OKRES BEROUN. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. ST EDNÍ âechy

Transkript

1 OKRES BEROUN CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ST EDNÍ âechy

2 Stfiední âechy OKRES BEROUN Na pfiedcházející stranû: (pohled z Kozla na Damil). Pohled do údolí Berounky ze skal pfii ústí Kaãáku smûrem k Berounu. Vlevo v pozadí vápencov Damil, na obzoru hfibet Dûdu nad Berounem. Berounka proráïí âesk kras kaàonem ve vápencích, vlevo bílé stûny skalní kulisy Na Bfiíãi, v pozadí vysoké stûny Na Vanovicích s bohatou flórou dealpinského rázu. Obzor uzavírá lesnaté pásmo HfiebenÛ. Okres Beroun v povodí dolní Berounky o rozloze 66,88 km 2 se rozkládá ve Stfiedoãeském kraji na jihozápad od Prahy. Na západû sousedí s okresem Rokycany, na sz. s okresy Rakovník a Kladno, na sv. s okresem Praha-západ a jv. s okresem Pfiíbram. Nejsevernûj í bod okresu se nachází km sz. od obce Podkozí v údolí Lodûnice ( s.., v. d.), nejjiïnûj í bod leïí 2,6 km j. od Zajeãova na okraji lesa ( s.., v. d.), nejzápadnûj í bod 3 km jz. od Ole né u kóty 536,9 m n. m. ( s.., v. d.) a nejv chodnûj í bod,8 km v. od obce Mofiinka v chatové osadû ( s.., v. d.). NejniÏ í místo leïí na Berounce u evnic v 205 m n. m., nejvy í je Mal vrch v Hfiebenech (627,6 m n. m.). Území okresu je sevfieno mezi lesnatou Kfiivoklátskou vrchovinou na západû a severozápadû a lesní oblastí Brd a HfiebenÛ na jihu a jihov chodû. Jeho centrum tvofií niï- í, vût inou bezlesá Hofiovická brázda, která jako podkova objímá jihozápadní ãást âeského krasu, táhnoucí se severov chodním smûrem aï k hranici okresu. eka Berounka tekoucí v tomto úseku k jihov chodu protíná pfiíãnû okres v jeho severov chodní ãásti. Geologicky náleïí celé území barrandienu jednotce budované varisky i pfiedvarisky zvrásnûn mi horninami neoproterozoika a star ího paleozoika. Jeho nejmlad ím ãlenem jsou devonská a silurská souvrství âeského krasu, v nichï se vedle pestfie vyvinut ch vápencû podruïnû uplatàují i bfiidlice, zãásti s vloïkami pískovcû (srbské vrstvy) a submarinní bazaltové vulkanity diabasy a jejich tufy. V podloïí siluru vystupují souvrství ordoviku pozûstávající z rûzn ch typû bfiidlic, pískovcû, kfiemencû a rovnûï produktû bazaltového (diabasového) vulkanismu. Vynofiují se z podloïí âeského krasu na severozápadû i jihov chodû, kde jsou nejmohutnûji vyvinuty kfiemence, bu- 48 BE 2

3 Okres Beroun ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY dující souvisl hfibet HfiebenÛ. Ordovické horniny lemují i jihov chodní okraj Kfiivoklátska, kde nápadné hfibety jsou rovnûï kfiemence tvofiící i jeden z nejvy ích bodû Kfiivoklátské vrchoviny Kru nou horu (609 m n. m.). Ménû odolné horniny ordoviku tvofií podklad Hofiovické brázdy a jihozápadním smûrem se táhnou aï k hranici okresu. Nejstar í útvar paleozoika, kambrium, zasahuje na území okresu jen okrajovû. V jihozápadním cípu v okolí Zajeãova a Ole né se vyskytují tvrdé slepence brdského kambria a andezity stra ického vulkanického komplexu, v severozápadním v bûïku na západ od Broum ryolity a andezity vulkanického kfiivoklátsko-rokycanského BE 3 49

4 Stfiední âechy KRAJINN POKRYV komplexu. Území na severozápad linie od Holého vrchu (57,9 m n. m.) pfies Vraní skálu (526,3 m n. m.) a Stradonice po Podkozí budují bfiidlice, droby a prachovce kralupsko-zbraslavské skupiny neoproterozoika, které obsahují ãetné vloïky velice tvrd ch silicitû (buliïníkû), vystupující z mûkkého georeliéfu bfiidlic v podobû skalnat ch hfiebenû i bizarnû formovan ch izolovan ch skalek kam kû. Arkózové pískovce karbonu tvofií malou pánev na Lísku a u H skova na severozápad od Berouna. Relikty hornin svrchní kfiídy, pfiedev ím cenomansk ch pískovcû a jílû, vystupují pfii severov chodní hranici okresu; v minulosti v ak kfiídové horniny, i vy ích stupàû, zasahovaly mnohem dále k jihu a jihozápadu, jak dosvûdãují jejich relikty zaklesnuté do krasov ch kapes na Zlatém Koni u Konûprus i jinde v âeském krasu. Mladotfietihorní tûrkopísky a jíly se zachovaly v roztrou en ch reliktech napfi. u ViÏiny pod Hfiebeny, mezi Vlenci a Pouãníkem i v úrovni nejvy - ích teras Berounky u Tetína, kde byly zji tûny i terestrické sutû se suchozemskou faunou star ího neogénu. Kvartér zastupují typické spra e, vázané pfiedev ím na niï í polohy na severov chodû, které smûrem na jihozápad do okolí Hofiovic pfiecházejí do nevápnit ch prachovic. Údolí Berounky se vyznaãuje 50 BE 4

5 Okres Beroun dobfie vyvinut mi tûrkopískov mi terasami, v âeském krasu se nachází fiada loïisek pûnovcû (Svat Jan pod Skalou, Koda), které v pánevních polohách místy pfiecházejí do vápnit ch slatin. Berounku a Litavku lemují v nûkter ch úsecích pomûrnû velké plochy nivních hlín, úpatí HfiebenÛ kryje plá È hrubû kamenit ch svahovin. Biostratigrafick v znam mají v plnû jeskyní a krasov ch kapes ve vápencích âeského krasu, které poskytly bohaté soubory fosilních obratlovcû i mûkk Û a místy i v znamné nálezy archeologické. Jih a jihov chod okresu lemují vrchoviny Brd a HfiebenÛ, které místy nápadnû vystupují z mnohem niï ího pahorkatinného i kotlinovitého terénu Hofiovické brázdy s rozsáhl mi pedimenty. Tento rozdíl se v raznû projevuje zejména v pfiípadû pfiedsunutého vrchu Ple ivec (654 m n. m.) v místech, kde Litavka vytéká z Brd. Vrchovinn ráz má i jihozápadní ãást âeského krasu, kde selektivní odnos rozru il pûvodnû zarovnan povrch a díky rozdílné odolnosti hornin bfiidlic a vápencû opût nechal vyniknout star m varisk m strukturám. K tomu podstatnû pfiispûla i eroze Berounky a jejích vût ích pfiítokû, pfiedev ím Kaãáku (Lodûnice), které v krasovém území vytvofiily malebné skalnaté kaàony a soutûsky. Vrchovinn ráz má i jiïní ãást Kfiivoklátské vrchoviny, zatímco na severu se více uplatàuje pahorkatinn georeliéf, jen místy pfieru ovan ãlenitûj ími úseky jako v údolí Kaãáku (Lodûnice) nebo Berounky. Proterozoické bfiidlice a droby tvofií skalní v chozy v mlad ch erozních záfiezech, ale ve 2 V prûhledu od Lodûnic k Berounu vystupují zleva vrchy âeského krasu, zprava pak první hfibety Kfiivoklátské vrchoviny. 2 Devon tí hlavonoïci. BE 5 5

6 Stfiední âechy Z vysok ch skal Kot zu se otevírá pohled na zalesnûn Kosov (vpravo), na obzoru mohutnû vystupuje pásmo Dûdu tvofiící v chodní okraj Kfiivoklátské vrchoviny. vy ích úrovních terénu vykazují spí e mûkk georeliéf, z nûhoï nápadnû vynikají jiï zmínûné buliïníkové kam ky jako známá Hudlická skála (487,2 m n. m.), Jouglovka (563 m n. m.), Vûrovka nebo Kamenec. Nálezy tfietihorní fauny a flóry ve vhlouben ch tvarech georeliéfu dokládají, Ïe jiï v neogénu zde byla vyvinuta údolní síè, ãlenící vy í zarovnan povrch pfiedkfiídového a paleogenního stáfií. Hlavním tokem okresu je fieka Berounka. Jako jeden z v znamn ch pfiítokû ze severu pfiijímá Kaãák (Lodûnici), z jihu pak Litavku, která proráïí hradbu Brd a u Zdic pfiijímá âerven potok, jenï spolu s Litavkou tvofií hlavní toky Hofiovické brázdy. Vzhledem krozloze svého povodí se tyto toky vyznaãují pomûrnû malou vodností, zato v ak obãasnû povodnûmi, jejichï pfiíãinou jsou pfiívalové de tû nebo náhlé tání vût ích mas snûhu. Na vodních tocích v okrese Beroun jsou tfii malé vodní nádrïe, a to Dráteník (objem vody 0,3 mil. m 3 ) a Záskalská (0,75 mil. m 3 ) na âerveném potoce a Suchomasty (0,49 mil. m 3 ) na Suchomastském potoce. Cel okres se vyznaãuje pomûrnû tepl m a such m podnebím. NiÏ í polohy pfii Berounce a v navazující ãásti Hofiovické brázdy podél Litavky pfiedstavují v bûïek teplé oblasti s prûmûrnou roãní teplotou vzduchu nad 8 C. Atmosférické sráïky, zejména na západû, jsou nízké. Na Kfiivoklátsku se jejich prûmûrné roãní úhrny pohybují kolem 550 mm, v nejvy ích polohách HfiebenÛ a pfiilehlé ãásti Brd mírnû pfiesahují 600 mm. PÛdy odpovídají pestré kále mateãn ch substrátû. Na paleozoick ch i proterozoick ch bfiidlicích nacházíme kambizemû, vût inou typické, na plo inách v ak nezfiídka ovlivnûné relikty star ch, 52 BE 6

7 Okres Beroun ãasto jílovit ch a písãit ch zvûtralin (kambizem pelická a arenická). V âeském krasu se setkáváme s mozaikou rûzn ch pûdních typû. Na svazích budovan ch vápenci je vyvinuta pestrá kála rendzin, od málo vyvinut ch protorendzin po hnûdé kambizemní rendziny, na plo inách, kde se pûda mohla neru enû vyvíjet, po hnûdou jílovitou pûdu typu terra fusca, oddûlenou ostrou korozní frontou od naleptaného vápence. V detailu mohou pûdy ovlivnit v chozy kaolinick ch a písãit ch v plní krasov ch kapes, jak názornû ukazují profily v b valém lomu Solway na vrchu Paraple v NPR Karl tejn. Na kysel ch i vápnit ch bfiidlicích vystupuje celá kála pûd od chud ch kambizemí aï po pfiechody k rendzinov ch pûdám, které bychom nejlépe mohli oznaãit jako pararendziny. Obdobnû je tomu i na vulkanick ch produktech, pro nûï jsou typické úïivné rankery a eutrické kambizemû, nûkdy v ak i karbonátové pûdy rázu pararendzin. Na spra ích, které zde tvofií fiadu men ích ploch, se vyvinuly typické hnûdozemû, které na jihu okresu pfiecházejí do luvizemí na prachovicích a jin ch hlinit ch substrátech. Na v e poloïen ch plo inách na Kfiivoklátsku, kde se zachovaly jílovité relikty star ích pûdotvorn ch pochodû, jsou místy vyvinuté i pseudogleje. Nivní pûdy fluvizemû jsou v nûkter ch úsecích vápnité. PÛdy Brd, HfiebenÛ, kfiemencov ch vrchû a v okolí buliïníkov ch kam kû na Kfiivoklátsku jsou hrubû kamenité a mají vût inou ráz kysel ch kambizemí, na vrcholech v Kfiivoklátsku jsou ostrûvky pomûrnû úïivn ch rankerû, v men ím rozsahu i iniciálních litozemí. Rekonstrukce potenciální vegetace pfiedpokládá v niï ích tepl ch oblastech pfievahu dubohabfiin (Melampyro nemorosi-carpinetum) s ostrovy teplomil- Spodnodevonsk trilobit. BE 7 53

8 Stfiední âechy POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE n ch doubrav, na bfiidlicích acidofilních bfiekov ch (Sorbo torminalis- -Quercetum) a bazifilních hrachorov ch (Lathyro versicoloris-quercetum) na pfiíhodn ch stanovi tích, pfiedev ím v âeském krasu. Hfiebeny a Brdy se vyznaãují pfievahou buãin, zejména chud ch bikov ch (Luzulo-Fagetum), zatímco na Kfiivoklátsku zaujímají podstatné plochy kvûtnaté buãiny s lípou malolistou (Tilio cordatae-fagetum), které na plo inách v jihov chodní ãásti stfiídají dubojedlové porosty (Abieti- -Quercetum). Na chud ch such ch pûdách vyvinut ch na horninách ordoviku, hlavnû na kfiemencích, se pfiedpokládá v skyt bikov ch doubrav (Luzulo albidae-quercetum). Oblast Hofiovické brázdy je jiï od pravûku z velké ãásti odlesnûna a na ostrûvcích úïivn ch hornin, pfiedev ím na ordovick ch a silursk ch diabasech, dnes roste xerotermní kvûtena. Pfiíkladem takové lokality je chránûné území Stará Ves v CHKO Kfiivoklátsko. Buãiny v brdské oblasti musely do znaãné míry ustoupit monokulturám smrku, na Kfiivoklátsku se pfiírodû blízké lesy zachovaly na podstatnû vût ích plochách. Vegetaãnû i floristicky je nejbohat í âesk kras, kde biodiverzitu v raznû zvy uje fiíãní a krasov ekofenomén 54 BE 8

9 v kombinaci s tepl m such m podnebím, coï se projevuje velk m bohatstvím vzácn ch teplomiln ch druhû jako napfi. devaterníãek ed (Rhodax canus), kosatec bezlist (Iris aphylla), rudohlávek jehlancovit (Anacamptis pyramidalis), vãelník rakousk (Dracocephalum austriacum), hvozdík siv (Dianthus gratianopolitanus), hrachor chlumní (Lathyrus lacteus), hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), penízek horsk (Thlaspi montanum), na stanovi tích perialpinského rázu rozsáhlé porosty pûchavy vápnomilné (Sesleria albicans), dále lomikámen vïdyïiv (Saxifraga paniculata) i l. trsnat (S. rosacea). Z lesních druhû je tfieba zmínit v skyt zapalice ÏluÈuchovité (Isopyrum thalictroides). Na skalní stepi na diabasech se váïe ãesnek tuh (Allium strictum). Pro polootevfiené porosty dubu p fiitého (Quercus pubescens) a dfiínu jarního (Cornus mas) je v znaãná tfiemdava bílá (Dictamnus albus). V lesních porostech Brd a Kfiivoklátska vïdy Ïil jelen evropsk (Cervus elaphus) a dal í lesní druhy, z nichï zmínky zaslouïí ãáp ãern (Ciconia nigra). Prase divoké (Sus scrofa) se znovu roz ífiilo po druhé svûtové válce, v poslední dobû sem pronikl i rys ostrovid (Lynx lynx). Lesní zvífienu doplàuje i pl ík lískov (Muscardinus avellanarius), fiada druhû dravcû vãetnû luàáka ãerveného (Milvus milvus), hojné jsou ibûïné druhy sov a v poslední dobû i krkavec velk (Corvus corax). Na lesostepních stanovi tích se bûïnû vyskytuje bûlozubka edá (Crocidura suaveolens), která jinak v âechách Ïije pfieváïnû synantropnû, velmi hojná je kuna skalní (Martes foina). Na území okresu se nacházejí v znamná zimovi tû netop rû, z letního období je pozoruhodn v skyt netop ra severního (Eptesicus nilssonii). Podél Berounky se vytvofiila poãetná populace nepûvodního norka amerického (Mustela vison), sporadicky se zde vyskytuje vydra fiíãní (Lutra lutra). Na fiíãní ekofenomén podél Berounky je vázána je tûrka zelená (Lacerta viridis), pfii fiece je bûïná uïovka podplamatá (Natrix tessellata), v okolní teplé pahorkatinû se v ude vyskytuje uïovka hladká (Coronella austriaca). V znamná je xerotermní fauna bezobratl ch, v âeském krasu pfiedev ím mûkk i jako ovsenka skalní (Chondrina avenacea), která neïije jiï nikde jinde v ãesk ch zemích, podobnû i kuïelovka skalní (Pyramidula pusilla), rovnûï nezji tûná jinde na území âech. Západní hranici roz ífiení zde má páskovka Ïíhaná (Cepaea vindobonensis) a jedinou oblast v skytu neoendemit vfietenka lesklá (Bulgarica nitidosa). Mezi nápadné stepní bezobratlé patfií napfi. pavouk stepník rud (Eresus cinnaberinus). Mezi velmi v znamné paleolitické lokality, které leïí mimo CHKO âesk kras, pojednan v samostatné kapitole, patfií lovecká stanice, zachycená pfii stavbû záfiezu pro dálnici D 5 sjíïdûjící do Berouna. Stanovi tû bylo situováno na vrchních fiíãních terasách nad tehdej í fiekou v nevelké vzdálenosti od úboãí kopce. Jsou odtud známy vûbec nejstar í doklady pobytu ran ch pfiedchûdcû ãlovûka (Homo erectus) v âechách, které se datují do ãasového intervalu mezi,8 aï,5 miliónem let. Dal í staropaleolitickou lokalitou je Karl tejn-altán, Srbsko. Jinou v znamnou paleolitickou lokalitou je Sta ov. ada dal ích lokalit je uvnitfi CHKO âesk kras. Vût inou jde o katastry, na nichï bylo nalezeno více poloh se sídli tními nebo i pohfiebními projevy. Za v echny je moïno uvést Îelkovice a Byko. V povodí Litavky, âerveného a Stroupinského potoka je moïno zachytit fiadu polykulturních sídli È z prûbûhu celého pravûku. Ve Stochovû (okres Kladno) a Tmani byly nalezeny doklady paleolitu, známá jsou neolitická sídli tû ze Îebráku a Chlustiny a eneolitické lokality Neumûtely vrch Ko ík a Otmíãe (40 m n. m.). Pro dobu bronzovou, zvlá tû pro její stfiední období, reprezentované kulturou mohylovou, je dûleïitou lokalitou Háj u Hofiovic a cel pás smûrem k PraskolesÛm. V znaãné sídli tní projevy byly zachyceny pfii stavbû dálniãního mostu v Berounû-Závodí. Pro období stfiední a mlad í doby bronzové je dominantou celého území hradi tû Ple ivec. âetné polohy knovízského a títarského osídlení, vãetnû Ïárov ch hrobû, pocházejí ze Zdické kotliny a okolí Îel- Okres Beroun Vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), vápnomiln subkontinentální druh roste na Berounsku na otevfien ch skalách údolí fieky a potokû, zejména na neãist ch vápencích a diabasov ch vulkanitech. 2 Prstnatec bezov (Dactylorhiza sambucina) se vzácnû vyskytuje ve svûtl ch listnat ch lesích zejména na podkladu silursk ch bfiidlic. 3 Mafiinka psí (Asperula cynanchica) snese i znaãn se lap na skalnatém hfibítku. 2 3 BE 9 55

10 Stfiední âechy 2 Pohled od Hofiovic k Toãníku ukazuje od pravûku osídlenou oblast Hofiovické brázdy lemovanou na severozápadû lesnat mi vrchy Kfiivoklátska. 2 Rekonstrukce systému dvou hran oppida Stradonice. První polovina posledního století pfied n. l. kovic. Dal ím v znamn m prostorem, s koncentrací pozdnû bronzového osídlení, je berounská kotlina, pfiedev ím levobfieïní terasa v Berounû-Závodí. Povodí Litavky je dûleïité i pro pozdnû hal tatské období, kdy jsou v krajinû rozmístûna sídla tehdej í vy í spoleãnosti. Jde pfiedev ím o hradi tû na Otmíãské hofie a patrnû panûlka. V - innou polohu má i osídlení v místû nynûj ího hradu Toãník. V této souvislosti lze uvést hal tatská mohylová pohfiebi tû v Koãvarech a Îelkovicích, stejnû jako jednu z nejvût ích mohyl na ãeském území v Libomy li. V povodí Berounky je v znamné osídlení na terase Berounky ve Stradonicích a H skovû. V laténském období je osídlení doloïeno v prostoru Hostomické Kotliny. Nejv znaãnûj í lokalitou je pozdnû laténské oppidum Stradonice. Germánské osídlení je koncentrováno poblíï vodních tokû. Jsou opût osídleny terasy ve Stradonicích, na nûkolika polohách v Berounû, a jednotlivé samostatné jednotky jsou rozloïeny podél men ích vodních tokû jako napfi. v Trubínû. Ranû stfiedovûké osídlení je známo z rûzn ch míst okresu. Jeho v razn mi dominantami jsou (mimo hradi È v CHKO âesk kras uveden ch na jiném místû) hradi tû na Otmíãské hofie a v Lochovicích. V znamné jsou také pomûrnû ãetné stfiedovûké hrady, pfiedev ím Karl tejn, dále pak Toãník, Îebrák i loveck hrádek Jinãov uvnitfi kfiivoklátsk ch lesû. Poté, co okresem pro la hlavní Ïelezniãní traè z Prahy na PlzeÀ a dále na západ, vznikly podél tohoto koridoru prûmyslové závody vberounû a Dvofie Králové. Ty mûly za následek znaãné zneãi tûní berounské kotliny. Teprve v posledních letech se zv enou péãí o Ïivotní prostfiedí spady v raznû sníïily, na druhé stranû znaãné zatíïení pfiedstavuje dálnice D5 Praha PlzeÀ. Okres Beroun hraje prvofiadou roli i z hlediska ochrany pfiírody. Znaãnou ãást jeho rozlohy zabírají CHKO a Biosférická rezervace Kfiivoklátsko a CHKO âesk kras, v nichï leïí fiada pfiírodních rezervací národní kategorie, z nichï nûkterá men í území mají celosvûtov v znam jako v pfiípadû NPP 56 BE 0

11 Okres Beroun Klonk v âeském krasu, kde je chránûn svûtov stratotyp hranice útvarû silur adevon. âesk kras má prvofiadou pozici mezi ãesk mi velkoplo n mi chránûn mi oblastmi jak z hlediska geologického, tak biologického, nehledû k tomu, Ïe je jedin m územím v âechách, kde je vyvinut krasov ekofenomén. Je aï pfiekvapující, Ïe se v této oblasti dodnes zachovalo tolik pfiírodních hodnot, i kdyï se v území od pravûku rozvíjely prûmyslové aktivity zaloïené na tûïbû a vyuïití vápencû a Ïelezn ch rud, které pozdûji vedly ke vzniku berounské aglomerace. K tomu dnes pfiistupuje i znaãná rekreaãní zátûï související s vysokou náv tûvností hradu Karl tejna a Konûprusk ch jeskyní astendencí budovat v pfiírodnû nejzachovalej ích úsecích chatovou zástavbu (napfi. Koda). Koncentrace rûznû star ch vápencov ch lomû nejrûznûj ích typû a velikostí, z nichï je dnes vût ina jiï opu tûn ch, v ak pfiinesla i moïnost kritického sledování postupu spontánní i fiízené revitalizace tûchto ploch, takïe se toto území stává i jakousi terénní uãebnicí ochranáfiského v zkumu a cílené péãe. BIBLIOGRAFIE: 309, 5, 53, 56, 58, 555, 624, 849, 932, 943, 049, 07, 358, 455, 456, 470, 637, 76 Okraj CHKO Kfiivoklátska stfieïí na jihov chodû královské hrady Toãník a Îebrák, které se vypínají na ostrém hfibetu tvrd ch spodnoordovick ch silicitû. BE 57