Slovo starosty. Mùj život s chemií aneb o Mezinárodní chemické olympiádì v Dánsku

Transkript

1

2 Slovo starosty Vážení ètenáøi, místo slova starosty v tomto èísle Chlumeckých listù pøedám prostor mladému nadìjnému chlumeckému studentovi novobydžovského gymnasia Jiøímu Kysilkovi, se kterým jsem diskutoval o jeho nevšedním úspìchu na 32. mezinárodní chemické olympiádì v Kodani v Dánsku. Vzhledem k tomu, že jsem též vzdìláním chemik, dovedu ocenit význam této události více než kdo jiný. Je dùležité si uvìdomit, že Jiøí svými znalostmi reprezentuje nejen naše mìsto, ale celou republiku. Vždy ze ètyø èeských úèastníkù byl nejlepším a dokázal pøivézt z této olympiády støíbrný odznak. Když jsem si prohlédl zadání soutìžních úloh, je jasné, že k jejich øešení jsou nutné znalosti na vysokoškolské úrovni. Jirkovi je však pouhých 17 let! Nuže, pøedávám mu slovo, aby Vás blíže seznámil s prùbìhem olympiády a též nìco napsal o svých poznatcích z Dánska. Ing. Miroslav Uchytil starosta mìsta Mùj život s chemií aneb o Mezinárodní chemické olympiádì v Dánsku 2 Všechno vlastnì zaèalo již na celostátním kole chemické olympiády, které se v letošním školním roce odehrávalo v Brnì. Klání se zde úèastnilo asi ètyøicet soutìžících. Jak je Vám nejspíš známo, skonèil jsem zde na prvním až druhém místì. Protože nepatøím mezi ty, kteøí pøekypují pøílišným sebevìdomím, nemohl jsem tomu tehdy uvìøit a ani jsem si pøíliš nepøipouštìl, že by bylo možné probojovat se až na mezinárodní chemickou olympiádu v Dánsku. Prvních šestnáct soutìžících bylo vybráno do teoretického soustøedìní, které se tradiènì konalo v Úvalech u Prahy. Pøekvapilo mì, že z onìch šestnácti se dostavilo pouze asi jedenáct. Inu, šance na postup se tím mírnì zvýšila, takže mi to pøíliš nevadilo. Bìhem tohoto vyèerpávajícího týdne jsme psali kvanta rùzných testù, jejichž úèelem bylo vybrat z nás osm nejlepších, kteøí postoupili do druhého, praktického soustøedìní. To se odehrálo pro zmìnu na pùdì chemického ústavu Pøírodovìdné fakulty University Karlovy v pražském Albertovì. Naším úkolem zde bylo vyøešit osm praktických úloh, ale hlavnì nauèit se co nejefektivnìji pracovat v laboratoøi. Laboratorní práce totiž netvoøí podstatnou èást støedoškolské chemie. Aèkoli na tomto druhém soustøedìní jsem skonèil až šestý (praxe mi vždy èinila problémy), postoupil jsem po celkovém vyhodnocení mezi ètyøi nejlepší a mohl jsem se zaèít tìšit na zajímavý výlet do dánské metropole, ale také na dlouhé hodiny, strávené nad chemickými knihami. Celý èeský tým se znovu setkal 1.èervence na letišti v Praze Ruzyni. Ètyøi soutìžící byli doprovázeni dvìma mentory - vysokoškolskými profesory, jejichž úkolem bylo pøeložit pro nás úlohy do èeštiny a následnì naše øešení opravit a ohodnotit. Mùj první let letadlem dopadl dobøe, žaludeèní potíže, které mi všichni pøedpovídali, se kupodivu nedostavily. Po pøíletu jsme byli ubytováni v hotelu Cabb Inn. Po spatøení jeho malé místnùstky, která mìla sloužit jako náš domov po dalších deset dní, jsme se nestaèili divit, jak strašnì v èeských ubytovacích zaøízeních plýtvají místem - prvních zhruba pìt minut jsme strávili postupným nacházením nových, umnì ukrytých lùžek. Poté jsme radìji zaèali propoèítávat, jestli ètyøi osoby nemohou za jednu noc vydýchat všechen pøítomný vzduch! Jinak však všechna èest - dostalo se nám skuteèného luxusu. Na pokoji byla televize i s videem! Bohužel, tento den však byly na programu pouze aktuality z nového mostu mezi dánskou Kodaní a švédským Malmö. Ten byl otevøen právì v den našeho pøíletu. No øeknìte - není to ten nejzábavnìjší program? Druhý den jsme však již byli z jednoho ètyølùžkového pokoje rozdìleni do dvou dvoulùžkových, èímž se kvalita našeho ubytování trochu zlepšila. V televizi zaèali vysílat anglické filmy s dánskými titulky, což byla neocenitelná možnost, jak se trochu pøiuèit jazyku dánskému. Naším sloganem se stala fráze Hjem er du, na které bylo nejzajímavìjší to, že neznamenala vùbec nic, protože jsme se pøehlédli pøi ètení titulkù. Po neoblíbených oficialitách olympiáda skuteènì zaèala. Obdrželi jsme rùzné upomínkové pøedmìty - trièko, batoh, kšiltovku... Každý tým také dostal jakéhosi prùvodce - tzv. guida (èti gajda). Když mìl nìkdo štìstí, umìl jeho guid mluvit jeho rodným jazykem, my jsme takové štìstí nemìli. Naše guidka byla sedmnáctileté vystrašené málomluvné stvoøení, které když už mluvilo, tak pouze anglicky. Její tradièní odpovìï na naše otázky byla: Nic nevím, moc to tu neznám, právì jsem pøijela... Byla živoucím vtìlením køes anského desatera, jen pøikázání Nesesmilníš si nahradila Budeš všude nejménì o ètvrt hodiny døíve, než je tøeba a nepøejdeš ulici na èerveného panáèka. Pozdìji se zhlédla v jednom z dánských reprezentantù, kterému se pak vìnovala více než nám. Museli jsme si tedy shánìt informace sami. Po zahájení byli naši dva mentoøi spoleènì s ostatními deportováni do 250 km vzdáleného Vejle. Pro nì mìl každý den 24 pracovních hodin. Museli pro nás úlohy pøeložit z anglického originálu, poté naše øešení ohodnotit a snažit se pro nás vybojovat co nejvíce cenných bodù. Bìhem doby, kdy mentoøi znali zadání testù, jsme byli my i oni dosti hlídání, mìli jsme odpojené telefony a i mobilní telefony (kdybychom nìjaké mìli) nám byly odebrány. Úlohy tentokrát velice dobøe navazovaly na soubor pøípravných problémù. Aè nepatøily k nejtìžším, stále bylo jakýmsi minimem vzdìlání prvních nìkolika roèníkù vysoké školy. Výsledky olympiády byly do poslední chvíle tajné, proto jsme pøed pøedáváním medailí byli napjatí jak my, tak i naši mentoøi. Olympiády se úèastnilo 208 soutìžících z 53 zemí svìta. 10 % úèastníkù by mìlo získat zlaté medaile, 20 % støíbrné a 30 % bronzové. Existuje však ještì tolerance 2 %, aby byl mezi držiteli rùzných kovù jistý rozdíl. Letos bylo udìleno 24 zlatých, 44 støíbrných a 66 bronzových medailí. Èeská reprezentace získala tøi støíbrné a jednu bron-

3 zovou medaili, což lze považovat za úspìch po døívìjších roènících. Vloni v Thajsku jsme nezískali žádnou medaili a pøedloni v Austrálii jsme získali jednu støíbrnou a dvì bronzové medaile. Celkovým vítìzem se stal Amerièan (ovšem ponìkud žluté pleti), druhé a tøetí místo obsadili Èíòané. Já osobnì jsem skonèil na 47. místì, èímž jsem se dostal do nejlepší ètvrtiny. Mohlo by Vás zajímat, že jednoho ze svých historicky nejlepších výsledkù dosáhla slovenská reprezentace, která získala dvì zlaté, støíbrnou a bronzovou medaili. Nejlépe však skonèili Rusové, kteøí získali ètyøi zlaté medaile. S jídlem jsme nemìli takové problémy, jako naše loòská reprezentace v Thajsku (støevní problémy apod.), vìtšinou byly k dispozici švédské stoly, na nichž si vždy nìco vyberete, máte-li š astnou ruku. Horší to bylo s tradièními dánskými sendvièi, do kterých tento národ strká skuteènì vše - od syrového masa pøes pampelišky až po nechutné mazlavé pomazánky. Inu - jiný kraj, jiný mrav... Co se týèe dánských cen, musím podotknout, že jsou témìø totožné s cenami èeskými. Jen s tím doplnìním, že jedna dánská koruna má cenu asi pìti èeských Èlovìk však nesmí vše pøepoèítávat na svou mìnu, jinak by si nemohl koupit témìø nic. Jsem ale rád, že mohu poznat cizí kultury. Velice pìkným zvykem je výmìna drobných upomínkových pøedmìtù s ostatními úèastníky. Pøivezl jsem si tedy mnoho zajímavých vìcí - vìjíø, klíèenku, odznáèky, mince ze vzdálených zemí atd. Vzhledem k tomu, že jsme byli úèastníky této olympiády, byly nám otevøeny širší možnosti, než bìžným návštìvníkùm. Dozvìdìli jsme se mnoho zajímavých informací o Dánsku, ale nejen o nìm. Vládne zde královna Margareta II., nejvyšší bod má nadmoøskou výšku asi 173 m nad moøem, nejsou zde témìø žádné øeky. Vidìli jsme tøeba planetárium, rekonstrukci pravìké vesnièky, mnoho dánských hradù... Projeli jsme se na loïce kodaòskými moøskými kanály, spatøili sošku Malé moøské víly, vyslechli jsme si i nìkolik zajímavých pøednášek. V programu byla také návštìva experimentária, kde si každý mohl sám vyzkoušet platnost rùzných pøírodních zákonù, ale tøeba si také vyhrát s vodní fontánou. Nejlepší byla však návštìva zdejšího zábavního parku zvaného Tivoli, kde nám poøadatelé zaplatili celoveèerní vstupenku. Mohli jsme tedy navštívit jakoukoli atrakci, a to kolikrát jen bylo libo. Musím však pøiznat, že mì to vždy stálo velké pøemáhání, abych nasedl na nìkterou z nich. To, co s Vámi provádìli vypadalo vždy velmi brutálnì a nebezpeènì. Vždy jsem však v sobì sebral špetku odvahy, takže jsem vyzkoušel snad opravdu vše. Zajímavá byla také návštìva ètvrti Christianshavn (v dánštinì køes anský pøístav). Pøi vstupu do této oblasti jste informováni, že právì opouštíte území Evropské unie. Tamìjší lidé žijí ve stylu hippies. Po ulici všude roste konopí, zdi jsou pomalovány sprejery (ale velice vkusnì). Na trhu byste sehnali libovolné lehké drogy za lidové ceny. O kus dál se však prodávaly velice pìkné suvenýry. Pøitom zde všichni podøizují svùj život turistùm - zdroji své obživy. Bohužel, nesmí se zde fotografovat. Musím také ocenit, že nám bylo ponecháno i dost volného èasu, bìhem nìhož jsme vyzkoušeli zdejší raritu - mìstská kola, která si mùžete vypùjèit pouze za zálohu dvaceti dánských korun. Když Vám kola poslouží, vrátíte je do nìkterého z pøítomných stojanù zpìt. No, myslím si, že v naší zemi by se tato služba pøíliš neujala. Také jsme staèili soukromì navštívit nový most a vykoupat se v rozbouøeném moøi (velice studené). Èeská republika zde také musela èelit obrovskému náporu otázek od ostatních delegací. Ty se týkaly 33. mezinárodní chemické olympiády, jež se mìla konat za rok v Hradci Králové. Jak se Vám nejspíše pøes média doneslo, nebude tomu tak, nebo se objevily problémy s organizací a samozøejmì - s penìzi. Je smutné, že v historii všech mezinárodních olympiád k této situaci došlo pouze dvakrát - jednou v Turecku kvùli zemìtøesení, podruhé v Jugoslávii kvùli válce. A potøetí? Potøetí v ÈR kvùli neschopnosti organizátorù a ignoranci ministerstva... Není však tak zle, jak se zdá. Indie se nabídla, že se bìhem krátkého èasu, který zbývá, ještì pokusí zorganizovat olympiádu v pøíštím roce. Mají prý vše, kromì penìz. Indie je však mnohem vìtší než ÈR, a tak všichni pevnì vìøíme, že se jim peníze podaøí sehnat. Naše ostuda se tím však nijak výraznì nesníží. To nejdùležitìjší na této akci je fakt, že mùžete poznat spoustu zajímavých lidí. Nejde pøece jen o medaile nebo o úspìch. Pravá zábava s opravdovými kamarády - to je tu to nejdùležitìjší. Promluvit si s Dány, zahrát si ping-pong s Èíòany, vypravit se k novému mostu s Brazilci a Uruguayci... Kde jinde se Vám k tomu mùže naskytnout pøíležitost? Rozlouèím se s Vámi, drazí spoluobèané, s malou prosbou. Právì vstupuji do dalšího roèníku chemické olympiády. K úspìchu je potøeba kromì jiného i dost štìstí. Takže má prosba zní: Držte mi palce! Verše... Jiøí Kysilka Chci být tam, kde tvé kroky spoèinou chci znát tvé touhy, snad ty mé neminou. Chtìla bych jen tak slyšet tvá slova, chtìla bych blízko být, když tvá ruka tu mou schová a navždy budeme si blíž mùj bože, proè láska je nad zemskou tíž povýšená a vìènì v srdci pálí vidím tvé oèi, to když jsme se smáli a oba vìøili právì v tuhle lásku dal jsi mi polibek do blond vláskù. A pak jsem vìdìla, že tebe milovat znamená, celý svìt mít rád. Soòa Chloupková 3

4 Ze služební knihy Mìstské policie l Na služebnu MP Chlumec n. C. bylo obèany oznámeno uhynutí srny, která se nacházela na bøehu øeky Bystøice. Bylo zajištìno neprodlené odklizení uhynulého zvíøete do kafilerního boxu. l Hlídce MP v noci oznámil øidiè projíždìjícího vozidla, že za nadjezdem železnièní tratì ve smìru na Prahu potkal starší ženu se psem, pohybující se po silnici a míøící na Chlumec n. C. Ta byla pøevezena hlídkou MP na OO PÈR Chlumec n. C., kde byla ovìøena její totožnost a zjištìno, že je v místì bydlištì postrádána. Hlídka ji odvezla domù a pøedala rodinì. l Na služebnu MP byl oznámen nález zatoulaného èistokrevného psa, který se pravdìpodobnì nedopatøením zatoulal svému majiteli. Ten byl hlídkou zjištìn a pes mu byl pøedán. l Na služebnì MP Chlumec n. Cidl. byla pokutována obèanka našeho mìsta, která budila veøejné pohoršení a odkládala odpady mimo vyhrazená místa. l Hlídce MP bylo oznámeno, že v parku u kostela Sv. Trojice se pohybuje neznámý muž, který drží plechovku toluenu, kope do dveøí kostela a køièí. Na místì bylo zjištìno, že mladík nepochází z mìsta, pouze má v nedaleké vsi babièku, ke které, jak uvedl, cestuje. Byl dùraznì vyzván, aby zanechal vdechování toluenových výparù a co nejrychlejiopustil park i mìsto. Víte, že... l Pøívalové vody spoleènì s hlínou z polí již delší èas zaplavovaly chodník v obci Kladruby a odtud pak voda stékala na pøilehlý pozemek obèanù uvedené obce a pùsobila na nìm škody. Poškozeným obèanùm se pøes veškerou snahu nepodaøilo zajistit nápravu, a proto požádali o pomoc Mìstskou policii Chlumec n. C. Bylo zjištìno, že závada spoèívala v chybìjících obrubnících komunikace, které by pøívalovou vodu odvedly po okraji silnice do deš ových vpustí. Mìstská policie neprodlenì projednala se správci komunikace nápravu. l Obèané mìsta v dobì vrcholícího denního vedra upozornili hlídku MP, že v jedné postranní ulici je bez dozoru ponechán již témìø hodinu koèárek s plaèícím kojencem. Hlídka vyhledala matku a zároveò s pøísným napomenutím ji pøimìla k sjednání nápravy. l Blokovou pokutou byla potrestána mládež za rušení klidu v pøedveèer 1. máje v pozdních noèních hodinách v bytové zástavbì. Za Mìstskou policii Chlumec n. C. Miloslava Venclová n dne se uskuteènilo slavnostní pøedávání závìreèného vysvìdèení absolventùm ZŠ v mramorovém sále zámku Karlova Koruna za pøítomnosti starosty mìsta Ing. Miroslava Uchytila, øeditele ZŠ Mgr. Miroslava Jezbery, tøídních uèitelù a rodièù? n si obèané od mohou zažádat o vydání obèanského prùkazu a cestovního pasu u kteréhokoli Mìstského úøadu povìøeného vedením matrik? Informaèní støedisko pøi mìstské knihovnì 4 Od poèátku letních prázdnin, tj. od , je otevøeno pøi Mìstské knihovnì v Chlumci nad Cidlinou Informaèní støedisko. Vzniklo pøedevším za podpory Mìstského úøadu v Chlumci nad Cidlinou a pracovnic mìstské knihovny. Støedisko by mìlo sloužit jak obèanùm našeho mìsta, tak i návštìvníkùm. Z obsáhlého projektu, který byl schválen Radou MìÚ, jsme zpracovali a všem zájemcùm mùžeme poskytnout informace o institucích, službách, kulturních a sportovních akcích, o ubytování a stravování v Chlumci n. C., informace o dopravì. K dispozici máme jízdní øády vlakù ÈR, autobusù ÈS a SR, MHD Prahy, Brna, Olomouce, Èeských Budìjovic a Ostravy. V náplni informaèního støediska je i obèanský servis, který pomùže lépe se orientovat pøi vyøizování rùzných záležitostí s mìstským úøadem. V informaèním støedisku je zøízena veøejná internetová stanice. Návštìvníci mìsta si mohou zakoupit mapy našeho regionu. V Chlumeckých listech budeme informovat obèany o zajímavostech, které se nám podaøí získat z informaèních center z celé Èeské republiky. K prvním zajímavým službám, které budou v souèasné dobì aktuální, je adresáø turistických ubytoven. U každého ubytovacího zaøízení je uvedena adresa, okres, provozovatel, kontakt, kategorie ubytování, kapacita, provoz, cena, dopravní spojení, turistická oblast a vše je doplnìno poznámkou provozovatele. Není bez zajímavosti, že ceny nìkterých zaøízení jsou velmi nízké. Takže doporuèujeme nahlédnout všem, kteøí zrovna za toto nechtìjí moc utrácet. Dále máme k dispozici seznam organizací, které poskytují informace nebo stipendia pro vysokoškolské a postgraduální studium v zemích Evropské unie. Tyto materiály máme z Prùvodce studenta Evropskou unií, které nám zaslalo Ministerstvo zahranièních vìcí ÈR. Informaèní støedisko je otevøeno: Po - Pá So 9-12 Helena Holanová Jana Tichá

5 Známe se dobøe Mùj dnešní èlánek, vážení ètenáøi Chlumeckých listù, bych rád vìnoval myšlence, jací vlastnì my Olešáci a Levíòáci jsme, jaké máme starosti a také jaké máme výhody a nevýhody proti vám, obèanùm žijícím ve mìstì. Toto téma mì napadlo v místech, kde se já i vìtšina mých spoluobèanù louèíme se svými nejbližšími. V kostele v Luèicích. Tam pøi té hodince vzpomínek na zesnulého teprve poznávám, jak jeden druhého dobøe známe, víme, jak žil a jaké mìl starosti. Protože jsme malé obce, s každým, kdo odchází, odchází i osobnost, která mìla svùj nenapodobitelný styl vyjadøování, humoru a vìtšinou i ovlivòovala život ve svém okolí. Vzpomínka tøeba na pana Andra, Voòku, Hýska, paní Voòkovou, Vošoustovou, Kolínskou a ostatní to jen potvrzuje. Vždy je to ztráta nejen pro rodinu, ale i pro nás, ještì žijící obèany Olešnice a Levína. Vím, že píši o smutných záležitostech, ale k životu to patøí a naše obec se snaží s každým svým spoluobèanem dùstojnì se rozlouèit. Máme peníze na kytièku a vždy se starosta, nebo jiný radní pohøbu zúèastní. Kytièku však nemáme jen pro zemøelé, ale také pro každé nové miminko, které se nám v obcích narodí. K tomu pøidáme vkladní knížku s malým vkladem a posezením pøi jeho uvítání do života na obecním úøadì. Fotografie dìtí a rodièù z tohoto slavnostního aktu jsou umístìny v krásnì vedené kronice Vítání obèánkù. Škoda jen, že v souèasné dobì více lidí umírá než se rodí. Že nezapomínáme na generaci starších je samozøejmostí, a tak hezké písnièky v rozhlase, kytièka, bonboniera a návštìva u oslavence je zvykem, který platí již spoustu let. Letos máme 16 oslavencù, a tak se dá øíci, že slavíme stále a rádi. Od 60 let a pak již po 5 letech až do souèasných 100 let. Nad 100 let slavíme již každý rok. A já se již dnes tìším na setkání s paní Marií Divíškovou, které bude rovných 101 let. Nabízí se opìt otázka, kdo se o vše stará. Žádný SPOZ, ale pøedevším poslankynì paní Anežka Ludvíková a starosta obce za pomoci výkonného poèítaèe. A mùžete mi vìøit, že pøi tìchto setkáních s oslavenci se nejen zasmìjeme, ale také probereme vše, co se v obci dìje, nebo co se teprve dít bude. Vrátím-li se na zaèátek mého dnešního èlánku, sami vidíte, že se v malých obcích opravdu dobøe známe, a chceme èi ne. Mám rád psaní a pøemýšlení o nás o lidech žijících v Olešnici a Levínì, ale nevím, zda vás, vážení ètenáøi Chlumeckých listù, zajímá takovéto prosté psaní o všedních vìcech a obyèejných lidech z venkova. Pokud ano, jsem velice potìšen. Pavel Jelínek starosta obce Pøedstavuje se obec Nepolisy Vážení ètenáøi, využívám nabídky starosty mìsta Chlumce nad Cidlinou ing. Miroslava Uchytila, abych vám, ètenáøùm Chlumeckých listù, pøiblížil obec Nepolisy. Když se øekne Nepolisy, je k tomu zapotøebí dodat Zadražany a Luková. Právì tyto 3 vesnice tvoøí obec, kterou spravuje 11 èlenné zastupitelstvo. První dochovaná písemná zmínka o obci pochází z roku Od tohoto data se zaèala psát bohatá historie obce. Nejstarší dùkazy o osídlení území kolem Nepolis jsou ale mnohem starší. Pocházejí z století našeho letopoètu. Historii Nepolis psali: zeman Tas ze Skuhrova, Jan z Lepolis, Pešík z Lišic, Petr ze Zachraš an, Alexandr z Nepolis, Jan z Labounì, Jan Nepoliský, Vilém Kostka z Postupic, Vojtìch a Jan z Perštejna a v neposlední øadì rod Kinských. V kronikách obce jsou uvedeny více jak tøi desítky jmen rychtáøù, pøedstavených, starostù a pøedsedù, kteøí kratší nebo delší dobu stáli v èele obce. První dochovaná kronika obce Nepolisy pochází z roku Založil ji a psal Jan Hylssar z Nové Paky, toho èasu kantor nepoliské školy. Události z let zaznamenal kronikáø František Dolenský - uèitel, který do Nepolis pøišel v roce Pozdìji pùsobil jako øídící uèitel ve Velkých Kosicích. Od roku 1917 žil v Nepolisech na odpoèinku v usedlosti èp. 11. Obecní kroniky dále psali: Jaroslav Vávra, František Kohout, František Mazánek, Rudolf Svoboda, Václav Havlík a Marie Kobrová. S historií obce jsou spojena jména: JUDr. Josef Èerný, Jan Moravec, prof. ing. Dr. Jiøí Doležálek DrSc., Václav Král, Václav Krejèí, RNDr. Bohumil Semerád a stovky a tisíce známých i ménì známých jmen lidí, kteøí v Nepolisech žili. Historie - to jsou i spolky: Beseda, Domovina, Divadelní spolek Máj, Selská jízda, Hasièi (1888), Tìlocvièná jednota Sokol (1921), Atletický fotbalový klub (1930). Souèasnost tvoøí také spolky: Hasièi, TJ Sokol, MS Luka Nepolisy, Svaz žen. Souèasnost to je i mateøská škola se školní jídelnou, základní škola s 1. až 5. roèníkem, školní družina, poèítaèový kroužek. Obec vlastní dvì prodejny potravin (Luková a Zadražany), kadeønictví, pohostinství Na Nové (nájemce Martin Chlíbek), fungují dvì lidové knihovny. V místì je pošta, prodejna potravin Konzum, pohostinství u Schovánkù. Obec má schválen územní plán obce. Nejvýznamnìjší investièní akce od roku 1991: víceúèelová budova a dvì místní komunikace v Zadražanech, koupì a rekonstrukce pohostinství Na Nové vèetnì parkovacích ploch a chodníku, školní høištì, plynofikace (1998), veøejný vodovod ( ), oprava omítek na kostele sv. Maøí Magdalény. Obci bylo udìleno právo užívat znak a prapor obce. Jsme èleny spolku pro obnovu venkova. Jsme souèástí a zároveò sídlem Sdružení obcí Cidlina (mikroregion). Investièní akce pro rok : rekonstrukce budovy základní školy, pøíprava lokality pro výstavbu rodinných domkù. Pøíštì vám poskytneme informace o Sdružení obcí Cidlina a zpracování mikroregionálního projektu, o dotacích a programu SAPARD. Obec Nepolisy Jiøí Šustr starosta oznamuje, že informativní schùzka k prodeji stavebních parcel se uskuteèní 28. srpna 2000 od hod. v pohostinství Na Nové v Nepolisech. Výstavba bude probíhat svépomocí nebo za pomoci obce se státní dotací. Zájemci budou seznámeni s cenou stavebních pozemkù, termínem a zpùsobem platby, návrhem smlouvy, zastavovací studií a podmínkami výstavby. 5

6 KDO JE KDO v Chlumci n. C.? Minule jsme ètenáøùm pøedstavili výtvarnou umìlkyni paní Marii Adamcovou. Dnes je na øadì její životní i umìlecký partner, který spolu s ní našel svùj druhý domov ve štítském závìtøí. 6 AKADEMICKÝ SOCHAØ VOJTÌCH ADAMEC Není sice Chlumeèák, ale zapustil v našem kraji koøeny, a do jeho života i inspiraèních zdrojù tak prosakují živné mízy chlumeckých luèin a hájù. Narodil se 4. èervence 1933 v Hulínì. Svùj mohutný výtvarný talent, svíraný krunýøem kádrové nepøíznì v dùsledku perzekuce rodiny pro tak zvaný kulacký pùvod, se mu koneènì v letech podaøilo rozvinout studiem na umìleckoprùmyslové škole v Praze u prof. J. Wagnera a prof. J. Baucha. Zde si osvojil suverenní zacházení s materiálem v celé škále rozmanitosti technik sochaøské práce. Zvládl pøitom i výrazové možnosti kresby a malby. Takto vybaven, nastoupil klopotnou cestu hledání a objevování vlastní, bytostnì svérázné umìlecké rezonance vìèného, nikdy nevysychajícího inspiraèního zdroje, jímž je èlovìk a lidství v jejich každodenní, zdánlivì všední danosti, skrývající pøekvapivé prvky životních projevù, viditelné výhradnì oèima vnímavého a tvùrèí fantazií nadaného umìlce, schopného ponoøit se hluboko pod hladinu toho, co je všeobecnì zjevné, a vynést odtud na povrch zcela nové, nevídané možnosti estetického odrazu života v jeho, nìkdy až pøímo molekulárních detailech. Mistru Adamcovi, který se vypracoval do nepoèetné skupiny pøedních èeských sochaøù, nejde o výtvarné kopírování reality svìta. S kreativním zapojením vysoce citlivé pøedstavivosti vytváøí svùj osobitý výtvarný svìt z elementù èlovìèí skuteènosti, ozvláštnìných umìlcovými osobními prožitky ve vztahu k pøedmìtu inspirace: nadšeným zaujetím, obdivem, pocitem ošklivosti, soucitem èi zvìdavostí vynucující si nìkdy až dotìrnì, š ouravì neodbytné odkrývání nahoty jevù... Co všechno je schopno zažehnout v nìm jiskøení zájmu: obvázaná hlava muže v polštáøi na lùžku, zaclonìná roztaženými prsty ruky, která svìdèí o pocitech bolesti, touze po úlevì, ale i o pozdní lítosti nad tím, co se stalo, a nadìji v uzdravení. Sešlá nahota starého muže, která je pøes svou ubohost pøece jen formou lidské existence, a tedy stále ještì zosobnìním vrcholu dokonalosti životních forem v souhrnu jevù našeho svìta. Lidské ruce s jejich úžasnou schopností aktivity prstù ve shodì s potøebou životních projevù. Detail sedící postavy. Úsmìv lidské tváøe, ten jedineèný zázrak živoèišné øíše, v níž žádný živoèich kromì èlovìka se nedokáže smát. Svlékání košile. Nìžné pøimknutí nahých tìl v milostném roztoužení. To jsou nìkterá z témat, jimž dal výraz svými plastikami, reliefy, malbami. Vyjádøil však i námìty tak abstraktního a skulpturálnì tìžko postižitelného charakteru, jako jsou vztahy, nebo situace... S obdivuhodnou schopností personifikovaného vidìní dovede vyjádøit svou pøedstavu abstraktních pojmù, jako je pád, násilí èi dobývání. Jeho tvùrèí pozornost jsou s to upoutat i zdánlivì zcela prosté, nesložité podnìty, jako je vèela èi brouk. Prozrazuje tím na sebe svou srostlost s pøírodou, v níž ho okouzluje vše, co je stvoøeno spolu s èlovìkem, stejnì jako to, co stvoøil èlovìk pro sebe a pro pøírodu. PhDr. Marie Halíøová o nìm v katalogu jedné z jeho výstav napsala: Vojtìch Adamec je typem tvùrèí individuality vzdìlané, dokonale ale pouèené o umìní minulých epoch i souèasnosti, jejíž intelektuální zamìøení se pojí s výraznou inklinací k expresivitì a vynikající modelaèní i kamenosochaøskou schopností. Patøí ke generaèní vrstvì, jež oproti tìsnì pøedcházejícím výtvarnickým pokolením, která si stanovila vysoká kritéria tradice a kvality pøihlášením se k výtìžkùm historické epochy kubismu a èeského sociálního umìní dvacátých let, položila dùraz na introspekci a subjektivní pojetí umìleckého díla. Jeho úsilí lze nejpøesnìji oznaèit novou figurací. Pøedmìtná skuteènost - a lidská postava zvláštì - je východiskem, prostøedníkem, ale nikoli jediným cílem umìleckého sdìlení. Tím je úsilí podat výpovìï o složité situaci èlovìka v rozporuplné pøítomnosti, kde výdobytky rozumu sice neustále rozšiøují duševní obzory, ale zároveò jej dìsí možností pøinášet destrukci a zkázu. Lidská figura v tomto pojetí není pouhým obrazem èlovìka, ale stává se spíše symbolem každodenní lidské mytologie. Všedním námìtùm bìžného života odnímá umìlec obyèejný obsah s jejich ozvláštnìním v prostoru a èasu jim dodává vážnost a soustøedìní. Veøejnost se s Adamcovým dílem setkala na celé øadì samostatných vý- Na pamì sv. Vojtìcha a sv. Radima z rodu Slavníkovcù misionáøù støední Evropy L.P. 2000

7 stav. Vyjmenujme aspoò nìkteré: Divadlo SKN v Praze, 1964 Divadlo Semafor, 1967 Vídeò, Junge Generation, 1978 Galerie Dílo, Olomouc, 1981 Galerie umìní Opava a téhož roku mìlnická Galerie ve vìži, 1984 Praha, Galerie Vincenta Kramáøe, 1987 Galerie umìní Karlovy Vary, Galerie výtvarných umìní Cheb, 1989 Atrium Praha, 1991 Nová síò Praha (sochy a kresby). K dílùm, která zvláš výraznì vyznaèují vzestupnou linii jeho tvorby, patøí z poslední doby (kromì busty Hugo Haase ve foyeru Národního divadla) monumentální sousoší slavníkovských bratøí sv. Vojtìcha a sv. Radima, instalované v hradištním areálu v Libici nad Cidlinou a zahrnující i tvùrèí spolupráci jeho ženy Marie Adamcové. Sousoší, z nìhož pøímo vyzaøuje, jak hluboce a s jakým niterným zanícením se tvùrci oddali realizaci svého výtvarného zámìru, materializuje jejich pøedstavu o obou bratøích ve chvíli, kdy dorazili k místu svého zamýšleného misionáøského pùsobení. Vojtìch v popøedí jako vùdèí duch bratrské dvojice s poutnickou holí v pravici tiskne k srdci køíž, symbol jejich misijního poslání. Radim nataženou pravicí naznaèuje ochotu rozdávat dobro. Oba otužilí, statní, asketických, pevných tváøí, s pohledem upøeným vpøed, v neokázale skromném obleèení, pøipraveni èelit tìlesné námaze, všelikým nesnázím, úkladùm i nebezpeèí jakkoli velikému. Zosobòují pøíznaèné vlastnosti prùkopníkù a šiøitelù civilizace všech dob. Umístìní sousoší na místì slavníkovského hradištì, které bylo rodištìm a pùvodním domovem obou bratøí, je neobyèejnì pùsobivé. Oba autoøi se netají vdìèností všem, kteøí finanènì pøispìli k uskuteènìní zámìru oslavit tímto zpùsobem historickou roli obou slavníkovských bratøí, již biskup sv. Vojtìch posvìtil obìtí života. Mùžeme být hrdi na to, že k šlechetným mecenášùm patøí i mìsto Chlumec nad Cidlinou. V rozhovoru s Mistrem Adamcem jsme shodnì dospìli k závìru, že historický význam obou osobností i libického hradištì by si zasloužil dalekosáhlejší úpravu celého areálu. Výraznì zachované valy vnucují myšlenku vybudovat alespoò èásteènou rekonstrukci brány a døevìné hradby. Zároveò by se mìla øešit i otázka zabezpeèení bronzového sousoší umístìného osamìle za obcí Libice proti vandalùm èi zlodìjùm, kteøí se pro zisk z prodeje barevných kovù nezastaví ani pøed nièením památníkù sebevìtšího významu. Mistru Adamcovi, který i se svou manželkou, jak bylo již øeèeno, náleží mezi elitu èeských výtvarníkù, zajisté blahopøejeme k úspìšnému zvládnutí velice obtížného umìleckého úkolu. Pøejeme obìma další úspìchy v umìlecké tvorbì a jsme rádi, že oba patøí tak trochu i mìstu Chlumci, jemuž lze pøát, aby dokázalo využít jejich pobytu k navázání spolupráce na výtvarném zkrášlení mìsta a vybudování výtvarné galerie s širokým regionálním dosahem, napøíklad v restaurované Loretì. Karel Richter Sokol není mrtev Navzdory nihilistickým názorùm škarohlídù a lhostejníkù, že tìlocvièná organizace Sokol už patøí minulosti a že je zbyteèné ji oživovat, protože dnešní dobì nemá co øíci, konal se ve dnech 1. a 2. èervence veskrze zdaøilý XIII. všesokolský slet v Praze. Potìšil èeská vlastenecká srdce. Vyvedl z omylu pesimistické prognostiky. Prokázal sílu sokolské ideje, která se zrodila v roce 1862, v dobì urputného zápasu o národní rovnoprávnost, a zásluhou Tyrše a Fügnera zaèala žít. Je to nádherná a nanejvýš prospìšná idea: pìstovat v národì nejenom zdravou národní hrdost a uvìdomìlé odhodlání k nezištné službì vlasti, ale usilovat zároveò o zvyšování tìlesné zdatnosti, odolnosti a zdraví národa. Bìhem zhruba 150 let své existence stáli sokolové vždy pøipraveni konat, co bylo tøeba pro dobro èeských zemí. Národnì obrozenecké hnutí, jemuž vdìèíme za to, že èeský národ nepodlehl usilovnému germanizaènímu útlaku a je dnes schopen pøispìt k integraci Evropy svým vyspìlým civilizaèním podílem, který si v nièem nezadá pøed jinými národy, nacházelo vždy a za všech okolností v sokolské organizaci nejspolehlivìjší oporu. Když bylo tøeba v letech první svìtové války vybojovat svobodu a samostatnost národa se zbraní v ruce, stanuli sokolové v prvních øadách tvoøících se a hrdinnì bojujících èeskoslovenských dobrovolnických legií v Rusku, Srbsku, ve Francii i v Itálii. Ozbrojené sokolské jednotky bránily obìtavì i územní celistvost novì zrozené Èeskoslovenské republiky v jejích tìžkých poèátcích. Sokolové stáli pøipraveni k obranì republiky i v dobì osudové mnichovské krize. Okamžitì se také zapojovali po rozbití republiky a vojenské okupaci èeských zemí do protifašistického odboje na domácí i zahranièní frontì. Pro svou vlasteneckou odhodlanost byli vìznìni a mnozí, pøemnozí skonèili svùj život v muèírnách gestapa a na popravištích. Po válce se znovu hlásili k vlasteneckému dílu obnovy republiky. Jako neochvìjní zastánci Masarykova a Benešova demokratického odkazu byli znovu s puncem nežádoucí organizace podrobeni perzekuci. Po nenaplnìných nadìjích pražského jara v roce 1968 se teprve v roce 1989 koneènì doèkali možnosti na troskách své slavné minulosti zahájit, s nadšeneckou vitalitou pro nì vždy pøíznaènou, obnovu své organizace a její osvìživé a vpravdì životodárné vlastenecké pùsobení na poli tìlovýchovy. Narážejí pøitom na nejrùznìjší pøekážky: nepochopení, nezájem, neochotu rùzných institucí vrátit jim zcizený a pøisvojený majetek, škodolibou nepøejícnost... Pøesto se nenaplòují pochmurné vize zakyslých mraèounù, nevraživcù èi omrzelcù. Sokol, pøestože opìt zaèíná témìø od nuly, žije a nepøestane žít. Pøesvìdèivì to dokázal právì nedávným sletem. Nemìl zatím ještì dost penìz na náležitou reklamu a propagaci. Ti, kdo sokolùm drží palce, chvílemi trnuli, jestli se na Strahovì vùbec sejde dost divákù, aby produkce cvièencù nevyznìla trapnì. Byly obavy, že veøejnost není informována a neví, co se kdy a kde bude konat. Ale obavy se rozplynuly. Nebylo sice zatím ještì možno zajistit velký sletový stadion pro dvì stì tisíc lidí. I ve skromnìjším mìøítku však sokolové dosáhli obdivuhodného úspìchu výkony nejvyšší kvality, kterými se lze pochlubit Evropì i svìtu. Byl to slet dobré vùle a nadìje, který plnì odpovídal sokolskému heslu Tužme se. Sokolské organizaci rozhodnì nelze upøít, že se tužila znamenitì. Dvacet tisíc cvièencù pøedvedlo na stadionu Evžena Rošického v sobotu i v nedìli bohatý a vytøíbený program gymnastických cvièení, která vyvolávala obdivný a nadšený potlesk naplnìných ochozù a tribun. Kromì tradièních vizuálních efektù vytváøených pohybovými promìnami cvièebních formací projevili tvùrci smysl pro pohybové, hudební i kostýmové kreace, kterými dosahovali zcela nových, neotøelých výrazových projevù. Je potìšitelné, že sletová gymnastická cvièení, která si svého èasu vydobyla svìtové prvenství a udržují si neustále svou výraznou jedineènost, nejsou sešnìro- 7

8 vána tradièními, vžitými formami, ale že jejich tvùrci, organizátoøi i režiséøi programu spolu s hudebníky a komponisty objevují pro nì nové, velice pùsobivé vývojové smìry. Tento fakt zøetelnì vyvracel pesimistické názory, že sokolská hromadná gymnastická cvièení nemají budoucnost. Nadchl nás a zahøál u srdce i rozradovaný, pestrý prùvod sokolù Prahou. Není snad dùvodem k radosti vidìt vìrnou sokolskou starou gardu, pøes všechna pøíkoøí a ústrky nezlomenou, odhodlanou a vìrnou, a spolu s ní i nadìjnou, zdatnou, zdravou a krásnou mládež, stovky, ba tisíce dìvèat a chlapcù, kteøí místo bezcílných toulek po ulicích, laciných zábav pro pouhé utloukání èasu, výtržností a pokoutních, zaèasté i nièivých kratochvílí, oddávání se alkoholu a drogám, dávají pøednost pravidelné, cílevìdomé tìlovýchovì a sportu? A není až dojímavì potìšitelné vidìt v prùvodu, stejnì jako pøedtím na stadionu i školou povinná dítka a drobotinu v doprovodu rodièù, tvoøící nadìjnou zálohu budoucích sletù, které se již urèitì budou konat na renovovaném velkém sletovém stadionu. S nevýslovnou radostí bereme na vìdomí, že sokolská myšlenka má po desetiletích nepøíznì i dnes ještì kromì mnoha tisíc zapálených stoupencù v Èesku i na organizovaných sokolù na celém svìtì. Pøejeme úspìšný rozvoj sokolské organizaci v celé naší zemi a ve všech zemích, kde její nezdolná idea zapustila koøeny. A žije a vzkvétá i chlumecké sokolstvo! K. Richter Lékárna informuje Pøetištìno z èasopisu ZDRAVÝ ŽIVOT Agresivní životabudiè Dvì tváøe slunce Bez slunce by na zemi neexistoval život. Naši pøedkové dokonce slunce uctívali jako božstvo. Jeho, jinak životodárné, paprsky ale mohou být však pro lidi nebezpeèné. Slunce je od vìkù záøící zdroj všeho živého. Ještì dnes spojujeme slunce s mnoha klady: teplem, sílou nebo dobrou náladou. Vedle obdivu pro jeho sílu máme pøed ním i respekt. Ale až v poslední dobì zaèínáme chápat, proè se obyvatelé pouštì zahalují a nevystavují se polonazí slunci. Po mnoho generací se tak proti sluneèním paprskùm úèinnì chrání. Žádné ochranné prostøedky k tomu nepotøebují. Ještì nedávno jsme jezdili k moøi, abychom si užili sluníèka a vrátili se opálení. Varování dermatologù, že ultrafialové paprsky dokáží trvale poškodit pokožku, jsme pøíliš vážnì nebrali. Dokud se jejich tvrzení nepotvrdila. Nìco hned a nìco po letech Pøeženeme-li slunìní, ihned to na vlastní kùži pocítíme. Rudá kùže pálí a pøi každém pohybu bolí. Pozdìjší následky sluneèní láznì, jako stárnutí kùže èi zmìny genotypu, se projeví až po letech. Mezi nejhorší postižení patøí nejnebezpeènìjší druhy rakoviny kùže, tzv. melanomy. Odborníci se domnívají, že je to dùsledek stále se zmenšující ochranné ozonové vrstvy. Je prokázáno, že v jižních pásmech se UV-záøení kvùli ztenèené ozonové vrstvì témìø zdesetinásobilo. Støedoevropané, kteøí se vydávají na dovolenou k moøi, sázejí pøedevším na krémy s vysokými ochrannými fak- 8 tory. Díky lékaøské osvìtì již není tak módní bronzová barva, ale spíš vysoké ochranné faktory krémù. Ochrání nás krémy? Pochopitelnì je dùležité zvolit pro pobyt na slunci krém s optimálním UV-faktorem. Lékaøi doporuèují volit UV-faktor podle pøedpokládané doby pobytu na slunci. Ale i èas povolený použitým faktorem je dobré zkrátit o tøetinu a radìji èastìji vyhledávat odpoèinek a ochlazení ve stínu. Ne všechny ochranné prostøedky obsahují doporuèený ochranný prostøedek proti UV-A-paprskùm. Toto záøení sice nezpùsobí bezprostøední sluneèní popálení, ale vniká hluboko do kùže, kde poškozuje kolagenová vlákna a podporuje vznik vrásek. Proto je lépe volit krém, který obsahuje ochranné faktory jak proti UV-B tak i proti UV-A-záøení. Pøíliš mnoho slunce škodí. O tom se dnes nemusíme již vzájemnì pøesvìdèovat. Na druhé stranì je však tøeba vyvarovat se druhého extrému - slunci se dlouhodobì vyhýbat. Slunce má velkou léèivou sílu a k životu je nutné. Sluneèní záøení je napøíklad nezbytné pro výrobu vitaminu D3, dùležitého pro stavbu kostí. Sluneèné poèasí kladnì pùsobí na psychiku lidí. Slunce mùže sloužit jako lék, ale je tøeba jej užívat ve správném dávkování. Pozitivní pùsobení slunce Posilování imunitního systému. Sluneèní svìtlo aktivuje buòky imunitního systému a povzbuzuje tvorbu obranných látek. Tìlo se mùže lépe bránit infekcím. Zlepšení nálady. Pøi sluneèním záøení stoupá nálada a prokazatelnì i pracovní výkon. V mìsících, kdy je slunce na obloze sporadicky nebo je delší dobu špatné poèasí, upadají lidé do depresivních nálad a stresù a stoupá poèet rùzných onemocnìní. Povzbuzení obìhového systému. Sluneèní svìtlo nás provokuje k vìtšímu tìlesnému pohybu. To vede k posilování obìhového systému, k lepšímu okyslièení krve a k pozitivnímu ovlivnìní krevního tlaku. Síla pro kosti. Díky sluneènímu záøení je tìlo schopné tvoøit vitamin D3, který je dùležitý pro látkovou výmìnu kalcia a fosfátu a pro zdravý rùst kostí. Aby tento proces probìhl, staèí patnáctiminutový pobyt i na nepøímém sluneèním záøení, tedy i pøi zatažené obloze. Úleva pøi kožních obtížích. UV-paprsky dezinfikují pokožku a zmíròují svìdìní. Mnoho pacientù postižených neurodermatitidou a lupénkou proto vyhledává podnebí s intenzivnìjším sluneèním záøením. Negativní pùsobení slunce Pøíèiny sluneèního popálení. Pokud je intenzita sluneèního záøení silnìjší a naruší se ochrana pokožky, objeví se zarudnutí, bolest, svìdìní nebo dokonce puchýøe. S každým dalším popálením se zvyšuje riziko poškození pokožky, jako napøíklad rakovina kùže. Alergie na slunce. Látky v lécích èi kosmetice, které jsou citlivé na svìtlo (napø. parafínové deriváty, emulgátory), mohou vyvolat spolu s UV-A-záøením kožní reakce - zarudlé puchýøky - pøedevším na exponovaných místech, jako jsou paže, dekolt nebo ramena. Stárnutí pleti. UV-A-záøení proniká až pod kùži, kde napadá elastické vazivo kùže, kolagenová vlákna, která poškozuje. Pokožka ztrácí elasticitu a stárne, tvoøí se vrásky. Vznik rakoviny kùže. Pøedevším UV-B, ale také UV-A-záøení vede k poškození genotypu, který má za úkol vlastní obnovu poškozených bunìk. Pokud je pøetížen, mùže dojít ke vzniku rakoviny kùže.

9 Pštros africký dvouprstý Pøed více než miliony let, byli pøedkové dnešních pštrosù rozšíøeni v rámci širokého pruhu, který se rozprostíral od Španìlska na západì, podél severního okraje Støedozemního moøe až do Èíny na východì. Teprve pozdìji migrovaly pštrosí populace do Afriky a usadily se na severu, východì a jihu kontinentu. První lidskou rukou podaný dùkaz existence pštrosù je skalní malba na Sahaøe, na které je zobrazen pštros, který byl chycen leopardem. Pštrosi se vyskytují v øecké mytologii a jsou zobrazováni u Øekù jako tažná zvíøata pøed otevøenými povozy. U Egyp anù byla pštrosí péra symbolem spravedlnosti na základì jejich dokonalé symetrie. Pštrosí vejce se používala pro léèebné úèely a byla symbolem rùstu. Za pštrosí tuk, kterému byly pøipisovány zvláštní síly, platili Øímané pravé jmìní. Jako zvláštní vyznamenání bylo dovoleno øímským dùstojníkùm nošení pštrosích pér jako ozdoba. V 18. století se zaèalo s faremním chovem pštrosù v Africe, dále pak v USA, Izraeli a Austrálii. S organizovaným chovem pštrosù v Evropì se zaèalo pøed 20 lety. Nejvíce pštrosù se chová ve Francii, Holandsku, Belgii, Nìmecku a Slovensku, odkud pochází vìtšina u nás chovaných zvíøat. Pštros africký je nejvìtší žijící pták. V dospìlosti dosahuje 2,5 m výšky a 150 kg hmotnosti. Na základì rudimentálního utváøení jeho køídel a letek, nemùže pštros létat, aèkoliv jeho pøedkové toho byli schopni. Jako kompenzaci své neschopnosti létat, má pštros velmi silnì vyvinuté nohy, s nimiž mùže docílit rychlosti nad 60 km/hod. Pštros je jediný pták na svìtì jen s dvìma prsty. Malý prst slouží pro rovnováhu, velký prst má dlouhý pazneht podobný nehtu. Pštrosi mají velmi dobrou schopnost vidìní. Za podpory periskopického krku mohou vidìt až do vzdálenosti 3,5 km. Pštrosi jsou býložravci, i když požírají brouky i malé ještìrky. Zažívací ústrojí pštrosa má vakovitou jícní rouru místo volete, kterou je krmivo dopravováno do žláznatého žaludku, který pøechází ve svalnatý žaludek, ve kterém mimo potravy je cca 1,5 kg kamenù, které rozmìlòují potravu. Pštros má nejdelší trávicí ústrojí. Prùchod potravy trávicím traktem trvá až 36 hodin. Tím je zaruèeno co možná nejlepší zhodnocení a využití živin pøedevším rostlinného pùvodu. Pštrosi mají rádi vodu, koupají se i plavou, vydrží však dlouho jako velbloudi bez vody. Všeobecnì se pštrosy spojené rèení strè hlavu do písku se v pøírodì nevyskytuje. Ovšem pštrosí kuøata a dospìlá zvíøata pøedstírají smrt, pokud jsou pøekvapena, to znamená, že si lehnou s úplnì nataženým krkem. Rovnìž v noci se nacházejí zvíøata v této poloze v dobì hlubokého spánku, ale jen krátkodobì a nikdy ne všechna zvíøata souèasnì ve skupinì. Pštrosi jsou zvíøata s mnohostrannou užitkovostí: V kožaøství je pštrosí kùže vysoce cenìna jako exkluzivní materiál, je srovnatelná s kùží krokodýla nebo slona. Je velice odolná vùèi opotøebení i propustnosti vody, pøedèí dokonce krokodýlí kùži. Z mìkké a hebké kùže se vyrábìjí boty, kabelky, tašky, kabáty, vesty, límcové výložky a další. Kùže z bìhákù slouží k výrobì kovbojských vysokých bot. Maso pštrosa považují znalci již dlouho za maso gurmánù, je neobyèejnì libové, èervené barvy a mùže být pøirovnáváno k hovìzí svíèkové. Obsahuje 10x ménì tuku než maso vepøové a je témìø bez cholesterolu. Pštrosí filet a steak jsou masa mimoøádnì jemná. Peøí se používá k nejrùznìjším dekorativním úèelùm, ale i v oblasti módy. Používá se i k výrobì prachových vìjíøù. Akciová spoleènost Rovina Písek, a.s. zaèala s chovem pštrosa afrického pøed 3 lety, a to nákupem 15 ks pštrosù. V souèasné dobì akciová spoleènost chová pøes 100 ks pštrosù, bez letošních v souèasné dobì se líhnoucích malých pštrosù. Zámìr akciové spoleènosti je chovat tisícihlavé stádo. Zavedenou výrobou akciová spoleènost øeší výpadek produkce za ukonèený neefektivní chov dojnic. Vzhledem k nenároènosti ptákù na ustájení se bez stavebních úprav prázdné stáje po dojnicích a mladém skotu hodí pro ustájení pštrosù. Pštros nemá žádné zvláštní požadavky na klimatické podmínky, dokáže se rychle pøizpùsobit. Jeho termoregulaèní mechanizmus mu umožòuje žít v pásmech s velkými teplotními rozdíly, ani sníh mu nevadí. foto Ant. Fibigr Naopak rád se v nìm prohání a pouze se musí dát pozor, aby se po náledí nesmekl a nezlomil si nohu. Speciální pozornost je tøeba vìnovat nejmladším kategoriím, které jsou velmi citlivé na výživu. Dospìlá zvíøata skladbou krmiv a využitím objemných krmiv jsou témìø na úrovni králíka, èi konì. Vhodnými krmivy pro pštrosy jsou objemná krmiva napø. seno luèní i vojtìškové, mrkev, krmná øepa, brambory, kvalitní senáže i siláže. Z jadrných krmiv je to oves s pøídavkem minerálií a vitamínù. Všichni, kteøí si myslí, že pštrosi snášejí zlatá vejce, tak se mýlí. Je tøeba za tím vším vidìt odpovìdnou a poctivou foto Ant. Fibigr práci, hlavnì v dobì líhnutí a velkou pozornost je tøeba vìnovat narozeným pštrosùm do stáøí dvou mìsícù. Akciová spoleènost Rovina Písek, a.s. pøipravuje na poslední sobotu v srpnu, tj na pštrosí farmì ve støedisku Písek den otevøených dveøí, kde si mohou zájemci a pøíznivci chovu pštrosa afrického prohlédnout stádo, vèetnì stájí a budou jim podány informace o chovu pštrosù. V mìsíci záøí akciová spoleènost pøipravuje ve spolupráci s Èeským svazem chovatelù pštrosù pro chovatele i zájemce celostátní semináø k problematice chovu pštrosù, na které budou pøednášet nejpovolanìjší odborníci z Èeské republiky. Na zaèátku øíjna akciová spoleènost pøipravuje jednodenní semináø ve spolupráci s Èeským svazem chovatelù pštrosù. Semináø bude urèen pro vedoucí hotelù, restaurací a kuchaøe. Bude pøedvedeno bourání pštrosího masa, jeho úprava na nìkolik zpùsobù dle zpracované kuchaøky, vèetnì ochutnávání. Miroslav Vrzáò hlavní zootechnik 9

10 Slavné Slavnosti V každý sudý rok ožívá chlumecké závodištì sváteèními událostmi. V období kolem letního slunovratu, kdy je slunce nad obratníkem Raka, poøádá Høebèín Equus Kinsky Slavnosti koní Kinských. Ty letošní se konaly 18. èervna za úèasti témìø 4000 divákù. Chlumec nad Cidlinou je místem, kde má chov koní dlouhou tradici. Velkou mírou k tomu pøispívala i rodina Kinských. Chov jejich chlumeckých plavákù a isabel je spojen s první polovinou 19. století a je jisté, že takto zbarvení konì se zde vyskytovali ještì mnohem døíve. Chlumec je navíc spojen s poèátky pøekážkových dostihù v Èechách - první takový dostih se jel na luèických Loukách v blízkosti Chlumce v roce Proto i souèasná Chlumecká steeplechase osobností je více než symbolickým dostihem. Zahájení Slavnosti koní Kinských roku 2000 byly zahájeny dr. Radslavem Kinským v sedle plemenného høebce 556 Daf Ondráš. Hrabì Kinský, který v letošním roce oslavil již 72. narozeniny, je stále aktivním jezdcem s velkým srdcem koòaøe. Jeho doprovod tvoøila slavná Selská jízda Janákova východoèeského sboru, která se Slavností zúèastnila s jezdeckými koòmi i s koòmi v zápøeži. Všichni èlenové byli obleèeni v typických stejnokrojích Selské jízdy s èapkami a zdobenými kabátci. Nejstarším úèastníkem Jízdy byl Jiøí Kuèera, který ve svých 75 letech pøijel z 35 km vzdálených Lužan u Jièína na isabele Titì, aktivnì se zúèastnil zahajovacího prùvodu a pak se na své klisnì vrátil opìt po kopytì domù. S koòmi se nestárne... Ètyøspøeží O elegantní ukázku královské disciplíny - jízdy se ètyøspøežím se postarali Tomáš Barták z Høebèína Favory Benice, Zdenìk Jirásek z JK Robousy a Jan Hrouda z Kolína. Diváci mohli obdivovat nejen krásu zápøeže, ale i mistrné vedení koní jejich jezdci v honební pøekážkové jízdì. Chovatelská ukázka Tradièní souèástí Slavností koní Kinských je jejich chovatelské pøedvedení. Letos byl kromì Èervánka (333 Almhirt týnský) a 250 Burbona pøedstaven loòský absolvent 100 denního testu isabel Polemik Kinský (Èervánek - Poesie). Následovala pøehlídka chovných klisen s letošními høíbaty. Zvláštní pozornost si zasloužila Nugeta Kinská, která letos dala høíbì po francouzském høebci Alligator Fontaine. Tento høebec patøil v sezónì 1998 k nejúspìšnìjším evropským plemeníkùm na skokových kolbištích, v roce 1999 si svými výkony vydobyl titul francouzského šampióna ve skokových soutìžích s jedním z nejzkušenìjších jezdcù Francie s Erikem Navetem. Høebeèek, který se po nìm v únoru v Chlumci narodil, je isabel a díky oboustrannì kvalitnímu pùvodu, má pøed sebou velkou budoucnost. V chovatelské pøehlídce se pøedstavili také konì dalších èlenù Svazu chovatelù koní Kinských a diváky upoutala ve výborné kondici témìø tøicetiletá klisna Hálka (1971) chovatelky Zdenky Ludvíkové z Chøibska u Hradce Král. Pushbal Dlouhá léta v našich zemìpisných šíøkách nevidìnou ukázkou byl koòský fotbal - tzv. pushbal. Pøi nìm mnozí diváci zavzpomínali na kdysi slavné kladrubské jezdecké dny, které s nástupem nového vedení v roce 1992 skonèily. Nicménì nyní mìli všichni návštìvníci chlumeckého závodištì možnost vidìt v podání uèòù Støedního odborného uèilištì v Kladrubech n. L. na koních Høebèína Equus Kinsky opìt tuto atraktivní ukázku. Pod vedením Jaroslava Hurdálka a Miloslava Tomáška nacvièili ukázkovou hru s velkým míèem o prùmìru 180 cm. Dynamické klání nadchlo nejen soutìžící a pøihlížející diváky, ale zøejmì i konì, nebo se obrovského žlutého míèe vùbec nebáli a stateènì jej valili pøed sebou do soupeøovy branky. Vystoupení se tak líbilo, že o nì projevili zájem poøadatelé celostátní výstavy Kùò 2000 a tak ti, kteøí nestihli vidìt toto èíslo v Chlumci, mají možnost shlédnutí reprízy záøí v Lysé nad Labem. Ètverylka a další èísla K úspìšným ukázkám patøila vzornì secvièená ètverylka isabel a plavákù chlumeckého høebèína. Prolínání jezdcù pøi nápadité choreografii zaujalo pozornost divákù. Velké oblibì se tìšilo vystoupeni Vladimíra Pechana z Vlèic se svými svìøenci na ponících. Vzornì vycvièení poníci pøedvádìli velkou míru poslušnosti a dovednosti, a to jak pod sedlem tak zcela bez sedla a bez otìží. Za zmínku stojí, že Vladimír Pechan patøí mezi ètyøi opravdové Krakonoše, a když se jedná o nìjakou akci v Krkonoších s tímto symbolem spojenou, nikdy u ní nechybí. Diváci kromì toho oceòují jeho štìdrost, protože pøi každém vystoupení V. Pechana a krakonošském èi jezdeckém nešetøí dárky a z dostavníku projíždìjícího podél tribun rozhazuje balíèky kávy. Nápadité bylo vystoupeni Libuše Pùlpánové v roli Carmen a jejich kolegù z westernové sekce, kteøí postupnì pøedvedli øadu prvkù z reiningu - westernové drezúry. Do poslední chvíle napínavé se stalo bariérové skákání. Šest jezdcù se na šesti pøekážkách - bariérách - snažilo skoèit co nejvýše. Jediným neporaženým se stal pìtiletý høebec Polemik Kinský, který uhájil barvy høebèína a s Petrem Pùlpánem skoèil èistì 160 cm. Dostih osobností V úvodu jsme si sdìlili, že dostihy a hlavnì pøekážkové mají v Chlumci své koøeny. Na pøedposledních Slavnostech v roce 1996 se Chlumecké steeplechase úèastnili jezdci se splnìnou nejvyšší možnou kvalifikací - vítìzové Velké pardubické. Tehdy jsme v sedlech chlumeckých koní, jejichž pøedkové mimo jiné vyhráli 6x Velkou pardubickou, mohli vidìt Pavla Liebicha, Františka Vítka, Václava Chaloupku, Libora Štencla, Petra Vozába èi Karla Benše. foto Ant. Fibigr foto Ant. Fibigr 10

11 Letošního dostihu se zúèastnili osoby pøedevším mediálnì známé. Jejich pracovní náplnì jsou zcela odlišné, ale vztah ke koním a k jízdì na nich je spojuje. Tak jsme na chlumeckých koních mohli vidìt po boku trojnásobného vítìze VP Pavla Liebicha herce Václava Vydru, døívìjšího øeditele zpravodajství TV Nova Jana Vávru, poslance Ivana Pilipa èi úspìšného úèastníka automobilových závodù Paøíž - Dakar Jiøího Moskala. Dostih odstartoval dr. Radslav Kinský a všichni jezdci se ve velmi rychlém tempu pustili do zdolávání pøekážek. Symbolický dostih pøestal být symbolickým a všichni pánové opravdovì bojovali o pøední pozice. Závìreèný boj v cílové rovince svedl P. Liebich s Václavem Vydrou. Rutina je rutina, a tak první místo pøipadlo P. Liebichovi. Je škoda, že šlo o dostih pouze ukázkový; nebo toto vítìzství by v regulérním dostihu znamenalo potøebné Pavlovo padesáté vítìzství a zisk žokejského titulu. Závìr Závìr slavnostního odpoledne patøil aukci koní. Divákùm se pøedstavil nejznámìjší dražitel koni v Èeské republice dipl. tech. Jiøí Prášil. Vždy elegantní v èerném obleku a v buøince hýøil tento mistr slova (v jazyce èeském i nìmeckém) humornými poznámkami a pøitom bedlivì sledoval zvedání rukou v hledišti. Nabízení konì svým exteriérem, zbarvením i doprovodným slovem dražitele zaujali kupce, takže po Slavnostech putovali na svá nová pùsobištì. Všichni kupci dostali závdavkem ještì láhev dobrého šampaòského. Slavnosti koní Kinských uvádìla zkušená hlasatelka ing. Milada Barešová spolu s øeditelem SOUz Kladruby n. L. ing. Františkem Petøíkem. Program odpoledne, který mìl znaèný spád a gradaci, se odvíjel podle scénáøe hlavních organizátorù Libuše a Petra Pùlpánových, pánù Veselého, Jaroslava Pavla, Pavla Liebicha a dalších èlenù TJ Equus Kinsky. Bìhem celého odpoledne panovala na chlumeckém závodišti pøíjemná atmosféra a krásné poèasí. Diváci vytvoøili úžasnou kulisu, takže se i všem úèinkujícím dobøe vystupovalo. Slavnosti koní ve znamení isabel a plavákù budou mít své pokraèování opìt za dva roky na chlumeckém závodišti. Lenka Gotthardová Než se zavøely dveøe MŠ Podìbradova Závìr školního roku bývá ve všech školách mezi dìtmi nejoblíbenìjší. Jak by ne! Blíží se prázdniny a toto období je vždy spojeno s mnoha školními akcemi. Ne jinak je tomu i u nás. Po návratu z horské školy jely dìti na výlet do ZOO, zasportovaly si pøi šipkované a honbì za pokladem, osvìžily se ve školním bazénu. Zhlédly nìkolik divadelních pøedstavení, navštívily kino a vypravily se k místní hasièùm. MDD oslavily nejen ve školce, ale také u vojákù v lese. Touto cestou bychom rádi podìkovali vojákùm i hasièùm za vzorovì pøipravené akce. Další dvì vám pøiblížíme v následujících øádcích: Noc ve stanech I letos se nám podaøilo - díky spolupráci s rodièi - uspoøádat noèní spaní ve stanech. A jak všechno probíhalo? V pondìlí se zaèala zahrada naší MŠ mìnit v stanové mìsteèko. To ochotní rodièe i prarodièe pøišli pøipravit stany pro ty nejstateènìjší dìti, které se rozhodly vydržet jednu noc bez maminek a tatínkù. V úterý pøicházeli nocležníci do MŠ se spacáky a s velkými batohy. Nezapomnìli ani na své oblíbené spací hraèky a polštáøky. V prùbìhu dne se dìti dohodly, v kterých stanech budou spát, a tak jsme mohli vše pøipravit k nocování. Odpolední program mìla každá tøída samostatný. Nejstarší si užívali sluníèka na koupališti, jiní se brouzdali v Bystøici. Ti nejmladší dali pøednost chládku v zámeckém parku, kde hráli šipkovanou a hledali poklad. Všechny tøídy se sešly veèer u táboráku. Opékali jsme vuøty a všem chutnalo tak, že kuchyò skonèila zcela vyjedená. Zahradou znìlo veselé povídání. Vzpomínali jsme na všechno, co jsme prožili odpoledne, ale i bìhem celého školního roku. Po mytí, èištìní zubù a pøevlékání do noèního úboru uléhaly dìti do svých pelíškù bez obav. V náruèí si držely svoje oblíbené hraèky a pusu jim tentokrát dala jejich paní uèitelka. Ještì dlouho do noci bylo slyšet šeptání. Ale kdy se zase poštìstí být s kamarády celou noc? Ranní sluníèko probudilo nìkteré dìti hodnì brzy, ale ze stanù se jim moc nechtìlo. Ve tøídách už na všechny èekala snídanì, kterou pøipravily ochotné paní kuchaøky. Zaèínal nový den v MŠ. Ke každodenním radovánkám patøilo také pøedání diplomù za stateènost pøi stanování. Vždy slzièky nebylo vidìt v žádných oèích. A paní uèitelky? Pevnì vìøí, že jednou budou tyto dìti vzpomínat na pøíjemné chvíle v MŠ Podìbradova. Den školních aktovek Ve škole bude vyuèování a budeme dostávat jednièky a dvojky! Já se tìším na poèítání, psaní a na zpívání! Já zase na kamarády a na to, až budeme jezdit plavat. Když dostanu pìtku, budu mít zaracha. Já budu mít jenom jednièky a bude ze mì doktor! S blížícím se koncem školního roku si u nás, ve 3. tøídì MŠ Podìbradova, stále èastìji vypravujeme o základní škole. Dìti se tìší, ale nìkdy je pøemùže úzkost a obavy. Aby strach ze vstupu do ZŠ zcela zmizel, rozhodli jsme se, že si udìláme Den školních aktovek. Ve ètvrtek se dìti z naší tøídy scházely v MŠ se školními taška- 11

12 mi na zádech. Každý se s ní pochlubil a také ukázal, co má uvnitø: penál, desky na sešity, barevné papíry, bloky. Chybìla snad už jen svaèina. Když jsme si všechno dùkladnì prohlédli, zaèali jsme si vyprávìt, jaké to asi bude. Pak jsme zkoušeli psát i poèítat a svoje výkony jsme ohodnotili a oznámkovali. Aby však všechno nebylo jenom jako, vydali jsme se po svaèinì do opravdové školy. Pøivítaly nás usmìvavé paní uèitelky a mnoho kamarádù, které jsme si pamatovali ze školky. Potom už bylo všechno nové: tabule, matematika, psaní... Dìti si vyzkoušely, jak se sedí ve školních lavicích, poslechly si kamarády pøi ètení pohádky i zpìvu, zkusily poèítat a na závìr se ještì podepsaly na tabuli. Odmìnou jim byla nejen pochvala paní uèitelky, ale i pamìtní list, který dostaly. Odcházeli jsme s pocitem, že se nièeho nemusíme bát, a že škola je vlastnì docela prima. Dìkujeme ochotným uèitelkám z I. tøídy ZŠ za pìknou ukázku práce s dìtmi i za jejich trpìlivost a tìšíme se na další spolupráci se ZŠ. Dìti a uèitelky z MŠ Podìbradova Tip na výlet Trasa naší tøetí spoleèné cyklovyjížïky povede tentokrát na sever od našeho mìsta. Východiskem nám bude budova školy, od které pojedeme Komenského ulicí smìrem dolù k nábøeží a mostu pøes øeku Cidlinu. Za mostem odboèíme vlevo, projedeme kolem závodištì V Lipkách a podle ukazatelù k høebèínu EQUUS KINSKÝ (2,2 km). Název dvora Ostrov, ve kterém høebèín sídlí, je z doby, kdy zde býval Velkochlumecký rybník, smutnì proslulý za selských bouøí v roce Zprava objedeme budovy høebèína a prašná cesta nás dovede až k silnici, po které se dáme vlevo k lesu. Pøejedeme most pøes nové øeèištì Bystøice a dostaneme se do Luhù (4,9 km). V tomto lužním lese mùžeme tìsnì pøed mostem, kde bylo døíve hlavní øeèištì Bystøice, odboèit ze silnice vlevo do lesa. Asi po 200 metrech jízdy se dostaneme k malému lesnímu jezírku. Zde ještì v dobách nedávno minulých stál památný, povìstmi opøedený vaz Morana, jehož stáøí se odhadovalo na 800 let. K tomuto místu se váže hned nìkolik povìstí, z nichž Jan za chrta dán patøí k tìm nejznámìjším. Vrátíme se zpìt na silnici a pojedeme nahoru na køižovatku, kde se dáme rovnì smìrem do Mlékosrb (7 km). Zde se nám ještì pøed obcí naskytne pohled do údolí Cidliny a také zajímavý pohled na naše mìsto. V Mlékosrbech si všimneme pseudorománsky upraveného barokního kostela Sv. Jakuba z roku 1709 s rodinnou hrobkou Kinských. Tento kostel sem byl údajnì pøenesen ze zaniklé obce Luhy. Vyvìrá zde také teplý léèivý pramen, což v minulosti vedlo ke vzniku lázní, kde se léèila za svého pobytu v Chlumci nad Cidlinou spisovatelka Božena Nìmcová. Láznì zanikly v roce Za kostelem na køižovatce odboèíme vlevo a pojedeme po silnici z kopce dolù. Pøejedeme Cidlinu, železnièní tra a dostaneme se do Lukové (8,4 km). Projedeme touto obcí a na køižovatce za vesnicí se dáme vlevo do Nepolis (10 km). Zde u hospody Na Nové rovnì pøejedeme silnici do Nového Bydžova, projedeme kolem kostela a vzápìtí na køižovatce ještì v obci odboèíme vpravo nahoru mírnì do kopce. Dlouhý úsek silnice nás dovede až do Lužce nad Cidlinou (15,8 km). Na konci této velké obce odboèíme na køižovatce vlevo smìrem na Lišice. Když dojedeme k lesu, na køižovatce odboèíme vpravo a silnice nás dovede do na návrší stojícího Vlkova nad Lesy (19 km). Odtud se nám za dobré viditelnosti naskytne pìkný pohled jednak na sever, kde obzor lemuje mohutné panorama Krkonoš, a také na jih, do rovinatého Polabí. Zde si na návsi mùžeme prohlédnout zajímavý døevìný lovecký zámeèek hrabat Kinských. Z Vlkova se vrátíme zpìt na køižovatku a lesem po silnici se dostaneme do Lišièek (21,2 km). Zde na køižovatce odboèíme vlevo do vesnice, projedeme obcí a jsme v Lišících (22,8 km). Narodil se zde akademický malíø Vincenc Beneš, mimo jiné autor výzdoby Národního divadla v Praze a také nám známého panoramatického obrazu Porážka selského lidu u Chlumce nad Cidlinou. Lišiètí si svého slavného rodáka pøipomínají pamìtní deskou umístìnou na budovì zdejší školy. V Lišících se na køižovatce dáme vlevo nahoru do kopce a stále lesem se dostaneme kolem lišických kopcù, (hluboké výmoly v lese vpravo od silnice vzniklé tìžbou štìrkopískù na stavbu železnice do Mìstce Králové) do cíle naší cesty v Chlumci nad Cidlinou (27,5 km). /AF/ foto Ant. Fibigr foto Ant. Fibigr 16 Podoba Morany tìsnì pøed jejím vypálením Novì opravený kostel Sv. Jakuba v Mlékosrbech

13 Šlo o nezávislost Velkomoravské øíše U pøíležitosti Dne slovanských vìrozvìstù Cyrila a Metodìje, který se nedávno slavil jako státní svátek, se pøipomínal nedozírný význam pøíchodu obou soluòských bratøí na Moravu pro rozvoj køes anství v našich zemích. Pøi objasòování významu jejich mise se ponìkud opomíjí okolnost, že více než o náboženství tu bìželo o suverenitu Velkomoravské øíše, o její nezávislost na Východofranské øíši Ludvíka Nìmce. Velkomoravský kníže Rostislav, který po zakladateli øíše Mojmírovi nastoupil vládu s blahosklonným souhlasem Ludvíka Nìmce, pøedpokládajícího, že bude jeho poslušným vazalem, využil oslabení Východofranské øíše k èím dál vìtšímu osamostatòování. Král Ludvík pohoršený jeho rostoucí neochotou odvádìt poplatky a poslušnì se sklánìt pøed jeho svrchovaností zajiš ovanou bavorskou církevní organizací pùsobící na Moravì, se ho roku 855 pokusil pøimìt k bezvýhradné poslušnosti velkou vojenskou výpravou, ale narazil na tvrdý odpor a odtáhl s nepoøízenou. Další výpravu podniknutou následující rok odrazili èeští Slované, kteøí byli zøejmými spojenci velkomoravského panovníka. Kníže Rostislav, aby posílil svou pozici vùèi Ludvíku Nìmcovi, pokusil se vymanit z péèe a vlivu východofranského, tedy nìmeckého knìžstva zajiš ujícího zájmy Ludvíka Nìmce. Roku 861 vyslal deputaci k papeži Mikulášovi I. s prosbou o vyslání biskupa a uèitele øímskokatolické víry a zøízení církevní provincie podléhající pøímo Svatému otci. Papež Mikuláš ovšem potøeboval Ludvíka Nìmce jako mocenskou oporu ve svém soupeøení se západofranským králem Lotharem. Nemohl si proto u nìho rozlít ocet tím, že by opominul nebo zkøížil jeho mocenské zájmy. Rostislavovu žádost proto odmítl vyslyšet. Velkomoravský kníže se tudíž s touž žádostí obrátil roku 863 na byzantského císaøe Michala III. Ten mu v zájmu rozšiøování sféry byzantského vlivu ochotnì vyhovìl. Povìøil tímto posláním bratry Konstantina a Metodìje, uèence pùvodem ze Solunì, ovládající jazyk tamìjších Slovanù, staroslovìnštinu. Oba se na svou misi dobøe pøipravili sestavením staroslovìnského písma i poøízením staroslovìnských pøekladù náboženských textù. Spolu se svými žáky Klimentem, Naumem, Savvou, Angelariem a poèetnou výpravou, již tvoøili knìží, úøedníci, obchodníci, stavitelé, na vozech pod ochranou ozbrojencù, se vydali nìkdy na jaøe roku Povídá v kanceláøi kolega druhému kolegovi: Èlovìèe, vèera se mì ptal kluk, co je to logaritmus. Nevíš, co to je, já už to zapomnìl. Nejsem si jistý, ale zeptáme se šefa, ten je chytrej. Jdou za ním a ptají se ho: Tady kolegùv syn se ptal, co je to logaritmus, nevíte to? Trocha humoru 864 na Moravu. Pøes dnešní Srbsko nebo Bulharsko a Maïarsko dorazili do hlavního hradištì Velké Moravy Rostislavgradu, který se rozkládal v dnešních Mikulèicích. (Mnozí lidé se mylnì domnívají, že do dnešního Velehradu.) Misi se dostalo slavnostního uvítání už pøed branami. Metodìj odevzdal knížeti prùvodní list, v nìmž císaø Michal III. mimo jiné ujistil Rostislava, že dovršením pokøes anštìní své zemì zanechá po sobì vìènou památku. Pøipomnìl zároveò, že s vlastním písmem se Moravanùm dostalo privilegia, kterého se v té dobì nedostalo žádné jiné národnosti. (To byla pravda, nebo napøíklad první germánská písemná památka, kterou je gótská bible, vznikla až o sto let pozdìji.) Misionáøi, pøíjemnì pøekvapení tím, že na Moravì bylo již køes anství pùsobením bavorských knìží znaènì rozšíøeno, takže nemuseli obracet na víru pohany, se s nadšením pustili do budování vlastní církve pravoslavného rituálu, nezávislé na dosavadní øímskokatolické církevní organizaci podøízené pasovské diecézi zastupované archipresbyterem. Pøinášeli nejenom náboženské, ale i všeobecnì kulturní podnìty. Náboženské obøady východního rituálu v srozumitelné staroslovìnštinì vyvolávaly rostoucí ohlas. Misionáøi se pøitom potýkali s pøežitky a zvyklostmi odporujícími náboženským pøíkazùm a zásadám víry. Nejenom u prostého lidu, ale i ve vyšších vrstvách. Ohnivì kázali proti pohanské povìrèivosti a vzývání temných sil, nemravnému smilstvu a nadmìrnému pití medoviny. Snažili se zušlech ovat duši moravského lidu. Vyhledávali si spolupracovníky, žáky a následovníky. Šíøili znalosti staroslovìnského jazyka i písma v dobì, kdy Evropa neznala ještì jiný spisovný jazyk než øeètinu, latinu a nanejvýš hebrejštinu. Latinští knìží byli ovšem pohoršeni. Slovanská mise je zbavovala vlivu a také pøíjmù. Kníže je dokonce vyhánìl, nebo mu byli na obtíž. Mise soluòských bratøí takto znatelnì oslabila vliv øímské latinské liturgie a bavorských knìží zajiš ujících duchovní i mocenské vazby s východofranským královstvím. Východofranský král se proto celých sedm let snažil váleènými výpravami, které vedl proti Rostislavovi i jeho èeským spojencùm, obnovit svou plnou svrchovanost vùèi Velkomoravské øíši. Avšak Rostislav vždy dokázal, nakonec i s uplatnìním lstivých slibù, uhájit a zachovat svébytnost svého státu. Ludvík využil proto mocichtivých ambicí Rostislavova synovce Svatopluka, údìlného knížete nitranského, a pobídl jej k spiknuti proti Rostislavovi. Svatopluk strýce roku 871 zrádnì zajal a vydal do rukou Ludvíka Nìmce, který jej dal oslepit a uvrhnout na doživotí do žaláøe. Svatopluk se zanedlouho sám ocitl v nìmeckém vìzení, z nìhož se dostal dík pøedstírané ochotì potlaèit povstání Moravanù. Pøebìhl však k povstalcùm a zmocnil se vlády nad Velkou Moravou. Váleèným výpravám Ludvika Nìmce dokázal úspìšnì èelit. Nakonec východofranskému králi nezbylo než roku 874 ve Forchheimu uzavøít se Svatoplukem mír, který Velkomoravské øíši zajistil na dlouhou dobu nezávislost a takøka velmocenské postavení, takže v historických pramenech je Svatopluk nazýván králem. Využil pøitom výsady, které dosáhl Metodìjovou a Konstantinovou zásluhou již jeho pøedchùdce Rostislav. Spoèívala v tom, že Velkomoravská øíše byla církevnì podøízena pøímo papeži a Metodìj, který se po doèasném pobytu v Øímì, kde jeho bratr Konstantin v klášteøe pod jménem Cyril zemøel, vrátil roku 869 po pøekonání tìžkých pøíkoøí ze strany nìmeckého kléru na Moravu jakožto arcibiskup moravské církve a papežský legát, dodal svým vysokým církevním postavením Svatoplukovi autoritu krále mocné suverénní køes anské øíše, zcela nezávislé na Východofranské øíši. Cyrilometodìjská tradice zahrnuje tudíž i tradici velkomoravské státní nezávislosti, která je poèátkem tradice nezávislé èeské státnosti, na níž spoèívá i naše soudobá Èeská republika. PhDr. Karel Richter Tu šef povstal za stolem a promluvil: Pánové vy neznáte tu slavnou vìtu - Logaritme, Logaritme, do roka a do dne, toho bohdá nebude, aby èeský král ponoøený do kapaliny byl nadlehèován silou, která se rovná souètu ètvercù nad obìma odvìsnami?! LV 13

14 EVROPSKÁ UNIE (pokraèování) Životní prostøedí 41 Unie klade na ekologii velký dùraz. Vysoká úroveò ochrany a zlepšování kvality životního prostøedí jsou v dokumentech Unie definovány jako jedny z hlavních úkolù. Ochrana životního prostøedí sice nepatøí ke spoleèným politikám EU - základní odpovìdnost v této oblasti mají èlenské státy, pøesto se øada opatøení provádí na úrovni Unie prostøednictvím tzv. akèních programù. Mezi priority Spoleèenství byla ekologie zahrnuta v roce 1987 (Jednotný evropský akt). Dalším pokrokem bylo formální zakotvení konceptu tzv. udržitelného rozvoje do Smlouvy o Evropské unii. Amsterodamská smlouva pak stanovila udržitelný rozvoj jako jeden z prvoøadých cílù, krátce øeèeno, platí zásada, že požadavky na ochranu životního prostøedí musí být zahrnuty do všech ostatních politik (zemìdìlství, energetika, prùmysl, doprava, obchod, turistika), jež Unie provádí. 42 Takový pøístup by nebyl efektivní. Je nutno vzít v úvahu, že zneèiš ování nezná hranice, což se týká pøedevším ovzduší: emise vyprodukované v jednom èlenském státu jsou pøenášeny na obrovské vzdálenosti - nejen do sousedních zemí Unie. Øeka zneèištìná v jedné zemi uškodí životnímu prostøedí ve všech státech, kterými protéká. Potraviny vypìstované v ekologicky závadné pùdì budou konzumovány v jiných èlenských státech. Na místní èi národní úrovni nelze dosáhnout toho, co v rámci celého Spoleèenství. Èlenské státy však mohou pøijímat vlastní ekologickou legislativu a zavádìt tak standardy a požadavky na ochranu životního prostøedí, jež mohou být pøísnìjší než normy Unie. Jedinou podmínkou je, aby tím nevznikly pøekážky pro volný obchod. 43 Jedná se o ochranu vod, ovzduší, lesù a živoèišných druhù. Pokud jde o ochranu vody, Unie si stanovila cíl vyèistit všechny povrchové a pobøežní vody od organických neèistot do konce roku Co je neménì dùležité: èlenské státy musí zajistit, že do roku 2010 bude cena vody 14 Jaký význam pøikládá Evropská unie ochranì životního prostøedí? Nebylo by lepší, kdyby o stav životního prostøedí peèovaly èlenské státy samy, tedy bez dohledu orgánù Evropské unie? Ve kterých hlavních oblastech chrání Evropská unie své životní prostøedí? odrážet plné a skuteèné náklady na jejich dodávku a na udržení vysoce kvalitních a spolehlivých zdrojù. V oblasti ochrany ovzduší Unie pøistoupila k mezinárodním konvencím, v jejichž rámci se zavázala postupnì odbourat tzv. freonové plyny, jež nièí ozonovou vrstvu, a dále stabilizovat do roku 2000 emise oxidu uhlièitého na úrovni z roku Do roku 2010 hodlá Unie redukovat emise oxidu uhlièitého, oxidù dusíku a tìkavých organických látek o 15 %. 44 Státy EU výraznì pozmìnily nazírání na zpùsoby ochrany životního prostøedí. Døíve se øešily spíše konkrétní následky poškození. Pozdìji se ale dùraz pøesunul na prevenci a ochranu. Byla definována zásada, že náhradu za poškození musí platit zneèiš ovatel a že náprava ohroženého prostøedí se má provádìt pøímo u zdroje zneèiš ování. K tomu pak pøistoupila strategie trvale udržitelného rozvoje. Podstatou této strategie je udržet takový rozvoj, který uspokojí všechny souèasné potøeby bez toho, aniž by ohrozil schopnost budoucích generací uspokojit jejich vlastní potøeby. Obrovským krokem vpøed je pøijetí legislativy k tzv. integrovanému systému pøedcházení zneèištìní, který je založen na principu využívání nejlepších dostupných technologií v prùmyslových odvìtvích, v èistírnách odpadních vod èi spalovnách odpadù. 45 Unie pøijala akèní program na roky 1992 až 2000 nazvaný K udržitelnému rozvoji, který vytyèuje novou cestu k propojení jednotlivých politik, legislativ a projektù do jednoho programu reformy smìøujícího k jedinému cíli - udržitelnému rozvoji. Program se soustøeïuje na pìt oblastí: prùmyslovou výrobu, dopravu, energetiku, zemìdìlství a lesy a turistiku. Pro každý sektor stanovuje øadu cílù a aktivit: snižování emisí do vody a vzduchu, snižování spotøeby energie v prùmyslu, zmìna technologie a paliv tak, aby se snížily emise osobních a nákladních aut èi autobusù, zlepšení ochrany pobøežních a horských oblastí apod. 46 V èem se liší døívìjší pøístup k ochranì životního prostøedí od pøístupu dnešního? Jakým zpùsobem se udržitelný rozvoj pøenesl do politiky Evropské unie? Vážné škody pùsobí životnímu prostøedí automobilová doprava. Jak se s tím vypoøádává Evropská unie? Unie se mùže pochlubit viditelnými úspìchy, jako jsou povinné katalyzátory èi výluèné zavedení bezolovnatého benzinu. Zplodiny pøesto i nadále pøedstavují vážný problém. Unie se proto pomocí finanèních nástrojù snaží znevýhodòovat používání silnic pro nákladní dopravu a podporuje užívání železnice na úkor letecké dopravy pro pøepravu

15 pasažérù na vzdálenosti do 1500 km. Velký význam budou mít celoevropské dopravní sítì kombinující vysokorychlostní a konvenèní železnice, silnice, øíèní cesty, pøístavy a letištì. Dopady používání tìchto sítí na zdraví a životní prostøedí by mìly být redukovány na minimum. 47 Významným zdrojem je Evropská investièní banka, která pùjèuje peníze napø. na úpravu pitné vody èi na rozvoj veøejné dopravy a èištìní odpadních vod. Na financování se podílí také strukturální fondy a Fond soudržnosti, jejichž podpora smìøuje napø. do rozvoje obnovitelných zdrojù energie èi ekologicky šetrných technologií. Dalším zdrojem je program LIFE II (v èeském pøekladu tedy ŽI- VOT II), ze kterého bylo vyèlenìno na ekologii v letech milionù ECU. Pøipravuje se také program LIFE III, jehož se od roku 2001 plánuje úèastnit i Èeská republika (na dosavadních programech LIFE se ÈR nepodílela). Za dùležitý nástroj ochrany životního prostøedí bývá považována také tzv. ekologická daò. O myšlence zavedení spoleèné ekologické danì ze spotøebované energie a z vyprodukovaného oxidu uhlièitého se na úrovní Unie zaèalo diskutovat v roce 1990, ale tento návrh byl zatím odmítnut. Øada èlenských zemí však podobnou daò už zavedla. 48 Které finanèní nástroje používá Evropská unie k ochranì životního prostøedí? Jaká práva pro obèany vyplývají z legislativy Evropských spoleèenství v oblasti životního prostøedí? Obèané mají pøedevším právo být informováni. Politika jednotlivých vlád musí být založena na poskytování pøesných a dostateèných informací. Veøejný pøístup k úøedním materiálùm tak dává obèanùm možnost kontrolovat chyby, pøípadnì zneužívání moci úøady. Direktiva o pøístupu k ekologickým informacím zavazuje vlády zveøejòovat informace o celkovém stavu životního prostøedí. Významné místo na tomto poli získala Evropská agentura pro životní prostøedí, která dostala do vínku úkol poskytovat objektivní a spolehlivé informace o stavu životního prostøedí v Evropì. Dùležitým pomocníkem pro veøejnost se stalo zavedení tzv. Eco-label (Ekovisaèka), jež oznaèuje zboží, které vyhovuje pøísným ekologickým standardùm Spoleèenství. Dalším právem obèanù je právo podílet se na rozhodování pøi posuzování vlivu staveb, koncepcí a dalších èinností na životní prostøedí. Vedle toho má veøejnost právo požádat o soudní pøezkoumání rozhodnutí vlád, pøípadnì o pøezkoumání Evropskou komisí. Komise schválila zásadu, která dává nevládním organizacím i jednotlivcùm vìtší pøístup k soudùm za úèelem lepšího vynucování ekologické legislativy Unie. 49 Unie se snaží pomáhat jiným zemím a samozøejmì cítí i odpovìdnost za celosvìtové ekologické problémy, jako je globální oteplování, skleníkový efekt èi záchrana tropických pralesù. Státùm støední a východní Evropy poskytuje technickou pomoc a investice do zlepšování ekologické legislativy. Financování probíhá na základì programu EU Phare. Existuje také Evropský akèní program pro støední a východní Evropu na ochranu životního prostøedí. Programy na podporu evropských regionù zahrnují napø. Baltské moøe, èerný trojúhelník - oblast uhelných pánví mezi Nìmeckem, Polskem a Èeskou republikou, øeèištì Dunaje nebo Èerné a Kaspické moøe. Státùm bývalého Sovìtského svazu slouží program Tacis. Unie financuje projekty v Asii a Latinské Americe, v oblasti Støedozemního moøe, v Africe, Karibské oblasti èi ve státech Pacifiku. 50 Stará se Evropská unie pouze o svoje životní prostøedí? Evropská unie svými opatøeními v hospodáøské oblasti usiluje o ekonomický rùst. Nepùsobí tím souèasnì proti vlastnímu úsilí, jež vynakládá ve prospìch zlepšení životního prostøedí? Naopak. Ukázalo se, že snahy o vyšší ekonomický rùst mohou pùsobit proti neefektivnímu a nadmìrnému využívání pøírodních zdrojù. Díky jednotnému trhu a ekonomickému rùstu, jenž je samozøejmì limitován principem udržitelného rozvoje a podøízen pøísným ekologickým normám, pak vznikají vyšší finanèní zdroje, které mohou být investovány do ochrany životního prostøedí. Pøetištìno z publikace Pokraèování pøíštì 100 otázek a odpovìdí o Evropské unii Raketový start nového sportu v Chlumci nad Cidlinou Dne byl zaregistrován Èeskou florbalovou unií klub, jenž vznikl z iniciativy nìkolika nadšencù. Klub nese název FbK ZŠ Chlumec nad Cidlinou. Záštitu nad tímto celkem nese základní škola v èele s jejím øeditelem panem M. Jezberou. Jemu patøí vøelý dík za podporu a ochotu pomoci vznikajícímu florbalovému týmu. I když je tento oddíl teprve krátce na florbalové scénì, dokázal sehrát bìhem jednoho mìsíce tøi pøátelská utkání s úèastníky II. severovýchodní florbalové ligy s vynikajícími výsledky. V souèasné dobì se tým pøipravuje pod vedením bývalého hráèe HC Spartak ZVU Hradec Králové p. L. Rygla. Za podporu pøi založení FbK ZŠ Chlumec n. C. dìkujeme tìmto firmám a institucím: ZŠ Chlumec nad Cidlinou, DØEVO- KOVO Lemberk, PERI s. r. o., STA- VOKA Kosice a. s., CONCON s. r. o., AUTODOPRAVA Novák, STUDIO RE- SI L. Suchánek, Obecní úøad Stará Voda, p. Èernohlávek Fr., p. Morávek Libor, p. Hýsek Fr. Bližší informace o vývoji tohoto novì vzniklého klubu si mùžete pøeèíst ve skøíòce, která je umístìna na námìstí vedle Komerèní banky. Ladislav Heger 15

16 Chlumecká škola se hlásí Mladost - radost! Tak to asi cítíme všichni. Vždy co mùže být krásnìjšího než bezstarostné dìtství. Následující práce však vypovídají o tom, že i dítì školou povinné je schopno zamyslet se nad vìcmi, které se týkají života nejen v minulosti a souèasnosti, ale také v budoucnosti. Je za námi konec školního roku, který byl pro nás, žáky 9. tøíd, zcela jiný než v pøecházejících letech. Definitivnì se za námi zavøely dveøe školy a my se rozejdeme do uèiliš a na støední školy. Trochu se bojím. Vybrala jsem si správnì? Každé malé dítì má nìjakou pøedstavu, èím by chtìlo být, až bude velké. Vzorem jsou jim rodièe, postavy ze seriálù a filmù. Postupem èasu se dìtské sny rozplynou a nastane realita. Od malièka jsem mìla spoustu rùzných pøedstav o budoucím povolání. Vzorem se mi stala maminka, pak paní uèitelka ve školce, líbilo se mi též vystupovat jako populární zpìvaèka a pod vlivem lásky k domácím zvíøecím mazlíèkùm jsem se chtìla stát veterináøkou. Dìtské sny se však postupnì rozplynuly a v osmé tøídì jsem zaèala vážnì pøemýšlet o tom, èím bych jednou chtìla být. Rozhodující pro mne bylo, aby se mé zamìstnání stalo i mým koníèkem. Proto moje pøihláška putovala na SOŠ a SOU v Novém Bydžovì, kde jsem si zvolila uèební obor cukráøka. Vždy jsem obdivovala šikovné ruce, které dokázaly vykouzlit lákavé dobroty, vystavené v prosklených vitrínách cukráren. A je to malý zákusek, nebo nìkolikapatrový dort, všechny jsou malým umìleckým dílem. Pøinášejí radost dìtem, maminkám, tatínkùm, prostì všem pøi oslavách jejich svátkù, narozenin i pøi jiných pøíležitostech. Rozdávat radost a alespoò trochu štìstí by mìlo být samozøejmou souèástí i jiných povolání. Myslím si, že se mi jednou podaøí vídat ve své vlastní cukrárnièce spokojené a rozesmáté lidi. Lucka Lešová, 9.C Ráda bych se zamyslela nad tím, co nového oèekávat v blízké budoucnosti, nebo již za rok opustím brány základní školy. Jaké vlastnì zatím bylo mé dìtství, mùj život? Domnívám se, že dokud jsem byla malý bezstarostný èlovíèek, šlo o chvíle, na které má snad každý jen pøíjemné vzpomínky. V raném dìtství má èlovìk jen minimum povinností, nemusí se uèit, mùže si hrát a jedinou starostí je mít blízko sebe mámu, která se vším pomùže. Myslím si, že i takové bylo mé rané dìtství. Nástupem do první tøídy nastává velká událost, nastanou první povinnosti. Èlovìk se ocitá v novém prostøedí, mezi novými lidmi a už si nemùže jen hrát, ale musí se zaèít i uèit. Podle mého názoru to snad každého ze zaèátku zaskoèí. Ale dìti se rychle dokáží pøizpùsobit. Brzy zjistí, že i škola má své výhody. Nauèí se tu nìco nového, poznají nové kamarády a i na hraní a záliby se najde dostatek èasu. Èím více však rosteme, jsou na nás kladeny vìtší nároky. Domnívám se, že uèení na vyšším stupni je nároèné, a proto mu musíme vìnovat dostatek èasu. Zaèínáme pomalu dospívat a i dospìlí nás zaèínají brát vážnìji. O svých problémech a starostech si s námi dokáží promluvit jako rovnocenní partneøi, a to je myslím dobøe. O spoustì vìcí se už také mùžeme rozhodovat sami, pomalu zaèínáme být samostatní. 16 Vždy brzo se budeme rozhodovat o svém budoucím povolání. Ráda bych, aby mé rozhodování bylo správné, nebo ovlivní mùj další život, moji budoucnost. Až dostudujeme, bude podle mého názoru hlavním cílem najít zamìstnání a uplatnit své dosud nabyté znalosti. Pak už nám všem nastanou bìžné starosti dospìlých a definitivnì skonèí dosud ono bezstarostné dìtství. I když podle mého názoru mají dìti svých starostí a povinností dost. Každé období života èlovìka má své výhody i nevýhody. Dokud jsme malí, nemáme moc povinností, starostí. Jak pomalu rosteme, rostou s námi i ony starosti a povinnosti. Radosti z života, který nám dává i bere, a proto si myslím, že vše se dá vždycky nìjak zvládnout a pøekonat, a proto musíme všechny etapy svého života žít naplno. Hana Bažantová, 8.B Sociologický prùzkum - vývoj vzdìlání Ozvalo se zvonìní. Tím zaèíná 3. vyuèovací hodina - hodina slohu. Do tøídy vchází vyuèující se záludným ú- smìvem. Najednou nám prochází hlavou myšlenka: Co za tím úsmìvem asi bude? Po chvíli napìtí nám paní u- èitelka oznamuje, že si v této hodinì udìláme sociologický prùzkum na téma: Vývoj vzdìlání a migrace obyvatel. Paní uèitelka nás ubezpeèuje že práce bude snadná a zajímavá, nebo díky chøipce je nás ve tøídì jen 15, tedy docela vhodný vzorek pro výzkum. Tabulka pøehlednìji ukáže vývoj ve vzdìlání dvou generací (prarodièù a rodièù). A/ Prarodièe muž % žena % vysokošk. vzdìl. 2 6,6 0 0 støedošk. vzdìl , vyuèen 16 53, zákl. vzdìl. 1 3, B/ Rodièe muž % žena % vysokošk. vzdìl. 4 26,6 2 13,3 støedošk. vzdìl. 5 33, ,6 vyuèen 5 33, zákl. vzdìl. 1 6,6 0 0 Zjistili jsme, že 6,6 % našich dìdeèkù mìlo vysokoškolské vzdìlání, støedoškolské 36,6 % dìdeèkù a 30 % babièek. Vyuèeno bylo 53,3 % dìdeèkù a 60 % babièek a základní vzdìlání mìlo jen 3,3 % dìdeèkù a 10 % babièek. V generaci našich rodièù bylo vysokoškolsky vzdìláno 26,6 % tatínkù a 13,3 % maminek, 33,3 % tatínkù a 66,6 % maminek má støední školy. Vyuèeno bylo 33,3 % tatínkù a 20 % maminek. Základní vzdìlání má pouze 6,6 % tatínkù. Je vidìt, že v dobì našich prarodièù platilo heslo: øemeslo má zlaté dno. Naši rodièe vsadili na støední školy. Závìrem je možno øíci, že vzdìlaných obèanù pøibývá. A prognóza? Milí spolužáci, vìtšinu z nás èeká vysoká škola. Chceme pøece uspìt na trhu práce. Nebo ne? Šárka Hlaváèková, 9.A Jana Vytlaèilová, 9.A Zpracoval kabinet èeského jazyka (Vá, Km)

17 Opìt jeden školní rok Když poslední pátek v èervnu pronikavý hlas školního zvonku zakonèil vyuèování v bìžném školním roce, vìtšina žákù se zaradovala. V tom okamžiku jim zaèaly dva mìsíce prázdnin. Èas bezbøehé, lenošné volnosti, koupání, výletù a toulek, táboøení, zájezdù do zahranièí, obvykle k moøi. Žádné ranní buzení: Vstávej, musíš do školy! Žádné úkoly, písemky a svíravé pocity v útrobách z hrozícího zkoušení... Nìkomu arci oblažující nástup prázdninového pohodlí a bezstarostnosti pokazilo obdržené vysvìdèení, s kterým se ani nechtìlo spìchat domù. Ale vodopád výèitek, pár pohlavkù a konec koncù i vydatný otcovský náøez se dá ve zdraví pøeèkat, i když nikoli bez nepøíjemných pocitù. Ti š astnìjší, anebo spíše svìdomitìjší a pilnìjší, sklízeli za ukázané vysvìdèení zasloužené pochvaly a dárky, vìtšinou penìžité, od maminky, od tatínka, od obou babièek i dìdeèkù, pokud byli v plném poètu k mání. Málokdo ze školákù si staèil již uvìdomit, že právì prožívá jednu z pøíznaèných rozporných situaci životních pøedìlù, jakých prožije ještì bezpoèet. Onen zvláštní stav duše, které je trochu smutno, že jedno celé, uzavøené období života neodvolatelnì konèí, a která se zároveò raduje v dychtivém oèekávání všeho nového, co nadchází, i když to nemusí být nezbytnì lepší a pøíjemnìjší než to, co právì pominulo. Snad jedinì absolventi školy poci ují výraznìji melancholii rozlouèení s lavicí, kde odsedìli bezpoèet hodin a zažili spousty radosti i žalu (možná v obráceném poøadí), a rozchod se spolužáky i uèiteli, kteøí se tak èi onak zapsali do jejich pamìti. Ale každý se v životì nedoèkavì žene dopøedu, i když neví, co všechno ho v budoucnu èeká a jestli by nebylo pro nìj lepší, kdyby se èas zastavil a vše zùstalo tak, jak je. To si bláhovì a marnì pøejí lidé až v období postupujícího stáøí, kdy toho, naè se mohou tìšit, je èím dál ménì, na rozdíl od toho, èeho se právem obávají (pokud na tom nejsou tak zle, že už se tìší, aby vùbec nebyli). Konec školního roku pøinesl radost a úlevu i uèitelùm. Dostane se jim vìtšinou dobøe zaslouženého odpoèinku po celoroèním vyèerpávajícím namáhání s pøípravami na každodenní vyuèování, úmorným opravováním haldy písemek a domácích úkolù, nìkolikahodinovým namáháním mozkù, hlasivek i nervù, èasto již znaènì chatrných, napomínáním žákù a dohadováním se s rodièi, ale i zápolením s pokyny a smìrnicemi nadøízených školských orgánù. Poznovu však zakusili svou každoroèní sladkou, až k slzám dojímající odmìnu, jakou neposkytuje žádné jiné povolání (snad kromì lékaøského). Když k nim pøistupují sváteènì naèinèané holèièky a nezvykle vymydlení a nastrojení kluci a zajíkavì ze sebe dolují slova vdìènosti za všecku péèi, jak jim to maminky den pøedtím nakázaly, ale jak to viditelnì i sami zcela upøímnì prožívají, pøedávajíce paní uèitelce èi panu uèiteli kytièku nebo drobný dárek. Tyto projevy vdìènosti žákù i rodièù jsou radostnou sklizní celoroèní uèitelské setby. Samozøejmì, jako každé povolání i to uèitelské se dá dìlat dobøe nebo špatnì a tomu odpovídají výsledky i míra vdìku. Zasloužilost uèitelského pùsobení na poli kultivace mladých duší je však nesporná a všichni uvážliví rodièové ji uznávají a snaží se uèitelùm nejenom projevit úctu, ale i vycházet jim vstøíc vlastním výchovným pùsobením v rodinì. Zajisté pøejí uèitelùm, aby se jejich platy co nejdøíve koneènì dostaly do rovnováhy se spoleèenskou dùležitostí, odpovìdností a namáhavostí jejich práce. Celý rok ètenáøi Chlumeckých listù sledují rubriku Škola hlásí. Bylo by dobré, kdyby se její sestavování a redigování mohlo v pøíštím roce opøít o širší podporu èlenù zdejšího uèitelského sboru, aby se ètenáøi o životì školy dozvídali víc než jenom to, že žáci píší v hodinách èeštiny slohová cvièení na rùzná témata a nìkteøí velmi pìknì. Podle ètenáøského ohlasu se lidé chtìjí dozvídat více o životì školy. O uskuteènìných nebo neuskuteènìných plánech, vydaøených nebo nevydaøených akcích, o zkušenostech s práce s žactvem, o spolupráci s rodièi, o názorech žákù, uèitelù i rodièù, o problematice kouøení, alkoholu a drog atd. Redakce jednala o tìchto námìtech s panem øeditelem a získala pøíslib zdokonalení souèinnosti. Vìøíme ve zlepšení v tomto smìru. Vždy chlumecká škola a její uèitelé vždycky stáli v èele veøejného dìní ve mìstì a byli hybnou silou všeho užiteèného, co se tu dìlo, zejména na poli kultury a sportu. Jedna ruská Babuška jechala v Maskvu pojezdom. Najednou vlak zastavil ve stanici a stál a stál. Když už to trvalo pùl hodiny, babka vystrèila hlavu z okna a volá na strojvùdce: Paèemu my nìjedìm na Maskvu? a ozvalo se basem Mìòájem mašinu! A zase stáli hodinu a babka vystrèí hlavu z okna a jeèí na strojvùdce: Paèemu nìjedìm na Maskvu? A strojvùdce stejnì jako pøedtím: Mìòájem Trocha humoru Zamýšlíme-li se nad koncem školního roku, nesmíme zapomenout také na rodièe. Jde o to, aby se maminky a tatínkové nedomnívali, že kola je tu od toho, aby se starala o výchovu jejich dìtí samojediná i za nì. Aby nepropadali mylnému dojmu, že jejich úkolem je pouze vydìlávat peníze pro rodinu a rozmazlovat dìti tím, že jim koupí všechno, co si zamanou, bez ohledu na zásluhy, jen a je od nich pokoj. Jen málokteré dítì se nauèí samo od sebe napøíklad zdvoøile pozdravit sousedy i známé, když je k tomu nenabádají rodièe a když to nota bene ani sami nedovedou. Co zmùže chudák uèitelka, když doma dítì o ní od svých rodièù pøi každém nepøíznivém záznamu ve své žákajdì slyší, že je to pìkná kráva a že si na ni došlápnou. Pohoršujeme se, že školáci hulákají nezdvoøile, ba pøímo sprostì na ulici? Že rùznými nápisy poškozují omítky? Rozbíjejí skla? Sedají v parcích na opìradla lavièek a botami špiní sedadla? Vìdomí toho, že poškozují cizí majetek, nebo dokonce majetek nás všech, který v daních zaplatí i jejich rodièe, by mìli získat pøedevším doma, v rodinì. Stejnì jako pøesvìdèení, že ve škole se uèí pøedevším pro sebe a pro svou budoucnost. Pokud nìkterý z pánù rodièù pod dojmem zarmucujícího vysvìdèení svou ratolest nemilosrdnì zfackoval, nebo dokonce zmlátil až do modra, mìl by si poctivì a v klidu položit otázku: A co jsem v prùbìhu roku pro svého potomka udìlal, aby se nám jeho závìreèné vysvìdèení lépe èetlo? Dohlížel jsem, jestli má v poøádku své sešity a knihy, jestli se nauèil, co mìl umìt na druhý den, jestli si napsal úkoly...? Pokládejme všichni konec školního roku za dùvod k malému zastavení v celoroèním lopotném stoupání po svahu školních povinností, které sdílíme se svými dìtmi a vnouèaty. Zhluboka vydechnìme a zamysleme se, v èem a jak bychom si od záøí mìli v jejich zájmu poèínat lépe. K. Richter mašinu! A smìnili? Da, smìnili. Za vodku! Není nad znalost cizích slov. Stalo se ještì pøed revolucí. Do Masny pøišel zákazník a ptá se: Pane vedoucí, máte dialektický párky? Monumentálnì nemáme, ale udìlali jsme prezervativní opatøení v masným konkubinátì! Prosím vás, øeknìte mi to ještì jednou, já v tìhle nových termitech nemám ruinu. LV 17

18 A. Lauterbach KDE SE HRÁLO DIVADLO Centrum kultury již pøipravuje program Klicperova Chlumce, který se bude jako loni konat opìt v podzimních mìsících, kdy si budeme moci souèasnì pøipomenout 141. výroèí úmrtí a 208. výroèí narození našeho slavného rodáka V. K. Klicpery. Klicperovo mìsto se tak stane opìt na nìkolik dní dostaveníèkem ochotníkù nejen domácích, ale hlavnì hostujících a opìt se všichni bez rozdílu budou potýkal s nedostatky, jaké na nì èekají v nedivadelní sokolovnì. Tomu ale mohlo být odpomoženo už v roce 1937, kdy vznikla jedna z nejnadìjnìjších situací ke splnìni dávného snu. Pøedcházela ji však bohužel velmi smutná událost. V tom roce náhle zemøel èlen Pìvecko-ochotnické jednoty Klicpera, nadìjný režisér a oddaný divadelník, JUDr. S. Horáèek. Na schùzi divadelního spolku Klicpera lékárník J. Scherks podal návrh, aby k uctìní památky zesnulého režiséra byl založen Fond pro postavení Klicperova divadla v Chlumci n. C. Návrh byl za potlesku všemi pøítomnými pøijat. A tuto myšlenku akceptovali i naši obèané. Obrovská vlna spontánního nadšení pro ni hýbala mìstem, každý chtìl být úèasten jakýmkoli penízem, nìkdy až do tisícù. Nejen v místním tisku, ale i v našich divadelních bulletinech, které jsme nechávali tisknout pøed každou premiérou, byla uveøejòována jména dobrovolných dárcù. Konto ve spoøitelnì rostlo, takže za necelé dva roky dosáhlo na tehdejší dobu závratné výše, nìco pøes milión. Jsem proto pøesvìdèen, že za tento peníz by se divadlo jistì postavilo. Štìstí nám však nepøálo. Pøišel tragický 15. bøezen, všechny úložky pøešly na vázaný vklad, nakonec úplnì propadly. A bylo po nadìji. V tom roce 1937 se stala neodpustitelná chyba, která bude lpìt jako èerná skvrna na svìtlých stránkách slavné klicperovské tradice a zùstane trvalou obžalobou tìch, kteøí pøipustili, aby rodný Klicperùv domek, tato cenná kulturnìhistorická památka, byla zbourána. V roce 1874 vdìèní rodáci postavili Klicperovi pomník, v roce 1937 nevdìèní rodáci, ve funkcích jako radní, zbourali jeho rodný dùm. Jak k tomu došlo? Po první svìtové válce mìsto koupilo Klicperùv rodný dùm a vedlo jej jako nájemní dùm. O jeho údržbu se vùbec nestaralo a ani nájemníci ji nepokládali za svou povinnost. Není proto divu, že domek chátral a chátral, za pár let suma, potøebná k nejnutnìjší opravì, dosáhla výše kolem korun. Ale ani na tuto nepatrnou investici tehdejší mìstská rada nepøistoupila. Mìla totiž jiný zájem. Mìsto usilovalo o získání vojenské posádky, slibující oživení mìsta. Na pozemku ve výmìøe asi 8 ha u Obecního lesa zaèalo provádìt sondáže a byla vyhloubena studna pro pøíští kasárna. V mìstì samotném se poèítalo se stavbou nìkolika domù pro vojenské gážisty. Tady se však narazilo na soukromý majetek vážených mìš anù, a proto k dohodì nedošlo. Aby se mohl postavit alespoò jeden nájemní dùm a nikoho to nebolelo, byl samozøejmì navržen obecní zchátralý klicperovský domek. A tu zde vznikly dva tábory, jeden byl pro zbourání, druhý pro zachování domku jako kulturní památky. Zastánci zbourání k uskuteènìní svého zámìru potøebovali alespoò jeden pádný argument, kterým by zpochybnili rodné místo Klicperovo. Proto si vyžádali výpis z matrik, který potvrdil, že se Klicpera skuteènì narodil v domì èp. 33/I (toto èíslo mìlo staré notáøství), takže dùm oznaèený pamìtní deskou èp. 41/I je mylnì oznaèován za jeho rodný dùm. A tím byl osud rodného domku naplnìn. Zde se vìdomì obešla historická skuteènost, že po roce 1800, po silném pøírùstku celé øady nových domù, bylo provedeno nové èíslování domù, a tak Klicperùv dùm s pùvodním èíslem 33/I obdržel èíslo 41/I. I pøes zákaz Státního památkového úøadu v Praze tehdejší mìstská rada, po ní i mìstské zastupitelstvo, zbourání domku potvrdily. Jako hojivý balzám na nechutnou událost kolem Klicperova rodného domku zapùsobil záslužný èin Pìveckoochotnické jednoty Klicpera, která rokem 1937 zahájila festival divadelních her pod názvem Klicperùv Chlumec, který letošním rokem vstoupí už do 53. roèníku. A je si tøeba též uvìdomit, že od té doby je naše mìsto zváno mìstem Klicperovým. Nyní k našemu tématu. Zastavím se u roku Je zajímavý tím, že do funkce starosty mìsta byl podruhé zvolen Zikmund Kozelka, a zajímavý také tím, že ho volili i ti, kteøí nìkolik rokù pøedtím byli v silné opozici proti nìmu a brzdili jeho budovatelské úsilí. Proto také dlouho váhal, než se dal pøemluvit, aby úøad starosty pøijal. A v Chlumci se to hned zaèalo hýbat. Na rozcestí dvou silnic, od Prahy a od Bydžova, stával pomìrnì veliký zájezdní hostinec Na Dupaèce. Kdysi u nìho pøesedlávali nebo dokonce nocovali postilioni a pøepøahaly dostavníky, jezdící po staré císaøské silnici. Klicperùv rodný domek 18 Hostinec Na Dupaèce èp. 82/IV.

19 Okresní výbor v tom roce odkoupil Dupaèku od posledního držitele pana Kysilky z Olešnice, zboøil ji a na tomto výhodném místì, témìø uprostøed mìsta, postavil další honosný hotel, hotel Okresní dùm. Tato tøípodlažní vznosná budova vedle restauraèního zaøízení s úzkým lokálem a øadou pokojù, mìla kanceláøe, stylovou zasedací síò s kazetovým stropem, stala se rovnìž sídlem Okresní hospodáøské záložny a hlavnì, co potìšilo místní divadelníky, nezapomnìlo se v restauraèním sálu zabudovat trvalé jevištì. Dopouštím se mystifikace, když používám výrazu jevištì. To nemìlo se skuteèným divadelním jevištìm nic spoleèného. Bylo to vlastnì takové vyvýšené, holé pódium, které se uzavíralo skládacím døevìným paravánem, který se jako opona pochopitelnì nemohl používat. Podobným zaøízením se mohl i lokál vzadu zkrátit o tøetinu, takže pro uzavøenou spoleènost byl tento zmenšený prostor vyhovující, zvláštì v zimì. Samozøejmì ochotníci se ihned chopili iniciativy. Uzavøeli výpùjèku 2000 korun na 10 let, za níž se zaruèil Z. Kozelka, nejen jako právì novì zvolený pøedseda Klicpery, ale i jako èlen okresního výboru a starosta mìsta, pódium vybavili tím nejnutnìjším a provoz na nìm mohl být zahájen. Klicperáci mohli být spokojeni, že mají dvì scény, na jedné, že mohou uvádìt hry s menším obsazením, aktovky, hudební a pìvecká vystoupení, rùzné zábavy s programem, na druhé pak hry celoveèerní i nároèné operety s bohatou dekorací a komparzem. Ale marná vìc, stále to nebylo to, o èem snili. Je tøeba ještì dodat, že stavba trvala jeden rok a již 1. èervence r byla otevøena veøejnosti. Pøi této pøíležitosti byla uspoøádána akademie s hudebním a zpìvným programem a Klicpera sehrál aktovku od L. Stroupežnického V panském èeledníku. Plných dvacet let udržovala jednota Klicpera tuto scénu v èinnosti a za tu dobu jí prošla velká øada výteèných hercù a hereèek v úspìšných inscenacích pøi vyprodaném hledišti. Poslední pøedstavení v Okresním domì se konalo 21. záøí 1924, kdy zároveò, na poèest 40 leté èinnosti paní Marie Kubátové, byla sehrána fraška od Karla Piskoøe - Herakles versus Puma a oslavenkynì vystoupila v roli paní Sadské. Jaký však byl dùvod, že tady jednota ukonèila svou èinnost? Stìhovala se jinam. Ale o tom až pøíštì. Scéna však sloužila dál. Využívali ji nejen koèující divadelní spoleènosti, ale i další chlumecké spolky. Konec nastal až v roce 1951, kdy pøestal Okresní dùm jako hotel existovat. A je tu závìr. V souvislosti s Okresním domem mám na mysli veselou pøíhodu, jež se zde stala. Majitel hotelu chtìl v letní mrtvé sezónì tzv. okurkové, pozvednout ekonomickou ochablost své pokladny, proto uspoøádal vinobraní za úèasti cikánské kapely. Ta mìla být tahákem. A podaøilo se. Návštìva byla veliká. Sešli se tu unudìní mìš ané, toužící po vzpruze, gurmáni dobrých vín, vyznavaèi pìnivého moku, vìrní štamgasti a samozøejmì nechybìli ani veselí kumpáni v èele s Josefem Randáèkem, známou chlumeckou figurkou, osobou nìco mezi bohémem a komediantem, èi povaleèem nebo švejkem, o níž šly mìstem hotové legendy. Nebylo lze mu upøít inteligenci, bystrost a vtip a smysl pro legraci. Ve svých postavách jako øeditel, doktor, disponent, bankovní úøedník byl nenapodobitelný, ve spoleènosti oblíbený a u tìch, co ho neznali, pøesvìdèivý. Na tomto veèeru vystupoval jako pan rada. Spoleènost se skvìle bavila, k èemuž napomáhala pøedevším svižná cikánská kapela a výborný truòk. Po pùlhodinì divokých èardášù, k úžasu všech kolemsedících, pojednou pan rada zvedl ruku, v níž držel pøeloženou zelenou stokorunu s charakteristickou panorámou Hradèan, a významným pohybem ruky primášovi naznaèil, že patøí jemu. Za zvuku tanga primáš se prosmýkl tanèícími páry jako had a stanul u pana rady, který vzácnou bankovku stoèil do rulièky a nonšalatním gestem ji vsunul do esovitého otvoru houslí. Za stálého hraní se hluboce klanící primáš vzdálil, ale štìdrého hosta, kterého, jak slyšel, nazývali panem radou, nepøestal po oèku sledovat, nebo doufal, že to nebude od nìho poslední pozornost. A skuteènì. Za další pùlhodinku padla druhá stokoruna do útrob houslí. To se už kapela pomalu a nenápadnì zaèala stahovat kolem štìdrého mecenáše, a když se tìsnì pøed pùlnocí v houslích ocitla i tøetí, strhla se šílená vøava. Kruh kolem pana rady se tìsnì sevøel, za pekelného tempa èardáše, že tanèící sotva dechu popadali, kapela hrála v pøedklonu, v záklonu, vkleèe, vleže, primáš s houslemi za hlavou, pod kolenem pøedvádìl bravurní kousky, ze zpocených muzikantù se kouøilo, sál hømìl, huèel, burácel. Zábava dostoupila vrcholu až k bodu varu. A pan rada, pravdìpodobnì se držel hesla v nejlepším pøestat, nebo kdo uteèe, vyhraje, nenápadnì zmizel, protože nechtìl být svìdkem toho, co se bude dít, až cikáni drátem vydolují ty stokoruny. A to mu koneckoncù plnì schvaluji, nebo tím ušel zlému, protože na rubu tìch stokorun velkými písmeny stálo: PODEJTE ŠTÌSTÍ RUKU - KUPUJ- TE LOSY - VÝHRA VÁS NEMINE FIRMA OTTO STEIN - PARDUBICE Co nového do Vaší knihovny Frederick Forsyth - MISTR KLAMU - vyprávìní superagenta britské tajné služby o ètyøech akcích s cílem dokonale oklamat protivníka a zlikvidovat tajné služby ostatních velmocí. Barbara Nesvadbová - ŽIVOT NANE- ÈISTO: jako v pøedešlých dvou knihách (Øízkaøi a Bestiáø) vystupuje mladá novináøka Karla, která proplouvá opìt nìkolika vážnými i nezávaznými vztahy. Gerald Durrell - CHYTNÌTE MI GUE- RÉZU: s vtipem a svižností a pøitom odbornì a zajímavì vypráví o práci v zoologické zahradì, kterou založil na ostrovì Jersey. Henry Denker - VOLBA: pøíbìh úspìšného doktora, kterému se podaøí vyléèit rakovinu kostí u patnáctileté dívky. Avšak záhy zjistí, že jeho malá dcerka onemocnìla leukémií. Thriller z lékaøského prostøedí, ve kterém se zoufalý otec pouští do boje, v nìmž nemá pøíliš mnoho nadìjí, ale nehodlá se pøedem vzdát. Dewey Gram - GLADIÁTOR: kniha, která byla napsána podle scénáøe k úspìšnému filmu, vypráví o období øímských válek a pøevážnì o novém gladiátorovi Maximu Meridasovi, jenž byl jedním z nejlepších generálù císaøe Marka Aurelia. Susann Kubelka - ROZTRŽENÁ ŠNÌ- ROVAÈKA: poutavé vyprávìní s fascinujícími podrobnostmi z období, kdy se pùvabné devatenácté století chýlilo v Rakousko-Uhersku ke konci. Hlavní hrdinka Minka se chce postavit dobovému ideálu krásy (celý život chodit stažená v pase na 42 centimetrù a trpìt ve šnìrovaèce, v níž sotva mùže dýchat) a poznat štìstí s mužem, jehož si sama vybere. Kateøina Soukupová 19

20 Kapitolky z èeských dìjin s výhledem na Chlumecko Pøíchod Slovanù ských osad. Vìtšinou na chránìných místech poblíž øek, kde je snadný pøístup k vodì. Deset dvanáct ètvercových chat z kùlù a proutí, zapuštìných zèásti do zemì, s udusanou podlahou a sedlovou støechou z vìtví pøekrytých rákosím nebo slámou. V rohu je vždycky ohništì nebo pec. Chýše jsou seskupeny tak, že uprostøed vznikla náves. Kolem pøíbytku se nacházejí jámy na obilí. Dohromady v osadì žilo nìjakých ètyøicet až šedesát lidí. Rozvìtvená rodina nebo nìkolik spøíznìných rodin. Používaly jednoduché pøedmìty, zmínìné již baòaté nádoby, kostìné høebeny, železné sekyry, motyky, srpy, ale i zbranì: meèe a nože, oštìpy, kopí, luky a šípy a také mlaty a k vlastní ochranì i kulaté štíty. Najdou se i bronzové a støíbrné ozdoby, vìtšinou pøezky a kování pásù, závìsky a náramky. Také byzantské mince z 5. až 7. století, prozrazující obchodní styky. Chovali dobytek, ještì bez chlévù, jen tak pod širým nebem. Pìstovali ovce, kozy, prasata i slepice. Mìli psy a samozøejmì konì (menšího vzrùstu). Hlavnì se vìnovali zemìdìlství. Už dávno zanechali života koèovných pastevcù, jaký vedli jejich pøedkové v asijské pravlasti ještì pøedtím, než se etnicky vyhranili. Pùdu kypøili hákem, do nìhož zapøahali dobytèata. Znali už i železnou radlici. Seli a sklízeli žito, pšenici, oves, proso i len. Pìstovali víno, ovoce i zeleninu. Sbírali med. Teorie, které pøíchod Slovanù do èeských zemí kladly až do 7. století, jsou novými poznatky opraveny. Chybný je i názor hlásaný sudetonìmeckými autory, že Slované pøišli do Èech jako pasáci avarských stád. Vyvozoval se z Fredegarovy kroniky, kde je psáno, že sloužili Avarùm jako befulci. Tento latinský výraz má sice význam pasák, ale také znamená pøíslušníka pomocných vojenských, námezdních plukù. Dnes je již bezpeènì prokázáno, že Slované sídlili v našich zemích ještì pøed vpádem Avarù. 20 V dobì, kdy se zchátralá stavba kdysi honosného a vševládního øímského impéria nezadržitelnì rozpadala a hroutila, pøicházeli do Karpatské kotliny a ještì dál až do støední Evropy noví kolonisté z východu i ze severu, Slované. Starovìk je znal již z døívìjška pod øadou jmen: Venedi, Antové, Sarmati (Jazygové), Sklaveni... Rasovì se vyhranili pozdìji než Keltové a Germáni. Proto také dlouho, až do raného støedovìku, mluvili všichni jen nepatrnì rozrùznìným jazykem v celém prostoru svého osídlení. Teprve postupem èasu se zaèala rùznost životních podmínek zrcadlit v hlubších náøeèních rozdílech. Èeský archeolog Ivan Borkovský, který objevil a popsal charakteristickou slovanskou keramiku tzv. pražského typu, jednoduchou, hrubì hnìtenou v ruce, bez hrnèíøského kruhu a témìø nezdobenou, dospìl k závìru, že Slované pøišli do Èech již ve 4. až 5. století. Tentýž závìr byl vyvozen z pováleèných archeologických nálezù na jižní Moravì. Historickou zprávu o západní sídelní oblasti Slovanù máme z poèátku 5. století (tj. po roce 500) od Byzantince Jordanise. Odvolává se na údaje z let Nejvìtší èást Venetù se podle nìho nazývala Slovìni a Antové a jejich sídla sahala od pramene Visly dále na východ. Pøítomnost Slovanù na støedním Labi v polovinì 6. století dosvìdèuje jejich souèasník Vibius Sequester ve spise De fluminibus. Emanuel Šimek na základì dùkladného studia Ptolemaiových spisù dokázal, že již ve 2. století bylo celé polské území v ohbí Visly slovanské, takže lze pøedpokládat postupné prosakování Slovanù bìhem následujících ètyø století do volných prostorù po odcházejících nebo vymírajících Germánech na našem dnešním území. Pøítomnost Slovanù, jejichž pøíliv vyvrcholil v polovinì 6. století, jednoznaènì dokazují nálezy keramiky pražského typu. Bezuché nádoby charakteristického baòatého tvaru z hrubé šedé nebo hnìdé hlíny, s povrchem zdrsnìným drobnými kamínky. Kromì toho jsou pro Slovany pøíznaèné žárové hroby s ostatky nebožtíkù, v hlinìných nádobách, popelnicích, a také typická obydlí. Archeologové nacházejí v zemi pozùstatky slovan- První vlna slovanských kolonistù, kteøí pronikali i do povodí Cidliny, nebyla asi nijak poèetná. Nìjakých tøicet ètyøicet tisíc lidí se témìø ztratilo na obrovských rozlohách mohutnì zalesnìného území. Musíme se bohužel vzdát pùvabných povìstí o praotci Èechovi, který vystoupil na horu Øíp a pravil: To jest ona, to jest ona zemì, kterou jsem vám - jak se pamatuji - èastokrát sliboval... Smiøme se se strohou pravdou, že tato postava se zrodila ve fantazii jinak velice vìrohodného kronikáøe Kosmy. Žádný praotec Èech nikdy neexistoval, stejnì jako jeho údajný bratr Lech. Nežil ani moudrý kníže Krok ani jeho tøi dcery, Kazi, Teta a nejmladší Libuše, knìžna, která byla nadána schopnostmi vìštkynì a zvolila si za muže Pøemysla Oráèe ze Stadic. Nebyla žádná dívèí válka, nebyl Ctirad ani Šárka, nebyl Horymír... To všechno jsou vymyšlené nebo odnìkud z literatury pøevzaté pøíbìhy. Tím nechceme øíci, že na nì máme zanevøít. Vždy jsou to šperky z naší národní kulturní pokladnice. Jen považme, jakou roli sehrály v dobách køísení èeského národního uvìdomìní. Jak posilovaly v lidech hrdost na slavnou minulost èeského národa a na pøíslušnost k nìmu. Obdivujme se jim i nadále a opatrujme je a ètìme s potìšením svým dìtem a vnouèatùm. Jenom jimi nesmíme nahrazovat poznatky historické vìdy o naší dávné minulosti. Nedìlejme si také iluze, že Slované - na rozdíl od bojovných a drs-