Předmět normy. Obsah normy ČSN EN Použití ocelí uvedených v normě. Klasifikace ocelí

Transkript

1 Předmě normy Obsah normy ČSN EN Použií ocelí uvedených v normě Klasifikace ocelí Způsob výroby oceli Způsob dodávání Vlasnosi charakerizující značku oceli Technologické vlasnosi Srukura Vniřní jakos Jakos povrchu Oceli k zušlechťování podle ČSN EN 10083:2007 a uživaelský komenář k vlasnosem ocelí k zušlechťování Sanovuje TDP pro následující výrobky vářené za epla : předvalky (bloky, bramy, sochory), yče, dráy, širokou ocel, plechy a pásy, volné a zápuskové výkovky z ušlechilých nelegovaných a legovaných ocelí k zušlechťování. Vydání z roku 2007 obsahuje ři čási: ČSN EN Všeobecné echnické dodací podmínky; ČSN EN Technické dodací podmínky pro nelegované oceli; ČSN EN Technické dodací podmínky pro legované oceli. Normou ČSN EN se nahrazuje ČSN EN A1 z června 1998, Normou ČSN EN se nahrazuje ČSN EN A1 z kvěna 1998, Normou ČSN EN se nahrazuje ČSN EN z prosince 1997, Norma obsahuje charakerisiky echnických dodacích podmínek plané pro ČSN EN a , přičemž v posledně jmenovaných normách jsou pak uvedeny vlasnosi odpovídajících druhů ocelí, včeně jejich číselných charakerisik. ČSN EN např. obsahuje klasifikaci jednolivých značek ocelí, údaje pro objednávku, způsob výroby ocelí, výče požadavků, způsob zkoušení, popis přípravy zkušebních vzorků a zkušebních ěles, výče zkušebních meod apod. ČSN EN Oceli jsou převážně určeny k výrobě srojních součásí nebo součásí dopravních prosředků. Pro získání užiných vlasnosí se epelně zpracovávají zušlechťováním nebo normalizačním žíháním. Jedná se edy o oceli, keré jsou na základě jejich chemického složení vhodné ke kalení a vykazují v zušlechěném savu dobrou houževnaos při odpovídající pevnosi v ahu. Oceli C35E/C35R; C45E/C45R; C50E/C50R a C55E/C55R jsou vhodné k povrchovému kalení plamenem nebo indukcí. Podle chemického složení : oceli nelegované jakosní (C35 až C60), mají vyšší maximální obsahy fosforu a síry (max. 0,045%) oceli ušlechilé (C22E/C22R až C60E/C60R a ocel 28Mn6) se sníženým obsahem P(max.0,030%) a S (max. 0,035 popř. 0,0200,040%) Podle prokalielnosi: (pokud byla objednána) se ýká v normě uvedených ušlechilých ocelí. Záruka prokalielnosi (+H, +HH, +HL), pokud je požadována, se vzahuje pouze na oceli ušlechilé Způsob výroby volí výrobce. Všechny značky ocelí uvedené v éo normě musí bý vyráběny jako uklidněné a výrobky se musí dodáva odděleně podle aveb. Pokud není při objednávání dohodnuo jinak, jsou výrobky dodávány ve savu epelně nezpracovaném (+U). Po dohodě se výrobky dodávají v jednom z následujících způsobů epelného zpracování: zpracováno na sřihaelnos (+S), žíháno na měkko (+A), normalizačně žíháno (+N), zušlechěno (+QT). U plochých výrobků nuno přihlíže k rozměrům. Osaní savy epelného zpracování např. k dosažení určié srukury se mohou dohodnou při objednávání. Jedním z nich je sferoidizační žíhání (+AC), kerým se dosahuje velmi nízká vrdos. Používá se např., jeli maeriál určen k váření za sudena Po dohodě lze objedna i zvlášní provedení povrchu výrobku: po váření za epla mořeno (+PI) nebo ryskáno (+BC), po váření za epla ohrubováno (+RM neýká se plochých výrobků). Chemické složení: se vzahuje na chemický rozbor avby. Pro složení hoového výrobku jsou sanoveny dovolené odchylky od hodno pro rozbor avby. Mechanické vlasnosi: norma uvádí Re, Rm, ažnos (A), Zúžení (Z) a nárazovou práci KV při pokojové eploě, plané pro sav zušlechěný (+QT) po případě normalizačně žíhaný (+N). Hodnoy KV se zaručují pouze pro sav zušlechěný a značky C22E/R, C35E/R, C45E/R a 28Mn6 Hodnoy uvedené v normě plaí pro zkušební ělesa, kerá byla odebrána způsobem uvedeným v normě ČSN EN (viz schemaické náčrky odběru zkušebních ěles). Norma ČSN EN dále uvádí přípusnou max. hodnou vrdosi pro sav zpracováno na sřihaelnos (+S) a žíháno na měkko (+A). Pro oceli vhodné k povrchovému kalení (viz odsavec použií) norma uvádí vrdos povrchu po kalení plamenem nebo indukčně ve savu po zušlechění popř. normalizačním žíhání. Prokalielnos : Ušlechilé oceli C35E až 28Mn6 (viz přehled chemického složení) mohou bý dodávány s požadavkem nebo bez požadavku na prokalielnos, pokud nejsou dodávány ve savu zušlechěném. Při požadavku na prokalielnos lze objedna hodnoy normální (+H) nebo zúžené (+HH, +HL). V obou případech se uvádí min. a max. zaručované hodnoy vrdosi v jednokách podle Rockwella supnice C v závislosi na vzdálenosi od plochy kaleného čela čelní zkoušky prokalielnosi. Z hodno prokalielnosi lze v závislosi na způsobu kalení (inenziě ochlazování) a na průřezu epelně zpracovávaného výrobku přibližně vypočía průběh vrdosi směrem od povrchu kalené součási.vmísě změřené vrdosi lze éž usuzova na obsah ve srukuře příomného marenziu. Obrobielnos : Všechny oceli jsou obrobielné ve savu žíhaném na měkko. Zlepšenou obrobielnos vykazují variany s obsahem S 0,0200,040 %. Při nižších pevnosech lze bez věších poíží obrábě i oceli zušlechěné. Pro zlepšení obrobielnosi někeří výrobci nabízejí oceli se zvýšeným obsahem síry (až kolem 0,1%), ošeřené kalciem. Sřihaelnos : Dělení dlouhých i plochých výrobků sříháním za sudena nebo při zvýšené eploě, se obvykle daří u ocelí s pevnosí přibližně do 800 MPa za předpokladu, že je k dispozici zařízení, keré dokáže vyvinou pořebnou sřižnou sílu. Vhodné je éž sříha na profilových nožích. Pro dělení sříháním je vhodný sav +A, +N nebo +S. Velikos zrna : pokud při objednávání není dohodnuo jinak, velikos zrna volí výrobce. Pokud se požaduje jemnozrnnos prokazovaná referenčním zpracováním např. zkouškou sanovení velikosi zrna podle EN ISO 643, je eno požadavek nuno uvés v objednávce. Oceli určené k povrchovému kalení se vždy objednávají jako jemnozrnné. Čisoa oceli : Ušlechilé oceli musí vykazova supeň čisoy odpovídající jakosi ušlechilé legované oceli. Rozsah znečišění nekovovými vměsky sanovený mikroskopicky posupem dohodnuým při objednávání, musí bý uvniř dohodnuých hranic. Pro zkoušení lze zvoli např. následující normy: ČSN EN 10247, DIN nebo ISO 4967:1979. Pro hodnocení podle normy DIN nebo ISO uvádí norma ČSN EN přípusné supně znečišění nekovovými vměsky. Při objednávání mohou bý dohodnuy požadavky na vniřní jakos. Výrobce v omo případě musí prokazova, že vniřní vady (necelisvosi, makroskopické vměsky, vycezeniny a jiné vady srukury) ve výrobku nepřesahují dohodnuou mez. Současně je řeba při objednávání dohodnou způsob a meodiku zkoušení (na př. zkoušku ulrazvukem), nejlépe odkazem na příslušnou normu ČSN EN pro ploché výrobky loušťky 6 mm nebo ČSN EN pro yče. Všechny výrobky musí mí hladký povrch odpovídající použiému způsobu váření. Požadavky na povrch výrobků určených k dalšímu zpracování na př. ažením, vářením za epla a pod., je řeba dohodnou. Požadavky na jakos povrchu je možno specifikova odkazem na evropské nebo národní normy. ČSN EN obsahuje řídy jakosi povrchu yčí a dráů válcovaných za epla (použiím éo normy lze vymezi dovolenou hloubku povrchových vad). ČSN EN plaí pro plechy, keré se dodávají s řídou povrchu A, podřídou 1. U ušlechilých ocelí lze při objednávání éž dohodnou požadavky na dovolenou hloubku oduhličení, kerá se sanovuje meodou podle ČSN EN ISO 3887.

2 Rozměry, úchylky rozměrů, varu a polohy Dodávání Zkoušení a shoda výrobku s požadavky. Údaje na výrobcích Porovnání ocelí podle ČSN EN s ISO 6831:1987 a s ocelemi dříve normalizovanými na národní úrovni. Jmenovié rozměry, úchylky rozměrů a úchylky varu a polohy výrobků je nuno dohodnou při objednávání, pokud možno podle příslušných rozměrových norem. Výrobky musí bý dodávány odděleně podle aveb. Výrobky podle éo normy je nuno objednáva s jedním z dokumenů konroly podle ČSN EN srpen Druh dokumenu je řeba dohodnou. Pokud objednávka neobsahuje konkréní požadavek, vysaví se zkušební zpráva. Zkušební zpráva 2.2 musí obsahova yo údaje: povrzení, že maeriál odpovídá požadavkům objednávky, výsledky rozboru avby pro všechny prvky, keré jsou předepsány pro příslušnou značku oceli. Inspekční cerifiká (podle EN z roku nebo 3.2 ) vyžaduje provedení specifikované konroly. V inspekčním cerifikáu se kromě výsledků zkoušek předepsaných pro specifikovanou konrolu (ověření vrdosi nebo mechanických vlasnosí pro příslušný sav dodávky a ověření prokalielnosi, jsouli oceli objednány se symboly +H, +HH nebo +HL) uvedou: výsledky rozboru avby (viz výše); výsledky konrol a zkoušek objednaných souvislosi s dodaečnými požadavky; písmenné nebo číselné, keré dovoluje vzájemné přiřazení inspekčního cerifikáu, zkušebních vzorků a výrobků. Rozsah zkoušení, podmínky odběru zkušebních vzorků a ěles a zkušební posupy jsou uvedeny v éo normě. Dodaečné požadavky: podle éo normy lze v objednávce uvés yo dodaečné požadavky: mechanické vlasnosi sanovené na referenčním vzorku ve savu zušlechěném nebo normalizačně žíhaném (u dodávek ve savu jiném než zušlechěném nebo normalizačně žíhaném). sanovení velikosi zrna. sanovení obsahu nekovových vměsků (mikročisoy), nedesrukivní zkoušení (vniřní jakos výrobku), chemický rozbor výrobku, zvlášní dohody značení. Výrobce musí znači výrobky nebo svazky (balíky) akovým způsobem, aby bylo možné urči avbu, druh oceli a původ dodávky. Způsob značení je řeba dohodnou. EN Německo Číselné ISO 6831:1987 Česká republika Číselné C (C35) C C (C40) C C (C45) C C (C55) C C (C60) C C22E, , (Ck 22) , C22R (Cm 22) C35E, , (C35E4) (Ck 35) , C35R (C35M2) (Cm 35) C40E, , (C40E4) (Ck 40) , C40R (C40M2) (Cm 40) C45E, , (C45E4) (Ck 45) , C45R (C45M2) (Cm 45) C50E, , (C50E4) (Ck 50) , C50R (C50M2) (Cm 50) C55E, , (C55E4) (Ck 55) , C55R (C55M2) (Cm 55) C60E, , (C60E4) (Ck 60) , C60R (C60M2) (Cm 60) Mn (28Mn6) (28 Mn6)

3 Použií ocelí uvedených v normě Klasifikace ocelí Způsob výroby oceli Způsob dodávání Vlasnosi charakerizující značku oceli Technologické vlasnosi Vniřní jakos Zkoušení a shoda výrobku s požadavky. Údaje na výrobcích ČSN EN Oceli uvedené v éo normě jsou všeobecně určené k výrobě zušlechěných, popř. plamenem nebo indukčně kalených srojních součásí. Pro povrchové kalení jsou vhodné oceli: 46Cr2, 37Cr4 a 37CrS4, a, 42CrMo4 a 42CrMoS4 a 50CrMo4. Na rozdíl od nelegovaných (uhlíkových) ušlechilých ocelí, uvedených v normě ČSN EN , jsou legované ušlechilé oceli podle ČSN EN určeny pro náročnější použií, zejména s ohledem na věší prokalielnos legovaných ocelí a s ím souvisejících záruk mechanických vlasnosí i pro rozměrnější a výše namáhané srojní díly. Všechny oceli v éo normě jsou klasifikovány podle EN jako ušlechilé legované oceli. Oproi předchozímu vydání, byly do normy ČSN EN zařazeny i oceli s bórem. Způsob výroby volí výrobce. Všechny značky ocelí uvedené v éo normě musí bý vyráběny jako uklidněné a výrobky se musí dodáva odděleně podle aveb. Pokud není při objednávání dohodnuo jinak, jsou výrobky dodávány ve savu epelně nezpracovaném (+U). Po dohodě se výrobky dodávají v jednom z následujících způsobů epelného zpracování: zpracováno na sřihaelnos (+S), žíháno na měkko (+A), normalizačně žíháno (+N), zušlechěno (+QT). U plochých výrobků nuno přihlíže k rozměrům. Sav (+A) není použielný pro bórové oceli. Osaní savy epelného zpracování např. k dosažení určié srukury se mohou dohodnou při objednávání. Jedním z nich je sferoidizační žíhání (+AC), kerým se dosahuje velmi nízká vrdos. Používá senapř., jeli maeriál určen k váření za sudena. Po dohodě lze objedna i zvlášní provedení povrchu výrobku: po váření za epla mořeno (+PI) nebo ryskáno (+BC), po váření za epla ohrubováno (+RM neýká se plochých výrobků). Chemické složení : se vzahuje na chemický rozbor avby. Pro složení hoového výrobku jsou sanoveny dovolené odchylky od hodno pro rozbor avby. Mechanické vlasnosi : norma uvádí Re, Rm, ažnos (A), Zúžení (Z) a nárazovou práci KV při pokojové eploě, plané pro sav zušlechěný (+QT). Hodnoy uvedené v normě plaí pro zkušební ělesa, kerá byla odebrána způsobem uvedeným v normě ČSN EN (viz schemaické náčrky odběru zkušebních ěles). Norma ČSN EN dále uvádí přípusnou max. hodnou vrdosi pro sav zpracováno na sřihaelnos (+S) a žíháno na měkko (+A). Pro oceli vhodné k povrchovému kalení (viz odsavec použií) norma uvádí vrdos povrchu po kalení plamenem nebo indukčně ve savu po zušlechění.. Prokalielnos : Legované ušlechilé oceli mohou bý dodávány s požadavkem nebo bez požadavku na prokalielnos, pokud nejsou dodávány ve savu zušlechěném. Při požadavku na prokalielnos lze objedna hodnoy normální (+H) nebo zúžené (+HH, +HL). V obou případech se uvádí min. a max. zaručované hodnoy vrdosi v jednokách podle Rockwella supnice C v závislosi na vzdálenosi od plochy kaleného čela čelní zkoušky prokalielnosi. Z hodno prokalielnosi lze v závislosi na způsobu kalení (inenziě ochlazování) a na průřezu epelně zpracovávaného výrobku přibližně vypočía průběh vrdosi směrem od povrchu kalené součási.vmísě změřené vrdosi lze éž usuzova na obsah ve srukuře příomného marenziu. Srukura: Všechny oceli mají mí jemnozrnnou srukuru s velikosí auseniického zrna 5 nebo jemnější při ověřování podle ČSN EN ISO 643. Čisoa: Rozsah znečišění nekovovými vměsky sanovený mikroskopicky dohodnuou meodou, musí bý uvniř dohodnuých hranic. Pro zkoušení lze zvoli např. následující normy: ČSN EN 10247, DIN nebo ISO 4967:1979. Pro hodnocení podle normy DIN nebo ISO uvádí norma ČSN EN přípusné supně znečišění nekovovými vměsky. Obrobielnos : Všechny oceli jsou obrobielné ve savu žíhaném na měkko. Zlepšenou obrobielnos vykazují variany s řízeným obsahem síry. Při nižších pevnosech lze bez věších poíží obrábě i oceli zušlechěné. Pro zlepšení obrobielnosi někeří výrobci nabízejí oceli se zvýšeným obsahem síry (až kolem 0,1%), ošeřené kalciem. Sřihaelnos : Za vhodných podmínek (při zamezení mísního namáhání, předehřáím, za použií nožů s profilem přizpůsobeným výrobku apod.), jsou všechny oceli sřihaelné ve savu žíhaném na měkko (+A). Hodnoy vrdosi pro sav zpracováno na sřihaelnos (+S) a pro sav měkce žíhaný, jsou uvedeny v abulce 7 éo normy. Při objednávání mohou bý dohodnuy požadavky na vniřní jakos. Výrobce v omo případě musí prokazova, že vniřní vady (necelisvosi, makroskopické vměsky, vycezeniny a jiné vady srukury) ve výrobku nepřesahují dohodnuou mez. Současně je řeba při objednávání dohodnou způsob a meodiku zkoušení (na př. zkoušku ulrazvukem), nejlépe odkazem na příslušnou normu ČSN EN pro ploché výrobky loušťky 6 mm nebo ČSN EN pro yče. Výrobky podle éo normy je nuno objednáva s jedním z dokumenů konroly podle ČSN EN srpen Druh dokumenu je řeba dohodnou. Pokud objednávka neobsahuje konkréní požadavek, vysaví se zkušební zpráva. Zkušební zpráva 2.2 musí obsahova yo údaje: povrzení, že maeriál odpovídá požadavkům objednávky, výsledky rozboru avby pro všechny prvky, keré jsou předepsány pro příslušnou značku oceli. Inspekční cerifiká (podle EN z roku nebo 3.2 ) vyžaduje provedení specifikované konroly. V inspekčním cerifikáu se kromě výsledků zkoušek předepsaných pro specifikovanou konrolu (ověření vrdosi nebo mechanických vlasnosí pro příslušný sav dodávky a ověření prokalielnosi, jsouli oceli objednány se symboly +H, +HH nebo +HL) uvedou: výsledky rozboru avby (viz výše); výsledky konrol a zkoušek objednaných souvislosi s dodaečnými požadavky; písmenné nebo číselné, keré dovoluje vzájemné přiřazení inspekčního cerifikáu, zkušebních vzorků a výrobků. Rozsah zkoušení, podmínky odběru zkušebních vzorků a ěles a zkušební posupy jsou uvedeny v éo normě. Dodaečné požadavky: podle éo normy lze v objednávce uvés yo dodaečné požadavky: mechanické vlasnosi sanovené na referenčním vzorku ve savu zušlechěném; (u dodávek ve savu jiném než zušlechěném). sanovení velikosi zrna. sanovení obsahu nekovových vměsků (mikročisoy), nedesrukivní zkoušení (vniřní jakos výrobku), chemický rozbor výrobku, zvlášní dohody značení. Výrobce musí znači výrobky nebo svazky (balíky) akovým způsobem, aby bylo možné urči avbu, druh oceli a původ dodávky. Způsob značení je řeba dohodnou.

4 Porovnání ocelí podle ČSN EN s ISO 6831:1987 a s ocelemi dříve normalizovanými na národní úrovni. 1) EN Německo Číselné ISO 6831:1987 Česká republika Číselné 38Cr Cr Cr Cr Cr4 34CrS4 37Cr4 37CrS4 25CrMo4 25CrMoS4 34CrMo4 34CrMoS4 42CrMo4 42CrMoS Cr4 34CrS4 37Cr4 37CrS4 34CrMo4 34CrMoS4 42CrMo4 42CrMoS Cr4 34CrS4 37Cr4 37CrS4 25CrMo4 25CrMoS4 34CrMo4 34CrMoS4 42CrMo4 42CrMoS CrMo CrMo4 50CrMo CrNiMo (34CrNiMo6) (34CrNiMo6) CrNiMo (30CrNiMo8) 30CrNiMo NiCr NiCr6 35NiCr6 36NiCrMo NiCrMo NiCrMo NiCrMo CrV (51CrV4) CrV ) Pokud je značka oceli v závorce, chemické složení se liší od EN neparně. Údaje společné pro ČSN EN a ČSN EN Umísění vzorků a zkušebních ěles u yčí kruhových, plochých a čvercových: pro zkoušku ahem d 25 a d> w> w> > 25 b a a) U malých výrobků (d nebo w 25 mm) je zkušební ěleso, podle možnosí z neopracované čási yče. b) U kruhových yčí je podélná osa vrubu rovnoběžná ke směru průměru ,5 Umísění vzorků a zkušebních ěles u yčí kruhových, plochých a čvercových: pro zkoušku rázem v ohybu a d 25 d> w > 25 w

5 > 12 Druh zkoušky Tloušťka výrobku Orienace zkušebního 1) ělesa pro šířku výrobků < Vzdálenos zkušebního ělesa od válcovaného povrchu 30 Umísění zkušebních vzorků a zkušebních ěles u plochých výrobků ahem 2) 30 válcovaný povrch podélně příčně 30 nebo > 30 >30 válcovaný povrch 2 rázem v ohybu 3) > 12 4) podélně podélně 1) Poloha podélné osy zkušebního ělesa s ohledem na hlavní směr válcování; 2) Zkušební ěleso odpovídá EN ; 3) Podélná osa vrubu je kolmá k válcovanému povrchu; 4) Pokud se dohodne při objednávání zkešební ěleso z výrobků s loušťkou přesahující 40 mm, může se odebra z ¼ loušťky výrobku. Sanovení chemického složení Mechanické vlasnosi a prokalielnos Mechanické vlasnosi uvedené v normě ČSN EN a ČSN EN Popoušěcí diagramy Chemické složení avby se zjišťuje na vzorku odebraném po dokončení avby. Zjišěné složení reprezenuje zv. avební rozbor. Na přání odběraele, lze sanovova i chemické složení hoového výrobku. Oba rozbory (avební a z hoového výrobku) nejsou zcela idenické vlivem odměšování v průběhu uhnuí ekué oceli (viz dovolené odchylky mezi rozborem avby a hoového výrobku). Běžnou meodou pro sanovení chemického složení je spekrální analýza prováděná na přísrojích známých pod pojmem kvanomer. Jinou meodou se sanovují pouze obsahy plynů (O 2, H 2, a N 2 ). Někeré laboraoře ješě sanovují jinak i obsahy C a S a o spalováním vzorku v proudu kyslíku a zjišťováním objemu vzniklých CO 2 a SO 2 ve spalinách. Provozní spekromery, kerými se zjišťuje chemické složení hoového výrobku, se používají při konrole na záměny maeriálu v rámci výsupní konroly v huních provozech. Z mechanických vlasnosí slouží mez kluzu Re popř. mez Rp0,2 a pevnos v ahu Rm jako výpočové hodnoy pro konsrukci srojních dílů s definovaným způsobem namáhání. Náchylnos ke křehkému lomu lze nepřímo ohodnoi vrubovou houževnaosí (zkouška rázem v ohybu na ělesech ISO s Vvrubem). U ocelí k zušlechťování se požadovaných mechanických vlasnosí dosahuje kalením s následným popoušěním zušlechťováním. Účelem je dosáhnou opimální pevnosi a přiměřeně vysoké houževnaosi. Pro konečnou hodnou pevnosi je rozhodující podíl marenziu ve srukuře zušlechťovaného výrobku po zakalení. Podíl vzniklého marenziu závisí na ochlazovací rychlosi při kalení a chemickém složení oceli. Ochlazovací rychlos klesá od povrchu ke sředu výrobku v každé z běžně používaných kalicích lázní (voda, olej, syneické emulze) a závisí na inenziě odvodu epla z povrchu kaleného výrobku. Tvrdos zákalné srukury a následně pevnos po popušění jsou závislé na obsahu uhlíku. Schopnos oceli dosáhnou při kalení určié vrdosi v určié hloubce pod povrchem se nazývá prokalielnos. Prokalielnos vedle uhlíku ovlivňují legující přísady (Mn, Cr, Mo, Ni a významně éž bór). Prokalielnos jednolivých ocelí se hodnoí podle výsledku čelní zkoušky prokalielnosi, kerá je normována. Známeli podmínky při kalení daného výrobku (především ochlazovací rychlos pro daný průřez) lze z výsledků čelní zkoušky prokalielnosi přibližně odvodi hloubku prokalení a ím i vrdos v určeném mísě výrobku. Znalos prokalielnosi umožňuje volbu vhodné oceli pro vyráběný srojní díl, jeli znám požadavek na pevnos v daném mísě průřezu. Podle způsobu namáhání srojního dílu vyžadují konsrukéři prokalení v celém průřezu nebo jen do určié hloubky pod povrchem. Pro vysoce namáhané díly se požaduje, aby po kalení činil podíl marenziu ve srukuře oceli minimálně 80 až 90%. Pro méně namáhané součási lze vysači i s 50% ním podílem marenziu ve srukuře po kalení. Vysoké podíly marenziu po kalení zvyšují u zušlechěného maeriálu mez únavy při sřídavém způsobu namáhání. Mechanické vlasnosi v zušlechěném savu nebo ve savu normalizačně žíhaném, keré uvádějí jmenované normy, se vzahují na ak zvaný směrodaný průměr a v normě předepsané míso odběru vzorku pro jejich sanovení. U kruhových profilů je směrodaným průměrem přímo průměr. U šesihranů a osmihranů vzdálenos sran. Směrodaný průměr u čvercových a plochých průřezů je řeba odečís z diagramu uvedeného v odsavci směrodaný průměr (v normě ČSN EN se diagram nachází v příloze A). Pevnos v jiných mísech než v mísech odběru vzorků, především u věších průměrů, lze předpovědě pomocí prokalielnosi dané značky oceli. Pokud se výrobek dodává v jiném savu než zušlechěném resp. normalizačně žíhaném, zkouší se mechanické hodnoy na zušlechěných nebo normalizačně žíhaných referenčních vzorcích. Jejich rozměry musí odpovída směrodanému průřezu. Tvrdý a málo houževnaý marenzi v zákalné srukuře se popoušěním (ohřevem na eploy v rozmezí přibližně mezi 550 až 650 o C) přemění na popušěný marenzi nazývaný éž sorbi. V omo savu mají oceli k zušlechťování opimální vlasnosi. Při popoušění posupně klesá vrdos resp. pevnos získaná po kalení v závislosi na vzrůsající eploě popoušění. Průběh poklesu vrdosi lze odečís z popoušěcí křivky. Průběh popoušěcí křivky se zaznamenává pro daný konkréní případ a vzahuje se ke značce, konkréní avbě a ělesu, ze kerého se pro zjišťování sledovaných hodno vypracují zkušební ělesa ( na př. ěleso pro zkoušku ahem nebo zkoušku rázem v ohybu). Popoušěcí diagramy, uváděné v přehledech o vlasnosech jednolivých značek ocelí se obvykle vzahují ke zkušebnímu ělesu o zvoleném průřezu. Tyo diagramy proo ukazují pouze na endenci změn mechanických vlasnosí, ke kerým dochází při popoušění. Slouží pro orienaci a přibližný odhad pevnosi resp. dalších hodno po popušění při zvolené eploě.

6 Křivky prokalielnosi Velikos zrna Mikročisoa (sanovení obsahu nekovových vměsků) Zkouška ulrazvukem Zjišťování povrchových vad Na prokalielnos ocelí lze usuzova z křivek prokalielnosi, keré jsou grafickým vyjádřením čelní zkoušky prokalielnosi. Zkušební ěleso varu válce o průměru 25 mm se zahřeje na kalicí eplou a rychle přenese do zařízení, ve kerém na čelo zkoušky ryská voda. Z čela zkoušky se odvádí eplo až do úplného vychlazení ělesa zkoušky. Na válcové ploše, na dvou proilehlých mísech zbroušených podélně do hloubky ca 0,5 mm, se v daných vzdálenosech od čela měří vrdos. Z výsledků měření se vyvoří křivka závislosi vrdosi na vzdálenosi od čela zkoušky. Křivka charakerizuje prokalielnos zkoušené oceli a vzahuje se k dané avbě. Z křivek věšího, saisicky významného, poču aveb dané značky oceli vznikne zv. pás prokalielnosi, vymezený dvěma křivkami pro nejnižší a nejvyšší zjišěné hodnoy prokalielnosi. Uživael může zada požadavek výrobci na dodávku maeriálu z avby, kerá splňuje zadané hodnoy prokalielnosi zjišěné čelní zkouškou prokalielnosi a o : rozmezím vrdosi pro určiou vzdálenos od čela zkoušky, na př. rozsah vrdosi ve vzdálenosi 7 mm od čela zkoušky má bý vrdos 41 až 50 HRC (J 7 = 4150 HRC), vrdosí pro určiý rozsah vzdálenosi od čela zkoušky, na př. vrdos 50 HRC musí bý dosažena ve vzdálenosi 3 až 7 mm (50HRC = J 3 J 7), křivka prokalielnosi musí zapada do pásu prokalielnosi nebo jeho čási. V normě ČSN EN i ČSN EN se požadavek na prokalielnos odpovídající pásu prokalielnosi v celém jeho rozsahu značí +H (prokalielnos normální). Požadavek na hodnoy odpovídající zúženému pásu ve spodní nebo horní čási se značí +HL popř. +HH. Zvlášní požadavky na prokalielnos určuje výrobce srojních dílů např. s cílem docíli při hromadné výrobě sejného dílu, malý rozpyl vlasnosí po epelném zpracování (rozměrových a varových odchylek). Nejčasěji se hodnoí velikos auseniického zrna. Auseniická srukura vznikne po ohřevu na kalicí eplou. Po zakalení je charaker srukury (marenziu) závislý na velikosi auseniického zrna před kalením. Hrubé zrno mívá za následek vznik hrubé marenziické srukury. V omo případě nejsou vlasnosi po popušění opimální, což se projeví především na houževnaosi. K růsu zrna dochází při nepřiměřeně vysoké kalicí eploě (přehřáí), ale aké jeli ocel k růsu zrna náchylná. Náchylnos oceli k růsu zrna při ohřevu brzdí příomnos Al, Ti, Nb v oceli. Sanovení velikosi zrna při kerém se simulují podmínky ohřevu ke kalení (referenční zpracování), je normováno. Provádí se mealograficky porovnáváním s ealony, keré jsou v normě vyobrazeny. Výsledkem hodnocení je číselné velikosi zrna. Ocel je pokládána za jemnozrnnou, jesliže se při hodnocení zjisí velikosi zrna 5 a vyšší. U někerých ocelí se sanovuje zv. skuečné zrno v dodaném savu. To je případ jemnozrnných konsrukčních ocelí, keré se používají v dodaném savu a kde skuečné zrno vzniklé po dokončeném váření a případné normalizaci přímo ovlivňuje užiné vlasnosi výrobku (např. oceli uvedené v normách EN a ). Průvodním jevem při výrobě oceli je vznik nekovových vměsků v důsledku chemických reakcí probíhajících během výrobního procesu na ocelárně. Ocel prosá vměsků neexisuje. Vměsky jsou mikroskopické čásice zjišťované pod opickým mikroskopem při mnohonásobném zvěšení ( 100x). Na rozdíl od ěcho vměsků mohou se v oceli vyskyova i vměsky makroskopické, věšinou jako důsledek porušení echnologické kázně. Ty lze spaři i neozbrojeným okem nebo lupou. Případná konrola na příomnos makroskopických vměsků a jiných makroskopických vad, je předměem hodnocení makročisoy. Supeň znečišění mikroskopickými vměsky se zjišťuje sanovením mikročisoy. Vměsky jsou chemické sloučeniny různého složení. Sanovení se proo zaměřuje na příomnos sulfidů, oxidů, silikáů, niridů po př. hlinianů. Meodika sanovení mikročisoy je normována. Supeň znečišění se sanovuje buď porovnáním vzorku připraveného v mealografické laboraoři s obrázkovými ealony (supnice Jernkonore), nebo kvaniaivně plochou, kerou vměsky v hodnocené ploše vzorku zaujímají. Přípusný supeň znečišění je sanoven normou echnických dodacích předpisů nebo zvlášním požadavkem odběraele. Překročení přípusného obsahu může mí negaivní vliv na vlasnosi oceli, přičemž vliv jednolivých ypů vměsků se může liši podle druhu oceli a způsobu namáhání výrobku. Zkouška ulrazvukem (UZK) je jedním z nedesrukivních způsobů zkoušení, kerými se zjišťuje příomnos vniřních vad ocelových výrobků. Může se jedna o necelisvosi, makroskopické vměsky nebo vady srukury (nehomogeniy). Přísroj generuje ulrazvuk, kerý se pomocí sondy vyzařuje do ělesa výrobku směrem od povrchu. Narazíli svazek vln na překážku (vadu) uvniř maeriálu, odrazí se zpě a přísroj odražené vlnění zaznamená. Inenzia odrazu je úměrná velikosi překážky. Normy pro zkoušky ulrazvukem udávají jak způsob zkoušení, ak způsob hodnocení velikosi a čenosi možných indikací. Velikos vady, kerou zjisí přísroj nemusí odpovída velikosi skuečné vady v maeriálu. Závisí oiž na om, jak je vada umísěna a pod jakým úhlem na ní svazek vlnění dopadá. V praxi se proo používají různé druhy sond včeně zv. úhlových. Skuečný sav lze mnohdy zjisi pouze na řezu v mísě indikace. Při objednání UZK je vždy řeba dohodnou přípusný rozsah indikací a způsob provedení zkoušky nejlépe odkazem na příslušnou normu. Povrch vářeného výrobku není nikdy dokonalý. Na povrchu se mohou vyskyova necelisvosi (i charakeru rhlin), keré jsou na závadu dalšímu zpracování a mohou bý přeneseny i na hoový výrobek. Přípusná hloubka vad se určuje podle způsobu dalšího zpracování ( obrábění, váření za epla, váření za sudena). Odsraňování povrchových vad (mísním vybrušováním nebo vysekáváním) je přípusné pouze se souhlasem odběraele. Výrobci konrolují maeriál věšinou na zařízeních, kerá jsou začleněna do sysému závěrečné konroly maeriálu (defekoskopické linky). Zjišťování vad se děje nejčasěji na principu vířivých proudů indukujících elekromagneické pole, keré v mísě vady vykazuje anomální chování. Používají se však i jiné fyzikální meody pro zjišťování povrchových vad jako je na př. meoda magneoskopická. Výrobek se zmagneuje o polévá kapalinou obsahující feromagneické čásice. Ty se v mísě vady nakumulují a zvidielní vadu. Další meodou je kapilární defekoskopie. Pomocí barevných kapalin, keré se vsakují v mísě vady a zvýrazňují její příomnos na bílém podkladě. Posledně jmenované meody se hodí spíše pro srojní díly (výkovky popř. ohrubky). Součásí defekoskopických linek pro zjišťování povrchových vad bývají i přísroje k provádění UZK. Tako lze současně maeriál konrolova jak na povrchové, ak i na vniřní vady. Odběrael sanovuje přípusnou hloubku vad odkazem na normu, nebo uvede specifický požadavek. U yčí a poloovarů ke kování se požaduje hloubka vad max. 0,3 mm. Pro nejnáročnější případy, na př. objemové váření za sudena se dodává maeriál opracovaný (loupaný). Přísnější požadavky na jakos povrchu jsou i na maeriál určený k ažení za sudena.