Petra Jir tková. Pokrývací v ty

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Matematicko-fyzikální fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE Petra Jir tková Pokrývací v ty Katedra matematické analýzy Vedoucí diplomové práce: Studijní program: Studijní obor: prof. RNDr. Lubo² Pick, CSc., DSc. Matematika Matematická analýza Praha 203

2 Cht la bych pod kovat vedoucímu mé diplomové práce panu profesoru Lubo²i Pickovi za v novaný as a za cenné rady a p ipomínky. Také bych ráda pod kovala panu profesoru Jaroslavu Luke²ovi a panu docentu Stanislavu Henclovi za poskytnutí materiál a za zap j ení literatury.

3 Prohla²uji, ºe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatn a výhradn s pouºitím citovaných pramen, literatury a dal²ích odborných zdroj. Beru na v domí, ºe se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona. 2/2000 Sb., autorského zákona v platném zn ní, zejména skute nost, ºe Univerzita Karlova v Praze má právo na uzav ení licen ní smlouvy o uºití této práce jako ²kolního díla podle Ÿ60 odst. autorského zákona. V Praze dne Podpis autora

4 Název práce: Pokrývací v ty Autor: Petra Jir tková Katedra: Katedra matematické analýzy Vedoucí diplomové práce: prof. RNDr. Lubo² Pick, CSc., DSc., Katedra matematické analýzy Abstrakt: V této práci se zabýváme r znými pokrývacími v tami a jejich aplikacemi. Krom klasických pokrývacích v t (Vitaliova, Besicovitchova a Whitneyova v ta) zde uvádíme i n která jejich zobecn ní a dal²í pokrývací v ty. Tyto v ty pak pouºíváme v d kazech dal²ích v t, n které jsou typickými aplikacemi pokrývacích v t jako nap íklad Lebesgueova v ta o derivování, slabý typ (,) maximálního operátoru nebo Calderónovo-Zygmundovo lemma, v jejichº d kazech hrají pokrývací v ty klí ovou roli. Dále se zabýváme nerovnostmi mezi operátory, pomocí pokrývacích v t dokazujeme vztahy mezi Hardyovým-Littlewoodovým maximálním operátorem, maximálním singulárním integrálním operátorem a ostrým maximálním operátorem. Klí ová slova: pokrývací v ty Vitaliova, Besicovitchova a Whitneyova typu; Hardy v- Littlewood v maximální operátor Title: Covering theorems Author: Petra Jir tková Department: Department of Mathematical Analysis Supervisor: prof. RNDr. Lubo² Pick, CSc., DSc., Department of Mathematical Analysis Abstract: In this work we study covering theorems and their applications. Apart from classic covering theorems (Vitali, Besicovitch and Whitney theorem) we state some of their generalizations and some other covering theorems. We use them then to prove other theorems. Typical applications are for example Lebesgue dierentiation theorem, weak type (,) of maximal operator or Lemma of Calderón and Zygmund, in their proves covering theorems are essential. We also deal with inequalities containing operators. Covering theorems help us to prove some relations among the maximal operator of Hardy and Littlewood, the maximal singular integral operator and the sharp maximal operator. Keywords: covering theorems of Vitali, Besicovitch and Whitney type; Hardy- Littlewood maximal operator

5 Obsah Úvod Základní denice a zna ení 3. Zna ení Denice základních pojm Pokrývací v ty 7 2. Pokrývací v ty Vitaliova typu Pokrývací v ty Besicovitchova typu Pokrývací v ty Whitneyova typu N které dal²í pokrývací v ty Aplikace v t Vitaliova typu Základní vlastnosti Hardyova-Littlewoodova maximálního operátoru Derivování mnoºinové funkce v R n Lebesgueova v ta o derivování Aplikace v t Besicovitchova typu Zobecn ná Sardova v ta Aplikace na v tu Vitaliova typu Aplikace na v tu Whitneyova typu Aplikace v t Whitneyova typu Calderónovo-Zygmundovo lemma Aplikace pokrývacích v t na obecný maximální operátor Denice a základní vlastnosti maximálního operátoru Slabý typ (,) maximálního operátoru Opa ná nerovnost pro maximální operátor Pokrývací v ty a nerovnosti mezi operátory Operátory M a T Vztah f, f # a Mf Záv r 55 Literatura 57

6 Úvod Pokrývací v ty jsou velice uºite né, pouºívají se v r zných odv tvích matematiky, nap íklad v teorii míry a v teorii integrálu, p i zkoumání vlastností Hardyova- Littlewoodova maximálního operátoru nebo p i zkoumání nerovností mezi r znými maximálními operátory jako je Hardy v-littlewood v maximální operátor, maximální singulární integrální operátor a ostrý maximální operátor. V první kapitole nejprve uvádíme zna ení, které budeme v následujícím textu pouºívat, a denice základních pojm, kterými se budeme zabývat. Druhá kapitola je rozd lena na ty i ásti - v ty Vitaliova typu, v ty Besicovitchova typu, v ty Whitneyova typu a dal²í pokrývací v ty. Tato kapitola tedy obsahuje klasické pokrývací v ty a n která jejich zobecn ní. ƒerpáme p edev²ím z [6], [9] a [0]. V dal²ích t ech kapitolách jsou uvedeny typické aplikace pokrývacích v t jednotlivých typ, zde op t vycházíme p edev²ím z vý²e uvedených zdroj. Dále pomocí [6] a [3] studujeme maximální operátor p íslu²ný r zným systém m mnoºin. V poslední kapitole uºíváme pokrývací v ty v d kazech nerovností mezi maximálními operátory, zde erpáme z [], [2], [4] a [5]. 2

7 Kapitola Základní denice a zna ení. Zna ení V tomto textu zna í N p irozená, Z celá a R reálná ísla, R n zna í n-rozm rný reálný prostor s euklidovskou metrikou zna enou x, maximovou normu x R n zna íme x max a (P, ρ) je metrický prostor. Dále x zna í absolutní hodnotu reálného ísla x, A je Lebesgueova míra mnoºiny A. Vn j²í Lebesgueovu míru zna íme A e, vn j²í míru k mí e µ zna íme µ. Vzdálenost dvou mnoºin A, B v metrickém prostoru zna íme dist(a, B), dále int(a) je vnit ek mnoºiny, A je hranice a δ(a) je diametr mnoºiny. Zna íme χ A charakteristickou funkci mnoºiny A, L(R n ) mnoºinu v²ech integrovatelných funkcí na R n, L loc (R n ) mnoºinu v²ech lokáln integrovatelných funkcí na R n a C(R n ) spojité funkce. V metrickém prostoru (P, ρ) je B(x, r) otev ená koule se st edem v bod x P a polom rem r > 0. V celém textu je aq, pro n jaké a > 0 a krychli Q R n se st edem v bod x R n a s délkou hrany r > 0, krychle se stejným st edem jako Q s a-násobnou délkou hrany oproti Q, tedy krychle se st edem v x s délkou hrany ar. Podobn pro kouli B(x, r) P a a > 0 je ab(x, r) koule v (P, ρ) soust edná s B(x, r), která má a-krát v t²í polom r neº B(x, r), tedy B(x, ar). V d kazech bude c konstanta, která se v²ak v pr b hu daného d kazu m ºe m nit..2 Denice základních pojm Denice. Uzav ená (resp. otev ená) krychle v R n se st edem v bod x R n a hranou délky a > 0 je mnoºina t ch bod y R n, které spl ují (x i a 2 ) y i (x i + a 2 ) (pro otev enou krychli ostré nerovnosti, tedy (x i a 2 ) < y i < (x i + a 2 )), i {,..., n}. Poznámka. Krychle v R n má tedy hrany rovnob ºné se sou adnicovými osami. Denice 2. ekneme, ºe posloupnost mnoºin {V k } k se smr² uje k bodu x v R n, jestliºe pro kaºdé k N je x V k a lim k δ(v k ) = 0. Denice 3. ekneme, ºe míra µ na R n je zdvojovací, jestliºe existuje konstanta C > 0 tak, ºe pro kaºdou krychli Q R n platí µ(2q) Cµ(Q). 3

8 Denice 4. Pro funkci f L loc (R) denujeme v bod x R funkci Mf takto Mf(x) := sup h>0 2h x+h x h f(s) ds. Operátor M : f L loc (R) Mf M(R) se pak nazývá centrovaný Hardy v- Littlewood v maximální operátor. Kde M(R) zna í prostor v²ech m itelných reálných funkcí denovaných na R. Takto denovaná funkce M f je m itelná, nebo mnoºina {M f > λ} je otev ená pro kaºdé λ > 0. Skute n : x+h0 Bu x {Mf > λ}, pak existují n N a h 0 > 0 tak, ºe 2h 0 x h 0 f(s) ds > ( + )λ. Pak pro 0 < δ < h 0 n n a y B(x, δ) je Mf(y) = sup h>0 2h y+h y h f(s) ds y+h0 +δ f(s) ds 2(h 0 + δ) y h 0 δ 2h 0 2h 0 + 2δ 2h 0 x+h0 tedy B(x, δ) {Mf > λ}. f(s) ds ( + x h 0 + δ h 0 n )λ > + h 0 h 0 n ( + )λ = λ, n Zobecn ní: Denice 5. Pro f L loc (R n ) a x R n denujeme Mf(x) := sup f(y) dy, r>0 Q(x, r) Q(x,r) kde Q(x, r) zna í krychli v R n se st edem v bod x a délkou hrany r > 0. Operátor M : f L loc (R n ) Mf M(R n ) se nazývá Hardy v-littlewood v maximální operátor. Kde M(R n ) zna í prostor v²ech m itelných reálných funkcí denovaných na R n. Denice 6. Pro f L loc (R n ) a x R n denujeme maximální operátor M : L loc (R n ) M(R n ) takto Mf(x) := sup f(y) dy, Q Q kde bereme supremum p es v²echny krychle Q v R n obsahující bod x. Poznámka 2. Op t jsou mnoºiny {Mf > λ} a { Mf > λ} otev ené. První p ípad se dá ukázat podobn jako vý²e, pro druhý si sta í uv domit, ºe jeli x { Mf > λ}, pak existuje otev ená krychle Q obsahující bod x tak, ºe f(s) ds > λ, pak ale pro kaºdý bod y Q je Mf(y) f(s) ds > λ. Q Q Q Q Podobn jako vý²e se dá denovat maximální operátor vzhledem k jiným systém m mnoºin neº jsou centrované (resp. necentrované) krychle. Více detail uvedeme v kapitole 6. Denice 7. Funkci w : R n R, která je kladná skoro v²ude a m itelná, budeme nazývat váha. 4

9 Denice 8. ekneme, ºe váha w : R n R pat í do t ídy A, zna íme w A, jestliºe existují konstanty A, p (, ) takové, ºe pro kaºdou m itelnou funkci f a pro kaºdé λ > 0 platí w(x) dx A λ p f(x) p w(x) dx. { Mf>λ} Poznámka 3. Je-li míra µ absolutn spojitá v i Lebesgueov mí e a daná integrací funkce w, pak zna íme w(e) := w(x) dx. E Je-li w A, pak podle [4] str. 248 platí:. existují konstanty C, p (, ) takové, ºe pro kaºdou krychli ( Q a pro kaºdou její m itelnou podmnoºinu E Q platí w(q) C Q p, w(e) E ) kde ztotoº ujeme w(e) := w(x) dx a w, E 2. existují konstanty C, δ (, ) takové, ºe pro kaºdou krychli Q a pro kaºdou její m itelnou podmnoºinu E Q platí w(e) C ( E δ, w(q) Q ) 3. pro kaºdé ε > 0 existuje δ > 0, ºe pro kaºdou krychli Q v R n a pro kaºdou její m itelnou podmnoºinu E platí E < δ Q w(e) < εw(q). Je-li w A, pak w denuje zdvojovací míru. Skute n : pro libovolnou krychli Q R n máme: ( ) p w(2q) 2Q w(q) C = C(2 n ) p w(2q) cw(q), Q kde konstanta c := C(2 n ) p nezávisí na zvolené krychli. Denice 9. Nech µ je míra na R n a g je funkce m itelná vzhledem k µ. Denujeme nerostoucí p erovnání funkce g vzhledem k mí e µ p edpisem g µ(t) := inf{λ > 0 : µ({x : g(x) > λ}) t}, t (0, ). Denice 0. Dále denujeme gµ p edpisem g µ (t) := t t 0 g µ(s) ds, t (0, ). Denice. Operátor T : L loc (R n ) M(R n ), který je subaditivní (tj. f, f 2 L loc (R n ) a s.v. x R n platí T (f + f 2 )(x) T f (x) + T f 2 (x) ), se nazývá slabého typu (p,p), kde p <, pokud existuje konstanta c > 0 (nezávislá na f a λ) tak, ºe λ > 0, f L loc (R n ): ( ) p {x R n c f p : T f(x) > λ}, λ silného typu (p,p), kde p, pokud existuje konstanta c > 0 (nezávislá na f) tak, ºe f L loc (R n ): T f p c f p. 5

10 Poznámka 4. Operátor T : L loc (R n ) M(R n ), který je silného typu (p,p), kde p <, je i slabého typu (p,p). Skute n : pro f L loc (R n ) a λ > 0 ozna me A λ := {x : T f(x) > λ}, potom ( ) T f(x) p p c f p {x : T f(x) > λ} = χ Aλ (x) dx dx. λ p λ Denice 2. Nech K(x), x R n, spl uje následující podmínky (i) K(x) C x n, x 0, (ii) K(x) dx = 0, 0 < α < β, {α< x <β} (iii) K(x y) K(x) C y x n+, pokud 0 < 2 y x, pak K nazýváme Calderónovo-Zygmundovo jádro. Pro f L loc (R n ) poloºme T ε f(x) := K(x y)f(y) dy. Denujeme {y: x y >ε} singulární integrál vzhledem k jádru K jako K f = lim ε 0 T ε f a denujeme maximální singulární integrální operátor jako T f := sup ε>0 T ε f. Poznámka 5. Lokální integrovatelnost funkce f v p edchozí denici nezaru uje absolutní konvergenci integrálu z denice T ε f(x), proto T ε f(x) chápeme jako T ε f(x) = lim K(x y)f(y) dy, R ε< x y R pokud limita existuje, jinak uvaºujeme T ε f(x) = Denice 3. Nech f L loc (R n ) a x R n, pak denujeme ostrou maximální funkci k funkci f p edpisem f # (x) := sup f(y) f Q dy, Q kde bereme supremum p es v²echny krychle Q v R n obsahující bod x a f Q = f(y) dy. Operátor f f # nazýváme ostrý maximální operátor. Q Q Q 6

11 Kapitola 2 Pokrývací v ty 2. Pokrývací v ty Vitaliova typu Vitaliova v ta vybírá z daného kone ného pokrytí n jaké mnoºiny G v metrickém prostoru (P, ρ) koulemi takovou posloupnost {B k } k, jejíº prvky jsou po dvou disjunktní a která pokrývá velkou ást G, p esn ji G k cb k. Nebo vybírá z daného pokrytí mnoºiny G v R n krychlemi takovou posloupnost {Q k } k, jejíº prvky jsou po dvou disjunktní a která pokrývá velkou ást G, zde ve smyslu G\( k Q k ) = 0. V ta (Vitaliova v ta pro kone n mnoho koulí v metrickém prostoru). Nech (P, ρ) je metrický prostor, {B j } N j= je kone ný systém koulí v (P, ρ), potom existuje podsystém {B i } K i= systému {B j } N j= po dvou disjunktních koulí tak, ºe platí N j=b j K i=3b i. D kaz. Koule ze systému {B j } N j= se adíme podle velikosti polom r sestupn. Výb r koulí B i : Za B vybereme kouli ze systému {B j } N j=, která má nejv t²í polom r. Pokud platí B B j pro kaºdé j =,..., N, pak výb r koulí kon í. Za B 2 vezmeme kouli z {B j } N j=, která neprotíná vybranou kouli B a má z takových koulí nejv t²í polom r. Pokud B 2 B j pro kaºdou dosud nevybranou kouli z {B j } j, pak výb r koulí kon í. Obecn : máme-li vybrané koule B,..., B i, tak za B i vybereme kouli z {B j } N j= takovou, která neprotíná ºádnou z dosud vybraných koulí a má z takových koulí nejv t²í polom r. Pokud B i B j pro v²echny zbylé B j, pak výb r kon í. Z konstrukce plyne, ºe koule z vybraného systému jsou po dvou disjunktní. Uvaºme libovolnou kouli B j ze systému {B j } N j=, pak máme dv moºnosti: B j byla vybraná do systému {B i } K i=, tedy platí B j B i, pro n jaké i {,..., K}. Z ejm pak platí i B j 3B i. B j nebyla vybraná, tedy protíná n jakou kouli B i ze systému {B i } K i= o v t²ím polom ru. Máme tedy, ºe pro kaºdou kouli B j ze systému {B j } N j= existuje n jaká koule B i ze systému {B i } K i= tak, ºe B j B i a r j r i. 7

12 Ozna íme r k polom r B k a x k st ed B k. M jme x B j a z B j B i libovolná, pak ρ(x, x i ) ρ(x, x j ) + ρ(x j, z) + ρ(z, x i ) r j + r j + r i 3r i. Protoºe x B j bylo libovolné, tak platí B j 3B i a B j jsme uvaºovali také libovolnou, takºe platí i N j=b j K i=3b i. Poznámka 6. Pokud P = R n, pak V ta platí i pro p ípad, kdy místo koulí uvaºujeme krychle. Nech {Q j } N j= je kone ný systém krychlí v R n, potom existuje podsystém {Q i } K i= systému {Q j } N j= po dvou disjunktních krychlí tak, ºe platí N j=q j K i=3q i, kde 3Q i zna í krychli se st edem jako Q i, která má t ikrát v t²í délku hrany neº Q i. D kaz. Ze systému {Q j } N j= vybereme systém {Q i } K i= po dvou disjunktních krychlí podobn jako v d kazu p edchozí v ty, jen vybíráme podle délek hran. Uvaºme libovolnou krychli Q j ze systému {Q j } N j=, pak máme op t dv moºnosti: Bu byla Q j vybraná do systému {Q i } K i=, tedy platí Q j Q i, pro n jaké i {,..., K}. Nebo Q j nebyla vybraná, tedy protíná n jakou krychli Q i ze systému {Q i } K i= s del²í hranou. Potom pro kaºdou krychli Q j ze systému {Q j } N j= existuje n jaká krychle Q i ze systému {Q i } K i= tak, ºe Q j Q i a a j a i, tedy i δ(q j ) δ(q i ). Ozna íme a k délku hrany krychle Q k a x k její st ed. M jme x Q j a z Q j Q i, pak x x i x z + z x i δ(q j ) + 2 δ(q i) 3 2 δ(q i). Tedy kaºdý bod krychle Q j je od st edu x i krychle Q i vzdálen nejvý²e 3 2 δ(q i), tedy leºí v krychli se st edem jako Q i s trojnásobným diametrem neº má Q i, tedy s trojnásobnou délkou hrany neº má Q i, odtud Q j 3Q i. V ta 2. Nech Ω je m itelná podmnoºina R n taková, ºe Ω <. Nech F je systém krychlí pokrývající Ω. Pak existuje kone n mnoho disjunktních krychlí Q,..., Q K F tak, ºe Ω 4 n K k= Q k. D kaz. Z vnit ní regularity Lebesgueovy míry lze Ω aproximovat zevnit kompaktními mnoºinami, tedy bez újmy na obecnosti lze p edpokládat, ºe Ω je kompaktní. Pokud nemáme otev ené krychle, tak ke kaºdé krychli Q F s délkou hrany a > 0 lze vzít otev enou krychli Q se st edem jako Q a s délkou hrany 4 a. Z otev eného pokrytí kompaktu lze vybrat kone né podpokrytí { Q 3 k } N k=. Z n j lze podle p edchozí Poznámky 6 vybrat podposloupnost po dvou disjunktních krychlí { Q k } K k= tak, ºe p íslu²né krychle {Q k} K k= spl ují 3ã k = 3 4 a 3 k = 4a k, jsou po dvou disjunktní a platí Ω N Q K k= k 3 Q K K k 4Q k = 4 n Q k. k= k= k= 8

13 Poznámka 7. V p edchozích tvrzeních lze uvaºovat krychle (resp. koule) otev ené, nebo uzav ené. V ta 3 (Vitali). Nech A R n a pro kaºdé x A je dána posloupnost {Q k (x)} k= uzav ených krychlí se st edem v x, které se smr² ují k x. Potom lze ze systému T := {Q k (x), x A, k N} vybrat posloupnost {S k } k= po dvou disjunktních krychlí takovou, ºe platí A\ k S k = 0. D kaz. D kaz provedeme ve dvou krocích:. Nejprve p edpokládejme, ºe A int(q), kde Q je jednotková krychle v R n, která má vrchol v bod (0,..., 0) a v (,..., ). Bez újmy na obecnosti lze p edpokládat, ºe v²echny krychle ze systému T jsou obsaºeny v int(q), jinak je ze systému vylou íme. Z denice suprema lze nalézt S T tak, ºe S sup{ I, I T }. Dále nalezneme S 2 2 z T takovou, ºe platí S S 2 = a S 2 sup{ I, I T, I S 2 = }. Máme-li vybrané mnoºiny S,..., S k, vybereme mnoºinu S k T tak, aby S k ( k i= )S i = a S k sup{ I, I T, I ( k 2 i= S i) = }. Tímto postupem získáme kone nou nebo spo etnou posloupnost {S k } po dvou disjunktních krychlí. Nyní ukáºeme, ºe A\ k S k = 0 : Je-li posloupnost kone ná, pak A k S k, tedy tvrzení platí. Pokud je nekone ná, budeme dále pot ebovat, ºe pro kaºdou I T platí I ( k= S k). Pro spor p edpokládejme, ºe existuje S T taková, ºe S ( k= S k) = a S > sup{ I, I T, I 2 ( k= S k) = }. Mnoºiny S k leºí v Q a jsou po dvou disjunktní, a proto lim k S k = 0, tedy existuje j 0 N, ºe S j0 < S. Potom máme: 2 2 S > S j 0 2 sup{ I, I T, I ( j 0 k= S k) = } 2 S, coº je spor. Chceme ukázat, ºe A\ k= S k = 0. K tomu sta í, ºe pro kaºdé ε > 0 existuje h N tak, ºe A\ h k= S k e < ε. K danému η > 0 nalezneme h N, ºe k=h S k η. Takové h existuje, nebo krychle S k tvo í po dvou disjunktní spo etnou posloupnost mnoºin, jejichº sjednocení leºí v omezené mnoºin Q, tedy S k = k= S k Q < k= a zbytek konvergentní ady jde ud lat libovoln malý. Nyní máme A\( h k=s k ) {S T, S ( h k=s k ) = } = {S T, S ( h k=s k ) =, S ( k=h+s k ) } = j=h{ {S T, S ( j k= S k) =, S S j+ }} j=h{ {S T, S 2 S j+, S S j+ }}. 9

14 První inkluze platí, protoºe pro kaºdé x z otev ené mnoºiny A\( h k= S k) je dist(x, h k= S k) > 0 a krychle Q m (x) se smr² ují k x, tedy existuje krychle Q j (x) T tak, ºe Q j (x) ( h k= S k) =. Dále uº víme, ºe pro kaºdé I T je I ( k= S k), odkud získáváme první rovnost. V následující rovnosti je inkluze z ejmá. Naopak bu I {S T, S ( h k= S k) =, S ( k=h+ S k) }. Vezm me j 0 N ºe S S j0 a j 0 je nejmen²í takové, pak j 0 h+, I ( j 0 k= S k) = a S S j0. Poslední inkluze plyne z konstrukce takto: nech S ( j k= S k) =, pak S j+ sup{ I, I 2 T, I ( j k= S k) = } S a sta í nerovnost p enásobit dvojkou. 2 Odtud plyne A\( h k=s k ) e j=h+ { {S T, S 2 S j, S S j }} e j=h+ {S T, S 2 S j, S S j } e j=h+ 5 n S j 5 n η, kde první nerovnost platí z dokázané inkluze a monotonie vn j²í míry a druhá ze subaditivity vn j²í míry. T etí nerovnost: z podmínky S 2 S j dostaneme, ºe a n 2 a j, kde a, a j zna í délku hrany krychle S, S j. Dále z S S j dostáváme, ºe mnoºina {S T, S 2 S j, S S j } je obsaºena v krychli se st edem jako S j a s délkou hrany a + a j + a = 2a+a j 2 n 2 a j +a j = (2 n 2+) a j, odkud vidíme, ºe vn j²í míra mnoºiny {S T, S 2 S j, S S j } je men²í nebo rovna mí e krychle s hranou délky (2 n 2 + )a j, tedy men²í nebo rovna (2 n 2 + ) n S j a (2 n 2 + ) 5. Sta í tedy k danému ε > 0 volit η > 0 tak, aby 5 n η < ε. 2. Pro mnoºinu A, která neleºí ve vnit ku mnoºiny Q pouºijeme jiº dokázané na mnoºinu A int( Q) pro kaºdou krychli Q R n o hran délky, která má vrcholy s celo íselnými sou adnicemi. Takových krychlí je spo etn mnoho (ozna íme je Q i pro i N), tedy získáme posloupnosti {S i k } k, i N, které podle kroku () tohoto d kazu spl ují (A int( Q i ))\( k S i k) = 0, i N. Systém {S i k } k,i je spo etný, lze uspo ádat do posloupnosti a spl uje A\( k,i S i k) e = i ((A int( Q i ))\( k S i k)) e i (A int( Q i ))\( k S i k) = 0, tedy A\( k,i Sk i ) = 0, coº jsme cht li dokázat. Denice 4. ekneme, ºe systém S m itelných mnoºin v R n je regulární, jestliºe existuje c < (koecient regularity) tak, ºe S S krychle Q taková, ºe S Q a Q c S. 0

15 V ta 4. Nech A R n a pro kaºdé x A je daná posloupnost {K k (x)} k= kompaktních mnoºin obsahujících x, které se smr² ují k x. Nech kaºdá z t chto posloupností je regulární s koecientem c(x) R. Pak lze ze systému V := {K k (x), x A, k N} vybrat disjunktní posloupnost {S k } k tak, ºe A\( k S k ) = 0. D kaz. (a) pro sup{c(x), x A} H < provedeme d kaz stejn jako u V ty 3, pouze míra mnoºiny V := {S V : S 2 S j, S S j } je omezena jiným násobkem míry S j. Pro S j pevnou existuje podle p edpoklad krychle Q j, ºe S j Q j a Q j H S j a ke kaºdé S V existuje krychle Q S : S Q S a Q S H S 2H S j. Pokud ozna íme a j, a S délky hran krychlí Q j, Q S, pak je a n j = Q j H S j a a n S = Q S 2H S j, odkud máme a j n H S j a a S n 2H S j. Mnoºina V je obsaºena v krychli o hran délky 2a S + a j, míra této krychle je n (2a S + a j ) n (2 2H S n j + n H S j ) = (2 n 2H + n H) n S j, sta í tedy k ε > 0 volit η > 0 tak, aby (2 n 2H + n H) n η < ε. (b) pro sup{c(x), x A} = ozna me nejprve A := {x A, c(x) }. Pouºijeme jiº dokázanou ást (a) na mnoºinu A, dostaneme tak disjunktní posloupnost {S k } k prvk z V takovou, ºe platí A \ k S k = 0. V ásti (a) jsme k danému ε > 0 na²li h N, ºe platilo A\ h k= S k e < ε, tedy k ε = 2 najdeme h N, ºe A \ h k= S k e < 2. Uvaºme tedy kone nou ást {Sk } k a ozna me ji {S i } h i=. Dále obecn pro k N ozna me A k := {x (A\ h k i= S i), c(x) k}. Z mnoºin z V, které jsou disjunktní s h k i= S i, vybereme kone nou posloupnost spl ující následující nerovnost, posloupnost ozna íme {S i } h k i=h k A k \( h k i=h k + S i) e < 2 k. (2.) Takto nakonec získáme posloupnost {S k } takovou, ºe platí A\ k= S k e = ( k=a k )\( k=s k ) e = (( N k=a k )\( h N k= S k )) (( k=n+a k )\( k=n+s k )) e ( N k=a k )\( h N k= S k ) e + ( k=n+a k )\( k=h N +S k )) e = A N \( h N k= S k ) e + k=n+ (A k \( h k i=h k + S i)) e < 2 N + k=n+ 2 = k 2, k kde vyuºíváme rovnosti mnoºin, subaditivitu vn j²í míry, konstrukci posloupnosti {S k }, ze které plyne ( N k= A k)\( h N k= S k ) = A N \( h N k= S k ), a (2.). Pak k danému ε > 0 sta í nalézt N N tak, aby k=n < ε, pak 2 k A\ k= S k e < ε, z ehoº plyne A\ k= S k = 0. k=n

16 V ta 5 (Vitaliova v ta v R). Nech µ je míra denovaná na intervalech v R a µ je její vn j²í míra. Nech A R, µ (A) <, a pro kaºdé x A je dána posloupnost {I k (x)} k= nedegenerovaných uzav ených interval, které se smr² ují k x. Pak lze ze systému V := {I k (x), x A, k N} vybrat disjunktní posloupnost interval {S k } k, ºe µ (A\( k S k )) = 0. D kaz. D kaz lze provést stejn jako u V ty 3 (v první ásti d kazu se uvaºuje vnit ek jednotkové krychle a to je v R interval (0, ), v druhé ásti d kazu se zde uvaºují intervaly (k, k + ), k Z), pouze na konci pouºijeme {S V, S 2 S j, S S j } 2 S j + S j + 2 S j = 5 S j, tedy k ε > 0 volíme η > 0 tak, aby 5η < ε. D kaz následující v ty Vitaliova typu vyuºívá Besicovitchovu v tu, uveden je proto aº v aplikacích Besicovitchovy v ty v kapitole 4. V ta 6. Nech µ je míra na R n denovaná na lebesgueovsky m itelných mnoºinách v R n. Nech µ je vn j²í míra p íslu²ná mí e µ, tedy P R n : µ (P ) := inf{µ(h) : P H, H je µ-m itelná}. Nech pro kaºdé x A R n je dána posloupnost {Q k (x)} k= uzav ených krychlí se st edem v x, které se smr² ují k x. Pak lze ze systému T := {Q k (x), x A, k N} vybrat posloupnost {S k } k tak, ºe platí µ (A\ k S k ) = Pokrývací v ty Besicovitchova typu Pokud máme pro kaºdý bod x A danou n jakou mnoºinu K(x), pak lze za ur itých p edpoklad pouºít Besicovitchovu v tu, která nám umoºní vybrat posloupnost ze systému {K(x), x A}, jenº stále pokrývá A, p i emº mnoºiny z vybrané posloupnosti se p íli² nep ekrývají a lze je rozd lit do skupin tak, ºe kaºdá skupina obsahuje po dvou disjunktní mnoºiny. V ta 7 (Besicovitchova v ta pro krychle). Nech A je omezená podmnoºina R n a pro kaºdé x A je dána uzav ená krychle Q(x) se st edem v x. Pak lze z {Q(x), x A} vybrat posloupnost {Q k } k (spo etnou nebo kone nou) tak, ºe platí: (i) A k Q k, (ii) kaºdý bod R n je nejvý²e v θ n krychlích posloupnosti {Q k } k, tedy z R n : k χ Q k (z) θ n, (iii) posloupnost {Q k } k lze rozd lit do ξ n skupin disjunktních krychlí. Konstanty θ n a ξ n závisí pouze na n. 2

17 D kaz. Poloºme a 0 := sup{δ(q(x)), x A}. Pokud a 0 =, pak jediná (vhodn zvolená) krychle Q(x), x A, pokryje A, nebo A je omezená. Jestliºe a 0 <, zvolme Q {Q(x), x A} se st edem v bod x A takovou, ºe δ(q ) > a 2 0 a poloºme a := sup{δ(q(x)), x A\Q }. Dále zvolme Q 2 {Q(x), x A\Q } se st edem v bod x 2 A\Q, ºe δ(q 2 ) > a 2. Obecn volíme Q k, pokud uº máme vybrány krychle Q,..., Q k, z mnoºiny {Q(x), x A\( k i= Q i)} se st edem v bod x k A\( k i= Q i), (2.2) ºe δ(q k ) > sup{δ(q(x)), x A\( k i= 2 Q i)}. (2.3) Pro takto získanou posloupnost {Q k } platí: (a) pro i > j platí x i / Q j a δ(q j ) > 2 δ(q i), (z (2.2) vidíme, ºe pozd ji vybraná krychle nem ºe mít st ed v ºádné z p edchozích krychlí, z (2.3) máme, ºe diametr d íve vybrané krychle je v t²í neº polovina diametru jakékoliv pozd ji vybrané krychle) (b) 3 Q i 3 Q j = i j. Skute n : Nech a i, a j zna í délky hran krychlí Q i, Q j a x i, x j jejich st edy. Nech i j a bez újmy na obecnosti nech i > j, pak z (a) máme x i / Q j a δ(q j ) > 2 δ(q i), tedy i a j > 2 a i. Platí x i / Q j x i x j max > 2 a j a m N : x Q m x x m max 2 a m. Odtud m N : x 3 Q m x x m max 6 a m Nech pro spor existuje y 3 Q i 3 Q j, pak platí 2 a j < x i x j max x i y max + y x j max 6 a i + 6 a j < 3 a j + 6 a j = 2 a j, odkud dostáváme 2 a j < 2 a j, coº je poºadovaný spor. (c) posloupnost {δ(q k )} diametr krychlí je bu kone ná (pro kone nou posloupnost) nebo má limitu nula. Máme-li spo etnou posloupnost, tak pro spor p edpokládejme, ºe existuje δ > 0 tak, ºe pro kaºdé k N platí δ(q k ) > δ. Z (b) plyne, ºe 3 Q i 3 Q j = pro kaºdé i j. Z omezenosti A existuje K N, ºe K δ 3 > A + B(0, a 0), tedy by se proces vybírání krychlí musel po kone n mnoha krocích zastavit, my ale máme spo etnou posloupnost a to je spor. 3

18 Nyní dokáºeme, ºe zkonstruovaná posloupnost spl uje body (i)-(iii) z tvrzení v ty. (i) Máme-li kone nou posloupnost, tak je podmínka (i) spln na, jinak by totiº proces vybírání krychlí nezkon il. Kdyº máme spo etnou posloupnost a x A\ k= Q k, tak kdyby δ(q(x)) < δ(q 2 k), k, pak by výb r nezkon il. Tedy existuje j 0 N, ºe δ(q(x)) δ(q 2 j 0 ), tedy δ(q(x)) 2δ(Q j0 ), a protoºe je limita diametr krychlí rovna 0, tak existuje j N, ºe δ(q(x)) > 2δ(Q j ), tedy Q(x) musela být vybrána (nejpozd ji) v j -ním kroku - skute n : m jme krychle Q,..., Q j, a nech supremum diametr zbylých krychlí je K R. V dal²ím kroku byla vybraná krychle Q j s δ(q j ) > K. Pro 2 krychli Q(x) platí: δ(q(x)) > 2δ(Q j ) > 2 2 K = K, to je ale spor, diametr Q(x) totiº nem ºe být v t²í neº K, protoºe K je supremum diametr krychlí, mezi které pat í i Q(x). Tedy Q(x) musela být vybrána (nejpozd ji) v j -ním kroku, coº je ale spor s p edpokladem, ºe x A\ k= Q k. (ii) Bodem z R n vedeme nadroviny rovnob ºné se sou adnicovými osami a rozd líme tak R n na 2 n hyperkvadrant. Nech krychle Q i, Q j, se st edy x i, x j ve stejném hyperkvadrantu, obsahují bod z. Pak v t²í z nich, bez újmy na obecnosti p edpokládejme, ºe je to Q i, obsahuje st ed té men²í, tedy x j Q i a δ(q i ) > δ(q j ). Z vý²e dokázaných vlastností posloupnosti vidíme, ºe Q i musela být vybrána pozd ji neº Q j, tedy i > j, a odtud máme δ(q i ) < 2δ(Q j ). Celkem tedy δ(q j ) < δ(q i ) < 2δ(Q j ). Nyní nech Q j zna í první krychli z vybrané posloupnosti, která má st ed x j v daném hyperkvadrantu a která obsahuje bod z. Pak kaºdá dal²í krychle Q i, která obsahuje bod z a má st ed x i v daném hyperkvadrantu, spl uje x i / Q j, x j Q i a δ(q j ) < δ(q i ) < 2δ(Q j ). Pot ebujeme zjistit, kolik je krychlí v posloupnosti {Q k }, které obsahují bod z a jejich st edy leºí v daném hyperkvadrantu. Známe horní a dolní odhad na jejich diametry (δ(q j ) < δ(q i ) < 2δ(Q j )) (tedy i pro délky hran platí a j < a i < 2a j ) a krychlí Q i bude nejvíc, kdyº budou mít co nejmen²í diametry, také proto ºe kaºdý dal²í st ed leºí mimo jiº vybrané krychle. Vzdálenost st ed takových krychlí je pak v t²í neº a j. Tedy krychlí Q 2 i bude nejvý²e tolik kolik existuje krychlí s délkou hrany a j, které mají s 2 Q j neprázdný pr nik, mají st ed v daném hyperkvadrantu a mají po dvou disjunktní vnit ky. Jejich po et ozna me M(n) R n, je to íslo závislé pouze na dimenzi prostoru. Pak kaºdý bod z R n leºí v nejvý²e M(n) + krychlích posloupnosti {Q k } se st edy ve stejném hyperkvadrantu a t ch je 2 n. Poloºme θ n := (M(n) + )2 n. Jeden z odhad na M(n): Ke kaºdé krychli Q existuje 3 n krychlí (mezi nimi je i Q), které mají stejnou délku hrany jako Q, které mají s Q neprázdný pr nik, ale mají disjunktní vnit ky. Dále kaºdá krychle s hranou délky a obsahuje 2 n krychlí s hranou 4

19 délky a, které mají disjunktní vnit ky. Tedy 2 M(n) 3n 2 protoºe nejvý²e polovina z 3 n stejn velkých krychlí kolem Q j (ve vý²e uvedeném smyslu) leºí v daném hyperkvadrantu a kaºdá z nich obsahuje 2 n polovi ních krychlí. (iii) Nech Q h je libovolná krychle z vybrané posloupnosti, pak pro kaºdé m < h platí 2 n, δ(q m ) > 2 δ(q h), neboli 2δ(Q m ) > δ(q h ), nebo kaºdá vybraná krychle má diametr v t²í neº diametru libovolné z 2 dosud nevybraných krychlí. Uvaºme mnoºinu v²ech vrchol v²ech krychlí obsaºených v Q h, kde krychle získáme rozd lením Q h nadrovinami rovnob ºnými se sou adnicovými osami, které vedeme st edem Q h. Tuto mnoºinu ozna me V h, pak V h obsahuje nejvý²e 2 n 2 n bod a platí: Q m Q h, m < h Q m obsahuje alespo jeden z bod V h a kaºdý bod z V h je dle (ii) nejvý²e v θ n krychlích vybrané posloupnosti. Ozna me ξ n := 4 n θ n + a rozd lme krychle {Q k } do disjunktních systém takto: pro k =,..., ξ n p i adíme Q k do systému I k. Krychle Q ξn+ má neprázdný pr nik s nejvý²e ξ n p edchozími krychlemi, tedy existuje k 0 {,..., ξ n } tak, ºe Q ξn+ Q k0 =. Krychli Q ξn+ p idáme do systému I k0. Dal²í krychle Q(x k ) má neprázdný pr nik s nejvý²e ξ n p ede²lými krychlemi, tedy je disjunktní se v²emi krychlemi n jakého systému I k, kam tedy krychli p idáme. Poznámka 8. (Besicovitchova v ta pro neomezenou mnoºinu) Besicovitchova v ta, V ta 7, platí i pro neomezenou mnoºinu, pokud k p edpoklad m v ty p idáme poºadavek sup{δ(q(x)), x A} = M <. D kaz. Rozd líme R n na disjunktní krychle I i s hranou délky M a pouºijeme V tu 7 na mnoºiny A I i, i =, 2,.... Dostaneme tak posloupnosti {Q i k } k p íslu²né r zným A I i, i =, 2,..., které spl ují: (i) A I i k Q i k, (ii) kaºdý bod R n je nejvý²e v θ n krychlích posloupnosti {Q i k } k, Tedy z R n : k χ Q i (z) θ n, k (iii) posloupnost {Q i k } k lze rozd lit do ξ n skupin disjunktních krychlí. Nyní ukáºeme, ºe body (i) - (iii) z V ty 7 spl uje i systém {Q i k } k,i=,2,..., který lze uspo ádat do posloupnosti. (i) A = i=,2,... (A I i ) i=,2,... ( k Q i k ) = k,i=,2,...q i k. 5

20 (ii) Kaºdý bod z R n m ºe být v n jaké krychli z nejvý²e 3 n systém {Q i k } k p íslu²ných A I i a kaºdý bod z A I i m ºe být nejvý²e v θ n krychlích z {Q i k } k, tedy kaºdý bod z R n m ºe být nejvý²e v 3 n θ n krychlích systému {Q i k } k,i=,2,... (iii) Kaºdá krychle ze systému, který pokrývá A I i, má prázdný pr nik s kaºdou krychlí ze systému, který pokrývá A I j, kdykoliv lze A I j dostat posunutím A I i o vhodné celo íselné násobky 3M ve v²ech n sou adnicových sm rech. A kaºdý systém {Q i k } k lze rozd lit do ξ n skupin disjunktních krychlí. Tedy celý systém {Q i k } k,i=,2,... lze rozd lit do 3 n ξ n systém disjunktních krychlí. Poznámka 9. V ta 7 platí i pro otev ené krychle nebo krychle, které uvaºujeme jen s ástí hranice. Dále v ta platí i v p ípad, ºe máme A R n omezenou a pro kaºdé x A je p edem daný uzav ený interval R(x) se st edem v x, pokud platí, ºe kdyº posuneme dva intervaly R(x ) a R(x 2 ) do stejného st edu, tak jeden z nich obsahuje ten druhý. Konstanty θ n, ξ n mohou být jiné neº ve V t 7, ale stále jsou závislé jen na dimenzi prostoru. Na záv r tohoto oddílu uvádíme p vodní zn ní Besicovitchovy v ty, její d kaz lze nalézt v [7] na str. 87. V ta 8 (Besicovitch). Nech A R n je omezená a pro kaºdé x A je dána uzav ená koule B(x, r(x)) se st edem v x a polom rem r(x) > 0. Pak lze ze systému { B(x, r(x)), x A} vybrat posloupnost koulí {B k } k spl ující (i) A k B k, (ii) kaºdý bod R n je nejvý²e v θ n koulích posloupnosti {B k } k, tedy z R n : k χ B k (z) θ n, (iii) posloupnost {B k } k lze rozd lit do ξ n skupin disjunktních koulí. Konstanty θ n a ξ n závisí pouze na n. 2.3 Pokrývací v ty Whitneyova typu Whitneyova v ta nevybírá pokrývající posloupnost dané mnoºiny G v R n z libovolného p edem daného pokrytí G, ale pracuje se systémem takzvaných dyadických krychlí. Umoº uje zkonstruovat takovou posloupnost nep ekrývajících se krychlí, jejichº sjednocením je práv zadaná mnoºina G a délka hrany vybraných krychlí souvisí se vzdáleností krychle od hranice. Denice 5. Zavedeme pojem dyadických krychlí v R n : ozna me D 0 systém v²ech uzav ených krychlí se stranou délky a vrcholy s celo íselnými sou adnicemi. Ozna me D systém v²ech uzav ených krychlí se stranou délky 2 a vrcholy s celo íselnými násobky 2. Ozna me D 2 systém v²ech uzav ených krychlí se stranou délky 4 a vrcholy s celo íselnými násobky 4. Obecn pro k Z ozna me D k systém v²ech uzav ených krychlí se stranou délky 2 k a vrcholy s celo íselnými násobky 2 k. Systém D := k Z D k nazýváme systém v²ech dyadických krychlí v R n. 6

21 Poznámka 0 (Vlastnosti dyadických krychlí). Pro dyadické krychle platí: pro kaºdé j Z platí, ºe kaºdý bod z R n je bu ve vnit ku práv jedné krychle z D j, nebo je z hranice nejvý²e 2 n krychlí z D j, kaºdá krychle z D j je sjednocením 2 n krychlí z D j, D j má hranu délky 2 j, j Z, pro Q D j, Q 2 D k, j k platí bu int(q ) int(q 2 ) =, nebo Q Q 2, kaºdý systém D j obsahuje spo etn mnoho krychlí, j Z, systém D := k Z D k v²ech dyadických krychlí v R n je spo etný. V ta 9 (Whitney). Nech F R n je neprázdná uzav ená a G := R n \F. Pak existuje posloupnost uzav ených krychlí {Q k } k, která spl uje: (i) G = k Q k, (ii) int(q k ) int(q j ) =, pro kaºdé k j, (iii) δ(q k ) dist(q k, F ) 4δ(Q k ), pro kaºdé k. D kaz. Ozna me pro c > 0 pevné G k := {x G : c 2 k dist(x, F ) < c 2 k+ } a G := k Z {Q D k : Q G k }, kde D k jsou systémy z Denice 5. Pak krychle z G spl ují bod (iii) z tvrzení v ty. Skute n, vezm me si Q G, pak Q D k, pro n jaké k Z, a tedy existuje x Q G k. Navíc δ(q) = n2 k, odkud máme a dist(q, F ) dist(x, F ) c2 k+ dist(q, F ) dist(x, F ) δ(q) c2 k n2 k = (c n)2 k. Volme tedy c := 2 n. Potom δ(q) = n2 k dist(q, F ) 2 n2 k+ = 4δ(Q). Speciáln Q G, pro kaºdé Q G, dále z denice G máme G Q G Q. Tedy systém G spl uje (i) a (iii). Nyní z G vybereme systém krychlí s disjunktními vnit ky. Pokud int(q ) int(q 2 ), tak v t²í z nich obsahuje tu men²í. Pro kaºdou krychli Q G nalezneme Q maximální krychli v G takovou, ºe Q Q. Pak z vlastností dyadických krychlí, Poznámka [?], a vlastností systému G plyne: Systém v²ech maximálních krychlí lze uspo ádat do posloupnosti {Q k }, která spl uje: (i) G = k Q k, nebo Q k G a G Q G Q = k Q k, protoºe ke kaºdé krychli z G máme v posloupnosti {Q k } p íslu²nou maximální krychli, (ii) int(q k ) int(q j ) =, pro kaºdé k j, jinak bychom dostali spor s maximalitou, (iii) δ(q k ) dist(q k, F ) 4δ(Q k ), pro kaºdé k N. 7

22 V ta 0. Nech G je otev ená podmnoºina R n s neprázdnou hranicí G. Pak existuje posloupnost {Q k } k otev ených krychlí taková, ºe platí G = k Q k a (i) dist(q k, G) = 3δ(Q k ), (ii) k χ Q k (z) α n, pro kaºdé z R n, kde konstanta α n, závisí pouze na dimenzi. D kaz vyuºívá V tu 7, uveden je proto aº v aplikacích Besicovitchovy v ty v kapitole N které dal²í pokrývací v ty V tomto oddílu se zabýváme n kterými dal²ími pokrývacími v tami, kterým nelze jednozna n p i adit jeden z p edchozích typ. Nejprve uvedeme v tu, která má znaky v²ech t í p edchozích typ pokrývacích v t, v ta hovo í o mnoºin v metrickém prostoru, coº je typické pro Vitaliovu v tu, ve v t se vybírá posloupnost, jejíº mnoºiny se nemohou p íli² p ekrývat (typický poºadavek u Besicovitchovy v ty) a jejíº mnoºiny mají diametr porovnatelný se vzdáleností mnoºiny od hranice (typická vlastnost pokrytí z Whitneyovy v ty). Dále zde uvádíme Feerman v pokrývací problém a jeho e²ení pro krychle. Nakonec dokazujeme dv pokrývací v ty, které vyuºijeme v kapitole 7 v d kazech nerovností mezi maximálním operátorem M, ostrým maximálním operátorem a funkcí f. V ta. Nech (P, ρ) je metrický prostor spl ující následující podmínku homogeneity: Existuje N N (nezávislé na x, r) tak, ºe pro kaºdé x P a kaºdé r > 0 existuje nejvý²e N bod {x i } v B(x, r) = {z P : ρ(z, x) < r} takových, ºe ρ(x i, x j ) r pokud i j. 2 Potom kaºdou G otev enou podmnoºinu P s neprázdnou hranicí G lze zapsat ve tvaru G = k B(x k, r k ) tak, ºe kaºdý bod z G je v nejvý²e 2N mnoºinách B(x k, r k ) a pro kaºdé k platí D kaz. Ozna me pro k Z δ(b(x k, r k )) dist(b(x k, r k ), G) 4δ(B(x k, r k )). M k := {B(x, 2 k ), x G}, G k := {x G : c2 k < dist(x, G) c2 k+ }, G := k Z {B M k : B G k }. Potom pro kaºdou kouli B(x, r) G platí δ(b(x, r)) dist(b(x, r), G) 4δ(B(x, r)). Skute n, existuje totiº k Z tak, ºe B(x, r) M k a existuje bod y B(x, r) G k, pak ale dist(b(x, r), G) dist(y, G) c2 k+ dist(b(x, r), G) dist(y, G) δ(b(x, r)) > c2 k 2 k = 2 k (c ), 8

23 nebo δ(b(x, r)) = 2r = 2 k. Pro c := 2 v denici G k máme δ(b(x, r)) = 2 k = 2 k (c ) dist(b(x, r), G) 2 k+2 = 4δ(B(x, r)). Odtud plyne, ºe kaºdá koule B G spl uje B G, na druhou stranu z ejm G B G B, tedy G = B G B. Pro z G ozna me d := dist(z, G), pak existuje k 0 Z tak, ºe 2 k 0 < d 2 k 0+. Pro kaºdou kouli B G s polom rem r obsahující bod z platí 2r dist(b, G) d a 8r dist(b, G) d 2r, odkud máme 0 2k 0 < 0 d r 2 d 2 2k 0+ = 2 k 0 2 k 0 3 r 2 k 0 Tedy kaºdá koule z G obsahující bod z má takto omezený polom r. Uvaºme kouli B(z, 2 k0 3 ), pak z p edpokladu homogeneity existuje nejvý²e N koulí o polom ru 2 k0 3, které bod z obsahují. Podobn pro dal²í polom ry 2 k0 2, 2 k0, 2 k 0. Tedy kaºdá koule z G obsahující daný bod z má jeden ze ty moºných polom r, dále existuje nejvý²e N koulí s daným polom rem, které z obsahují, celkem tedy m ºe být bod z v nejvý²e 4N koulích systému G. (i) Pro G omezenou je a 0 := sup{r > 0 : B(x, r) G} K <, tedy vezm me n jakou kouli z G s polom rem v t²ím neº a 0 2 a ozna me ji B(x, r ). Indukcí vybíráme koule B(x k, r k ) G tak, ºe x k G\( k i= B(x i, r i )), r k > sup{r > 0 : 2 B(x, r) G, x G\( k i= B(x i, r i ))}. Pokud je vybraná posloupnost kone ná, tak z ejm G = B(x k, r k ). Pokud vybraná posloupnost není kone ná a existuje x G\( B(x k, r k )), tak kdyº ozna íme d := dist(x, G) a uváºíme kouli B(x, d), 3 tak z konstrukce vidíme, ºe bu byla tato koule vybraná (coº je spor s volbou x), nebo v²echny vybrané koule mají polom r v t²í neº d, pak by se ale proces 6 vybírání krychlí nemohl zastavit, protoºe by zbyl nepokrytý "pás" u hranice G "²í ky" d. 3 (ii) Pro G neomezenou uvaºme x 0 G, pak lze mnoºiny P m := G (B(x 0, 2 m )\B(x 0, 2 m 2 )), m = 2, 3,..., P 0 := G B(x 0, ), zapsat podle p edchozí ásti d kazu ve tvaru P m = k=b m (x k, r k ) tak, ºe kaºdý bod z P m je nejvý²e ve 4N mnoºinách B m (x k, r k ) a pro kaºdé k N platí δ(b m (x k, r k )) dist(b m (x k, r k ), G) 4δ(B m (x k, r k )). Potom z ejm G = m P m = m k= Bm (x k, r k ). Nech z G k je st ed n jaké koule B(z, r) z vybraného pokrytí a ozna me R := dist(z, G). Z denice G k je R (2 k+, 2 k+2 ] a z vlastnosti pokrytí je R 9 r R 3. Odtud R r R R 3 = 2 3 R > 2 R > 2 2k+ = 2 k 9

24 R + r 4 3 R < 2 2k+2 = 2 k+3. Tedy koule se st edem v G k mají vzdálenost od G alespo 2 k a nejvzdálen j²í bod mohou mít ve vzdálenosti 2 k+3, tedy koule mohou protínat jen G k a G k+. Vidíme, ºe mnoºin P m vºdy odpovídá n jaká G k tak, ºe P m G k a P m G k+ =, konkrétn je to G m 3, nejv t²í moºné koule v pokrytí P m mají tedy st ed v G m 3. Dále platí dist(p m, P m+ ) = dist(g m 3, G m ). Koule se st edem v G m 3 protínají jen sousední G m 4 a G m 2 ²í ky dist(g m 5, G m 3 ) a dist(g m 3, G m ), tedy koule se st edem v P m mohou protínat jen okolí P m ²í ky dist(g m 5, G m 3 ) = dist(p m 3, P m ) (m 3) a dist(g m 3, G m ) = dist(p m, P m+ ), tedy jen mnoºiny P m 2 (m 2) a P m. Celkem máme, ºe kaºdý bod z G m ºe leºet v koulích z pokrytí nejvý²e t í mnoºin P m a dle p edchozího je kaºdý bod z P m nejvý²e ve 4N mnoºinách {B m (x k, r k )} k, odtud 2N. V ta 2 (Homogenní metrický prostor). Nech (P, ρ) je metrický prostor a na P existuje netriviální Borelovská míra µ spl ující podmínku: c R x P, R > 0 : µ(b(x, 2R)) cµ (B(x, R)). Potom prostor P spl uje podmínku homogeneity z V ty, tj. x P a r > 0 existuje nejvý²e N bod x i v B(x, r) = {z P : ρ(z, x) < r} takových, ºe ρ(x i, x j ) r 2, i j. D kaz. Dokáºeme, ºe N = c 4 : P edpokládejme, ºe B(y, r) P obsahuje body y,..., y m tak, ºe platí ρ(y i, y j ) >, i j, i, j {,..., m}. Pak platí r 2 B(y i, r 2 ) B(y, 2r) a B(y i, r 4 ) B(y j, r ) =, i j, i, j =,..., m. 4 Odkud dostaneme µ(b(y, 2r)) µ( m i=b(y i, r m 4 )) = (µb(y i, r )). (2.4) 4 A na druhou stranu z p edpokladu na míru a z inkluze B(y i, 2r) B(y, r) dostaneme µ(b(y, r)) µ(b(y i, 2r)) cµ(b(y i, r)) c 2 µ(b(y i, r 2 )) c3 µ(b(y i, r )). (2.5) 4 Z p edpokladu na míru a z (2.4) a (2.5) plyne: m cµ(b(y, r)) µ(b(y, 2r)) µ(b(y i, r m 4 )) c µ(b(y, r)) = m µ(b(y, r)). 3 c3 i= Tedy pokud je µ(b(y, r)) 0, pak je m c 4, tj. platí N = c 4, coº jsme cht li dokázat. Zbývá ukázat, ºe µ(b(y, r)) 0, to ale plyne z p edpoklad v ty, kde máme, ºe µ je netriviální míra. Skute n, kdyby v P existovala koule B(z, λ) taková, ºe µ(b(z, λ)) = 0, pak pro kaºdou kouli B(u, R) P existuje j 0 N tak, ºe B(u, R) B(z, 2 j 0 λ). Pak platí 0 µ(b(u, R)) µ(b(z, 2 j 0 λ)) c j 0 µ(b(z, λ)) = c j 0 0 = 0, odkud vidíme, ºe µ(b(u, R)) = 0 pro kaºdou kouli v P, coº je spor. 20 i= i=

25 Poznámka (Feerman v pokrývací problém). Platí následující tvrzení? Pro kaºdou G R 2 otev enou omezenou existuje posloupnost {R k } k otev ených interval (otev eným intervalem v R 2 rozumíme kartézský sou in otev ených interval (a, b), (c, d) R, kde a, b, c, d R) tak, ºe platí:. G k R k, 2. k R k c G, kde c R nezávisí na G, 3. pro kaºdý interval R G existuje h N tak, ºe R R h. V ta 3 ( e²ení Feermanova pokrývacího problému pro krychle). Pro kaºdou G R 2 otev enou omezenou existuje posloupnost {Q k } k otev ených krychlí tak, ºe platí:. G k Q k, 2. k Q k c G, kde c R nezávisí na G, 3. pro kaºdou krychli Q G existuje h N tak, ºe Q Q h. D kaz. Nech (Q α ) α A jsou v²echny otev ené krychle obsaºené v G, ozna me a 0 := sup{ Q α, α A} =: ã 2. Vybereme z (Q α ) α A krychli Q tak, aby Q > a 0 4 = ( ã 2 )2. Nech Q je krychle se stejným st edem jako Q, pro kterou platí Q = 64 Q. (2.6) Nech a, a zna í délku hrany krychle Q, Q (podobn v celém d kazu nap. a k zna í délku hrany krychle Q k ). Potom protoºe a > 4ã, (2.7) a 2 = Q = 64 Q = 8 2 (a ) 2 > 8 2 (ã 2 )2 = (4ã) 2. Ze systému (Q α ) α A vylou íme ty krychle, které mají s Q neprázdný pr nik a zbylý systém ozna íme (Q α ) α A. Z tohoto systému podobn vybereme krychli Q 2, ze zbylého systému (Q α ) α A2 vybereme krychli Q 3,..., získáme posloupnost {Q k } k, o které nyní dokáºeme, ºe spl uje (i) - (iii): (i) Pro spor p edpokládejme, ºe x G\( k Q k ), tedy x / Q k, x / Q k, k N. Pokud by v G existovala krychle Q(x) se st edem v x taková, ºe Q(x) Q k =, k, pak by proces vybírání krychlí nezkon il. Tedy pro kaºdou krychli Q(x) G se st edem v x existuje k N, ºe Q(x) Q k. Tedy pro kaºdou krychli Q(x) G se st edem v x existuje k N, ºe Q(x) Q k a Q(x) Q j = j < k. Protoºe v k-tém kroku byla vybraná krychle Q k (nejd ív Q k ) a ne Q(x), tak a k > a(x). Dále z Q(x) 2 Q k plyne díky p edpokladu x / Q k, ºe a(x) > a k. Celkem a to je spor. a k > a(x) 2 2 > 7 2 a k

26 (ii) Platí Q k = 8 2 k k Q k = 8 2 k Q k 8 2 G, tedy c = 8 2 nezávisí na G. První rovnost máme z (2.6), dále pouºíváme vlastnosti krychlí z {Q k } k (disjunktnost, Q k G) a vlastnosti Lebesgueovy míry (aditivita, monotonie). (iii) Pro spor nech krychle Q G není podmnoºinou ºádné krychle z vybrané posloupnosti {Q k } k. Pak z Q G plyne existence j N, pro které je Q Q j. Uvaºme nejmen²í j, které to spl uje, pak platí jedna z následujících moºností: Q Q j Q j, coº je ve sporu s p edpokladem, Q Q j, a Q < 7a j 2, coº by ale dalo Q Q j a to je spor, Q Q j, a Q 7a j 2, uvaºme krychli Q G se st edem jako Q a s délkou hrany 2a j, pak by z konstrukce posloupnosti {Q k } k musela být vybrána Q, tedy do posloupnosti {Q k } k by byla vybraná p íslu²ná Q spl ující ã = 8ã, pak by ale platilo Q Q a to je spor. V ta 4. Existuje konstanta B R taková, ºe pro kaºdou otev enou Ω R n s w(ω) <, kde w A, existuje posloupnost uzav ených krychlí {Q k } k spl ující: (i) Ω k Q k, (ii) int(q k ) int(q j ) =, k j, (iii) w(q k ) Bw(Q k Ω), k N, (iv) Q k 2 Q k (R n \Ω), k N. D kaz. Nejprve uvaºme dv krychle Q, Q se stejnou délkou hrany, které jsou obsaºeny v krychli 3Q, pak existuje konstanta c tak, ºe w(q) cw(q ), skute n : ( ) p 3Q w(q) w(3q) C w(q ) = C 3 np w(q ), Q sta í tedy volit c := C 3 np. Tedy existuje ε > 0 tak, ºe w(3q) ( + ε)w(q): w(3q) = w(x) dx w + w = w(q) + w(q ) 3Q Q Q w(q) + w(q) = ( + ε)w(q), c kde Q má stejnou délku hrany jako Q, Q 3Q, Q Q = a ε :=. Indukcí c dostaneme w(3 k Q) ( + ε) k w(q), tedy lze vzít krychli s libovoln velkou w- mírou. Vezm me krychli Q se st edem v po átku, ºe w(q ) cbw(ω), p i emº volíme B > A 2 2 np, kde konstanta A spl uje w(q) w(e) 22 A ( Q E ) p (vlastnost w A z

27 Poznámky 3). Pro kaºdé m N rozd líme mnoºinu 3 m Q \3 m Q na 3 n podkrychlí s délkou hrany jako 3 m Q, pak kaºdá z nich má w-míru v t²í nebo rovnu c w(3m Q ) (plyne z úvahy na za átku d kazu). Tedy máme R n pokryto krychlemi s délkami hran 3 m, m N, které mají disjunktní vnit ky a kaºdá z nich spl uje w(q) cbw(ω), nebo w(q) = w(3 m Q ) ( + ε) m w(q ) ( + ε) m cbw(ω) cbw(ω). Z tohoto systému vylou íme ty krychle, které jsou s Ω disjunktní. Kaºdou zbylou krychli Q rozd líme na 2 n podkrychlí Q, které mají disjunktní vnit ky a mají polovi ní délku hrany neº Q. Pak z w A dostáváme ( ) p Bw( Q Q Ω) Bw(Ω) cbw(ω) w(q) A Q w( Q) = A2 np w( Q). Krychli Q zahrneme do vybíraného pokrytí, pokud w( Q) Bw( Q Ω), jinak opakujeme proces induktivn, rozd líme krychli Q na 2 n podkrychlí atd. Pokud B > A2 np, tak kaºdý bod z Ω je prvkem n jaké vybrané krychle. Skute n : nech x Ω neleºí v ºádné vybrané krychli. Uº víme, ºe pro kaºdou z uvaºovaných krychlí Q je Bw( Q Ω) A2 np w( Q), coº spolu v podmínkou B > A2 np dává w( Q Ω) < w( Q). Protoºe x je prvkem otev ené mnoºiny, tak existuje mezi uvaºovanými krychlemi taková krychle Q, která leºí celá v Ω, pak ale dle p edchozího w(q) = w(q Ω) < w(q), coº je ( spor. ) A tedy Ω k Q k. Dále pro kaºdou p vybranou krychli Q platí w( Q) A Q w( Q Ω), odkud dostáváme: Q Ω ( Q ) p Ω Q Aw( Q Ω) w( Q) A A B 2np w( Q) w( Q) = A2 2 np B < 2 p, nebo platí B > A2 2 np 2 p. Tedy Q Ω < 2 Q, odkud dostáváme Q = Q (R n \Ω) + Q Ω Q (R n \Ω) + 2 Q, tedy Q 2 Q (R n \Ω), coº nám zbývalo dokázat. V ta 5. Existuje konstanta C R taková, ºe pro kaºdou otev enou Ω R n s w(ω) <, kde w A, existuje posloupnost uzav ených krychlí {Q k } k spl ující: (i) Ω k Q k, (ii) int(q k ) int(q j ) =, k j, (iii) k w(q k) Cw(Ω), (iv) pokud Q Q k a Q k Q, pak Q 2 Q (R n \Ω). D kaz. Ozna me Ω := {x R n : MχΩ (x) > 2 n }, pak podle Poznámky 2 je Ω otev ená, z ejm Ω Ω a z denice A je w( Ω) A2 (n+)p w(ω). Na Ω pouºijeme V tu 4, získáme tak posloupnost krychlí {Q k } k, spl ující Ω k Q k, int(q k ) int(q j ) =, w(q k ) Bw(Q k Ω), Q k 2 Q k (R n \ Ω). Tato 23

28 posloupnost pokrývá i Ω, nebo Ω Ω a má po dvou disjunktní vnit ky, zbývá tedy dokázat bod (iii) a (iv). Z vlastností posloupnosti {Q k } k máme w(q k ) B w(q k Ω) = B w = B w k k k Q k Ω k (Q k Ω) B w = Bw( Ω) BA 2 (n+)p w(ω), Ω tedy pokud zvolíme C := BA 2 (n+)p, tak k w(q k) Cw(Ω). Dále pokud pro libovolnou krychli Q R n máme Q Q k a Q k Q, pak uvaºme Q krychli obsahující Q i Q k takovou, ºe Q = 2 n Q. Z bodu (iv) p edchozí v ty plyne, ºe Q k (R n \ Ω), tedy platí i Q (R n \ Ω), tedy pro x Q (R n \ Ω) je 2 n Mχ Ω (x) Q Ω Q. Potom Q Ω Q Ω 2 n Q = Q 2, odkud op t dostáváme pomocí Q = Q Ω + Q (R n \Ω) Q Ω + Q 2, ºe Q 2 Q (R n \Ω). Tato posloupnost tedy spl uje v²echny poºadavky v ty. 24

29 Kapitola 3 Aplikace v t Vitaliova typu 3. Základní vlastnosti Hardyova-Littlewoodova maximálního operátoru Pro f L loc (R n ) a x R n jsme denovali Mf(x) := sup r>0 Q(x, r) Q(x,r) f(y) dy, kde Q(x, r) zna í krychli v R n se st edem v bod x a délkou hrany r > 0. Operátor M : f L loc (R n ) Mf M(R n ) jsme nazvali Hardy v-littlewood v maximální operátor. Operátor M z ejm spl uje: f L loc (R n ) a x R n platí Mf(x) 0, f, f 2 L loc (R n ) a x R n platí M(f + f 2 )(x) Mf (x) + Mf 2 (x), f L loc (R n ), λ R a x R n platí M(λf)(x) = λ Mf(x). Mf f, tedy je to operátor silného typu (, ). V ta 6. Hardy v-littlewood v operátor M je slabého typu (, ). D kaz. Chceme ukázat, ºe existuje konstanta c > 0 tak, ºe pro kaºdou funkci f L loc (R n ) a kaºdé λ > 0 platí {x : Mf(x) > λ} c f. λ Bu tedy f L loc (R n ) a λ > 0, ozna me A := {x R n : Mf(x) > λ}. Nech K A je kompakt. Pro kaºdé x K nalezneme otev enou krychli Q(x) se st edem v x tak, ºe f(y) dy > λ. Protoºe K je kompakt, tak z pokrytí Q(x) Q(x) {Q(x)} x K lze vybrat kone né podpokrytí {Q j } N j= a z tohoto systému lze podle Poznámky 6 vybrat po dvou disjunktní systém {Q i } k i= tak, ºe K k i=3q i. Tedy máme K k i= 3Q i 3Q i = 3 n Q i 3n f(y) dy λ i i i Q i 3n f(y) dy = 3n f, λ R λ n 25

30 p i emº tento odhad platí pro kaºdý kompakt K A. Tedy A c f a sta í λ poloºit c := 3 n. Tento odhad lze je²t vylep²it na {Mf > λ} 2c λ zadenovat { 0 kdyº f(x) > λ f (x) := 2 f(x) kdyº f(x) λ 2 { f > λ 2 f. Skute n, sta í } } a f 2 (x) denujeme tak, aby f = f 2 + f. Potom Mf(x) Mf 2 (x) +Mf (x), tedy {Mf > λ} {Mf 2 > λ} {Mf 2 > λ}, p i emº {Mf 2 > λ } =. Dostáváme 2 {Mf > λ} {Mf 2 > λ 2c } 2 λ f 2 = 2c λ { f > λ 2 } f. Následující interpola ní v tu a její d kaz lze nalézt v [9] na str. 2, je to speciální p ípad Marcinkiewiczovy interpola ní v ty. V ta 7. Nech pro v²echny f, g L(R n ) + L (R n ) := {f = f + f 2 : f L(R n ), f 2 L (R n )} a pro kaºdé λ > 0 operátor T spl uje (i) T (f + g)(x) T f(x) + T g(x), x R n, (ii) {x : T f(x) > λ} c λ f, f L(R n ), (iii) T f c 2 f, f L (R n ), pak T f p C p f p, f L p (R n ), kde < p a C p závisí jen na c, c 2 a p. V ta 8. Hardy v-littlewood v maximální operátor M je silného typu (p,p) pro kaºdé < p. D kaz. Operátor M je subaditivní, silného typu (, ) a podle V ty 6 je i slabého typu (,), odtud pouºitím V ty 7 dostáváme tvrzení. P íklad (Hardy v-littlewood v maximální operátor není silného typu (, )). Sta í uváºit jednotkovou krychli Q := [0, ] n v R n a její charakteristickou funkci χ Q L(R n ), pak pro x s x max máme Mχ Q (x) = sup r>0 Q(x, r) = Tedy Mχ Q / L(R n ). Q(x,r) (2 x max ) n χ Q (y) dy Q dy = χ Q (y) dy Q(x, 2 x max ) Q(x,2 x max) (2 x max ) n c x n. 26