ZPRÁVA. âeského helsinského v boru o stavu lidských práv v âeské republice v roce âesk helsinsk v bor Praha 2001

Transkript

1 ZPRÁVA âeského helsinského v boru o stavu lidských práv v âeské republice v roce 2000 âesk helsinsk v bor Praha 2001

2 Redakãní úprava: Libu e ilhánová Grafická úprava: Lucie Richterová OBSAH: Úvodem 5 Ochrana práv dûtí 9 Prosazování politiky rovn ch pfiíleïitostí muïû a Ïen na trhu práce 17 Práva zdravotnû postiïen ch 21 Stav lidsk ch práv v systému zdravotní péãe 25 Ochrana lidsk ch práv seniorû 29 Lidská práva cizincû 33 Boj proti rasizmu, intoleranci, xenofobii a diskriminaci z hlediska lidskoprávních dokumentû 37 Situace práv gay minority 45 Bezdomovci a lidská práva 49 Institut státního obãanství 59 Právo na vzdûlání 65 V chova k lidsk m právûm 77 K právnímu postavení církví a náboïensk ch spoleãností 83 Tato publikace byla vydána s laskavou podporou Fordovy nadace. Její elektronická podoba je zvefiejnûna na Internetu na adrese âesk helsinsk v bor Praha 2001 ISBN Práva a odpovûdnosti na poli Ïivotního prostfiedí 87 Podmínky rozvoje obãanského sektoru 91 Stav policejních sloïek a jejich práce 99 O stavu trestní justice a zejména vûzeàství 107 K prosazování reformy justice 119 Lidská práva v armádû 125

3 Rozvoj obãansk ch poraden 129 Restituce majetku z hlediska ochrany lidsk ch práv 133 Územní samospráva 137 âesk helsinsk v bor 141 Seznam autorû 143 Úvodem âesk helsinsk v bor vydává Zprávu o stavu lidsk ch práv v âeské republice jiï po sedmé. Bûhem této doby se podoba kaïdoroãní zprávy postupnû promûàovala v souvislosti s v vojem situace v oblasti lidsk ch práv, s postupn m fie ením nûkter ch star ích problémû a s objevováním ãi uvûdomováním si problémû nov ch, a na druhé stranû s pokraãujícím v vojem institucionalizace zájmu o lidská práva na vládní úrovni i s pokraãující profesionalizací nevládních organizací. Velmi v znamn je pfiitom rovnûï v voj vztahu mezi vládními a nevládními subjekty zab vajícími se problematikou lidsk ch práv. Je evidentní, Ïe dokud nevládní organizace suplovaly ãi suplují práci, která patfií k základním povinnostem vládnoucí struktury a ochrana lidsk ch práv a svobod, zaruãená Ústavou âeské republiky, takovou povinností nespornû je má také práce nevládních organizací jako je âesk helsinsk v bor jin charakter neï v situaci, kdy se vláda a parlament tûchto úkolû ujímá. Pfiímé fie ení nûkter ch problémû, jako napfi. v otázce získávání státního obãanství, tak jiï nemusí zaji Èovat nevládní organizace, jako tomu bylo po dosti dlouhou dobu v pfiípadû âhv, ale pfiíslu né úfiady. Role nevládních organizací tím ani zdaleka nekonãí, ale mûní se. Je a nejspí vïdy bude nezastupitelná v rovinû monitoringu, v rozpoznávání a odkr vání ménû zjevn ch forem poru ování lidsk ch práv, neboè tyto organizace mají ke kaïdodennímu Ïivotu spoleãnosti mnohem blíïe neï byrokratické aparáty. âesk helsinsk v bor se s kaïdodenními problémy jednotlivcû setkává dennû prostfiednictvím sv ch poraden, pfiím m pozorováním (napfi. pfii událostech kolem Mezinárodního mûnového fondu nebo pfii náv tûvách vûznic), a pfii své kolící praxi (v zájmu policistû, romsk ch poradcû, ÏákÛ a studentû ve kolách aj.). âesk helsinsk v bor zaãíná také rozvíjet spolupráci s odborníky v oblasti sociologického v zkumu, která by mûla b t v budoucnu dále posilována. Nezastupitelná bude ov em i nadále pfiímá (rychlá a úãinná) pomoc lidem v nouzi, která stále pfiedstavuje podstatnou ãást práce na ich poraden. Dal í role, která nevládním organizacím zûstává, je kontrola a konstruktivní kritika oficiálních fie ení lidskoprávních otázek, ale i sledování komunikace ãesk ch politick ch struktur s mezinárodními institucemi, kter m jsou podávány oficiální zprávy o stavu lidsk ch práv u nás. Ne vïdy je vefiejnost dostateãnû seznámena se znûním zpráv, které od nás odcházejí, nebo s hodnocením tûchto zpráv mezinárodními v bory ãi komisemi. Neménû v znamná je samozfiejmû téï spolupráce mezi vládními a nevládními subjekty zab vajícími se problematikou lidsk ch práv. Z hlediska zku eností âeského helsinského v boru je tato spolupráce v posledních letech na velmi dobré úrovni. V znamnou událostí uplynulého roku pro nás bylo ustavení funkce vefiejného ochránce práv, tzv. ombudsmana. âesk helsinsk v bor patfiil k prvním iniciá- 5 Úvodem

4 6 torûm tohoto institutu u nás. Prosazoval ho jiï od roku 1990; pofiádal semináfie, vyjadfioval se opakovanû k návrhûm pfiíslu ného zákona apod. K této iniciativû nás vedly právû kaïdodenní zku enosti z právního a sociálního poradenství, které ukazovaly potfiebnost takové instituce.tû í nás, Ïe své zku enosti mûïe ve funkci zástupkynû vefiejného ochránce práv uplatnit Anna abatová, dlouholetá ãlenka âeského helsinského v boru. Velmi se podle na ich zku eností osvûdãil také institut zmocnûnce vlády âr pro lidská práva, kter je souãasnû pfiedsedou Rady pro lidská práva. Rada v souãasné dobû pfiedstavuje také hlavní orgán pro komunikaci mezi vládou a nevládními organizacemi, které jsou v ní zastoupeny. PfiipomeÀme, Ïe tato struktura pûsobí od konce roku 1998, a jakkoli jiï vykonala mnoho práce, její úloha zdaleka nekonãí (o jejích úkolech a sloïení jejích ãlenû jsme pfiinesli podrobnou informaci v úvodu k loàské Zprávû). Nesmíme ov em zapomínat ani na ten díl odpovûdnosti za naplàování mezinárodních lidskoprávních norem, pfiedev ím evropské Úmluvy o ochranû lidsk ch práv a základních svobod, kter spoãívá na jednotliv ch ãesk ch ministerstvech. Mnohé jiï bylo udûláno, av ak ne v echna ministerstva pokraãují v této oblasti stejn m tempem a také míra spolupráce s nevládními organizacemi se rûzní. Skuteãnost, Ïe u nás zaãaly fungovat pfiíslu né vládní orgány, umoïnila âeskému helsinskému v boru opustit nároãn a obtíïnû splniteln cíl pokr t v co nejvût í úplnosti oblasti poru ování lidsk ch práv u nás. JiÏ loàská Zpráva byla publikována pod nov m názvem. Namísto Zprávy o stavu lidsk ch práv v âr jsme zaãali pfiedkládat Zprávu âeského helsinského v boru o stavu lidsk ch práv v âr.tato zmûna se v obsahu Zprávy odráïí nûkoliker m zpûsobem. Zaprvé je více zamûfiena na oblasti, kter mi se zab vají jednotlivá pracovi tû a jednotliví pracovníci âeského helsinského v boru, ktefií jsou specialisty pro urãité otázky. PovaÏujeme za uïiteãné pfiedávat vefiejnosti pfiedev ím tyto cenné, bezprostfiední zku enosti s praktickou aplikací ãeského práva. Za druhé si vyhrazujeme volbu problémû, na které chceme v daném roce upozornit. Právû proto, Ïe okruh tûchto problémû se zatím neustále roz ifiuje, je stále obtíïnûj í podat dostateãnû podloïenou zprávu o v ech. O vypracování fiady pfiíspûvkû Ïádá âesk helsinsk v bor znalce z okruhu sv ch externích partnerû. V bûr témat Zprávy se tedy rok od roku mírnû promûàuje, s ãímï souvisí také dal í cíl zpráv, a tím je pûsobení v roli onoho ãidla, jeï upozoràuje na problémy, které se buì dosud v náleïité mífie nedostaly do povûdomí ãeské spoleãnosti, nebo nebyly dosud artikulovány jako otázky lidsk ch práv. U tûchto témat se ãasto nacházíme na samotném zaãátku jejich monitorování a zkoumání, dûraz klademe na jejich otevfiení.v loàském roce bylo takov m tématem napfi. postavení a práva seniorû, v leto ním roce jsou to napfi. náboïenské svobody. Dal ím aspektem, na kter je tfieba ãtenáfie zpráv âeského helsinského v boru upozornit, je skuteãnost, Ïe vnitfiní ífie nûkter ch témat neumoïàuje, aby byla kaïdoroãnû pojednána vyãerpávajícím zpûsobem. Napfi. u pomûrnû nedávno zafiazené problematiky práv Ïen byla zatím pokaïdé pozornost zamûfiena na jin rozmûr tohoto tématu: jednou na práva obãanská a politická, podruhé na obchod se Ïenami, potfietí na otázku rovn ch pfiíleïitostí na trhu práce. Od autorû pfiíspûvkû navíc poïadujeme, aby se zamûfiili zejména na zmûny, které pfiinesl rok, jehoï se daná zpráva t ká. Pro ãtenáfie to znamená, Ïe chce-li se dozvûdût, co v echno âesk helsinsk v bor k danému tématu do této chvíle zjistil a fiekl, musí se vrátit i k minul m zprávám. Chce-li se seznámit s podrobnûj ími anal zami, teoretick mi diskusemi a dal ími informacemi, pak odkazujeme na odborn ãasopis Lidská práva, kter vydává âesk helsinsk v bor jako ãtvrtletník. Pfiedsednictvo âeského helsinského v boru vede dlouhodobû diskusi o struktufie zpráv i jednotliv ch pfiíspûvkû. Zvlá tû otázka struktury zpráv úzce souvisí s tím, jak jsou jednotlivé oblasti interpretovány. Dfiíve byly na e zprávy uspofiádány podle klasického dûlení na základní skupiny lidsk ch práv: na základní práva a svobody, obãanská a politická práva, sociální, hospodáfiská a kulturní práva. âím více se v ak zprávy zaãaly zamûfiovat na postavení a práva jednotliv ch spoleãensk ch skupin, tím více se stávalo zfiejm m, Ïe u kaïdé ze spoleãensky nûjak znev hodnûn ch skupin nacházíme zpravidla ohroïení ãi zkrácení v ech druhû práv, i kdyï v nestejné mífie, zejména zamûfiíme-li se vedle legislativy také na zpûsoby diskriminace, zakofienûné v kultufie spoleãnosti a praxi jejích institucí. Zprávy z posledních dvou let jsou proto uspofiádány podle jiného klíãe: na zaãátek jsou fiazeny otázky t kající se postavení a práv vybran ch spoleãensk ch skupin, následují práva, která v irokém slova smyslu ovlivàují kvalitu na eho spoleãenského a politického Ïivota, jako je napfi. právo na vzdûlání nebo právo na zdravé Ïivotní prostfiedí, ale také samotné vzdûlávání k lidsk m právûm nebo podmínky rozvoje nevládních neziskov ch organizací, a uzavírají je pfiíspûvky o stavu nûkter ch klíãov ch institucí jako je policie, justice, nebo vûzeàství. Jsme si velmi dobfie vûdomi, Ïe ani toto dûlení nelze chápat ve smyslu ostr ch hraniãních ãar, neboè napfi. fungování institucí pfiirozenû zasahuje do v ech ostatních oblastí. Vzájemnou svázanost lidskoprávních otázek netfieba iroce vysvûtlovat. Pfiesto si dovolím dvû poznámky na závûr. Zaprvé obãas pozoruji, Ïe existuje tendence chápat práva urãit ch spoleãensk ch skupin pfiedev ím jako práva sociální a ekonomická. Jsou-li v ak ohroïena tato práva ve smyslu nerovn ch pfiíleïitostí nebo nerovn ch startovních pozic (napfi. dûtí), vïdy to má v posledku vliv také na naplàování práv obãansk ch a politick ch, napfi. pokud jde o reálnou anci vyuïít pasivního volebního práva. Za druhé se domnívám, Ïe je pfii kaïdé pfiíleïitosti tfieba opakovat známou, ale pro mnohé stále je tû ne zcela samozfiejmou pravdu, Ïe z hlediska lidsk ch práv neexistuje marginální nebo men inov problém a Ïe problém sebemen í skupiny nebo i jen jednoho ãlovûka má pro to, aby spoleãnost byla dobrá a humánní, stejnou váhu. A to 7 Úvodem

5 8 samozfiejmû nejen proto, Ïe v situaci tzv. skupin se nûkdy nacházíme nebo mûïeme ocitnout víceménû v ichni, jako je tomu v pfiípadû dûtí ãi seniorû, tûlesnû postiïen ch nebo pacientû, ale také proto, Ïe celkové spoleãenské klima a kvalitu Ïivota a vztahû ve spoleãnosti urãuje míra spokojenosti a pocitu integrace v ech jejích ãlenû, aè si to uvûdomujeme nebo ne. Hana Havelková pfiedsedkynû âhv Ochrana práv dětí âesk helsinsk v bor soustavnû sledoval situaci v oblasti ochrany práv dûtí i v roce Své poznatky a zji tûní ãerpal z mnoha zdrojû. Za v znamné je tfieba povaïovat monitoring legislativy a soudnictví a praxi právního poradenství poskytovaného v rámci oddûlení právních anal z âhv. V sledkem desetileté legislativní ãinnosti je zákon o sociálnû právní ochranû dûtí, kter nabyl úãinnosti a ucelen m zpûsobem vymezuje formy pûsobení a potfiebné nástroje pfiíslu n ch orgánû, které povolává, aby (zejména orgány státní správy) disponovaly generální (v eobecnou) pûsobností smûfiující k ochranû práv dítûte. Cílem tohoto zákona je posílit ochranu práv dítûte a jeho postavení ve vztahu k principûm nastínûn m mezinárodními dokumenty, zejména Úmluvou o právech dítûte. Reaguje na ohroïení dítûte spoleãensky negativními vlivy, jako jsou vzrûstající projevy násilí, drogová závislost, komerãní sexuální zneuïívání aj. Ustanovení zákona formuluje základní princip sociálnû-právní ochrany v tom smyslu, Ïe základním a rozhodujícím hlediskem v ech orgánû nebo jin ch subjektû, které se dítûtem zab vají nebo fie í jeho problémy, je zájem dítûte a jeho blaho. Tento zájem nelze nikdy podfiadit zájmûm jin ch, jako jsou napfi. zájmy rodiãû, jin ch osob, státu apod.tento dokument také v znamnû zlep- il pozici dítûte jako subjektu, jenï je chránûn státem v pfiíslu n ch procedurách. Sociálnû právní ochrana dítûte pfiedstavuje zaji tûní práva dítûte na Ïivot, jeho pfiízniv v voj, na rodiãovskou péãi a Ïivot v rodinû, na identitu dítûte, svobodu my lení, svûdomí a náboïenství, na vzdûlání, zamûstnání, zahrnuje také ochranu dítûte pfied jak mkoliv tûlesn m ãi du evním násilím, zanedbáváním, zneuïíváním nebo vykofiisèováním. Pro orgány, které vykonávají sociálnû-právní ochranu, tj. okresní úfiady a obce, byl vytvofien právní pfiedpoklad, kter v souladu s Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o právech dítûte umoïní tûmto orgánûm úãinnû sociálnû-právní ochranu realizovat. Oba tyto orgány mají moïnost, resp. povinnost bezprostfiednû sledovat ochranu práv dítûte a ãinit potfiebná opatfiení. Zákon upravuje vzájemnou spolupráci nejen orgánû sociálnû právní ochrany dûtí, ale i dal ích subjektû, které pûsobí v oblasti péãe o dûti, jako jsou napfiíklad koly, kolská a zdravotnická zafiízení, a dal í zafiízení. Dal ími orgány sociálnû právní ochrany jsou Ministerstvo práce a sociálních vûcí (dále jen MPSV), do jehoï kompetence patfií obecnû péãe o rodinu a dûti, a novû zfiízen Úfiad pro mezinárodnûprávní ochranu dûtí, kter bude mimo jiné zaji Èovat sociálnû právní ochranu ve vztahu k cizinû a bude ministerstvem fiízen. Tento úfiad nahradil dosavadní Ústfiedí pro mezinárodnûprávní ochranu mládeïe, které bylo dosud fiízeno Ministerstvem spravedlnosti. Na novû zfiízen úfiad také pfiechází z Ústfiedí v echny jeho dosavadní kompetence. âeská republika pfiistoupila k haagské Úmluvû o ochranû dûtí a spolupráci pfii mezinárodní 9 Ochrana práv dûtí

6 10 adopci (z 29. kvûtna 1993). Zprostfiedkováním adopcí dûtí do zahraniãí byl povûfien právû tento úfiad. Zdá se, Ïe po poãáteãních zdrïeních v souvislosti s finanãními potíïemi (náklady na mzdy a vybavení) aj. se zprostfiedkování osvojení do zahraniãí uskuteãàuje. Adopce má b t organizována pouze státem. Zprostfiedkování adopce je centralizováno, je transparentnûj í a úãinnûj í.to by mûlo také pomoci zmûnit situaci, kdy pobyt dítûte v dûtském domovû se prodluïuje v souvislosti s novelou zákona o rodinû z r. 1998, která tuto proceduru v znamnû prodlouïila. Na základû anal zy, kterou provedlo vedení nûkter ch ústavû, se pobyt dûtí v tûchto zafiízeních prodlouïil o více neï 100 %. âhv se dozvûdûl, Ïe není v jimeãná existence tzv. zapomenut ch dûtí v ústavech. Do jaké míry je to úmysl ãi nedbalost nejsme schopni konkrétnû prokázat (nejsme vybaveni pfiíslu n mi kompetencemi), ale na tomto místû âhv konstatuje, Ïe v tomto smûru dochází k poru ování práv dûtí, pro které nelze najít omluvu. Pokud se napfií tû nepodafií pro dítû zprostfiedkovat osvojení ãi pûstounskou péãi do esti mûsícû od zafiazení do evidence vhodn ch dûtí, postoupí MPSV kopii údajû z evidence Úfiadu pro mezinárodnû právní ochranu dûtí, kter se pokusí zprostfiedkovat osvojení dítûte do ciziny. Sociálnû-právní ochranu zaji Èují na základû povûfiení vydaného MPSV i sloïky obãanské spoleãnosti, jako jsou nadace, obãanská sdruïení, církve a dal í právnické a fyzické osoby. MPSV zaãalo vydávat pfiíslu ná povûfiení a podle posledních informací tato povûfiení získalo 11 organizací (údaj MPSV k ). Vût ina tûchto organizací se téï zab vá v bûrem vhodn ch dûtí a uchazeãû o náhradní rodinnou péãi. Pfiedpokládáme, Ïe jejich obãanská kontrola v e uveden m negativním pfiípadûm zamezí. Zákon o vefiejném ochránci práv, tedy i práv dítûte, byl schválen v prosinci Úãinnosti nabyl Funkce ombudsmana v ak nebyla dlouho obsazena a jeho úfiad teprve nyní, poãátkem roku 2001, rozjíïdí svou ãinnost. Je otázkou, nakolik se bude zab vat i irokou problematikou práv dûtí, a zda by ãasem nemûl b t ustaven institut dûtského ombudsmana, jak pûsobí v nûkolika vyspûl ch demokratick ch zemích. Z pohledu âhv je jednou z velmi problémov ch oblastí situace dítûte, u kterého soud nafiídí ústavní v chovu. Podmínky pobytu dûtí v tûchto zafiízeních jsou regulovány pouze interními pravidly (zvlá tû zda-li a jak ãasto mohou rodiãe, event. prarodiãe dítû nav tívit). To vede ke konfliktûm v oprávnûn ch zájmech dítûte a také se zákonem. Podle nového zákona o sociálnû právní ochranû dûtí mají pracovníci orgánu sociálnû právní ochrany povinnost nav tívit dítû minimálnû jednou za pûl roku, a mají povinnost kontroly, zda dûvody, pro které bylo v ústavní péãi umístûno, nadále trvají. Obáváme se, Ïe prostor pro opravdové osobní poznání dítûte z ãasov ch dûvodû nebude ani moïn. Dal ím z problémov ch okruhû je situace dûtí rozvádûjících se rodiãû, kdy soud musí rozhodnout o péãi o dítû do a po rozvodu a teprve poté mûïe dojít k samotnému rozvodu.tento zákon mûïe b t povaïován za pokrokov ve srovnání s pfiedchozí právní úpravou, ale zdaleka nefie í v echny existující problémy. Jde více o procedurální normu neï o normu zamûfienou na jednotlivosti. Pokud jiï soud o úpravû pomûrû nezletilého rozhodl a jeden z úãastníkû toto rozhodnutí nerespektuje, trvá neúnosnû dlouho, neï je v tûchto pfiípadech zjednána náprava. Poãty komplikovan ch sporû rodiãû o dítû se tímto opatfiením nepodafiilo v znamnû ovlivnit. âhv zaznamenal nûkolik pfiípadû, kdy do lo k neúmûrn m prûtahûm v soudním projednávání takov ch pfiípadû a kdy bylo z tûchto dûvodû poru eno právo dítûte st kat se s obûma rodiãi. V této souvislosti âhv v roce 2000 opût zaznamenal v raznou nechuè nûkter ch soudcû zmínûné problémy opravdu fie it, a minimální vyuïívání ustanovení 178 obãanského soudního fiádu, které upravuje moïnost soudu pokud to povaïuje za potfiebné vyslechnout názor dítûte na vhodnost a úãelnost navrïen ch nebo zam len ch opatfiení. Zákon o rodinû 31, odst. 3 upravuje právo dítûte b t sly eno a právo svobodnû se vyjadfiovat ke v em rozhodnutím rodiãû t kajícím se podstatn ch záleïitostí jeho osoby v kaïdém fiízení, jakoï i právo obdrïet potfiebné informace. V ustanovení 8 zákona o sociálnû-právní ochranû dítûte je upraveno právo na respektování názorû dítûte, které je schopno formulovat své vlastní názory. Dítû má právo tyto názory svobodnû vyjadfiovat pfii projednávání v ech záleïitostí, které se ho dot kají, a to i bez pfiítomnosti rodiãû nebo jin ch osob odpovûdn ch za v chovu dítûte.tûmto vyjádfiením se má vûnovat náleïitá pozornost odpovídající vûku a rozumové vyspûlosti dítûte. Jak se zdá, vyuïívání tohoto institutu brání nedostateãná odborná vybavenost soudcû, ktefií v tûchto pfiípadech volí v slechy dûtí prostfiednictvím odborníkû z fiad psychologû, event. sociálních pracovníkû. Ti ov em nedisponují takovou nezávislostí jako soudci. Je bûïné, Ïe na tyto odborníky b vá vyvíjen tlak ze stran jednotliv ch úãastníkû sporu, proti kterému mají jen málo úãinn zpûsob obrany.tak se dítû stává rukojmím ve sporu rodiãû, ktefií si vyfiizují úãty jeho prostfiednictvím, a orgán, kter má dítû chránit, se na poru ování práv dítûte podílí nafiizováním zdlouhavého kolotoãe odborn ch vy etfiení a v slechû. âhv v tomto jednání spatfiuje poru ení ãlánku 12 Úmluvy o právech dítûte, kter upravuje právo dítûte na svobodné vyjádfiení svého názoru ve vûcech, které se ho t kají. Citujeme z dûvodové zprávy zákona o sociálnû právní ochranû dûtí: Velmi v znamné je zakotvení práva dítûte vyjadfiovat se ke sv m záleïitostem pfii jejich projednávání. Dítû tak mûïe zfietelnû projevit svûj názor pfii rozhodování o v chovn ch opatfieních i pfii fie ení v ech závaïn ch otázek, které se ho t kají. Napfi. desetileté ãi star í dítû se mûïe zcela odpovûdnû vyjádfiit k osobám, jimï bude svûfiováno do náhradní rodinné péãe. 11 Ochrana práv dûtí

7 12 Neménû v znamná je úprava, Ïe záleïitostem, které se dítûte t kají, se musí vûnovat pozornost. Zaji Èuje se tak, Ïe právo dítûte vyjadfiovat se ke sv m záleïitostem není jen formální Pfiíslu n mi orgány, na nûï se mûïe dítû obracet, jsou zejména okresní úfiady, obce, soudy a orgány Policie. Podle v eho by bylo namístû, aby Ministerstvo spravedlnosti tento nedostatek odstranilo nûkolika specializovan mi odborn mi semináfii v rámci postgraduálního vzdûlávání soudcû a publikací obsahující v stupy z tûchto semináfiû. Nová právní úprava ukládá soudûm, aby vïdy posoudily, zda nejsou dûvody pro zahájení fiízení o zbavení rodiãovské zodpovûdnosti. Byl jasnû vymezen okruh dûtí, jimï je vûnována zv ená pozornost. Jde o dûti, jejichï rodiãe z váïn ch objektivních nebo subjektivních dûvodû neplní nebo nedostateãnû plní povinnosti plynoucí z rodiãovské zodpovûdnosti. Nebo jde o dûti v péãi jin ch osob, které jsou odpovûdné za v chovu dítûte a neplní povinnosti vypl vající ze svûfiení dítûte do jejich péãe. Dále jsou to dûti, na kter ch byl spáchán závaïn trestn ãin, anebo dûti, které vzhledem ke svému jednání nebo chování zv enou ochranu a pomoc vyïadují. âhv opakovanû upozoràuje na neúnosnou situaci, kdy rodiã, kter se dopustil trestného ãinu vûãi dítûti, b vá v zákonem pfiedepsan ch pfiípadech zastoupen advokátem, zatímco dítû jako obût je zastupováno orgánem sociálnû právní ochrany dûtí, zamûstnancem OKÚ, zpravidla jen se základními znalostmi práva. Pfiípady této trestné ãinnosti jsou velmi závaïné a komplikované, a jejich projednání si jistû zasluhuje co nejdûkladnûj í posouzení. PovaÏujeme za nezbytnû nutné umoïnit orgánu sociálnû právní ochrany najímat právní zástupce jako agenty v pfiípadech, kdy je to nezbytnû nutné. Tady shledáváme urãitou mezeru v právní úpravû zastupování po kozeného, kdy právo na právní pomoc, vypl vající z ãlánku 37, odstavce 2 Listiny základních práv a svobod, není naplàováno, resp. realizováno. PovaÏujeme za nutné znovu uvést, Ïe podle ustanovení 167 a 168 trestního zákona je kaïd, kdo se hodnovûrn m zpûsobem dozví, Ïe se dítû stalo obûtí trestného ãinu nebo je na nûm páchána urãitá (jakákoli) forma trestné ãinnosti, povinen pod sankcí trestního zákona této ãinnosti zabránit, a to vãasn m oznámením policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci. Je s podivem, Ïe t rané a zneuïívané dûti uniknou pozornosti pediatrû pfii bûïném o etfiení a pravideln ch preventivních prohlídkách (je uloïeno minimálnû 14 preventivních prohlídek do 5 let vûku). Jak víme, zdravotníci jsou v znamnû malou skupinou oznamovatelû v poãtech ohlá en ch pfiípadû t rání a zneuïívání dûtí orgánûm sociálnûprávní ochrany dûtí. Pfii vy etfiování takov ch trestn ch ãinû se zhusta pfiichází na skuteãnost, Ïe dítû bylo t ráno pomûrnû dlouhou dobu, a nikdo z povinn ch osob této zákonné povinnosti nedostál. Státní zástupce je ze zákona povinen stíhat ve kerou trestnou ãinnost, o které se dozví. âhv pfiedpokládá, Ïe státní zástupci budou tuto svou povinnost dodrïovat, a budou mimo pachatele trestného ãinu t rání svûfiené osoby stíhat i ty osoby, které se hodnovûrn m zpûsobem dozvûdûly a pfiesto páchání této trestné ãinnosti nezabránily. Zákon v slovnû zaji Èuje dítûti právo obracet se na pfiíslu né orgány se Ïádostí o ochranu, a to i bez vûdomí sv ch zákonn ch zástupcû. ZároveÀ se pro tyto orgány stanoví povinnost poskytnout dítûti pomoc. To znamená, Ïe pokud se dítû na takov orgán samo obrátí, je takov orgán povinen buì sám dítûti pomoci (je-li to v jeho moïnostech), nebo upozornit na tuto situaci napfi. orgán sociálnû-právní ochrany, nebo jin orgán, kter mûïe dítûti konkrétní pomoc zajistit. To, Ïe se dítû mûïe obrátit na orgány nebo dal í subjekty bez vûdomí sv ch zákonn ch zástupcû, má velk v znam pro zji tûní skuteãné situace, v jaké se dítû nachází. Zákon tak vytvofiil pfiedpoklad k odhalování skuteãností, které mohou znamenat poru ení a ohroïení práv dítûte (nûkdy i ohroïení jeho Ïivota). Ov em situace, kdy se dítû samo obrátí na orgán sociálnû právní ochrany, jsou velmi ojedinûlé. âhv se dokonce setkal s bagatelizací problému ze strany tohoto orgánu, kdyï se na nûj dítû osobnû obrátilo. I rodiãe disponují právem dovolat se pomoci orgánu sociálnû právní ochrany dûtí, jin ch státních orgánû, kol, kolsk ch, zdravotnick ch ãi poradensk ch zafiízení a orgánû obce, jestliïe jim urãité pfiekáïky brání ve v konu rodiãovské zodpovûdnosti vûãi dítûti. âhv se opakovanû setkal s tím, Ïe orgán sociálnû právní ochrany nemá k dispozici ani základní prostfiedky krizové intervence, a jeho jedinou pomocí takovému rodiãi a dítûti je umístûní dítûte v ústavu bez rodiãe. Sociální pracovnice, která si je vûdoma svého poslání, by mûla s takovou rodinou terapeuticky pracovat. O tom si v ak vût inou mûïe nechat jen zdát. Kvalitních komplexních sluïeb, které by mohla takov m rodinám nabídnout, je velmi málo (je to napfi. videotréning interakcí). Nehledû na to, Ïe by mûla b t koordinátorkou úãinné pomoci, nikoliv vïdy její pfiímou poskytovatelkou. Podle na ich zji tûní jedna pracovnice orgánu sociálnû právní ochrany dûtí je zodpovûdná za ochranu 1585 dûtí 1. Ministerstvo kolství pfiedloïilo v roce 2000 návrh nového kolského zákona, kter se stal ze strany âhv i jin ch organizací a jednotlivcû terãem kritiky, a to proto, Ïe návrhem na zru ení vícelet ch gymnázií uvaïuje o sníïení nabídky nûkter ch forem studia, coï by vedlo ke znaãnému ãi úplnému omezení moïností pro vzdûlávání nadan ch dûtí s ohledem na jejich schopnosti a potfieby. Ministerstvo obhajuje svûj postup rovn m pfiístupem k sociálním skupinám, av ak ve skuteãnosti jde o pfiístup rovnostáfisk, pfiipomínající dobu pfied listopa- 1 (âhv: Monitoring sociálnû právní ochrany dûtí umístûn ch v KÚ a DD do tfií let vûku, Praha 1999). 13 Ochrana práv dûtí

8 14 dem Pohledem do tradiãních demokratick ch státû (Skandinávie aj.) si lze jednodu e ovûfiit, Ïe tento systém vzdûlávání nevychovává tzv. elity, ba právû naopak. Mezinárodní i ãeské organizace zab vající se ochranou lidsk ch práv opakovanû v roce 2000 kritizovaly speciální vzdûlávání romsk ch dûtí ve zvlá tních kolách. Vzdûlávání ve zvlá tních kolách má slouïit jako pomoc dûtem se vzdûlávacími a podobn mi problémy, dûtem, které nejsou schopny úãastnit se normální v uky. V souãasné dobû v ak tvofií romské dûti 70 % v ech dûtí ve zvlá tních kolách (coï je 80 % v ech dûtí romsk ch). V âeské republice dosud existuje rasové (etnická) segregace, a právo dûtí na vzdûlání (nejen romsk ch) není zaji tûno ve shodû se standardy uveden mi v Úmluvû o právech dítûte. Ministr ve svém vyjádfiení vefiejnost informoval, Ïe zákon tyto koly nezru í, n brï pfiejmenuje na koly speciální. Uniká zde logika tûchto opatfiení. V prvním pfiípadû, kdy vefiejnost, laická i odborná, si chce zachovat pestrou nabídku ve formách vzdûlávání, která je v souladu s Úmluvou, není vûle jí vyhovût (pfiíklad gymnázií). V druhém pfiípadû je volen postup ryze ãesk, kdy vlk se naïere a koza zûstane celá (zvlá tní-speciální koly). Právo na vzdûlání je poru ováno v pfiípadech dûtí pfied vyho tûním. Podle Listiny základních práv a svobod mají právo na vzdûlání v ichni, ale v pfiípadech tûchto dûti, které se ne vlastní vinou ocitly v situaci ilegálních imigrantû, naplàováno není. Pokud jde o respektování lidsk ch práv dûtí ve kolách, a to jak prvního a druhého, tak i tfietího stupnû, nelze vyjádfiit spokojenost pokud jde o moïnost uplatàování názorû dûtí v procesu vyuãování, ani pokud jde o uplatàování metod, jeï rozvíjejí samostatné my lení a chování dûtí. I kdyï se situace v tûchto smûrech v posledních letech zlep ila, nespornû v mnoh ch kolách dominuje encyklopedick zpûsob v uky bazírující na sumách vûdomostí, pfied zpûsobem rozvíjejícím samostatné my lení, uãení, poznávání i sebepoznávání a jednání. Nedostateãná pozornost je stále vûnována v chovû k lidsk m právûm a vytváfiení demokratického, tolerantního prostfiedí ve kolách. VáÏn m problémem zdravotnû postiïen ch dûtí je nedostateãná moïnost integrace do spoleãnosti, zhor en pfiístup ke vzdûlání a demotivující sociální systém, jenï diskriminuje dûti i rodiãe, ktefií své postiïené dítû neumístí do ústavu a starají se o nû v jejich pfiirozeném prostfiedí. Za tuto péãi pobírá rodiã velmi nízkou sociální dávku, která nestaãí na pokrytí spoleãn ch potfieb (napfi. matky a dítûte). Pfiitom náklady na ústavní péãi takového dítûte jsou nûkolikanásobnû vût í.tento problém mûl jiï dávno fie it zákon o sociální pomoci, kter pfiipravuje MPSV, a kter by mûl zásadnû zmûnit dosavadní systém péãe o osoby se zdravotním postiïením. Byla vypracována a pfiedloïena vládní periodická zpráva o plnûní Úmluvy o právech dítûte a v roce 2001 bude projednávána V borem pro práva dítûte OSN. Tento v bor vypracoval seznam standardních opatfiení, které s pfiíslu n mi partnery projednal a které by zodpovûdné vlády mûly pfiijmout. Ustavit stálé orgány ãi mechanizmy, které podporují koordinaci, monitoring a hodnocení ãinností v ech vládních rezortû; zajistit, aby ve kerá legislativa byla plnû v souladu s Úmluvou; to vyïaduje zaãlenit Úmluvu do národního práva, nebo zajistit, aby její zásady a ustanovení mûly v pfiípadû rozporu s národním právem pfiednost; zviditelnit dûti pfii vytváfiení vládní politiky tím, Ïe souãástí její pfiípravy bude rozbor dopadu na dûti; provádût rozpoãtové anal zy zamûfiené na urãení podílu pro dûti a zajistit úãelné vyuïívání zdrojû; dávat právûm dûtí pfiednost pfii v ech formách mezinárodní spolupráce vãetnû programû technické pomoci; zajistit, aby byly shromaïìovány dostateãné údaje a vyuïívány ke zlep ení postavení v ech dûtí v rámci kaïdé jurisdikce; posilovat obecné povûdomí o Úmluvû a roz ifiovat její znalost, vãetnû pro- kolení v ech vládních ãinitelû, jejichï ãinnost se t ká dûtí, i ostatních, ktefií s dûtmi pfiímo pracují; zapojit do realizace Úmluvy obãanskou spoleãnost i dûti samotné; ustavit k podpofie práv dûtí nezávislé statutární orgány dûtského ombudsmana, komisafie nebo jiné instituce. Tato opatfiení vyïadují opravdu aktivní politiku vûãi dûtem a i laik z uvedeného pfiehledu postfiehne, Ïe ochrana a dodrïování práv dûtí v âr není dosud na úrovni, která by odpovídala vyspûlému demokratickému státu. 15 Helena Kunstová vedoucí oddûlení právních anal z âhv Ochrana práv dûtí

9 Prosazování politiky rovných příležitostí mužů a žen na trhu práce Základním mezinárodnûprávním dokumentem, kter byl pfiijat k zaji tûní a ochranû rovnoprávnosti muïû a Ïen, je Úmluva o odstranûní v ech forem diskriminace Ïen (dále jen Úmluva ), sjednaná zástupci ãlensk ch zemí OSN v roce Úmluva byla tehdej í âeskoslovenskou socialistickou republikou ratifikována a posléze vyhlá ena ve Sbírce zákonû jako zákon pod ã. 62/1987. Po rozdûlení federace novû vzniklá âeská republika pfievzala mimo jiné i závazky plynoucí z Úmluvy. Úpravu realizace práva na zamûstnání obsahuje ãl. 11 Úmluvy kromû práva na práci, práva na svobodnou volbu povolání, práva na ochranu zdraví apod., ãl. 11 obsahuje téï právo na stejné pfiíleïitosti v zamûstnání, vãetnû pouïívání stejn ch kritérií v bûru v zamûstnání, právo na postup, ale i právo na stejnou odmûnu (vãetnû v hod a zacházení), pokud jde o práci stejné hodnoty. Princip rovn ch pfiíleïitostí je v ak prvkem, se kter m se ãeská spoleãnost teprve uãí pracovat. Rovnost obãanû bez ohledu na pohlaví je sice základní souãástí demokratické spoleãnosti, ale zároveà se v ak vyskytují pfiípady, kdy diskriminace Ïen není povaïována za nûco nenormálního, ale povaïuje se nûkdy za jakousi pfiirozenou souãást kultury zemû. Ostatnû není tak vzdálena doba, kdy se nad diskriminaãními inzeráty v tisku (kde byl vyïadován urãit vûk nebo pohlaví budoucího zamûstnance) vût ina ãtenáfiû ani nepozastavila. Na základû na ich poznatkû (i poznatkû spolupracujících organizací) mûïeme konstatovat, Ïe diskriminace Ïen není, bohuïel, jev ojedinûl. O této skuteãnosti svûdãilo i zfiízení oddûlení rovnosti Ïen a muïû pfii odboru pro evropskou integraci Ministerstva práce a sociálních vûcí âr. Dlouho v ak v âr chybûlo pfiímé zapracování otázky rovn ch pfiíleïitostí (zejména formou v slovného zákazu diskriminace) do konkrétních právních pfiedpisû a vãetnû úpravy sankcí za poru ení takového zákazu. Ke zmûnám do lo aï s ohledem na pfiipravovan vstup âr do EU a s tím spojené slaìování tuzemsk ch právních pfiedpisû s pfiedpisy EU. Nejprve byl v roce 1999 novelizován zákon ã. 1/1991 Sb. o zamûstnanosti a tato novela s úãinností od v slovnû zakázala diskriminaci pfii uplat- Àování práva na zamûstnání. V e uvedené praktiky t kající se diskriminaãních inzerátû mohou úfiady práce sankcionovat uloïením pokuty. Pfiesto i v souãasné dobû je moïné v tisku (i kdyï v mnohem men í mífie) takové inzeráty najít. Posléze byla 18. kvûtna 2000 pfiijata rozsáhlá novela zákoníku práce, která mimo jiné v slovnû upravuje zákaz diskriminace zamûstnancû (mimo jiné z dûvodu pohlaví, manïelského a rodinného stavu nebo povinností k rodinû) Prosazování politiky rovn ch pfiíleïitostí muïû a Ïen na trhu práce 17

10 18 a rovnûï zakazuje i neïádoucí chování sexuální povahy na pracovi ti.tato novela nab vá úãinnosti âesk helsinsk v bor spoleãnû s âesk m svazem Ïen, Humanitas-Profes a se Stfiediskem v chovy k lidsk m právûm Univerzity Karlovy (a za úãasti zahraniãních partnerû) zaãal v druhé polovinû roku 2000 realizovat projekt Rovné pfiíle- Ïitosti na trhu práce, kter byl schválen Evropskou komisí v rámci 4. akãního programu pro rovné pfiíleïitosti. S ohledem na skuteãnost, Ïe v slovn zákaz diskriminace zamûstnancû ve v e uvedeném smyslu byl do ãesk ch právních pfiedpisû zakotven relativnû nedávno, stále v praxi pfietrvává situace, kdy k faktické diskriminaci nejrûznûj ími (ménû ãi více viditeln mi formami) dochází. Z mnoha rûzn ch dûvodû mezi diskriminovan mi zamûstnanci pfievaïují Ïeny. Cílem projektu je tedy poskytnutí pomoci Ïenám pfii uplatàování politiky rovn ch pfiíleïitostí. Jedním z nejdûleïitûj ích prostfiedkû praktické pomoci Ïenám je zvy ování jejich autority zejména prostfiednictvím zvy ování jejich sebedûvûry na trhu práce tak, aby Ïeny pfiesnû znaly svá práva a následnû umûly tyto znalosti sv ch práv prakticky v konkrétních situacích za konkrétních podmínek vyuïívat. Za tímto úãelem se pfiedpokládá informování Ïen pofiádáním odborn ch semináfiû a poskytováním poradensk ch a právních sluïeb pro Ïeny. Neménû dûleïitou formou zvy ování sebedûvûry Ïen na trhu práce bude pfiíruãka, která by mûla obsahovat pfiíslu né právní pfiedpisy s v kladem a uvedením zku eností z praktické realizace rovnosti na trhu práce. Z tohoto pohledu jsou velice inspirativní dlouholeté zku enosti zahraniãních partnerû projektu (napfi. ze védska, Dánska apod.), kde svého ãasu fie ili stejné problémy. âesk helsinsk v bor v rámci uvedeného projektu garantuje monitoring platn ch právních pfiedpisû, monitoring praxe, poskytování právního poradenství Ïenám v individuálních pfiípadech poru ování principu rovn ch pfiíleïitostí a aktivnû se podílí na tvorbû v ech v e uveden ch projektov ch v stupû. První zku enosti z realizace projektu, které vycházejí z monitoringu obecného postavení Ïen na trhu práce a z fie ení jednotliv ch konkrétních pfiípadû, nejsou nijak potû ující, dokonce v nûkter ch ohledech jsou pfiímo alarmující. PfiedbûÏnû lze konstatovat, Ïe Ïeny jsou pfii pfiijímání do zamûstnání nezfiídka dotazovány na jejich vûk, rodinn stav, poãet dûtí a jejich vûk, popfi. zda má Ïena nûkoho, kdo bude její dûti hlídat v dobû jejich nemoci. 2 Na jedné stranû je známou vûcí, Ïe nûkteré firmy velmi úzkostlivû dbají na to, aby nemohly b t obvinûny z jakékoliv formy diskriminace Ïen (a samozfiejmû zde nepadají pfii pfiijímacím pohovoru otázky na vûk, poãet dûtí ani rodinn stav), a zároveà dodrïují i obecnû platné pracovnûprávní pfiedpisy. Na druhé stranû jsou v ak firmy, které nerespektují vûbec nic ani platné právní pfiedpisy (jako je napfi. zákoník práce). Na celé vûci je dost zaráïející skuteãnost, Ïe nûkteré dosavadní negativní poznatky z jednotliv ch pfiípadû se t kají dokonce i renomovan ch zahraniãních firem, které pocházejí ze státû, kde se zákaz diskriminace Ïen na trhu práce velmi úzkostlivû dodrïuje (o samozfiejmém dodrïování pracovnûprávních pfiedpisû ani nemluvû). Jak bylo jiï v e zmínûno, od je úãinná novela zákoníku práce zakazující diskriminaci Ïen v nûkter ch ohledech. Lze tedy oãekávat urãité zmûny v postojích nejen zamûstnavatelû, ale zejména v postojích Ïen, které tak mají do budoucna velmi reálné moïnosti obrany proti projevûm diskriminace na trhu práce. 19 Jaroslava tamberková právniãka oddûlení právních anal z âhv 2 Z právního hlediska jsou tyto informace pro zamûstnavatele naprosto irelevantní (tzn.k vûci se nevztahující), takïe zamûstnavatele vûbec nemají zajímat. Prosazování politiky rovn ch pfiíleïitostí muïû a Ïen na trhu práce

11 Práva zdravotně postižených V roce 2000 oãekávali v ichni zainteresovaní na základû pfiedchozích slibû vládních pfiedstavitelû zásadní zmûny politiky státu v oblasti zdravotního postiïení. Tyto zmûny, které by vycházely z moderních trendû a principû a respektovaly mezinárodnû pfiijaté dohody a doporuãení, jsou nutn m pfiedpokladem pro zlep- ení situace zdravotnû postiïen ch obãanû a pro jejich optimální integraci. Souãasná praxe a vládou aï dosud navrhované postupy spí e potlaãují suverenitu této skupiny osob a nejsou pfiedpokladem pro zaji tûní jejich rovnoprávného pûsobení ve spoleãnosti. Tuto skuteãnost lze dokumentovat na fiadû pfiíkladû. Patfií sem dotaãní politika státu, která pfies v echna proklamativní prohlá ení nadále brzdí rozvoj sociálních sluïeb, a toleruje nerovné postavení jejich státních a nestátních poskytovatelû. Jsou to i navrhovaná legislativní opatfiení v této oblasti, která jiï svou podstatou popírají právo oprávnûn ch osob rozhodovat o svém vlastním Ïivotû a nést odpovûdnost za fie ení své sociální situace. Dal ím velmi závaïn m problémem je pracovní uplatnûní obãanû se zmûnûnou pracovní schopností (ZPS). O nepfiíznivé situaci v této oblasti se mluví uï fiadu let, zvolené postupy pro její fie ení byly aï dosud neúãinné, a postavení zdravotnû postiïen ch osob na trhu práce se tak v raznû zhor ovalo. K roku 2000 dosáhl poãet nezamûstnan ch osob se ZPS veden ch v evidenci úfiadû práce Jejich podíl na celkovém poãtu nezamûstnan ch byl 11,6 %. Ke konci roku 1999 pak pfiev il poãet uchazeãû se ZPS pfiipadajících na jedno pracovní místo ãíslo 50. Vzhledem k vysoké skryté nezamûstnanosti u této skupiny obãanû je v ak tfieba pfiedpokládat, Ïe skuteãné poãty nezamûstnan ch osob se ZPS jsou je tû vy í. Zlep ení situace by mûla pfiinést pfiijatá novela zákona o zamûstnanosti (ã. 167/1999 Sb.), která v em zamûstnavatelûm ukládá povinnost zamûstnávat obãany se ZPS nejménû ve v i povinného podílu urãeného nafiízením vlády ã. 228, s moïností náhradního plnûní a tzv. povinn m odvodem pfii neplnûní této povinnosti. Kvóta byla v e zmínûn m nafiízením stanovena ve v i 5 % zamûstnancû, odvody za neplnûní pfiedepsaného podílu se ov em zdají b t ve srovnání s náklady na zamûstnání zdravotnû postiïené osoby nebo náhradní plnûní dosti nízké (6 350 Kã roãnû). Úãinnost pfiijaté novely se v ak projeví nejdfiíve v pfií tím roce. Do té doby je nutné vyãkat i s jejím hodnocením. Pokud se t ãe legislativy, zájem zdravotnû postiïen ch osob a jejich organizací se ale v roce 2000 soustfiedil zejména na dvû normy, které se zásadním zpûsobem dot kají jejich práv a kvality Ïivota. První z nich je Úmluva na ochranu lidsk ch práv a dûstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (tzv. bioetická konvence), kterou âeská republika podepsala v ãervnu 1998 a v záfií 2000 byla ministerstvem zdra- 21 Práva zdravotnû postiïen ch

12 22 votnictví pfiedloïena Parlamentu âr k vyslovení souhlasu. Jak je deklarováno v pfiedkládací zprávû, cílem této Úmluvy je zaruãit kaïdému ãlovûku nedotknutelnost jeho práv a základních svobod a zajistit mu dûstojnost a svébytnost, aniï by tím byl znemoïnûn dal í pokrok ve vûdû a v zkumu. Bûhem pfiípravy textu této Úmluvy vyjádfiily organizace hájící zájmy zdravotnû postiïen ch osob na národní i mezinárodní úrovni fiadu v hrad ke znûní jednotliv ch ãlánkû. Jednalo se zejména o ãlánky 6, 7, 17 a 20, které upravují ochranu osob neschopn ch dát souhlas k v zkumu, odebrání orgánu atd., a to vzhledem ke svému vûku nebo v dûsledku du evní nezpûsobilosti. Je tfieba konstatovat, Ïe k pfiipomínkám bylo na mezinárodní úrovni pfiihlédnuto a v sledn text Úmluvy jiï nûkteré sporné formulace neobsahuje. V rámci âeské republiky v ak zûstává v souvislosti s v e uveden mi ãlánky Úmluvy stále v platnosti jedna z hlavních námitek, kterou je nedostateãná právní úprava institutu opatrovníka osob zbaven ch zpûsobilosti k právním úkonûm. Opakovanû jsme upozoràovali na neudrïitelnou situaci, kdy u nûkter ch osob nad 18 let vûku Ïijících v ústavních zafiízeních, které jsou v fiadû pfiípadû právû zpûsobilosti k právním úkonûm zbaveny, je opatrovníkem buì ústav sám, nebo fieditel ústavu, ãi nûkter z jeho zamûstnancû (velmi ãasto sociální pracovník).tento stav neodpovídá mezinárodním standardûm a dochází zde nepochybnû ke stfietu zájmû. Situace dûtí v ústavních zafiízeních, jejichï zákonn mi zástupci jsou sociální pracovnice/íci OPD na okresních úfiadech, není také ideální, a to nejen ve vztahu k této Úmluvû.Vzhledem k v e uveden m skuteãnostem zástupci organizací zdravotnû postiïen ch osob poïadují, aby v pfiípadû ratifikace Úmluvy byla v rámci na í jurisdikce tak jak to Úmluva umoïàuje - zaruãena tûmto osobám vût í ochrana, neï Úmluva sama stanoví. Jak m zpûsobem bude tato ochrana zaji tûna musí b t pfiedmûtem dal ího jednání, ke kterému by mûli b t zástupci organizací zdravotnû postiïen ch osob také pfiizváni. Oblastí, kde stávající právní normy jednoznaãnû nevyhovují a neodpovídají souãasn m trendûm, je velmi citlivá oblast sociálních sluïeb. O nutnosti reformy celého systému sociální ochrany se mluví jiï od roku Mûl b t postaven na tfiech pilífiích : sociálním poji tûní, státní sociální podpofie a sociální pomoci. V rámci tfietího pilífie mûla b t fie ena právû problematika sociálních sluïeb. V letech 1994 a 1998 byly sice vládou postupnû schváleny dva návrhy zásad zákona o sociální pomoci, ani jeden z nich v ak neuspûl. Souãasná vláda rezignovala na fie ení problematiky sociální pomoci jako celku, a rozhodla se ji rozdûlit na oblast sociálních sluïeb a oblast dávek sociální pomoci, a pfiedkládat pak jednotlivé segmenty zákona, které budou zpûtnû, zatím ne pfiíli jasn m zpûsobem, provázány. Jako první zaslalo v roce 2000 Ministerstvo práce a sociálních vûcí âr k vnûj- ímu pfiipomínkovému fiízení návrh vûcného zámûru zákona o sociálních sluïbách. V dûvodové zprávû pfiedloïené normy je explicitnû uvedeno, Ïe hlavním zámûrem navrhovan ch zmûn je vytvofiení dostupného a efektivního systému sociálních sluïeb, odráïejícího zmûny ve spoleãnosti, kter bude v souladu s podobn mi systémy v zemích Evropské unie. Cílem je pak mimo jiné podpora integrace a nezávislosti, ochrana zraniteln ch skupin obyvatelstva a vyrovnávání pfiíleïitostí. To v echno jsou mezinárodnû uznávané principy respektující lidská a obãanská práva uïivatelû sluïeb. Nicménû se v í odpovûdností je nutné konstatovat, Ïe s nástroji, které navrhovan systém obsahuje, nelze deklarovan ch cílû v Ïádném pfiípadû dosáhnout. Ministerstvo práce a sociálních vûcí se pfii vytváfiení tohoto vûcného zámûru evidentnû inspirovalo systémem, kter je v praxi vyuïíván ve Velké Británii. Tato volba je pfiekvapující, neboè uvedená zemû má naprosto odli né právní a sociální prostfiedí i tradice. Navíc se zde jiï nûkolik let velmi váïnû diskutuje o nutnosti reformy celého systému. V návrhu zákona, pfiedloïeném ministerstvem, je kladen dûraz na pfienesení odpovûdnosti za poskytování sluïeb na úroveà obce a kraje, tj. maximální pfiiblí- Ïení sluïeb potenciálním uïivatelûm. Tento zámûr je v principu správn, je v ak tfieba se zamyslet nad tím, zda budou obce moci dostát v em závazkûm, které pro nû budou ze zákona vypl vat. JiÏ dnes se mnohé z nich nacházejí ve patné finanãní situaci, a navrhovan systém financování sluïeb, zaloïen na obecních rozpoãtech a nenárokov ch dotacích ze státního rozpoãtu, je tak vysoce rizikov. Navíc by vzhledem k rozdílûm ve finanãních moïnostech obcí velmi záleïelo na tom, kde ãlovûk Ïije, coï je z hlediska rovnosti práv obãanû nepfiijatelné. e ením by mohlo b t stanovení finanãních standardû pro jednotlivé druhy sociálních sluïeb a následné pfiidûlování finanãních prostfiedkû obcím nárokovû, na základû poãtu uïivatelû tûchto sluïeb. Ke kodû vûci byl opu tûn systém financování sluïeb prostfiednictvím uïivatele, kter má fiadu nesporn ch v hod a vzniku uveden ch rozdílû by (mimo jiné) mohl zamezit. Pravidla financování jsou v rozporu i s principem rovnosti v ech poskytovatelû sluïeb. Obec bude zákonitû vïdy preferovat svá zafiízení sociálních sluïeb, a pfiání uïivatele t kající se poskytovatele pfiiznan ch sociálních sluïeb nebude muset b t respektováno. Z návrhu není také zfiejmé, kdo obce donutí potfiebné sluïby oprávnûn m osobám poskytovat. Zákon jim sice ukládá urãité povinnosti, nikde v ak nejsou zmínûny sankce v pfiípadû jejich neplnûní. Neobstojí tvrzení, Ïe zastupitelé mají odpovûdnost vûãi voliãûm a bude tedy v jejich vlastním zájmu zákon dodrïovat. Pfiíjemci sluïeb nejsou totiï majoritní skupinou obãanû. Dal ím velmi sporn m bodem jsou mimofiádné kompetence sociálních pracovnic/íkû pfii posuzování nároku na sluïby. Návrh dává velk prostor pro jejich subjektivní názor a vkládá jim do rukou témûfi absolutní moc, pfiestoïe je zde 23 Práva zdravotnû postiïen ch

13 24 fieãeno, Ïe nároky Ïadatele budou posuzovány nezávisle a objektivnû. Takovéto objektivní zhodnocení potfieb v ak vyïaduje zcela jin pfiístup. V pfiedloïeném návrhu dále chybí jednoznaãné stanovení podmínek vzniku nároku na sociální sluïby, není ani blíïe vymezen okruh oprávnûn ch osob. I nadále platí, Ïe nárok na sluïby nevzniká momentem jejich reálné potfieby, ale teprve okamïikem rozhodnutí o jejím poskytnutí. Není tak zfiejmé, co bude s oprávnûn mi osobami v období mezi vznikem nároku a pfiidûlením potfiebné sluïby, která je pro nû mnohdy sluïbou limitní, tedy pro Ïivot nezbytnou. Z v e uvedeného vypl vá, Ïe pfiedloïen návrh obsahuje fiadu závaïn ch nedostatkû, které by v pfiípadû jeho schválení a zavedení do praxe mohly mít velmi nepfiíznivé dûsledky pro uïivatele sociálních sluïeb, a to nejen z fiad zdravotnû postiïen ch osob. Deklarované právo uïivatele zvolit si nejvhodnûj í typ pfiiznané sluïby a jejího poskytovatele by bylo v raznû omezeno a záviselo by na finanãních moïnostech pfiíslu né obce a subjektivním hodnocení sociální/ího pracovnice/íka. Sociální pracovnice a pracovníci obecních úfiadû budou zákonitû nuceni fiídit se ekonomick mi moïnostmi obce a nebudou moci brát v potaz skuteãné potfieby uïivatele. Navrhované fie ení tak popírá základní principy, kter mi by se poskytování sociálních sluïeb mûlo fiídit: dûraz na specifické potfieby oprávnûn ch osob, zachování jejich autonomie pfii rozhodování o vlastním zpûsobu Ïivota, posílení odpovûdnosti za fie ení sociální situace a adresné poskytování vynakládan ch prostfiedkû. Namísto toho je posilována role státu, státních úfiedníkû. Postoj pfiedkladatele k obãanûm, kter m mají b t sluïby poskytovány, vystihuje snad nejlépe následující vûta z odûvodnûní bodu 9 tohoto návrhu: UÏivateli sociálních sluïeb jsou lidé v nepfiíznivé sociální situaci, tedy lidé, ktefií z dûvodu okamïitého nebo dlouhodobého znev hodnûní jsou zranitelnûj í a jejich rozhodovací schopnosti jsou sníïeny. V civilizovan ch zemích je tento v rok Ïalovateln. Je Ïalovateln i ve Velké Británii, kde se pfiedkladatelé vûcného zámûru zákona inspirovali. Stanislava Makovcová Národní rada zdravotnû postiïen ch, ãlenka pfiedsednictva âhv Stav lidských práv v systému zdravotní péče Ochrana lidsk ch práv v systému zdravotní péãe âr v uplynulém roce stagnovala na nevyhovující úrovni let pfiedchozích. To také znamená, Ïe v klíãov ch zákonech ã. 20/1966. Sb., o péãi o zdraví lidu a ã. 48/1997 Sb., o vefiejném zdravotním poji tûní nedo lo k Ïádn m zmûnám, které by tyto právní normy pfiiblíïily zdravotnické legislativû vyspûl ch zemí. Zmínûné klíãové zákony upravují práva pacientû jen velmi dílãím zpûsobem a navíc pro obecnou nefunkãnost institucí v ãeském zdravotnictví (napfi. dosud nedo lo k reformû státní a vefiejné správy) nelze v praxi ani tato malá práva obãanû dostateãnû úãinnû vymáhat. Jako jeden z pfiíkladû praktické nevynutitelnosti práva v praxi mûïe slouïit paragraf 11, odst. 1, písm. d) zákona o vefiejném zdravotním poji tûní, podle nûhoï pracovníci ve zdravotnictví nesmûjí v souvislosti s poskytnutím péãe hrazené z pojistného pfiijmout od poji tûnce Ïádnou úhradu. Pfiesto úhrady pfiijímají ãi poïadují. Obãanské sdruïení na ochranu pacientû (OSOP) má doklady o poru- ování tohoto ustanovení ze strany jednotliv ch lékafiû ãi nemocnic. Pacienti, ktefií se pokou eli na poru ování právních pfiedpisû upozornit státní správu nebo zdravotní poji Èovny, se pfiesvûdãili o nefunkãnosti tûchto institucí, které vût inou viníky nepostihují. Ve státní správû se díky absenci tzv. sluïebního zákona projevuje konflikt zájmû i nízká kvalifikace úfiedníkû (místo nestranného právníka vyfiizují stíïnosti pacientû zpravidla lékafii). U zdravotních poji Èoven se pak projevuje fakt, Ïe poji tûnci v âr na rozdíl od poji tûncû vyspûl ch státû nemají volební právo do orgánû tûchto institucí, a tak se správní rady poji Èoven stíïnostem pacientû nevûnují (spory formálnû vyfiizují ãasto opût lékafii jako zamûstnanci tûchto poji Èoven, vût inou tak, Ïe stíïnost je odloïena ad acta). Pfiesto na poãátku roku 2000 existovala ance na zlep ení situace. Pfied nástupem nového ministra zdravotnictví Bohumila Fi era byl zdravotnick rezort svûfien vicepremiérovi Vladimíru pidlovi.ten k oblasti pfiípravy legislativních zmûn ustavil pracovní skupinu, v níï nûkolik mûsícû pûsobily i dvû ãlenky OSOP, Vladimíra Bo ková a Jana ilhanová. Pracovní skupina mj. zformulovala nûkolik stûïejních návrhû pro roz ífiení práv pacientû a pro jejich snadnou vymahatelnost v praxi. Jednalo se napfi. o návrh na zavedení volebního práva obãanû do orgánû zdravotních poji Èoven, o realizaci práva na kopii zdravotní dokumentace, uplatàování práva na tzv. druh odborn názor pro ovûfiení správnosti léãby apod. Nov ministr B. Fi er dokonce zástupce OSOP osobnû pfiijal k diskusi nad zmínûn mi návrhy t kajícími se posílení postavení pacientû v âr.v dal ích mûsících se v ak ukázalo, Ïe ani nov éf zdravotnického rezortu není pfiipraven vyvi- 25 Stav lidsk ch práv v systému zdravotní péãe