Bankovní institut vysoká škola Praha Oceňování podniku BMP Obrábění kovů, s. r. o. Diplomová práce Markéta Pochmanová Duben 2011
Bankovní institut vysoká škola Praha Oceňování majetku Oceňování podniku BMP Obrábění kovů, s. r. o. Diplomová práce Autor: Markéta Pochmanová Finance, Oceňování majetku Vedoucí práce: doc. Ing. Jan Heřman, CSc. Praha Duben, 2011
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu jsem uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Chodově, dne 26.dubna 2011. Markéta Pochmanová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Ing. Janu Heřmanovi, CSc. za průpravu, vedení a cenné rady při zpracování tématu. Dále bych ráda poděkovala managementu společnosti BMP Obrábění kovů, s. r. o., jmenovitě panu Zdeňku Pochmanovi a Dipl. Ing. Kurtu Moderovi za ochotu poskytnou pro práci nezbytné podklady.
ANOTACE Předmětem diplomové práce Oceňování podniku BMP Obrábění kovů, s. r. o. je nalezení hodnoty podniku a zjištění vypořádacího podílu odcházejícího společníka ze společnosti. První část je věnována strategické a finanční analýze podniku, způsobům a metodám oceňování podniků. V druhé části jsou získané poznatky aplikovány na společnost BMP Obrábění kovů, s. r. o. a je provedeno ocenění dané společnosti a zjištění vypořádacího podílu společníka. KLÍČOVÁ SLOVA Altmanův index důvěryhodnosti, Diskont cash flow, Ekonomická přidaná hodnota, Finanční analýza, Generátory hodnoty, Horizontální a vertikální analýza, Index IN05, Likvidační hodnota, Majetkové metody ocenění, Objektivizovaná hodnota, Oceňování podniku, Poměrová analýza, Spider analýza, Strategická analýza, Subjektivní hodnota, Systém INFA, Výnosové metody ocenění. ANNOTATION The subject of my work Evaluation of company BMP Metal cutting Ltd. is to find the value of the company and the share of the settlement of the outgoing partner. The first part is devoted to strategic and financial analysis, evaluation methods and business methods. In the second part the found results are implemented as a realization of evaluation of the value of this business in determination of the settlement of shareholder. KEY WORDS Altman Z-score, Discounted cash flow (DCF), Economic Value added (EVA), Financial analysis, Generators values, Horizontal and Vertical analysis, Index IN05, Liquidation value, Methods based on assets, Objective value, Enterprise Evaluation, Comparison analysis, Spider analysis, Strategic analysis, Subjective value, System INFA, Methods based on discounted cash flow.
OBSAH ÚVOD... 11 1 OCEŇOVÁNÍ PODNIKU... 12 1.1 Definice podniku... 12 1.1.1 Úrovně hodnoty podniku... 12 1.2 Předpisy oceňování podniku... 13 1.3 Standardy hodnoty... 14 1.3.1 Trţní hodnota... 14 1.3.2 Subjektivní (investiční) ocenění... 14 1.3.3 Objektivizovaná hodnota... 15 1.3.4 Kolínská škola... 15 1.4 Důvody ocenění podniku... 16 2 POSTUP PŘI OCEŇOVÁNÍ PODNIKU... 17 2.1 Sběr vstupních dat... 17 3 STRATEGICKÁ ANALÝZA... 19 3.1 Analýza vnějšího potenciálu... 20 3.1.1 Analýza atraktivity trhu... 20 3.1.2 Prognóza vývoje trhu... 21 3.2 Analýza konkurenční síly oceňovaného podniku... 21 3.2.1 Zjištění trţních podílů... 22 3.2.2 Vymezení konkurence... 22 3.2.3 Analýza konkurenční síly oceňovaného podniku... 22 3.3 Analýza vnitřní síly podniku... 22 3.3.1 Analýza přímých faktorů... 23 3.3.2 Analýza nepřímých faktorů... 23 3.4 Perspektivnost podniku a prognóza trţeb... 24 4 FINANČNÍ ANALÝZA PODNIKU... 25 4.1 Analýza účetních výkazů... 26
4.1.1 Rozvaha (bilance)... 26 4.1.2 Výsledovka (Výkaz zisku a ztrát)... 26 4.1.3 Výkaz peněţních toků (cash flow)... 27 4.2 Horizontální analýza... 29 4.3 Vertikální analýza... 31 4.4 Finanční poměrová analýza... 31 4.4.1 Ukazatele rentability... 32 4.4.2 Ukazatele aktivity... 33 4.4.3 Ukazatele produktivity... 35 4.4.4 Ukazatele likvidity... 35 4.4.5 Ukazatele zadluţenosti... 38 4.5 Srovnání podniku s odvětvím... 39 4.6 Vybrané bankrotní modely... 40 4.6.1 Bankrotní model INDEX IN05... 40 4.6.2 Altmanův model důvěryhodnosti... 41 5 PROVOZNĚ POTŘEBNÁ A NEPOTŘEBNÁ AKTIVA... 43 6 ANALÝZA A PROGNÓZA GENERÁTORŮ HODNOTY... 45 6.1 Trţby... 45 6.2 Provozní zisková marţe... 45 6.2.1 Prognóza ziskové marţe shora... 46 6.2.2 Prognóza ziskové marţe zdola... 46 6.3 Pracovní kapitál... 46 6.4 Náročnost investic do dlouhodobého majetku... 47 6.5 Předběţné ocenění pomocí generátorů hodnoty... 48 6.6 Finanční plán... 49 7 OCENĚNÍ NA ZÁKLADĚ ANALÝZY VÝNOSŮ... 51 7.1 Metoda diskontovaného čistého cash flow (DCF entity)... 51 7.2 Peněţní toky u metody DCF entity... 51
7.2.1 Korigovaný provozní výsledek hospodaření... 52 7.2.2 Investice pro výpočet FCFF... 52 7.2.3 Technika propočtu hodnoty podniku a volba časového horizontu... 53 7.2.4 Diskontní míra pro DCF entity... 56 7.3 Metoda kapitalizovaných čistých výnosů... 60 7.3.1 Zásady pro oceňování metodou kapitalizovaných čistých výnosů... 61 7.3.2 Analýza a úprava dosavadních výsledků podniku... 61 7.3.3 Prognóza budoucích čistých výnosů... 62 7.3.4 Odhad kalkulované úrokové míry... 63 7.3.5 Propočet výnosové hodnoty analytickou metodou... 63 7.3.6 Propočet výnosové hodnoty paušální metodou... 64 8 KOMBINOVANÉ VÝNOSOVÉ METODY... 66 8.1.1 Metoda střední hodnoty (Schmalenbachova metoda)... 66 8.2 Metoda kapitalizovaných mimořádných čistých výnosů... 66 8.2.1 Postup výpočtu... 67 8.3 Metoda ekonomické přidané hodnoty EVA... 67 8.3.1 Propočet čistých operační aktiv (NOA)... 69 8.3.2 Určení velikosti operačního výsledku hospodaření NOPAT... 69 8.3.3 EVA jako metoda ocenění... 70 9 METODY ZALOŢENÉ NA ANALÝZE TRHU... 72 9.1 Přímé ocenění z dat kapitálového trhu... 72 9.2 Ocenění metodou trţního porovnání... 72 9.2.1 Metoda srovnatelných podniků... 72 9.2.2 Metoda srovnatelných transakcí... 73 9.2.3 Metoda odvětvových násobitelů... 73 10 OCENĚNÍ NA ZÁKLADĚ ANALÝZY MAJETKU... 74 10.1 Likvidační hodnota... 74 10.2 Metoda účetní hodnoty... 75
10.3 Substanční hodnota na principu reprodukčních cen... 75 10.4 Stroje a strojní zařízení... 76 10.5 Zásoby... 77 10.5.1 Oceňování zásob mimo účetnictví... 78 10.5.2 Technika ocenění... 78 10.6 Pohledávky... 79 10.6.1 Oceňování provozně potřebných pohledávek... 79 10.7 Časové rozlišení... 80 10.7.1 Oceňování poloţek časového rozlišení... 80 10.8 Finanční aktiva... 81 10.8.1 Oceňování finančním majetkem mimo účetnictví... 81 10.9 Nehmotný majetek... 81 10.9.1 Výnosový přístup a jeho varianty... 82 10.10 Cizí pasiva... 82 11 PŘEDSTAVENÍ PODNIKU BMP OBRÁBĚNÍ KOVŮ, S. R. O.... 83 11.1 Představení podniku... 83 11.2 Vnitřní financování... 83 11.3 Financování vlastním kapitálem... 83 11.4 Financování cizím kapitálem... 84 11.5 Rozvaha společnosti... 85 11.6 Výkaz zisku a ztrát (výsledovka)... 87 11.7 Cash flow nepřímá metoda... 88 12 VERTIKÁLNÍ A HORIZONTÁLNÍ ANALÝZA... 89 12.1 Vertikální analýza rozvahy... 89 12.2 Horizontální analýza rozvahy... 91 12.3 Vertikální analýza výsledovky... 92 12.4 Horizontální analýza výsledovky... 93
13 ANALÝZA VNĚJŠÍHO POTENCIÁLU... 94 13.1 Analýza atraktivity trhu... 95 13.2 Vnitřní potenciál... 96 13.2.1 Stanovení trţního podílu BMP Obrábění kovů, s. r. o.... 97 13.2.2 Rozdělení aktiv na provozně potřebná a nepotřebná... 98 14 FINANČNÍ POMĚROVÁ ANALÝZA... 99 14.1 Ukazatele rentability... 99 14.2 Ukazatele aktivity... 100 14.3 Ukazatele produktivity práce... 101 14.4 Ukazatele zadluţenosti... 102 14.5 Ukazatele likvidity... 103 14.6 Čistý pracovní kapitál... 104 14.7 Srovnání podniku s odvětvím... 106 14.8 Vybrané bankrotní modely... 108 14.8.1 Altmanův index důvěryhodnosti... 108 14.8.2 Index IN05... 109 15 ANALÝZA A PROGNÓZA GENERÁTORŮ HODNOTY... 110 15.1 Sestavení finančního plánu... 110 16 OCENĚNÍ... 111 ZÁVĚR... 112 POUŢITÁ LITERATURA SEZNAM ZKRATEK SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ PŘÍLOHY
ÚVOD Téma diplomové práce jsem si zvolila Oceňování podniku BMP Obrábění kovů, s. r. o. Oceňování podniku je rozsáhlá a zajímavá problematika. Potřeba znalosti hodnoty určitého podniku je důleţitá pro řadu dalších budoucích rozhodnutí. Toto téma jsem si zvolila, protoţe společnost BMP Obrábění kovů, s. r. o. řeší v poslední době otázku odchodu společníka ze společnosti. Po právní stránce je případný odchod společníka jiţ vyřešen. Vedení podniku potřebuje zjistit hodnotu společnosti, aby získalo představu o výši vypořádacího podílu pro odcházejícího společníka. Cílem mé diplomové práce je provést ocenění společnosti BMP Obrábění kovů, s. r. o. a zjistit výši vypořádacího podílu pro společníka. Ocenění společnosti budu provádět k 1.1.2011. V první části se budu věnovat jednotlivým přístupů k oceňování podniků. Dále popíšu postup oceňování a zaměřím se na jeho jednotlivé kroky. Především na strategickou analýzu, finanční analýzu a analýzu a prognózu generátorů hodnoty. Dále představím vybrané metody oceňování podniku. Z výnosových metod oceňování se zaměřím především na metodu DCF, metodu EVA a metodu Kapitalizovaných čistých výnosů. Z majetkových metod oceňování se budu zabývat substanční hodnotou podniku a jejím nalezením a likvidační hodnotou. V druhé části aplikuji získané teoretické poznatky na vybranou společnost a provedu její ocenění. Představím společnost BMP Obrábění kovů, s. r. o. a provedu její strategickou analýzu, ve které se především zaměřím na analýzu vnějšího a vnitřního potenciálu. Dále provedu finanční analýzu, která mi pomůţe zjistit finanční zdraví společnosti. Poté se budu zabývat analýzou a prognózou generátorů hodnoty a na jejím základě sestavím finanční plán společnosti, tak abych získala všechny potřebné podklady pro provedení jejího ocenění. Při své práci budu vycházet z účetních podkladů, které mi oceňovaná společnost BMP Obrábění kovů, s. r. o., poskytla. 11
1 OCEŇOVÁNÍ PODNIKU Oceňování podniku zahrnuje spoustu dílčích kroků. Nejdříve je nutné vymezit základní pojmy týkající se ocenění a to vymezení pojmu podnik a jeho úrovně hodnot. 1.1 Definice podniku Pojem podnik není v literaturách definován vţdy stejně. Obchodní zákoník definuje podnik v 5 jako : soubor hmotných, jakoţ i osobních a nehmotných sloţek podnikání. K podniku náleţí věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouţí k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu slouţit. Podnik je věc hromadná 1 1.1.1 Úrovně hodnoty podniku Rozlišuje se oceňování podniku na různých úrovních: 1) brutto hodnota podniku jako celkové jednotky. Obsahuje v sobě hodnotu pro vlastníky i věřitele, 2) netto hodnota podniku, kterou má podnik pro vlastníky. Tuto problematiku nalezneme i v obchodním zákoníku, kde brutto hodnotou se nazývá obchodní majetek, který je definován v 6, odst. 1 takto: Obchodním majetkem podnikatele, který je fyzickou osobou, se pro účely tohoto zákona rozumí majetek (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty), který patří podnikateli a slouţí nebo je určen k jeho podnikání. Obchodním majetkem podnikatele, který je právnickou osobou, se rozumí veškerý jeho majetek. 2 Celkový majetek podniku a jeho závazky jsou označovány jako obchodní jmění, které je definováno v 6, odst. 2): Pro účely tohoto zákona se soubor obchodního majetku a závazků vzniklých podnikateli, který je fyzickou osobou, v souvislosti s podnikáním označuje jako obchodní jmění (dále jen jmění). Jměním podnikatele, který je právnickou osobou, je soubor 1 Česká republika. Obchodní zákoník. Zákon č. 563/1991 Sb, obchodní zákoník, v platném znění., 5, odst. 1 2 Česká republika. Obchodní zákoník. Zákon č. 563/1991 Sb, obchodní zákoník, v platném znění., 6, odst. 1 12
jeho veškerého majetku a závazků. 3 Hodnota netto je definována jako čistý obchodní majetek v 6, odst. 3 obchodního zákoníku takto: Čistým obchodním majetkem je obchodní majetek po odečtení závazků vzniklých podnikateli v souvislosti s podnikáním, je-li fyzickou osobou, nebo veškerých závazků, je-li právnickou osobou. 4 1.2 Předpisy oceňování podniku V České republice není ţádný obecně závazný zákon nebo předpis, kterým se při oceňování podniku musíme řídit. Existují ale určité předpisy, které by měl oceňovatel znát. Z českých předpisů se jedná o Zákon o oceňování majetku č. 151/1997 Sb. a na něj navazující vyhlášky Ministerstva financí ČR a metodický pokyn ZNAL České národní banky. Ten je určen pro oceňovatele podniků, kteří musí předkládat znalecké posudky České národní bance. Dále Mezinárodní oceňovací standardy (IVS International Valuation Standards) a Evropské oceňovací standardy (EVS European Valuation Standards). Tyto předpisy definují určité rámcové zásady při oceňování. Nejde však o závazné předpisy, ale o mezinárodně respektovaná doporučení. Zabývají se spíše oceňováním nemovitostí neţ oceňováním podniku. Za zmínku stojí také národní standardy některých zemí zejména Spojených států amerických a Spolkové republiky Německo. Například německý standard IDW S1, který je speciálně určen pro potřeby oceňování podniků. Nebo americké oceňovací standardy US PAP (Uniform Standard sof Professional Appraisal Praktice), které také obsahují standardy pro oceňování podniku a jejich význam spočívá především v dlouhé tradici oceňování podniku v USA. Často je snaha stanovit objektivní hodnotu podniku, ta ovšem neexistuje. Hodnota podniku je tedy dána očekávanými budoucími příjmy (buď na úrovni vlastníků nebo na úrovni všech investorů do podniku) převedenými (diskontovanými) na jejich současnou hodnotu. Hodnota podniku není vlastně nic jiného, neţ víra v budoucnost podniku, která je vyjádřena v penězích. 5 Odvíjí se od účelu ocenění a subjektu, z jehoţ pohledu je stanovena. 3 Česká republika. Obchodní zákoník. Zákon č. 563/1991 Sb, obchodní zákoník, v platném znění., 6, odst. 2 4 Česká republika. Obchodní zákoník. Zákon č. 563/1991 Sb, obchodní zákoník, v platném znění., 6, odst. 3 5 MAŘÍK MILOŠ a KOLEKTIV Metody oceňování podniku. Praha: Ekopress, s. r. o., 2007, s. 20 13
1.3 Standardy hodnoty Rozlišuje se několik základních kategorií hodnoty podniku, které vyplývají z následujících otázek: 1) Za jakou částku by si podnik koupil běţný zájemce na trhu? (trţní hodnota) 2) Jakou hodnotu podnik představuje pro konkrétního zájemce? (subjektivní hodnota) 3) Jakou hodnotu lze brát za zaručenou? (objektivizovaná hodnota) Z těchto otázek vznikly čtyři základní přístupy k oceňování podniku a to trţní hodnota, subjektivní hodnota, objektivizovaná hodnota a komplexní přístup na základě Kolínské školy. 1.3.1 Trţní hodnota Trţní hodnota je odhadnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění mezi ochotným kupujícím a ochotným prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po náleţitém marketingu, ve které by obě strany jednaly informovaně, rozumně a bez nátlaku. Pouţitelnost aktiva pro daný podnik se přitom můţe lišit od pouţitelnosti, kterou uznává trh nebo jiný konkrétní podnik. Z toho lze vyvozovat rozdíl mezi individuální a trţní hodnotu. 6 Trţní cena se utváří na základě poptávky a nabídky na trhu s podniky. Tento přístup se spíše pouţívá na rozvinutých trzích s podniky v USA neţ v Evropě. 1.3.2 Subjektivní (investiční) ocenění Představuje hodnotu podniku, kterou má podnik pro konkrétní investiční záměr, tedy pro určitého investora. Takováto hodnota můţe převyšovat trţní hodnotu podniku, nebo můţe naopak dosahovat niţší hodnoty. Není totiţ určena pravděpodobnou cenou na trhu ale individuálním názorem účastníků transakce. Investor si stanoví investiční záměr a pak zhodnocuje, jak daný podnik splňuje. Čím více ho naplňuje, tím víc je ochoten zaplatit vyšší cenu. Toto ocenění je běţné pro evropské trhy. Investiční hodnota je charakterizována předpovědí odhadu budoucích peněţních toků vycházejících především z představ manaţerů oceňovaného podniku, které jsou někdy upraveny směrem dolů. Východiskem diskontní míry jsou různé moţnosti investování, které 6 MAŘÍK MILOŠ a KOLEKTIV Metody oceňování podniku. Praha: Ekopress, s. r. o., 2007, s. 22 14
se nabízejí subjektu, z jehoţ pohledu je oceňování realizováno. Protikladem subjektivní hodnoty je objektivizovaná hodnota. 1.3.3 Objektivizovaná hodnota Objektivizovaná hodnota představuje typizovanou a jinými subjekty přezkoumatelnou výnosovou hodnotu, která je stanovena z pohledu tuzemské osoby vlastníka (nebo skupiny vlastníků), neomezeně podléhající daním, přičemţ tato hodnota je stanovena za předpokladu, ţe podnik bude pokračovat v nezměněném konceptu, při vyuţití realistických očekávání v rámci trţních moţností, rizik a dalších vlivů působících na hodnotu podniku. 7 Tato hodnota by měla být zaloţena na všeobecně uznávaných datech a při výpočtu by se měly respektovat určité zásady a poţadavky. 1.3.4 Kolínská škola Jejím východiskem je situace na evropských trzích s obchodováním podniky, které nejsou tak rozvinuté jako trhy v USA. Zastává subjektivní přístup k oceňování. Vţdy bere v úvahu účel ocenění. Vychází z následujícího předpokladu, nemá smysl oceňovat podnik na základě jednotlivých podnětů, ale na základě obecných funkcí. Jedná se o tyto základní funkce: 1) poradenskou, 2) rozhodčí, 3) argumentační, 4) komunikační, 5) daňovou. Poradenská funkce je nejdůleţitější. Poskytuje kupujícímu informace o maximální ceně, kterou můţe zaplatit a o minimální ceně, kterou můţe prodávající akceptovat, aniţ by to pro ně bylo ztrátové. Jedná se o tzv. hraniční hodnoty, které určují prostor pro vlastní cenové jednání. Východiskem jsou individuální odhady moţností obou stran o jejich záměrech s podnikem a o jiných moţných investicích, které jsou protistraně neznámé. 7 MAŘÍK MILOŠ a KOLEKTIV Metody oceňování podniku. Praha: Ekopress, s. r. o., 2007, s. 27 15
Rozhodčí funkce následuje po poradenské funkci a jde o funkci nezávislého oceňovatele (rozhodčího). Jeho úkolem je určit hraniční hodnoty účastníků transakce a stanovit spravedlivou hodnotu v rámci odhadnutých hraničních hodnot. Pomocí argumentační funkce zjišťuje oceňovatel argumenty, které povedou ke zlepšení postavení dané strany a budou dále vyuţity jako podklad pro jednání. Komunikační funkce má slouţit jako podklad pro komunikaci s veřejností, zejména s bankami a případnými investory. Cílem daňová funkce je poskytnout podklady pro daňové účely. 1.4 Důvody ocenění podniku Důvodů pro ocenění podniku je nepřeberné mnoţství. Nejprve se rozdělují tyto důvody do dvou skupin a to podle toho, jestli se ocenění váţe nebo neváţe ke změně vlastnictví podniku. Ocenění spjaté s vlastnickými změnami je například prodej nebo koupě podniku, odchod společníka nebo naopak vstup nového společníka do společnosti, fúze nebo rozdělení společnosti, nepeněţitý vklad do obchodní společnosti atd. Ocenění, kdy se neuskutečňují vlastnické změny, například mění se právní forma společnosti, sanace společnosti, ocenění v případě poskytnutí úvěru. Vţdy by mělo být zřetelně uvedeno, proč se ocenění provádí, o jaký typ hodnoty jde, jaká úroveň hodnoty má být stanovena a datum, ke kterému se ocenění provádí. 16
2 POSTUP PŘI OCEŇOVÁNÍ PODNIKU Základní kroky při oceňování podniku: 1) sběr vstupních dat, 2) analýza dat, 3) sestavení finančního plánu, 4) ocenění. V praxi je jednotlivým krokům přisuzována různá míra důleţitosti a různá podoba, coţ je určeno hlavně zvolenou metodou ocenění. Vţdy by měla být provedena strategická a finanční analýza, která můţe být ovšem mírně upravena podle zvolené metody ocenění. Je také vhodné provést rozdělení aktiv podniku na provozně nutná a nenutná ( jestliţe je to moţné se získanými informacemi). Pokud je předpokladem budoucí pokračování podniku, měla by být vţdy dále zpracována analýza a prognóza generátorů hodnoty. Ta musí dokázat jeho dlouhodobou perspektivitu. Finanční plán se sestavuje jen v případech, kdy je aplikována některá ze standardních výnosových metod. Jako poslední následuje zvolení vhodné metody ocenění. Většinou se doporučuje pouţít více metod a z nich pak provést souhrnné ocenění. 2.1 Sběr vstupních dat Prvním krokem při oceňování podniku je získání potřebných vstupních dat. Jejich kvalita a pravdivost ovlivní všechny následující sloţky ocenění. Jedná se především o tyto data: 1) základní informace podniku (název, právní forma, IČ, předmět podnikání podle OKEČ, rozdělení majetkových podílů, struktura a historie podniku), 2) ekonomické údaje (účetní výkazy a roční zprávy za minulá období, zprávy auditorů, podnikové plány), 3) relevantní trh (určení trhu, na kterém podnik působí, jeho velikost a vývoj, faktory atraktivity tohoto trhu), 4) konkurenční struktura relevantního trhu (hlavní konkurenti, substituty výrobků oceňovaného podniku, překáţky vstupu do odvětví), 5) odbyt a marketing (struktura odbytu v čase dle struktury výrobků, odběratelů a území, hlavní produkty podniku a jejich hodnocení a srovnání s konkurencí, 17
cenová politika, odbytové cesty, reklama a struktura výdajů na ni, výzkum a vývoj a výdaje na něj), 6) výroba a dodavatelé (charakter výroby, úroveň pouţívané technologie, kvalita, kapacita a její vyuţití, stav dlouhodobého majetku, plánované investice do budoucnosti, dodavatelé a jejich struktura a kvalita, závislost na dodavatelích), 7) pracovníci (počet, kvalifikace, produktivita a fluktuace pracovníků, personální náklady, nároky na provoz podniku, vztahy na pracovišti, stav na trhu práce). Dále následuje analýza těchto dat, která zahrnuje: 1) strategickou analýzu, 2) finanční analýzu, 3) vymezení aktiv podniku na provozně nutná a nepotřebná, 4) analýzu a předpověď generátorů hodnoty. 18
3 STRATEGICKÁ ANALÝZA Hraje klíčovou roli v oceňovacím procesu. Jejím cílem je určit celkový výnosový potenciál oceňovaného podniku. Ten je podmíněn vnějším i vnitřním potenciálem, který podnik má. Vnější potenciál představuje šance a rizika prostředí, ve kterém podnik působí. Vnitřní potenciál nám sděluje, jak je podnik schopen šance vyuţít a naopak, jak je schopen se vypořádat s danými riziky. V podstatě se jedná o jeho silné a slabé stránky. Strategická analýza by měla dospět ke konkrétním výsledkům, neboť na ní závisí věrohodnost výsledného ocenění. Konkrétními výsledky se rozumí zodpovězení následujících otázek: 1) jaká je dlouhodobá perspektivnost podniku a jaký z ní vyplývá očekávaný vývoj trhu, konkurence a trţeb podniku? 2) jaká rizika podnik ohroţují? Na první část první otázky se doporučuje odpovídat v určité posloupnosti dle průběhu analýzy. Důvodem posloupnosti je obtíţnost a nákladnost zpracování jednotlivých kroků. Jestliţe ze strategické analýzy vyplyne, ţe perspektivy podniku jsou malé, ne-li ţádné, tak finanční analýza ani finanční plán nám jiţ neposkytnou nové poznatky, které by to mohly zvrátit. Druhá část otázky, očekávaný vývoj trţeb podniku, patří k rozhodujícím prvkům ocenění podniku. Odpověď na ni se hledá pomocí strategické analýzy. Zabýváme se tím pouze u podniků, u kterých předpokládáme nějakou budoucnost. Nalezení odpovědi na druhou otázku nám pomůţe zodpovězení předchozích dvou otázek, ze kterých nám rizika vyplynou. Postup strategické analýzy se skládá ze tří kroků. Prvním krokem je provedení analýzy vnějšího potenciálu, za druhé analýza konkurence a vnitřního potenciálu podniku a posledním krokem je předpověď trţeb oceňovaného podniku. 19
3.1 Analýza vnějšího potenciálu Východiskem je vymezení trhu, kde oceňovaný podnik působí. Toto vymezení není vţdy jednoduché. Jedná se o vymezení z hlediska věcného, územního a určení okruhu zákazníků a konkurentů. Volba relevantního trhu nám má poskytnout základní informace o tomto trhu a jeho atraktivitě, aby mohla být zpracována předpověď jeho dalšího vývoje. Základní informace o relevantním trhu, které nás zajímají, je odhad jeho velikosti, jeho vývoj v čase a segmentace. Velikost trhu je určována velikostí poptávky, tj. objemem celkové spotřeby a prodeje. Je ţádoucí doplnit data o spotřebě i vývojem cen. Existují i další postupy, jak určit velikost trhu, vyuţívají se například statistiky o prodejích na dané trhu. V případě podniků dodávající dílce pro konečné výrobce se můţe odvodit velikost trhu právě z parametrů trhu konečných výrobků. Data o relevantním trhu jsou velmi důleţitá, protoţe nám ukazují jeho vývojové tendence. Po vymezení trhu následuje jeho segmentace. Jejím důvodem je odlišný vývoj jednotlivých sloţek trhu. 3.1.1 Analýza atraktivity trhu Představuje kvalitativní hodnocení daného trhu. Vede k lepšímu poznání šancí a rizik na tomto trhu a zároveň podává podklady pro určení rizikové přiráţky pro diskontní míru. Prvním krokem je vymezení hlavních kritérií atraktivnosti trhu, která by měla být upravená vţdy pro konkrétní trh. Hlavní kritéria atraktivnosti trhu: 1) růst trhu (rychlý růst větší příleţitost i pro podnikový růst, ale i větší rizika spojená například s udrţením pozice na trhu), 2) velikost trhu (větší trh je většinou výhodnější, vyuţívá totiţ výhody vyplývající z úspory z mnoţství), 3) míra působení přímé konkurence, 4) průměrná výnosnost, substituce, překáţky vstupu, (bude tím niţší, čím niţší jsou překáţky vstupu a vyšší moţnosti substituce), 20
5) citlivost trhu na konjunkturu (sniţuje atraktivitu trhu), 6) charakter a struktura zákazníků (nejvýhodnější je větší počet zákazníků daného odvětví s malou citlivostí na ceny). Atraktivita trhu je určujícím prvkem perspektivnosti podniku a rovněţ prvkem ovlivňujícím moţnost dosaţení určitého růstu trţeb. 3.1.2 Prognóza vývoje trhu Prognóza vývoje trhu navazuje na předchozí analýzu. Postup při sestavování této prognózy se upravuje podle typu ocenění. Výchozím bodem je analýza hlavních faktorů, které ovlivňují vývoj trhu. Jedná se o faktory národohospodářské (například vývoj HDP, vývoj poptávky, ceny, počet obyvatel, příjmy na obyvatele, demografickou struktura obyvatel) a specifické faktory pro určitou skupinu produktů (módní trend). Nejlépe je si objednat marketingovou studii relevantního trhu. Pokud to není moţné, doporučuje se zkusit zvolit a testovat vybrané faktory podle vlastní úvahy s vyuţitím vhodných statistických metod. K tomuto účelu se pouţívá analýza časových řad a jejich extrapolace, jednoduché a vícenásobné regresní analýzy a odhady budoucího vývoje na základě porovnání se zahraničím. Je nutné dát pozor, v jakých cenách jsou prognózy vytvořeny. 3.2 Analýza konkurenční síly oceňovaného podniku Její funkcí je prognóza vývoje trţních podílů oceňovaného podniku do budoucnosti. Postup analýzy: 1) zjištění současného trţního podílu oceňovaného podniku, 2) vymezení konkurence, 3) analýza vnitřního potenciálu, 4) předpověď budoucího trţního podílu. 21
3.2.1 Zjištění trţních podílů Nejprve se stanoví trţní podíl oceňovaného podniku, jak ve fyzických jednotkách tak i v korunovém vyjádření. Je vhodné sestavit vývojovou řadu trţních podílů. V praxi často nelze určit velikost trhu. V těchto situací se nabízí jako vhodné řešení vyuţití kvalifikovaných odhadů. Ty například vychází při odhadu trţního podílu z odhadu nebo ze znalosti produkce hlavních konkurentů. Trţní podíl oceňovaného podniku pak představuje jeho podíl na součtu trţeb těchto hlavních konkurentů. 3.2.2 Vymezení konkurence Důleţitý bod představuje vymezení hlavních konkurentů a následně shromáţdění všech potřebných data o nich, například o hospodaření. Informace lze získat z odborného tisku, příslušných zájmových skupin atd. Jestliţe je to moţné, stanovíme relativní trţní podíly (trţní podíl oceňovaného podniku ve vztahu k podílům hlavních konkurentů). 3.2.3 Analýza konkurenční síly oceňovaného podniku Posláním této analýzy je pomoci zodpovědět na otázky, jak umí podnik vyuţít šance, které vznikají rozvojem trhu a naopak, jak zvládne čelit hrozbám a konkurenci. Pak následuje hodnocení konkurenční síly podniku vůči hlavním konkurentům Zajímá nás celková konkurenční síla oceňovaného podniku, jeho konkurenční strategie a výhody. V závěru této analýzy by se mělo objevit hodnocení o perspektivnosti podniku a předpověď průběhu jeho trţního podílu, diskontní míry a dalších hledisek ocenění týkající se rizik podniku. 3.3 Analýza vnitřní síly podniku Je ovlivněna fází ţivotního cyklu podniku. Proto se doporučuje stanovit aktuální fázi ţivotního cyklu podniku a jeho perspektivnost v této fázi, coţ není vţdy lehké. Vnitřní potenciál podniku je dále tvořen sloţkami podniku jako je řízení, personál, výzkum a vývoj, věcné sloţky a finance. To vše tvoří silné a slabé stránky podniku a z nich plynoucí konkurenční výhody a nevýhody. Poté by se mělo posoudit, jak je podnik schopen udrţet si (popřípadě zvýšit) svůj podíl na trhu. V podstatě se jedná o konkurenční sílu podniku. Tedy, jak je podnik silný v oblastech 22
své činnosti, které jsou zásadní pro vymezení trţních podílů. Východiskem je zde analýza hlavních faktorů působících na podíly, kde je nedůleţitější vybrat správné faktory. Běţně se faktory dělí na: 1) přímé (přímo vnímané zákazníky) ceny, dostupnost, kvalita, servis, image firmy, reklama atd., 2) nepřímé (tvořící určité zázemí) manaţeři podniku, výkonný personál, inovace a investiční politika. Výsledkem této analýzy by měl být diagram konkurenční síly podniku, který bude podkladem pro předpověď trţeb. 3.3.1 Analýza přímých faktorů Přímé faktory jsou faktory přímo vnímané zákazníky. V marketingu jsou zaměňovány s marketingovým mixem (výrobkový mix, ceny, odbyt, komunikace s trhem). Pro potřeby oceňování musíme nalézt odpovědi na tyto otázky. 1) Jak hodnotí kvalitu produktů oceňovaného podniku zákazníci, jaká je kvalita ve srovnání s konkurencí? 2) Jaký je vztah mezi cenou a kvalita produktů a také jaký je vztah cen oceňovaného podniku a cen konkurence,jaká je intenzita reklamy a úroveň odbytových cest? 3) Jak je podnik vnímán zákazníky? 3.3.2 Analýza nepřímých faktorů Management společnosti má pro budoucnost podniku největší význam. Při hodnocení tohoto faktoru se bere v potaz dlouhodobá vize podniku a strategie, jak této vize dosáhnout. Hodnotíme schopnost managementu předpovídat budoucnost a rozpoznat šance a rizika. Zajímá nás také styl řízení a osobní vlastnosti a předpoklady manaţerů. Spolu s managementem je hlavním klíčem úspěšnosti podniku veškerý jeho personál, tzv. Human capital. Zajímá nás závislost podniku na odbornících se specifickou kvalifikací, fluktuace a vývoj personálních nákladů, atmosféra v podniku. Pro dlouhodobé přeţití podniku jsou nezbytné rovněţ inovace. Hodnotí se, jaká je aktivita a plány v oblasti inovací v podniku. Jako ukazatele inovační síly podniku lze například pouţít 23
mnoţství patentů, ochranných známek, motivace pracovníků k inovačním aktivitám, náklady podniku na výzkum a vývoj, inovace čerpající z reklamací. Zajímá nás také dlouhodobý majetek a investiční politika oceňovaného podniku. Jakou měrou naplňuje dlouhodobý majetek dlouhodobé poţadavky zajišťující fungování a rozvoj podniku. Jedná se o informace o velikosti a struktuře a technickém stavu dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, jeho stáří a míře opotřebení. Také se sleduje celková kapacita podniku a její vyuţití v současnosti a její plán do budoucnosti. Ke stavu a úrovni dlouhodobého majetku se úzce váţe investiční politika. Investice by měly být přiměřené a pohybovat se v určitých mezích. Je vhodné vyuţití dat z mezipodnikového srovnání. Jestliţe je v odvětví dosaţen určitý vztah mezi růstem trţeb a investicemi, pak by se z toho vztahu mělo vycházet při plánování investic v oceňovaném podniku. 3.4 Perspektivnost podniku a prognóza trţeb Prognóza trţeb vychází z předchozích kroků, tedy z analýzy vnějšího a vnitřního potenciálu a konkurenční síly podniku a následně ze závěrů analýzy vývoje trţeb oceňovaného podniku za minulost a jejich extrapolace. Perspektivnost podniku je určena atraktivností trhu, kde podnik působí a také jeho konkurenční silou. K hodnocení perspektivnosti byla vytvořena bostonská matice. Růst trhu zjistíme z analýzy a prognózy trhu a růst trţního podílu dostaneme z analýzy vnitřního potenciálu a konkurenční síly podniku. Odhad tempa růstu oceňovaného podniku růst trhu růst trţního podílu Prognóza tempa růstu trţeb podniku vychází z předpovědi a změny jeho trţního podílu. Výpočet nám ukazuje následující vzorec. 8 Tempo růstu trţeb Index růstu trhu Index změny trţního podílu 1 Současně je vhodné provést analýzu dosavadního tempa růstu trţeb a určit jejich průměrný růst za minulá období a provést jeho časovou extrapolaci. Aby byla prověřena reálnost tempa růstu zjištěného v předchozích analýzách, je vhodné porovnat ho s dosavadním růstem. 8 MAŘÍK MILOŠ a KOLEKTIV Metody oceňování podniku. Praha: Ekopress, s. r. o., 2007, s. 95 24
4 FINANČNÍ ANALÝZA PODNIKU Finanční analýza je východiskem oceňování podniku a je nejdůleţitějším nástrojem finančního řízení. Představuje hodnocení minulosti a současnosti finančního hospodaření podniku. Zároveň poskytuje informace o předpokládané budoucnosti vývoje hospodaření. Při oceňování podniku zastává finanční analýza dvě elementární funkce a to zkontrolovat finanční zdraví podniku a zjistit, zda podnik nemá závaţné finanční problémy ohroţující jeho perspektivu a stanovit základ pro finanční plán. Snahou je získat z dat minulého vývoje co nejvíce informací pro plánování finančních veličin do budoucnosti. Při provádění finanční analýzy je prvním krokem kontrola správnosti a úplnosti vstupních dat. Zjišťuje se, zda čísla ve výkazech jsou průkazná a úplná. Většinou se spoléhá na zprávu od auditora nebo oceňovatel prověří účetnictví sám. Vychází z finančních výkazů podniku (rozvaha, výkaz zisků a ztrát, cash flow), výroční zprávy, údajů manaţerského účetnictví, ale také z údajů získaných o jiných podnicích (statistické ročenky ČSÚ, Obchodní věstník, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR). Pak následuje zpracování analýzy základních účetních výkazů. Teprve poté se přejde k samotnému výpočtu finanční analýzy a jejímu vyhodnocení. 9 Zahrnuje: 1) vertikální analýzu, 2) horizontální analýzu, 3) poměrovou analýzu, 4) porovnání získaných hodnot s konkurencí (nebo příslušným odvětvím), 5) bankrotní modely. Vypočtené ukazatelé nemají samy o sobě vypovídací schopnost, tu získají aţ správnou interpretací svých výsledků. Je nutné vědět, co se pod čísly uvedenými v účetních výkazech skrývá. Zároveň je třeba si také uvědomit, ţe účetní výkazy mají i své slabé stránky. Například údaje v nich obsaţené vycházejí z minulosti a nemusí tedy jiţ odpovídat aktuálnímu stavu. Závěry finanční analýzy potvrdí nebo vyvrátí naše předběţné stanovisko o perspektivnosti podniku a doplní podklady pro stanovení rizik podniku. 9 Finanční analýzu jsem zpracovávala jiţ v bakalářské práci, zde jsem ji doplnila a rozšířila. 25
Při oceňování podniku je důleţité proniknout do hospodaření daného podniku. Zajímá nás finanční a majetková struktura podniku a její porovnání s obdobnými podniky a důvody odlišností, struktura aktiv a pasiv a jak se vyvíjejí. Důleţité je také zjistit, jestli se neobjevují určité problémy s likviditou nebo dokonce s existencí podniku. Dále jaká je míra výnosnosti podniku a hlavní faktory, který je ovlivňují. Cílem je vytvořit celkový obraz o finančním zdraví podniku. 4.1 Analýza účetních výkazů 4.1.1 Rozvaha (bilance) Zobrazuje přehled o stavu majetku a závazků společnosti k určitému okamţiku (dni). Na levé straně jsou aktiva a na pravé straně pasiva společnosti. Aktiva představují majetek firmy a pasiva nám sdělují, z jakých zdrojů jsou aktiva firmy financována. Platí základní podmínka, ţe součet aktiv se musí rovnat součtu pasiv. Je vhodné porovnat skladbu rozvahy oceňovaného podniku s obdobnými podniky. Samozřejmostí je znalost účetní politiky podniku. Zejména způsob odepisování, oceňování a účtování zásob, tvorba opravných poloţek a rezerv, rozbor přechodných aktiv a pasiv. Je vhodné provést kontrolu bonity pohledávek a závazků, zda nejsou nadhodnocené nebo naopak podhodnocené. Slabinou rozvahy je, ţe neukazuje přesně současnou hodnotu podniku (reálnou hodnotu dlouhodobého majetku, zásob, obtíţnost s určením hodnoty nehmotného majetku). Zároveň nebere vůbec v potaz mnohé poloţky, které mají určitou vnitřní finanční hodnotu. Jako příklad můţeme uvést zkušenosti a kvalifikace zaměstnanců. Důvodem je potíţ s jejich oceněním. 4.1.2 Výsledovka (Výkaz zisku a ztrát) Zachycuje souvislosti mezi dosaţenými výnosy podniku v určitém období a náklady souvisejícími s jejich vytvářením. 26
Výsledovka je výkaz o pohybu peněz za určité období a podává přehled o: 1) nákladech, tj. kolik peněz firma vydala během určitého období (za platy zaměstnanců, za materiál, reţii, daně) 2) výnosech, tj. kolik peněz firma získala během určitého období z prodeje svých výrobků a sluţeb. 10 Odečtením nákladů od výnosů se zjistí zisk, resp. ztráta za běţné finanční období. Její hlavní slabinou je, ţe náklady a výnosy neodpovídají skutečným hotovostním tokům. Při oceňování podniku se zabýváme strukturou a rychlostí vývojem jednotlivých sloţek výsledovky. Kritériem je: 1) podíl jednotlivých poloţek na celkových výkonech ve vztahu k obvyklé hodnotě podílů u obdobných podniků, 2) vývoj podílu jednotlivých poloţek ve vztahu k obvyklému podílu a ve vztahu k dosahovanému výsledku hospodaření (tzn. Jak jednotlivé sloţky výsledovky ovlivňovaly výsledek hospodaření). 11 Kromě celkového výsledku hospodaření věnujeme pozornost také dílčím výsledkům hospodaření. Provozní výsledek hospodaření je nejdůleţitější, protoţe ho vytváří hlavní činnost podniku. Ve finančním výsledku hospodaření se promítá způsob financování podniku a jeho politika v oblasti finančních investic. Výsledky hospodaření jsou také velmi ovlivněny účetní politikou podniku, proto je důleţité se s ní seznámit. Například způsob odepisování, oceňování zásob, tvorba a čerpání rezerv atd. 4.1.3 Výkaz peněţních toků (cash flow) Informuje o finančním hospodaření společnosti. Vypovídá o úbytku a přírůstku peněţních prostředků a peněţních ekvivalentů za účetní období. Peněţní prostředky zahrnují peníze v pokladně, na účtech a ceniny. Peněţním ekvivalentem je krátkodobý likvidní majetek, který 10 BLAHA SID Z., JINDŘICHOVSKÁ I. Jak posoudit finanční zdraví firmy. Praha: Management Press, 2006, s. 19 11 MAŘÍK MILOŠ a KOLEKTIV Metody oceňování podniku. Praha: Ekopress, s. r. o., 2007, s. 99 27
se můţe snadno a rychle směnit za peněţní prostředky. Cash flow vyjadřuje reálný toky peněz a jejich zásoby v podniku. Výkaz cash flow je rozdělen na: 1) provozní činnost, 2) investiční činnost, 3) finanční činnost. Provozní činnost zahrnuje základní výdělečnou činnost podniku a další činnosti, které nepatří do investiční a finanční činnosti. Investiční činnost zahrnuje pořízení a prodej dlouhodobého majetku. Finanční činnost představuje činnosti, které vedou ke změně velikosti nebo sloţení vlastního kapitálu, dlouhodobých a krátkodobých závazků. Tabulka 1 Přehled vytváření a spotřeby cash flow Zdroj: Blaha Sid Z., Jindřichovská I. Jak posoudit finanční zdraví firmy. Praha: Management Press, 2006, s.45 Předchozí tabulka 1 ukazuje, jaký vliv mají operace firmy na její likviditu měřenou jako peněţní tok. Můţe pomoci s odpověďmi na otázky, jako například: Má podnik dostatek peněz v době, kdy je potřebuje? Tvoří si podnik dostatečné finanční rezervy pro krytí nenadálých situací? K sestavení výkazu cash flow existují dvě metody a to přímá a nepřímá metoda. Provozní část cash flow lze počítat nepřímou metodou. Tu stanovuje Český účetní standard pro podnikatele (vyhláška č. 500/2002 Sb.č. 023 Přehled o peněţních tocích). Při sestavení cash flow se vychází z rozvahy a výsledovky podniku. V rozvaze se zjistí změny jednotlivých poloţek mezi dvěma obdobími. Dále se určí, které poloţka představovala příliv (zdroj) a která odliv (pouţití) peněţních prostředků. Zdrojem je pokles poloţek aktiv a růst 28
závazků nebo poloţek vlastního kapitálu. Pouţití představuje pokles závazků nebo vlastního kapitálu a růst poloţek aktiv. Nebo-li to, co podniku přinese peníze, znamená přírůstek cash flow. Naopak to, co představuje výdaj peněz, cash flow sniţuje. Pro kontrolu výpočtu výkazu peněţních toků platí, ţe počáteční stav peněţních prostředků plus cash flow se rovná konečnému stavu peněţních prostředků 4.2 Horizontální analýza Horizontální analýza sleduje vývoj jednotlivých poloţek účetních výkazů v čase. Porovnávají se dvě účetní období, nejčastěji meziročně. Provádí se: 1) podílová analýza, 2) rozdílová analýza. Podílová analýza udává, o kolik procent se jednotlivé poloţky oproti minulému roku změnily. Proto se doporučuje spíše pro větší podniky, pro které mají změny poloţek v procentech větší vypovídací schopnost. Rozdílová analýza zobrazuje, o kolik se jednotlivé poloţky změnily v absolutních číslech. Je naopak vhodnější pro menší podniky, neboť má lepší vypovídací schopnost a zobrazuje vývoj srozumitelněji a přehledněji. Rovněţ je vhodnější pouţít ji v situaci, kdy poloţka v minulém období byla velmi malá a v následujícím období značně vzrostla. Při srovnatelnosti jednotlivých období je třeba si uvědomit, ţe mohlo dojít k různým změnám, jak v rámci podniku, např. ke změně metody odepisování, tak mimo podnik, např. ke změně v daňové soustavě nebo ke změně úrokových sazeb atd. Matematicky můţeme procentní změnu vyjádřit následujícím způsobem. Pokud označíme hodnotu bilanční poloţky i v čase t jako Bi(t), pak indexem, který odráţí vývoj poloţky v relaci k minulému časovému období, se rozumí: I t t 1 i B i t B i t 1 B i i t B i t 1 I t t 1 B i t 1 B i t B i t 1 1 29
Oba uvedené vzorce poskytují stejnou informaci. Vyjádříme-li je v procentech (vynásobíme hodnotu indexu 100), tak první vzorec přiřadí vztaţené veličině Bi(t-1) hodnotu 100, zatímco druhý vzorec nám přímo oznámí (po vynásobení 100), o kolik procent se poloţka změnila. Pokud nelze vypočítat index (dělitel je roven nule), případně v situaci, kdy poloţka v minulém období byla velmi malá a v následujícím období vzrostla (index v procentech nabývá vysokých a nepřehledných hodnot), je vhodnější (má lepší vypovídací schopnost) pouţít ke kvantifikaci změny diference (rozdíly) neţ index. Matematický zápis diference (změny): Dt/t-1 = Bi(t) Bi(t-1) kde: Dt/t-1 je změna oproti minulému období, t čas, Bi hodnota bilanční poloţky i. 12 12 HNILICA J., KISLINGEROVÁ E. Finanční analýza krok za krokem. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 12 30
4.3 Vertikální analýza Vertikální analýza sleduje strukturu poloţek účetních výkazů vůči stanovené základní veličině. Tzn. jednotlivé poloţky účetních výkazů se poměřují vůči základní veličině. To je také hlavní výhoda vertikální analýzy. Protoţe struktura výkazů je převedena na společný základ 100 %, můţeme ji pouţít při mezipodnikovém srovnání různě velkých podniků. U rozvahy se jako základní veličina volí většinou celková suma, tzn. u aktiv celková aktiva a u pasiv celková pasiva. U výkazu zisku a ztráty je volba základní veličiny ovlivněna osobou, která finanční analýzu zhotovuje a také účelem finanční analýzy. Základní veličinou mohou být například celkové výnosy nebo celkové trţby. P i B i B i Pi představuje hledaný poměr vyjádřený v procentech, Bi je velikost poloţky z účetního výkazů a Bi je zvolená základní veličina. Bi vyjadřuje, kolika procenty se jednotlivé poloţky podílí na základní veličině. 13 Z vertikální analýzy se dá vyčíst, zda se struktura majetku, tvorby zisku a kapitálu vyvíjí stabilně nebo zda jsou zde náhlé změny. 4.4 Finanční poměrová analýza Finanční poměrová (téţ podílová) analýza zkoumá finanční ţivot společnosti. Zabývá se například strukturou podnikových aktiv a intenzitou jejich vyuţívání, způsobem jejich financování, strukturou nákladů, ziskovostí firmy, její solventností, likviditou a dalšími rysy. Do poměru se zde dávají poloţky rozvahy a výsledovky. Tím se finanční situace společnosti ukazuje v širších souvislostech. Je to nejrozumnější způsob, jak srovnávat aktuální finanční situaci s její historií a s jinými společnostmi ze stejného odvětví nebo se standardy. Její výhodou je, ţe srovnává firmy na stejném základu, tzn. očišťuje nejprve rozdíl ve velikosti podniků, a potom srovnává dosaţenou úroveň finančních poměrů. 13 HNILICA J., KISLINGEROVÁ E. Finanční analýza - krok za krokem. Praha: C. H. Beck, 2005, s.15 31
Poskytuje informace vedení společnosti, jejím zaměstnanců, současným a potenciálním obchodním partnerům, konkurenci, bankám, věřitelům a státu. Účelem finanční analýzy je zjistit, zda je podnik finančně zdravý a zda se předpokládá jeho dlouhodobá existence. Zahrnuje ukazatele 14 : 1) rentability, 2) aktivity, 3) produktivity, 4) likvidity, 5) zadluţenosti. 4.4.1 Ukazatele rentability Jsou jedny z nejsledovanějších ukazatelů. Měříme jimi totiţ výkonnost podniku. Úzce souvisí s likviditou podniku. Čím vyšší rentabilita, tím pro podnik samozřejmě lépe. Obecný tvar ukazatele: výno s vlo ţe ný k a p itál Rentabilita celkových aktiv (ROA): EB IT celk o vá ak tiva Ukazuje, jak je zhodnocen majetek podniku. Nebo-li jakého efektu bylo dosaţeno z majetku podniku. V čitateli je EBIT (tzn. zisk před zdaněním a úroky) a ve jmenovateli jsou aktiva celkem. Čitatel EBIT je celkovým vyjádřením schopnosti podniku přinášet určitý efekt bez ohledu na způsob financování a platné sazby daní. Rentabilita vlastního kapitálu (ROE): EA T vla s tní k a p itá l Nás informuje o výnosu pro vlastníky, tzn. jak byl zhodnocen vloţený vlastní kapitál. Poměřuje se zde čistý zisk po zdanění (EAT) vůči vlastnímu kapitálu. Vlastní kapitál zahrnuje základní kapitál, fondy a hospodářský výsledek. V peněţním vyjádření nám říká, kolik zisku nám přináší jedna koruna vlastního kapitálu. 14 Vybrané ukazatele byly čerpány z publikací: Jak posoudit finanční zdraví firmy, Finanční analýza krok za krokem, Ekonomika 3 pro obchodní a ostatní střední školy. 32
Je dobré poměřovat rentabilitu celkových aktiv (ROA) a rentabilitu vlastního kapitálu (ROE). ROE by měla být vyšší neţ ROA. Pokud je vyšší ROA svědčí to o tom, ţe podnik pouţívá zbytečně drahé cizí zdroje, nebo špatně vyuţívá vlastní kapitál. Rentabilita trţeb (ROS): EB IT EA T trţb y Vyjadřuje podíl zisku na jednu korunu trţeb. Pouţívá se trţby vůči zisku EBIT nebo EAT. V praktické části je pouţit v čitateli EAT. Alternativně je moţné při výpočtů ukazatelů rentability pouţít místo výsledku hospodaření provozní peněţní toky. 4.4.2 Ukazatele aktivity Ukazují, jak úspěšně firma vyuţívá majetek, který má pro podnikání k dispozici. Zjišťujeme, jak podnik hospodaří s aktivy a jaký to má vliv na jeho rentabilitu a likviditu. Má-li podnik hodně aktiv, vznikají mu zbytečně náklady, které sniţují zisk nebo naopak můţe přicházet o zisk, má-li majetku málo. Stav a vývoj těchto ukazatelů by se měl hodnotit ve vztahu k příslušnému odvětví. Měří se: 1) počtem obratů (obrátkovost) vyjadřuje počet obrátek aktiv proti trţbám, 2) dobou obratu doby (počet dní) trvání obrátky. Obrat (vyuţití) celkových aktiv: trţb y ak tiva Informuje nás o počtu obrátek celkových aktiv za rok, nebo-li o intenzitě jejich pouţívání. Doporučuje se, aby byl minimálně na 1. Čím vyšší hodnota, tím více je podnik povaţován za efektivní. Obrat fixních aktiv: trţb y fix n í ak tiva Sleduje, jak efektivně firma vyuţívá své zařízení (stroje) a budovy. Tento ukazatel by nám měl pomoci při rozhodování, zda pořídit další dlouhodobý majetek. Doporučená hodnota je 1. V případě, ţe je číslo niţší neţ 1, podnik nevyuţívá dostatečně výrobní kapacitu. 33
Obrat zásob: trţb y záso b y Říká, kolikrát za rok se přemění zásoby v jiné formy oběţného majetku aţ po prodej výrobků a opětovný nákup zásob. 15 Nebo-li kolikrát se kaţdá poloţka zásob během roku prodá a znovu uskladní. Snahou je mít co nejvíce obrátek. Doba obratu zásob: Záso b y trţb y 360 Vyjadřuje počet dní, po které jsou zásoby v podniku aţ do jejich spotřeby nebo prodeje. Doba inkasa pohledávek: p o hled ávk y trţb y 360 Počet dní, kdy podnik musí čekat na zaplacení svých pohledávek. U doby obratu zásob i doby inkasa pohledávek se vyţaduje co nejkratší doba. Pro podnik je lepší, kdyţ za své pohledávky dostane zaplaceno co nejdříve. Také je výhodnější, kdyţ zásoby jsou v podniku co nejkratší moţnou dobu. Vyplatí se tuto dobu porovnat s běţnou platební podmínkou, za které podnik fakturuje své výrobky. Je-li doba inkasa pohledávek delší neţ platební podmínka, svědčí to o tom, ţe obchodní partneři neplatí včas. Trvá-li tato situace déle, měl by podnik zavést opatření na urychlení inkasa svých pohledávek. Doba splatnosti krátkodobých: závazků: krátkodobé zá va zk y trţb y 360 Jedná se o počet dnů, kdy firma můţe tzv. bezplatně vyuţívat obchodní úvěr. Zde je naopak pro firmu samozřejmě výhodnější větší počet dnů. Pro podnik by bylo dobré, kdyby doba inkasa pohledávek byla niţší neţ doba splatnosti krátkodobých závazků. Mohl by pak vyuţívat k financování tzv. dodavatelský úvěr. Musí se ovšem vzít v úvahu, ţe výsledky těchto ukazatelů mohou být zkreslené, protoţe se pouţívají údaje k určitému datu. 15 BLAHA SID Z., JINDŘICHOVSKÁ I. Jak posoudit finanční zdraví firmy. Praha Management Press, 2006 34
Doba obratu peněz: doba o bratu zásob doba ink asa p o hled ávek doba sp la tno sti zá va zk ů Pomocí ní můţeme zjistit, jak jsme úspěšní v řízení oběţného majetku. Opět, čím je tato doba kratší, tím lépe. S kratší dobou obratu peněz potřebujeme méně provozních prostředků. 4.4.3 Ukazatele produktivity Mluví o výkonnosti podniku ve vztahu k nákladům na zaměstnance. Pokud nemůţeme získat informace o počtu pracovníků, pouţívají se jako rozvrhová základna mzdové náklady. Osobní náklady k přidané hodnotě: o so b ní nák lad y p řid aná ho d no ta Zkoumají, jakou část zabírají mzdové náklady v provozní produkci. Produktivita práce z přidané hodnoty: p řid aná ho d no ta počet p raco vník ů Představuje výši přidané hodnoty na jednoho pracovníka. Průměrná roční mzda: mzd o vé nák lad y počet p raco vník ů Produktivita práce by měla převyšovat mzdu pracovníka. Platí, ţe čím větší je produktivita a čím menší je průměrná mzda, tím plyne větší efekt ze zaměstnanců. Výše mzdy musí být ovšem taková, aby byl za ni vůbec někdo v podniku ochotný pracovat. 4.4.4 Ukazatele likvidity Zjišťuje, zda má podnik k dispozici nějakou peněţní rezervu. Tak, aby mohl v kaţdém okamţiku uhradit své krátkodobé zakázky. Celková likvidita: celk o vá o b ěţná ak tiva krátkodobé zá va zk y Sděluje nám, kolikrát pokrývají oběţná aktiva krátkodobé závazky. Nebo-li kolikrát by byla firma schopna uspokojit své věřitele, kdyby proměnila svá krátkodobá aktiva v daném 35