Hauserová, T. Durdík, V. Razím a další. 35 Ibidem

15 3 Dýmné a polodýmné vytápní Jak již bylo zmínno, dýmný zpsob vytápní byl používán pedevším ve vesnickém prostedí. Vesnický dm ve stedovku byl vesms trojdílný, složený z adové sestavy tí zhruba tvercových místností. Vstupovalo se do stední sín a odtud vlevo nebo vpravo do obytné místnosti jizby, zbývající zadní díl tvoila komora víceúelový, nevytápný prostor. Otopné zaízení stálo v jizb[10] vždy v kout za dvemi a byla to podesta s pecí a ústím zpravidla obráceným smrem ke dveím. Klenutá pec byla kamenná a hlinná, nepoužívala se již jen pro peení ale také pro bžné vyhívání prostoru jizby. Otevený ohe, pro který bylo místo na podest ped ústím pece, se používal pro bžné vaení a svícení. To byl z poátku jediný obslužný prostor, kterým se pikládalo a kterým odcházel kou. Kou odcházel voln do místnosti, nad topeništm býval pouze hlínou omazaný lapa jisker, který snižoval nebezpeí požáru. Prostory jizeb jsou vysoké ti až tyi metry, piemž je horní ást vyhrazena dýmu. Pro zabezpeení pobytu lidí je spodní zóna chránna systémem otvor ve stnách, nad okny a nade dvemi. Okenní stny tchto jizeb mají dvouvrstevné sestavy otvor, ve spodní úrovni to jsou bžná okna a tsn nad nimi jsou horní otvory pro odvod dýmu, tzv. vtrací nebo dýmná okna. Konstrukce prostoru byla na našem území roubená, se stropy nesenými pín kladenými hrannými nosnými trámy, které mly také vliv na šíku obytného prostoru, která nikdy nepesáhla 5-6 metr. Stny byly roubené z nehranných kulá. Zejména v jizbách musíme poítat s relativn bžným výskytem strop s tzv. roubenou klenbou. 36 Princip polodýmné jizby[11] spoívá v tom, že nad pecí je ze stropu zavšen devohlinný dymník, který zachytí vtšinu dýmu díve, než se rozptýlí do místnosti a dopraví ho nad strop mimo její prostor. Tam je dymník pekryt tzv. pieckou. Dým tedy zapl uje jen prostor krovu, a bu uniká krytinou, nebo vtracím otvorem ŠKABRADA (pozn. 8) Ibidem

16 4 Krby Krb je stejn nehospodárné zaízení jako ohništ, protože 80 % energie uniká bez užitku do ovzduší. 38 V místnostech palác hrad se zpoátku topilo nejastji práv krbem obvykle v rohu místnosti. Vytopit ovšem tímto zpsobem rozlehlou a studenou místnost bylo prakticky nemožné, protože vtšina tepla unikala pímým komínem. 39 Stedovké stavby vyšší spoleenské úrovn vykazují obecnou tendenci zbavovat se zplodin topidel tou nejkratší cestou, jde-li o krb, sopouch bývá vyústn do fasády, pípadn je veden obvodovou zdí tak, aby se pokud možno vylouil kontakt s pdou a s konstrukcí krovu. Z téhož dvodu se stavební ešení vyhýbají vytváení komín uvnit dispozice. Postupem doby se zdá, že se sopouch prodlužuje, piemž ale nadále ústí do fasády. Nejrozvinutjší uspoádání ze stavebního hlediska pedstavují krbové komíny vyvedené nad korunu vnjší obvodové zdi Románské krby Nejstarší relikty krbu na našem území známe z pohraniní obytné vže Pimdy z roku 1121, která byla ovšem pvodem bavorskou stavbou. Krb byl v prvém pate hlavní obytné místnosti v rohu[12], odkouení krbu neznáme. V románském paláci v komnat knížecího paláce na Pražském hrad se nachází pozstatek rohového krbu tvrtkruhové podstavy. 41 Zbytky krb byly zjištny v erné a Bílé vži románského opevnní Pražského hradu. Krb v erné vži[13] (z doby po roce 1135) má sopouch protažen vzhru sílou zdi zhruba na ptimetrovou délku a ústí do fasády. Velmi podobným krbem bylo vybaveno refugium (místnost uzpsobena k obývání jako píležitostné útoišt) ve velké vži hradu Loket[14], který je ovšem ze zaátku 13. století. Ob topeništ mla již pomrn znaný tah potebný k pekonání pípadného tlaku vzduchu v ústí. Další píklady nejstarších pravdpodobn krb lze nalézt v pražských románských domech, nap.: v dom p. 156/I v Husov ulici nebo p. 222/I v etzové ulici, kde je v SZ rohu 1. místnosti pízemí dochován kuželovitý dýmník tvoený temi ádky kvádík, ale i jeho tvrtkruhové topeništ, vymezené pásem kamen. V JZ rohu 3. místnosti téhož podlaží se dochovala ást tvrtválcového dýmníku a vyzdný komín a topeništ ve tvaru tvrtkruhu v 6. místnosti horního podlaží. 42 Není však zcela jisté, zda šlo opravdu o krby 38 SKRUŽNÝ (pozn. 7) Tomáš DURDÍK: Ilustrovaná encyklopedie eských hrad, Praha 2009, ANDERLE (pozn. 3) Dobroslava MENCLOVÁ: eské hrady I., Praha 1972, SKRUŽNÝ (pozn. 7)

17 nebo o jiný typ topeniš. Podle Škabrady to nebyly krby, ale jen lapae jisker a provoz místností byl dýmný. 43 V 1. pate románského paláce v Olomouci se v severozápadním kout západního sálu dochovaly pozstatky krbu[15], z jehož architektury se dochovala pravá konzola zdobená palmetovými listy[16]. Soudobé analogie umož ují dvojí ešení, bu konzoly, hluboce zavázané do kvádíkového zdiva, byly jen voln visuté, nebo pravdpodobnji dosedaly na hlavice vložených sloupki piložených polosloupk. Fragmenty k tomuto ešení neznáme. Nad konzolami byl ve zdi zakotven kamenný pláš dýmníku ve tvaru mírn vyklenutého tvrtkužele. Spodní ást byla rovnž zdobena souvislým pásem palmetových list. Pízemí bylo lenno stejným zpsobem také na vtší a menší sál, v severozápadním kout se také nacházel krb, o jehož podob nevíme prakticky nic, jen na stn zstala nepíliš zetelná stopa po odstranném plášti dýmníku a v kout byly zjistny stopy po ohništi. 44 V románském paláci v Týnci nad Sázavou byly archeologickým przkumem odhaleny v pízemí zbytky topeništ[17], které bylo také umístno v jihovýchodním rohu jedné ze tí místností, pravdpodobn komnaty. Kamenná substrukce není ve tvaru tvrtkruhu, ale je pravoúhlá. 45 Na íšské falci v Chebu byly v 1. pate dv otopné místnosti s kruhovými pisvtlovacími otvory a malými okny, na jejich stnách jsou patrny stny po otopných zaízeních a komínech. 46 V bergfritu na hrad Loket bylo upraveno refugium vybavené krbem s oble vypouklým dýmníkem[14] vyvedeným šikmo do tyúhelného otvoru ve vnjším líci stavby Krby ze 13. století V souvislosti s monumentální výstavbou královských hrad za posledních Pemyslovc se setkáváme s vtším potem pozstatk krb a dalších zpsob vytápní. Jak již bylo zmínno, zachovává se zde charakteristická trojprostorová obytná jednotka, komnata byla bžn vytápna krbem, na Zvíkov se výjimen dochovaly pozstatky krbu i v sálu ŠKABRADA (pozn. 7) Pavel MICHNA / Miloslav POJSL: Románský palác na Olomouckém hrad, Brno 1988, Antonín HEJNA: Archeologický výzkum v Týnci nad Sázavou, in: Archeologické rozhledy 24, Praha 1972, HAUSEROVÁ (pozn. 5) Jan ANDERLE: Pozdn románský hrad Loket, in: Przkumy památek 1, Praha 1998, DURDÍK (pozn. 1) 5. 17

18 Na arkádové chodb hradu Písku se zachovala mohutná krbová konzola[18], této interpretaci odpovídá i oazení koutové klenební konzoly, vzhledem k tomu je nutno pedpokládat uzavení ochozu, pravdpodobn stnou s okny. 49 Na hrad Bezdz je v královském paláci v 1. pate pozstatek oblého plášt dymníku[19], jehož komín je vyveden až nad stechu. Na hrad Houska je v komnat ve východním kídle dochován kuželový sopouch. Na hrad v Horšovském Týn se krb nedochoval, ale na jeho míst v rohu se diagonální žebro rozštpovalo ve dv. Na Zvíkov se v západním kídle dochovala komnata s krbem pod kuželovým pláštm. 50 V 1. pate starého paláce v Jindichov Hradci se dochoval rohový krb[20] s válcovým tlesem dole rozeveným z cihel vyklenutým hrotitým otvorem a pepásaný jednoduchou ímsou s prbžným reliéfem trojlisté arkády. 51 Ve druhém pate obytné vže šlechtického hradu v íanech u Prahy byl sál vytápný rohovým krbem, ze kterého se zachovaly jen skromné relikty a otvor po komínu tvercového prezu. Na Valdeku v prvém pate sálu vznikl pravdpodobn až v druhé fázi stavby hradu mohutný rohový krb, ze kterého se zachovaly jen otisky na zdi. 4.3 Krby z 1. poloviny 14. století Palácová tvrz v Litovicích z 2. tvrtiny 14. století nejspíše sloužila jako venkovské sídlo biskupa Jana IV. z Dražic. V 1. pate v jihovýchodním rohu byl velký krb se zdným sopouchem, vystupující až do prostoru 2. patra[21], ímž mohl pispt k vytápní komnaty nad krbem. Kuželový pláš byl vyzdn zásti z tesaných opukových kamen píslušn zakiveného tvaru a zásti z cihel. Odkouení zajišoval zdný komín tvercového prezu. Místnost sousedící se vstupní síní je možno považovat za audienní sál. 52 Ve 2. pate byl byt s hlavními obytnými místnostmi, východní ást pdorysu zaujal sál soukromého charakteru (komnata), vytápní zajišoval v severovýchodním kout krb se zdným pláštm, jehož minimáln spodní ást byla vyzdna z cihel. Komín byl tvercového prezu umístný nakoso v síle zdi rohu Tomáš DURDÍK: Královský hrad v Písku, Písek 1993, MENCLOVÁ (pozn. 24) Ibidem Michael RYKL: Píklady vytápní na stavbách 14. století, in: Svorník 1, Praha 2003, Ibidem. 18

19 Hrad Dražice byl stavn stejnou hutí jako tvrz Litovice také pro Jana IV. z Dražic. 54 Ve východní ásti paláce byly v obou patrech rohové krby[22], ze kterých se zachovaly okrouhlé výklenky a zbytky kuželových pláš vyklenutých z cihel Krby z 2. poloviny 14. a z 15. století Ve tvrzi achrov ve 3. pate západní ást zaujímal sál vytápný krbem v severozápadním kout, zbyly po nm odsekané konzoly a vykonzolované kameny bývalého zdného plášt krbu. Krb ml stoupající sopouch v síle zdi s volným vyústním kouovým otvorem do fasády. 56 Velmi zajímavým z hlediska vytápní je v nedávné dob dobe systematicky zdokumentovaný dm p. 151/1 v Praze. Podle dendrochronologie a rozboru stavby byl dm stavn roku 1352 najednou se dvma sousedními domy, které byly pravdpodobn stejn dispozinešené, le stedovká podoba dochovala nejlépe u prostedního domu. V 1. pate v severní ásti byl obytný prostor, který lze oznait jako sí i jako sál zárove. Mohutný krb byl oproti obvyklým koutovým krbm ve stedoevropském prostedí umístn osov[23]. Krb byl vymezený cihlovými pilíi a podobu jeho ímsy neznáme, dobe se však zachoval nábh sopouchu a ást komína z penlkov uspoádaných vyžlabených cihel. Komín stoupal k západní hraniní zdi, které dosáhl mírn nad podlahou 2. patra a podle zdi stoupal vzhru. Umístní komína pi hraniní zdi odpovídá zvyklostem ve stední Evrop a nesoulad mezi osovým krbem a boní polohou komína vyvolal práv popsané složité stavební ešení šikmého komína. 57 Zadní stna topeništ krbu byla vyzdna tak, že zasahovala svým lícem do vedlejší svtnice a v tomto míst byla ve svtnici vynechána výdeva i hlinná omazávka. Zadní stna krbu tak mla napomáhat vytápní svtnice. Osový krb a cihelná architektura pravdpodobn odkazuje na severní pímoský pvod stavitel domu. Královské hrady Karla IV. také obsahují etné pozstatky krb. Na Karlštejn se v císaském paláci dochovaly osové nástnné krby[24], nkteré jejich dymníky bez zjevné píiny sbíhají pouze z jedné strany. 58 K výbav komnaty v 1. pate paláce na Kašperce náležel krb, jehož zdný dýmník byl protažen do dalšího patra, kde pihíval další komnatu. Prostup dýmníku trámovou 54 DURDÍK (pozn. 39) Dobroslava MENCLOVÁ: eské hrady II., Praha 1972, RYKL (pozn. 52), Ibidem Michal PANÁEK: Otopné zaízení obytného sálu ve Velké vži na hrad Kost, in: Svorník 1, 2003,

20 konstrukcí stropu do druhého patra byl zajištn prostednictvím žulové konzoly, který vynášela kolizní pízední trám. Vyústní sopouchu bylo podle stop pravdpodobn v obvodové zdi vn mimo pozednici. Krb byl v severovýchodním kout, jeho dýmník podpíraly žulové konzoly, pes které byla položena nejspíše žulová krbová ímsa. Z tvaru zbytk konzol je vidt, že vnitní tvar dýmníku byl okrouhlý. Zda tomu bylo i navenek nebo zda byl vn mnohoboký, nelze doložit. 59 Koncepce jádra Radyn má velmi blízké rysy s Kašperkem. V 1. pate paláce u zdi západní vže se nacházela nika dýmníkové kuchyn, na východním boku vže zstaly stopy dýmníku, její horní ást vypadá shodn jako píprava k zavázání dýmníku krbu na východním konci paláce. Odkouení dýmníku do komína je v síle zdi. Na severní stn paláce se dýmník opíral o konzolu osazenou pi ústí komínu. Komnata na východ paláce byla vybavena koutovým krbem, dýmník krbu neprostupoval stropem jako na Kašperku. Odkouen byl pod stropem do sopouchu v síle obvodové zdi, který dosahuje její koruny. Ve druhém pate se ve vži nacházela komnata s koutovým krbem odkoueným do fasády prostednictvím komínu vyloženého na kamenných konzolách, který odvádl dým mimo okapní žlab. 60 Hrad Kost byl po roce 1370 radikáln pestavn Petrem z Vartenberka (který byl v letech 1381 až 1386 nejvyšším purkrabím Pražského hradu), pro nás je nejdležitjším prostorem obytný sál vže v jejím pátém pate, v nižších patrech bylo pravdpodobn ukládáno obilí. Trámy podlahy sálu jsou dendrochronologickým datováním zaazeny do pelomu let 1387/88. Na velké ásti architektonických prvk jako na ostní oken, lavic sedátek nebo archivolt trezoru se objevuje kamenická znaka, která byla nalezena také na Staromstské mostecké vži a na katedrále sv. Víta. 61 Sál byl pravdpodobn dlen na více prostor, avšak žádné pozstatky dlení se nezachovaly, svdí o tom jen podoba oken, která se v západní ásti liší. Zbytky otopného zaízení[25] se nachází uprosted severní stny, jde asi o 18 cm hlubokou vpadlinu nepravidelného tvaru vymezenou na výšku postavenými druhotn odlámanými kvádry. Odkouení se následkem dostavby podstešního patra nedochovalo. Pod topeništm je podestová konstrukce založená již ve tetím pate, pilíe jsou pizdny na spáry, jde pravdpodobn o druhotné pizdní. 62 Není zejmé, zda šlo o krb i na tomto míst stála kamna. 59 Jan ANDERLE: Hrad Kašperk, in: Przkumy památek 12, 1/2005, ANDERLE (pozn. 3), PANÁEK (pozn. 58) Ibidem

21 Z 15. století se mnoho krb nedochovalo, známe pedevším krby z královského hradu Toník, kde je krb[26] v rohu vysoké místnosti s kížovou klenbou, má polygonální vysoký dymník a je asymetrický, což se hodí k celkovému vyznní hradu, další rohový krb[27] v královském paláci má válcový vysoký dymník a podobné konzoly. Z Nového hradu u Kunratic se dochovala krbová konzola. 21

22 5 Kachlová kamna 5.1 Zpsob provedení kachl a materiál Keramické emeslo je jedno z nejstarších a nejúctyhodnjších, mnohé prehistorické kultury dávají o sob vdt jen keramickými výrobky. Surovina - hlína se ve vtší i menší kvalit nachází všude, proto od nejstarších as vznikaly hrníské dílny, které uspokojovaly poptávku po nádobí a také dalších keramických výrobcích, tento poddajný materiál brzy podnítil i k umleckému ztvárnní kachl. Nejstarší kachle, misky a specifické nádoby byly v hrníských dílnách modelovány na hrníském kruhu. Starý výraz ze spisovné nminy pro kachel chachala jednoduše znamenalo nádobí. 63 Hrníi zizovali své dílny vtšinou tam, kde se nacházela kvalitní a lehká hlína a dostaten velké lesy, které poskytovaly potebné palivové díví. Dílna byla znan velkou usedlostí, skládající se z obytného domu, domu na vypalování, dílny, skladiš a stájí. Zvláštní pée byla vynaložena na pípravu hlíny, vytžená hlína byla skladována po celé msíce, slunce a voda, teplo a mráz od sebe oddlily tvrdé hlinné hroudy, až se daly odkrojit rýem. Smícháním rzných druh hlíny se získala dobe tvárná hlína, která nesmla být píliš tlustá a suchá a která uložená v jám pojme potebnou vlhkost. Od velkého hlinného bloku byly oddleny nástrojem ve tvaru srpu pruhy, které byly hnteny nohama na zemi, jež byla pedtím posypána pískem. Poté byla hlína znovu zpracována na válu a vybraly se koeny a kameny. Byla rozdlena na vyválené role, které byly znovu váleny, aby se odstranily vzduchové bubliny, než mohla konen putovat na hrníský kruh. Hrníský kruh zstal stejný po celá staletí, skládal se ze šlapacího disku, hídele a kruhu. Šlapací disk byl vyroben z tlustého dubového kola, byl uvádn do pohybu nohou, jejíž pohyb se penesl pes hídel na kruh. Jak se kruh otáí, hrní udlá palcem díru do hlíny, roztáhne jí a vytáhne stny nádoby do výšky, což má za následek nádoby nebo nádobkové kachle rzných tvar. Drátem se oddlila hotová nádoba od kruhu a položila se na desku, kde se nechala uschnout. Musela být uložena v tvrdé kži, aby se poté daly pipevnit další ozdobné prvky. 64 Lze jednoznan prokázat, že kamnáské výrobky byly produkovány ve velkém množství hrníských dílen, situovaných na celém území tehdejších královských ech. Snad každý z tchto emeslník ml snahu vyrábt kamnové kachle a ve svém bezprostedním okolí z nich stavt kachlová kamna. Tato snaha byla do znané míry 63 FRANZ (pozn. 11) Ibidem

23 stimulována i tím, že cena za tuto práci znan pevyšovala cenu bžn vyrábné kuchy ské keramiky. O vysoké úrovni nkterých tchto výrobk svdí i to, že na reliéfy kachl umisovali hrníi celé své jméno nebo jeho zkratky nebo dokonce psanou poznámku, ve které sdlovali, že kachel je jejich výrobkem. Zcela mimoádným pípadem je kachel se jménem hrníe Durchana, který byl zabudován do kamen na Pražském hrad, nebo kachle z panského hradu Rabí, kde je uvedeno jméno rytce matrice. Snad tyto signatury dokazují, že výrobci kachl, alespo v nkterých pípadech, nemuseli být na tak nízké spoleenské úrovni, jak se nkdy soudí. Naopak nkteré kamnáské výrobky z našeho území lze považovat za špikové doklady schopnosti umleckého emesla, vynikající i z hlediska srovnání se soudobými artefakty z okolních zemí. 65 Od 14. století se již vyskytuje reliéfní kachel, který se nevyrábl na hrníském kruhu, ale jako vylisovaná dlaždice z matrice, negativní formy také nazývaná kadlub z pálené hlíny. Velmi vzácn se vyskytují také voln modelované kachle. Použití matric pro výrobu kachl vydláždilo cestu pro rozsáhlé rozšíení kachlových kamen s umleckými reliéfy, nebo vzory, které byly pevzaty z matric, vytvoili asto zkušení ezbái, kteí v té dob stáli na umleckém vrcholu. Mnoho hrní bylo však také schopno vyrábt své vlastní vzory pro kachle, ostatn hranice mezi umním a emeslem byly vždy nejasné. Hrní do devného negativu dodaného ezbáem vtlail hlínu a po vypálení tak vzniklého pozitivního reliéfu z nj otiskl negativní formu - neboli kadlub. 66 Hlína se vyválcovala jako dortové tsto a položila se na matrici a z druhé strany se na hlínu položilo velké lnné plátno. Hlína se vtiskla prsty pokud možno siln do všech prohlubní matrice, která vytáhla trochu vlhkosti z hlíny a po njaké dob se mohlo lnné plátno s otiskem z formy odstranit. Tém všechny starší kachle ukazují na rubové stran otisk hrubého plátna. Nyní byl reliéf ražený a zdobený. Na zadní stranu mkkého reliéfu se pipojila komora budoucího kachle vytoená na kruhu. Komory jsou nkdy vybaveny otvory, skrze nž jsou vedeny pi sesazení kamen dráty, kterými jsou jednotlivé kachle spojeny a dávají konstrukci kamen lepší oporu. 67 Kachle, nalézané v nejrznjších ástech ech, nemohly být vyrábny z jedné primární matrice a dodávány rzným hrním z njakého ústedního výrobního centra vzhledem k astým drobným výtvarným obmnám kachlového námtu. Pro každou 65 HAZLBAUER (pozn. 9) enk PAVLÍK / Michal VITANOVSKÝ: Encyklopedie kachl v echách, na Morav a ve Slezsku, Praha 2004, Ibidem

24 kamen. 70 Vložení výrobk do pece vyžadovalo velkou zrunost a vtšinou se týkalo z tchto variant musely být vytvoeny speciální matrice, a to zejm pímo píslušným hrníem nebo ezbáem, pracujícím nedaleko jeho dílny. 68 V nmeckém prostedí byly vysušené nádobí a kachle nateny tekutou glazurou. Hrníi používali pevážn olovnaté glazury, které byly vyrobeny v jejich vlastních glazurových výrobnách. Rzných barev bylo dosaženo pidáním rozemletých oxid kov. Recepty na záiv barevné glazury byly písn steženým tajemstvím každé dílny. Velkou zrunost požadovalo nanešení rzných glazurových barev na každý kachel, pop. nádobu, aniž by se do sebe glazury v ohni vpily. Kamnái v tomto pinesli pozdní gotice a renesanci nepekonané mistrovství. Už od poátku 16. století se vyskytuje také vypálená zlatá glazura. Glazury musely vyschnout jako tenký povlak na povrchu kachl a nádobí, aby mohly konen putovat do vypalovací pece. Barva hlíny se v žáru zmnila v závislosti na jejím složení. Krom blav šedé se vyskytovala žlut hndá a erven vypálená hlína. 69 V eském prostedí je povrch elních ploch kachl skoro vždy režný, neglazovaný a vypálený oxidan do rzných odstín okrové nebo hndavé barvy, nkdy i do barvy cihlov ervené. Glazování reliéfních ploch eských gotických kachl je na rozdíl od zahraniních velice vzácné. eští hrníi glazury v té dob znali, což dokládá i skutenost, že polévali užitkovou keramiku již dávno pedtím, než zaali vyrábt kamnové kachle. Pro tomu tak bylo, není zcela jasné, uvažuje se o ideovém vlivu husitského uení, hlásající prostou jednoduchost a neokázalost. Další výklad hovoí o tom, že oxidan do okrova vypálené kachle z jemné hlíny pipomínaly svým vzhledem poloreliéfy vyrobené z pískovce, jindy je poukazováno na to, že glazury by znan zvýšila celkovou cenu samotných mistr. K vypálení nádobí používali hrníi vtšinou protáhlá valen zaklenutá kamna s ohnm vespod. Tyto valené klenby byly asto postaveny pomocí klenebních hrnc, z kterých pocházejí snad nejranjší nádobkové kachle. Na rozdíl od kamen ve svtnici, která mají teplo sálat, byla hrníská pec navržena tak, aby co nejmén tepla unikalo. Aby se teplo udrželo uvnit pece, bylo asto klenutí pece utsnno pískem nebo celkov pokryto zeminou. Existovaly rzné druhy vypalovacích pecí, kterými se zde ale nebudeme blíže zabývat. Od kvality vypalovací pece se dalekosáhle odvíjel úspch kamnáské dílny. 68 HAZLBAUER (pozn. 9) FRANZ (pozn. 11) HAZLBAUER (pozn. 9)

25 Ústí vypalovací pece bylo po naplnní uzaveno. Poté se zaalo, nkdy z více pikládacích otvor, pomalu roztápt kamna devem. Bylo nutné udržovat ohe zhruba den a noc, aby bylo vytvoeno potebnou teplotu asi Bylo nutné dosáhnout této požadované teploty, aby se dal ohe pomalu uhasit a vypalovaný výrobek mohl vychladnout, kdyby se tak nestalo, tak by se rychlou teplotní zmnou zpsobily trhliny, které by probíhaly pes glazuru jako sí. Pi vypalování kachle a nádoby trochu ubývají na objemu, což je dležité vzít v úvahu, protože kopie, které byly sejmuty z kachl kamen, jsou stále o 10 až 15 procent menší než jejich originály. 71 Hotové kachle byly sestaveny do kamen zpravidla stejným hrníem, který je vytvaroval a vypálil. Ale už od stedovku vyrábly nkteré hrníské dílny kachle na prodej. Z tohoto dvodu vznikli již brzy kamnái, kteí získali kachle pro svá kamna asto odjinud a zabývali se pouze sesazením kamen, jak je zvykem dnes. Na kresbách, které zhotovili navrhující umlci nebo hrníi sami ped zaátkem práce, byly udané míry jednotlivých kachl. Tyto míry se musely pesn dodržet, aby se daly spojit ímsové, rohové, základní a kordonové kachle do plánovaného stavebního díla. Velikosti kachl jsou velmi rozdílné. Kolísají asi mezi 18 x 18 cm u malých gotických kachl a 50 x 50 cm u velkých pozdn renesanních kachl, pi emž se kachle asto odchylují také od tvercového rozmru. Po postavení kamen byly obloženy rubové strany kachl žáruvzdornou hlínou nebo šamotem Pvod kachlových kamen a jejich rané formy Na to jak bohaté jsou zásoby dochovaných kachl a kamen od stedovku, víme velmi málo o poátcích kachlových kamen, které vedou do raného stedovku. Zdá se, že vdíme jejich pvodu stetu germánské a ímské kultury. Pedchdce kachlových kamen byla pec sestavená z kamen a hlíny, která se používala u slovan stejn jako u východních a severních germán z dvodu nepíznivých podnebních podmínek velmi dlouho. Tato pec sloužila krom vytápní hlavn k vaení a peení a stála v kuchyni, jediné vytápné místnosti. Naproti tomu pln rozvinutá kachlová kamna sloužila výlun k vytopení svtnice. Nepikládalo se z obytné místnosti, jak je to dnes bžné, ale otvor pro pikládání a kou se nacházel v kuchyni nebo v samostatném prostoru pro obsluhu kamen Tak získal dm 71 PAVLÍK / VITANOVSKÝ (pozn. 66) FRANZ (pozn. 11) 13 25

26 vytápnou místnost, která byla zárove prosta koue a popela: svtnici, ímž se dostal na vyšší vývojový stupe obytné kultury. Kachlová kamna byla nazývána duší svtnice. 73 Nkteí badatelé naznaují, že se vrátil vnjší zpsob pikládání na ímský podnt, a to sice takovým zpsobem, že forma primitivních pecí pronikla s germánskými dobyvateli do severní Itálie (Pianura Padana) a ta zde byla pod vlivem hypokaust pemnna na kamna s vnjším pikládáním. Badatelé vidli podnt pro vynalezení kamen s vnjším pikládáním v ímském hypokaustu. 74 Vznik skutených kachlových kamen tedy souvisel s podzemním vzduchovým topením. Prototyp kamen si lze pedstavit spíše jako nepímé vyhívání horní ástí klenby teplovzdušné komory, pevýšené nad podlahou interiéru, do níž ješt nebyly osazeny nádobkové kachle, nýbrž valouny. Odtud také vlastní název kamna, staronmecký název kachl Ofensteine, stup ovité uspoádání nejstarších známých exemplá kamen s valenou klenbou v ose (klenutá kachlová kamna) a penesení názvu stuba a izba, oznaujících pvodn vyhívanou láze, na obytnou místnost severoevropských národ vytápnou kachlovými kamny. 75 V této souvislosti je nutno poukázat na nalezená kamna v ímské vile ve Steinheimu an der Murr, která mají také systém vnjšího pikládání. Pravdpodobn se ale jednalo jen o ohev vody, který byl z ervených desek a spoíval na pískovcovém sloupku. Za pedchdce kachlových kamen nemže být uren už na základ jeho konstrukce z desek. Takové pece by mohly podnítit spíše vývoj pecí s vnjším pikládáním než hypokausta s jejich zcela odlišným vytápcím systémem, který se dá dokonce považovat za pedchdce ústedního topení. V alpské oblasti, a to zejména v Jižním Tyrolsku, se zachovaly poetné zdné, hlínou natené pece s vnjším pikládáním, které mají formální podobnost s pekaskou pecí mají formu protáhlé plklenby, která spoívá na obdélníkovém podstavci. Tato pec naznauje domnnku, že se kachlová kamna vyvinula z pekaské pece, a to tak, že nejprve v kuchyni se nacházející pekaská pec byla stále dále vestavována do pipojující se svtnice, u které zstala v kuchyni jen ze pece s otvorem pro pikládání a odchod koue. 76 Promna klenuté kamenné pece na kachlová kamna pedstavuje dležitý krok ke kulturnímu pojetí svtnice. Djiny monumentální architektury zaznamenávají nkteré druhy kleneb, zejména kupolových, které jsou sestaveny z keramických nádobek, setkáváme se s nimi v centrále kostela San Vitale[28] v Ravenn, kde klenbu tvoily štíhlé 73 FRANZ (pozn. 11) Ibidem 75 KONENÝ (pozn. 12) FRANZ (pozn. 11)

27 hlinné amfory zasazované do sebe. Obdobné klenby z hrncovitých klenák používali byzantští stavitelé k vyklenutí široce rozepjatých kleneb svých kostel. 77 Hlinné hrnce byly také použity u kupole vily Gordian[29] a také na dalších stavbách, keramické hrnce umožnily snížit celkovou hmotnost klenby. Je také zejmé, že ímští hrníi stavli své vypalovací pece také pomocí hrnc. Zbytky takových hrníských pecí z ímských as byly nalezeny rovnž v Nmecku. Jsou dobe známy ti zpsoby klenutí hrnci: 1. Spirálovité uspoádání nádob. K vytvoení kruhové kupole se nádoby zasunuly jedna do druhé do stoupající spirály, u které se vzhru prmr kruhu zmenšoval jako u ulity[28]. 2. Žebrovité uspoádání vnce z nádob. K vytvoení valené klenby byly nádoby do plkruhového oblouku zasunuté jedna do druhé a za sebou seazené ([30], píklad z velké architektury není znám). 3. Dostedivé zasazení nádob. Tetí možnost sesazení klenby je zasazení jednotlivých nádob dostediv píp. radiáln. Toto uspoádání je možné jak u kupole, tak také u valené klenby[30]. Pro kachlová kamna má význam jen dostedivý zpsob klenutí. Pedpokládá se, že se aplikovalo použití klenebních nádob z hrncových kamen na kachlová kamna. Uvažuje se o tom, že zdivo kupole vily Gordian bylo v zásad zarovnáno tak, že horní polovina odkryté nádobkové klenby, tzn. ze zdiva vynívající, tak odpovídá kupoli zklenutých kachlových kamen s konvexními kachli nejranjšího vývojového stupn. Nejstarší tvary konvexních kachl ukazují podobnost s nádobkovou klenbou tak, jak jsou použity na kupoli vily Gordian. Ovšem hrncový kachel byl u nejstarších kachlových kamen také otoen, to znamená s otevením ven a zapuštný do kupole. V prvním pípad se mluví o konvexních-, ve druhém o konkávních kachlích. To, která možnost je starší, lze stží urit. Pravdpodobn ob vznikly souasn. 78 S pomocí klenebních nádob (caccabus) postavená kamna (furnus) zmi uje zákon langobardského krále Liutpranda ( ), který je zmínn jako naízení pro stavitele. Nejasné zstává, jakým zpsobem byly nádoby u tchto langobardských kamen použity. To že je psáno o 250 a více nádobách, naznauje, že lze uvažovat o njakém zpsobu klenutí s nádobkovými vnci, spirálovitém (.1) nebo o žebrovém uspoádání (.2), která ale nemla žádný význam pro kachlová kamna. Je také otázkou, zda se u tchto kamen opravdu jedná o jasn urená vytápcí kamna nebo spíš o pekaské pece. Není tedy vbec 77 Vladimír NEKUDA / Kvta REICHERTOVÁ: Stedovká keramika v echách a na Morav, Brno FRANZ (pozn. 11)

28 jisté, zda se jedná již o kachlová kamna. Nádoby jsou u kachlových kamen bez výjimky zasazené v klenb dostediv a vynívají ze zdi. Poet okolo 250 nádob nelze u tohoto zpsobu klenutí na kamna umístit. Samotná obvyklá kamna opatená kachlovými nádobami nepoukazují víc jak na 60 nebo 70 nádob, a jen pomocí zpsobu klenutí s nádobovým vncem lze vysvtlit použití tak poetných nádob na kamnech. K tomu se vztahuje to, že práv nejstarší kachlová kamna mají jen velmi málo nádobkových kachl, které jsou rozmístny volnjší formou na klenební zdi. Z této zprávy tedy nutn nevyplývají žádná spojení k nejranjším pln rozvinutým kachlovým kamnm. 79 Další zprávy o kamnech pochází z kláštera St. Gallen. Kroniká Ekkehard IV. napsal, že 25. dubna roku 937 díky nim vznikl v opatství velký požár, protože žák z kamen v uebn vzal rozžhavené uhlí. Není jisté, zda se jednalo již o kachlová kamna. To samé platí i u kamen, která jsou zakreslena na slavném plánu kláštera St. Gallen[31] z roku 820, podle prostorového uspoádání se spíše jednalo o njaký druh teplovzdušného vytápní pravdpodobn o njakou redukovanou formu antického hypokausta. 80 První vyobrazení kachlových kamen pochází ze zaátku 14. století. Na curyšském erbu z první tetiny 14. století jsou dvoje schematicky zobrazená kamna[32]. Na soklu stojí obdélná základna, která oddluje širokými mezipásy knoflíkem korunovanou nástavbu. Rozvinutjší formu kamnového typu ukazuje obrázek, na kterém žena odpoívá vedle kamen[33]. Pochází z ady 21 obraz, které znázor ují rzné ženské innosti: nápisová páska vysvtluje vyobrazené iny, u obrazu kamen jsou v gotické majuskule slova: ICH LIG HIE ALS AU (eine) FUDE (faule) SOL (Sau) HINDER DEM OFEN IST MO WOL. Jedná se o fresky, které se objevily v 60. letech 19. století v kapitulním domu dómu kláštera svatého Štpána v Kostnici. Stylová stránka zobrazení uruje vznik malby pravdpodobn k poátku 14. století. Zde zobrazená kamna jsou podobná v základních rysech tm na curyšském erbu. Na úzkém soklu stojí obdélná základna, která je skrz profilovanou ímsu oddlená od nástavby. Nástavba se skládá spolen z obdélné a kopulovité ásti, která nese závr podobný knoflíku stejn jako kamna na curyšském erbu. Nádobkové kachle rzných velikostí jsou zasazeny v rytmickém sledu ve zdi kamen. 81 Mnoho raných forem kachlových kamen, které se zachovaly v alpské oblasti iní pravdpodobné, že kachlová kamna pochází z alpské oblasti. Avšak úpln nejstarší známé zobrazení kamen nepochází z Curychu nebo Kostnice, jak je asto uvádno, nýbrž z Würzbugru z doby okolo roku 1250, ve stejném mst se také nalézají jasné archivní 79 Ibidem HAUSEROVÁ (pozn. 13) FRANZ (pozn. 11)

29 dkazy o privátní obytné svtnici již z roku 1223 a A protože se dochovala v Regensburgu svtnice asi podobného stáí (nebo dokonce starší) jako svtnice z Tirol, nepasuje to tak dobe do obvyklého obrazu rozšíení kamen z jihu na sever. 82 Kachlová kamna byla pravdpodobn umlecky ztvárnna nejprve na šlechtických obydlích a v obydlích bohatých mšan. Pouze v krajním severozápad Nmecka, ve Frísku, nikdy kachlová kamna nezdomácnla. Kdy kachlová kamna vznikla, nelze urit s jistotou. Kamna z Curychu a Kostnici jist náleží již k pokroilému vývojovému stupni a podstatn se liší od nejstarších kachlových kamen, rané formy kachlových kamen se tradují až do souasnosti, taková kamna nachází se zvlášt ve vzdálených oblastech, na opuštných horských dvorech v alpských zemích. Jak již bylo eeno, kachlová kamna se vrátila k form kamenné pece s vnjším pikládáním, jak se v poetných píkladech dochovaly v alpské oblasti. Na to jak rozdíln se mohly utváet tyto pece do detailu, mají už všechny klenutou nástavbu, skoro nadklenbu oteveného topeništ, která byla položená na široké základn. lovk je proto mže shrnout pod pojem klenutá kamna. Od takových klenutých kamenných pecí lze rozpoznat první kachlová kamna jen jednotlivými ve zdi kamen zasazenými nádobami Klenutá kachlová kamna Raný píklad pro takové klenuté ohništ se zachoval v Übelbachu (západním Štýrsku) na dvoe Pamegger. Aby mlo klenutí podporu, jsou vysoko vyzdny rohy základny. Primitivním zpsobem byla provedena prostoupená klenba glazovanými konvexními nádobkovými kachly. Další rozvoj tohoto kamnového typu pedstavuje valen klenutá kamna ve Volkskundemuseu ve Štýrském Hradci, z Schönebenu u Marriazzelu. Na obdélníkové základn se zvýšenými rohy se vyvyšuje nástavba ve form nadmrné valené klenby, která je opatena paraleln uspoádanými konvexními kachli. Jedná se zde rovnž o píklad konvexních kachlových kamen. Podobná protáhlá valená forma se nachází u pekaských pecí, to naznauje domnnku, že se tento typ kamen vyvinul z pekaské pece. Krom valeného zaklenutí bylo také obvyklé kupolovité zaklenutí v jednoduché form v rzných variacích. Kamna, te také ve Volkskundemuseu ve Štýrském Hradci, nesou na 82 Konrad BEDAL: Bohlenstuben in Süddeutschland, Bemerkungen zum Forschungsstand, in: Jahrbuch für Hausforschung, Band. 5: Hausbau im Alpenraum, Bohlenstuben und Innenräume, Marburg 2002, FRANZ (pozn. 11)