Názvosloví anorganických sloučenin (Řešení příkladů jsou uvedena v rámečcích)

Transkript

1 Názvosloví anorganických sloučenin (Řešení příkladů jsou uvedena v rámečcích) Obecné principy názvosloví Základní veličinou, na níž je názvosloví anorganické chemie vybudováno, je oxidační číslo prvků. Jde o pojem formální a oxidační číslo velmi často neodpovídá skutečné elektronové konfiguraci v molekule. Právě tato jeho vlastnost může někdy působit názvoslovné potíže. Pro názvoslovné účely je oxidační číslo prvku definováno jako elektrický náboj, který by byl na atomu prvku přítomen, kdyby elektrony každé vazby z prvku vycházející byly přiděleny elektronegativnějšímu z obou vazebných partnerů.!!! Součet oxidačních čísel všech atomů v elektroneutrální molekule (vzorci) je roven nule.!!! Součet oxidačních čísel všech atomů v iontu je roven jeho náboji. Vodík ve spojení s nekovy je konvenčně považován za složku elektropozitivnější. Atom prvku v základním stavu má oxidační číslo nula a vazba mezi atomy téhož druhu nepřispívá k oxidačnímu číslu. Existuje řada sloučenin, v nichž je určení oxidačního čísla sporné. Majíli oba vzájemně vázané prvky přibližně stejnou elektronegativitu, je nutno přihlédnout k chemickému chování sloučeniny. CO 3 CH 4 + NH 4 + NF 4 P 4 Částice Oxidační čísla atomů C IV, O II C IV, H I N III, H I N V, F I P 2 H 4 P II, H I O 2 F 2 O I, F I Ni(CO) 4 Ni o, C II, O II [Pt(NH 3 )Cl 2 ] Pt II, Cl I, N III, H I Oxidační číslo Zakončení přídavného jména (u Zakončení podstatného jména (u solí názvu kationtu) solí názvu aniontu) I ný nan II natý natan III itý itan IV ičitý ičitan V ičný, ečný ičnan, ečnan VI ový an VII istý istan VIII ičelý ičelan..,iv, III, II, I id Pomůcka: Ve víceprvkových sloučeninách mají atomy kovů IA. skupiny(alkalické kovy) oxidační číslo I; atomy kovů IIA.skupiny (kovy alkalických zemin) oxidační číslo II; atom fluoru I; atom vodíku často I; atom kyslíku často II; atom hliníku III. P o 1

2 1. Určete oxidační čísla všech atomů v následujících sloučeninách: BaO 2, SiO 2, CH 3 OH, LiBH 4, HBrO 4, VOCl 3, CO. Ba II, 2 O I ; Si IV, 2 O II ; C II, 4 H I, O II ; Li I, B III, 4 H I ; H I, Br VII, 4 O II ; 2 H I, C IV, 2 N III V V, O II, 3 Cl I ; C II, O II. 2. Vepište oxidační čísla k symbolům centrálních atomů : PuF 7, [BeF 4 ], V 3 O 9 3, S 2 O 5, CrF 4 O, UO 5 4, [Ce 6 (OH) 4 O 4 ] 12+, Si 3 O 8 4, XeO 6 4, [Cr(O 2 ) 4 ] 3. Pu V F 7, [Be II F 4 ], V 3 V O 9 3, S 2 IV O 5, Cr V F 4 O,U VI O 5 4,.[Ce 6 IV (OH) 4 O 4 ] 12+,Si 3 IV O 8 4, Xe VIII O 6 4, [Cr V (O 2 ) 4 ] 3 3. Doplňte náboj částice : [Au III Cl 3 (OH)], [Ag III (Te VI O 6 ) 2 ], [Mo 6 II Cl 8 ], [Ni 2 I (CN) 6 ], [Ni O (CO) 2 (PF 3 ) 2 ], [P 2 V W 18 VI O 62 ], [Cr 3 III (CH 3 COO) 6 O], [Be 4 II (CH 3 COO) 6 O] [ Au III Cl 3 (OH)], [Ag III (Te VI O 6 ) 2 ] 9, [Mo 6 II Cl 8 ] 4+, [Ni 2 I (CN) 6 ] 4, [Ni 0 (CO) 2 (PF 3 ) 2 ] 0, [P 2 V W 18 VI O 62 ] 6,[Cr 3 III (CH 3 COO) 6 O] +, [Be 4 II (CH 3 COO) 6 O] Určete oxidační čísla centrálních atomů v následujících sloučeninách: K 4 [Fe(CN) 6 ], K[OsO 3 N III ], K 4 [Ru 2 Cl 10 O], Cs[Au(NO 3 ) 4 ], K 4 [Ni(CN) 4 ], Na 2 [Fe(CO) 4 ], Na[Fe(CO) 4 ], K 6 H[Ag(I VII O 6 ) 2 ], K[CrH(CO) 5 ], K 4 [U(SCN) 8 ], CrO(O 2 ) 2, [Ni(PF 3 ) 4 ], Na[BH(CH 3 O) 3 ]. K 4 [Fe II (CN) 6 ], K[Os VIII O 3 N], K 4 [ Ru 2 IV Cl 10 O], Cs[Au III (NO 3 ) 4 ], K 4 [Ni 0 (CN) 4 ], Na 2 [Fe II (CO) 4 ], Na[Fe I (CO) 4 ], K 6 H[ Ag III (I VII O 6 ) 2 ], K[Cr 0 H(CO) 5 ], K 4 [U IV (SCN) 8 ], Cr VI O(O 2 ), [Ni 0 (PF 3 ) 4 ], Na[B III H(CH 3 O) 3 ]. 5. Jaká budou zakončení názvů kationtů nebo centrálních atomů M v těchto sloučeninách : a) M 2 O, MO 4, MO, M 2 O 7, M 2 O 3,M 2 O 5, MO 2, MO 3 b) MO(OH), MCl 3 O, MO(S VI O 4 ), MP V O 4,MI 2 VII O 9, MSi IV O 4, MH 2 (P 2 V O 7 ) c) [M 2 (OH) 2 ] 4+, M 3 Cl 2 (OH) 4, M 3 V 10 V O 28, [M 2 (NH 3 ) 10 OH] 5+, [M 6 Cl 8 ] 4+, [M(H 2 O) 9 ](Br V O 3 ) 3. a) ný, ičelý, natý, istý, itý, ičný(ečný), ičitý, ový b) itý, ičný(ečný), ičitý, itý, ičitý, ičitý, natý c) itý, natý, natý, itý, natý, itý 6. Jaká budou zakončení názvů těchto aniontů : a) MO 2, MO 2, MO 3 3, MO 3, MO 3, MO 4 4, MO 4 3, MO 4, MO 4, MO 6 4 b) MF 4, MF 5, MF 6, MF 8 4, MF 7 c) M 2 O 5, M 2 O 7, M 2 O 7 4, M 3 O 10, M 3 O 9 3, M 3 O 6 3, M 3 O 8 4, M 6 O 18 1 a) itan, natan, itan, ičitan, ičnan(ečnan), ičitan, ičnan(ečnan), an, istan, ičelan b) itan, itan, ičnan(ečnan), ičitan, ičnan(ečnan) c) ičitan, an, ičnan(ečnan), an, ičnan(ečnan), itan, ičitan, ičitan 7. Jaká budou zakončení názvů těchto kyselin : a) HMO, HMO 2, HMO 3, HMO 4, H 2 MO 2, H 2 MO 3, H 2 MO 4, H 3 MO 3, H 3 MO 4, H 3 MO 5, H 4 MO 3, H 4 MO 4, H 4 MO 5, H 4 MO 6 b) H 2 M 2 O 2, H 2 M 2 O 4, H 2 M 2 O 5, H 2 M 2 O 7, H 4 M 2 O 9, H 4 M 2 O 7, HM 3 O 8, HM 5 O 8, H 4 M 4 O 12, H 4 M 6 O 11 a) ná, itá, ičná(ečná), istá, natá, ičitá, ová, itá, ičná(ečná), istá, natá, ičitá, ová, ičelá 2

3 b) ná, itá, ičitá, ová, istá, ičná(ečná), ičná(ečná), itá, ičná(ečná), itá Ve vzorcích se uvádí elektropozitivní část sloučeniny na prvním místě, v názvu je pořadí opačné KCl BaCO 3 chlorid draselný uhličitan barnatý Názvy sloučenin se tvoří z názvů jejich součástí tak, aby co nejlépe vystihovaly stechiometrické poměry i strukturu dané sloučeniny. Ve většině případů je název sloučeniny složen z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno je odvozeno od elektronegativní části sloučeniny (u solí anion), přídavné jméno charakterizuje část elektropozitivní (u solí kation). V názvu se dodržuje pořadí podstatné jméno přídavné jméno. Ca(NO 3 ) 2 MgO HMnO 4 dusičnan vápenatý oxid hořečnatý kyselina manganistá Elektonegativní složka (vpravo ve vzorci) Název elektronegativní složky sestávající z atomů jednoho prvku, s vyjímkou sloučenin vodíku s nekovy, přísluší podstatnému jménu (zkrácený latinský název prvku) s koncovkou id. SF 6 ZnS CaSe CrO 3 fluorid sírový sulfid zinečnatý selenid vápenatý oxid chromový Jeli elektronegativní složka tvořena více atomy, lze obvykle jeden atom označit jako centrální. Podstatné jméno je tvořeno tak, že k základu českého názvu centrálního atomu se připojí zakončení odpovídající kladnému oxidačnímu číslu centrálního atomu (nan; natan; itan; ičitan; ičnan, ečnan; an; istan; ičelan). V případě potřeby je možno název zpřesnit podle pravidel platných pro názvosloví koordinačních sloučenin. CsClO K 2 CO 3 NaIO 4 CaSO 4 chlornan cesný uhličitan draselný jodistan sodný síran kademnatý Elektropozitivní složka (vlevo ve vzorci) Elektropozitivní složce odpovídá přídavné jméno tvořené základem českého názvu prvku s koncovkou jeho kladného oxidačního čísla (ný; natý; itý; ičitý; ičný, ečný; ový; istý; ičelý) Li 2 SeO 4 Sr(ClO) 2 selenan lithný chlornan strontnatý Ve druhém pádu se název elektropozitivní složky uvádí v názvech tzv. nevalenčních sloučenin ( Fe 2 P fosfid diželeza ), sloučenin s atomovými skupinami zakončenými na yl ( Ni(CO) 4 tetrakarbonyl niklu), složených kationtů ( H 3 O + ClO 4 chloristan oxonia ), některých sloučenin kyslíku ( H 2 O 2 peroxid vodíku, O 2 F 2 difluorid dikyslíku ) a některých komplexů. 3

4 Stechiometrické složení sloučenin se v názvu vyznačuje jednak zakončeními oxidačních čísel, jednak číslovkovými předponami. Při počtu vyšším než dvanáct se číslovkové předpony nahrazují arabskými číslicemi. Jeli počet atomů velký, užívá se předpony poly. K vyznačení počtu větších atomových skupin (např aniontů oxokyselin) nebo tam, kde by použití jednoduchých číslovkových předpon vedlo k nejasnostem, se používá násobných číslovkových předpon bis(...), tris(...), tetrakis(...),... Číslovkové předpony nejsou nutné, pokud koncovky oxidačních čísel jednoznačně určují stechiometrické složení. (Jeli název sloučeniny jednoznačný, je možno číslovkové předpony vynechat) Na 2 S 2 Li 2 HPO 4 Ca 3 (PO 4 ) 2 (SO 3 ) 3 disulfid disodný (sodný) hydrogenfosforečnan dilithný (lithný) bis(fosforečnan) trivápenatý (fosforečnan vápenatý) oxid sírový trimerní je zbytečné psát tris(síran) dihlinitý, stačí síran hlinitý > Al 2 (SO 4 ) 3 ; místo heptaoxid dimaganistý stačí oxid manganistý > Mn 2 O 7 U některých sloučeni vodíku je možno použít jednoslovný název, v němž se na prvém místě uvede název prvku nebo atomové skupiny se zakončením o a připojí se slovo "vodík". HF fluorovodík HBr bromovodík HCN kyanovodík Názvy vodíkatých sloučenin III., IV., V.a VI. podskupiny priodického systému i sloučenin odvozených se tvoří použitím koncovky an ke zkrácenému latinskému názvu prvku. AlH 3 alan SiH 4 silan PH 3 fosfan H 2 S sulfan BH 3 boran Si 2 H 6 disilan AsH 3 arsan H 2 S 2 disulfan B 2 H 6 diboran! GeH 4 german SbH 3 stiban H 2 S x polysulfan SnH 4 stannan BiH 3 bismutan H 2 Se selan PbH 4 plumban H 2 Te tellan Názvy kyselin a jejich derivátů Názvy bezkyslíkatých binárních kyselin se tvoří přidáním koncovky ová k názvu dané sloučeniny halogenu s vodíkem. HF HBr fluorovodík neboli kyselina fluorovodíková bromovodík neboli kyselina bromovodíková Názvy oxokyselin jsou složeny z podstatného jména kyselina a přídavného jména charakterizujícího elektronegativní část molekuly, tj. centrální atom a jeho kladné oxidační číslo. Počet (>2) centrálních atomů kyseliny musí být vyjádřen číselnou předponou. HClO kyselina chlorná 4

5 HClO 2 HClO 3 HClO 4 H 2 SeO 4 H 2 SO 3 H 2 S 2 O 5 kyselina chloritá kyselina chlorečná kyselina chloristá kyselina selenová kyselina siřičitá kyselina disiřičitá Tvoříli prvek v témže oxidačním čísle několik kyselin lišících se počtem "kyselých" vodíkových atomů, je nutno tento počet v názvu vyznačit číslovkovou předponou a předponou hydrogen nebo využít zásady názvosloví koordinačních sloučenin počet kyslíku je vyjádřen předponou oxo. HIO 4 H 3 IO 5 H 5 IO 6 HReO 4 H 3 ReO 5 kyselina hydrogenjodistá kyselina trihydrogenjodistá kyselina pentahydrogenjodistá kyselina tetraoxorhenistá kyselina pentaoxorhenistá Postup při tvorbě vzorce kyseliny z názvu, v němž není vyjádřen počet vodíků předponou hydrogen, ani počet kyslíků předponou oxo: Tvoříme vzorec s nejmenšími možnými počty atomů: Napíšeme anion oxokyseliny(viz Anioty) a jeho záporný náboj kompenzujeme příslušným počtem kyselých vodíků (jedním nebo dvěma). Nebo jiný postup na první místo napíšeme jeden vodík, pak centrální atom(y) a na konec doplníme právě takový počet kyslíků, aby součet oxidačních čísel = 0. Pokud tento postup selhává (součet kladných oxidačních čísel je lichý), napíšeme na první místo dva vodíky a postup opakujeme. 1. Napište vzorce následujících kyselin a formulujte jejich názvy podle zásad názvosloví koordinačních sloučenin: uhličitá, selenová, trihydrogenarsenitá, dihydrogentrisírová, tetrahydrogengermaničitá, dihydrogendichromová, hexahydrogentellurová, tetrahydrogenxenoničelá, rhenistá. Ttrioxouhličitá, tertaoxoselenová, trioxoarsenitá, tetraoxogermaničitá, hexaoxotellurová, hexaoxoxenoničelá, hexaoxojodistá, tetraoxorhenistá 2. Přiřaďte názvy odpovídajícím vzorcům: HBO 2, H 2 SiO 3, H 5 IO 6, H 3 PO 4, H 3 BO 3, H 4 SiO 4,HIO 4, H 3 P 3 O 9, H 3 B 3 O 6, H 6 Si 2 O 7, H 3 IO 5, H 4 P 2 O 7 Kyselina difosforečná, kys. trihydrogentrifosforečná,, kys. jodistá, kys. hexahydrogendikřemičitá, kys. trihydrogenthriboritá, kys. pentahydrogenjodistá, kys. trioxoboritá, kys. tertaoxokřemičitá, kys. hexaoxojodistá, kys. tertraoxofosforečná, kys. trihydrogenjodistá. Názvy některých nekomplexních iontů Kationty Náboj kationtu se píše vpravo nahoru těsně za vzorec jako horní index (+, 2+, 3+, 4+..) nejčastěji jednoatomové M z+ 5

6 Název je přídavné jméno tvořené základem českého názvu prvku M s koncovkou jeho kladného oxidačního čísla (ný; natý; itý; ičitý; ičný, ečný; ový; istý; ičelý). Jako dodatek k přídavnému jménu se vždy používá slovo sůl nebo kation. K + Ba 2+ Fe 3+ draselný kation neboli draselná sůl barnatý kation neboli barnatá sůl železitý kation neboli železitá sůl Anionty Náboj aniontu se píše vpravo nahoru těsně za vzorec jako horní index (,, 3, 4..) jednoatomové anionty X z Název je podstatné jméno tvořené základem zkráceného latinského názvu prvku X s koncovkou id. Náboj je třeba si zapamatovat. H F Cl Br I O S Se Te N 3 P 3 hydrid neboli hydridový anion fluorid neboli fluoridový anion chlorid neboli chloridový anion bromid neboli bromidový anion jodid neboli jodidový anion oxid neboli oxidový anion sulfid neboli sulfidový anion selenid neboli selenidový anion tellurid neboli telluridový anion nitrid neboli nitridový anion fosfid neboli fosfidový anion anionty oxokyselin Y... O... z Název je podstatné jméno a je tvořeno tak, že k základu českého názvu centrálního atomu prvku Y se připojí zakončení odpovídající jeho kladnému oxidačnímu číslu (nan; natan; itan; ičitan; ičnan, ečnan; an; istan; ičelan). Pokud je centrálních atomů více než jeden, musí se jejich počet vyjádřit v názvu číselnou předponou. CrO 4 chroman neboli chromanový anion Cr 2 O 7 dichroman (dichromanový anion) NO 2 dusitan (dusitanový anion) Pokud anion obsahuje "kyselé" vodíky, napíší se před centrální atom a v názvu se vyjádří předponou hydrogen HSO 4 hydrogensíran neboli hydrogensíranový anion H 2 PO 4 dihydrogenfosforečnan HPO 4 hydrogenfosforečnan Postup při tvorbě vzorce aniontu oxokyseliny z názvu, ve kterém nejsou vyjádřeny počty kyslíků ani náboj: Na první místo napíšeme centrální atom (atomy) a vpravo přidáme právě tolik kyslíků tak, aby anion měl nejmenší možný záporný náboj, náboj napíšeme vpravo nad vzorec. 6

7 U hydrogenaniontu oxokyselin na první místo napíšeme vodík(vodíky), pak centrální atom (atomy) a opět přidáme právě tolik kyslíků, tak aby anion měl nejmenší možný záporný náboj, náboj napíšeme vpravo nad vzorec. Je možné, ale mnohdy i bezpodmínečně nutné název aniontu zpřesnit podle pravidel platných pro názvosloví koordinačních sloučenin (počet kyslíků se vyjádří předponou oxo) nebo za název aniontu do závorky napsat jeho náboj. 4 SiO 4 křemičitan(4) nebo tetraoxokřemičitan (v žádném případě jej nelze nazvat křemičitan, což je SiO 3!!) Si 2 O 7 6 Te 4 O 14 4 dikřemičitan(6) nebo heptaoxodikřemičitan (v žádném případě jej nelze nazvat dikřemičitan, což může být Si 2 O 5 tetratelluran(4) nebo 14oxotetratelluran nebo tetradekaoxotetratelluran (v žádném případě jej nelze nazvat tetratelluran, což může být Te 4 O 13!!)!!) anionty víceatomové triviální (nutno znát zpaměti) OH O 2 S 2 I 3 C 2 NH 2 NH N 3 CN OCN SCN hydroxid peroxid disulfid trijodid acetylid amid imid azid kyanid kyanatan thiokyanatan, rhodanid Názvy solí a hydrogensolí oxokyselin Názvy solí se tvoří z názvů iontů, z nichž se skládají. Podstatné jméno odpovídá aniontu, přídavné jméno kationtu. Obecný vzorec soli oxokyseliny M... Y... O... (u některých vzorců barvou textu je označena příslušnost skupin atomů kationům a aniontům). BaSO 3 Ca(ClO) 2 (NH 4 ) 2 Cr 2 O 7 siřičitan barnatý chlornan vápenatý neboli bis(chlornan) vápenatý dichroman amonný neboli dichroman diamonný Atomy vodíku v kyselině, které lze nahradit kationty kovů, se obvykle označují jako "kyselé vodíky". Soli, které je obsahují, je možno označit skupinovým názvem kyselé soli. Přítomnost "kyselých" vodíků se v názvu soli vyjádří předponou hydrogen spojenou s číslovkovou předponou. Ve vzorci se vodíky píšou před centrální atom. Podstatné jméno opět odpovídá aniontu, přídavné jméno kationtu, NaHCO 3 NH 4 H 2 PO 4 Cs 2 H 4 TeO 6 Ca(HCO 3 ) 2 hydrogenuhličitan draselný dihydrogenfosforečnan amonný tertahydrogentelluran cesný hydrogenuhličitan vápenatý nebo bis(hydrogenuhličitan) vápenatý 7

8 Počet kationtů a aniontů se v názvu soli nemusí uvádět, uvádí se jen pokud je to nutné k jednoznačnému určení stechiometrie aby nedošlo k záměně za jinou sůl: Al(PO 3 ) 3 (NH 4 ) 6 Mo 7 O 24 tris(fosforečnan) hlinitý nelze jen nazvat fosforečnanem hlinitým, což je AlPO 4 heptamolybdenan hexaamonný nelze jej nazvat heptamolybdenanem amonným, což by svádělo k napsáni (NH 4 ) 2 Mo 7 O 22 Podvojné, smíšené, zásadité soli Ve vzorcích podvojných a smíšených solí se jednotlivé kationty uvádějí v pořadí rostoucích oxidačních čísel kationtů; při stejném oxidačním čísle v abecedním pořadí symbolů prvků. Víceatomové kationty se uvádějí jako poslední ve skupině kationtů téhož náboje, atom vodíku jako poslední před aniontem. Anionty se uvádějí v abecedním pořadí symbolů prvků resp. centrálních atomů. Názvy jednotlivých kationtů a aniontů se oddělují pomlčkou. Pořadí v názvu je určeno pořadím ve vzorci. KMgBr 3 NH 4 MgPO 4.6H 2 O NaNH 4 HPO 4 Ca 5 F(PO 4 ) 3 Cu 3 (CO 3 ) 2 F 2 Na 6 ClF(SO 4 ) 2 bromid draselnohořečnatý fosforečnan amonnohořečnatý hexahydrát hydrogenfosforečnan sodnoamonný fluoridtris(fosforečnan) pentavápenatý bis(uhličitan)difluorid triměďnatý chloridfluoridbis(síran) hexasodný Soli, obsahující vedle jiných aniontů také anionty hydroxidové nebo oxidové, se mohou označovat skupinovým názvem zásadité soli. Jejich vzorce a názvy se tvoří v souhlase s pravidly pro podvojné a smíšené soli. MgCl(OH) BiCl(O) ZrCl 2 O.6H 2 O AlO(OH) chloridhydroxid hořečnatý chloridoxid bismutitý dichloridoxid zirkoničitý hexahydrát oxidhydroxid hlinitý 1. Pojmenujte následující sloučeniny: a) OsO 4, Ba 3 N 2, BrF 3, AgF 2, Li 2 NH, BaO 2, Fe II S 2 b) Hg(NO 3 ) 2, Ce(SO 4 ) 2, Mg 2 P 2 O 7, Be 2 SiO 4, BaFeO 4, NaClO 2 c) KHF 2, NaH 4 IO 6.H 2 O, Na 2 HPO 4, NaHS, KHSO 3, CuHAsO 3 d) RbTi(SO 4 ) 2.12H 2 O, (NH 4 )Fe(SO 4 ) 2.6H 2 O, (NH 4 )Ti 3 (SO 4 ) 5.9H 2 O, KNi IV IO 6, CaFe(CO 3 ) 2, Be 3 Al 2 (Si 6 O 18 ), Mg 3 Al 2 (SiO 4 ) 3 e) HgCl(NH 2 ), CaCl(ClO), Sn 4 Cl 2 (OH) 6, Sn 3 (ClO 4 ) 2 (OH) 4, WF 4 (SO 3 F) 2, Pb 3 (CO 3 ) 2 (OH) 2, Cu 2 (AsO 2 ) 3 (CH 3 COO), Ni II Ni 2 III O 2 (OH) 4 a) Oxid osmičelý, nitrid barnatý, fluorid bromitý, fluorid stříbrnatý, imid lithný, peroxid barnatý, disulfid železnatý b) Dusičnan rtuťnatý, síran ceričitý, difosforečnan hořečnatý, křemičitan diberylnatý, železan barnatý, chloritan sodný c) Hydrogendifluorid draselný, monohydrát tetrahydrogenjodistanu sodného, hydrogenfosforečnan disodný, hydrogensulfid sodný, hydrogensiřičitan draselný, hydrogenarsenitan měďnatý 8

9 d) síran rubidnotitanitý dodekahydrát, hexahydrát síranu diamonnoželeznatého, monohydrát síranu amonnotrititanitého, jodistan draselnonikličitý, uhličitan vápenatoželeznatý, hexakřemičitan triberylnatodihlinitý, tris(křemičitan) trihořečnatodihlinitý e) Chloridamid rtuťnatý, chloridchlornan vápenatý, dichloridhexahydroxid tetracínatý, bis(chloristan)tetrahydroxid tricínatý, tetrafluoridbis(trioxofluorosíran)wolframový, bis(uhličitan) dihydroxid triolovnatý, tris(arsenitan)octan diměďnatý, dioxidtetrahydroxid nikelnatodiniklitý 2. Napište vzorce následujících látek: hydroxidtris(fosforečnan) pentavápenatý, uhličitandihydroxid diměďnatý, oxidkřemičitan vápenatotitaničitý, dihydroxiddikřemičitan tetrazinečnatý, dichlorpentaoxid tetraantimonitý, hexaoctanoxid tetraberylnatý, dihydroxidtertakřemičitan(4) trihořečnatý, dihydrát bis(křemičitanu) didraselnodivápenatohořečnatého, trihydrát chlorid síranu draselnohořečnatého, dioxidbis(křemičitan) diberilnatoželeznatodiyttritý, tetraoxid železnatodichromitý, tetraoxid dizinečnatotitaničitý, trioxid gallitolanthanitý, trioxid kobaltnatotitaničitý, trifluorid draselnonikelnatý, tetraoxid berylnatodihlinitý. Ca 5 (OH)(PO 4 ) 3, Cu 2 (CO 3 )(OH) 2, CaTiO(SiO 7 ), Zn 4 (OH) 2 (Si 2 O 7 ) Sb 4 Cl 2 O 5, Be 4 (CH 3 COO) 6 O, Mg 3 (OH) 2 (Si 4 O 10 ), K 2 Ca 2 Mg(SiO 4 ) 2.2H 2 O, KMgCl(SO 4 ).3H 2 O, Be 2 FeY 2 O 2 (SiO 4 ) 2, FeCr 2 O 4, Zn 2 TiO 4, GaLaO 3, CoTiO 3, KNiF 3, BeAl 2 O 4 Solváty Počet molekul rozpouštědla krystalosolvátech (vody v krystalohydrátech) se vyjadří číslovkovou předponou za názvem základní sloučeniny.nebo před názvem, který se pak uvede ve 2.pádu. BaCl 2.2H 2 O AlCl 3.xNH 3 CaSO 4.1/2H 2 O chlorid barnatý dihydrát nebo dihydrát chloridu barnatého chlorid hlinitý amoniakát nebo amoniakát chloridu hlinitého síran vápenatý hemihydrát nebo hemihydrát síranu vápenatého 1. Napište vzorce následujících hydrátů: síran měďnatý pentahydrát, heptahydrát síranu železnatého, oktahydrát chloridu barnatého, dusičnan dirtuťnatý dihydrát, heptahydrát hexaboritanu divápenatého, dihydrát fluoridu boritého, hemihydrát síranu vápenatého, seskvihydrát uhličitanu sodného. CuSO 4.5H 2 O,, FeSO 4.7H 2 O, BaCl 2. 8H 2 O, Hg 2 (NO 3 ) 2.2H 2 O, Ca 2 B 6 O 11.7H 2 O, BF 3.2H 2 O, CaSO 4.1/2H 2 O, Na 2 CO 3.3/2H 2 O. 9