OKRES NYMBURK. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. ST EDNÍ âechy

Transkript

1 OKRES NYMBURK CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ST EDNÍ âechy

2 Stfiední âechy OKRES NYMBURK Na pfiedcházející stranû: Niva fieky Labe urãuje celkov charakter Nymburska. Plochou krajinu zpestfiují svûdecká návr í jako je Semická hûra. 2 Uprostfied ãern ch úrodn ch pûd Polabí, jako napfiíklad na svazích svûdeckého tabulového vrchu Pfierovská hûra vystupují ostrûvky se zbytky pûvodní pfiírody. Ryze polabsk okres Nymburk na v chodû stfiedních âech má plochu 876,04 km 2. Jeho západní hranice probíhá od âerník pfies Labe u By iãek k osadû âihadla u Staré Lysé, kde se obrací k v chodu na Jizbice a odtud k severov chodu na Ostrou hûrku (287,8 m n. m.) u Proda ic, kde zasahuje nejdále k severu. Hranice se dále táhne k jihov chodu na Bfiístev a dále k v chodu na Chroustov, kde se prudce lomí k jihu, pfiechází Cidlinu pod ÎiÏelicemi a západojihozápadním smûrem pfiechází Labe u PÀova, aby se od Velimi, kde dosahuje nejdále k jihu, v klikatém prûbûhu vrátila k západu k v chozímu bodu u âerník. Vût í ãást území okresu leïí v níïinû, tj. pod 200 m n. m., ostatní území vût inou nepfiesahuje 250 m n. m., jen terasové plo iny na severu leïí v e. Nevy ím bodem okresu je kóta Na Kostele (298,5 m n. m.) u Chroustova v severov chodním cípu okresu, nejniï ím bodem je Labe u By iãek ve 70 m n. m. Z dal- ích v znamn ch v kov ch bodû zaslouïí zmínky Kozí hûra (272,0 m n. m.) uîehunû a O kobrh (285 m n. m.) tyãící se nad polabskou níïinou u Podûbrad, na jihozápadû dosahuje 285 m n. m. ZáluÏník u Kounic. Území okresu nikde nepfiesahuje 300 m n. m. a má tak nejmen í v kové rozpûtí mezi okresy Stfiedoãeského kraje. JiÏní polo NB 2

3 Okres Nymburk ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY Slíny stfiedního turonu jsou snadno erodovatelné, a proto tvofií místy tzv. bílé stránû s typickou kvûtenou. Povûstn vrch O kobrh slou- Ïil jako hradi tû KeltÛ a pozdûji islovanû. NB 3 369

4 Stfiední âechy KRAJINN POKRYV VNymburce se vlévá do Labe fieka Mrlina. vinou Nymburska protéká Labe, které u Libice pfiijímá Cidlinu tekoucí od v chodu pfies velk ÎehuÀsk rybník (32 ha). U Nymburka se vlévá do Labe od severu Mrlina, z jihu pfiitékají velké potoky embera a V rovka. Cel okres leïí v teplé klimatické oblasti s prûmûrnou roãní teplotou vzduchu 8,5 9,0 C a prûmûrn m roãním úhrnem atmosférick ch sráïek kolem 550 mm, kter je niï í na západû a nejvy ích hodnot dosahuje pfii severní hranici (Mcely 590 mm). Témûfi celé území okresu budují horniny svrchní kfiídy. Na severu a v chodû se jedná o slíny svrchního, jiïnûji v níïe poloïeném terénu blíïe k Labi slíny a písãité slíny stfiedního turonu, které pfiesahují i na jiïní bfieh Labe. Spodní turon ve slínité facii vystupuje na malém území pfii jiïní hranici okresu u Kounic, kde na mal ch plochách vycházejí i pískovce a jílovce ãeskobrodského permu a nepatrné ostrûvky proterozoick ch a paleozoic- 370 NB 4

5 Okres Nymburk 2 k ch bfiidlic. V okolí Vy ehofiovic leïí v znamné v chozy cenomansk ch pískovcû a jílovcû se znám mi nálezy kfiídové flóry. Kfiídové horniny jsou na velk ch plochách pfiekryté terasov mi tûrkopísky, coï platí pfiedev ím pro oblast na západ od Mrliny. Na levém bfiehu Labe, zejména u Sadské a Sokolãe, se rozkládají vût í okrsky vát ch pískû, místy s v razn mi pfiesypy. V kotlinovit ch sníïeninách Nymburské kotliny se místy zachovaly jezerní a baïinné mudy (Jíkev) a jezerní kfiídy (Meãífi). Nejvût í loïiska jezerních kfiíd a vápnit ch slatin se nacházejí na Hrabanovû ulysé nad Labem, u Staré Lysé a pod Milovicemi. Znaãn rozsah má labská niva. Souvisl pás spra í táhnoucí se v e poloïen m terénem na jihu zasahuje do okresu jen okrajovû. Georeliéf okresu urãuje ráz Stfiedolabské tabule, coï je v prûmûru plochá pahorkatina s plo n mi i kotlinn mi partiemi akumulaãního i erozního pûvodu, místy zpestfiená svûdeck mi návr ími, jako je Pfierovská (236,9 m n. m.) asemická hûra (23,4 m n. m.) nebo Chotuc (253,5 m n. m.) u Kfiince. V znamn m krajinn m prvkem je i Hradãanská kuesta na okraji Mrlinské tabule a stupeà RoÏìalovické tabule lemující severní okraj okresu. Vût ina georeliéfu má charakter ploché stupàoviny labsk ch i starojizersk ch teras, v iroké nivû Labe jsou v ude zbytky 3 voln ch meandrû. Svahy RoÏìalovické tabule poru ují ãetné sesuvy na prameni tích ve svrchnoturonsk ch slínech. Krajinu na sever od Labe charakterizuje pomûrnû pestrá mozaika pûd urãovaná rûzn mi substráty a utváfiením georeliéfu. Jsou zde zastoupeny pelické ãernozemû a pararendziny na slínech, ãernice a glejové ãernice v ploch ch depresích, kyselé arenické kambizemû na píscích a tûrkopíscích, na v chod od Mrliny i kambizemû oglejené. Podobné pûdy, zejména arenické kambizemû, glejové ãernice, ménû pelické ãernozemû, nacházíme na jih od Labe. Spra ové ostrûvky vyznaãuje typická ãernozem, pfii jiïním okraji okresu ãasto na pfiechodu k hnûdozemím. Pfiesypy vát ch pískû charakterizují mûlké, Ïivinami chudé regozemû. Specifick charakter mají vápnité slatiny aï náslatû známé polabské ãernavy. V labské nivû pfievládají hlinito-jemnopísãité fluvizemû narudlé barvy typu vega labské ãervenky prostoupené slatinn mi pûdami a gleji v depresích zazemnûn ch labsk ch ramen. RÛzn m podkladûm odpovídá i rekonstrukce potenciální pfiirozené vegetace na tûï ích úïivnûj ích podkladech ãern ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), lipové doubravy (Tilio-Betuletum) a mochnové doubravy (Potentillo-Quercetum), na terasách avát ch píscích bezkolencové doubra- âetné tûnû pozvolna zarûstají rákosinami a vysok mi ostfiicemi. Uprostfied snímku mohutn trs skfiípince jezerního (Schoenoplectus lacustris). 2 V âechách nalezneme jen jedin druh tofiiãe, a to tofiiã hmyzonosn (Ophrys insectifera) rostoucí na su ích loukách, stráních a v fiídk ch borov ch porostech. Ve stfiedních âechách se vyskytuje velmi vzácnû zejména ve stfiedním Polabí a na opukách v okolí Kladna. 3 JiÏ posmutnûl letní luh oïivuje ãervená silenka dvoudomá (Silene dioica), podhorsk druh, rostoucí v níïinû jen v úvalech velk ch fiek. NB 5 37

6 Stfiední âechy POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE vy (Molinio-Quercetum) (vysoké terasy na severu) a kostfiavové borové doubravy (Festuco ovinae-quercetum roboris). V znamná úloha pfiipadá luhûm jilmov m doubravám (Querco-Ulmetum) vãetnû ploch topolového luhu (Querco- -Populetum) v labské nivû, stfiemchov m jaseninám (Pruno-Fraxinetum) aï mokfiadním ol inám (Carici acutiformis-alnetum) v nivách pfiítokû a zamokfien ch sníïeninách. Severozápadnû od Lysé nad Labem se nachází jedna z nejv znamnûj ích slatinn ch lokalit âeské republiky zvaná Hrabanovská ãernava. Jedná se o nalezi tû celé fiady ohroïen ch a vzácn ch druhû, mimo jiné mafiice pilovité (Cladium mariscus), tfitiny tuhé (Calamagrostis stricta) ãi ostfiice Buxbaumovy (Carex buxbaumii). Tyto jednotky se zachovaly v nesouvisl ch zbytcích, neboè vût ina území okresu byla druhotnû odlesnûna a pfiemûnûna v zemûdûlskou pûdu. Pokud se zachovaly lesy pfiedev ím na píscích byly vût inou zmûnûny na jehliãnaté monokultury, na písãit ch substrátech pfieváïnû na bory. Souvisl pás lesû vûnãí severní okraj okresu i okraje Královomûstecké tabule, na jiïním bfiehu Labe leïí v znamn lesní komplex Kersko. Floristicky i vegetaãnû jsou v znamné vápnité mokfiady s ãesnekem hranat m (Allium angulosum) uîehuàského rybníka a porosty pûchavy slatinné (Sesleria caerulea) nad Kopiãákem vîehuàské obofie; neménû v znamná je slatinná louka na okraji Kerska u Velenky s posledními v skyty meãíku ba- 372 NB 6

7 Okres Nymburk 2 3 henního (Gladiolus palustris) a lnûnky bezlistenné (Thesium ebracteatum). Na nevelkém vápnitém prameni ti na jihov chodním svahu Semické hûry se vyskytuje pampeli ka bavorská (Taraxacum bavaricum). Xerotermní vegetací se vyznaãují strmûj í stránû na slínech na Pfierovské a Semické hûfie a dále v pásmu O kobrh Bánû a stránû nad ÎehuÀsk m rybníkem. Na poslední lokalitû se nachází nejv chodnûj í v skyt hlaváãku jarního (Adonanthe vernalis) v âechách. Na podobn ch stráních s jiïní orientací se zachovaly i zbytky ipákov ch doubrav s dfiínem (Corno- -Quercetum pubescentis), napfi. u Mcel nebo v ÎehuÀské obofie. Na území okresu se nachází i nejvût í komplex luïního háje v Polabí Libick luh. Z obratlovcû pfievládají v celé oblasti obvyklé druhy ãeské kulturní krajiny niï ích poloh. Z typick ch druhû je moïno jmenovat napfi. oba druhy na- ich jeïkû (j. západní Erinaceus europaeus a j. v chodní E. concolor), krutihlava obecného (Jynx torquilla), slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), Ïluvu hajní (Oriolus oriolus), ropuchu zelenou (Bufo viridis) ãi skokana skfiehotavého (Rana ridibunda), z plazû jsou nejbûïnûj í je tûrka obecná (Lacerta agilis) a slep kfiehk (Anguis fragilis); na mnoh ch místech u rybníkû a star ch ramen Labe se usadila nepûvodní nutrie (Myocastor coypus). Z ménû bûïn ch druhû uveìme z ptákû napfi. lelka lesního (Caprimulgus europaeus), dudka chocholatého (Upupa epops), strakapouda malého (Dendrocopos minor), konipasa luãního (Motacilla flava), pûnici vla skou (Sylvia nisoria), z obojïivelníkû ropuchu krátkonohou (Bufo calamita). V 60. letech 20. stol. se na Nymbursku vyskytoval tchofi stepní (Mustela eversmanii), v souãasnosti jeho v skyt potvrzen není. V rozsáhl ch lesích na severu okresu se zdrïuje los (Alce alces). Podél Labe Ïijí moudivláãek (Remiz pendulinus), skokan tíhl (Rana dalmatina), listonozi z rodû Lepidurus a Triops, luïní plïi Aegopinella nitidula a Trichia sericea, v tûních bahenka Ïivorodá (Viviparus contectus). Z teplo- a suchomiln ch ÏivoãichÛ jsou v znaãní plïi Cepaea vindobonensis a Granaria frumentum, dále pavouk sklípkánek Atypus piceus. V znamnou lokalitou je chránûn komplex ÎehuÀská obora-îehuàsk rybník, kde Ïije fiada v znamn ch, pfieváïnû lesních avodních druhû ÏivoãichÛ. Rybník je v znamn m stanovi tûm fiady taïn ch druhû ptákû Nymburska. Osídlení se kumuluje pfiedev ím na fiíãních terasách, z nichï nejmlad í je osídlena nejménû. Nejstar ími doklady pfiítomnosti skupin paleolitick ch lovcû jsou nálezy valounové industrie, získané z prostoru Hradãan, v blízkosti PP BáÀ. Doklady o pûsobení ãlovûka Vlhké nivní louky se na podzim chlubí kvûty ocúnu jesenního (Colchicum autumnale). 2 Zelení skokani (Rana synkl. esculenta) jsou hojn mi obyvateli bfiehû stojat ch a pomalu tekoucích vod od nejmen ích tûnûk po velké rybníky a bfiehy Labe. 3 PfieváÏnû mokfiadní ãelistnatky rodu Tetragnatha jsou charakteristické nápadnû protáhl m tûlem a mohutn mi chelicerami. Podobnû jako kfiiïáci si i ãelistnatky staví kruhové sítû s lepivou spirálou. NB 7 373

8 Stfiední âechy Podûbrady, v popfiedí historické centrum mûsta. vmezolitu jsou reprezentovány pfiedev ím drobnotvarou típanou industrií, pocházejí z rûzn ch lokalit na povrchu teras nebo na povrchu píseãn ch pfiesypû na bfiezích pfiítokû Labe, z nichï nejznámûj í je na píseãné dunû u Píst. Následující neolitické zemûdûlské obyvatelstvo vyuïívalo pfiedev ím stfiednû poloïené terasy, na nichï se odehrávala pfieváïná ãást pravûkého a ranû stfiedovûkého osídlení prostoru. V znamnou lokalitou pro poznání struktur osídlení s lineární keramikou jsou lokality Kfiinec a Tfiebestovice. Na tfiebestovické terase bylo zachyceno nûkolik rozsáhl ch polykulturních poloh, kde lze sledovat cel v voj osídlení. Nymbursko je patrnû velmi v znamn m prostorem v období postupné pfiemûny neolitu v eneolit, tedy v dobû, kdy se u nás objevuje mûì jako první kov zpracovávan ãlovûkem. Nálezy pfiedmûtû z ní vyroben ch pocházejí zhromadného nálezu z Jíkve nebo z pohfiebi tû s nálezy jordanovského stylu, prozkoumaného pfii záchranném v zkumu vtfiebestovicích. Vût inou na polykulturních lokalitách je zastoupen cel eneolitick v voj od kultury s nálevkovit mi poháry, pfies kulturu s bádenskou keramikou, kulturu fiivnáãskou a kulturu se zvoncovit mi poháry, relativnû nejménû nálezû je pohfiebi È lidu se ÀÛrovou keramikou, které jen ojedinûle pfiesahují na labské pravobfie- Ïí. V dobû bronzové je její star í období s únûtickou a vûtefiovskou kulturou opût doloïeno na fiadû sídli È, stejnû jako následující stfiedobronzové období se stfiedodunajskou mohylovou kulturou. Ponûkud odli n charakter, oproti pfiedcházejícímu monokulturnímu v voji na celém území dne ního okresu, ostatnû jako ve v ech ãástech stfiedoãeského a severoãeského Polabí, pfiedstavuje mlad í a pozdní doba bronzová. Je zde zastoupena kultura luïická a pozdûji kultura knovízská a títarská. âást nynûj ího okresu se od této doby stává souãástí obchodního koridoru, kter patrnû v nûkter ch úsecích, pfiedev ím v místech brodû (prostor Nymburka apodûbrad), vydrïel aï do raného stfiedovûku. V irokém území se prolínají, obohacují a doplàují kulturní vlivy stfiedoãeské a v chodoãeské oblasti. Toto vzájemné ovlivàování je patrné je tû ve star í dobû Ïelezné, v dobû trvání bylanské kultury. Následující období je jiï opût materiálnû sjednocené v rámci pozdnû hal tatského aï ãasnû laténského v voje. V znamn mi lokalitami 374 NB 8

9 Okres Nymburk pro toto období jsou napfi. hradi tû na O kobrhu a Chotuci, nebo nález keramické boty z Jíkve. Dosud neznámého stáfií je hradi tû na jiném svûdeckém vrchu, na Pfierovské hûfie (236,9 m n. m.). Dal í v voj území je v reïii keltského spoleãenství, které zde bylo usídleno v samostatn ch dvorcích nebo vût- ích osadách. Nejv raznûj ím projevem je pohfiební ritus s ukládáním nespálen ch tûl. Jejich vût í koncentrace jsou na Mrlinû, Cidlinû a embefie. Pozdnû laténské období se zde patrnû neprojevilo v stavbou oppida nebo oppid jako v nûkter ch jin ch okresech dne ních stfiedních âech. Obdobn model struktury osídlení zûstal i v následujícím období, které je spojováno s aktivitami germánského obyvatelstva. Nejstar í slovanské osídlení je pfiedstavováno typem vesnic s jednoduchou zástavbou mal mi zahlouben mi domy. Velmi v znamnou roli sehrálo území v 0. století, kdy se pfiedev ím v jeho závûru odehrávají dûje, které jednoznaãnû ukonãily a sjednotily celé území âech pod vládou PfiemyslovcÛ vyvraïdûní SlavníkovcÛ dne 28. záfií 995 v jejich rezidenci na Libici, dvoudílném hradi ti, vybaven m patrov m palácem a kostelem otónského stylu postaveném na terase v bezprostfiední blízkosti soutoku Labe s Cidlinou a patrnû obklopeném rameny fiek, bylo vedeno z pfiemyslovského dvorce (kurie) v prostoru dne ní Sadské. Libické hradi tû plnilo i po tûchto událostech funkci územního správního centra s jeho kastelány Vr ovci. K vyvraïdûní jejich rodu do lo opût na Libici v roce 08. Obdobné hradi - tû Oldfií bylo postaveno v zákrutech Labe více proti jeho toku (PÀov Pfiedhradí); hradi tû bylo velmi poniãeno erozní ãinností fieky. Postupnû vûdãí roli v oblasti pfiebíraly osady u brodû, z nichï vyrostly mûstské útvary nejv znaãnûj ím se stal Nymburk. Vyv ená poloha nad fiekou poblíï soutoku s Mrlinou a nûkolika ostrovy v fieãi ti Labe byla vyuïita v nûkolika dûleïit ch obdobích pravûku a raného stfiedovûku. Území dne ního vyv eného historického jádra mûsta bylo vyuïito pro osídlení v neolitu a eneolitu. Z jeho star ího období, pfiesnûji ze zaãátku kultury s nálevkovit mi poháry, pochází ojedinûlá mohyla. Ve stfiední dobû bronzové, mlad í dobû bronzové a v dobû hal tatské zde byl postaven dvorec nebo hradi tû. Plocha byla vyuïita také v dobû germánské a v 0. století tu stával patrnû dvorec. Mûsto bylo vysazeno na Magdeburském právu. Z hospodáfisk ch aktivit, které ovlivnily i ovlivàují pfiírodu okresu, je nutno na prvém místû jmenovat intenzivní zemûdûlství a s ním spojen prûmysl, dále pak tûïbu tûrkopísku vytváfií v oblasti nízk ch teras nové vodní nádrïe, jeï do urãité míry nahrazují polabské tûnû mizející vlivem pfiirozené sukcese vzhledem ke kanalizaci labské- 2 Rekonstrukce slavníkovského palácového okrsku z let , hradi tû Libice nad Cidlinou. 2 Dne ní Libice nad Cidlinou leïí v intenzivnû obdûlané polabské krajinû, fieku Cidlinu svírá tvrdû upravené koryto. NB 9 375

10 Stfiední âechy 2 a 2 Tradiãní polabská vesnická architektura shromáïdûná ve skanzenu v Pfierovû nad Labem. ho toku, která umrtvila dynamiku pûvodního nivního ekosystému. Velmi negativnû se projevuje zneãi tûní Labe i nûkter ch jeho pfiítokû a úniky rûzn ch látek v dûsledku chemizace zemûdûlství. Ru iv m prvkem jsou nûkteré místní koncentrace trval ch rekreaãních objektû, napfi. v Kersku i jinde pfii Labi. Specifická problematika je spjata s vojensk m v cvikov m prostorem Mladá, v nûmï se zachovaly nûkteré elementy polabské pfiírody, které jinde jiï vzaly dávno zasvé, nehledû k omezenému vlivu jinak v eobecnû pûsobících kontaminací. V okrese leïí dosti ãetná maloplo ná chránûná území, z nichï mnohá chrání v znamné zbytky pûvodní polabské pfiírody, jako NPR âtvrtû (teplomilné lesy), NPR Libick luh (komplex luhû a fiíãních ramen) a NPR Hrabanovská ãernava, i drobná, ale velmi v znamná NPP Slatinná louka u Velenky. Dal ím v znamn m objektem je PR Hrbáãkovy tûnû u By iãek a z drobn ch lokalit pak nûkteré pfiírodní památky chránící poslední nezalesnûné píseãné pfiesypy v okrese. Územní ochranu by si zasluhovaly i dal í lokality na okrese, jako napfi. luïní les s mrtv mi rameny u Pfierova nad Labem zvan Babinec, jiïní svah Semické hûry s charakteristickou vegetací bíl ch strání ãi rozsáhlé pûnovcové slatini tû u lesních rybníãkû severozápadnû od Louãnû. BIBLIOGRAFIE: 98, 482, 483, 485, 490, 64, 624, 695, 697, 07, 274, 42, 747, 840, NB 0