Hodnocení finanční situace podniku SLS spol. s r.o.

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV PODNIKOVÉ EKONOMIKY Hodnocení finanční situace podniku SLS spol. s r.o. Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Bc. Jiří Luňáček, Ph.D. Vypracovala: Baláková Alena Brno 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Hodnocení finanční situace podniku SLS spol. s r.o. vypracovala samostatně pod vedením Ing. Bc. Jiřího Luňáčka, Ph.D. a veškeré zdroje informací jsou uvedeny v seznamu literatury. V Brně, dne 27. května 2010...

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Bc. Jiřímu Luňáčkovi, Ph.D. za ochotu, vstřícnost, cenné rady a připomínky během zpracování práce. Dále bych chtěla poděkovat panu Františku Slavičovi, pověřenému jednateli firmy, za poskytnutí interních informací o podniku.

ABSTRAKT Baláková, A. Hodnocení finanční situace podniku SLS spol. s.r.o. Bakalářská práce. Brno, 2010. Bakalářská práce je zaměřena na posouzení finanční situace podniku SLS spol. s r.o. v letech 2004 až 2008 za pomoci metod finanční analýzy. Následně jsou navržena doporučení, která povedou ke zlepšení stávajícího stavu. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V první části je vysvětlen pojem finanční analýza a použité metody, zatímco praktická část se zabývá aplikací vybraných metod na konkrétní podnik. V závěru je zhodnocena celková finanční situace společnosti. Na základě vypočtených dat jsou navrženy postupy vedoucí ke zlepšení finanční situace. Klíčová slova: finanční analýza, rentabilita, likvidita, zadluženost, aktivita, účetní výkazy. ABSTRACT Baláková, A. Evaluation of financial situation in the company SLS spol. s r.o. Bachelor thesis. Brno, 2010. The bachelor thesis aims to evaluate financial situation in the company SLS spol. s r.o in years 2004 2008 by means of financial analysis methods. Consequently, recommendations which should be followed in order to improve financial situation will be proposed. The thesis is divided into theoretical and practical part. The first part defines the concept of the financial analysis and the used methods, while the practical part deals with the application of methods to actual company. The thesis concludes with the evaluation of the total financial situation of the company. On the basis of the obtained data, recommendations which should improve the current financial situation in the company are also provided. Key words: financial analysis, profitability, liquidity, debt, activity, financial statements.

OBSAH 1 Úvod... 8 2 Cíl práce a metodika... 9 3 Literární rešerše... 11 3.1 Předmět a cíl finanční analýzy... 11 3.2 Uživatelé finanční analýzy... 12 3.2.1 Interní uživatelé finanční analýzy... 12 3.2.2 Externí uživatelé finanční analýzy... 12 3.3 Zdroje informací pro finanční analýzu... 14 3.3.1 Rozvaha... 15 3.3.2 Výkaz zisku a ztráty... 15 3.3.3 Výkaz cash flow... 15 3.4 Metody finanční analýzy... 15 3.5 Analýza absolutních ukazatelů... 17 3.5.1 Horizontální analýza... 17 3.5.2 Vertikální analýza... 17 3.6 Analýza rozdílových ukazatelů... 18 3.6.1 Čistý pracovní kapitál... 18 3.6.2 Čisté pohotové prostředky... 18 3.6.3 Čisté peněžně pohledávkové finanční fondy... 18 3.7 Analýza poměrových ukazatelů... 18 3.7.1 Ukazatele zadluženosti... 19 3.7.2 Ukazatele platební schopnosti (likvidity)... 21 3.7.3 Ukazatele aktivity... 23 3.7.4 Ukazatele rentability... 25 3.8 Analýza pyramidových soustav ukazatelů... 27 3.8.1 Rozklad rentability celkového vloženého kapitálu (ROA)... 27 3.8.2 Rozklad rentability vlastního kapitálu (ROE)... 27 3.9 Predikce finanční tísně podniku... 28 3.9.1 Altmanovo Z-skóre... 29 3.9.2 Indexy IN indexy důvěryhodnosti... 29 3.10 Změna účetní legislativy... 31 4 Vlastní práce... 35 4.1 Charakteristika firmy... 35 4.2 Analýza absolutních ukazatelů... 36 4.2.1 Horizontální analýza... 36 4.2.2 Vertikální analýza... 41 4.3 Analýza rozdílových ukazatelů... 43 4.3.1 Čistý pracovní kapitál... 43

4.4 Analýza poměrových ukazatelů... 45 4.4.1 Ukazatele zadluženosti... 45 4.4.2 Ukazatele likvidity... 47 4.4.3 Ukazatele aktivity... 48 4.4.4 Ukazatele rentability... 51 4.5 Analýza pyramidových soustav ukazatelů... 53 4.5.1 Rozklad rentability celkového vloženého kapitálu (ROA)... 53 4.5.2 Rozklad rentability vlastního kapitálu (ROE)... 54 4.6 Predikce finanční tísně podniku... 56 4.6.1 Altmanovo Z-skóre... 56 4.6.2 Indexy IN... 57 5 Diskuse výsledků... 60 6 Návrhy a doporučení... 63 7 Závěr... 67 Zdroje... 68 Seznam tabulek... 71 Seznam grafů... 72 Přílohy... 73

1 Úvod Tato bakalářská práce se zabývá hodnocením finanční situace podnikatelského subjektu. Po roce 1989 vedla tržní ekonomika k rozvoji konkurenčního prostředí, v němž může uspět jedině ten, kdo se orientuje v obchodní i finanční činnosti podniku, tedy ten, kdo podnik řídí efektivně. Efektivita tkví ve správném rozhodování, které závisí na dostupných informacích a na jejich účelném zpracování. V současné době je pro finanční rozhodování stěžejní znalost finanční situace podniku. Ke zjištění těchto a dalších velice důležitých informací slouží finanční analýza, která komplexně hodnotí úspěšnost podnikání z finančně - ekonomických hledisek. Díky rozboru výsledků hospodaření v minulosti a zhodnocení současné situace lze do jisté míry predikovat chování podniku v budoucnosti a s předstihem tak upozornit na případné problémy. Umožňuje hodnotit celkové hospodaření společnosti a její majetkovou i finanční strukturu. Také je však možné identifikovat silné stránky, na nichž firma může dále stavět. Správná interpretace výsledků finanční analýzy tedy poskytuje manažerům kvalitní podklady pro jejich další rozhodování. Takto získané informace jsou však důležité pro všechny, kteří mají zájem na fungování a prosperitě daného podniku. Vstupní data pro analýzu poskytuje finanční účetnictví firmy prostřednictvím základních účetních výkazů. Aby byla finanční analýza účinná, je nutné, aby výchozí údaje byly spolehlivé, zpracované a vyhodnocené vhodnou metodikou. 8

2 Cíl práce a metodika Hlavním cílem bakalářské práce je posouzení celkové finanční situace podniku SLS, spol. s r.o. v letech 2004 2008 za pomoci nástrojů finanční analýzy. Hlavní cíl se skládá ze tří cílů parciálních. První je zaměřen na samotné výpočty jednotlivých ukazatelů a pomocí syntézy těchto dílčích analytických poznatků dojde k zobrazení aktuálního stavu finanční situace. Druhým cílem je posouzení vlivu změny legislativy na vývoj jednotlivých ukazatelů. Třetí cíl je zaměřen na shrnutí kladů a záporů podniku a formulování doporučení, která povedou ke zlepšení současné ekonomické situace. Práce se dělí na část teoretickou a praktickou. V teoretické části, která je popsána v literární rešerši, je stručně popsán pojem finanční analýza, její účel, postupy a metody, dále změna legislativy v průběhu sledovaného období a její dopady na účetní výkazy. Část praktická označená jako vlastní práce je zaměřena na podnik SLS, spol. s r.o. Obsahuje jeho stručnou charakteristiku a dále konkrétní výpočty ukazatelů, které vychází z účetních výkazů (rozvaha, výkaz zisku a ztrát) v letech 2004 2008. Ve vlastní práci jsou počítány následující ukazatele: 1. Analýza absolutních ukazatelů a. Horizontální analýza i. Horizontální analýza aktiv ii. Horizontální analýza pasiv iii. Horizontální analýza výkazu zisku a ztrát b. Vertikální analýza i. Vertikální analýza aktiv ii. Vertikální analýza pasiv iii. Vertikální analýza výkazu zisku a ztrát 2. Analýza rozdílových ukazatelů 3. Analýza poměrových ukazatelů a. Ukazatele zadluženosti b. Ukazatele likvidity c. Ukazatele aktivity d. Ukazatele rentability 4. Analýza pyramidových soustav ukazatelů a. Rozklad rentability celkového vloženého kapitálu (ROA) b. Rozklad rentability vlastního kapitálu (ROE) 5. Modely predikce finanční tísně a. Bonitní modely b. Bankrotní modely i. Altmanův model 9

ii. Index důvěryhodnosti V závěru budou porovnány vypočtené hodnoty s doporučenými, dojde ke zhodnocení celkové situace podniku a budou navrhnuta konkrétní doporučení pro další vývoj podniku. 10

3 Literární rešerše 3.1 Předmět a cíl finanční analýzy V současné době se stále mění ekonomické prostředí a vzhledem ke skutečnosti, že firmy jsou jeho součástí, dochází ke změnám i v nich. Úspěšný podnik se při svém hospodaření neobejde bez rozboru finanční situace. Nejčastější rozborovou metodou jsou finanční ukazatele zpracovávané v rámci finanční analýzy. Tato metoda se využívá při vyhodnocování úspěšnosti firemní strategie v návaznosti na ekonomické prostředí. [10] Finanční analýza představuje systematický rozbor získaných dat, které jsou obsaženy především v účetních výkazech. Finanční analýzy v sobě zahrnují hodnocení firemní minulosti, současnosti a předpovídání budoucích finančních podmínek. [10] Hlavním úkolem finanční analýzy je celkové posouzení finanční situace společnosti. Je sice pohledem do minulosti, ale zároveň poskytuje základ, ze kterého se odvíjí tvorba podnikatelských záměrů pro příští období dále rozpracovávaných ve finančních plánech. Finanční analýza je z hlediska řídícího cyklu spojovacím článkem mezi finančním účetnictvím, z něhož přebírá potřebné informace a podklady, a finančním plánováním, které zobrazuje budoucí předpokládaný vývoj firmy. Přestože je finanční analýza při práci s daty zahleděna do minulosti, její využití je spojeno s řízením budoucího vývoje. [16] Díky průběžným informacím o finanční situaci podniku mohou manažeři správně rozhodovat o získávání finančních zdrojů, o optimální finanční struktuře firmy, o poskytování obchodních úvěrů, o rozdělení volných peněžních prostředků apod. Znalost finančního postavení je důležitá pro předpoklad budoucího vývoje. Pravidelné provádění finanční analýzy může také upozornit na problémy v hospodaření podniku a tím předejít pozdější celkové krizi společnosti. [16] Mezi cíle finanční analýzy patří: posouzení vlivu vnitřního a vnějšího prostředí firmy, analýza dosavadního vývoje podniku, porovnání výsledků analýzy v prostoru, analýza vztahů mezi ukazateli (pyramidální rozklad). poskytnutí informací pro budoucí rozhodování, analýza variant budoucího vývoje a výběr vhodné varianty, interpretace výsledků, návrh ve finančním plánování a řízení podniku. [13] 11

3.2 Uživatelé finanční analýzy Informace o finanční situaci podniku jsou předmětem zájmu mnoha subjektů, kteří přichází do kontaktu s daným podnikem. Nejedná se pouze o podnikový management, ale i o akcionáře, věřitele a další externí uživatele. Každá z těchto skupin má specifické požadavky, se kterými je spojen určitý typ ekonomických rozhodovacích úloh. Uživatele finanční analýzy lze rozdělit do dvou skupin a to na interní uživatele a externí uživatele. [2] 3.2.1 Interní uživatelé finanční analýzy Majitelé firmy Majitelé firmy si pomocí finanční analýzy ověřují, zda byly prostředky investované do podniku zhodnoceny a využity. Zajímají se zejména o rentabilitu neboli výnosnost, vývoj ukazatelů tržní hodnoty a perspektivu podniku. Pomocí vývoje těchto ukazatelů také kontrolují a hodnotí práci manažerů podniku. [14] Manažeři Manažeři využívají informací získaných z finanční analýzy zejména pro dlouhodobé a operativní finanční řízení podniku. Tyto informace umožňují tzv. zpětnou vazbu mezi řídícím rozhodnutím a jeho praktickým důsledkem. Důkladná znalost finanční situace podniku pomáhá manažerům se správně rozhodnout při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové struktury včetně výběru vhodných způsobů financování, dále při rozdělování použitelného zisku, případně při úhradě ztráty, při výběru dodavatelů, apod. Díky finanční analýze mohou manažeři přijmout vhodný podnikatelský záměr a finanční plán. [2] Zaměstnanci podniku Pro zaměstnance je podstatná zejména prosperita, finanční a celková stabilita podniku, s čímž je spojena i jejich pracovní pozice, mzdové a sociální perspektivy. Výsledky finanční analýzy mohou pomoci i při výběru nového zaměstnání. Špatné hospodaření podniku může vést k neschopnosti vyplácet mzdu. [2] 3.2.2 Externí uživatelé finanční analýzy Obchodní partneři Obchodními partnery se rozumí jak dodavatelé, tak odběratelé. Odběratelé firmy, tedy zákazníci, mají zájem na dlouhodobé stabilitě podniku. V případě finančních 12

problémů nebo dokonce bankrotu by totiž mohly nastat potíže se zajištěním vlastní výroby. Dodavatelé si vybírají nejvhodnější odběratele na základě jejich finanční situace. Ověřují si možnost a reálnost plnění uzavřených smluv, zajímají se o platební schopnost podniku, strukturu oběžných aktiv a krátkodobých závazků. [16] Banky a jiní věřitelé Banky a jiní věřitelé požadují maximální množství informací o finančním stavu potencionálního dlužníka proto, aby se mohli správně rozhodnout o tom, zda poskytnout úvěr či nikoli, v jaké výši a za jakých podmínek. Banky při poskytování úvěrů svým klientům často zahrnují do úvěrových smluv klauzule (bond covenans), kterými je vázána stabilita úvěrových podmínek na hodnoty vybraných finančních ukazatelů. Banka si například může změnit úvěrové podmínky (zvýší úrokovou sazbu), jestliže podnik překročí jistou hranici zadluženosti (ukazatel poměru dluhů k vlastnímu kapitálu). [2] Banky posuzují zejména bonitu dlužníka. Analyzuje se struktura majetku podniku a finanční zdroje, kterými je majetek financován, dále stávající a budoucí výsledky hospodaření, ziskovost podniku a rentabilita, která vypovídá o tom, jak efektivně podnik hospodaří. Tato analýza poskytuje informace o tom, zda je podnik schopen splácet stávající závazky a zda bude schopen splácet i nově požadovaný úvěr a úroky. [2] Investoři Investoři se v současné době stávají početnou skupinou uživatelů informací získaných finanční analýzou. Rozhodují se, do kterého podniku vloží svůj kapitál, proto se zajímají především o celkovou stabilitu podniku a jeho další rozvoj. Analyzují míru rizika a ziskovost vloženého kapitálu. [16] Akcionáři požadují průběžné zprávy o stabilitě a likviditě podniku, o disponibilním zisku, na kterém závisí výše jejich dividend, požadují průběžné zprávy o tom, jak manažeři nakládají se zdroji, které řídí, protože manažeři mají značnou volnost jednání při dispozici s majetkem. [2] Konkurenti Konkurenční firmy využívají získaných informací podobných podniků pro srovnání s vlastními výsledky. Porovnávají hlavně rentabilitu, tržby, solventnost, výši a dobu obratu zásob apod. [2] 13

Stát a jeho orgány Stát a jeho orgány potřebují tyto informace pro formulování hospodářské politiky státu, pro statistiky, kontrolu daňových povinností a jiných odvodových povinností podniku. [16] Další uživatelé Uvedený výčet uživatelů není vyčerpávající. Mezi další uživatele finanční analýzy mohou patřit burzovní makléři, analytici, daňoví poradci, účetní znalci, ekonomičtí poradci, odborové svazy, univerzity, novináři i nejširší veřejnost. [2] 3.3 Zdroje informací pro finanční analýzu Při zpracování finanční analýzy je třeba využít velké množství dat a informací z různých zdrojů. Tyto zdroje můžeme rozdělit na interní a externí. Interní informace se týkají konkrétního podniku. K základním informacím, které jsou podstatné pro tvorbu finanční analýzy, patří především účetní výkazy finančního a vnitropodnikového účetnictví a výroční zprávy. Externí informace pocházejí z vnějšího ekonomického prostředí podniku. Jedná se zejména o údaje státní statistiky, ministerstev a dalších státních organizací, zprávy z odborného tisku, odhady analytiků různých institucí apod. [10] Účetní výkazy patří mezi interní informace a poskytují stěžejní informace pro zpracování finanční analýzy. Můžeme je rozdělit na účetní výkazy finanční a účetní výkazy vnitropodnikové. Finanční účetní výkazy jsou externími výkazy, protože informace poskytují externím uživatelům. Jsou veřejně dostupné a firma má ze zákona povinnost je zveřejňovat. Poskytují informace o struktuře majetku a zdrojích krytí, výsledku hospodaření a peněžních tocích. Vnitropodnikové účetní výkazy nemají právně závaznou úpravu a vycházejí z vnitřních potřeb každé firmy. Využití těchto informací vede ke zpřesnění výsledků finanční analýzy. [11] Pro úspěšné zpracování finanční analýzy jsou podstatné základní účetní výkazy: rozvaha, výkaz zisku a ztráty, výkaz cash flow (přehled o peněžních tocích). [11] 14

3.3.1 Rozvaha Rozvaha je účetním výkazem, který uvádí jednotlivé položky aktiv a pasiv. Zachycuje stav majetku ve firmě a stav zdrojů jeho krytí vždy k určitému datu, většinou k poslednímu dni účetního období. [2] Levá strana rozvahy ukazuje aktiva společnosti, uvádí přehled toho, co podnik vlastní a co mu dluží další ekonomické subjekty. Na pravé straně výkazu jsou pasiva firmy, které ukazují, jakým způsobem jsou podniková aktiva financována, tzn. co firma dluží jiným ekonomickým subjektům a jaký vlastní kapitál. [1] Cílem rozvahy je tedy získat přehled zejména o majetkové a finanční struktuře podniku. 3.3.2 Výkaz zisku a ztráty Výkaz zisku a ztráty je písemný přehled o výnosech, nákladech a jejich rozdílu, tedy výsledku hospodaření, za určité období. Podává informace o tom, jak náklady a výnosy za jednotlivé činnosti ovlivňovaly výši výsledku hospodaření za určité období. Obsahuje tedy informace, které se vztahují k určitému období (tokové), nikoli k určitému okamžiku jako je tomu u rozvahy. [11] 3.3.3 Výkaz cash flow Výkaz cash flow je účetním výkazem, který vypovídá o zdrojích peněžních prostředků (příjmech) a jejich užití (výdajích). Slouží k posouzení skutečné finanční situace v podniku. [11] Peněžní toky se uvádí v členění na: 1. Provozní činnost peněžní toky z provozní činnosti jsou rozdílem mezi příjmy a výdaji, které jsou spojeny s běžnou činností.provozní činností se rozumí základní výdělečná činnost podniku. 2. Investiční činnost pořízení a vyřazení dlouhodobého majetku, půjčky a úvěry spřízněným osobám. 3. Finanční činnost přírůstky a úbytky dlouhodobého kapitálu, tedy dlouhodobých závazků, dopady změn vlastního kapitálu, přijaté a vyplacené dividendy. [2] 3.4 Metody finanční analýzy Díky rozvoji statistických, matematických a ekonomických věd vznikla celá řada metod hodnocení finančního zdraví podniku, které lze úspěšně aplikovat. Z metodologického hlediska je třeba si uvědomit, že při zpracovávání finanční analýzy musíme dbát na přiměřenost volby metod analýzy. Volba metody musí být učiněna s ohledem na účelnost (musí odpovídat předem zadanému cíli), 15

spolehlivost (kvalitní využití všech dostupných dat) a nákladnost (návratnost nákladů spojených s tvorbou finanční analýzy). [10] Základem různých metod finanční analýzy jsou finanční ukazatele. Obvykle jsou vymezovány jako formalizované zobrazení hospodářských procesů. Finančním ukazatelem také rozumíme číselnou charakteristiku ekonomické činnosti podniku. Ukazatele přímo převzaté z účetních výkazů jsou vyjádřeny v peněžních jednotkách, ale aritmetickými operacemi můžeme získat výsledek i v jiných jednotkách, např. v jednotkách času, v procentech. [11] Existují dva přístupy k hodnocení ekonomických procesů. Jsou jimi fundamentální (tzv. kvalitativní) analýza a technická (tzv. kvantitativní) analýza. [13] Fundamentální analýza podniku Fundamentální, neboli kvalitativní analýza je založena na znalostech vzájemných souvislostí mezi ekonomickými a mikroekonomickými jevy, na zkušenostech odborníků a na jejich subjektivních předpokladech. Zpracovává zejména kvalitativní informace a pokud využívá kvantitativní údaje, odvozuje své závěry bez aplikace algoritmizovaných postupů. Výsledkem fundamentální analýzy je většinou identifikace prostředí, ve kterém se podnik nachází. Jde obvykle o analýzu vlivu vnitřního a vnějšího prostředí podniku, právě probíhající fáze života podniku a charakteru podnikových cílů. [13] Metodou analýzy je komparativní analýza založená převážně na verbálním hodnocení. Patří sem např. SWOT analýza, metoda kritických faktorů úspěšnosti, metoda analýzy portfolia dvou dimenzí, Argentiho model, BCG matice nebo metoda balanced scorecard (BSC). [13] Technická analýza podniku Technická analýza využívá ke zpracování ekonomických dat matematické, statistické a další algoritmizované metody. Výsledky jsou následně kvalitativně posuzovány. Druhým základním hlediskem členění metod technické finanční analýzy jsou používané matematické postupy. Metody se člení na elementární a vyšší matematicko statistické. Elementární metody finanční analýzy využívají základních matematických postupů. Tuto metodu používá široké spektrum uživatelů díky její jednoduchosti. Vyšší matematicko statistické metody využívají metod matematické statistiky. V praxi se nejčastěji aplikuje regresní diskriminační analýza a výpočet korelačních koeficientů. U těchto metod nelze očekávat jejich univerzální použití. [16] 16

Třetím hlediskem členění metod jsou použitá data a účel, ke kterému analýza slouží: 1 Analýza absolutních ukazatelů analýza trendů (horizontální analýza) procentní rozbor (vertikální analýza) 2 Analýza rozdílových ukazatelů 3 Analýza cash flow 4 Analýza poměrových ukazatelů rentability aktivity zadluženosti a finanční struktury likvidity 5 Analýza soustav ukazatelů pyramidové rozklady predikční modely [6] 3.5 Analýza absolutních ukazatelů Výchozím bodem finanční analýzy je tzv. horizontální a vertikální rozbor finančních výkazů. Oba postupy umožňují vidět původní absolutní údaje z výkazů v určitých souvislostech. Horizontální analýza sleduje vývoj zkoumané veličiny v čase, nejčastěji ve vztahu k minulému účetnímu období. V případě vertikální analýzy se sleduje struktura finančního výkazu vztažená k určité veličině. [4] 3.5.1 Horizontální analýza Horizontální analýza zjišťuje absolutní a procentní změny jednotlivých položek účetních výkazů oproti předcházejícímu období. Z těchto změn lze vyvodit i očekávaný vývoj ukazatelů v budoucnosti. Je třeba mít k dispozici dostatečně dlouhou časovou řadu a v ní zajistit srovnatelnost údajů. Vzorec č. 1: Absolutní změna = ukazatel(t) ukazatel(t 1) Vzorec č. 2: Procentní změna = absolutní změna / ukazatel(t-1) * 100 [16] 3.5.2 Vertikální analýza Vertikální, neboli strukturální analýza spočívá v tom, že zkoumá objem jednotlivých položek ve vztahu k jejich celkovému objemu. Zjišťuje a vyčísluje podíl těchto položek na celkovém souhrnu. Podíly všech jednotlivých položek na 17

souhrnu vyjadřují složení (strukturu) položky souhrnné. Pro vyjádření velikosti podílu se používá nejčastěji procentní vyjádření. [7] Využívá se zpravidla pro vyjádření struktury aktiv, pasiv a pro rozbor Výkazu zisku a ztrát. Použití vertikální analýzy je vhodné pro srovnání údajů s podniky, které působí v daném oboru, nebo pro srovnání s odvětvovými průměry. [16] 3.6 Analýza rozdílových ukazatelů Za typické rozdílové ukazatele jsou pokládány zejména ukazatele, které jsou označovány jako fondy finančních prostředků. Fond je chápán jako rozdíl mezi souhrnem určitých položek krátkodobých aktiv a určitých položek krátkodobých pasiv. [13] 3.6.1 Čistý pracovní kapitál Je nejčastěji užívaným ukazatelem, který vyjadřuje rozdíl mezi celkovými oběžnými aktivy a celkovými krátkodobými dluhy. Jedná se tedy o dlouhodobý zdroj, který je využíván k zajištění hladkého průběhu hospodářské činnosti. [13] Vzorec č. 3: ČPK = oběžná aktiva krátkodobé závazky 3.6.2 Čisté pohotové prostředky Tento ukazatel odstraňuje určité nedostatky čistého pracovního kapitálu, a to, že oběžná aktiva, z nichž se ČPK odvozuje, zahrnují i velmi málo likvidní nebo trvale nelikvidní položky. Čisté pohotové prostředky vyjadřují rozdíl mezi pohotovými finančními prostředky a okamžitě splatnými závazky, přičemž do peněžních prostředků se zahrnují jen likvidní prostředky (hotovost a peněžní prostředky na běžných účtech). [14] 3.6.3 Čisté peněžně pohledávkové finanční fondy Čisté peněžně pohledávkové finanční fondy odstraňují nedostatky předchozích ukazatelů. Jde o rozdíl mezi oběžnými aktivy, která jsou snížena o zásoby a nedobytné pohledávky, a krátkodobými závazky. [3] 3.7 Analýza poměrových ukazatelů Poměrové ukazatele znázorňují vzájemný vztah mezi dvěma nebo více absolutními ukazateli pomocí jejich podílu. Patří mezi nejrozšířenější metody finanční analýzy a to zejména díky tomu, že umožňují získat rychlý a nenákladný obraz o základních finančních charakteristikách podniku. [13] 18

Jejich vypovídací schopnost je vyšší při srovnání s oborovým průměrem a v delším časovém období. Výhodou poměrové analýzy je, že redukuje hrubé údaje, které se liší podle velikosti firem, na společnou bázi, a tím umožňuje porovnávat podniky mezi sebou. [1] Podle toho, ze kterých účetních dat poměrové ukazatele vycházejí a na jaké oblasti hospodaření podniku se zaměřují, se dělí do pěti základních skupin: ukazatele zadluženosti, ukazatele platební schopnosti (likvidity), ukazatele aktivity, ukazatele rentability, ukazatele tržní hodnoty firmy. [16] 3.7.1 Ukazatele zadluženosti Pojem zadluženost vyjadřuje skutečnost, že podnik využívá cizí zdroje k financování svých aktiv. Používáním cizích zdrojů je ovlivňována rentabilita i riziko podnikání. V současné době nepřichází v úvahu, že by podnik financoval všechna svá aktiva z kapitálu vlastního, nebo naopak jen z kapitálu cizího. [4] Ukazatele zadluženosti, neboli ukazatele řízení dluhu, udávají vztah mezi cizími a vlastními zdroji financování podniku, měří rozsah, v jakém podnik používá k financování dluhy. Hodnotí v podstatě finanční strukturu firmy. [16] Poměr cizích a vlastních zdrojů je různý v jednotlivých oborech činnosti podniků. Při formulování dluhové politiky podnik využívá pravidlo vertikální kapitálové struktury. To uvádí, že podíl vlastních a cizích zdrojů by měl být stejný, tedy 1:1, protože vlastníci firmy by měli přispívat k financování alespoň stejnou částí jako věřitelé. Druhou zásadou je, že podíl vlastního kapitálu na celkových zdrojích by měl být vyšší než podíl dluhového financování, protože cizí kapitál je nutné splatit. Nízký poměr vlastního kapitálu k cizímu se považuje za finanční nedostatek a může ohrozit stabilitu podniku. [15] Zadluženost, byť i vysoká, nemusí být zpravidla negativní charakteristikou podniku. V dobře fungující firmě může naopak vysoká finanční páka pozitivně přispívat k rentabilitě vlastního kapitálu a tím i k vyšší tržní hodnotě podniku. [4] Hlavní motiv k tomu, aby podnik při financování své činnosti využíval i cizí zdroje, vyplývá z jejich relativně nižší ceny ve srovnání se zdroji vlastními. Cenu cizích zdrojů významně modifikuje daňové zákonodárství, které umožňuje zahrnout úrok placený za použití cizích finančních zdrojů do nákladů ovlivňujících základ daní z příjmů. [16] Celková zadluženost Ukazatel celkové zadluženosti, neboli ukazatel věřitelského rizika, je poměr celkových závazků podniku k celkovým aktivům. Čím vyšší je hodnota tohoto 19

ukazatele, tím vyšší je zadluženost celkového majetku firmy a tím vyšší je i riziko věřitelů. Tento ukazatel je nutné posuzovat v souvislosti se strukturou cizího kapitálu a celkovou výnosností podniku. Věřitelé upřednostňují nízké hodnoty celkové zadluženosti, protože v případě likvidace společnosti znamená vysoký podíl vlastního kapitálu velký bezpečnostní polštář proti ztrátám věřitelů. [11] Vzorec č. 4: Celková zadluženost = celkové závazky / aktiva celkem * 100 Analytickými ukazateli celkové zadluženosti jsou dlouhodobá a krátkodobá zadluženost. [16] Vzorec č. 5: Vzorec č. 6: Dlouhodobá zadluženost = dlouhodobé závazky / aktiva celkem * 100 Krátkodobá zadluženost = krátkodobé závazky / aktiva celkem * 100 Míra samofinancování Míra samofinancování, která bývá označována též jako koeficient samofinancování nebo kvóta vlastního kapitálu, je doplňkovým ukazatelem k celkové zadluženosti. Součet těchto dvou hodnot ukazatelů je tedy roven 100%. Vyjadřuje proporci, v jaké jsou aktiva firmy financována penězi vlastníků. Používá se zejména pro hodnocení finanční a hospodářské stability podniku a společně s ukazateli platební schopnosti se řadí mezi nejvýznamnější ukazatele celkové finanční situace podniku. [16] Vzorec č. 7: Míra samofinancování = vlastní kapitál / aktiva celkem * 100 Dluh na vlastní kapitál Dluh na vlastní kapitál je ukazatel, který vyjadřuje poměr cizího kapitálu k vlastnímu. Má stejnou vypovídací schopnost jako ukazatel celkové zadluženosti. Oba ukazatele rostou s tím, jak roste proporce závazku ve finanční struktuře firmy. [1] Vzorec č. 8: Dluh na vlastní kapitál = celkové závazky / vlastní kapitál Úrokové krytí Ukazatel úrokového krytí, neboli zisková úhrada úroků, vyjadřuje, kolikrát zisk před odpočtem úroků a daní převyšuje úrokové platby. Informuje věřitele o tom, 20

zda a jak jsou zajištěny jejich nároky v případě likvidace podniku a akcionáře podniku, jestli je podnik schopen splácet své závazky z úroků. [16] Pokud se ukazatel rovná jedné, znamená to, že na zaplacení úroků je třeba celého zisku a na vlastníky podniku nezbude z vytvořeného zisku nic. [13] Za problémový podnik je považován takový podnik, u kterého se hodnota ukazatele úrokového krytí pohybuje okolo 3. Bezproblémové podniky jsou ty, u kterých hodnota dosahuje hodnoty 8. [16] Vzorec č. 9: Úrokové krytí = zisk před zdaněním a úroky / celkové úroky Ukazatel podkapitalizování Podkapitalizování nastává v okamžiku, kdy je podnik příliš zadlužen a výše vlastního kapitálu není přiměřená rozsahu provozní činnosti podniku. Dochází k němu zpravidla v období prosperity podniku, kdy se zvyšuje objem zakázek a tím se zvyšuje i jeho majetek, pro který pak hledá zdroje finančního krytí. Podle zásady správného financování by měl být dlouhodobý majetek kryt dlouhodobým kapitálem, proto by hodnota tohoto ukazatele by měla být větší než jedna. Dlouhodobý kapitál by neměl jen financovat stálá aktiva, ale i vytvářet v potřebné výši pracovní kapitál, který je nezbytný pro zajištění běžného chodu podniku. [16] Vzorec č. 10: Podkapitalizování = (dlouhodobé závazky + vlastní kapitál) / stálá aktiva 3.7.2 Ukazatele platební schopnosti (likvidity) Ohrožení platební schopnosti je pro podnik velkým rizikem, může jej přivést až k ukončení činnosti a bankrotu. [16] Ukazatele likvidity charakterizují schopnost podniku včas splatit své krátkodobé závazky. Poměřují to, čím je možné platit, tím, co je nutné zaplatit. Zabývají se nejlikvidnější částí aktiv společnosti a rozdělují se podle likvidnosti položek aktiv dosazovaných do čitatele z rozvahy. [13] Je třeba si blíže definovat pojmy solventnost, likvidita a likvidnost. Solventnost je obecná schopnost společnosti získávat prostředky na úhradu svých závazků. Lze ji chápat jako relativní přebytek hodnoty aktiv nad hodnotou závazků. Likvidita je momentální schopnost podniku uhradit splatné závazky. Likvidnost vyjadřuje schopnost transformace majetku do peněžní podoby. Čím je tato schopnost vyšší, tím je likvidnější. [16] 21

Běžná likvidita Ukazatel běžné likvidity vyjadřuje, kolikrát oběžná aktiva pokrývají krátkodobé závazky podniku, nebo také kolika jednotkami oběžného majetku je kryta jedna jednotka krátkodobých závazků. Vypovídá o tom, kolikrát by byl podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil veškerá oběžná aktiva v daném okamžiku na hotovost. Čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím je pravděpodobnější, že si podnik zachová platební stabilitu. Za optimální hodnotu je považována hodnota v intervalu 1,5 2,5. [10] Ukazatel má vysokou vypovídací hodnotu zejména pro krátkodobé věřitele podniku, protože jsou vystaveni riziku, že jim nebudou závazky splaceny. Poskytuje informace o tom, do jaké míry jsou jejich investice chráněny majetkem podniku. [16] Vzorec č. 11: Běžná likvidita = oběžná aktiva / krátkodobé závazky Pohotová likvidita Pohotová likvidita, ve snaze odstranit nevýhody běžné likvidity, vylučuje z oběžných aktiv zásoby. Poměřuje tedy pouze pohotová oběžná aktiva s krátkodobými závazky, přičemž mezi pohotová oběžná aktiva se řadí jen peněžní prostředky, obchodovatelné cenné papíry a pohledávky. [16] V analýze je užitečné zkoumat poměr mezi ukazatelem běžné a pohotové likvidity. Výrazně nižší hodnota pohotové likvidity ukazuje nadměrnou váhu zásob v rozvaze podniku. [13] Pro věřitele je výhodnější vyšší hodnota tohoto ukazatele. Pro vlastníky již méně, protože vyšší hodnota pohotové likvidity znamená vyšší objem pohotových peněžních prostředků, které by mohly být využity efektivněji. [16] Hodnota ukazatele by pro zachování likvidity neměla klesnout pod 1. [13] Vzorec č. 12: Pohotová likvidita = (oběžná aktiva zásoby) / krátkodobé závazky Hotovostní likvidita Hotovostní likvidita, která může být označena i jako okamžitá, měří schopnost podniku hradit svými peněžními prostředky právě splatné dluhy. Jedná se o nejpřísnější ukazatel likvidity. [1] Do čitatele se zahrnují peníze v hotovosti a na běžných účtech, volně obchodovatelné cenné papíry, splatné dluhy, směnečné dluhy a šeky. [13] Vysoká hodnota tohoto ukazatele vyjadřuje sice dobrou likviditu, ale zároveň ukazuje držení velkého objemu hotovosti, který není účinně využit. [1] 22

Za optimální hodnotu tohoto ukazatele je považována hodnota z intervalu 0,2 0,8. [8] Vzorec č. 13: Hotovostní likvidita = finanční majetek krátkodobé povahy / krátkodobé závazky 3.7.3 Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity, nazývány též jako ukazatele obratovosti, měří, jak efektivně hospodaří společnost se svými aktivy. Pokud jich má nedostatek, musí se vzdát mnoha potenciálně výhodných podnikatelských příležitostí a přichází o tržby, které by mohl získat. Má-li jich více, než je účelné, vznikají mu zbytečné náklady a tím i nízký zisk. [13] Ukazatele aktivity se řadí k tzv. mezivýkazovým ukazatelům, protože vstupní údaje přebírají ze dvou účetních výkazů (rozvaha a výkaz zisku a ztráty). [16] Protože ukazatel poměřuje nejčastěji tokovou veličinu (tržby) k veličině stavové (aktiva), je možné vyjádřit tento ukazatel ve dvou modech: obrátkovost (rychlost obratu) vyjadřuje počet obrátek aktiv za období, během kterého bylo dosaženo daných tržeb použitých v ukazateli (nejčastěji rok), doba obratu odráží počet dní (příp. let), po který trvá jedna obrátka. [4] Obrat celkových aktiv Ukazatel obratu celkových aktiv, který bývá označován jako vázanost celkového vloženého kapitálu, měří efektivnost využití veškerých aktiv podniku. Vyjadřuje, jak se zhodnocují stálá a oběžná aktiva ve výrobní činnosti společnosti bez ohledu na jejich zdroje krytí. Jeho výše se mění podle oboru činnosti podniku. [16] Tento ukazatel je určen jako poměr tržeb k celkovému vloženému kapitálu. [10] Vzorec č. 14: Obrat celkových aktiv = tržby / aktiva celkem Obrat dlouhodobého hmotného majetku Ukazatel, který je označován i jako ukazatel relativní vázanosti dlouhodobého hmotného majetku, je ukazatelem efektivnosti a intenzity využívání strojů, budov, zařízení, dopravních prostředků a dalšího dlouhodobého hmotného majetku. Hodnota ukazatele se srovnává s odvětvovým průměrem. Nižší hodnota než je odvětvový průměr naznačuje nízké využití a upozorňuje, že by se mělo zvýšit využití výrobních kapacit. [16] Vzorec č. 15: Obrat DHM = tržby / DHM v zůstatkových cenách 23

Obrat zásob Obrat zásob je nazýván též jako ukazatel intenzity využití zásob. Udává, kolikrát je v průběhu roku každá položka zásob podniku prodána a znovu uskladněna. [13] Je-li tento ukazatel ve srovnání s odvětvovým průměrem vyšší, znamená to, že podnik nemá zbytečné nelikvidní zásoby, které by vyžadovaly nadbytečné financování. Nadbytečné zásoby jsou samozřejmě neproduktivní a představují investici s nízkým či dokonce nulovým výnosem. [16] Vzorec č. 16: Obrat zásob = tržby / zásoby Doba obratu zásob Doba obratu zásob udává průměrný počet dnů, po které jsou zásoby vázány v podnikání do doby jejich spotřeby nebo do doby jejich prodeje, ukazuje tedy intenzitu využití zásob. [13] Obecně platí, že čím vyšší je obrat zásob a kratší doba obratu zásob, tím lepší je situace v podniku. Pokud jsou ukazatele doby obratu zásob a likvidity vysoké, může to nasvědčovat tomu, že má podnik zastaralé zásoby, jejichž reálná hodnota je nižší než cena, která je uvedena v účetních výkazech. [1] Vzorec č. 17: Doba obratu zásob = 365 / obrat zásob Rychlost obratu pohledávek Rychlost obratu pohledávek vypovídá o počtu obrátek, který uskutečnily pohledávky ve výši ke konci roku v dosaženém objemu tržeb, tj. kolikrát se v těchto tržbách obrátily. Čím vyšší je tedy tento ukazatel, tím rychleji podnik inkasuje své pohledávky a získané peníze může použít na další potřeby podniku. [7] Vzorec č. 18: Rychlost obratu pohledávek = tržby / průměrný stav pohledávek Doba obratu pohledávek Doba obratu pohledávek (průměrná doba splatnosti pohledávek, průměrná doba inkasa pohledávek či průměrné inkasní období) vypovídá o tom, jak dlouho je majetek podniku vázán v podobě pohledávek. Vyjadřuje tedy dobu, po kterou musí společnost v průměru čekat, než obdrží platby od svých odběratelů (za jak dlouho jsou průměrně pohledávky splaceny). Průměrná doba splatnosti pohledávek je srovnávána s běžnými platebními podmínkami, za jakých firma fakturuje své zboží. Je-li tato doba delší, znamená to, že obchodní partneři neplatí své účty včas. [16] 24

Vzorec č. 19: Doba obratu pohledávek = 365 / obrat pohledávek Doba obratu závazků Doba obratu závazků slouží zejména ke kontrole vlastní platební morálky. Vypovídá o tom, jak rychle jsou spláceny závazky podniku. Doba obratu závazků by měla být delší než doba obratu pohledávek, jinak by byla narušena finanční rovnováha ve firmě. Tento ukazatel je užitečný zejména pro věřitele, případně potenciální věřitele, protože z něj lze vyčíst, jak podnik dodržuje obchodně úvěrovou politiku. [10] Vzorec č. 20: Vzorec č. 21: Doba obratu závazků = 365 / obrat závazků Obrat závazků = tržby / závazky 3.7.4 Ukazatele rentability Ukazatele rentability, které jsou označovány i jako ukazatele výnosnosti či profitability, patří v praxi k nejsledovanějším ukazatelům, protože poskytují informace o efektu, jakého bylo dosaženo vloženým kapitálem. Slouží tedy k hodnocení celkové efektivnosti dané činnosti. [4] Rentabilita je měřítkem schopnosti společnosti vytvářet nové zdroje, dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Pří výpočtu ukazatelů rentability se vychází ze dvou základních účetních výkazů, a to z rozvahy a výkazu zisku a ztráty, obecně je vyjadřovaná jako poměr zisku k částce vloženého kapitálu. Jedná se o ukazatele, které jednoznačně budou nejvíce zajímat akcionáře a potenciální investory, avšak i pro ostatní skupiny mají svůj nesporný význam. Ukazatele rentability by měly mít obecně rostoucí tendenci. [10] Rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA) Rentabilita celkového vloženého kapitálu (anglicky return on assets, zkratka ROA) je považována za základní měřítko rentability neboli výnosnosti. Poměřuje zisk s celkovými aktivy investovanými do podnikání bez ohledu na to, z jakých zdrojů jsou tato aktiva financovány. [2] Ukazatel vyjadřuje celkovou efektivnost podnikání, její výdělkovou schopnost či produkční sílu. Efektem zhodnocení vloženého kapitálu je součet zisku po zdanění a zdaněných úroků placených za použití cizího kapitálu. Ukazatel odráží fakt, že efektem zhodnocení je odměna vlastníkům i věřitelům společnosti, přičemž ani věřitelům nezůstane celý úrok, ale je zdaněn daní z příjmu. [16] Vzorec č. 22: ROA = (Z + U (1 D)) / CA 25

Z... zisk po zdanění U... úrok z použitých úvěrů D... sazba daní z příjmu CA... celková aktiva Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) Rentabilita vlastního kapitálu (anglicky return on equity, zkratka ROE) bývá označována i jako výnosnost vlastního kapitálu či návratnost vlastního kapitálu. Míra ziskovosti z vlastního kapitálu je ukazatelem, pomocí něhož vlastníci zjišťují, zda jejich kapitál přináší dostatečný výnos, jak byly zhodnoceny prostředky, které do podniku vložili. Pro investory je důležité, aby ukazatel ROE byl vyšší než úroky, které by obdržel při jiné investiční příležitosti (zejména státem garantované dluhopisy). Pokud bude hodnota ROE dlouhodobě nižší než výnosnost cenných papírů garantovaných státem, investor se bude snažit zhodnotit svůj kapitál jinde pro něj výhodnějším způsobem. [13] Vzorec č. 23: ROE = zisk po zdanění / vlastní kapitál Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (ROCE) Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (anglicky return on capital Employed, zkratka ROCE) označována i jako rentabilita celkového investovaného kapitálu, vyjadřuje míru zhodnocení všech aktiv podniku financovaných vlastním i cizím dlouhodobým kapitálem. [10] V čitateli jsou celkové výnosy všech investorů (čistý zisk pro vlastníky podniku a úroky pro věřitele). Ve jmenovateli jsou dlouhodobé finanční prostředky, které má společnost k dispozici. Ukazatel slouží zejména pro mezipodnikové srovnání, je používán k hodnocení monopolních veřejně prospěšných společností (vodárny, telekomunikace, apod.). [13] Vzorec č. 24: ROCE = (Z + U (1 d)) / (DZ + VK) Z... zisk po zdanění U... úrok z použitých úvěrů D... sazba daní z příjmu DZ... dlouhodobé závazky včetně bankovních úvěrů VK... vlastní kapitál 26

3.8 Analýza pyramidových soustav ukazatelů Pyramidové soustavy ukazatelů přispívají k odhalení příčin vývoje finanční situace podniku. Rozkládají aditivní (sčítání nebo odčítání) nebo multiplikativní (násobení nebo dělení) metodou vrcholový ukazatel. Cílem pyramidových soustav je zachycení a popsání vzájemných souvislostí jednotlivých ukazatelů a analýza složitých vnitřních vazeb v rámci pyramidy. Každý zásah do jednoho ukazatele se projeví v celé vazbě. Nejznámějším pyramidovým rozkladem je tzv. Du Pont rozklad, který se zaměřuje na rozklad rentability vlastního kapitálu. [10] 3.8.1 Rozklad rentability celkového vloženého kapitálu (ROA) Rozklad rentability celkového vloženého kapitálu (tzv. Du Pontův diagram, či Du Pontova rovnice) je vyjádřen jako funkce dvou základních faktorů, a to obratu celkových aktiv a ziskovosti tržeb. Díky tomuto rozkladu lze určit, jakou měrou se tyto jednotlivé faktory podílely na změně rentability celkového vloženého kapitálu. Ziskovost tržeb (neboli zisková marže, ziskové rozpětí, či rentabilita tržeb) udává, jak úspěšně prosadila společnost na trhu své produkty. Současně je však i měřítkem efektivnosti využívání vstupů do výroby a jejich hospodárného vynakládání. Nízká úroveň ukazatele dokumentuje nedostatky ve vedení firmy. Obrat celkových aktiv vyjadřuje, kolik jednotek tržeb připadá na jednotku celkových aktiv. [16] Vzorec č. 25: ROA = ziskovost tržeb * obrat celkových aktiv ZUD... zisk před úroky a daněmi T... tržby CA... celková aktiva ZUD / CA = (ZUD / T) * (T / CA) 3.8.2 Rozklad rentability vlastního kapitálu (ROE) Ukazatel rentability vlastního kapitálu se rozkládá na tři základní faktory, kterými jsou čistá ziskovost tržeb, obrat celkových aktiv a poměr celkových aktiv k vlastnímu kapitálu (tzv. finanční páka). Zisk po zdanění je použit z toho důvodu, aby bylo možno v dalším kroku vyjádřit i vliv míry zdanění podnikových příjmů na rentabilitu vloženého kapitálu. [16] Finanční páka vyjadřuje skutečnost, že pokud bude podnik využívat ve větším objemu cizí kapitál, může za určitých okolností dosáhnout vyšších hodnot 27

rentability vlastního kapitálu. Pozitivní vliv zvýšené zadluženosti se projeví tehdy, bude-li firma schopna platit vyšší nákladové úroky. [10] Vzorec č. 26: ROE = čistá ziskovost tržeb * obrat celkových aktiv * finanční páka Z... zisk po zdanění VK... vlastní kapitál T... tržby CA... celková aktiva Z / VK = (Z / T) * (T / CA) * (CA / VK) 3.9 Predikce finanční tísně podniku Hrozba zániku podniku vzniká zejména z důvodu platební neschopnosti nebo předlužení. Finanční tíseň nastává v okamžiku, kdy jsou problémy s platební neschopností tak vážné, že mohou být vyřešeny pouze díky výrazným změnám v provozní anebo finanční činnosti podniku. Těmito změnami se má zabránit směřování k úpadku. [2] Finanční problémy lze rozeznat díky predikčním modelům finanční tísně ještě předtím, než se naplno projeví. Investoři a věřitelé jsou tedy zavčas varováni a mají možnost reagovat. [10] Nejpoužívanější modely predikce finanční tísně lze rozdělit do dvou základních skupin, a to bonitní a bankrotní modely. [16] Bonitní modely Odrážejí míru kvality podniku podle jeho výkonnosti, jsou tedy orientovány na vlastníky a investory. Odpovídají na otázku, zda je podnik dobrý nebo špatný. [7] Bonitní modely se snaží pomocí bodového hodnocení stanovit bonitu hodnocené firmy. Vycházejí z hodnot vybraných ukazatelů finanční analýzy. [10] Bankrotní modely Bankrotní modely vycházejí z toho, že finanční problémy lze podle určitých příznaků rozeznat ještě předtím, než se plně projeví. Jsou určeny především věřitelům, které zajímá, zda je podnik schopen dostát svým závazkům. Odpovídá tedy na otázku, zda společnost zbankrotuje. [7] Bankrotní modely jsou soustavy několika poměrových ukazatelů, jimž jsou přiřazeny váhy, a jejich vážený součet dává skóre, podle kterého se usuzuje, zda podnik je náchylný k finanční tísni a úpadku, nebo je bankrot velice 28

nepravděpodobný, respektive se skóre nachází v šedé zóně, tj. v intervalu, kde nelze jednoznačně rozhodnout o pravděpodobnosti bankrotu. [2] 3.9.1 Altmanovo Z-skóre Jedním z nejznámějších modelů predikce finanční tísně je Altmanův model, neboli Altmanův index finančního zdraví podniku. [10] Na základě údajů zpracovaných ze vzorku podniku definoval Altman lineární rovnici jednotlivých poměrových ukazatelů jako proměnných veličin. Těm přiřadil na základě statistického šetření koeficienty, které plní funkci vah, přičemž největší váhu má rentabilita celkového kapitálu. [9] Vzorec č. 27: Z-skóre = 0,717 * x1 + 0,847 * x2 + 3,107 * x3 + 0,420 * x4 + 0,998 * x5 x1 = pracovní kapitál / celková aktiva x2 = nerozdělený zisk / celková aktiva x3 = zisk před zdaněním a úroky / celková aktiva x4 = vlastní kapitál / celkové závazky x5 = tržby / celková aktiva Interpretace výsledků: Hodnoty menší než 1,2 Hodnoty od 1,2 do 2,9 Hodnoty nad 2,9 [10] pásmo bankrotu pásmo šedé zóny pásmo prosperity Index IN95 3.9.2 Indexy IN indexy důvěryhodnosti Tento model, který byl zpracován manžely Neumaierovými, vyhodnocuje finanční zdraví českých podniků v českém prostředí. Při jeho sestavování vyšli z českých účetních výkazů a zahrnuli specifičnost ekonomické situace v České republice, kterou je vysoká platební neschopnost firem. [7] Model IN95 je vyjádřen rovnicí, v níž jsou zařazeny poměrové ukazatele, kterým je přiřazena váha určená váženým průměrem hodnot tohoto ukazatele v odvětví. Tento model tedy zohledňuje určité zvláštnosti jednotlivých odvětví. [10] Index IN95 má největší vypovídací schopnost pro věřitele podniku. [16] 29

Pro zařazení podniku v rámci celé ekonomiky České republiky platí rovnice: Vzorec č. 28: IN95 = 0,22 * x1 + 0,11 * x2 + 8,33 * x3 + 0,52 * x4 + 0,10 * x5 + 16,80 * x6 Pro zařazení podniku v rámci papírenského a polygrafického průmyslu platí vzorec: Vzorec č. 29: IN95 = 0,23 * x1 + 0,11 * x2 + 6,07 * x3 + 0,44 * x4 + 0,10 * x5 + 16,99 * x6 x1 = celková aktiva / cizí zdroje x2 = zisk před zdaněním a úroky / nákladové úroky x3 = zisk před zdaněním a úroky / celková aktiva x4 = celkové výnosy / celková aktiva x5 = oběžná aktiva / krátkodobé závazky x6 = závazky po lhůtě splatnosti / celkové výnosy [16] Hodnocení výsledků indexu IN95: IN > 2 velmi dobré finanční zdraví podniku, firmy mají schopnost bez problému hradit své závazky 1 < IN < 2 rizikové podniky, mohly by nastat problémy s placením závazků IN < 1 firma s vážnými finančními problémy, společnost nemá dostatečnou schopnost plnit své závazky [7] Index IN99 Index IN99 zdůrazňuje pohled vlastníka podniku a posuzuje, zda firma tvoří ekonomickou přidanou hodnotu pro své majitele. [13] Vzorec č. 30: IN99 = - 0,017 * x1 + 4,573 * x2 + 0,481 * x3 + 0,015 * x4 x1 = celková aktiva / cizí zdroje x2 = zisk před zdaněním a úroky / celková aktiva x3 = celkové výnosy / celková aktiva x4 = oběžná aktiva / krátkodobé závazky + krátkodobé bankovní úvěry [16] Hodnocení výsledků IN99: IN > 2,07 podnik dosahuje kladné hodnoty ekonomického zisku 1,42 IN < 2.07 situace není jednoznačná, podnik spíše tvoří hodnotu 1,089 IN < 1,42 nerozhodná situace 0,684 IN < 1,089 podnik spíše netvoří ekonomickou hodnotu IN < 0,684 firma má zápornou hodnotu ekonomického zisku (ničí hodnotu) [13] 30

Index IN01 Vzhledem ke skutečnosti, že index IN95 zkoumá podnik ze strany věřitelů a IN99 z pohledu vlastníků, v roce 2002 manželé Neumaierovi sestavili index IN01, který spojuje oba předchozí indexy a zohledňuje snahu o sledování tvorby ekonomické přidané hodnoty. Index IN01 vznikl analýzou vzorku 1915 podniků z průmyslu. Tyto podniky byly rozděleny na skupinu 583 podniků, které tvořily hodnotu, a na skupinu 503 podniků v bankrotu nebo těsně před bankrotem. Zbývajících 829 podniků tvořilo skupinu ostatních. [11] Vzorec č. 31: IN01 = 0,13 * x1 + 0,04 * x2 + 3,92 * x3 + 0,21 * x4 + 0,09 * x5 x1 = celková aktiva / cizí zdroje x2 = zisk před zdaněním a úroky / nákladové úroky x3 = zisk před zdaněním a úroky / celková aktiva x4 = celkové výnosy / celková aktiva x5 = oběžná aktiva / krátkodobé závazky Hodnocení výsledků IN01: IN01 > 1,77 podnik tvoří hodnotu ekonomického zisku 0,75 < IN01 1,77 podnik netvoří hodnotu, ale nebankrotuje, tzv. šedá zóna IN 0,75 podnik míří k bankrotu [11] Index IN05 Index IN05 je aktualizací indexu IN01 na základě testů na datech průmyslových podniků z roku 2004. Vzorec č. 32: IN05 = 0,13 * x1 + 0,04 * x2 + 3,97 * x3 + 0,21 * x4 + 0,09 * x5 Hodnocení výsledků IN05: IN05 > 1,6 předpovídá se uspokojivá finanční situace 0,9 < IN05 1,6 podnik netvoří hodnotu, ale nebankrotuje, tzv. šedá zóna IN 0,9 podnik je ohrožen vážnými finančními problémy [13] 3.10 Změna účetní legislativy Účetnictví podnikatelských subjektů hraje v prostředí tržního hospodářství podstatnou roli. V České republice je regulováno právními předpisy zákony a normami, které na ně navazují. 31

Právní úpravu účetnictví podnikatelů obsahuje: zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, české účetní standardy, obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, daňové předpisy: o daň z příjmu, o nepřímé daně, o majetkové daně, ostatní předpisy, např: o zdravotní a sociální pojištění, o celní předpisy. [12] Značná část legislativních změn účetnictví podnikatelů vznikla v důsledku vstupu České republiky do Evropské unie. K 1. 1. 2004 tedy bylo nutné sladit české účetnictví s předpisy platnými v EU. V roce 2003 nabyla platnosti vyhláška č. 500/2002 Sb. Vyhláška podrobněji upravuje jednotlivé oblasti účetnictví, obsahuje vzorovou rozvahu, výkaz zisku a ztráty a směrnou účtovou osnovu. Uvedenou strukturu jednotlivých výkazů musí dodržovat všechny podnikatelské subjekty. Účetní jednotky mají více možností si individuálně přizpůsobit účetnictví specifikům své podnikatelské činnosti, mohou používat vlastní účty, tzn. že si samy volí číselná označení a pojmenování účtů. V roce 2004, kdy vstoupila Česká republika do Evropské unie, došlo k nejvíce podstatným změnám. Bylo nutné sjednotit legislativu účetnictví pro nové a stávající členské státy. Nejdůležitější novela zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví ruší jednoduché účetnictví a nahrazuje ho daňovou evidencí. Tento krok měl ulehčit podnikání fyzickým osobám. Dále k 1. 1. 2004 nabyly účinnosti České účetní standardy. Ty upravují účetní metody a postupy účtování. Jsou závazné pro všechny účetní jednotky, čímž je vyloučeno, aby byly považovány za pouhá doporučení. [21] Nejdůležitější postupy, které je nutné dodržovat, a které mají díky standardům zajistit soulad při používání účetních metod: odložená daň (ČÚS č. 003), tvorba a použití rezerv (ČÚS č. 004, čl. 3), tvorba a použití opravných položek (ČÚS č. 005, čl. 3), kursové rozdíly (ČÚS č. 006), oceňování majetku (ČÚS č. 013, čl. 3), odpisování dlouhodobého majetku (ČÚS č. 013, čl. 4). [21] 32