Sokolovská 24/136 Ι Praha 8 Ι Karlín na prodej Barokní perla
INVALIDOVNA BAROKNÍ KLENOT V BLÍZKOSTI CENTRA PRAHY Rozsáhlý historický objekt ležící v širším centru Prahy s výbornou dopravní dostupností. Komplex navrhl v letech 1730 31 Kilián Ignác Dientzenhofer jako dvorní stavitel podle návrhu od Josefa Emanuela Fischera z Erlachu. Dispoziční rozvržení této rozsáhlé stavby pro čtyři tisíce invalidů mělo půdorys čtverce o straně 300 metrů. Komplex se měl skládat z deseti dvorů s prostředně situovaným kupolovým kostelem. Základní kámen stavby
byl položen 15. srpna 1732. Mezi lety 1732 37 byl postaven pouze severovýchodní blok se dvorem, tedy pouze devítina projektované stavby v tomto rozsahu se Invalidovna zachovala do dnešních dnů. Ze svých válečných zranění se zde po 1. světové válce léčil známý český fotograf Josef Sudek, který Invalidovnu v poválečných letech zachytil ve svém cyklu Z Invalidovny (1922 27). Areál často využívali filmaři, kromě scén z Doktora Živaga se zde natáčela celá řada záběrů oskarového Amadea režiséra Miloše Formana. V parku před Invalidovnou byl v roce 1898 umístěn pomník zakladatele nadace pro vojenské invalidy hraběte Petra Strozziho. Objekt sestává ze čtyř navzájem kolmých křídel, uprostřed vnitrobloku jsou vzrostlé stromy. Do roku 1935 objekt sloužil svému původnímu účelu k ubytování válečných invalidů. Následně zde sídlil Vojenský historický archiv a muzeum.
Park před Invalidovnou Pohled na vnitřní nádvoří Kaple sv. Kříže
Ubikace pro invalidy v jižním křídle, ve kterých bylo ubytovaných až 32 invalidů Vnitřky místností Schodiště a chodba v prvním patře
HISTORIE INVALIDOVNY Na sklonku 17. století se v Evropě začala stavět celá řada zařízení, která byla určena k zaopatření válečných invalidů. Například ve Francii nechal v Paříži král Ludvík XIV. postavit první vojenskou invalidovnu s názvem Hotel des Invalides. Tímto aktem se nechal inspirovat i císař Karel VI., který 27. května 1728 rozhodl, aby se vybudovala Invalidovna také v Praze. Finanční prostředky pro vybudování Invalidovny měla poskytnout nadace zámožného hraběte a polního podmaršálka Petra Strozziho. Sám hrabě Strozzi byl za svého života jako aktivní vojevůdce několikrát vážně zraněn a díky tomu poznal, jak vypadá nuzný život zmrzačených vojáků. Rozhodl se proto ve své závěti věnovat svůj majetek na zaopatřování vojáků postižených válkou. Ačkoliv si Strozzi původně přál, aby se zařízení sloužící válečným mrzákům postavilo na jeho panství v Hořicích v Podkrkonoší, bylo ze strany císaře Karla VI. rozhodnuto, aby se Invalidovna postavila v Praze. Původně se zvažovalo, že se Invalidovna vybuduje buď na Smíchově anebo na Kampě. Nakonec byla jako finální lokalita vybrána Špitálská pole (dnešní Karlín), kde se podařilo od Křížovnického řádu a ostatních subjektů výhodně zakoupit pozemky za 35 tisíc zlatých. Se stavbou Invalidovny se začalo v létě 1731. Základní kámen Invalidovny byl netradičně položen až v průběhu stavby v roce 1732. Slavnostní akt se uskutečnil 15. srpna 1732 za přítomnosti samotného císaře Karla VI. Původní vize na rozsah komplexu budov pražské Invalidovny byla velkolepá. Invalidovna se měla skládat z devíti čtvercových buněk o průměru 100 x 100 metrů, celkem měl tedy vzniknout areál o rozloze 300 x 300 metrů poskytující přístřešek pro cirka 4 000 vojáků i s jejich rodinami. Uprostřed komplexu mělo stát náměstí s kostelem. Součástí projektu bylo také zřízení velké nemocnice, školy, slavnostních sálů, refektářů nebo krámků. Koncept Invalidovny byl tedy zamýšlen jako samostatná jednotka, jež svým pojetím tak trochu připomínala "město ve městě". Tímto způsobem se stavělo až do 17. května 1737, kdy byla stavba zastavena, protože se ukázalo, že prostředky nadace ji nestačí ufinancovat. Pro realizaci původních plánů by totiž bylo potřeba vynaložit na tehdejší poměry závratnou sumu milión zlatých, přičemž stavební práce by trvaly téměř 40 let. Z úsporných i časových důvodů tak bylo rozhodnuto, že se realizuje pouze jedna devítina původního plánu, tedy čtvercová budova o rozloze cca 100 x 100 metrů. Menší velikost postavené Invalidovny, jež kopírovala motiv původně zamýšlené devítidílné budovy, si proto musela vynutit řadu kompromisů - například zamýšlený kostel byl nahrazen místností, ve které byla zbudována kaple sv. Kříže. Ta musela být kvůli všeobecnému
šetření s penězi vybavena skromným způsobem. Například modlitební oltář byl improvizovaně vyroben z vojenských pušek a nábojnic, kazatelna byla vyrobená z prostého dřeva. Přes všechny škrty v rozpočtu se ovšem podařilo vybudovat unikátní zařízení, které kromě ubikací pro invalidy disponovalo rovněž vlastní kantýnou, mlýnem a pekárnou, prádelnou, nemocnicí s kapacitou 138 lůžek, lékárnou, jatkami, důstojnickým kasinem, čítárnou, klubovnou a salónem, palírnou vína, pivovarem, dvoutřídní školkou pro děti a také vlastním hřbitovem. Službu tu dokonce konalo i vlastní hasičské družstvo či kominík. Na přilehlých pozemcích měli vojáci zřízené zahrádky, na kterých pěstovali zeleninu a chovali hospodářská zvířata (většinou slepice). Fakt, že se Invalidovna postavila v Praze a nikoli v Hořicích, neslo město v Podkrkonoší jako velkou křivdu, se kterou se nechtělo smířit. Ve své poslední vůli si totiž hrabě Strozzi přál, aby vojenská ozdravovna stála právě na jeho hořických pozemcích. Tomuto přání bylo vyhověno až po vzniku samostatného Československa, kdy se rozhodlo o stavbě nového léčebného ústavu, tentokrát již v Hořicích. Jeho základní kámen byl položen 30. června 1930 a zprovozněn byl o pět let později. Vzniku nového ústavu byla nakloněna také Praha, jejíž městské části naléhaly na prodej pražské Invalidovny zejména z důvodu problematické dopravy v Karlíně. Po první světové válce byly do pražské Invalidovny kvůli klesajícímu počtu válečných vysloužilců přestěhovány některé exponáty Vojenského muzea. Ve 20. letech 20. století se přistoupilo k rozsáhlé přestavbě pražské Invalidovny, během které došlo například i k elektrifikaci budovy. Pražská Invalidovna ukončila svou činnost po zprovoznění nové vojenské ozdravovny v Hořicích v květnu 1935. Po druhé světové válce začal pražský objekt sloužit vojenskému archivu. Léčebná ozdravovna v Hořicích byla provozována, s válečnou přestávkou, až do roku 1964. Poté péči o vojenské invalidy převzaly ústavy sociálních služeb. V roce 2002 zasáhla Invalidovnu ničivá povodeň. Dodnes jsou na budově patrné stopy, kam až voda sahala. Povodeň tehdy také výrazně poškodila cenné archiválie Vojenského historického archivu. Ministerstvo obrany objekt posléze vyhodnotilo jako nepotřebný a 15. 9. 2015 jej proto převedlo na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových na základě usnesení vlády České republiky.
Popis nemovitosti Objekt pražské Invalidovny v ulici Sokolovská č. p. 24/136, obec Praha, k. ú. Karlín, příslušenství a pozemky parc. č. 695 a 696, vše zapsáno na LV 60000. Objekt byl vystavěn v letech 1732 1737 a původně byl postaven pro účely hospitalizace invalidů. Tomuto účelu sloužil objekt až do roku 1935, dále sloužil jako Vojenské a později Technické muzeum. V roce 2002 byl objekt zasažen povodní, jednalo se o zaplavení sklepních prostor, které se nachází pouze v severním křídle (ostatní tři křídla podsklepena nejsou) a prvního nadzemního podlaží. Po povodni byly sbírky Technického muzea z Invalidovny vyklizeny. V letech 2009 až 2010 proběhla částečná rekonstrukce, v rámci které bylo obnoveno průčelí stavby a byla také rekonstruována část střechy. V budově rovněž sídlil Vojenský historický archiv, který ji opustil v roce 2013. Objekt má čtvercový půdorys s vnitřním nádvořím, kde je instalována empírová kašna a nachází se zde několik vzrostlých platanů. Průčelí je zdobeno sochami. Objekt je předmětem památkové ochrany s chráněnou značkou geodetického bodu a jedná se o nemovitou kulturní památku. Dále se nachází na území městské památkové zóny Karlín a zároveň se nachází v ochranném pásmu městské památkové rezervace v Hl. m. Praze. Jedná se o objekt o čtyřech nadzemních podlažích s jedním podzemním podlažím (sklepy v severním křídle) a půdou, která není obytná. Konstrukce objektu je zděná, základy jsou betonové a kamenné neizolované. Tloušťka zdiva je místy až 1,5 m. Stropy objektu jsou klenbové. Vnější omítky jsou vápenocementové, severní strana je po rekonstrukci, ostatní před rekonstrukcí. Vnitřní omítky objektu jsou vápenné. V prvním nadzemním podlaží (1NP) jsou omítky v důsledku povodní oklepané až na cihly do výše tří metrů. Okna byla v průčelí objektu vyměněna, ve zbylém prostoru jsou původní špaletová okna na konci životnosti. Místy jsou okna vybavena žaluziemi a mřížemi. Prostory objektu jsou převážně vyklizené, jen v patrech zůstal místy nábytek. V 1PP se nachází sklady a sklepení. V 1NP se nachází místnosti využívané naposledy jako sklady, archivy a dílny. Rovněž se zde nachází kaple s vitrážovými okny a freskami. 2NP je mezipatrem a prostory tohoto podlaží jsou přístupné po menších schodištích v křídlech z 1 NP. Nachází se zde místnosti využívané jako sklady a archivy. Ve 3NP se nachází pracovní zázemí v podobě kanceláří, archívů a laboratoří. Ve 4NP se nachází místnosti využívané jako kanceláře, archivy, knihovny a sklady. Severní část je vybavena zabezpečovací technikou čidly a mřížemi. Podkroví celého objektu není obytné. Podlahu tvoří štěrková drť, která má také izolační funkci. Krov je původní dřevěný trámový. Na některých místech zastřešení chybí hřebenáče. Část střechy byla opravena. Celkový stav je úměrný stáří objektu. Poslední rozsáhlejší rekonstrukce proběhla v roce 1923. Vybavení budovy: v budově je instalován výtah (zn. Schindler), místy běžné osvětlovací lustry a zářivky, místy umyvadla a toalety. Vytápění objektu je nefunkční. Místy jsou umístěny původní kotle na tuhá paliva. Případně byly lokálně používány elektrické přímotopy. Rozvody elektřiny jsou v původním špatném technickém stavu. Přípojky nejsou funkční. Ve společných prostorách tvoří podlahy TERACO, které se nachází v relativně dobrém stavu. V kancelářích a archivech jsou podlahy dřevěné, značně poškozené. Technický stav objektu je zhoršený a je nutná jeho rekonstrukce. Celková podlahová plocha objektu je 33 981,42 m 2 1PP 2 368,94 m 2 1NP 7 903,12 m 2 2NP 7 903,12 m 2 3NP 7 903,12 m 2 4NP 7 903,12 m 2 Trvalý porost tvoří tisy a vzrostlé platany, jejichž stáří odhadujeme na 100 let. Minimální cena za nemovitosti
INVALIDOVNA Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových tel.: +420 225 776 603 www.uzsvm.cz