Tento výzkum mým respondentm nedlal potíže, jelikož se známe a i o takových otázkách mžeme hovoit oteven. tyto otázky jsem pokládala pouze jedné respondente. Protože ji znám a vím, že peovala až do smrti o mou maminku a má zájme o duchovní oblast, vdla jsem, že nebude mít problém na tyto otázky odpovídat. Bylo tomu tak. Snad jen drobnost k formulaci otázek. Obtížn si vybírala odpov u otázky, zda ví v Boha. Byly tam možnosti ano; ne, ale vím ve vyšší sílu. Nemla to tak vyhranné, nedokázala íci jednoznan, zda ví Postoj respondent k otázkám smrti a umírání byl vyrovnaný,o problematice jsme po ukonení dotazování ješt trochu hovoili.podle mého názoru byl dotazník dokonale vytvoen a pomohl starším lidem oteven se vyjádit a zamyslet se o problému,o kterém se málo hovoí. O smrti a stáí by se podle mého názoru,který jsem získala na základ dotazování mlo mnohem více hovoit nejen se staršími lidmi. Vtšinou chtli respondenti umírat sami v klidném reakce respondent,což mne samého pekvapilo,byla jako na každou jinou otázku,tedy normální.žádné negativní projevy jsem nezaznamenal,otázky brali jako souást života.to spíš bylo pro mne mírn nepíjemné tyto otázky pokládat. Dobry den, no reakce byly rozporuplne, ale rozhodne velice zajimave. Bylo zvlastni sledovat, jak respondenti reaguji na tema smrti, zvlaste, maji-li na toto tema mluvit jakoby "verejne" a s neznamou osobou. Zvlaste, kdyz otazky skacou od mineralek az pres stavebko (coz jsem si mimochodem velmi uzival)). V zasade mohu rici, ze na kazdem respondentovi bylo videt pocatecni zaskoceni a vice ci mene znervozneni, to prozrazovaly velmi vymluvne jejich vyrazy.. Jinak pristup k tomuto tematu byl samozrejme individualni dle respondenta, v zasade vsak pres rozpacity zacatek se to vzdy nejak rozjelo (casto se ptali, k cemu jsou tyto otazky dobre). V teto chvili je dle me klicova postava tazatele - budto dokaze navodit atmosferu duvery a klient zacne otpovidat skutecne uprimne, nebo se respondent citi ohrozen a odpovida opatrne a casto neutralne. Dal se mi zdalo, ze muzi maji tendence mluvit na toto tema (kdyz uz o nem tedy mluvi, protoze mluvi se jim o smrti hure nez zenam dle me) osobneji, casto u rozhovoru az jakoby vymekli, kdezto zeny jsou vice pragmatictejsi v techto otazkach, prijde mi. téma na umírání bylo opravdu ožehavjší. Já osobn jsem se setkala s velmi negativním pístupem a neochotou na zmínné téma odpovídat. Vtšina dotazovaných to bere ZA OSOBNÍ VC A INTIMNÍ ZÁLEŽITOST a odmítá s CIZÍMI LIDMI hovoit o soukromém život. Možná,že mladší generace by na to reagovaly jinak,ale i tak si myslím,že otázky byly dost špatn zpracovány,aby se nad nimi dotazovaní nemuseli pozastavovat. Nkteré mli dvojí význam- ehož jsem si povšimla až u odpovdí klient.asi by se nad nimi mli zadávající více zamyslet než je vloží mn nešlo na vesnici njak téma umírání dobe uplatnit,ti respondenti ukonily výzkum a došlo u nich k plativé reakci,a ba pímo mne vyhnali.a ani mn se njak dobe toto téma dobe nepokládalo,ešíme v rodin co dá, s píbuznou v poslednim stadiu rakoviny... Pi mém výzkumu se oblast otázek dožití týkala dvou respondent. Ten první, mladší, ješt na smrt moc nemyslel, spíše odpovídal pragmaticky ale v podstat chtl by dožít doma a ve spolenosti svých blízkých a ve slušném prostedí. Druhý respondent byl již starší a ten se ásten upíral k Bohu, s tím že nechce nikoho obtžovat svým stáím, myslí na smrt, ale nechce o ní moc hovoit, ale opt svoji životní put by chtl dožít doma a za pítomnosti svých blízkých, udlal proto i njaká opatení. Myslím si že nebýt toho že znám tyto lidi nechtli by o tomto tématu veejn, ped cizími lidmi hovoit. Myslím si že toto téma plošn nebude možno obsáhnout, tady vidím hodn individuální pístup. Prosím je to mj subjektivní dojem ale tak to cítím k danému tématu z przkumu Omnibus 08 : nejprve byli respondenti spíše zaskoeni.nejlépe se s tímto tématem vyrovnal 50 letý respondent - je teba o tom hovoit a to i s dtmi...další dva respondenti nad 60 let si myslí,že je to jejich soukromá záležitost.
tyto otázky na toto ožehavší tema byly obecn pijímány velmi negativn, že je to osobní vcí každého a nechtli o tom mluvit. U jedné respondentky jsem díky tomu ztratila dobré vztahy s její dcerou, se kterou jsem spolupracovala v jiných oblastech. Celkov to oslabilo ochotu respondent spolupracovat s agenturou. Jedná se pedevším o ty kdo by pravidelnjí byli ochotni poskytovat odpovdi. Dobrý veer,myslím,že toto téma bylo dost choulostivé.kdyžjsem se zaala ptát,tak nkteí lidé zaali plakat a musím se piznat,že jsem hrozn lítostivá a zaala jsem plakat taky.já jsem pišla o všecny moje blízké,tak se m toto téma dlalo dost špatn Je pravda, že umírání není píliš veselé téma. Do této kategorie mi spadli dva respondenti-jeden lékaveteriná, který na dotaz na dstojné umírání bez váhání ekl-eutanásie a druhý, který má syna lékae a ani jeden z nich by nechtl zemít v nemocnici. S tou eutanásií se pln stotožuji i já. tyto otázky jsem pokládala pouze jedné respondente. Protože ji znám a vím, že peovala až do smrti o mou maminku a má zájme o duchovní oblast, vdla jsem, že nebude mít problém na tyto otázky odpovídat. Bylo Odpovídám na Vaše pání, vyjádit takto zkušenosti s tmatem Umírání,který byl souástí výzkumu Omnibus. Nejstarší respondent mi odpovídal tak jako na jiné otázky ve výzkumu,nepozastavoval se nad otázkami. Paní Jarka i tyto otázky vyjadovala rychle,nkterou otázku hodnotila jako neetickou,ale odpovdla rychle a srozumiteln (výzkum jsem s ní dlala v baru,kde pracuje a oekávala hosty...) A tetí dotazovaný nechtl na tyto otázky odpovídat,je prý to soukromá a citlivá oblast a nemíní se se svými názory na umírání,s nkým dlit... A já,která ztratila,bhem 10 let,dva životní partnery,si myslím,že otázka smrti a vbec umírání,je v souasné dob zanedbávaná,o smrti se nemluví,hlavn s dtmi a mladými lidmi a je to Dobrý den vše probhlo v poádku jen se zeptali co jsou to za divný otázky spíše paní oba respondenti si peji zemít v blízkosti rodiny nejlépe doma já jsem mla dva respondenty v této vkové kategorii,dotazovala jsem se jednoho muže a jedné ženy a nemám pocit,že by mli njaký problém s tím mi odpovdt.oba to v podstat brali jako naprosto pirozenou vc,ale oba nebyli vící v pravém slova smyslu,to znamená,že nechodí pravideln do kostela,ale ví víc šlo,myslel jsem si,že to bede horší Dotazovala jsem se jedné repondentky. Zaznamenala jsem údiv a mírnou nechu na tyto otázky odpovídat.následovaly pak v naší rodin velmi smutné události, takže ani pak já sama jsem nebyla na toto téma schopná zaínat rozhovory s dalšími respondenty. popravd jako první reakce pro m to byl šok co to je za otázku! Zrovna jsem ped sebou mla upln neznámého lovka který se mnou vyploval dotazník poprvé...ale nakonec to vzal "sportovn" a ekl vždy je to pece život a pak už jsem si vybírala jen známé lidi, kteí k tomu pistupovali veskrze kladn :) takže nakonec docela dobrý, ale je pravda že jsem si pak vybírala jen známí lidi. Dobrý veer, Mé poznatky ohledn otázek týkajících se smrti: Otázky byly hrozné, dsivé, obzvláš když jsem je pokládala 70-leté paní, která na tom není zdravotn nejlépe. Ona se bhem tohoto dotazování úpln rozklepala a já mla o ni strach. Další paní respondentce se na toto téma rovnž nelehce odpovídalo, pesto že je fit. Tyto otázky prost každého uvádí do rozpak, ale v tom negativním smru. Byla jsem ráda, že dotazování skonilo a snažila jsem se odlehit konverzaci. Tolik k mým dojmm z terénu na toto pro ob strany nepíjemné téma.
máte pravdu, že výzkum zamený na smrt bylo pro starší lidi velmi nepopulární téma, a proto jsem se snažil vybrat do przkumu lidi, kteí už od pohledu berou život s nadhledem. A i když to v jejich vku není píjemné nikomu, pesto je práv toto téma na prvních místech v rozhovorech mezi nimi... nemla jsem skoro žádné pipomínky od respondent protože jsem je na to upozornila pedem a vysvtlila úel tohoto výzkumu. musím se piznat, že mn tyto otázky ponkud zaskoily. Naštstí jsem na n mla vstícnou respondentku, ale kdyby to byl nkdo jiný, moc si to nedokážu pedstavit. Byly to fakt dost otázky až intimního charakteru, asi bych se píšt takových vyvarovala. Je pravda, že bylo avizováno, že se jedná o otázky o umírání, já jsem je ale dlala nakonec jen s jednou respondentkou a opravdu nás to ob trochu mohli byste nám dovolit respondenta upozornit na to, jaké pibližné otázky v dotazníku budou. Já sama jsem to vdla, když jsem si dotazník zkoušela naneisto, ale pi dotazování to nebylo úpln píjemné. Otázka ohledn smrti vyskoila jakoby nic hned po otázkách, kter jsou v dotaznících bžné... já osobn bych navrhovala njaký vysvtlující text, pokud nechce být organizase zmínná, tak pár slovy vysvtlit, pro se zrovna na toto ptát. Pi dotazování na m "padaly" divné pohledy... nebylo to píjemné a byla jsem já osobn ráda, že rozhovor skonil...snažila jsem se to stále udržet v pátelské nálad a pohod... Bohužel nemžu pedem zjistit, jetli respondent ním podobným práv neprochází a není to pro nj extrémn tžké o tomto tématu mluvit. Pi první otázce u tém všech respondent pekvapení, následn to brali jako skutenost, která u každého nastane, jen o tom nepemýšlí do hloubky. U otázky, zda u toho mají být dti (tuším 2 otázky - poheb, ošetování) padly když jsem na dané téma dotazovala respondenta, byl otázkami zaskoen, reagoval tak, že se mu vybavili vzpomínky na péi o rodie a pak jejich úmrtí. také konstatoval, že od svých dtí takovou péi asi ani ekat nemže, protože každý má v dnešní dob spoustu starostí a nemohl by si dovolit zstat doma bez práce. bylo na nm vidt, že má strach z nemohoucnosti a z toho, že by pak musel jít do njakého peovatelského ústavu. žádný z mých respondent nebyl tímto tématem zaskoený, brali to celkem normáln. I paní, které zemel už díve syn, se nijak nad tímto tématem nepozastavila. To sexuální dotazníky byly daleko horší :-D trefila jsem zrovna asi na pohodové lidiky, kteí nemli problém na toto téma mi odpovídat. Spíše já jsem mla pocit, že se tak njak "blb" vyptávám. Ale v prbhu dotazování za mnou pišla jedna paní a ta u Vás taky pracovala ( na papírové form dotazník) a ta se teda tváila velmi pohoršen až znechucen a hned mi ekla, že kdyby jste dali za úkol tento dotazník jí, tak by Vám ho prý odmítla vbec dlat. A ve finále já jsem ráda, že jsem trefila práv ty osoby, které jsem zpovídala. Nabyla jsem dojmu, že se lidé smrti neobávají,berou to jako nco co musí pijít.potom, že nemají potebu o tom mluvit s kýmkoli a dále že by se ale mli nauit dti vtší péi, empatii k umírajícím,tedy nemocným.dále že je v nemocnicích poád s nemocnými a starými nakládáno spíše nelidsky,pesnji bez já jsem vbec nemla žádný problém a ani jsem to necítila od lidí, na které toto téma padlo. Z mého pohledu je to život a moc bolí v pípad malinkých dtí nebo mladých lidí, když je pohbívají rodie. Já jsem otázku nesla v duchu, že at to berou všeobecn, ale ženy jsou více citlivjší než muži. Mj názor je, že je to tím, že dávají život. Tohle je téma na dlouhé povídání. Nemla jsem žádný problém s respondentama.
Dobrý den První dojem-šok, zpsobený 1.respondentem. Mj testovací rozhovor, díky vku 47, tuto "botu" neodhalil... Reakce byla dosti negativní, vtšinu otázek jsem proto zmírnil, rozvedl, pesto jsem odpovdi spíše odhadl v neutrálních pozicích. Další již byli sdílnjší-s vyšší vkem, znan sdílné byly 2 ženy nad 65-ob vící. Všichni dotazovaní znan "zmkli" a zvážnli; testování této tématiky mezi partou kamarád 40-50let rovedlo delší debatu. možná by bylo dobré, kdybychom se o tchto otázkách dozvdli díve a nebo kdyby byl vytvoen pímo samostatný przkum práv na toto téma, abychom respondentm mohli vysvtlit, pro se ptáme na tak osobní a pro nkoho bolestivé vci. V tomto przkumu, kdy jsme se vyptávali na minerální vody, ice tea, spoitelny..., to byl pro mojí respondentku velký šok. Kdybych jí ekla to, co jste mi te práv napsal, bylo by možná pro ní snažší o smrti mluvit. Samozejm je skvlé, že se organizace Cesta dom snaží podpoit rodiny, které mají v péi umírajícího a velmi si je za to vážím, ale otázky by mly být trochu citlivjší poznatky z terénu, které by se teba daly použít,asi mít žádné nebudu,respondentm se toto téma vbec nelíbilo,jeden respondent to ekl i pímo,další byl rozpaitý a bylo vidt,že jim to vadí,že se jim moc odpovídat nechce.asi jsem Vám tím moc nepomohla,ale nevím co jiného bych Vám k tomu napsala. Na základ Vašeho dopisu ohledn dotazování na téma umirání,jsem pi prvním odzkoušení dotazníku dostal strach,zda až pi dotazníku u starších osob dojdu k tomuto tématu,zda nebude rozhovor ukonen a budu hledat dál,ale pi zahájení dotazování jsem hned první dotazník dlal s osobou starší 50 let a nestail jsem se divit!bylo meeno,po skonení dotazování,že to bylo zajímavé téma,které je obas poteba,nebot se o tématu málo mluví! Potom když jsem bhem chvilky zpovídal dva duchodce,jednoho kolem 70 let,tak v první domácnosti došlo k malé hádce,kdy manželka dotazovaného stála opodál a poslouchala a po skonení rozhovoru,m nechtla nechat odejít,nebot chtla,abych udlal rozhovor i sní,nebot manžel odpovídal zajímav,ale ona by odpovídala jinak,tak to udlejte i semnou! Dost jí mrzelo,že jsem odmítl a bytu skoro utekl,šel jsem za další paní,duchodkyn,která pi prvním tení,že nyní se budeme zabívat umíráním,se sice nejdíve zatváila divn,(ekal jsem konec)pak povídá to je v poádku,sem bývalá sestika a mám pomrn velké zkušenosti,málo se o tématu mluví,dokonce jsme se u rozhovoru i smáli až jsem ml strach,(což jsem Vás informoval telefonicky,když došlo na dotaz od kdy se muže hovoit na téma umírání z dtma) Po verjším pidání dvou respondent jsem ml pouze problém s pánem,který nejdíve nechtl odpovídat,ale po slibu,že nebudu uvádt jeho data,solidn odpovídal,po ukonení jsem se ho pokusil pesvdit,abych mohl udat jeho data,ale marn,ped tím jsem hovoil s pánem,kde nebyl problém,prý zajímavé téma! bylo to opravdu zajímavé téma. V kvót jsem mla jen jednoho respondenta nad 60 let. Jednalo se o duchovn orientovanou osobu, která ví, že to, co se zrodilo, jednou zeme a že my nejsme to tlo, které umírá, ale nesmrtelná duše, která putuje po odchodu z tla dál podle svého urení. Nebyl pro ní problém o smrti hovoit. Bylo by zajímavé, kdyby probhl obsáhlejší výzkum na toto téma.
Dobrý den. Vtšina lidí nemla problém se mnou o tom mluvit co lovk to názor. Jen mne mrzelo,že se to týkalo jen lidí starších 50let.Jist se tato problematika týká i mladší generace. Rozhodn jsou všechny jejich postoje ovlivnny vírou,nechutí a znechucením našim lékaským ádem a lékam jako takovejm nedvují.ferenáková na blok zmiovaných "ožehavjších" otázek jsem pekvapen narazila až pi vlastním výzkumu - když si projíždím dotazník naneisto, zodpovídám otázky sama za sebe a protože jsem 50 let dosud nedosáhla, minul m i inkriminovaný blok o posledních vcech lovka. Jeho otevením jsem pak v terénu byla šokována víc než respondent. :o) Pesto jsem ale v tomto pípad - ani u dalších respondent - nenarazila na žádné potíže ani vyhýbavé odpovdi, jen bylo teba otázky klást citliv a dotazování prokládat mnoha omluvami za nezvykle intimní téma, které nicmén k životu patí. Osobn pro mne bylo nejtžší, když jsem v rámci výzkumu (náhodná procházka po vesnici, v níž nikoho neznám) narazila na ochotnou starší respondentku, z níž se posléze vyklubala onkologická pacientka, léící se nkolik let na hodkinv sarkom. Byla úžasná, ale toto dotazování pesto patilo k nejnáronjším v mé dosavadní tazatelské kariée. Asi o tchto vcech opravdu neumíme mluvit......ale nakonec jako vždycky všecko dobe dopadlo. Dobrý den, mí respondenti na to reagovali tak na pl nkterým toto téma nevadí a nkteí o tom mluví neradi nebo spíše o smrti neuvažují ale myslím že téma nebylo špatné :-) S pozdravem Suská Andrea odpovídám na Váš mail, z otázek,které jsem pokládala respondentm byli zaskoeni,mysllím až nepíjemn.obzvláš žena,ta o tom zaala moc pemýšlet.muži k tomuto tématu pistupují jinak,leheji. celkem to šlo jen bylo trochu vidt, že jim to bylo trochu nepíjemné se o tchto otázkách bavit. opravdu to bylo velmi nároné téma... jedna respondentka mi odpovídala velmi dlouho a ani jednou se na mn nepodívala, jen koukala z okna... nkolikrát jsem se jí ptala jestli je v poádku a mžeme pokraovat. Vtšinou se všichni shodli na tom že by se o smrti mlo mluvit a dti by se mly podílet na péi o své blízké... co se týká pohbu tam se to lišilo, nkdo to chápal jako znovu prožití bolesti, jiní jako povinost se rozlouit.
opravdu bylo toto téma dosti ožehavé, ale starší lidé vtšinou mli již zkušenosti s "odchodem rodi", tak njak ze zkušeností odpovídali, jak by bylo nejlepší se zachovat.celkem to brali zodpovdn, i když jim to pipadalo dost intimní a na nco neumli odpovdt. Zvlášt vící by chtli být pi odchodu blízkého lovka, aby kolem nj byla rodina, ale je pravda, že v dnešní dob je to pro zamstnané lidi celkem nemožné se starat o tžce nemocného, ošetovatelku si zace nemohou z finanních dvod dovolit. Spolenost by mla nabídnout njaké solidní ešení. Njakých zaízení jako LDN nebo hospic, nebo neho opravdu solidního a dostupného, je opravdu málo. Ale vše je otázkou penz jako všechno v dnešní dob. Lidé mi spíš sdlovali, že mají na poheb našeteno. A hlavn, že by nechtli zemít v nemocnici nebo njakém hospici,chtli by mít poblízku svou rodinu.asi polovina z mých dotázaných o smrti pemýšlí a plka né.a na samotný prbh dotazování na toto téma reagovali klidn, spíš mi to bylo trošku nepíjemné. jakmile jsem s respondentem "vpadl" do otázek kolem umírání, nastala spíše intimní atmosféra. Dokonce respondenti se ztišili, zvážnli a více si kontrolovali, zda-li nejsme nkým posloucháni :) Nikterak jim ale tato etapa dotazníku nevadila, spíše naopak ocenili, že se i o taková témata naše agentura zajímá :) Takže za mne = v pohod :) Nkteí respondenti byli trochu šokováni a otázky pokládali za velice intimní, interní a za velký zásah do soukromí. Nikomu to nebylo moc píjemné, ikdyž jsem je pesvdoval,že to pomže dobré vci a mlo by se to projevit v celé spolenosti,kdy odpovdné organizace formou osvty a mediálním psobením kladn ovlivuje celý národ a prospje to dobré vci. Každý si musí uvdomit a je o tom poteba mluvit, že smrt je souástí života jako narození a nesmí být toto téma tabu. Dotazování probhlo bez vtších problém. Respondenti na otázky ohledn smrti odpovídali, i když se jim zdáli místy dost podrobné a zejm vyvolávaly i vzpomínky na osoby blízké, které respondentm zemeli. Je zajímavé, že respondenti odpovídali, že by nechtli v žádném pípad skonit v léebn dlouhodob nemocných, tomu se chtjí za každou cenu vyhnout Otázky byli nepíjemné ale respondenti odpovídali bez jakýchkoliv okolk. odpovídali asi bez problém, ale ti starší byli docela v rozpacích. to vypadalo, že budu muset dotazování perušit. téma umírání bylo velice nepíjemné už jen pro m jako pro dotazovatele, protože mi respondentka odpovídala se znaným smutkem a druhá byla naopak v rozpacích. Opravdu jsem nevdla jak se jich mám ptát a sama jsem mla chu dotazování ukonit. Lepší by bylo na takové vci dotazovat mladší generace a ne ty, co to mají tzv. za pár. To je tedy alespon mj nároz a alespon m by to možná víc vyhovovalo.
> DOBRÝ DEN MÍM DOTAZEM NA SMRT JSEM AKORÁT RESPONDENTOVY UBLÍŽILA >,ROZBRE EL SE JÁ SNÍM A DOTAZNÍK JSEM MUSELA PED ASN UKON IT.TO > JSOU NEETICKÉ OTÁZKY dotazování na tuto oblast bylo pro mne velice nepíjemné a klientm i pesto že odpovdli tak také. Setkala jsem se z reakcí že by už na tohle znovu neodpovídali. dotazování na otázky umírání nebylo vbec jednoduché. Respondenti byli ostýchaví, atmosféra byla celkem napjatá, já osobn jsem se cítila celkem trapn. Bylo mi nepíjemné, se na to dotazovat a bylo znát, že i respondentm byly tyto otázky nepíjemné. Pkný den. respondentka se podivovala nad tématem UMÍRÁNÍ. Ani mn samotnému nebylo toto téma píliš píjemné. Jestli to však organizaci Cesta dom pomže, nemám s tím problém. Jen jsme tuto informaci mohli dostat ped výzkumem. dotazy na téma umírání respondenty ponkud zaskoili, ale i ti, kteí se s touto situací nemuseli potýkat se nad tímto tématem zamysleli a ochotn odpovídali na dané otázky. Možná trochu jiná reakce by byla u lidí vících, nebo tch kteí jsou nemocní, nebo s takto nemocnými lidmi jsou v kontaktu reaguji na Váš email. Respondenti vtšinou nemli problém na tyto otázky odpovídat. Váš email mn odpovdl na otázku, kdo si tento výzkum objednal,dkuji. Jsem ráda, že tuto informaci budu moci sdlit i respondentm, kteí se mn ptali. Vtšinou jsem se setkala s názorem, že jak peovat o velmi vážn nemocnou blízkou osobu je individuální.
Žena(72)-hluboce vrící,ale bez okázalých vnjších projev -1.manžel zemel na rakovinu v 50ti létech -syn tragicky zemel,když už byla vdova -sama je vyléena (rakovina),nechce do žádného zaízení,za všech okolnosti chce zstat doma i v nemoci,po smrti blízkých (syna) byla bezradná a dala se na víru -velmi ví v posmrtný život,ale nechce o tom hovoit,má pítelkyni se kterou probírají toto téma,s 2.manželem ne; Muž(67)-velmi reán uvažuje a íká,že nad tím vbec nepemýšlel - má strach ze smrti,ale na druhé stran je zvdavá,co bude;je dobe orientovaná v souasnosti Byla jsem udivena, že respondenti se nezdráhali na toto téma odpovídat. Brali to docela klidn. Byla jsem zaskoena tím, že na vtšinu otázek mají njaký názor a pedstavu, jak by to mlo být nebo jak by tyto otázky chtli ešit. Jsem zvyklá s tímto tématem pracovat - a jak to tak bývá, pokud je tazatel v pohod, respondenti vycítí jeho klid a nemají problém s tématem. Kdyby mi dlalo problém o tom mluvit, možná by odezva nkterých rrespondent byla jiná. /Pro pobavení vám ale napíšu, že jsem se kdysi mla respondent muž v rámci njakého dotazníku ptát na jejich erekci. Tak to jsem tedy opravdu 100% sabotovala/ (60+) bylo velice nepíjemné, myslím z obou stran. Lidé si odpovdi museli delsí dobu rozmýšlet a otázkami byli zaskoeni, jelikož pravdpodobn se o tom tolika nezamysleli v minulosti. Velice m taky pekvapilo, že po odpovdi na ozázku,,vadí vám se o smrti bavit?" zaznlo,,ano" tak naskoily dalsí otázky. Pišlo mi to velice netaktní vi tázanému. mj poznatek je ten, že dotazování na toto téma je VELMI nepíjemné a nechci se takových výzkum úastnit.