ŽIVOT JE KRISTUS, SMRT JE ZISK

ŽIVOT JE KRISTUS, SMRT JE ZISK I. TÉMA SMRTI OBECNĚ Téma smrti je slžité a zdá se velmi tajemné. Za svji kazatelsku službu jsem phřbíval mnh desítek lidí. A dbře vím, jak většina z nás se vyhýbá těmt tématům, phřbu, smrti. Právě rakev blízkéh člvěka nás knfrntuje se smrtí. Tak, jak víme, že dnes zapadne sluníčk, tak někde hlubk v duši cítíme, že nás t nemine. T je jedna z mála jistt, zde na zemi. T je špatná zpráva pr nás. Druhá špatná je, že nevíme, kdy zapadne slunce napsledy pr nás. Cítíme t, ale nemyslíme na t, ddalujeme tyt chmurné myšlenky c nejdál. Otázka zní, zda je nějaká dbrá zpráva, je vůbec naděje, že t všechn naše pachtění, ale i dbré věci, pěkné, které jsme pržili měl nějaký význam? Kd t ví? Lidé jsu uzpůsbení k tmu, aby smrt chvali v psvátné úctě, aby se jí bávali, a zárveň na ní byli zvědaví. Pkud je nám znám jsme jedinými živými tvry, kteří své mrtvé phřbívají s péčí a břady. Náš živt je hraničen dvěma branami. Jednu vstupujeme d živta, branu smrti z něh dcházíme C je na druhé straně bu bran však nevíme. 1 (HARISSON, T. Druhá strana smrti, s. 194.) V tét studii se zabýváme tázku, jaký je stav člvěka, když překrčí pzemský živt? Napřed jsem hledal dpvěď v některých zkušenstech různých lidí při překrčení prahu smrti. Dále se pak zajímám dpvědí na tázku, jaká byla víra phanských nárdů a základní filsfie lidské duši a smrti. Jak chápu jiné nábženské směry smrt, a v pslední části řeším tut záležitst z phledu SZ i NZ. Závěrem vyjadřuji své stanvisk na základě výpvědi Ježíše Krista a Epištl. Vydejme se, prsím splečně za hriznt. 1 ZKUŠENOSTI SE SMRTÍ Pržitky na pkraji smrti Phled d pdsvětí. Christina Gallaghervá z Irska prhlašuje, že nahlédla d pdsvětí. Ptm jsem viděla vybíhat lidí z hně a hřet (HARISSON, T. Druhá strana smrti, s. 66.) Klinická smrt. Osbnst puští těl, vidí nádherné světl, slyší zvuky. Letí temným tunelem, který knčí nádherným světlem. Vidí celý svůj dsavadní živt. Když se navracejí k živtu, nechce se jim zpátky. Přinášejí si nějaké důležité pselství. Už nemají strach ze smrti. (Mdy: Živt p živtě, Světl p živtě). David Lrimer předseda splečnsti pr studium pržitků blízksti smrti: Lidé, kteří se vrátili d živta mění své pririty. Nejdůležitější míst zaujímá bytí sam, vnitřní jednta a cesta za lásku a mudrstí. Zkušensti vzájemně splu suvisí (19 lidí, kteří pržili klinicku smrt jen malé rzdíly v detailech). Splečná je etapa tunelu pr všechny na celém světě přechd z jedné reality d druhé = vědmí může existvat nezávisle na fysickém mzku. Víra v jakusi duši, která existuje nezávisle na těle je téměř všebecná. Halucinace Někteří lékaři (Dr. Susan Blackmrevá) tent jev ppisují jak halucinace. Když sítnice přestane být zásbváná kyslíkem, začnu neurny vysílat náhdné signály, které se jeví jak výše ppsané brazy a djmy. Nicméně sudí, že umírající prcházejí jakýmsi svícením, kde jim byl dán pznat pravdu. Carl Jung v 1944 p infarktu v bezvědmí pržil, že byl unášen pryč z těla. Byl t velmi blestivé. Jak bych si s sebu nesl vše, c jsem zažil, neb udělal. Jeh šetřující sestra pak vypvídala, že v místnsti zářil zvláštní světl

Pržitky existence mim těl Jgínská meditace (astrální cestvání v nehmtné pdbě spjen stříbřitu nitku s tělem, rychlstí myšlenky. Je schpn prcházet pevnými předměty pzemskéh světa). Vysvětluje se jak sen, neb halucinaci. Převtělvání = reinkarnace. Pdle hinduistů jsme uvízli v neknečném cyklu reinkarnací a jsme dsuzení pržívat stále nvá znvuzrzení, dkud nebudeme dstatečně čistí. Pak se cyklus přeruší. V tmt stadiu ztratíme sbní identitu a splyneme z nesbním neknečným bráhmu. (ALLAN, J. Víry a vyznání, s.179.) Spiritismus a jasnvidectví kntakt se zemřelými skrze médium. Oč se jedná? O skutečný kntakt se záhrbím, démnické mcnsti, neb halucinace, sebeklam, pdvd. Ať je t ckliv, Písm nás upzrňuje na tyt rzličné praktiky, varuje před nimi a směřuje k Hspdinvi, který je živý. Lev. 19,31 Nebracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte vědmy a nepskvrňujte se jimi. Já jsem Hspdin, váš Bůh. Všebecná víra nárdů Kenanci. Fénické náhrbní nápisy tlumčí přání, aby zemřelý jedl a pil s Hadadem Baalem dárcem živta. K hdu je zván ten, kd byl spravedlněn na pdsvětním sudu. Říše mrtvých je v pdsvětí (hebrejsky Šeól), kde dlí zemřelí jak stíny. Je t dům věčnsti. Sumervé. Pdsvětí je nezávislu říší krále Nergala a králvny Ereš Ki Gal. Egypťané. Celé egyptské nábženství je vlastně velký zápas se smrtí, pkus ujistit sebe sama, že pslední slv má živt a ne smrt, a živt má smysl a naději. Prt tlik péče mrtvé. (HELLER, J. Starvěká nábženství, s. 77.) Osiris bůh i člvěk z mrtvých vstal, aby vládl světu zemřelých. Pdbá se příběhu Kristu. Příslib věčnéh živta byl dán tím, jakým způsbem pzůstalí zemřeléh phřbili. Záležel na břadech. Všimněme si však, jak některé důrazy na rituál břadů byl zřejmě převzat některými křesťany z phanství (psvátná půda, kněz, kadidl, mdlitby za zemřelé ) 2 UČENÍ O DUŠI A ŽIVOTĚ PO SMRTI Platón. Pr Platóna jsu duše a těl dvě dlišné věci. Duše je nesmrtelná, její pbyt v těle je jen časný. Aristteles. Jeh chápání duše se liší. Slv duše znamená, že je něc živé. Duše nemusí být ddělená d těla, ani nemusí být věčná. Jeh chápání duše vylučuje jakukli představu psmrtném živtě. Duše nemůže existvat bez těla, jak bez nhu nelze chdit. V jeh filzfii myšlení je téměř bžsku a nesmrtelnu stránku duše, ale i zde Aristteles dmítá víru v sbní nesmrtelnst. Augustin. Augustinv přesvědčení tm, že smrt neznamená knec, nevycházel z Platónvé filzfie, ale spčíval v jeh sbní víře ve vzkříšenéh Krista. Smrt, t nejbávanější zl se nás netýká. Prtže, když jsme tady my, není tu smrt. A když je tu smrt, my tady nejsme. (Epikurs v dpisu Menikvi ve 3. stletí p. n. l.) Člvěk se dmnívá, že se bjí smrti. Ve skutečnsti se bjí th, c je nepředvidatelné je t výbuch. Bjí se sám sebe. (Antine de Saint Exupéry v knize let d Arrasu.) Křesťanská víra ve vzkříšení těla nevychází z dualistickéh názru a v pdstatě se dlišuje také d řeckých představ psmrtném živtě. (RAEPER, W. Myslenie západnej civilizácie, s. 47.) Smrt v pjetí Apštlských tců Apštlští Otcvé nevěnvali přechdnému stavu žádnu pzrnst. V jejich dbě převládal názr, že zbžní kamžitě p smrti vejdu d nebeské slávy a bezbžníci dejdu d pekla. Teprve pzději, až již byl zřejmé, že se Kristův návrat pžďuje, začali přemýšlet stavu mezi smrtí a vzkříšením. Justin: Duše spravedlivých jsu na dbrém místě, zatímc nespravedliví na místě zlém a všichni čekají na kamžik sudu. Názr, že duše ihned p smrti dcházejí d nebe, značil za herezí. 2

Ireneus, Tertulián, Hillarius, Cyril a Augustin sudili, že mrtví sestupují d Hádu, který je rzdělen d řady mezistupňů a tam zůstávají až d dne sudu, (neb pdle Augustina), dkud nejsu dstatečně čištěni. Mučedníci dle Tertulliána ihned vstupují d slávy. Také zvlášť zaslužilí křesťané vstupují d nebe ihned. Řehř Veliký pžadval bezpdmínečnu víru v čistec. Z něh lze být vysvbzen přímluvnými mdlitbami a běťmi církve. Očistec měl být ddělením Hádu, ležícím nejblíže peklu. Pněkud dál se nacházel limbus infantum, kam se pdle schlastiků shrmažďvala nepkřtěná, zesnulá nemluvňata. Ačkliv zde netrpěla žádnu blestí a trápením, přest se nemhla dstat d nebe. V ještě vetší vzdálensti d pekla se nacházel limbus patrum, nazýván také ráj, neb lůn Abrahamv, kde čekali starzáknní svatí na Kristův sestup d Hádu. Učení čistci byl jednmyslně schválen Tridentským kncilem rku 1546. Tt učení byl dmítnut předchůdci refrmátrů i samtnými refrmátry. Také anglikánsku církvi. (BERKHOF, L. Dějiny dgmatu, s. 117.) Sekty a jiné nábženské směry Islám. Každý člvěk musí p smrti přejít d ráje p mstě, pd nímž je pekl. Když jste křesťan, neb nevěřící, mst je úzký jak stří meče, a tak je lgické, že d něj spadnete. Pkud jste pravvěrný muslim, mst je širký a z bu stran hlídají andělé před pádem. Když spadnete d pekla, nečeká vás tam nic radstnéh. Jste tam pálení, pléváni vařící vdu, dkud není spálená všechna kůže. Pak dstanete vždy kůži nvu, abyste si trápení mhli znvu vychutnat. V ráji je veliký strm, takže můžete hdiny cestvat v jeh stínu. Čekají vás tam čtyři řeky: s křišťálvě čistu vdu, mlékem, medem a vínem. A krmě th Hurisky, cž jsu panny stvřené, aby bveselvaly muže v ráji. Přímu cestu d nebe mají bjvníci, kteří padnu v džihádu. (NOVOTNÝ, T. Přicházejí, s. 57.) Hare Kršna. Těl je pr vyznavače nepřítel ducha a může člvěka ptkat jen jeden hrší sud, než žít v těle, a t vtělit se d zvířete. Tit lidé věří, pdbně, jak v jiných výchdních nábženstvích na kruh převtělvání samsaru. Zajímavý je z našeh phledu význam hlené hlavy u mužů. Na hlené hlavě si pnechají pružek vlasů na temeni (sikhu). Nechává se pr případ, že by si Kršna chtěl vzít svéh ddanéh d nebe. Mrmni. Je zvláštní, jakým způsbem vysvětlují tit lidé účel smrti. Napřed živt v ksmu, pak příchd na zem a znva pbyt v nebi. Mrmni věří, že Bůh v nebi má nespčetně manželek, s kterými v neknečném sexu pldí milióny duchvních dětí. Tyt usilují t, aby dstali lidské těl, které je jim nutn patřit skrze pzemské rdiče. Děti se rdí s bsahem pigmentu v kůži, pdle th jak byli v nebi hdní. Čím hdnější v nebi, tím světlejší kůže na zemi. Každý, kd prjde živtem na zemi, má šanci se stát bhem. Čím je nyní člvěk, kdysi byl Bůh, c je nyní Bůh, tím se může člvěk stát. Každý člvěk naknec bude spasen, ale ti, kteří jsu věrni mrmnskému učení, dstanu p smrti navíc svu planetu, na které se stanu bhy, a mnžství manželek, se kterými budu pldit duchvní děti. Tak řetěz bude pkračvat. Mnisté církev sjedncení. Vše je viděn v plaritě mužskéh a ženskéh principu. Mnův syn Heung Jim Mn zemřel tragicky a vstupil d nebe. Tent muž je dnes uctíván, jak pán nebes, a 50 dní p jeh smrti byly uspřádány nvé letnice. Spčívaly ve sňatku zemřeléh s jednu krejsku dívku, která se stala králvnu mezi nebem a zemí. Pzruhdné jsu phřební břady. První část tvří nepřetržité mdlitby u těla mrtvéh, alespň jednh člena církve (5 neb 7 dní). V druhé fází přicházejí členvé v hjném pčtu a klaní se zemřelému. Zpívají, mdlí se, mají nějaku řeč. Pslední částí je ulžení rakve, d které jsu vlženy Divine Principle a sbírka Mnvých prslvů. Mrtvý je blečen d bílých šatů a je mu přinesen jídl. I rdina zemřeléh má p určitu dbu pr něh nadále prstírat a pdávat mu jídl. Jiné církve Adventisté sedméh dne. Důsledkem hříchu je smrt. Avšak Bůh, který jediný je nesmrtelný, dá věčný živt svým vykupeným. Až d dne příchdu Páně je smrt pr všechny lidi stavem nevědmí. Až se zjeví Kristus, který je naším živtem, vzkříšeni spravedliví a živí spravedliví budu slaveni a uchváceni vstříc svému Pánu. Druhé vzkříšení, vzkříšení nespravedlivých, bude tisíc let pzději. 3

Svědkvé Jehvvi. Padlý člvěk umírá, stejně jak umírají zvířata. (Kazatel 3, 19-21) C je smrt? Smrt je pak živta. Bůh předlžil člvěku vyhlídku na neknečný živt na zemi, pkud by člvěk psluchal. Člvěk však nepslechl, a trestem byla smrt stav, v němž není žádné vědmí, knec existence. Bůh neřekl nic tm, že kdyby člvěk nepslechl a zemřel, jeh živt by byl přenesen d nějaké duchvní říše neb d nějakéh hnivéh pekla. Varval člvěka: Určitě zemřeš. Lživé tvrzení Určitě nezemřete, prnesl vrah člvěka, Ďábel. (1. Mjžíšva 2, 17; 3, 4; Jan 8, 44) P Adamvi tedy všichni lidé zdědili smrt a vracejí se d prachu (Kazatel 9, 5. 10; Žalm 115, 17; 146, 4. Umírající člvěk již tedy nemá žádnu buducnst? Má, a t buducnst, která je nádherná! Bible ukazuje, že Bží záměr, aby všichni lidé, i ti, kd jsu nyní mrtví, žili na rajské zemi, nikdy neselže. Vzkříšení však neznamená, že se musí pět spjit tytéž chemické prvky. Znamená t, že Bůh znvu stvří tutéž sbu se stejnu sbnstí. Vytvří ze zemských prvků nvé těl a d tht těla vlží tytéž sbité rysy, tytéž příznačné vlastnsti, tutéž paměť, tentýž způsb živta, který si člvěk vytvářel, až d své smrti. Stal se vám mžná, že vám shřel dům, který jste měli velice rádi. Mhli jste si však snadn dát pstavit stejný dům znvu, prtže si jasně pamatujete všechny pdrbnsti, které se vám na něm líbily. Bůh, který je půvdcem paměti, může tedy jistě znvu stvřit lidi, které si uchval v paměti, prtže je milval. (Izajáš 64, 8) Prt Bible pužívá výraz, pamětní hrbky. Až přijde Bží ustanvený čas, aby byli mrtví pět živeni. (http://www.watchtwer.rg) 3 BIBLE - STARÝ ZÁKON Gen. 2, 7 I vytvřil Hspdin Bůh člvěka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech živta.. Tak se stal člvěk živým tvrem. (nefeš duši živu) V den, kdy bys z něh pjedl, prpadneš smrti."(je zde náznak smrti duchvní). V ptu své tváře budeš jíst chléb, dkud se nenavrátíš d země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš." (jasná fysická smrt). Bůh vdechl živt lidskému tělu. Rzlišujeme fysicku smrt a duchvní kamžitá pádem d hříchu. Fysická smrt těla. Živt je v krví člvěka. Duch zemřeléh dpčívá v pdsvětí a má stejný úděl se zvířaty (Kaz. 3, 19 21). Zemře li někd, je jak vda vylitá na zem, kteru již nelze shrmáždit (2. Sam. 14, 14). Duch zemřeléh přežívá smrt těla a lze s ním vstupit d kntaktu (1. Sam 28, 6 7, 11 13). Tt je velmi zajímavé míst ve SZ. Vyvlaný Samuelův duch vytýká Saulvi rušení pdsvětníh klidu. Těžká je tázka, jak nahlížet na fakt, že se Samuel zjevil a mluvil. Duch je nazýván bžským zjevem, dslva bžstvem. Byl tedy předmětem bžské úcty u těch, kteří prpadli kenanským vlivům. V každém případě zde šl nepřípustné jednání. (STARÝ ZÁKON. Kalich, s. 163.). Hspdin spravedlivým žehná v tmt živtě, "dbře se jim pvede". Nalézáme už i zde jakési přesahy "za" smrt (Ž. 16, 10 v mci pdsvětí mně nepnecháš, Ž. 49, 16 Avšak mne Bůh ze spárů pdsvětí vykupí, n mě přijme! ). Míst kam dchází mrtvé duše shel. Ty přesahy všem vždy ve smyslu jakési naděje v Bhu, že Bůh zachrání i d smrti, všechny "přesahy" ve smyslu tuhy p dalším živtě, krmě jednh zvláštníh textu: Daniel 12, 2 Mnzí z těch, kteří spí v prachu země, prcitnu; jedni k živtu věčnému, druzí k phaně a věčné hrůze. Starzáknní Židé rzuměli smrtí jak ztrátě živta, vyčerpání živtní síly, která spjuje ducha a těl. Představa, že lidé mají ve smrtelném těle nesmrtelnu duši je staré hebrejské antrplgií cizí, prtže pvažuje úzké spjení duše (ducha) a těla za frmu živta, a tím i bě části pdrbené smrti. Lidé stvřeni k brazu a pdbě Bha jsu spíše mezeni smrtelnstí lidské přirzensti, a prt mhu spléhat jen na Bží dar nesmrtelnstí, skrze vzkříšení z mrtvých. SZ naděje. Duch bude vzkříšen v psledních dnech (Dan. 12, 1 3 Žalm 49, 16 Žalm 73, 23 26) 4 BIBLE - NOVÝ ZÁKON Pstavení těch, kteří zemřeli v Kristu v přechdném čase mezi smrtí a vzkříšením není pdle biblických zpráv zcela jasné. Někteří se dmnívají, že zesnulé duše mrtvých žijí ve stavu netělesnéh sebeuvědmění a čekávají vzkříšení těla. Jiní pužívají braz spící duše a dmítají představu plynucíh času, upředňstňují bezčasvé pkračvání sbní identity, aby pdle tét představy mhli pržít vzkříšení ihned p smrti. (Thielicke, (1980) 1983, s. 176 177) 4

Půsbení Ježíše Krista Hra prměnění. Luk 9, 29 A když se mdlil, nabyla jeh tvář nvéh vzhledu a jeh ruch bělstně zářil. A hle, rzmluvali s ním dva muži - byli t Mjžíš a Eliáš; zjevili se v slávě a mluvili cestě, kteru měl dknat v Jeruzalémě. Prvním účelem prměnění nepchybně byl přesvědčit apštly existenci jinéh světa, věčnéh králvství. Dále měli vidět, že ten jiný svět není jen buducnstí, ale existuje suběžně s našim. Kristus měl kntakt s běma světy sučasně. Byl ještě na zemi, ale jeh sba i děv zářily slávu, která dpvídala druhému světu. Krmě th s ním hvřili Mjžíš a Eliáš, kteří se ukázali ve slávě. V našem světě byli tit muži časvě dděleni, ale v nm světě žili splu. Je zvláštní, jak se prlíná jejich svět s našim a hvří s Kristem buducnstí, i když se zdá, že tam je jen věčná přítmnst. Tent příběh pvažuji za velmi důležitý v kntextu živta p smrti. Mjžíš a Eliáš jsu při vědmí, rzpznatelní, hvří, jsu ve slávě. Tent jejich svět nemusí být někde dalek, ale blízk nás. Je t jen jiná dimenze, kteru nepstřehnu naše smysly, jen, když je tevře Pán. A t se zřejmě stal na hře prměnění. Luk. 20, 3738 On přece není Bhem mrtvých, nýbrž živých, nebť před ním jsu všichni živi." Vzkříšení Lazarv. Jan 11, 11 T pvěděl a ddal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu h prbudit." 14 Tehdy jim Ježíš řekl: "Lazar umřel. 24 Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v pslední den." 25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i živt. Kd věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. Jestliže je Pán Ježíš sám sbně vzkříšení a živt, pak t pr věřící v něh umírající i pzůstalé bude znamenat skutečnu naději. V Jan. 5, 24 řekl, že: věřící v něj má již nyní věčný živt a již přešel ze smrti d živta. Smrt těla nemůže rzvázat naše spjení s Pánem, ani se dtknut živta, který má svůj půvd a pdstatu v Kristu. Věčný živt v nás, který patří již nadcházejícímu eónu, skutečně nemůže zemřít. (WERNER de BOOR, Evangelium pdle Jana, s. 25) Glgta. Luk. 23, 43 Ježíš mu dpvěděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnu v ráji." Kristus dpuští tmut muži a také vyjadřuje, c dpuštění znamená pr umírajícíh zlčince a také pr každéh, kd činí pkání a věří. Bez jakéhkliv čekání bude s Kristem a vstupí d ráje. (GOODING, D. Lukášv evangelium, s. 285.) Luk. 23, 46 A Ježíš zvlal mcným hlasem: "Otče, d tvých ruku devzdávám svéh ducha." P těch slvech sknal. Lukáš se nám nezmiňuje Kristvě puštěnsti. Zaznamenává jen důvěru a pkj, s jakým šel Kristus vstříc setkání s Bhem, jak Syn, který jde k Otci. (GOODING, D. Lukášv evangelium, s. 285.) Mt, 27, 50 Ale Ježíš znvu vykřikl mcným hlasem a sknal. 51 A hle, chrámvá pna se rztrhla v půli dshra až dlů, země se zatřásla, skály pukaly, 52 hrby se tevřely a mnhá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; 53 vyšli z hrbů a p jeh vzkříšení vstupili d svatéh města a mnhým se zjevili. Tt je zvláštní jedinečný úkaz. Je t důkaz th, že Ježíš zvítězil nad smrtí. Hrb ztrácí svji mc, smrt přestala býti tragédií. Nabýváme jisttu, že pkud On žije i my budeme žít. Z th, že mnzí hned p vzkříšení Páně vstali, usuzují někteří, že zmrtvýchvstání ve vší tichsti během staletí pkračuje, až se uknčí ve velké událsti pr lid Bží při příchdu Páně. (ADLOF, A. Přehled biblickéh učení, s. 50.) Kristus p smrti. 1. Petr. 3, 18 Vždyť i Kristus dal svůj živt jednu prvždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bhu. Byl usmrcen v těle, ale bživen Duchem. 19 Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení... 1. Petr 4, 6 Prt byl evangelium zvěstván i mrtvým, aby byli u Bha živi v Duchu, ačkliv byli za svéh živta u lidí dsuzeni. Ef 4, 9 C jinéh znamená 'vystupil', než že předtím sestupil dlů na zem (jiné překlady d pdzemí, řecky - d částí, které jsu více dle) 10 Ten, který sestupil, je tedy tentýž, který také vystupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechn, c jest. Tent text někteří církevní tcvé chápali, jak zmínku sestupení d Hádesu. Spjvali tt sestupení s 1. Petr. 3, 19. Bez hledu na t, čem hvří tent text, v Ef. 4, 9 není žádná zřejmá zmínka ani Hádesu, ani pekle. Kalvín chápal Kristv sestupení jak jeh inkarnaci a sestupení na zem. Je také mžné, že je zde zmínka kříží nejhlubší agónii saméh pekla. Tent výklad by také suhlasil s Fil. 2, 5 11, kde smrt na kříži je pnížením Kristvým. (STOTT, J. Efežanm, s. 139.) Tyt texty vystihuje Apstlikum slvy: Sestupil d pekel. Zdá se, že tent pjem je zavádějící. Má být pužit slv Hádes, míst pekl. Existují 4 skupiny vykládačů těcht slv: 5

Mistr Jan Hus. Ježíš p své smrti sestupil svým duchem ke SZ tcům, kteří byli uzavřeni v pekelné předsíni, a tam v putech čekali Vykupitele. K tmu názru se klnil Jan Hus, když tvrdil, že Kristus sestupil d čtvrtéh pekla (limbus) a svu mcí vyvedl dtud všechny svaté a již nikd pak d th pekla nevstupil. Mderní vykladači. Pvažují tat slva za zbytky mytlgickéh brazu světa, jehž smyslem je prklamace Ježíšva panství nade vším. Ježíš sestupil mezi mrtvé, byl skutečně mezi mrtvými. Refrmvané výklady. V tmt smyslu se peklem rzumí Ježíšva vnitřní úzkst, jeh vnitřní i vnější utrpení. D všech důsledků zakusil na sbě všechny známky rzhněvanéh i trestajicíh Bha. (LIGUŠ, J. Apstlikum v telgii a v Bibli, s. 34.) Jiní kmentátři. Někteří se pušeli interpretvat Kristv zvěstvání různymi způsby: Kristus zvěstval v Hádesu jen duchům těch, kteří byli nepslušní v dbách Néma, neb Kristus zvěstval padlým andělům ne spasení, ale dsuzení. ( 2. Petr. 2, 4), neb Kristus zvěstval jen spravedlivým a vyvedl je z pdsvětí d ráje. Od té dby již věřící nevstupují d pdsvětí, ale d ráje. (BARCLAY, W. Listy świeteg Pitra, s. 142.) Kristus p vzkříšení. Jan 20, 17 Ježíš jí řekl: "Nedtýkej se mne, dsud jsem nevystupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pvěz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bhu svému i Bhu vašemu." Prblém, který je zde zřejmý, se týká th bdbí mezi Kristvu smrtí a vzkříšením, a pzdějším nanebevstupením. Před smrtí Kristus devzdal svéh ducha Otci. Pak sestupil d pdsvětí? A p vzkříšení říká Marii Magdalské : dsud jsem nevystupil k Otci. Tyt výrky Kristvy mají určitu lgiku v případě, že jeh sestupení d Hádesu je brazné. Pkud není jen brazné, znamená t, že pbyt v ráji = pbytu v pdsvětí = duch přebývá s Otcem? V tmt případě Kristus devzdal svéh ducha Otci, byl zárveň v ráji se zlčincem. A pak se jeh duch vrátil d slavenéh těla a ukázal se Marii a dalším. P čtyřiceti dnech vstupil v plné slávě ke svému Otci d nebe. Štěpán Sk 7, 59 Když Štěpána kamenvali, n se mdlil: "Pane Ježíši, přijmi méh ducha!" 60 Pak klesl na klena a zvlal mcným hlasem: "Pane, dpusť jim tent hřích!" T řekl a zemřel. Štěpán se zde pdbá svému Spasiteli. S tím rzdílem, že devzdává svéh ducha Ježíši Kristu. On devzdal svéh ducha Otci. (STOTT, J. Zápas mladé církve, s. 143.) Nevíme přesně, c se nachází na druhé straně, naše představivst je nedstačující. Umírající křesťan však může tt prsit a mít jisttu, že bude vyslyšen. Ježíš je tam a přijme našeh ducha. Pdle některých kmentátrů by měl Štěpán říci: Pane, prbuď mně v pslední den sudu a d té dby mně zachvej ve své paměti. Bibličtí křesťané věří, že člvěk má živt ve svém nitru, který neumírá s tělem. Pdle vyznání, že: Náš živt je skryt splu s Kristem v Bhu (Kl. 3, 3) se nemění, ani se smrtí našeh těla. (WERNER de BOOR: Dzieje Apstlskie, s. 504.) Apštl Pavel Apštl Pavel tužil být s Kristem. Chtěl umřít a pak čekat na vzkříšení. Snad věděl, že když zemře, tak bude s ním. V jaké pdbě nic neříká, ale chce být s Kristem. Musíme však pčítat s tím, že Pavel věřil v brzké, následné vzkříšení těla. Fil 1, 21 Živt, t je pr mne Kristus, a smrt je pr mne zisk. 22 Mám-li žít v tmt těle, získám tím mžnst další práce. Nevím tedy, c bych vyvlil, 23 táhne mne t na bě strany: Tužím dejít a být s Kristem, cž je jistě mnhem lepší; V umírání vchází křesťan d skrytéh živta se svým Pánem. (Fil. 1, 21-), který není blíže určen, než tím, že jde neknčící splečenství s Bhem, které nemůže zrušit ani smrt. Pdle heidelberskéh nvzákníka Klause Bergera (2. Kr. 5, 1) říká, že pdle Pavla je věřící v každém případě přím p své smrti spjen se svým Pánem. Tak, že jeh vnitřní člvěk dstává nebeské těl, nebeský dům, není udělán rukama, je věčný a připravený v nebi. (Telgický slvník k NZ, s. 21.). Tent dům je pneumatický (z Ducha svatéh) ve smyslu (1. Kr. 15, 46). Existuje zde určité napětí. Na jedné straně Pavel pčítá s nvým nebeským dmem přím p smrti (2. Kr. 5, 1), na druhé straně 6

s prměněním všech na knci věků (1. Kr. 15, 51) Nvý nebeský dům pdle (2. Kr. 5), už nemusí být prměněn. 2 (Eschatlgie s. 34.) Aby mhl být člvěk živ i p fysické smrti, musí být pdle (1.Kr. 15, 53) děn nesmrtelnstí nebeským tělem (2. Kr. 5, 4 Ř. 8, 11) 3 (NOVOTNÝ, A. Biblický slvník, s. 927.). 2. Kr. 12:1 Musím se pchlubit, i když t není k užitku; přicházím teď k viděním a zjevením Páně. 2 Vím člvěku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až d třetíh nebe; zda t byl v těle či mim těl, nevím - Bůh t ví. 3 A vím tmt člvěku, že byl přenesen d ráje - zda v těle či mim těl, nevím, Bůh t ví 4 a uslyšel nevypravitelná slva, jež není člvěku dvlen vyslvit. Zdá se téměř jisté, že tímt člvěkem byl apštl Pavel. Jeh vyznání přijímáme bez výhrad. Je dalším důkazem, jak se nen svět prlíná d našeh. Jak Bůh ze své milsti mu dal nahlédnut d ráje a dvlil, aby viděl jejich čima a slyšel jejich ušima. Ani se mc nedivíme, že slva byla pr nás nevypravitelná. Prt také Pavel mhl napsat, že, c k neviděl a uch neslyšel a nevstupil na lidské srdce, t připravil Bůh těm, kteří jej milují (1. Kr. 2, 9) Bruce Milne Přechdný stav. Jedna z cest, jak se vyhnut těžkstem, je argumentace, že dchd z tht živta znamená dchd z času. Tak z perspektívy zkušensti th, kd umírá, ten následující kamžik je Bží příchd a vzkříšení. Určitě t nelze vidět, jak něc, c je identické s tím, c pržíváme zde a nyní. Na druhé straně biblické svědectví hvří něčem jiném. Spící. Biblický pjem pr stav mrtvéh je spící (znaky spánku: dpčinek d práce, zdpvědnsti, nvý druh bytí). Avšak je dbré si všimnut, že také spánek může být činnstí (Gen. 28, 10 17 Mat. 1, 20 21). Odejít a být s Kristem sa zdá velmi dbré, knkrétní v tét tázce, tak jak Kristvy zmínky věrných mrtvých žijících v Bhu (Luk. 20, 37). Také mnhé scény z knihy Zjevení, již mrtvých věřících, kteří služí Otci a Beránkvi S Kristem. Být pryč z těla, znamená být dma s Pánem. 2. Kr. 5,8 V tét důvěře chceme raději dejít z těla a být už dma u Pána. Zemřít, tedy znamená dejít, abychm byli s Kristem, cž je mnhem lepší (Fil. 1, 23) Očekávání. Není t ještě plná realita. Písm ppisuje svědky pd ltářem Bžím jak ty, kteří čekávají Bží zjevení v nvém věku: Jak dluh ó Pane? křičí (Zj. 6, 9 10) (MILNE, B. Skúmanie pravdy s. 276.). Alis Adlf Smrt nás nemusí lekat, neb ve smrti dcházíme d ráje. Pán Ježíš přijímá našeh ducha, abychm byli dma u Pána, a dpčívali v blažensti. Vchází tedy věřící duše už i smrtí svu v stav a míst blažensti a pkje, kde je s Kristem, a s těmi, kteří zesnuli. Vidíme, že je bludné dmnění některých, jakby člvěk buď usnul a teprve pak prbuzen byl, neb i duše přestala žít, až by zase ve vzkříšení bživla, aby u nevěřících pak byla nadbr zničena, až by zanikla. Duše věřících jde k Pánu a čeká na vzkříšení těla. Duše nevěřících jde na míst určení, aby v mráktě a v úzksti výčitek svědmí čekala na spjení s tělem svým a vstala k sudu (Dan. 12, 2. Mat. 10, 28. Sk. 24, 15. Jan 5, 29). Těl nespravedlivých pnese známky rzvratu a braz ďáblův (Mat. 25, 41), phanění a věčné ptupy (Dan. 12, 2). ( ADLOF A. Přehled biblickéh učení, s. 50.). Osbní vyznání V tmt neúplném studiu jsme se pkušeli sledvat, jak se vyvíjel, neb upevňval učení stavu zemřelých. Zdá se, že tt téma je stále zahalen rušku tajemství. T, c není zahalen, ale patří d blasti sbní víry a také jistty jsu následující pstřehy: Naše přesvědčení existenci určité frmy živta p smrti není pstaven na řecké filzfii, ani telgii církevních tců. Stále nedkážeme jednznačně definvat lidsku duši a ducha a dlíšit je. Nevíme, c přežívá a c umírá. Tt však není pdstatné. 7

Dle méh názru pdstatné jsu jednznačné výpvědi Pána Ježíše Krista. Vycházím z předpkladu, že jeh slva jsu naprst pravdivá. On je autritu v tázkách živta a smrti. Na jeh slvě jsem již dávn pstavil svůj živt. II. KRISTOVY VÝROKY Jsem přesvědčen, že ptřebujeme rzlišvat jeh výrky, pkud se týče žánru, který Kristus pužívá. Jedná se čtyři základní: Kristva pdbenství Mnhá se týkají eschatlgie. Hvří v nich svém druhém příchdu na knci časů. Mezi ně biblisté pčítají i pdbenství bháči a Lazarvi. Není řečen, že by tent příběh byl pdbenstvím, a je jasné že jím není. K ppisu jejich situace je ale pužit braznéh jazyka. (GOODING, D. Lukášv evangelium, s. 227.). Je zde jedna centrální pravda. Nelze vykládat detailně. Zajímavé je, jak v šesti z nich z Matušva evangelia Kristus hvří pláči a skřípění zubů. Lze předpkládat, že tt vyjádření je třeba chápat v kntextu pdbenství také brazně, pdbně (Svatba - Mat 22, 1, Věrný služebník - Mat, 24, 45, O síti - Mat 13, 49, O pleveli - Mat 13,40, O hřivnách - Mat 25, 26, O stlvání v králvství - Mat 8,11) Kristvy alegrie Mat 7,13 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k živtu, a málkd ji nalézá. Tut výpvěď přijímáme přesně, jak je řečena, i když je zde pužita analgie. Tat cesta vede k živtu, ne ke smrti. Kristvy přímé, jednznačné výrky Jan 3, 36 Kd věří v Syna, má živt věčný. Kd Syna dmítá, neuzří živt, ale hněv Bží na něm zůstává." Jan 10, 27 Mje vce slyší můj hlas, já je znám, jdu za mnu 28 a já jim dávám věčný živt. Nezahynu navěky a nikd je z mé ruky nevyrve. Jan 11, 25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i živt. Kd věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26 A každý, kd žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tmu?" Jan 17, 24 Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnu tam, kde jsem já; Tat Kristva slva se jeví jak nadčasvá. Nezávisle na stavu člvěka, zda žije zde, neb umírá, neb již fysicky umřel. Věří li v Syna, má živt věčný. T také předpkládá, že bude tam, kde je Ježíš, a bude také hledět na jeh slávu.on se za t mdlil a je jisté, že byl vyslyšen. Zárveň tent stav nenavzuje atmsféru spánku, nevědmí, smrti. Není také zřejmé, že se tat slva vztahují až na stav p vzkříšení těla. Jan 6, 40 kd vidí Syna a věří v něh, měl živt věčný; a já jej vzkřísím v pslední den.44 Nikd nemůže přijít ke mně, jestliže h nepřitáhne Otec, který mě pslal; a já h vzkřísím v pslední den. 47 Amen, amen, pravím vám, kd věří, má živt věčný. Jan 14, 1 "Vaše srdce ať se nechvěje úzkstí! Věříte v Bha, věřte i ve mne. 2 V dmě méh Otce je mnh příbytků; kdyby tmu tak nebyl, řekl bych vám t. Jdu, abych vám připravil míst. 3 A dejdu-li, abych vám připravil míst, pět přijdu a vezmu vás k sbě, abyste i vy byli, kde jsem já. Mat. 10, 28 A nebjte se těch, kd zabíjejí těl, ale duši zabít nemhu; bjte se th, který může duši i těl zahubit v pekle. Mat. 22, 30 P vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsu jak nebeští andělé. 31 A pkud jde vzkříšení mrtvých, nečetli jste, c vám Bůh pravil: 32 'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákbův?' On přece není Bhem mrtvých, nýbrž živých." Tat skupina výpvědi se vztahuje na bdbí II. příchdu Kristva a vzkříšení těla. Živt věčný přetrvává a je dvršen vzkříšením. Zajímavá slva jsu zahubení duše i těla v pekle (gehenna). Bůh je také Bhem živých. Tzn., že patriarchvé SZ jsu stále živí. Kristva prrctví (Mat. 16, 27 Mat 19, 28 Mat 24, 1 - Mat. 25) Prrcká slva chápeme taky dslvně, ale v kntextu prrcké řeči. Některé skutečnstí se v dějinách pakují více krát. Kristus hvří vrchlcích buducích událstí. Jistě se vrátí na tut zemi. Odplatí každému pdle jeh jednání. Spravedliví půjdu d věčnéh živta a jiní d věčných muk. Tent heň je připraven pr ďábla a jeh anděly. 8

III. EPIŠTOLY Kristv vzkříšení a náš živt (1 Kr. 15, 1 - ) Shrnutí: Kristus zemřel za naše hříchy pdle Písem a byl phřben; byl vzkříšen třetíh dne pdle Písem, pté se ukázal více, než pěti stům bratří najednu. Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme dhaleni jak lživí svědkvé Bhu: dsvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale n jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsu ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Kristus byl vzkříšen jak první z těch, kd zesnuli. V Kristu všichni djdu živta. Jak pslední nepřítel bude přemžena smrt. A naši zesnulí v Kristu nejsu ztraceni. Zemřelí a živí při Kristvě příchdu (1. Tes 4,13 1. Kr 15, 51) Shrnutí: Smrt se zmcnila vlády skrze jednh člvěka. Ti, kteří přijímají hjnst milsti a darvané spravedlnsti, budu vládnut v živtě věčném skrze jednh jedinéh, Ježíše Krista. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kd zemřeli ve víře v Ježíše, přivede splu s ním k živt. Živí, kteří se th dčkáme, budeme splu s nimi uchváceni v blacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme prměněni, naráz, v kamžiku. Pmíjitelné bleče nepmíjitelnst a smrtelné nesmrtelnst. Adam versus Kristus smrt versus živt Řím, 5, 17 Jestliže prviněním Adamvým smrt se zmcnila vlády skrze jednh člvěka, tím spíše ti, kteří přijímají hjnst milsti a darvané spravedlnsti, budu vládnut v živtě věčném skrze jednh jedinéh, Ježíše Krista. 18 A tak tedy: Jak jediné prvinění přinesl dsuzení všem, tak i jediný čin spravedlnsti přinesl všem spravedlnění a živt. Řím 6, 23 Mzdu hříchu je smrt, ale darem Bží milsti je živt věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. I zde se mluví živtě věčném v Kristu Ježíši. Je t pstavení vlády, spravedlnsti v pzemském živtě, v přechdném stavu i na věčnsti p vzkříšení. Vysvbzení d smrti a přilnutí ke Kristu Řím. 8, 1 Nyní však není žádnéh dsuzení pr ty, kteří jsu v Kristu Ježíši, 2 nebť zákn Ducha, který vede k živtu v Kristu Ježíši, svbdil tě d zákna hříchu a smrti. Řím. 8, 38 Jsem jist, že ani smrt ani živt, ani andělé ani mcnsti, ani přítmnst ani buducnst, ani žádná mc, 39 ani výšiny ani hlubiny, ani c jinéh v celém tvrstvu nedkáže nás dlučit d lásky Bží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Shrnutí: Zákn hříchu a smrti je zničen. Není zde stpy p dsuzení. Nic nás již nedlučí d lásky Bží. T se zdá jak jisté, že ani fysická smrt nás d jeh lásky nedlučí. Jsme a již budeme navždy v jeh lásce. Vítězství nad ďáblem a strachem ze smrti Žid. 2, 14 Prtže surzence spjuje krev a těl, i n se stal jedním z nich, aby svu smrtí zbavil mci th, kd smrtí vládne, ttiž ďábla, 15 a aby tak vysvbdil ty, kd byli strachem před smrtí drženi p celý živt v trctví. Kristus svji smrti zlmil vládce smrti a nás zbavil smrti. Přece nemůžeme pět pdlehnut smrti a strachu před ní. Je přemžena. Kristv panství a vlastnictví živých i umírajících Řím. 14, 7 Nikd z nás nežije sám sbě a nikd sám sbě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, 8 umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. 9 Vždyť prt Kristus umřel i žil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých. ZÁVĚR Rád bych tt pjednání uzavřel slvy apštla Pavla, který takvým hlubkým, telgickým i sbním přístupem psal stavu živých i zesnulých v Kristu. Cituji ještě jednu již citvané vyznání. Fil 1, 21 Živt, t je pr mne Kristus, a smrt je pr mne zisk. 22 Mám-li žít v tmt těle, získám tím mžnst další práce. Nevím tedy, c bych vyvlil, 23 táhne mne t na bě strany: Tužím dejít a být s Kristem, cž je jistě mnhem lepší; 9

Mám li být úpřímný, nemhl bych vždy vyznat, že tužím již dejít. Spíš ještě rád zůstávám se svými milými, které miluji a ve službě, kteru mám rád. Přemýšlím, zda Kristus je v mém živtě tak vzácný a blízký, jak v živtě Pavla? Věřím však, že zůstanu li v tmt živtě ještě něklik let, neb si mně Pán zavlá k sbě, můj živt věčný, který mi n darval přetrvá navždy. Až zavřu své fysické či napsledy a tevřu ty duchvní na nvém světě, první, kteréh spatřím, bude můj Pán. On za mně zaplatil tu největší cenu, n mně má rád, a jistě je se mnu až d sknání světa, až navěky. Díky mu za t. S vděčnstí za živt Tadeáš Firla 10