n - založena na oxidačních číslech Oxidační číslo NÁZVOSLOVÍ Anorganických sloučenin - římskými číslicemi, pravý horní index - nesloučené prvky a molekuly jednoho prvku mají oxidační číslo 0 (např. O 3,S 8,H 2 ) - oxidační číslo iontů je rovno náboji iontů: Ca 2+ => Ca II - součet oxidačních čísel v neutrální sloučenině (v tom případě nejsou myšleny ionty) se rovná nula o základní pravidla názvosloví: - křížové pravidlo - na místo d napíšeme x a na místo c napíšeme pouze y a to arabsky (např.: -> 2) - pravidlo krácení - mají-li c a d společného dělitele, je nutno je jím vydělit - součet oxidačních čísel v neutrální sloučenině (v tom případě nejsou myšleny ionty) se rovná nula - c*x + d*(-y) = 0 - jednička se nepíše a to platí na místech c a d, vždy u dolních exponentů OXIDY x -y A B c d - nejdůležitější částí tohoto tématu je však tabulka s koncovkami, bez které se neobejdete - dvouprvkové sloučeniny kyslíku s jiným prvkem - oxidační číslo kyslíku ve sloučeninách je, krom peroxidů (0 2 ) a superoxidů (0 2 ) - výjimka -> O II F 2 - difluorid kyslíku Oxidační číslo I II III IV V VI VII VIII Koncovka -ný(á) -natý(á) -itý(á) -ičitý(á) -ičný(á), -ečný(á) -ový(á) -istý(á) -ičelý Příklad kyselina chlorná oxid uhelnatý hydroxid železitý oxid uhličitý kyselina chlorečná kyselina sírová kyselina chloristá oxid osmičelý HCl I O C II O Fe III (OH) 3 C IV O 2 HCl V O 3 H 2 S VI O 4 HCl VII O 4 Os VIII O 4 1.cz.
n oxid dusitý oxid manganistý oxid stříbrný oxid osmičelý N 2 +III O 3 Mn 2 +VII O 7 Ag 2 +I O Os VIII O 4 BINÁRNÍ SLOUČENINY VODÍKU A) Iontové hydridy 1. skupina (-id) a. hydrid lithný Li +I H b. hydrid sodný Na +I H c. hydrid draselný K +I H - oxidační číslo vodíku ve sloučeninách je +I, krom iontových a většiny kovalentních hydridů 2. skupina (-id) a. hydrid hořečnatý Mg +II H 2 b. hydrid vápenatý Ca +II H 2 c. hydrid barnatý Ba +II H 2 B) Kovalentní hydridy 13. skupina (-an) a. boran BH 3 + diboran B 2 H 6 b. alan AlH 3 c. gallan GaH 3 d. indal InH 3 e. thalan TlH 3 14. skupina (-an) a. methan CH 4 b. silan SiH 4 + disilan Si 2 H 6 c. german GeH 4 d. stannan SnH 4 e. plumban PbH 4 16. skupina (-an) a. oxidan voda H 2 O b. sulfan H 2 S c. selan H 2 Se d. tellan H 2 Te 17. skupina (-ovodík) a. fluorovodík HF b. chlorovodík HCl c. bromovodík HBr d. jodovodík HI 15. skupina (-an) a. azan (amoniak, čpavek) NH 3 b. fosfan PH 3 c. arsan AsH 3 d. stiban SbH 3 e. bismutan BiH 3 2.cz.
n C) Bezkyslíkaté kyseliny H I F kyselina fluorovodíková H I Cl kyselina chlorovodíková H I Br kyselina bromovodíková H I I kyselina jodovodíková H I (CN) kyselina kyanovodíková H 2 I S kyselina sirovodíková 3.cz.
BEZKYSLÍKATÉ SOLI - koncovka ID - odvozeny od bezkyslíkatých kyselin - halogenidy (fluoridy, chloridy, bromidy, jodidy) a kyanidy mají vždy oxidační číslo - sulfidy mají oxidační číslo vždy jodid olovnatý chlorid cíničitý kyanid draselný sulfid amonný chlorid železitý Pb II I 2 Sn IV Cl 4 K I (CN) (NH 4 ) 2 I S Fe III Cl 3 I V F - fluoridy O - oxidy B - boridy Si - silicidy Cl - chloridy S - sulfidy N - nitridy C - karbidy Br - bromidy Se - selenidy P - fosfidy I - jodidy Te - telluridy As - arsenidy H - hydridy (O 2 ) - peroxidy OVÉ SLOUČENINY OSTATNÍ DVOUPRVK HYDROXIDY - skupina (OH) - hydroxid sodný hydroxid měďnatý hydroxid hlinitý hydroxid draselný Na I OH Cu II (OH) 2 Al III (OH) 3 K I OH Tabulka číselných předpon 4
KYSLÍKATÉ KYSELINY - kyslík zde má oxid. číslo a vodík +I má-li kyselina 3 a více vodíků, je nutností přidat číselnou předponu x-hydrogen, značící počet jejich vodíků - např.: H 3 I P V O 4 -> kyselina trihydrogenfosforečná H 5 I I VII O6 -> kyselina pentahydrogenjodistá 1-6 hexa 2 di 7 hepta 3 tri 8 okta 4 tetra 9 nona 5 penta 10 deka - stejné pravidlo platí i u centrálního atomu, s tím rozdílem, že stačí dva a více atomů - např.: H 2 I Br 2 VI O 7 -> kyselina dibromová kyselina uhličitá kyselina chromová kyselina disírová kyselina tetraboritá H 2 I C IV O 3 H 2 I Cr VI O 4 H 2 I S 2 VI O 7 H 2 I B 4 III O 7 SOLI I -nan V -ičnan, -ečnan - odvozeny od kyslíkatých II -natan VI -an kyselin III -itan VII -istan IV -ičitan VIII - siřičitan sodný dichroman amonný bromičnan draselný - od kyseliny šiřičité - od kyseliny dichromové - od kyseliny bromičné Na 2 I S IV O 3 (NH 4 ) 2 I Cr 2 VI O 7 K I Br V O 3 heptamolybdenan trivápenatý - od kyseliny heptamolybdenové Ca 3 II Mo 7 VI O 24 - postup určování ze vzorců název a naopak: - ze vzorce název: 1. Na 2 SO 3 - určíme původní kyselinu 2. H X I SO 3 - dosadíme nejmenší možné X a zjistíme název kyseliny podle jazykového citu 3. H I S V O 3 - je nám známo, že neexistuje kyselina siřičná, jelikož není možné k této sloučenině dojít, a to z praktické i teoretické stránky 5
4. H 2 I S IV O 3 - kyselina siřičitá 5. sůl se nazývá siřičitan 6. určíme oxidační čísla 7. Na 2 I S IV O 3 - siřičitan sodný - z názvu vzorec: a) lehčí varianta 1. bromičnan draselný - najdeme původní kyselinu bromičnou a doplníme oxid. čísla 2. H I Br V O - doplníme rovnost 3. H I Br V O 3 - a nyní odtrhneme vodík a ke vzniklému aniontu přidáme draselný kationt 4. K + a (Br V O 3 ) - -> KBrO 3 b) těžší varianta 1. heptamolybdenan trivápenatý - doplníme, co známe - Ca 3 II Mo 7 VI O x 2. určíme původní kyselinu heptamolybdenovou a zkoušíme počet vodíků od nejnižšího a. H I 2 Mo VI 7 O 22 b. H I 4 Mo VI 7 O 23 c. H I 6 Mo VI 7 O 24 d. H I 8 Mo VI 7 O 25 3. zkusíme dosadit první čtyři varianty a platí, že platná je ta nejjednodušší správná = odtrhneme vodíky, vytvoříme anionty a přidáme k nim vápenaté kationty 2+ a. Ca 3 a (Mo VI 7 O 22 ) 2- -> vznikne sloučenina: Ca II 3 (Mo VI 7 O 22 ) 3 - dopočítáním do rovnosti nám vznikne sloučenina, kde neplatí křížové pravidlo 2+ b. Ca 3 a (Mo VI 7 O 23 ) 4- -> vznikne sloučenina: Ca II 3 (Mo VI 7 O V 23 ) 1,5 - dopočítáním do rovnosti nám vznikne sloučenina, která je velkou anekdotou chemie -> neexistuje 2+ c. Ca 3 a (Mo VI 7 O 24 ) 6- -> vznikne sloučenina: Ca II 3 (Mo VI 7 O -VI 24 ) 1 -> jednička se nepíše -> závorka se nepíše: Ca II 3 Mo VI 7 O 24 - dopočítáním do rovnosti nám vznikne sloučenina, kde platí křížové pravidlo 6
d. Ca 3 2+ a (Mo 7 VI O 25 ) 8- -> vznikne sloučenina:ca 3 II (Mo 7 VI O 25 ) 0,75 -VIII 4. platí tedy varianta za c - Ca 3 Mo 7 O 24 - dopočítáním do rovnosti nám vznikne sloučenina, která je, jako případ b., také velkou anekdotou -> neexistuje HYDROGENSOLI - vznikají disociací kyselin, které mají dva a více vodíků - např.: H 3 PO 4 + H 2 O -> (H 2 PO 4 ) - + H 3 O + (H 2 PO 4 ) - + H 2 O -> (HPO 4 ) 2- + H 3 O + (HPO 4 ) 2- + H 2 O -> (PO 4 ) 3- + H 3 O + hydrogenfosforečnan vápenatý dihydrogenfosforečnan draselný hydrogenuhličitan hořečnatý Ca II H I P V O 4 II ) 2 K I H 2 I P V O 4 Mg II (H I C IV O3 - hydrogenarseničnan draselný hydrogensíran vápenatý K 2 I (H I As V O 4 ) Ca II (H I S VI O 4 ) 2 - postup určování ze vzorců název a naopak: - stejný jako u solí, pouze je zde ztížení v podobě odtržených vodíků a tím změny oxidačních čísel - např.: a) hydrogenuhličitan hořečnatý 1. nejdříve musíme nalézt původní kyselinu x-hydrogenuhličitou 2. H x I C IV O 3. víme pouze, že původní kyselina má více než 1 vodík, což už vyplývá z názvu hydrogensoli a její charakteristiky (vznik ztrátou vodíků) 7
4. zkoušíme tedy počet vodíků takový, aby byl co nejnižší a zároveň vyšší než 1 5. H I 2 C IV O 3 - kyselina uhličitá 6. odtrhnutím jednoho vodíku vznikne (HCO 3 ) - hydrogenuhličitanový aniont 7. a nyní už jen sloučit s hořečnatým kationtem 8. Mg 2+ a (HCO 3 ) - -> vyčíslíme -> Mg II (H I C IV O 3 ) 2 -> Mg(HCO 3 ) 2 b) dihydrogenfosforečnan draselný 1. nejdříve musíme nalézt původní kyselinu x- hydrogenfosforečnou 2. H x I P V O 3. víme pouze, že původní kyselina má více než 2 vodíky, což už vyplývá z názvu hydrogensoli a její charakteristiky (vznik ztrátou jednoho nebo více vodíků) 4. zkoušíme tedy počet vodíků takový, aby byl co nejnižší a zároveň vyšší než 2 5. H 3 I P V O 4 - kyselina trihydrogenfosforečná 6. odtrhnutím jednoho vodíku vznikne (H 2 PO 4 ) - dihydrogenfosforečnanový aniont 7. a teď nezbývá nic než sloučit aniont s draselným kationtem 8. K + a (H 2 PO 4 ) - -> vyčíslíme -> K I (H 2 I P V O 4 ) -> KH 2 PO 4 8