VODA NAD ZLATO OBSAH. edice PLANETA strana 1

Transkript

1 VODA NAD ZLATO OBSAH UNEP a Èeský národní komitét UNEP...2 Pøedmluva k èeskému vydání tématického pøekladu GEO Rok 2003 Mezinárodní rok vody...3 I. STAV VODNÍCH ZDROJÙ...5 Sladká voda globální pøehled...5 Sladká voda regionální pøehled...11 Evropa...11 Afrika...13 Asie a Tichomoøí...15 Latinská Amerika a karibská oblast...17 Severní Amerika...19 Západní Asie...20 Polární oblasti...23 Arktida...23 Antarktida...23 Pobøežní a moøské oblasti globální pøehled...24 Evropa pobøežní a moøské oblasti...30 Katastrofy v Evropì...32 II. SCÉNÁØE DALŠÍHO VÝVOJE...34 Doporuèení pro další postup...39 III. SCÉNÁØE VÝVOJE VE SVÌTOVÝCH REGIONECH...44 Evropa...45 Afrika...47 Asie a Tichomoøí...48 Latinská Amerika a karibská oblast...51 Severní Amerika...52 Západní Asie...54 IV. SVÌTOVÁ ZPRÁVA O STAVU VOD SOUHRN...56 Milníky...56 Cyklus vody v pøírodì...57 Výzvy životu a duševnímu a tìlesnému zdraví...58 Výzvy hospodaøení: správa a øízení...65 V. TØETÍ SVÌTOVÉ FÓRUM O VODÌ...70 VI. INTERNETOVÉ STRÁNKY ZAMÌØENÉ NA TÉMA VODY...75 Seznam literatury...77 Voda nad zlato K vydání pøipravil Èeský národní komitét UNEP ( na základì zprávy Programu OSN pro životní prostøedí (UNEP) GEO3 a zprávy World Water Development Report vydané UNESCO v roce Vydáno k pøíležitosti Mezinárodního roku vody. edice PLANETA 2003 Odborný èasopis pro životní prostøedí Roèník X, èíslo 6/2003 Vydává Ministerstvo životního prostøedí Vršovická Praha 10, tel fax: ISSN MK ÈR E 8063 Titul PLANETA má registrováno Ministerstvo životního prostøedí a èasopis vychází 4 až 6x roènì jako monotématická èísla vìnovaná problematice životního prostøedí. strana 1

2 UNEP A ČESKÝ NÁRODNÍ KOMITÉT UNEP PROGRAM OSN PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Program OSN pro životní prostøedí (UNEP) byl založen v roce 1972 Valným shromáždìním OSN na základì doporuèení první mezinárodní konference o životním prostøedí, jež se uskuteènila v roce 1972 ve Stockholmu. Posláním UNEPu je stimulovat a koordinovat akce na ochranu životního prostøedí pøedevším na mezinárodní úrovni a poskytovat podklady pro rozhodování pøíznivé životnímu prostøedí. Po konferenci OSN o životním prostøedí a rozvoji v roce 1992 v Riu de Janeiru se stal UNEP jednou z nejvýznamnìjších organizací pomáhající prosazovat závìry konference a pøijaté dokumenty, zejména Agendu 21 a mezinárodní úmluvy. Toto postavení ještì více potvrdil Svìtový summit o udržitelném rozvoji v roce 2002 v Johannesburku. V èele UNEP stojí Øídící rada, kterou tvoøí 58 státù volených Valným shromáždìním OSN na období ètyø let. Èeská republika byla zvolena èlenem rady pro období UNEP poskytuje zázemí pro sekretariáty nìkolika mezinárodních úmluv, jako je napøíklad Stockholmská úmluva o perzistentních organických polutantech, Washingtonská úmluva o obchodu s ohroženými druhy živoèichù a rostlin nebo Basilejská úmluva o pohybu odpadù pøes hranice státù. UNEP zajiš uje též odborné zázemí pro pøípravu a naplòování nových mezinárodních dohod, jako je napøíklad Rámcová úmluva o ochranì Karpat nebo Úmluva o ochranì Kaspického moøe. Od roku 1997 publikuje UNEP zprávu o stavu životního prostøedí ve svìtì, která je výsledkem dlouhodobého procesu sbìru a vyhodnocování dat nazvaného Globální pøehled o životním prostøedí (Global Environmental Outlook GEO). Tyto zprávy jsou ojedinìlým souhrnem informací a prognóz z celého svìta. Zatím poslední pøehled GEO-3, byl vydán v roce Právì z této publikace je vybrán tématický pøeklad, který se vám dostává do rukou (a který byl doplnìn o výtah ze Zprávy OSN o svìtovém rozvoji vodních zdrojù World Water Development Report). Další zprávy GEO budou vycházet v pìtiletých intervalech. Evropská regionální kanceláø UNEP ROE UNEP 15, Chemin des Anémones 1219 Châtelaine, Geneva, Švýcarsko ČESKÝ NÁRODNÍ KOMITÉT UNEP Èeský národní komitét UNEP je neformální otevøené sdružení založené v roce 1999 Nadací Partnerství, Spoleèností pro trvale udržitelný život, Zeleným kruhem, BEZK a Èeským svazem ochráncù pøírody. V roce 2003 mìl komitét 15 èlenských organizací. Èeský národní komitét UNEP je souèástí svìtové sítì národních komitétù v rámci UNEP a je podporován evropskou kanceláøí UNEP se sídlem v Ženevì. Hlavním posláním národních komitétù je informovat o èinnosti UNEP a získávat podporu pro jejich èinnost od všech sektorù ve spoleènosti v daném státì. Pøi své práci zastává Èeský národní komitét UNEP názor, že informovanost o stavu životního prostøedí a èinnostech, které ho ovlivòují, má zásadní význam pro uvìdomìlé chování jak firem, tak jednotlivcù. Proto komitét hájí a prosazuje právo obèanù na informace o životním prostøedí a jejich úèast v rozhodovacích procesech ovlivòujících kvalitu životního prostøedí. Èeský národní komitét UNEP pravidelnì aktualizuje internetové stránky poøádá konference a propaguje a šíøí informaèní materiály UNEP. Napøíklad v roce 2000 vydal komitét èeský pøeklad souhrnu publikace Svìtové zdroje , Lidé a ekosystémy: napjaté pletivo života a uspoøádal semináø k vydání této publikace za úèasti hlavního editora publikace G. Mocka z World Resources Institute. Ve spolupráci s UNEP a Sítí ekologických poraden STEP uspoøádal v roce 2003 konferenci o udržitelné spotøebì a výrobì Udržitelná spotøeba výzva pro 21. století. Kontaktní místa Èeského národního komitétu UNEP: Zelený kruh Lublaòská 18, Praha Nadace Partnerství Panská 7, Brno UNEP P.O.Box 30552, Nairobi, Keòa strana 2

3 PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ TÉMATICKÉHO PŘEKLADU GEO-3 Z èeského vydání tématického pøekladu tøetí zprávy UNEP Global Environment Outlook nazvané GEO-3 mám velkou radost. UNEP si velice cení podpory Ministerstva životního prostøedí Èeské republiky. Jedinì díky této podpoøe se UNEP daøí šíøit zásadní sdìlení týkající se souèasného stavu životního prostøedí a možností globální i regionální akce pro jeho zlepšení. Èeskému Ministerstvu životního prostøedí jsem též velice vdìèen za jeho podíl na regionálních konzultacích, které probíhaly bìhem fáze vypracování zprávy GEO. Pøispìní zdejších odborníkù k pøípravì posudkù UNEP je zárukou, že informace v ní obsažené jsou aktuální a co možná nejpøesnìjší. Pøestože se komplexní globální zprávy GEO nesoustøedí pouze na trendy a podmínky na národní úrovni, umožòují rozhodovací sféøe v dané zemi zvážit situaci v širším kontextu. UNEP si je vysoce vìdom významu národních zpráv a úèasti na regionálních procesech hodnocení životního prostøedí, vèetnì dokumentu Environment for Europe a souvisejících zpráv vydávaných naším blízkým partnerem Evropskou agenturou pro životní prostøedí. Pøíspìvek Èeské republiky a dalších zemí v regionu k souhrnným zprávám UNEP nám pomáhá urèit významné environmentální zmìny a trendy na regionální i národní úrovni a zlepšit vèasnost a pøesnost série GEO, jejíž souèástí je nyní také každoroèní vyjádøení o globálním životním prostøedí. Èeská republika také prokázala, že se v oblasti environmentální spolupráce ve svém subregionu nachází na èelné pozici, a to díky své podpoøe pøípravì a realizaci Karpatské konvence a nedávno dokonèené Environmentální strategii východoevropských, kavkazských a støedoasijských zemí, i prostøednictvím širšího zajištìní zprávy GEO-3 a nabídky na vytvoøení podobné subregionální zprávy GEO. Rozšíøení národních a regionálních zpráv GEO v posledních nìkolika letech je dùkazem úspìchu širšího procesu hodnocení životního prostøedí, který zahájil UNEP. V této souvislosti oceòujeme Èeskou republiku a ministra Ambrozka za návrh koordinovat pøípravu obdobných environmentálních výhledù pro Visegrádskou skupinu. Tím dojde k nárùstu množství informací o podmínkách a trendech životního prostøedí v tomto subregionu a také obohacení šíøeji zamìøené zprávy UNEP i Evropské agentury pro životní prostøedí. Klaus Töpfer výkonný øeditel UNEP ROK 2003 MEZINÁRODNÍ ROK VODY Význam vody v celosvìtovém mìøítku se stále více dostává do popøedí zájmu. Souèasná svìtová lidská populace užívá 54 % všech dostupných zásob sladké vody a do roku 2025 se tento podíl má zvýšit jen rùstem populace až na 70 %. Jestliže však souèasnì budou zachovány rostoucí trendy spotøeby vody, lidstvo bude za 25 let užívat až 90 % vodních zdrojù. Nedostatek sladké vody se již v souèasné dobì øadí za klimatické zmìny na druhé místo nejvìtších rizik dalšího vývoje lidstva. Zaèínající 21. století bývá oznaèováno za století válek o vodu. Registrujeme více než sto ohnisek možných konfliktù, od devadesátých let minulého století se otevøenì hovoøí s svìtové vodní krizi, pøièemž negativní vlivy a trendy vedoucí k jejímu vzniku pøetrvávají, v øadì oblastí v posledních letech akcelerují. V celosvìtovém mìøítku v souèasné dobì témìø 70 % užívané vody spotøebovává zemìdìlství, prùmysl 23 %, domácnosti 8 %. Struktura spotøeby je ovšem rozdílná v jednotlivých regionech. Napøíklad v Evropì je nejvìtším spotøebitelem prùmysl s 54 %, zemìdìlství je až druhé s 33 % a domácnosti se na spotøebì podílí 13 %. Plocha zemìdìlské pùdy se zvìtšila od roku 1960 o 12 % na souèasných 1,5 miliard hektarù, svìtová potøeba vody pro zavlažování se odhaduje na 2,0 2,5 mld. m 3, desetina zavlažovaných ploch je postižena zhutnìním a zasolením. Nadmìrné užívání a zneèiš ování se zákonitì projevuje na stavu øek, jezer i na stavu vodních a na vodu vázaných ekosystémù. Polovina z 500 nejvìtších svìtových øek je velmi silnì zneèištìna, pìtina rybích druhù je ohrožena. Z dùvodu neúnosného zneèištìní nebo vysychání vodních zdrojù vznikla dokonce nová kategorie tzv. environmentálních uprchlíkù, do níž se roènì zaøadí 25 mil. lidí. Byla již ztracena více než polovina z celkové rozlohy mokøadù, z toho strana 3

4 vìtšina v posledních 50 letech, se všemi dùsledky pro obnovu vodních zásob, akumulaèní schopnost krajiny, druhovou rozmanitost atd. V posledních letech se dramaticky zvyšuje výskyt povodní a sucha, mj. jako dùsledek odlesòování, likvidace mokøadù, špatného hospodaøení s pùdou, nárùstu produkce skleníkových plynù a urbanizaèní expanze. Snad nejvìtším celosvìtovým problémem je nedostatek vody k uspokojení základních lidských potøeb. Témìø ètvrtina lidské populace nemá pøístup ke kvalitní pitné vodì a polovina trpí jejím nedostatkem k sanitárním úèelùm. Roènì tak umírá na nemoci pøenosné vodou 5 milionù lidí, což je desetkrát víc než ve válkách. S rùstem populace, pøedevším v rozvojových zemích, dosahuje tento problém charakteru lidské tragédie. Øešení je sice známé a pomìrnì jednoduché, ale svým rozsahem a finanèní nároèností obtížnì realizovatelné. Zajištìní sanitárních služeb pøi oèekávaném nárùstu populace o 5 miliard do roku 2050 napøíklad znamená pøipojit na kanalizaèní sítì obyvatel každý den. Na druhé stranì je nutné vzít v úvahu i pozitivní tendence v omezování zneèištìní, snižování potøeby vody, revitalizaci øíèních systémù a v oblasti mezinárodní spolupráce, které jsou uplatòovány v širokém mìøítku pøedevším ve vyspìlých zemích. Konstatujeme-li dnes, že ètvrtina svìtové populace nemá pøístup ke kvalitní pitné vodì, znamená to souèasnì, že uspokojení této základní potøeby je zajištìno pro více než dvojnásobek poètu obyvatel Zemì pøed padesáti lety. Ukazuje se ale, že ani takovéto tempo nestaèí a že k odvrácení celosvìtové vodní krize je tøeba mobilizovat nové technické a materiální zdroje. Je potìšitelné, že situace v Èeské republice je mnohem pøíznivìjší než celosvìtový stav a vývojové tendence a v mnoha oblastech mohou být pøístupy a výsledky dosahované u nás pøíkladem pro jiné zemì, a to nejen rozvojové. Kvalitní pitnou vodou je u nás zásobováno více než 87 % obyvatel, na kanalizace je napojeno 75 % populace ÈR, výskyt onemocnìní chorobami pøenosnými vodou je prakticky neznámý. Za posledních 12 let se podaøilo zásadním zpùsobem snížit zneèištìní vypouštìné do našich øek a prakticky eliminovat výskyt nejhorší tøídy kvality vody. Vynaložením více než 50 mld. Kè se v tomto období podaøilo zajistit èištìní odpadních vod pro všechna vìtší mìsta a obce, pokraèuje realizace programu revitalizace øíèních systémù, do øek se vrací život v potøebné druhové rozmanitosti. Od roku 1990 došlo ke snížení odbìrù vody v zemìdìlství o 88 %, v prùmyslu o 47 %, v energetice o 49 % a pro potøebu veøejných vodovodù o 35 %. ÈR za posledních dvanáct let významnì prohloubila mezinárodní spolupráci pøi ochranì vod, která má pro ÈR mimoøádný význam vzhledem k tomu, že prakticky všechny vody odtékají z našeho území do sousedních státù a neseme tak spoluodpovìdnost i za ochranu Severního, Baltického a Èerného moøe. Máme uzavøeny smlouvy o spolupráci na hranièních vodách se všemi sousedními zemìmi a úèastníme se modernì pojaté spolupráce pøi ochranì povodí Labe, Odry, a Dunaje. Tyto bezesporu pøíznivé skuteènosti však nesmí vést k dojmu, že problémy ochrany vod v ÈR jsou vyøešeny. Musíme poèítat s tzv. plošným zneèištìním, které má pùvod pøedevším v zemìdìlském hospodaøení a to i pøes výrazný pokles aplikovaných hnojiv a ochranných pøípravkù, k nìmu pøispívají i atmosférické depozice ze zneèištìného ovzduší a erozní splachy z terénu. Toto zneèištìní je významné zvláštì u dusiènanù. Stále vysoká je míra mikrobiálního zneèištìní našich povrchových vod i výskyt kontaminace nebezpeènými látkami nejen vody, ale i sedimentù na úsecích nìkterých tokù. V øadì vodních nádrží jakost vody nepøíznivì ovlivòuje eutrofizace (vysoký obsah živin, pøedevším slouèenin dusíku a fosforu), následná produkce øas a sinic, což omezuje jejich vodárenské využívání. V našich podmínkách je to zvláš významné, nebo využíváme pro více než 50 % množství pitné vody povrchové zdroje. Z tohoto obsáhlého popisu vyplývá, že i u nás musíme øešit stále øadu problémù. Ty je tøeba nejen znát, ale otevøenì o nich diskutovat a do øešení zapojit nejen odpovìdné orgány a instituce, ale i politickou sféru, soukromý sektor, nevládní organizace a veøejnost. Právì vyhlášení letošního roku Mezinárodním rokem vody je pøíležitostí k takovému pøístupu. RNDr. Libor Ambrozek ministr životního prostøedí strana 4

5 I. STAV VODNÍCH ZDROJŮ SLADKÁ VODA GLOBÁLNÍ PŘEHLED ZDROJE Celkový objem vody na zemi èiní asi miliónù km 3, z èehož pouze 2,5 procenta (35 mil. km 3 ) tvoøí sladká voda (viz tabulku 1). Vìtšina sladké vody se vyskytuje vázaná ve formì vìèného ledu nebo snìhu v Antarktidì a v Grónsku nebo ve zvodních uložených hluboko pod zemí. Hlavní zdroje vody pro potøeby lidí pøedstavují jezera, øeky, pùdní vlhkost a pomìrnì mìlké zásobárny podzemní vody. Využitelný podíl tìchto zdrojù èiní pouze km 3 vody ménì než jedno procento veškeré sladké vody na Zemi a pouze 0,01 procenta veškeré vody na zemi. Velké množství této dostupné vody se nachází daleko od lidských sídel, což dále komplikuje otázku jejího využití. Obnovování zásob sladké vody závisí na odpaøování z povrchu oceánù. Zhruba km 3, tedy vrstva o síle 1,4 metru, se roènì odpaøí z oceánù. Dalších km 3 se odpaøí z pevniny. Kolem 80 procent veškerých srážek, tedy zhruba km 3 /rok, spadne do oceánù a zbývajících km 3 /rok na pevninu. Rozdíl mezi srážkami na pevninì a odpaøením z tìchto ploch ( km 3 mínus km 3 roènì) tvoøí povrchový odtok a vsak do podzemních vrstev pøibližnì km 3 roènì (Gleick 1993). Údaje na následující stranì ukazují odhad prùmìrné vodní bilance hlavních kontinentálních oblastí, vèetnì srážek, výparu a povrchového odtoku. Více než polovina veškerého povrchového odtoku pøipadá na Asii a Jižní Ameriku, na èemž má velký podíl Amazonka, kterou proteèe více než km 3 vody roènì (Shiklomanov 1999a). NOUZE O VODU Zhruba jedna tøetina svìtové populace žije v zemích trpících mírným až vysokým nedostatkem vody tam, kde spotøeba vody èiní více než 10 procent obnovitelných zdrojù sladké vody. V polovinì devadesátých let 20. století trpìlo závažným nedostatkem vody 80 zemí, jež tvoøí 40 procent svìtové populace (CSD 1997a), a odhaduje se, že za ménì než 25 let budou dvì tøetiny lidí žít v zemích s nedostatkem vody (CSD 1997b). Do roku 2020 se oèekává zvýšení spotøeby vody o 40 procent a produkce potravin si vyžádá o 17 procent více vody, aby bylo možné uspokojit potøeby rostoucího poètu lidí (World Water Council 2000a). Tøemi hlavními faktory zpùsobujícími zvyšování požadavkù na vodu jsou populaèní rùst, prùmyslový rozvoj a rozmach zavlažování v zemìdìlství. Za poslední dvì desetiletí pøipadl v rozvojových ekonomikách nejvìtší odbìr vody na zemìdìlství. Plánovací sféra vždy pøedpokládala, že vzrùstající potøebu se podaøí uspokojit lepším ovládnutím hydrologického cyklu prostøednictvím budování další infrastruktury. Výstavba pøehrad na øekách byla tradiènì jedním z hlavních (1) Hlavní zásoby vody objem (v km 3 ) procentuální podíl procentuální podíl na celkovém na celkovémobjemu objemu vodysladké vody Slaná voda Oceány ,54 Slané/brakické podzemní vody ,93 Slaná jezera 85 0,006 Voda ve vnitrozemí Ledovce, trvalá snìhová pokrývka ,74 68,7 Sladká podzemní voda ,76 30,06 Pùdní led, permafrost 300 0,022 0,86 Sladkovodní jezera 91 0,007 0,26 Pùdní vlhkost 16,5 0,001 03,05 Atmosférický odpar vody 12,9 0,001 0,04 Bažiny, mokøady* 11,5 0,001 0,03 Øeky 2,12 0,0002 0,006 Voda vázaná v organismech* 1,12 0,0001 0,003 Celkový objem vody ,003 Celkový objem sladké vody Zdroj: Shiklomanov 1993 Poznámky: vlivem zaokrouhlení nemusí výsledný souèet pøesnì odpovídat * Bažiny, mokøady a voda vázaná v organismech jsou èasto smìsí slané a sladké vody. strana 5

6 zpùsobù zajištìní odpovídajících zdrojù vody pro zavlažování, výrobu elektrické energie a využití v domácnostech. Okolo 60 procent z 227 nejvìtších vodních tokù svìta bylo více èi ménì rozsáhle rozèlenìno pøehradami, zmìnami toku nebo kanály, což ovlivnilo sladkovodní ekosystémy (WCD 2000). (2) Srážky, výpar a povrchový odtok podle regionù (km 3 /rok) Významný pøínos této infrastruktury se projevil napø. ve zvýšení objemu produkce potravin a výroby elektrické energie. Za to však bylo nutné zaplatit nemalou cenu. Bìhem posledních 50 let promìnily pøehrady øadu svìtových tokù, vyžádaly si vysídlení kolem miliónù lidí do jiných oblastí (WCD 2000) a zpùsobily nezvratné zmìny v øadì ekosystémù, které jsou na nì úzce napojené. Dùraz na zásobování vodou spoleènì s nedostateèným vymáháním pøedpisù omezují úèinnost vodohospodáøství, zejména v rozvojových oblastech. Rozhodovací sféra pøechází z øešení zamìøených výhradnì na zásobování k øízení spotøeby a zdùrazòuje význam kombinovaných opatøení pro zajištìní odpovídající dodávky vody rùzným sektorùm. Opatøení zahrnují úsporné využívání vody, cenovou politiku a privatizaci. Také se novì klade dùraz na integrované øízení vodních zdrojù (integrated water resource management IWRM), které zohledòuje všechny strany zainteresované na plánování, rozvoji a správì vodních zdrojù (CSD 1997b). Výše sloupcù ukazuje celkový objem srážek; tmavší èást pøedstavuje výpar a svìtlejší povrchový odtok. Celkový objem srážek na pevninì èiní km 3, z èehož se km 3 odpaøí a zùstává asi km 3 povrchového odtoku. Poznámky: regiony neodpovídají pøesnì GEO regionùm; povrchový odtok zahrnuje odtok do podzemních vod, vnitrozemských pánví a ledové proudy v Antarktidì Zdroj: Shiklomanov 1993 ZAVLAŽOVÁNÍ V ZEMĚDĚLSTVÍ Zemìdìlství vyžaduje více než 70 procent sladké vody èerpané z jezer, øek a podzemních zdrojù. Vìtšina se využívá pro zavlažování, které zajiš uje okolo 40 procent svìtové produkce potravin (CSD 1997a). Bìhem posledních 30 let se plocha zavlažované pùdy zvìtšila z pùvodních 200 miliónù ha na více než 270 miliónù ha (FAO 2001). Za totéž období se globální odbìr vody zvìtšil z pøibližnì km 3 na více než km 3 (Shiklomanov 1999a). Dùsledkem špatného hospodaøení s vodou je zasolení (salinizace) zhruba 20 procent zavlažované pùdy na svìtì, navíc každý rok dochází k zasolení dalších 1,5 miliónu ha (CSD (3) Dostupnost vody podle subregionù v roce 2000 (1 000 m 3 na obyvatele/rok) Mapa ukazuje dostupnost vody mìøenou v m 3 na obyvatele/rok. Zdroj: sestaveno ze zdrojù UNDP, UNEP, Svìtové banky a WRI 2000, United Nations Population Division 2001 strana 6

7 1997a), což výraznì snižuje výnosy (WCD 2000). Nejvíce postižené zemì se nacházejí v aridních a semiaridních oblastech (oblasti s roèním úhrnem srážek do 250, resp. 400 mm). Následná opatøení zahrnovala národní akèní programy, revize a reformy politik vodních zdrojù, propagaci úspornìjšího využívání vody a pøenos zavlažovacích technologií. Na globální úrovni iniciovala Organizace OSN pro potraviny a zemìdìlství (FAO) v roce 1993 globální informaèní systém AQUASTAT, který poskytuje údaje o zemìdìlském využití vody (FAO 2001). VODA A JEJÍ ÚPRAVA Pro vìtšinu chudých populací svìta pøedstavuje i nadále nejvìtší environmentální hrozbu používání neupravené vody. Pøestože se podíl obyvatelstva lépe zásobovaného vodou zvìtšil ze 79 procent (4,1 miliardy) v roce 1990 na 82 procent (4,9 miliardy) v roce 2000, až 1,1 miliardy lidí stále postrádá pøístup k nezávadné pitné vodì a 2,4 miliardy nemají zajištìno èištìní odpadních vod (WHO a UNICEF 2000). Vìtšina tìchto lidí se nachází v Africe a v Asii. Nedostateèný pøístup k nezávadné pitné vodì vede k miliónùm pøípadù nemocí zpùsobených špatnou kvalitou vody a k více než 5 miliónùm úmrtí roènì (viz rámeèek 4). S tím souvisí také znaèný, i když špatnì vyèíslitelný, dopad na hospodáøskou produktivitu v mnoha rozvojových zemích. Uspokojení základní lidské potøeby vody bylo v politice vodních zdrojù vždy na prvním místì. Jedna z prvních komplexnì pojatých konferencí o vodì se konala v roce 1977 v Mar del Plata v Argentinì. Dùraz na lidské potøeby vyústil v Mezinárodní dekádu pro zásobování pitnou vodou a sanitaci (International Drinking Water Supply and Sanitation Decade) v letech a úsilí OSN a dalších mezinárodních organizací o zajištìní základních služeb spojených s vodou (UN 2000). Koncepci uspokojení základní potøeby vody dále stvrdil Summit Zemì v Riu de Janeiru a dále ji rozšíøil o ekologické potøeby související s vodou. Nedávná zpráva OSN (UN 1999) uznává, že všichni lidé potøebují pøístup k odpovídajícímu množství nezávadné vody za úèelem pití a hygieny a musí mít zajištìno èištìní odpadních vod. Nejnovìjší iniciativou je prohlášení z Tøetího svìtového fóra o vodì v roce 2003, které vyzývá vlády, aby pøijaly sektorové strategie (4) Náklady spojené s nemocemi zpùsobenými špatnou kvalitou vody l dvì miliardy lidí jsou v ohrožení malárií, 100 miliónù lidí poci uje v souèasnosti její dopady a 1 2 milióny lidí roènì na ni umírají l okolo 4 miliard pøípadù prùjmu a 2,2 miliónu úmrtí roènì; to odpovídá 20 haváriím velkých proudových letadel dennì l okolo 10 procent populace v rozvojovém svìtì trpí støevními parazity l okolo 6 milionù lidí trpí slepotou v dùsledku trachomu l 200 miliónù lidí je nakaženo schistosomiázou Zdroje: CSD 1997a, WHO a UNICEF 2000 a plány, které uznávají princip zajištìní dostupnosti vody a èištìní odpadních vod pro všechny obèany. Problém poskytování nezávadné vody a èištìní odpadních vod ve mìstech však pøetrvává. Bìhem první poloviny devadesátých let 20. století mìlo zhruba 170 miliónù obyvatel mìst v rozvojových zemích k dispozici nezávadnou vodu a 70 miliónù zajištìno èištìní odpadních vod. Tato skuteènost mìla jen omezený dopad, nebo dalších zhruba 300 miliónù obyvatel mìst postrádalo pøístup k nezávadné vodì a poèet lidí, kterým se nedostávalo odpovídající sanitace, dosáhl v roce miliónù (CSD 1997b). V øadì rozvojových zemí se však za uplynulých 30 let podaøilo dosáhnout úspìchù v oblasti investic do èištìní odpadních vod, což zastavilo zhoršování èi dokonce pøispìlo ke zvýšení kvality povrchových vod (World Water Council 2000b). KVALITA VODY Aè problémy s kvalitou vody bývají èasto stejnì závažné jako otázky její dostupnosti, dostává se jim menší pozornosti, a to zejména v rozvojových regionech. Mezi zdroje zneèištìní patøí neupravené odpadní vody, vypouštìné chemické látky, úniky ropy, ukládání odpadù do starých dolù a chemikálie používané v zemìdìlství, které jsou odplavovány èi prosakují z polí. Více než polovina hlavních vodních tokù svìta je vážnì zneèištìna a dále zamoøuje okolní ekosystémy, ohrožuje zdraví a obživu lidí, kteøí na nich jsou závislí (World Commission on Water 1999). V devadesátých letech 20. století se vìnovalo velké úsilí monitoringu kvality vod a zavádìní lepších strategií a programù (Meybeck, Chapman a Helmer 1990). Programy sledování kvality vody byly zahájeny napøíklad v mezinárodních povodích øek Dunaje, Rýna, Mekongu, Ria Plate a Nilu. Systém monitorování globálního životního prostøedí programu UNEP (Global Environment Monitoring System GEMS) poskytuje také data týkající se kvality vody a informace pro úèely posuzování a øízení vodních zdrojù. PODZEMNÍ VODY Pøibližnì 2 miliardy lidí, což je asi jedna tøetina svìtové populace, jsou odkázány na zásoby podzemních vod a èerpají zhruba 20 procent globálních zásob ( km 3 ) roènì vìtšinou z mìlkých zvodní (UNDP a kol. 2000). Øada obyvatel venkova je zcela odkázána na podzemní vodu. Problematice využívání a kvality podzemních vod se až donedávna dostávalo daleko menší pozornosti (zejména v nìkterých rozvojových regionech) než vodì povrchové a údaje o zásobách a tocích podzemních vod jsou ještì ménì spolehlivé. V Evropì se však kvalitì podzemních vod vìnuje velká pozornost, nebo na tìchto zdrojích závisí zásobování øady sídel. Obecnì jsou zdroje podzemní vody vystaveny øadì rizik, vèetnì nadmìrného èerpání a kontaminace (viz tabulka 6). Když využívání pøekraèuje pøirozené vsakování po delší dobu, hladina podzemních vod klesá. Nìkteré oblasti v Indii, Èínì, západní Asii, bývalém Sovìtském svazu, na západì Spojených státù a na Arabském poloostrovì zaznamenávají pokles hladiny podzemních vod, strana 7

8 což omezuje množství vody, která je k dispozici, a zvìtšuje zemìdìlcùm náklady na její èerpání (Postel 1997, UNEP 1999b). (7) Poèty mezinárodních øíèních povodí (5) Vize 21: globální cíle pro zásobování vodou a sanitaci S cílem zabývat se otázkami zajištìní sanitace a zásobování vodou v rozvojovém svìtì pøedstavila Rada pro spolupráci pøi zajiš ování dodávek vody a sanitace (Water Supply and Sanitation Collaborative Council WSSCC) na Druhém svìtovém fóru o vodì konaném v bøeznu 2000 v Haagu následující globální cíle nazvané souhrnnì Vize 21: l do roku 2015 snížit o polovinu podíl lidí s nezajištìným èištìním odpadních vod l do roku 2015 snížit o polovinu podíl lidí bez udržitelného pøístupu k odpovídajícímu množství nezávadné vody l do roku 2025 poskytnout vodu a sanitaci všem Zdroj: WSSC 2000 Nadmìrné èerpání podzemních vod mùže vést v pobøežních oblastech k pronikání slané vody. V indickém Madrásu pronikla slaná voda 10 km do vnitrozemí a došlo ke kontaminaci studní (UNEP 1996). Obavy spojené s narùstajícími problémy se zdroji podzemní vody stmelily mezinárodní spoleèenství a další zainteresované strany v iniciativì smìøující k jejich øešení. Napøíklad Druhé svìtové fórum v bøeznu 2000 uspoøádalo zvláštní workshop na téma podzemních vod. Nìkterá z doporuèení vzešlých z tohoto workshopu se týkala potøeby zvýšení veøejného povìdomí a zlepšení kvality informací a jejich pøístupnosti všem zainteresovaným stranám, technickým specialistùm a rozhodovací sféøe (World Water Forum 2000). Celkem 261 øíèních povodí se rozkládá ve dvou nebo více zemích zároveò. Poznámky: regiony neodpovídají pøesnì GEO regionùm; mìsto Jurado na hranici mezi Kolumbií a Panamou je zahrnuto do Jižní Ameriky PŘESHRANIČNÍ VODOHOSPODÁŘSTVÍ O vodu se v širokém mìøítku dìlí národy, regiony, etnické skupiny a spoleèenství. O celkem 261 øek (viz graf 7), které pokrývají 45,3 procenta celkové plochy pevniny (s výjimkou Antarktidy) se dìlí vždy dvì nebo více zemí (Wolf a kol. 1999). Proto se z pøeshranièní správy vodních zdrojù stává jedna z nejdùležitìjších souèasných otázek týkajících se vody. Spory ohlednì sdílených vodních zdrojù mají dlouhou historii. V konfliktech voda slouží jako nástroj a zbraò, pøístup k ní byl a je zdrojem sporù a svárù a projekty velkých vodních dìl (napøíklad pøehrad) nejednou vedly k násilí a potyèkám mezi obyvatelstvem (Gleick 1998). Nicménì sdílené vodní zdroje mohou pøinášet také pøíležitosti ke spolupráci. To se v dnešní dobì projevuje zejména zvýšeným poètem iniciativ souvisejících se správou povodí a institucí, (6) Problémy s kvalitou podzemních vod Problém PøíèinyŠkodliviny Antropogenní zneèištìní Pøirozenì se vyskytující kontaminace Kontaminace z vrtù nedostateèná ochrana citlivých zvodní pøed vypouštìním zneèištìní z lidských zdrojù a prùsaky zpùsobené: l existencí sídel a prùmyslovými aktivitami l intenzifikací zemìdìlské výroby související s vývojem ph podzemních vod a rozpouštìní minerálù (posílené antropogenním zneèištìním nebo nadmìrnou exploatací) neodpovídající design a konstrukce, která umožòuje pøímé pronikání zneèištìných povrchových vod èi mìlkých podzemních vod patogeny, dusiènany, amonné soli, chlór, sírany, bór, tìžké kovy, rozpuštìný organický uhlík DOC, aromatické a halogenované uhlovodíky dusiènany, chlór, pesticidy pøevážnì železo, fluor a obèas arsen, jód, mangan, hliník, hoøèík, sírany, selen a dusiènany (z paleo zásob) pøevážnì patogeny Zdroj: Foster, Lawrence a Morris 1998 strana 8

9 které se vìnují dvou nebo vícestranné správì pøeshraniènì sdílených vodních zdrojù. Poèátek tìchto snah sahá do roku 1966, kdy tzv. helsinská pravidla (Helsinki Rules) položila základy pro mezinárodní zásady sdílení vodních tokù a ovlivnila øadu zvláštních úmluv týkajících se øek. Poté následovaly nejrùznìjší mezinárodní iniciativy (mezi nimi zejména èinnost Komise OSN pro mezinárodní právo), které v roce 1997 vyústily v Úmluvu OSN o neplavebním využívání mezinárodních vodních tokù (United Nations Convention on the Law of the Non-Navigational Uses of International Watercourses). Dopad této nové konvence se projevil napøíklad v pøípadì ètrnáctièlenného Jihoafrického spoleèenství pro rozvoj (Southern African Development Community SADC), které pøizpùsobilo øadu svých zásad v revidovaném protokolu pro sdílené vodní toky. Povìdomí o organizacích povodí bìhem posledních 30 let také vedlo k založení Mezinárodní sítì organizací povodí (International Network of Basin Organisations INBO) v roce 1996 (viz rámeèek). K dalším iniciativám patøí Mezinárodní konference o vodì a udržitelném rozvoji (International Conference on Water and Sustainable Development) konaná v roce 1998, která prohlásila, že spoleèná vize øíèních zemí je potøebná pro efektivní vodohospodáøství a úèinnou ochranu pøeshraniènì sdílených vodních zdrojù. Akèní program konference zdùraznil potøebu: l usnadnit výmìnu pøesných a jednotných informací mezi zemìmi sdílejícími øeky l prosazovat konzultace na všech úrovních, zejména v rámci mezinárodních institucí a mechanismù, kterých se to týká l stanovit priority pro zlepšení vodního hospodáøství a snížení zneèištìní (8) Mezinárodní sí organizací povodí Èlenská základna Mezinárodní sítì organizací povodí èítala v roce 1998 celkem 125 organizací ze 49 zemí. Mezi jejich cíle patøí: l založení sítì organizací zabývajících se správou povodí na celém svìtì a usnadnìní jejich vzájemné výmìny zkušeností a odborných znalostí l prosazování zásad a prostøedkù šetrného vodního hospodáøství v programech zamìøených na spolupráci v oblasti udržitelného rozvoje l usnadnìní zavádìní nástrojù pro institucionální a finanèní správu, vytváøení programù a organizaci databank l propagace informací a vzdìlávacích programù pro rùzné zainteresované strany podílející se na vodním hospodáøství, vèetnì místních volených úøedníkù, zástupcù uživatelù a výkonné sféry a zamìstnancù èlenských organizací l podpora veøejné osvìty, zejména mládeže l hodnocení probíhajících akcí a šíøení jejich výsledkù Zdroj: INBO 2001 VODA A EKOSYSTÉMY Projekty vodních dìl v prùbìhu 20. století výraznì ovlivnily sladkovodní systémy odstranìním moèálù a mokøadù, odvádìním vody za jinými úèely, úpravou tokù a kontaminací vody prùmyslovými a komunálními odpady. Funkce ekosystémù v øadì øek a jezer byly narušeny nebo zcela zanikly. V nìkterých oblastech narùstající potøeba vody vedla k omezení v objemu velkých øek a ovlivnila øíèní a pøilehlé pobøežní oblasti (CSD 1997a). Hlášený výskyt poruch reprodukce a úhyn nejrùznìjších volnì se vyskytujících biologických druhù, zejména na vyšších stupních potravinového øetìzce, jsou dùsledkem nadmìrného odèerpávání vody (CSD 1997a). Mokøady pøedstavují významný sladkovodní ekosystém, který má vliv nejen na výskyt jednotlivých druhù a biodiverzitu obecnì, ale také na lidská sídla a lidské aktivity. Mokøady zajiš ují pøirozenou regulaci záplav, vázání uhlíku, pøirozené èištìní vody a také komodity jako ryby, korýšovité a další živoèichy, døevo a vlákninu (UNDP, UNEP, Svìtová banka a WRI 2000). Pøestože informace o skuteèném globálním rozsahu mokøadù jsou stále nespolehlivé, nedávné odhady ukazují, že zøejmì pokrývají nejménì 12,8 miliónu km 2 (Finlayson a kol. 1999). Lidské aktivity, vèetnì sektorù zemìdìlství a rozvoje sídel sladkovodní ekosystémy znaènì poškodily a pøispìly bìhem 20. století ke ztrátì zhruba 50 procent svìtových mokøadù (Finlayson a kol. 1999). Toto poškození ekosystémù snižuje kvalitu a množství vody a vede k omezení její efektivní dostupnosti pro lidské využití. Celkovou plochu mokøadù zaniklých za posledních 30 let je obtížné posoudit kvùli nedostatku údajù a pøesných globálních informací o jejich pùvodním rozsahu (UNDP a kol. 2000). Nicménì pøezkoumání lokalit Ramsarské úmluvy (mokøadù oznaèených jako významné v rámci Úmluvy o mokøadech majících mezinárodní význam pøedevším jako biotopy vodního ptactva Convention on Wetlands of International Importance Especially as Waterfowl Habitat) ukázalo, že 84 % jejich území je buï ohroženo, nebo prochází ekologickými zmìnami (Dugan a Jones 1993). V poslední dobì došlo k výraznému posunu v politice vodních zdrojù, jelikož rozhodovací sféra uznává, že ekosystémy vyžadují odpovídající pøísun vody, aby mohly i nadále normálnì fungovat a podržet si biodiverzitu. Od roku 1992 vznikly nové strategie smìøující k uchování a vyèlenìní vody pro životní prostøedí, což je zmìna oproti Stockholmské konferenci v roce 1972, která se soustøedila pouze na ochranu kvality ovzduší a vody a otázce vody pro ekosystémy se nevìnovala. Pøestože poèet rozsáhlých projektù zahrnujících také pøehrady stále klesá v dùsledku omezeného poètu lokalit, vzrùstajících nákladù a všeobecného odporu, v roce 1998 probíhala výstavba 349 pøehrad vyšších než 60 metrù (UNDP a kol. 2000, WCD 2000). Zbývající volnì tekoucí øeky se nyní nacházejí pouze v tundrových regionech Severní Ameriky a Ruské federace a v menších povodích Afriky a Latinské Ameriky. V souèasnosti vzrùstá dùraz na úspornìjší využívání vody a vyšší produktivitu s omezenými dostupnými zdroji (Postel 1997, Postel 1999, Gleick 1998). Po celém svìtì se nabízejí pøíležitosti ke snížení množství vody nutné pro uspokojení lidské potøeby vody. Jde o: strana 9

10 l využití stávajících technologií (jako kapková závlaha, záchody s úsporným splachováním a lepší prùmyslové postupy) l zmìny v závlahové technologii l nalezení a odstranìní zbyteèných únikù l ustoupení od nehospodárných postupù (jako zavlažování bìhem dne, využívání pitné vody pro zavlažování krajiny) l náležité zpoplatnìní vody l zmìny lidských èinností (pøechod na plodiny ménì nároèné na závlahu, zmìny prùmyslových postupù nároèných na vodu) (9) Ministerská deklarace o zajištìní vody ve 21. století 120 ministrù vodního hospodáøství zúèastnìných na druhém Svìtovém fóru o vodì konaném v Haagu v bøeznu 2000 pøijalo deklaraci, jejímž cílem je zajištìní vody pro celý svìt. Deklarace poukazuje na následující body jako na hlavní výzvy nového století: l uspokojení základních potøeb: uznat, že dostupnost dostateèného množství nezávadné vody a sanitace je základní potøebou, že voda má zásadní význam pro zdraví a celkový komfort a posílit zapojení veøejnosti, zejména žen, do správy vodních zdrojù l zajištìní pøísunu potravin: zlepšit zajištìní potravinami, zejména v pøípadì nemajetných obyvatel prostøednictvím efektivnìjší mobilizace a využití a rovnoprávnìjšího pøidìlování vody pro produkci potravin l ochrana ekosystémù: zajistit integritu ekosystémù prostøednictvím udržitelného hospodaøení s vodními zdroji l sdílení vodních zdrojù: prosazování mírové spolupráce a rozvíjení synergie rùzných úèelù využívání vody na všech úrovních, kde to bude možné v rámci jednotlivých státù; v pøípadech pøíhranièních nebo pøeshraniènì sdílených vodních zdrojù pak prostøednictvím udržitelné správy povodí èi jiných pøíslušných pøístupù l pøedcházení rizikùm: zajistit opatøení proti záplavám, suchùm, zneèištìní a dalším rizikùm hrozícím v souvislosti s vodou l rozumné spravování vod: zajistit kvalitní správu tak, aby se na hospodaøení s vodními zdroji podílela veøejnost a všechny zainteresované strany Zdroj: Svìtové fórum o vodì 2000 VODOHOSPODÁŘSKÉ STRATEGIE A INSTITUCE Komise OSN pro udržitelný rozvoj (Commission for Sustainable Development CSD) uvedla, že v øadì zemí chybí odpovídající legislativa a strategie pro efektivní a rovnoprávné pøidìlování a využívání zdrojù vody. Pokroky se však objevují v oblasti revize národních legislativ a schvalování nových zákonù a pøedpisù. Vyskytly se také obavy spojené s rostoucí neschopností národních hydrologických služeb a orgánù posoudit vlastní vodní zdroje, a to zejména v rozvojových zemích. Øada organizací zaznamenala omezení pozorovacích sítí a snížení poètù zamìstnancù navzdory zvýšené potøebì vody. Do øady pøijatých opatøení patøí Globální program sledování hydrologického cyklu (World Hydrological Cycle Observing System WHYCOS), který byl zaveden v mnoha regionech. Jeho hlavním cílem je posílit fundovanost posuzování národních a regionálních vodních zdrojù (CSD 1997b). V rozhodování o vodohospodáøských politikách hraje svou úlohu mnoho rùzných organizací, od národních vlád po místní komunitní skupiny. Za uplynulých nìkolik desetiletí však vzrostl význam zapojení a zodpovìdnosti malých lokálních skupin a posílilo se vìdomí, že komunity mají v politice vodních zdrojù svoji dùležitou roli. Ministerská deklarace z Haagu z bøezna 2000 (viz rámeèek) požaduje rozumné spravování vod: zajistit kvalitní správu, tak, aby se na hospodaøení s vodními zdroji podílela veøejnost a všechny zainteresované strany (World Water Forum 2000). Soukromý sektor zaèal v poslední dobì rozšiøovat svoji úlohu ve vodním hospodáøství. V devadesátých letech jsme zaznamenali prudký nárùst v rozsahu privatizace døíve veøejnì spravovaných vodárenských systémù. Potøebám rostoucích mìst stále více slouží soukromé vodárenské spoleènosti, na které od veøejných institucí pøecházejí smlouvy na výstavbu, vlastnictví a provoz èástí èi dokonce celých mìstských vodárenských systémù. Zároveò narùstají obavy týkající se nejlepšího možného zajištìní rovnoprávného pøístupu k vodì chudým obyvatelùm, financování projektù a sdílení rizik. ZÁVĚR Zatímco v politice dvou dekád po roce 1972 pøevládala rozhodnutí týkající se rozvoje infrastruktury pro zásobování vodou, v devadesátých letech byla zavedena celá øada novátorských pøístupù k hospodaøení s vodními zdroji. Hlavní trendy v politice tohoto období zahrnují: l vìdomí spoleèenské i ekonomické hodnoty vody l dùraz na efektivní pøidìlování vody l vìdomí zásadního významu správy povodí pro hospodaøení s vodními zdroji l vìtší spolupráci státù pøi správì povodí za úèelem zajištìní rovnomìrné distribuce zdrojù l zlepšení sbìru dat l uznání rolí všech stran zainteresovaných ve vodním hospodáøství l pøijetí integrované správy vodních zdrojù coby iniciativy ve strategické oblasti, vìdomí sílící nouze o vodu v dùsledku nejrùznìjších faktorù, vèetnì rùstu populace, prùmyslu a zvýšeného zneèištìní. Pøestože rozvinuté zemì uèinily významné kroky smìrem k øešení otázek kvality vod, situace v rozvojových zemích se zhoršila a øada z tìchto zemí se potýká se zvýšenou potøebou vody a rostoucím zneèištìním.s nedostatkem vody èi nouzí o ni se potýká stále více zemí. strana 10

11 SLADKÁ VODA REGIONÁLNÍ PŘEHLED EVROPA Vodní zdroje v Evropì jsou rozmístìny nerovnomìrnì. Prùmìrný povrchový odtok se pohybuje od mm v západním Norsku, pøes mm ve vìtšinì zemí støední Evropy, po 25 mm ve støedním a jižním Španìlsku (ETC/WTR 2001). Vìtšina evropských zemí tradiènì více spoléhá na povrchové než podzemní zdroje vody. Ty èasto slouží výhradnì úèelùm veøejného zásobování vodou (EEA 1999d, Eurostat 1997). Údaje pro posuzování trendù v kvantitì vody jsou vìtšinou nedostateèné; naopak co se týèe kvality vody, pomìrnì dobré. Zneèištìní vod pøedstavuje závažný problém v celé Evropì. Pøestože se podaøilo dosáhnout urèitých pokrokù ve snížení zneèištìní v západní Evropì, situace ve støední a východní Evropì (SVE) tak slibná není. (10) Nedostatek vody v Evropì (èerpání vyjádøeno v % obnovitelných zdrojù) MNOŽSTVÍ VODY Evropa èerpá pomìrnì malý podíl svých celkových obnovitelných zdrojù vody. Západní Evropa èerpá v prùmìru 20 procent (EEA 199b). Tento údaj se pohybuje mezi 5 procenty v severských zemích a více než 40 procenty v Belgii, Nìmecku a Nizozemí. Ruská federace s 9 procenty svìtových vodních zdrojù èerpá ménì než 2 procenta roènì (RFEP 2000). Problémy s množstvím vody se však vyskytují v oblastech s nízkými srážkami a vysokou hustotou zalidnìní a v rozsáhlých oblastech se závlahovým zemìdìlstvím, zejména ve støedomoøském regionu a SVE. V centrální èásti západní Evropy se vìtšina vody využívá jako chladivo v energetickém prùmyslu. Voda se vrací do svého zdroje víceménì nezmìnìná a mùže být znovu využita. V jižních zemích západní Evropy, které jsou chudší na vodní zdroje, spotøebovává zemìdìlství více než ostatní sektory kolem 80 procent, v pomìru k 20 procentùm využívaným v mìstském a prùmyslovém sektoru (ETC/WTR 2001). Asi 80 procent vody využívané v zemìdìlství se vypaøí. Množství vody èerpané pro zásobování veøejnosti v západní Evropì pokleslo v letech o 8 10 procent v dùsledku efektivnìjšího využívání vody v domácnostech a v prùmyslu (ETC/WTR 2001). Nicménì v jižní Evropì došlo k výraznému zvýšení využívání vody pro zemìdìlské úèely, jelikož rozloha obdìlávané pùdy vzrostla od poloviny osmdesátých let 20. století o témìø 20 procent. Ve SVE došlo k markantnímu poklesu spotøeby vody pro prùmyslové úèely díky ekonomické restrukturalizaci, nicménì poptávka v mìstském sektoru a závlahovém zemìdìlství stále stoupá (EEA 1998). Evropa má nedostateènou legislativu pro kontrolu využívání vody. Potíže s množstvím vody se tradiènì øešily zvyšováním kapacit pomocí vodních nádrží a programù pøevodu vody. Nicménì v øadì zemí Evropy se nyní uplatòují opatøení na snížení spotøeby. Spoleènì s širším povìdomím o využívání vody obecnì tato opatøení pøispìla ke snížení veøejné spotøeby. Efektivita využívání vody v sektoru prùmyslu i domácností stále stoupá. Mezi pøíklady úsporných opatøení patøí: používání vodomìrù, zvýšené vodné, omezení zalévání zahrádek, odstraòování únikù, osvìta a široké využívání zaøízení, jako jsou záchody s úsporným èi dvojím režimem splachování a automatické praèky s nižší spotøebou vody. Vodné a cenová politika jsou cenné pro zlepšování udržitelnosti využívání vody v zemìdìlství a zasluhují vìtší pozornost, protože cena za vodu pro zemìdìlské úèely bývá èasto nižší než pro jiné uživatele. Napøíklad nedávná studie (Planistat 1998) zjistila, že zatímco poplatky za pitnou vodu ve francouzském povodí Adour-Garonne pokryjí témìø celé náklady na tuto službu (asi 98 procent), závlahový tarif pokryje pouze procent. Další zemìdìlské reformy zahrnují sázení plodin ménì nároèných na vodu a zavádìní systému kapkové závlahy. Veškeré zmínìné ménì konvenèní metody se uplatòují i ve SVE, nicménì hlavním úkolem zde bude omezení únikù ztráty místy pøesahují až 50 procent (EEA 1998). Nedostatek vody se vyskytuje v nìkterých èástech Evropy, zejména v zavlažovaných oblastech SVE a vysoce industrializovaných zemích západní Evropy. Zdroj: sestaveno z údajù UNDP, UNEP, Svìtové banky a WRI 2000 KVALITA VODY Neúmìrné zátìže v podobì organických látek, dusíku a fosforu v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století vedly k eutrofizaci moøí, jezer a podzemních vod po celé Evropì. Hlavním zdrojem dusíku jsou hnojiva splachovaná ze zemìdìlské pùdy. Vìtšina fosforu pochází z odpadních vod z domácností a prùmyslu, i když v západoevropských oblastech s intenzivním zemìdìlstvím fosfor z tohoto sektoru tvoøí až 50 procent celkové zátìže (EEA 2001). V západní Ev- strana 11

12 (11) Jak nedošlo k vyèištìní Volhy a Uralu Poèátkem sedmdesátých let 20. století byla vyèlenìna èástka 1,2 miliardy rublù na projekt vyèištìní Volhy a uralských øek (Bush 1972). Plán byl jedním z prvních veøejnì oznámených projektù na vyèištìní prùmyslových øek a zajištìní zásobování vodou. Množství ministrù však projevilo znaènou nedbalost èi otálelo se zavedením opatøení k nápravì problému a nevyužilo plnì prostøedkù pøidìlených na opatøení vedoucí k ochranì vod. Úøady mìly na implementaci opatøení potøebných k úplnému zamezení vypouštìní neupravených odpadních vod do Uralsko-volžského povodí èas do roku Nicménì ke tohoto konci roku byla míra zneèištìní Volhy a jejích pøítokù posouzena jako extrémnì vysoká a dále stoupala až do devadesátých let. Zdroj: Interstate Statistical Committee 1999 ropì klesá spotøeba hnojiv od poloviny osmdesátých let, nicménì eutrofizace pokraèuje v dùsledku zvýšeného povrchového odtoku živin z provozù intenzivní živoèišné výroby. Ve SVE využívání prùmyslových hnojiv významnì kleslo od poèátku 90. let Na konci 90. let bylo používání dusíkatých a fosforeèných hnojiv omezeno o 50 procent (Èeská republika 1999, Maïarsko 1999). Zneèištìní podzemních vod pøedstavuje další závažný problém, spojený hlavnì s dusiènany a pesticidy ze zemìdìlství (EEA 1998). V samotné Ruské federaci bylo zjištìno zneèištìných zdrojù podzemních vod (RFEP 2000). Vypouštìní fosforu z mìstských èistíren odpadních vod v západní Evropì se od poèátku 80. let výraznì snížilo (50 80 procent), a to pøevážnì díky výraznému posunu v technologiích èištìní odpadních vod (ETC/WTR 2001) a velkému rozšíøení bezfosfátových pracích a èisticích prostøedkù ve spotøebitelských sítích. Ke konci 90. let bylo 90 procent obyvatel západní Evropy pøipojeno na kanalizaèní sí a 70 procent na èistírny odpadních vod (ETC/WTR 2001). Ovšem ve SVE nebylo do roku 1990 napojeno na kanalizaci procent domácností a èištìní odpadních vod bylo nedostateèné (EEA 1999c). Od roku 1990 vìtšina kandidátských zemí Evropské unie zaèala investovat do kanalizaèních systémù a èistíren, nicménì vysoké náklady s nimi spojené pøedstavují jeden z nejvìtších problémù v procesu pøistupování k EU (Slovinsko 1999). Ve východoevropských zemích bývalého Sovìtského svazu bylo pro zlepšení èištìní odpadních vod uèinìno jen málo. Koncentrace fosforu v jezerech se ve srovnání s vysokými hodnotami z poèátku osmdesátých let 20. století snížily. Nicménì v pùvodnì ménì zasažených jezerech byly zaznamenány jen nepatrné zmìny (EEA 2000). To je zpùsobeno hlavnì akumulací a (opoždìným) uvolòováním fosforu ze dna jezer èi pokraèující kontaminací z malých rozptýlených sídel a zemìdìlských zdrojù. Celková kvalita vody v evropských jezerech je stále špatná (ETC/WTR 2001). Aèkoli silné zneèištìní západoevropských øek, jako napøíklad Rýna, od roku 1980 výraznì pokleslo (ETC/WTR 2001), zlepšení v jižní a støední Evropì jsou ménì významná. Ve východní Evropì je situace odlišná. V Ruské federaci a na Ukrajinì, což jsou dvì nejprùmyslovìjší zemì bývalého Sovìtského svazu, množství zneèištìné vody vypouštìné do øek stoupalo v druhé polovinì 80. i bìhem 90. let, i pøes údajnou èisticí kampaò na Volze a uralských øekách plánovanou již v roce 1972 (viz rámeèek výše). Špatná kvalita vody má dopad na lidské zdraví. Choroby pøenášené vodou, které zasáhnou ménì než 20 procent zásobované populace, jsou však jen málokdy zjištìny. I pøesto se po celé Evropì obèas rozšíøí choroby pøenášené vodou, jako napøíklad gastrointestinální infekce, které zasáhnou vìtšinu populace, a to i v zemích s vysokým standardem vodárenských služeb (WHO 1999). Olovo ze starého rozvodného potrubí a v pøípadì východní Evropy kontaminované studny mohou mít dopad na rozvoj neuro-behaviorálních funkcí u dìtí (EEA/WHO 1999). Na subregionální úrovni se kvalitou vody zabývají rùzné smìrnice Evropské unie. Implementace smìrnic o pitné vodì a ochranì vod pøed zneèištìním dusiènany probìhla ve vìtšinì èlenských státù neuspokojivì, pøestože Smìrnice o èištìní mìstských odpadních vod vedla ke snížení množství vypouštìných organických látek o dvì tøetiny a živin o jednu polovinu (ETC/WTR 2001). Další zlepšení lze oèekávat v souvislosti s investicemi do nové infrastruktury ve více zemích, aby byly splnìny požadavky smìrnic. Totéž platí pro kandidátské zemì ve støední Evropì. Nejednoznaèný úspìch tìchto opatøení lze pøièíst absenci integrovaných vodohospodáøských strategií. Vývoj pøíslušné politiky se v souèasnosti zamìøuje na udržitelné obhospodaøování povodí a ochranu sladkých vod prostøednictvím propojení aspektù kvality a kvantity. Integraci mùže posílit také Rámcová smìrnice o vodách, která si klade za cíl dobrý stav veškerých evropských povrchových vod do roku 2015 a zabývá se otázkami integrované správy vodních zdrojù na úrovni povodí (EEA 1999d). STRATEGIE A LEGISLATIVNÍ RÁMEC Pro pøeshranièní vodní hospodáøství existuje øada bilaterálních a multilaterálních dohod. Na celoevropské úrovni posiluje národní opatøení konvence UNECE z roku 1992 O ochranì a využívání vodních mezinárodnì sdílených tokù a jezer (Convention of Protection and Use of Transboundary Watercourses and International Lakes), která zavazuje smluvní strany k prevenci, kontrole a snižování zneèištìní vod z bodových i plošných zdrojù. Také zahrnuje opatøení pro monitorování, výzkum a vývoj, konzultace, varovné a poplachové systémy, vzájemnou pomoc, dohody mezi institucemi, výmìnu a ochranu informací a také zpøístupnìní informací veøejnosti. Protokol o vodì a zdraví má vstoupit v platnost v nejbližší budoucnosti. Na úrovni povodí zahrnují pøeshranièní iniciativy Konvenci o ochranì a udržitelném využívání øeky Dunaj (Convention for Protection and Sustainable Use of the River Danube) a novou Konvenci o ochranì Rýna (Convention for Protection of Rhine). Dunajská konvence zavazuje signatáøe ke spolupráci na ochranì, zlepšování a rozumném využívá- strana 12

13 ní povrchových a podzemních vod v povodí Dunaje s cílem omezit rizika spojená s haváriemi v okolí øeky a pøispìt k omezení zneèištìní Èerného moøe ze zdrojù v oblasti povodí. Nová Rýnská konvence pøijatá na Konferenci ministrù z oblastí povodí Rýna (Rhine Ministers Conference) v lednu 2001 bude základem pro mezinárodní spolupráci poøíèních zemí a EU a nahradí tak dohodu o Mezinárodní komisi na ochranu Rýna pøed zneèiš ováním (Agreement on International Commission for the Protection of the Rhine against Pollution) podepsanou v Bernu v roce 1963 a Konvenci o ochranì Rýna pøed chemickým zneèiš ováním (Convention for Protection of the Rhine Chemical Pollution) z roku Nová konvence stanovuje cíle mezinárodní spolupráce zamìøené na udržitelný rozvoj Rýna, další zlepšování jeho ekologického stavu a holistická protipovodòová opatøení. Kromì hledisek kvality a množství vody, vèetnì problémù spojených se záplavami, budou do opatøení konvence v budoucnu zahrnuty také otázky podzemních vod v povodí Rýna (ICPR 2001a). AFRIKA Africké obnovitelné zdroje vody èiní v prùmìru km 3 /rok. Jestliže v roce 2000 èinily m 3 na obyvatele/rok, je to výraznì ménì než svìtový prùmìr m 3 na obyvatele/rok a ménì než jedna ètvrtina jihoamerického prùmìru m 3 na obyvatele/rok (Shiklomanov 1999b a United Nations Population Division 2001). Rozložení jak povrchových, tak podzemních vod je však nerovnomìrné. Napøíklad Demokratická republika Kongo je nejvlhèí zemí, kde prùmìrné interní obnovitelné zdroje vody dosahují 935 km 3. Oproti tomu nejsušší zemì svìtadílu Mauretánie má roèní prùmìr 0,4 km 3 (UNDP, UNEP, Svìtová banka a WRI 2000). Prostorové rozložení vodních zdrojù v regionu se neshoduje s hustotou zalidnìní, což v mnoha oblastech (zejména mìstských centrech) vede k nedostatku vody a odkázanosti na vnìjší zdroje. V roce 1990 nejménì 13 zemí trpìlo nedostatkem vody (ménì než m 3 na obyvatele/rok) èi nouzí o ni (ménì než m 3 na obyvatele/rok) a toto èíslo se pravdìpodobnì zdvojnásobí do roku 2025 (PAI 1995). To pøedstavuje zásadní problém pro sféru plánování v oblasti zásobování a distribuce. Podzemní voda je v regionu významným zdrojem a pøispívá k africkým zdrojùm 15 procenty (Lake a Souré 1997). Hlavní zvodnì se nacházejí v severní Sahaøe, Núbii, Sahelské a Èadské pánvi a v Kgalagadi (Kalahari). Podzemní voda se využívá pro domácí a zemìdìlskou spotøebu v øadì oblastí, zejména v aridnìjších subregionech, kde jsou povrchové zdroje omezené. Avšak i oblasti silnì závislé na podzemních rezervách jsou ohroženy nedostatkem vody, protože èerpání vody pøekraèuje její obnovování. (12) Ukládání kalu v Káhiøe Studie zkoumající podmínky v Káhiøe, která byla zahájena v roce 1995, ukázala, že èištìní odpadních vod mùže kromì øešení problému zneèištìní mìstských vod pøinést i nové pøíležitosti v obchodu a zemìdìlství. V rámci projektu Odpadní vody Velké Káhiry (Greater Cairo Wastewater Project) produkují èistírny odpadních vod roènì pøibližnì 0,4 miliónu tun kalu èi pevných látek biologického pùvodu. Studie byla iniciována v rámci Programu environmentální technické pomoci ve Støedomoøí (Mediterranean Environmental Technical Assistance Programme) financovaného Evropskou investièní bankou za podpory Cairo Wastewater Organisation. Poèáteèní výsledky ukazují, že kal je úèinný pøi pìstování pšenice, jetele alexandrijského, krmné kukuøice a vinné révy. Vyhnilý kal poskytuje zemìdìlcùm vynikající náhradu dusíkatých hnojiv. Pøi pokusech na polích se neprokázaly žádné škodlivé úèinky pevných látek biologického pùvodu na plodiny a oèekává se, že pøínos rozmetávání pevných látek biologického pùvodu na novì obdìlávanou pùdu bude vzrùstat s opakovanou aplikací. Zemìdìlci v Egyptì jsou pøipraveni nakupovat hnojiva biologického pùvodu, jelikož chlévské mrvy je nedostatek a anorganická hnojiva jsou drahá. ROZMANITOST VODNÍCH ZDROJŮ Rozdíly v množství srážek na území Afriky jsou znaèné, 95 procent vody spadne v centrální a jihozápadní rovníkové zónì (Lake a Souré 1997). Za posledních tøicet let postihla krutá sucha Sahel a severní, východní a jižní subregion. Výsledkem bylo vypracování projektù na pøevod vody mezi povodími. Napøíklad v Jihoafrické republice, kde 60 procent povrchového odtoku pochází z jedné pìtiny území, se v rámci tìchto projektù pøesouvá množství vody do velkých prùmyslových center, jako napø. Johannesburg (Goldblatt a kol. 2000). Tyto projekty však mohou vytváøet znaèný tlak na životní prostøedí, jelikož omezené pøírodní toky mají vliv na ekosystémy dále po proudu. Odezva na nedostatek vody na Seychelách a Mauritiu zahrnuje odsolování, pøidìlování vody hotelùm a výrobním odvìtvím a recyklaci odpadních vod v domácnostech. Oèekávané úspory tìchto opatøení mají v dlouhodobém horizontu èinit kolem 240 miliónù m 3 /rok (Vláda ostrova Mauritius a ERM 1998). Také v Egyptì vedla prudká sucha k neprodleným programùm recyklace drenážní vody v zemìdìlství, aby byla uspokojena rostoucí zemìdìlská poptávka. Stejnì jako v ostatních regionech, patøí mezi hlavní faktory ovlivòující dostupnost vody v Africe vzrùstající domácí spotøeba pitné vody, nedostateèné èištìní odpadních vod, závlahové zemìdìlství a industrializace (která je zároveò zdrojem zneèištìní a má tedy vliv na kvalitu vody). Ztráty z vodovodù zpùsobují znaèné plýtvání. Podobnì øada zavlažovacích systémù je zastaralá. V Jihoafrické republice dochází ke ztrátám až 50 procent vody na zavlažování v dùsledku únikù (Global Water Partnership 2000). Nìkteré zemì však vynakládají úsilí na šetrnìjší využívání vody. strana 13

14 PŘÍSTUP K NEZÁVADNÉ VODĚ A ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD Okolo 62 procent Afrièanù mìlo v roce 2000 pøístup k lepšímu zásobování vodou. I pøesto obyvatelé afrického venkova tráví množství èasu hledáním vody a 28 procent svìtové populace bez pøístupu k vodì žije právì v Africe. Tato skuteènost postihuje zejména ženy, protože je èasto jejich povinností uspokojit rodinnou potøebu vody. Mìstské oblasti jsou lépe zásobeny, 85 procent obyvatelstva tam má pøístup k lepšímu zásobování vodou. Ve venkovských oblastech nemá prùmìrnì 47 procent populace zajištìno èištìní odpadních vod, v Eritreji èiní prùmìr na venkovì 99 procent. V roce 2000 vypadal stav následovnì: Celkem 60 procent africké populace mìlo zajištìno èištìní odpadních vod. Mìstské obyvatelstvo na tom bylo opìt lépe, s 84 procenty oproti prùmìru 45 procent ve venkovských oblastech (WHO a UNICEF 2000). Špatné zásobování vodou a nedostateèné èištìní odpadních vod vedly k èetnému výskytu nemocí souvisejících s vodou, jako škrkavka dìtská, cholera, prùjem, dracunculiasis, dyzentérie, oèní infekce, mìchovec, svrab, schistosomiáza a trachom. V Africe roènì umírá kolem 3 miliónù lidí v dùsledku chorob souvisejících s vodou (Lake a Souré 1997). V roce 1988 se 72 procent veškerých hlášených pøípadù cholery vyskytlo v Africe. Špatné zásobování vodou a nedostateèné èištìní odpadních vod vedou ke kontaminaci povrchových i podzemních vod s následným dopadem na rostlinná, zvíøecí a lidská spoleèenství. Ekonomické náklady bývají nemalé. Napøíklad v Malawi byly v roce 1994 celkové náklady spojené se zhoršováním kvality vod vyèísleny na 2,1 miliónu USD (DREA Malawi 19974). Tyto náklady ovlivòovaly potøebná úprava vody, rozvoj lidských zdrojù a snížená produktivita práce. Uspokojení základní potøeby vody a sanitace je také nákladné. Nedávná studie v Nigérii odhadla, že budoucí náklady na zásobování vodou a èištìní odpadních vod dosáhnou v období èástky 9,12 miliard USD (Adedipe, Braid a Iliyas 2000). Vlády se pokoušejí zlepšit situaci pomocí strategií environmentálního managementu, které zahrnují odpadové hospodáøství a územní plánování, a prostøednictvím zavádìní povinného posuzování dopadu na životní prostøedí (EIA) pro velké projekty. Jednou z hlavních iniciativ regionální politiky byl Lagoský akèní plán (Lagos Action Plan), který vyzýval èlenské státy k formulování rámcových zámìrù v sektoru zásobování vodou a zemìdìlství (OAU 1980). Plán se inspiroval Akèním plánem z konference o vodì v Mar del Plata z roku 1977 a zasedáním afrického regionu zabývajícím se otázkami vody v roce Navzdory tìmto iniciativám je pokrok v uvedeném smìru stále omezený v dùsledku nedostatku lidských a finanèních zdrojù i vybavení pro implementaci opatøení a jejich vymáhání. ZHORŠUJÍCÍ SE KVALITA VODY Zneèištìní sladké a podzemní vody v øadì oblastí dále omezuje dostupnost nezávadné vody. Špatná kvalita vody zpùsobuje choroby a také omezuje zemìdìlskou produkci, v dùsledku toho je tøeba dovážet více potravin a zemìdìlských produktù. Špatná kvalita vody tak omezuje ekonomický rozvoj, napøíklad v prùmyslových odvìtvích nároèných na vodu nebo v turistice, což je situace, která je pro rozvojové zemì Afriky potenciální katastrofou. Ve snaze øešit tento problém øada zemí zavedla èi posílila limity na povolené vypouštìní odpadních vod a obnovila zaøízení na jejich èištìní. Další odezvou v centrální Africe byly programy na èištìní a dekontaminaci sladké vody a kampanì k posílení veøejného povìdomí. Pøestože byla tato opatøení zavedena teprve nedávno, dostavily se již dílèí úspìchy zlepšila se dostupnost pitné vody a vzrostlo širší povìdomí o problematice. Ve východní a jižní Africe pøispívá ke zhoršování kvality vody invaze tokozelky nadmuté (Eichhornia crassipes). Tato rostlina (zvaná též vodní hyacint) vytváøí husté koberce, které ucpávají vodní kanály a narušují plynulý tok. Rozkládající se koberce jsou zdrojem zápachu a pøispívají k eutrofizaci vod. Mezi oblasti zasažené tokozelkou patøí Viktoriino jezero, jezero Kariba a nìkteré øeky. Postižené zemì zahájily s urèitými úspìchy programy biologické a chemické kontroly, doplnìné o mechanické èištìní (13) Zásobování vodou a èištìní odpadních vod: Afrika V roce 2000 mìlo 62 procent Afrièanù k dispozici lepší zásobování vodou a 60 procent zajištìno èištìní odpadních vod v rozsáhlých oblastech kontinentu však bylo pokrytí nedostateèné. Zdroj: WHO a UNICEF 2000 strana 14

15 (Global Water Partmership 2000). Vodní toky v západní Africe jsou podobnì ohroženy druhy Salvinia molesta a druhy rodu Typha. MOKŘADY Africké mokøadní biotopy pokrývají asi 1,2 miliónu km 2 (Finlayson a kol. 1999). Nicménì mokøady ohrožuje jak zneèištìní, tak zemìdìlská kultivace. Pøedpokládá se, že úbytek mokøadù v jižní Africe posílil záplavy v letech , které postihly rodin a hektarù zemìdìlské pùdy (Mpofu 2000). S cílem zamezit dalšímu zhoršování stavu mokøadù 27 afrických zemí podepsalo a ratifikovalo v období od roku 1987 do prosince 1998 Ramsarskou úmluvu, která zajiš uje ochranu 75 lokalit o rozloze zhruba 14 miliónù ha (Frazier 1999). INTEGROVANÉ ŘÍZENÍ VODNÍCH ZDROJŮ Posun k integrovanému øízení vodních zdrojù (IWRM) je jednou z nových strategických iniciativ pøijatých v Africe za úèelem øešení pøedestøených problémù. Integrované øízení vodních zdrojù se neomezuje na národní úroveò, ale zahrnuje také povodí sdílená dvìma nebo více státy. Nilská iniciativa (Nile Basin Initiative) zahájená v roce 1999 je spoleèným programem deseti zemí v povodí Nilu. Iniciativa usiluje o zajištìní udržitelného rozvoje zdrojù, bezpeènost, spolupráci a ekonomickou integraci. V jižní Africe spolupracuje osm státù z povodí Zambezi v rámci Akèního plánu pro øeku Zambezi (Zambezi River System Action Plan), ovšem úsilí o vytvoøení Komise povodí øeky Zambezi (Zambezi Basin Commission) postupuje jen pomalu. Dalším pøíkladem regionální spolupráce je projekt v oblasti Viktoriina jezera, který byl zahájen v roce 1995 za finanèní podpory GEF. Jeho hlavním zamìøením je øízení rybolovu, kontrola zneèištìní, kontrola invazivního rostlinstva a øízení využívání pùdy ve sbìrné oblasti. ASIE A TICHOMOŘÍ Na Asii a oblast Tichého oceánu pøipadá okolo 36 procent globálního povrchového odtoku. I pøesto jsou nouze o vodu a zneèištìní hlavními problémy a dostupnost sladké vody na obyvatele v tomto regionu je nejnižší: obnovitelné zdroje vody ve 30 nejvìtších zemích regionu, kde byly k dispozici potøebné údaje, èinily v polovinì roku m 3 na obyvatele/rok (UNDP, UNEP, Svìtová banka a WRI 2000 a United Nations Population Division 2001). V absolutních èíslech mají Èína, Indie a Indonésie nejvìtší vodní zdroje, celkem více než polovinu z celého regionu. Nìkolik zemí vèetnì Bangladéše, Indie, Pákistánu a Korejské republiky již nyní trpí nedostatkem vody èi nouzí o ni. K nim pøibudou další soubìžnì s nárùstem populace a spotøeby. Nejvíce vody spotøebovává zemìdìlství (86 procent), menší množství pøipadá na prùmysl (8 procent) a využití v domácnostech (6 procent) (sestaveno z údajù UNDP, UNEP, Svìtové banky a WRI 2000). NOUZE O VODU V øadì zemí potøeba vody pøevyšuje zdroje, což vede k nadmìrné exploataci zásob z podzemních zvodní. Nouzi o vodu také navíc provází pokles kvality dostupné vody v dùsledku zneèištìní a zhoršování stavu životního prostøedí. Stavby pøehrad a vodních nádrží spoleènì s odlesòováním v nìkterých povodích zpùsobily snížení hladiny nìkterých potokù a hladiny podzemních vod, poškodily øíèní mokøady a snížily diverzitu sladkovodních druhù. Vysoká spotøeba podzemní vody v pobøežních mìstech jako Bangkok, Dháka, Jakarta, Karáèí a Manila vedla k intruzi slané vody (pronikání slané vody do horizontù podzemních vod) a k poklesùm povrchu. Aè se vládní strategie tradiènì zaobíraly zvìtšováním zásob vody, v poslední dobì se èím dál více zamìøují na opatøení v rámci integrovaného pøístupu k vodním zdrojùm, jako jsou úsporné využívání vody, šetøení vodou a její ochrana, institucionální úpravy, právní, regulaèní a ekonomické nástroje, veøejná osvìta a spolupráce mezi institucemi. Spoleèným prvkem v národních politikách a strategiích je zaèleòování integrace rozvoje a správy vodních zdrojù do socioekonomického rozvoje, posuzování a monitoring vodních zdrojù, ochrana vod a souvisejících zdrojù, zajištìní nezávadné pitné vody a èištìní odpadních vod, šetøení vodou a udržitelné využívání vody v produkci potravin a v dalších ekonomických aktivitách, institucionální a legislativní rozvoj a zapojení veøejnosti. (14) Výmìnný program povodí jezera Toba a jezera Chaplain Severojižní spolupráce mezi organizacemi v Indonésii a Spojených státech pøispìla ke zlepšení správy sbìrné oblasti jezera Toba nejvìtšího jezera v sopeèném kráteru na svìtì, které pokrývá území km 2. Pro toto indonéské jezero, které trpí zhoršením kvality vody a invazemi nepùvodních rostlinných a zvíøecích druhù, byla velkým pøínosem spolupráce Nadace pro pøírodní dìdictví jezera Toba (Lake Toba Heritage Foundation) a Programu pro sbìrnou oblast jezera Laka Chaplain (Laka Chaplain Basin Programme LCBP) ze státu Vermont v USA. Nadace využila èást grantu od Agentury Spojených státù pro mezinárodní rozvoj k vytvoøení partnerství s LCBP. Výmìnný program pomohl k øešení problémù spojených se správou sladkých vod ve sbìrné oblasti jezera Toba prostøednictvím zkušeností z povodí z jiného regionu. Program pøinesl následující pouèení: l se sladkovodními jezery všude na svìtì souvisejí podobné vodohospodáøské problémy l nìkteré z nejobtížnìjších úkolù souvisejí se správou zdrojù sdílených v rámci nìkolika jurisdikcí v jedné velké zemìpisné oblasti l vodohospodáøské zkušenosti lze pøímo pøenést do jiné zemì Zdroj: UNCSD 1999 strana 15

16 V Indii mají nové strategie zavlažování vést ke zvýšení efektivity využívání vody. Používají se nové technologie jako kapková/postøiková závlaha a lepší opatøení pro závlahu na farmách. V Korejské republice, kde zemìdìlství využívá pøes 50 procent zdrojù vody, klade vládní plán pro rozvoj vodních zdrojù pro 21. století dùraz na opatøení související s produkcí potravin pøi úsporném využití vody (Kwun 1999). Decentralizovanému vodohospodáøství se dostává podpory také v zemích jako Èína, kde mìstské èi provinciální úøady mají oprávnìní ke správì vodních zdrojù. V nìkterých indických státech byly ustaveny multidisciplinární jednotky s úkolem vytváøet komplexní vodohospodáøské plány. Zapojení zainteresovaných stran v Pákistánu do rozvoje zaøízení pro zásobování vodou, èištìní odpadních vod, údržbu a prevenci zneèištìní vody snížilo provozní náklady. Pokrok pøineslo také zavedení jednotného pøístupu v rámci celých povodí. Dohoda o sdílení povodí Indu mezi Indií a Pákistánem, Úmluva o sdílení vodních zdrojù (Water Sharing Treaty) mezi Indií a Bangladéšem, spolupráce Indie a Bhútánu na rozvoji využívání vodní energie a indicko-nepálská spolupráce na spoutání sdílených øek pøedstavují pøíklady vodohospodáøské pøeshranièní spolupráce v jižní Asii. ZNEČIŠTĚNÍ VODY V prùbìhu let se ze zneèištìní vody vyvinul zásadní problém. Mezi škodliviny patøí patogeny, organické látky, živiny, tìžké kovy a toxické látky, usazeniny a suspendované látky, kal a soli. Jižní Asie zejména Indie a jihovýchodní Asie se potýkají se závažnými problémy se zneèištìním. Toky jako Žlutá øeka (Èína), Ganga (Indie) a Amu a Syr Darja (Støední Asie) patøí mezi nejvíce zneèištìné øeky svìta (World Commission on Water 1999). Ve mìstech z rozvojových zemí regionu je vìtšina vod silnì zneèištìna domovními splašky, odpadem vypouštìným z prùmyslu, chemikáliemi a pevnými odpady. Vìtšina øek v mìstských oblastech Nepálu byla zneèištìna a voda z nich již není použitelná pro lidi. Pitná voda v Káthmandú je kontaminovaná koliformními bakteriemi, železem, èpavkem a dalšími škodlivinami (UNEP 2001). Zneèištìní vod ovlivòuje lidské zdraví. Na tichomoøských ostrovech, zejména v komunitách obývajících korálové ostrovy, vedlo používání zneèištìné podzemní vody na pití a vaøení k problémùm jako prùjmy, žloutenka a obèasné vypuknutí tyfu èi cholery. Napøíklad kontaminace podzemní vody arsenem v nìkterých krajích západního Bengálska, Indie a v nìkterých vesnicích v Bangladéši sedmdesátkrát pøevyšuje národní standardy pro pitnou vodu, což je 0,05 mg/l. Pøestože ke kontaminaci arsenem mùže pøispívat i zneèištìní, dochází k ní také vlivem pøírodních podmínek. Jedna zpráva uvádí, že vzhledem k potenciálnímu ohrožení vìtšiny z venkovských obyvatel, vìdci z OSN odhadují, že brzo mùže dojít k tomu, že arsen bude zabíjet Bangladéšanù roènì. (Pierce 2001) Nedostateèné zásoby vody a špatné èištìní odpadních vod zpùsobují smrt více než kojencù roènì a pøedstavují nesmírnou zátìž regionu v podobì nemocí a postižení (UNEP 1999b). Asi 8 9 procent z celkového poètu let života s postižením (Disability Adjusted Life Years DALY) v Indii a dalších zemích lze pøièíst chorobám spojeným s nedostateèným pøísunem vody a špatnou sanitací (Svìtová banka 2000). Cholera je rozšíøená v øadì zemí, zejména tam, kde jsou špatná zaøízení na èištìní odpadních vod, jako napøíklad v Afghánistánu, Èínì a Indii (WHO 2000). Vìtšina z celosvìtové populace bez zajištìného èištìní odpadních vod a lepšího pøístupu k vodì žije v Asii (WHO a UNICEF 2000). V jihozápadním tichomoøském subregionu jsou zásobování vodou a sanitace na pomìrnì vysoké úrovni, 93 procent obyvatelstva má zajištìno èištìní odpadních vod a 88 procent má pøístup k lepšímu zásobování vodou (WHO a UNICEF 2000). Tyto údaje jsou ovšem silnì zkreslené, jelikož do statistiky byla zahrnuta i velká a kvalitnì zásobená australská populace. Odhaduje se, že èištìní odpadních vod je zajištìno pouze pro 48 procent obyvatelstva Asie (WHO a UNICEF 2000) což je ménì než v jakémkoli jiném svìtovém regionu. Situace je horší ve venkovských oblastech, kde pouze 31 procent obyvatelstva má èištìny odpadní vody, v pomìru k 78 procentùm zajištìným v mìstských oblastech. (15) Zneèištìní vod v Austrálii V Austrálii poklesla kvalita vody v øadì vnitrozemských vodních tokù v dùsledku lidských aktivit v jejich povodích (Ball a kol. 2001). Usazeniny, živiny a toxické látky spolu s prudkým nárùstem vodního rostlinstva postihly vodní ekosystémy. Odezvou byla opatøení vèetnì Iniciativa pro pøívalovou vodu ve mìstech (Urban Storm Water Initiative), Program prùmyslového partnerství (Industry Partnership Programme) a Waterwatch Australia, které si kladou za cíl monitorování a zlepšení stavu mìstských vodních tokù. Také byla zavedena øada programù v rámci celé zemì èi jednotlivých teritorií, spoleènì s komunitními programy jako Streamwatch a Waterwatch. Navíc místní úøady vytváøejí plány pro øízení pøívalových vod v rámci mìstských sbìrných oblastí za podpory státu a úøadù jednotlivých teritorií. Pøívalové vody jsou stále více vnímány jako zdroj, který je tøeba zachytit a využít, a nikoli jako odpad. Zdroj: Australia State of the Environment Committee Bìhem uplynulých deseti let zaèalo nìkolik zemí øešit otázky kvality vody prostøednictvím implementace rozsáhlých programù a akèních plánù s cílem zlepšit špatný stav nìkterých potokù a vyèerpaných zvodní. Tyto programy mají zpravidla právní èi statutární oprávnìní na základì dokumentù jako thajský národní zákon o kvalitì vody (Thailand s National Water Quality Act), filipínský kodex kvality vod (Philippine Water Quality Code), indický zákon o ochranì životního prostøedí (India s Environmental Protection Act), èínský zákon o vodì (China s Water Law) a zákon Korejské republiky o kvalitì vody (Republic of Korea- s Water Quality Preservation Act) (UNESCAP 1999). Úspìšné pøípady obnovování a ochrany kvality vody pocházejí ze zemí, kde kvalitu vody v øekách prosazují v rámci mul- strana 16

17 tisektorového a multidisciplinárního pøístupu ke správì vodních zdrojù. Kampanì usilující o vyèištìní øek, kanálù, jezer a dalších vodních tìles jsou èím dál rozšíøenìjší. Programy èasto vedou ke zlepšení kvality vody a obèas i k pøijetí nových standardù kvality vody a pøedpisù týkajících se jejího využívání. Také pøispívají k posílení povìdomí o potøebì snížit zatížení vod škodlivinami prostøednictvím èištìní odpadních vod, recyklace a využívání splaškù a prùmyslových odpadních vod a pøísné kontroly vypouštìných prùmyslových a komunálních odpadù. V industrializovaných zemích regionù se podaøilo dosáhnout také øady úspìchù v opìtovném využívání vody a recyklaci. Kvalitu vody se díky iniciativám zabývajícím se zneèištìním vod podaøilo zlepšit v Èínì, Japonsku, Korejské republice a Singapuru. V Japonsku vláda stanovila standardy kvality životního prostøedí a dosáhla znaèných zlepšení: v roce 1991 splòovalo 99,8 procenta vzorkù vody v Japonsku normu pro tìžké kovy a toxické látky (RRI 2000). V roce 2000 èinil podíl èištìných prùmyslových odpadních vod v celé Èínì 94,7 procenta (SEPA 2001). Výsledkem akcí provedených v Singapuru je, že jeho obyvatelé dostávají pitnou vodu pøímo z kohoutku. LATINSKÁ AMERIKA A KARIBSKÁ OBLAST Latinská Amerika a karibská oblast jsou bohaté na obnovitelné vodní zdroje, pøièemž z celého svìta na nì pøipadá 30 procent. Nicménì tøi hydrografické regiony sbìrná oblast Mexického zálivu, jižního Atlantiku a La Platy pokrývající 25 procent území regionu jsou domovem 40 procent obyvatelstva a obsahují pouze 10 procent vodních zásob regionu (WWC 2000). Vìtšina problémù souvisejících s vodou pøekraèuje hranice státù, pøestože mezi subregiony a zemìmi existují znaèné rozdíly. Mezi hlavní problémy patøí: snižující se dostupné množství vody na obyvatele v dùsledku populaèního rùstu, expanze mìst, odlesòování a klimatických zmìn, zhoršování kvality vody zpùsobené neèištìnými splašky, rozsáhlým využíváním hnojiv a pesticidù a prùmyslovým zneèištìním zejména z tìžby a energetiky a zastaralé institucionální a právní uspoøádání. DOSTUPNOST A VYUŽÍVÁNÍ Dostupnost vody se velmi liší. Nejbohatším regionem je Jižní Amerika. Nìkteré zemì trpí nedostatkem vody a ztrátou vodní biodiverzity a biotopù, pøièemž nìkteré ostrovy v karibské oblasti se blíží hranici nouze o vodu nebo ji již pøekroèily (WWC 2000). Také mezi jednotlivými zemìmi jsou výrazné rozdíly. Ve vìtšinì malých karibských ostrovních státù je déš jediným zdrojem sladké vody (Antiqua a Barbuda, Bahamy a Barbados využívají odsolenou vodu). V Jižní Americe mají zásoby podzemních vod zásadní význam a jejich objem se odhaduje na 3 milióny km 3 (GWP 2000). Zejména Mexiko je odkázané na podzemní vodu, pøièemž spotøebovává jednu tøetinu veškeré uvádìné èerpané sladké vody a dvì tøetiny mìstské pitné vody (CATHALAC 1999, WWC 1999). Zemìdìlství a prùmysl jsou hlavními spotøebiteli vody v regionu, po nich následuje domácí spotøeba. Závlahové zemìdìlství pøedstavuje jeden z nejrychleji expandujících zpùsobù využívání sladké vody. Plocha zavlažované zemìdìlské pùdy vzrostla z 10 miliónù ha v roce 1970 na více než 18 miliónù ha v roce 1998 (FAOSTAT 2001). Èerpání vody na zavlažování se pohybuje od 56 procent z celkové èerpané vody v karibské oblasti do 78 procent ve Støední Americe. V zavlažovacích technologiích se všeobecnì projevuje nešetrnost a nedostatek praxe (Svìtová banka 1999). Nìkteré nedávné institucionální reformy se pokusily tyto otázky øešit. Napøíklad v Mexiku se vlastnictví zavlažovacích systémù pøesunulo od soukromých vlastníkù na 386 asociací pro využívání vody, což se projevilo výrazným zlepšením v návratnosti nákladù, údržbì systémù a úsporném využívání vody (Saleth a Dinar 1999). Prùmysl také využívá velká množství vody. Odhaduje se, že v Jižní Americe èiní roènì odèerpané množství vody pro prùmysl 15 km 3, pøièemž 80 procent spotøeby pøipadá na Ar- (16) Model Tegucigalpa: zásobování vodou v pøímìstských oblastech Zapojení komunity, systém podílení se na nákladech a zisku z nákladù, hygienická osvìta a školení pøispìly ke zlepšení zásobování vodou a èištìní odpadních vod v øadì pøímìstských komunit v honduraském hlavním mìstì Tegucigalpa. V dùsledku rychlé urbanizace bìhem posledních 20 let vzrostl poèet obyvatel Tegucigalpy na , pøièemž vìtšina lidí žije v pøímìstských oblastech. Povrchová voda se zde témìø nevyskytuje a podzemní voda je èasto pøíliš hluboko èi zneèištìná. Zajištìní základních služeb jako vodovod a kanalizace je obtížné a nákladné. Program zásobování pøímìstských oblastí vodou, který probíhá ve spolupráci s UNICEF, Národním autonomním vodárenským a kanalizaèním úøadem (National Autonomous Water and Sewage Authority SANAA), Výkonnou jednotkou pro rozvoj sídel (Executive Unit for Settlements in Development UEBD) a místních komunit, poskytl v letech vodu lidí v 80 komunitách a sanitaèní služby obyvatel ètyø komunit. Jednou ze silných stránek programu je zapojení komunity a jejích investic Komunita musí poskytnout pracovní sílu a stavební materiál, pøispìt finanènì prostøednictvím sazeb za vodu a postupnì uhradit úplné náklady na investice. Také musí ustanovit správní radu, která vybírá poplatky, spravuje vodovod a stará se o provoz a jednoduchou údržbu. Stávající systém podílení se na nákladech a zisku z nákladù obnáší také využívání revolvingového fondu: komunita pøispìje zhruba 40 procenty celkových nákladù na vodovod, pøièemž SANAA a UNICEF poskytnou 25 a 35 procent. Zdroj: UNCSD strana 17

18 gentinu a Brazílii (ACAA 2001). V Brazílii pochází vìtšina elektrické energie z vodních zdrojù. Dùlní sektor, zejména v Chile a v Peru, vyžaduje stále vìtší množství vody. Pro nìkteré regiony, jako napøíklad Andy, to mùže v blízké budoucnosti znamenat nutnost vodu dovážet. Ve Venezuele, Trinidadu a Tobagu je významným spotøebitelem ropný prùmysl. Požadavky na vodu pro domácí úèely také stoupají. Nerovnost mezi uživateli, a to i v zemích bohatých na vodu, je však obrovská. Øada chudých obyvatel jak na venkovì, tak ve mìstech nemá pøístup k èisté vodì èi k sanitaèním službám (WWC 2000). V roce 1995 nemìlo 25 procent obyvatelstva domácí zdroj vody èi snadný pøístup k nìmu. V tomtéž roce bylo 41 procent vody neupravováno a 31 procent obyvatelstva nemìlo k dispozici kanalizaci (PAHO 1998). Na konci roku 2000 mìlo 85 procent obyvatelstva k dispozici lepší zásobování vodou a 78 procent lepší sanitaèní služby to však znamená, že 78 miliónù lidí stále nemìlo pøístup k lepšímu zásobování vodou a 117 miliónù nemìlo zajištìno èištìní odpadních vod (WHO a UNICEF 2000). Velké rozdíly se také vyskytují mezi mìsty a venkovem. Pøírodní katastrofy pøedstavují nepøedvídatelný faktor, který mùže vážnì podkopat úsilí o zlepšení služeb souvisejících s vodou a èištìním odpadních vod. V mnoha mìstských oblastech se pokoušeli o zlepšení zásobování vodou a sanitace a o zavedení sazeb, které odrážejí skuteènou cenu vody. Aèkoli se úèinnost privatizace a využívání ekonomických nástrojù, jako napø. zpoplatnìní vody, ukazují být problematickými (WWC 2000), nìkteré zemì jako napøíklad Jamajka zaèaly s využíváním ekonomických nástrojù (UNECLAC 2000). Omezené množství informací týkajících se vodárenské infrastruktury a jejího provozu jsou hlavní pøekážkou ve snahách vlád zlepšit pøedpisy pro oblast vody v mìstském sektoru. Zatímco role vlád se posunula od poskytovatele vodárenských služeb k regulaènímu orgánu zastupujícímu veøejnost, øada z nich stále nemá dostateèné informace ohlednì vodárenského provozu, a to jejich regulaèní funkci omezuje. I když jsou technologické zmìny v oblasti vodárenství pomalejší než v jiných sektorech, je potøeba pøenosu technologií pro snahy o šetøení vodou a zavedení lepší øídící strategie zcela zásadní. S cílem zvýšit efektivnost sektoru èištìní odpadních vod a pøivést kapitál byly navrženy národní a mezinárodní strategie, vèetnì vytvoøení místních èi regionálních trhù, jako napøíklad Projekt zvodnì Guarani (Guarani Aquifer Project) (viz rámeèek 17). V Brazílii zaznamenali pokroky v legislativì, zejména v pøípadì federálního zákona z roku 1997, který zavedl národní politiku vodních zdrojù a ustanovil národní systém správy vodních zdrojù. (17) Zvodeò Guarani Zvodeò Guarani je nejvìtší na svìtì. Pokrývá asi 1,2 km2 na jihu a jihovýchodì Jižní Ameriky. Zdrženlivé odhady trvalých rezerv systému v Brazílii uvádìjí km3 s roèním obnovováním 160 km3. Èerpání podzemní vody v objemu asi 20 procent souèasného roènì doplòovaného množství by postaèilo na zásobování 360 miliónù obyvatel 300 litry dennì. Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay spolupracují na vytvoøení integrovaného plánu ochrany a udržitelné správy systému v rámci Projektu na ochranu životního prostøedí a udržitelný rozvoj zvodnì Guarani (Project for Environmental Protection and Sustainable Development of the Guarani Aquifer System), který financuje fond Global Environmental Facility a Svìtová banka. V projektu je zapojena Organizace amerických státù (Organisation of American States) a další mezinárodní dárci a instituce. Úspìch projektu bude významným krokem k zajištìní dlouhodobé dostupnosti zdrojù sladké vody ze zvodnì pro obyvatele uvedených zemí. Rozsáhlé využívání hnojiv v zemìdìlství posílilo nárùst øas a eutrofizaci jezer, pøehrad a pobøežních lagun. Stoupající obsah dusiènanù byl zaznamenán v øekách vèetnì Amazonky a Orinoka a v podzemních zdrojích regionu. V Kostarice byl jak v mìstských, tak venkovských zdrojích zjištìn obsah dusiènanù blížící se limitùm èi pøekraèující mezinárodní smìrnice (Observatorio del Desarrollo 2001). Neèištìné odpadní vody z mìstských center jsou i nadále hlavní pøíèinou zneèištìní. V regionu jako celku je nìjakým zpùsobem èištìno pouze kolem 13 procent sebraných odpadních vod (PAHO 1998). Narùstající zneèištìní z mìstského povrchového odtoku a vypouštìní odpadních vod do øek a dalších vodních tìles, která jsou zdroji pro mìsta, pøispìlo k obtížím s uspokojením zvyšujících se požadavkù na vodu ve mìstech, zejména v tìch, která se nacházejí v oblastech jako Lima nebo Mexico City, kde je o vodu nouze (WWC 2000). Prùmyslové aktivity a vyplývající zneèištìní výraznì pøispìly k problémùm s kvalitou vody. Napøíklad živoèišné odpady z koželužen, jatek a balíren masa zneèistily zvodnì koliformními bakteriemi (WWC 2000). Dalším šíøícím se problémem s kvalitou vody, zejména v karibské oblasti, je salinizace vody v pobøežních oblastech zpùsobená jejím nadmìrným èerpáním. Na závažnosti mu dodává skuteènost, že potøeba vody zde stoupá, zejména v oblasti cestovního ruchu (UNEP 1999a). KVALITA VODY Až do sedmdesátých let 20. století nebylo zneèištìní vody v Latinské Americe a karibské oblasti závažným problémem. Bìhem posledních 30 let však došlo k významnému poklesu kvality povrchových i podzemních vod. Zemìdìlství a vypouštìní neèištìných mìstských a zemìdìlských odpadních vod se stalo hlavním zdrojem zneèištìní. INSTITUCIONÁLNÍ A PRÁVNÍ STRUKTURY Ve vìtšinì zemí probíhá správa vodních zdrojù v rámci sektorù, tedy s minimem integrace èi využití enviromentálních postupù hospodaøení. Takový pøístup pomíjí naprosto nezbytnou interakci se širšími ekosystémy, dalšími funkcemi a environmentálními službami spojenými s vodou. V uplynulém desetiletí se vyskytl trend pøesouvání vodáren- strana 18

19 ských služeb z veøejného do soukromého sektoru a decentralizace právních a administrativních povinností. Výsledkem je, že zákony a pøedpisy, jejichž úèelem je chránit vodní zdroje, èasto chybí nebo jsou nedostateènì vymáhány (WWC 2000). SEVERNÍ AMERIKA Na Severní Ameriku pøipadá asi 13 procent svìtových obnovitelných zásob sladkých vod (s výjimkou pevninských a vysokohorských ledovcù). Na konci devadesátých let 20. století využívali obyvatelé Severní Ameriky m 3 vody na osobu za rok (Gleick 1998), což je více než v jakémkoliv jiném regionu. Ve Spojených státech vedla nedávná úsporná opatøení k poklesu spotøeby: v letech klesl objem èerpané vody o témìø 10 procent, zatímco poèet obyvatel vzrostl o 16 procent (Soley, Pierce a Perlman 1998). Na druhé stranì v Kanadì se v letech objem èerpané vody zvýšil o 80 procent, zatímco poèet obyvatel narostl o 3 procenta (EC 2001a). Aèkoli zneèištìní vody z bodových zdrojù se ve Spojených státech od sedmdesátých let snížilo, plošné zdroje jako povrchový odtok ze zemìdìlské pùdy a odtok pøívalových vod z mìst narostly a zpùsobují závažné problémy se zneèištìním. Mezi hlavní zdroje obav patøí zvýšený obsah živin. Vìtšinu (nezmrzlých) sladkovodních zdrojù kontinentu tvoøí podzemní vody. Kontaminace podzemních vod a pokles hladiny ve zvodních se nyní øadí mezi nejvìtší problémy (Rogers 1996, EC 1999a). Jednou z nejzávažnìjších otázek, se kterou se Severní Amerika potýkala pøed tøiceti lety, byl povážlivý stav sbìrné oblasti Velkých jezer. Úsilí vyvinuté na její vyèištìní stojí za povšimnutí coby pøíklad spolupráce mezi národy a místními uživateli. (18) Zdravotní rizika zpùsobená zneèištìním podzemních vod Nemálo hlášených pøípadù kontaminace studní z poslední doby zvýšilo ostražitost veøejnosti ohlednì zdravotních rizik spojených s kontaminovanou podzemní vodou (EC 1999c). Napøíklad v kvìtnu 2000 zemøelo ve Walkertonu ve státì Ontario nìkolik Kanaïanù a více než jich onemocnìlo v dùsledku kontaminace mìstských vod bakterií Escheria coli. Jedním z faktorù byl zvíøecí hnùj, pøièemž pøispìly i další, jako selhání infrastruktury, rizikové umístìní studní, lidské selhání a nadmìrné srážky (ECO 2000). Tato tragédie pobídla kanadské provincie nápravì vážných obtíží s pitnou vodou souvisejících se škodlivinami ze zvíøecích odpadù, které pronikaly do zdrojù podzemních vod, a v nìkterých pøípadech také poukázala na dùsledky pøedchozích škrtù v rozpoètu, snižování poètù zamìstnancù a vìtší spoléhání na mìsta a obce v regulaci environmentálních služeb (Gallon 2000). PODZEMNÍ VODA Koncem devadesátých let 20. století zásobovala podzemní voda 50 procent severoamerické populace a více než 90 procent venkovského obyvatelstva (EPA 1998, Statistics Canada 2000). Øada nebezpeèných složek využívaných v prùmyslu a zemìdìlství nyní ohrožuje kvalitu podzemních vod. Škodliviny z plošných zdrojù jsou pøítomné v mnoha mìlkých studních v celém severoamerickém regionu (Moody 1996). Zemìdìlství pøedstavuje nejhoršího viníka, jelikož používání umìlých hnojiv v regionu stouplo bìhem uplynulých 30 let z 15 na 22,5 miliónu tun (IIFA 2001). Pøestože kontaminace dusíkem zøídka pøekraèuje hranici ohrožení zdraví, pro obyvatele prérijních provincií, kteøí jsou závislí na vodì ze studní, pøedstavuje vleklý problém a má do jisté míry vliv na podzemní vody ve 49 státech USA (OECD 1996, Statistics Canada 2000). Pøi požití velkých koncentrací zpùsobují dusiènany methemoglobinémii èili syndrom modrání kojencù (Sampat 2000). Nízké koncentrace pesticidù byly zjištìny také v mìlkých podzemních vodách na 54,4 procenta testovaných lokalit v USA v letech Aèkoli koncentrace pesticidù zøídka pøekraèují normy pro pitnou vodu, nìkteøí vìdci naznaèují, že jejich vliv na zdraví a životní prostøedí není náležitì prozkoumán (Kolpin, Barbash a Gilliom 1998). Podzemní zásobní nádrže na ropné produkty, kyseliny, chemikálie a prùmyslová øedidla jsou hlavním zdrojem kontaminace podzemních vod (Sampat 2000). Nádrže èasto neodpovídají úèelu, pro který se používají, nebo nebyly správnì instalovány. V roce 1998 byly zjištìny úniky z více než nádrží na ropu ve Spojených státech. State Underground Remediation Funds pomohly financovat èištìní mnoha lokalit ve Spojených státech (US EPA 1998). Systémy septikù, které jsou nejvìtším zdrojem odpadù vypouštìných do zemì, obsahují øadu organických škodlivin a existuje podezøení, že jsou jedním z hlavních pøíèin kontaminace venkovských studní. Jedna tøetina až jedna polovina septikù pravdìpodobnì nefunguje správnì (Moody 1996). Dlouhodobá dostupnost podzemní vody v aridních regionech je jednou z prioritních otázek. Hladina podzemích vod obecnì pøestala klesat v osmdesátých letech 20. století, ale spotøeba podzemních zásob vody pøesto èinila 10 procent veškeré èerpané sladké vody ve Spojených státech v polovinì devadesátých let (OECD 1996). Zemìdìlství spoléhalo na podzemní vodní zdroje na 62 procentech zavlažované zemìdìlské pùdy v roce 1990 (OECD 1996, Sampat 2000). Koncem 80. a poèátkem 90. let všechny státy USA zavedly legislativu pro podzemní vody (TFGRR 1993, Gobert 1997). Kanadská federální vláda iniciovala novou národní legislativu pro životní prostøedí, obchod a otázky podzemních vod (EC 1999a). Aèkoli správa podzemních vod se tradiènì zabývala povrchovými a podzemními vodami oddìlenì, interakce mezi nimi mají pøímý dopad na kvalitu a dostupnost vody a na stav mokøadù, ekologii øíèních oblastí a vodní ekosystémy obecnì (Codgrove a Rijsberman 2000). strana 19

20 KVALITA VODY VE VELKÝCH JEZERECH Sbìrná oblast Velkých jezer je jedním z nejvìtších sladkovodních systémù na svìtì, který obsahuje 18 procent sladké povrchové vody svìta (EC 2001a). Srážkami a pøítokem povrchových a podzemních vod se roènì obnovuje ménì než jedno procento objemu vody v jezerech. V prùbìhu let trpìla jezera smíšeným zneèištìním zpùsobeným neodpovídajícími kanalizaèními systémy, hnojivy a vypouštìním odpadních vod. Poèátkem sedmdesátých let 20. století byly pláže zanesené øasami a voda nebyla vhodná na pití, pokud nebyla dùkladnì pøeèištìna. Jezero Erie trpìlo nadmìrnými koncentracemi fosforu, kvetením vody a závažným poklesem rybích populací. Nejvážnìji situace zasáhla spoleèenství pùvodních obyvatel. Novinové titulky v roce 1970 hlásaly, že jezero Erie je mrtvé (EC 1999b, EC 2001c). Další náznaky poukazovaly na zákeønìjší problémy. Poèátkem 70. let byly skoøápky vajec potápek žlutonohých, které se nacházejí vysoko ve vodním potravním øetìzci a projevuje se u nich bioakumulace, o 30 procent tenèí než obyèejnì (EC 1999b). Poèty populací nìkterých ptaèích druhù strmì klesly. V roce 1971 vydala Mezinárodní spoleèná komise (International Joint Commission IJC) zprávu o problémech zneèištìní dolních Velkých jezer. Nezávislá organizace IJC skládající se ze zástupcù Kanady a USA, je povìøena posuzováním množství a kvality vody v pøíhranièní oblasti mezi Kanadou a Spojenými státy od roku 1909 (IJC 2000a). Zpráva vedla k podpisu smlouvy o kvalitì vody Velkých jezer (Great Lakes Water Quality Agreement GLWQA) v roce 1972 a k vyvinutí mimoøádného úsilí o obnovení kvality vody. V roce 1978 byla GLWQA aktualizována za úèelem zavedení ekosystémového pøístupu a øešení pøetrvávajícího vypouštìní chemikálií (IJC 1989). V roce 1987 byly stanoveny cíle èi strategie pro snížení zátìže fosforu, vzduchem pøenášených škodlivin, zneèištìní z èinností na pevninì a problémù kontaminovaných usazenin a podzemních vod. Byly vytvoøeny Plány pro nápravné akce (Remedial Action Plans RAP) s cílem vyèistit 43 postižených oblastí. Od poèátku 70. let se podaøilo snížit zátìže fosforu z mìstských zdrojù v jezerech Erie a Ontario o témìø 80 procent, zpomalit rùst øas a omezit rozsah spotøebovávání kyslíku ve vodì u dna. Jezero Erie, druhdy považované za mrtvé, dnes poskytuje nejvìtší výnosy candátù na svìtì (EC 1999b, EC 2001c). Vypouštìní øady neodbouratelných jedovatých chemikálií se také podaøilo omezit. Od konce 80. let vládní pøedpisy dosáhly snížení vypouštìných jedovatých látek obsahujících chlór z papírenských provozù o 82 procent. Od roku 1972 došlo k celkovému snížení používání, výroby a vypouštìní sedmi nejvíce toxických chemikálií a k výraznému omezení únikù chemických látek (EC 1999b, EC 2000, EC 2001c). Rezidua DDE (metabolit DDT) a polychlorovaných bifenylù (PCB), jejichž obsah býval nezvykle vysoký ve vejcích potápek ve sbìrné oblasti Velkých jezer, poklesl o celých 91 procent a o 78 procent od poèátku 70. let do roku 1998 (EC 2001b). Potápky se opìt úspìšnì množí a populace ostatních ptaèích druhù stoupají (EC 1998, EC 1999c). Rychlý rozvoj prùmyslu a mìst v 90. letech však nadále zpùsoboval poškozování životního prostøedí v dané oblasti. Zamoøení usazeninami v pøístavech a ústích øek hrozilo kontaminací ryb a pøinášelo problémy spojené s bagrováním a skládkováním usazenin (IJC 1997). Prokázalo se, že škodliviny pøenášené vzduchem se usazují na jezerech a významnì pøispívají ke zneèištìní vod (US EPA 1997). Až 96 procent PCB ve Velkých jezerech pochází z atmosféry (Bandemehr a Hoff 1998). Proto byla v roce 1997 zahájena Spoleèná strategie dvou zemí pro Velká jezera (Great Lakes Binational Strategy) s cílem odstranit tyto chemické škodliviny (BNS 1999, EC 2000b). Aèkoli se podaøilo omezit pùsobení neodbouratelných toxických látek, nìkteré studie ukazují, že dìti matek, které konzumovaly velké množství ryb z Velkých jezer, trpìly vývojovými problémy (Health Canada 1997). Nedávná studie IJC varuje pøed pomalým postupem v pøípadì nìkterých problémù, jako napøíklad likvidace usazenin obsahujících neodbouratelné jedovaté látky a exotické invazivní druhy (IJC 2000b). Velká jezera se v budoucnu budou potýkat s dalšími environmentálními problémy. Do poloviny tohoto století mùže globální oteplování zpùsobit pokles jejich hladiny o jeden metr i více, což by pøineslo závažné ekonomické, environmentální a sociální dopady. Nedostatek vody v Severní Americe mùže také zesílit tlak na velkoobjemové odvádìní èi odebírání vody z jezer, což by ohrozilo udržitelnost využívání zdrojù povrchových a podzemních vod (IJC 2000c, IPCC 2001). ZÁPADNÍ ASIE Arabský poloostrov se vyznaèuje aridním klimatem s roèními srážkami pod 100 mm. Nejsou zde žádné spolehlivé zásoby vody. Tento subregion je pøi uspokojování potøeby vody zcela odkázán na podzemní zdroje a odsolovací zaøízení. Nárùst spotøeby zpùsobil velký tlak na skromné zdroje. Subregion Mashriq je pøevážnì aridní a semiaridní. Srážky na 70 procentech území subregionu èiní ménì než 250 mm roènì. Mashriqem protékají dvì øeky pramenící mimo oblast Eufrat a Tigris a nìkolik menších tokù. Arabským zemím se podaøilo dosáhnout porozumìní èi uzavøení dohod ohlednì sdílení tìchto vodních zdrojù, nicménì dohody týkající se Eufratu mezi Irákem a Sýrií na jedné a Tureckem na druhé stranì se zatím neuskuteènily. ZVYŠUJÍCÍ SE POTŘEBA VODY Hlavní pøíèinou zvyšující se potøeby je rychlý populaèní rùst. Poèet obyvatel regionu se od roku 1972 zvýšil ze 37,3 miliónu na 97,7 miliónu v roce 2000 (United Nations Population Division 2001). Subregion Mashriq se znaèným roèním populaèním pøírùstkem ve výši 3 procenta zaznamenal snížení objemu sdílených dostupných vodních zdrojù ze m 3 v roce 1950 (Khouri 2000) na m 3 v roce 2000 (viz rámeèek 19). strana 20