OKRES KOLÍN. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. ST EDNÍ âechy

Transkript

1 OKRES KOLÍN CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ST EDNÍ âechy

2 Stfiední âechy OKRES KOLÍN Na pfiedcházející stranû: Bfiehové porosty vyznaãují prûbûh star ch ramen v iroké nivû Labe. Na jiïním svahu vrchu Radim u Chotutic vystupuje kutnohorské krystalinikum kryté pfiíbfieïními písãit mi vápenci kfiídového útvaru, coï poskytlo pfiíznivé podmínky pro pfieïití xerotermní kvûteny a drobné zvífieny (PP Stránû u Chroustova). Okres Kolín o rozloze 846,2 km 2 je stfiednû velk okres ve v chodní ãásti Stfiedoãeského kraje. K Ïilo v okrese obyvatel. Jeho území je protaïeno od západu k v chodu. Na severu sousedí s okresem Nymburk na z. s okresem Praha-v chod, na jv. s okresem Kutná Hora a na v chodû s okresem Pardubice. Rozlehlej í západní ãást zabírá oblast mezi Labem a Sázavou, uï í v chodní v bûïek pak krat í úsek Polabí v ir ím okolí Kolína. Nejzápadnûj í bod území okresu le- Ïí u potoka V mola 2 km jz. od Tlustovousy ( s.., v. d.), nejv chodnûj í bod je v údolí Cidliny,8 km sv. Hradi Èsko II. ( s.., v. d.), nejsevernûj í u kóty Svûdãí hûra (25 m n. m.) 2,5 km ssz. od BfieÏany II. ( s.., v. d.), nejjiïnûj í v polích 2 km j. od obce SkvrÀov ( s.., v. d.). NiÏ í oblast na jih od Labe je pfieváïnû bezlesá, zatímco severov chodní v bûïek okresu zahrnuje nûkolik vût ích lesních komplexû. Pomûrnû vysokou lesnatostí se vyznaãuje i âernokostelecká pahorkatina v jihozápadní ãásti svaïující se k Sázavû. NejniÏ í bod leïí na Labi u Velkého Oseka v 87 m n. m., nejvy í je Skalka u Kostelních Stfiimelic 56 m n. m. Polabsk úsek leïí v m n. m., plo iny pfii jiïním okraji Polabí v m n. m., pahorkatiny na sever od Sázavy v ak stoupají aï k 500 m n. m. Jihozápad okresu budují granitoidy stfiedoãeského plutonu vãetnû ostrovû kontaktnû metamorfovan ch hornin jeho neoproterozoického a staropaleozoického plá tû, bfiidlic a metabazitû. âervené pískovce a jílovce, místy s vápnit mi vloïkami, patfií tzv. ãeskobrodskému permu. VyplÀují zhruba obdélníkové území mezi Stfiíbrnou Skalicí na jihu a linií Kounice Pofiíãany na severu, západní okraj tvofií ãára probíhající ze západního okolí âeského Brodu pfies Kozojedy a âerné Vodûrady na 208 KO 2

3 Okres Kolín ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY Kostelní Stfiímelice, v chodní okraj se táhne od Pfiestavlk na jihu pfies Îdánice k Chotuticím. Na v chodû s ním sousedí tektonicky zaklesl v bûïek spodnoturonsk ch slínovcû a cenomansk ch pískovcû úzk m pásem zasahujícím na jih aï k Mûlníku u Sázavy. Velk relikt cenomansk ch pískovcû a jílovcû vystupuje v okolí Kostelce nad âern mi lesy. Dále na v chod buduje krajinu kutnohorské krystalinikum pozûstávající pfieváïnû z ortorul, které v Kolínû zasahují aï k Labi, kde men í území budují i pararuly. Amfibolity vystupují na vût í plo e mezi Krychnovem a Kbelem. Krystalinikum vybíhá téï ke Koufiimi a tvofií fiadu skalních v chozû v údolí V rovky aï po Radim. Dále k severu aï severov chodu tvofií celé území jiï jen svrchní kfiída, jiïnû od Kolína cenomanské pískovce, jinak slínovce a slíny spodního a severnû k Peãkám a PofiíãanÛm i stfiedního turonu. Na jih od Cidliny u ÎiÏelic zasahuje i svrchní turon. NíÏe poloïené území od Kolína aï k PofiíãanÛm pokr vá Rozpad fiíãanské Ïuly dodává osobit kolorit okolí Jevan. KO 3 209

4 Stfiední âechy KRAJINN POKRYV Amonit Lecointriceras carinatum z kfiídov ch uloïenin. spra, severnû od ãáry Kolín Cerhenice Dobfiichov Pofiíãany se uplatàují tûrky a tûrkopísky labsk ch teras, na v chod od Labe hrají v znamnou roli váté písky. Nivní sedimenty tvofií vût í plochy podél Labe. Nejvût í plochu ve stfiední ãásti okresu zabírá âeskobrodská tabule na permu a kfiídû pozûstávající z fiady dílãích celkû charakteru tabulí, plo in, ãásteãnû pahorkatin. Polabská ãást patfií Nymburské kotlinû, a to okrskûm Sadské rovinû a Ovãárské pahorkatinû na v chod od Labe, kde na ni navazuje Krakovanská tabule (jz. ãást Chlumecké tabule). Chvaletická pahorkatina ve v bûïku Îelezn ch hor, zasahuje aï na severní bfieh Labe u T nce nad Labem. Labe tu protéká antecedentním prûlomov m údolím. Od jihov chodu zasahuje do okresu Male ovskou pahorkatinou Kutnohorská plo ina. Vy í lesnaté území na jihozápadû patfií Bene ovské pahorkatinû, kterou zde pfiedstavuje Dobfií ská pahorkatina a její dílãí jednotky Jevanská a âernokostelecká pahorkatina jakoï i geomorfologicky nejv raznûj í, Ondfiejovská vrchovina, s hluboce zafiíznut mi údolími potokû smûfiujících k Sázavû. V znam mají i drobné tvary georeliéfu, jako jsou pseudokary (nivaãní sníïeniny) a balvanové proudy v Ïulách v okolí Jevan nebo ãetné dosud aktivní erozní strïe v ménû odoln ch permsk ch horninách, jako je údolí Dílna u Stfiíbrné Skalice nebo Bahnivá rokle u Oplan. Údolí V rovky pod PlaÀany má v raznû asymetrick pfiíãn profil skalnatou stranu 20 KO 4

5 Okres Kolín obrácenou k západu a mírnû se svaïující, spra í pokryt protûj í svah orientovan k v chodu. Zvlá tní zmínky zasluhují bizarní Ïulové útvary na vrchu Klepec 358, m n. m. u Pfii imas. Kolínské Polabí patfií k nejteplej ím místûm âech s prûmûrnou roãní teplotou vzduchu aï 9 C pfii prûmûrném roãním úhrnu atmosférick ch sráïek 560 mm, u Îehunû v ak jiï 600 mm. Smûrem k jihu teploty klesají na 7 aï 8 C a sráïky dosahují pfies 600 mm. Nejchladnûj í a nejvlhãí je Jevansko (Ondfiejov 7 C, okolí mm). Labe protéká okresem mezi T ncem nad Labem a Velk m Osekem, Cidlina v krátkém úseku u ÎiÏelic a Sázava tvofií jeho jiïní hranici v krátkém úseku mezi Pyskoãely a RÛÏenínem. Rozvodí mezi Labem a Sázavou se táhne v pásu od VyÏlovky pfies Kostelec nad âern mi lesy a Ole ku, odkud smûfiuje k jiïní hranici okresu u Chrastné a kvràova, takïe vût ina plochy okresu patfií povodí Labe. V znamn m pûdním typem na spra ích v pásmu jiïnû od nivy Labe jsou velmi úrodné typické ãernozemû (i karbonátové variety), které pfiecházejí v mírnû svaïit ch polohách do ãernozemí hnûdozemních a dále do typick ch (luvick ch) hnûdozemí. Písky v Polabí pokr vají kyselé arenické kambizemû aregozemû, pfiecházející v místech pod borov mi porosty aï do arenick ch podzolû. Stfiídavû zamokfiené deprese na v chod od Labe zaujímají typické a glejové ãernice s ãernozemí ãernicovou. Dále smûrem na v chod pfievládají na tûïk ch vápnit ch slínech a jílech ãernozemû pelické, místy se slab m oglejením, které doplàují severov chodnû od T nce nad Labem pelické pararendziny (tzv. slínovatky). V irokém pásu od âeského Brodu pfies Koufiim a dále na Kutnou Horu tvofií pokryv spra í typické (lokálnû luvické) hnûdozemû. Podél rozhraní illimerick ch a molick ch pûd se vyskytují men í okrsky pfiechodn ch jednotek edozemí. Na hlinit ch podkladech ve vy ích okrscích na jihu vznikly typické luvizemû (napfi. v okolí Beãvár, jihozápadnû od Kostelce nad âern mi lesy i na permu v chodnû od Ondfiejova), v asociacích s kambizemí typickou a rubefikovanou. Na zahlinûn ch plo inách labskosázavského rozvodí se ãasto vyskytuje typick pseudoglej. âlenitûj í území na krystaliniku i permu v Posázaví reprezentují kambizemû typické (nasycené i kyselé). Nivní pûdy fluvizemû jsou v znaãné pro nivy Labe, embery (a pfiítokû) Koufiimky a Beãvárky. Ni- 2 TÛÀ Bejkovna u LÏovic pfiedstavuje charakteristickou ukázku odstaven ch meandrû Labe. 2 Ve Vodûradsk ch buãinách se v chladném periglaciálním podnebí vyvinuly pozoruhodné tvary reliéfu jako pseudokary a balvanové proudy, které ãlení jinak pomûrnû jednotvárn terén a pfiispívají ke zpestfiení vegetaãních pomûrû. KO 5 2

6 Stfiední âechy POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Pry ec bahenní (Euphorbia palustris) se dosud zachoval na baïinat ch místech polabin zbytkû b val ch reãi È Labe. vu Labe lemuje v ãásti toku narudle hnûdá pûda typu vega, tzv. labská ãervenka. V trvale zamokfien ch depresích avzazemnûn ch mrtv ch labsk ch ramenech se vyskytují zbahnûlé aï organozemní gleje (sapropel, gyttja). Rekonstrukce potenciální pfiirozené vegetace pfiedpokládá, Ïe na niï ím, teplej ím, dnes vût inou odlesnûném severu pfievládaly ãern ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), pfieru ované ostrovy kostfiavov ch borov ch doubrav (Festuco ovinae-quercetum roboris) na píscích, bezkolencov mi doubravami (Molinio arundinaceae- -Quercetum) ve stfiídavû zamokfien ch depresích a pásy dubo-jilmov ch luhû (Querco-Ulmetum) vãetnû topolov ch luhû (Querco-Populetum) na nivû Labe. Zvlá tní jednotkou jsou Ïindavové jedliny (Saniculo-Abietetum) na permském podkladû na sever od Pyskoãel nad Sázavou. V souãasnosti je celá severní ãást Kolínska pfieváïnû odlesnûná. Vût í plochy pfiírodû blízk ch lesních porostû se zachovaly jednak na nivû Labe, jednak v pahorkatinû ve v chodním v bûïku okresu na slínech, nûkdej í kostfiavové borové doubravy na píscích nahradily borové hospodáfiské porosty. V znamnou sloïkou flóry i vegetace v této oblasti jsou drobné plochy xerotermního rázu, v nûkter ch pfiípadech chránûné. Pfiíkladem jsou 22 KO 6

7 pfiírodní rezervace Stránû u splavu a StráÀ u Chroustova na V rovce, kde vystupují skalky kutnohorského krystalinika ovlivnûné nadloïím kfiídov ch písãit ch vápencû, takïe poskytují vhodná stanovistû kavylûm (Stipa sp. div.), bûlozáfice liliovité (Anthericum liliago), modfienci tenkokvûtému (Muscari tenuiflorum), oïance kalamandfie (Teucrium chamaedrys), tfie ni kfiovité (Cerasus fruticosa) i acidofilnímu kfiivatci ãeskému (Gagea bohemica). Jin m typem v znaãn ch stanovi È jsou úïivné mokfiady na slínovém podkladu, které jsou chránûny pfii rybníku Proudnice, kde roste pûchava slatinná (Sesleria caerulea) nebo ostfiice Davallova (Carex davalliana). Ve vy ím ãlenitém terénu na jihu se zachovaly zbytky buãin i suèov ch porostû, z nichï nejv znaãnûj ím komplexem jsou dnes chránûné Vodûradské buãiny, v nichï najdeme jak typy kysel ch buãin (Luzulo-Fagetum), tak typy obohacené s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum). Dal í porosty jsou napfi. na Babû (438,0 m n. m.) u Stfiíbrné Skalice. Zbytky pfiírodû blízk ch lesû se zachovaly i v údolí horní embery a jejích pfiítokû nebo pod Kostelcem nad âern mi lesy. Vût ina okresu hostí dnes bûïnou faunu vnitroãeské kulturní krajiny. Zménû bûïn ch ptaãích druhû zde hnízdí napfi. pûnice vla ská (Sylvia nisoria), lindu ka luãní (Anthus pratensis) a nepravidelnû se objevuje dudek chocholat (Upupa epops). V posledních letech se obnovuje i nûkdej í hojn v skyt kfieãka polního (Cricetus cricetus), na sportovním leti ti u Kolína se dosud drïí velká kolonie sysla obecného (Spermophilus citellus). Velmi kusé jsou poznatky o netop rech. S lesní faunou se setkáme hlavnû v labsk ch luzích, kde dodnes hnízdí jestfiáb lesní (Accipiter gentilis) a datel ãern (Dryocopus martius), vyskytuje se skokan tíhl (Rana dalmatina), z bezobratl ch ÏábronoÏka snûïní (Siphonophanes grubii), listonoh jarní(lepidurus apus) a donedávna i jasoà dymnivkov (Parnassius mnemosyne), z plïû sítovka Aegopinella nitidula, srstnatka Trichia sericea a slimáãnice Eucobresia diaphana. Na stráních u V rovky Ïijí teplomilní bezobratlí, sklípkánek Atypus piceus a plï Ïitovka Granaria frumentum, na such ch slunn ch stráních v okolí Kolína podzemní stepní plï Oxychilus inopinatus, u Ovãár jihoevropská suchomilka Cernuella neglecta. V tepl ch hájích na Trubách na horní embefie Ïije plï peripanonského roz ífiení vrásenka orlojovitá (Discus perspectivus). V údolí Sázavy nacházíme západokarpatskou nábûlku Plicuteria lubomirskii. Vodûradské buãiny ob vá fiada ptákû jako datel ãern (Dryocopus martius), holub doupàák (Columba oenas), ãáp ãern (Ciconia nigra) ivãelojed lesní (Pernis apivorus), je odtud znám i pozoruhodn edafon. V znamn m fenoménem nynûj ího okresu jsou velké územní odli nosti. Znaãná ãást území byla ovlivnûna ãinností Labe. eka se podílela na jeho modelaci a byla také hlavním zdrojem hydrologick ch zmûn území. Stfiední ãást je tvofiena velmi pfiíhodn mi polohami, vyuïívan mi k osídlení po cel zemûdûlsk pravûk. JiÏní ãást okresu okolo Sázavy je dûleïit m komunikaãním koridorem mezi Polabím a Podunajím. Prostor okresu je územím, kde se na mnoha archeologick ch lokalitách formoval názor na v voj a obsah jednotliv ch kultur pravûku a na poãátky v stavby ranû stfiedovûk ch hradi È. Území patfií k nejteplej ím oblastem v âechách a bylo vyuïíváno tehdej ími lovci od stfiedního paleolitu, jak dokládá fiada nalezi È valounové industrie za v echny je moïné jmenovat Radim. Doklady dal ího, mladopaleolitického v voje, jsou známy z irokého pásu lokalit od Bylan pfies Velim, PlaÀany a Kolín aï po Îdánice. Mezolitick v voj je doloïen velmi sporadicky. Radikální zmûnu v pfiístupu ke krajinû pfiineslo první zemûdûlské osídlení. Byly vyuïívány pfiedev ím plochy Okres Kolín Hnûdásek osikov (Euphydryas maturna) pfiedstavuje velice vzácného obyvatele listnat ch lesû stfiedního Polabí. 2 Pavouci zápfiedníci rodu Clubiona jsou za úãelem zhotovení bezpeãného úkrytu schopni ohnout i houïevnat list rákosu. 3 Jepice (Ephemeroptera) se zdr- Ïují v okolí vodních biotopû, ve kter ch probíhá v voj jejich larev. 4 Stulík Ïlut (Nuphar lutea) je typickou vodní rostlinou polabsk ch tûní a klidnûj ích okrajû kanalizovaného Labe KO 7 23

8 Stfiední âechy LechÛv kámen u Koufiimi, jedno z památn ch míst z úsvitu ãesk ch dûjin. s lehko rozpojiteln mi a snadno zpracovateln mi pûdami, které se táhnou od âeskobrodska aï k v chodním hranicím okresu. K osídlení a obïivû byly vyuïívány plochy v e poloïen ch teras a iroká, mûlká údolí s drobn mi vodními zdroji. Na takov chto místech dochází k opakovanému nebo dlouhodobému osídlení jednotliv mi kulturami v rûzn ch v vojov ch epochách. Z v znamn ch lokalit, reprezentujících v voj od kultury s lineární keramikou aï po závûr neolitu, je moïné jmenovat Novou Ves I, Tuchoraz, Pa inku, Polepy, Tfiebovli, Vrbãany, Ohradu, Chotouchov nebo Îabonosy. K postupn m zmûnám, které souvisejí se zmûnami zemûdûlsk ch technologií a zmûnami ve struktufie a charakteru spoleãnosti a jednotliv ch skupin, dochází v prûbûhu eneolitu. Z území okresu je doloïeno vïdy fiadou v znamn ch lokalit celé známé spektrum eneolitick ch kultur (nálevkovit ch pohárû, kanelované a fiivnáãské, kulovit ch amfor, ÀÛrové a zvoncovit ch pohárû), projevujících se sídelními a pohfiebními aktivitami. Za v echny je moïno jmenovat polykulturní lokality v Pofiíãanech, Vrbãanech, Pla- Àanech, âerven ch Peãkách a Kolínû. Zaãínají se vyuïívat pfiírodnû lépe chránûné polohy, napfi. Bylany-Okrouhlík (fiivnáãská kultura). Od eneolitu po stfiedovûk bylo postaveno na území okresu okolo 40 hradi È. V prûbûhu doby bronzové dochází k dal ímu rozvoji osídlení a dálkov m obchodním kontaktûm. Pro star í v vojové období kulturu únûtickou je nutno jmenovat v znamné pohfiebi tû v Polepech a v závûru kultury hradi tû vybudované nad Kluãovem. Ve stfiedobronzovém období je dûleïitou lokalitou nûkolikanásobnû opevnûné návr í Skalka ve Velimi. Závûrem tohoto období dochází k v raznûj ím zmûnám ve struktufie osídlení a charakteru sídli tních projevû. Zdá se, Ïe je doprovázeno relativnû dramatickou zmûnou osídlení, kdy jsou do prostoru pfiiná eny prvky zpûsobu Ïivota nositelû luïické kultury. Jejich doklady jsou známy opût z celé fiady lokalit (Koufiim, Kluãov, Pofiíãany, Kolín, Libenice). S tímto lidem je spojována také v stavba nûkter ch hradi È (B chory, LÏovice). Doba jejich budování a vyuïívání v ak dosud nebyla spolehlivû doloïena. Pomûrnû v krátké dobû je na znaãném území vystfiídána luïická kultura typickou stfiedoãeskou knovízskou kulturou, která pfiedstavuje dal í etapu kulturního v voje sledovaného území. Její závûreãná fáze, kultura títarská (podle títar, dnes souãást Kolína), je známá opût 24 KO 8

9 Okres Kolín z celé fiady lokalit (Cerhenice, Pofiíãany, Dolany, Kolín), budováním hradi È. Za pozdnû bronzová hradi tû jsou povaïována opevnûní v Doubravãanech. Závûrem doby bronzové byl polo- Ïen základ pro velmi diferencovan v voj do plné doby Ïelezné, reprezentované hal tatskou kulturou. Období její star í ãásti je v ãeské archeologii naz vané podle Bylan u âeského Brodu bylanskou kulturou. Je reprezentováno pfiedev ím hrobov mi nálezy, z nichï nejv znamnûj í byly na území okresu uãinûny v PlaÀanech, Hradenínû, Kolínû a v jiï uveden ch Bylanech. Sídli tní projevy, dosud nepfiíli známé, byly zachyceny pfii záchrann ch v zkumech v Cerhenicích a Pofiíãanech. Ve hmotné náplni kultury se stále projevují prvky pokraãujícího v voje luïické kultury. Navazující pozdnû hal tatské období je sjednocujícím obdobím v celém území jsou doloïena rozsáhlá sídli tû s dlouhodob m vnitfiním v vojem (Hradenín, Pofiíãany, Libenice). VprÛbûhu mlad í doby Ïelezné je na celém území doloïena kultura laténská, ztotoïàovaná s pfiítomností KeltÛ na na em území. Její poãátky je moïno vystopovat na celé fiadû sídli È zaloïen ch jiï v pfiedcházejícím období i na fiadû novû zaloïen ch osad (Cerh nky, âesk Brod, Velim, Hradenín) a pohfiebi È, kde byla do zemû ukládána nespálená tûla (Kluãov, Radim, Koufiim, Libodfiice). Charakter osídlení je, po relativnû strukturovaném pozdnû hal tatském osídlení, celkem unifikovan a je pfiedstavován vesnick mi strukturami. Velmi známou lokalitou jsou Libenice, kde byl prozkoumán objekt interpretovan jako svatynû, popfi. jako dvorec. Po období subboreálu se v laténském období zfietelnû místy projevují zmûny v hydrologii. Zdá se, Ïe reakcí na tyto zmûny (alespoà v ãásti okresu), je postupné pfiibliïování do bezprostfiední blízkosti vodních zdrojû. Z dosavadních informací je moïno vyvozovat závûry, Ïe kromû osad sdruïujících nûkolik obydlí existovala samostatná obydlí nebo samostatné hospodáfiské jednotky. Koncem období dochází opût k budování opevnûní (T nec nad Labem) a k ukládání majetku (depot ze Starého Kolína akolína). S pfiíchodem skupin germánsk ch kmenû, se ve struktufie osídlení témûfi nic nezmûnilo, av ak do lo k úplné zmûnû pohfiebního ritu. Kromû rozsáhl ch osad jsou doloïeny jednotlivé samostatné jednotky rozloïené podél men ích vodních tokû. Pro poznání tohoto období byly nálezy z Kolínska nesmírnû dûleïité. Jedná se zejména o kolekci keramiky z PlaÀan (poháry plaàanského typu jsou chronologicky citliv m prvkem) a obsahovou náplà získanou ze Ïárov ch pohfiebi È objeven ch ve dvou polohách na návr í nad Dobfiichovem (traè Piãhora a Tfiebická). Koufiimsk sídelní areál a jeho pfiesouvání: Stará Koufiim (9. aï 0. stol.), ostroïna U Sv. Jifií (. aï 2. stol.), nynûj í královské mûsto (3. stol.). Podle olleho 984. KO 9 25

10 Stfiední âechy TûÏba cenomansk ch keramick ch jílû u Brníku na âernokostelecku odkr vá jeden z nejjiïnûj ích v skytû kfiídového útvaru, kter v hlub í geologické minulosti zasahoval mnohem dále k jihu neï dnes. V následujícím období, naz vaném stûhování národû, je známo z území okresu jen nûkolik osad (na Staré Koufiimi) a pohfiebi È (Kluãov). Boufiliv rozvoj území probíhá v raném stfiedovûku. Po období skupiny nálezû praïského typu dochází v povodí men ích tokû k v stavbû fiady hradi È. V Po embefií jsou vybudována hradi tû Kluãov, Pfiistoupim, Tismice, Doubravãice, v povodí Vavfiince, Koufiimky a V rovky stojí Hryzely, patrnû Îdánice, Koufiimská hradi tû a Radim. iroce koncipovaná v stavba mûla zajisté velk vliv na vegetaci. Napfiíklad Stará Koufiim mûla pomûrnû rozsáhlé úseky fortifikace budované ze dfieva a proutí. Na pfiíkladu koufiimsk ch stavebních aktivit je moïno také velmi dobfie sledovat v voj od hradi tû typu Stará Koufiim pfies hradi tû u Sv. Jifií aï po dne ní mûsto. S v vojem celé oblasti souvisí fiada v znamn ch církevních staveb (bazilika v Tismicích, Stfiíbrná Skalice, Koufiim) a fiada men ích románsk ch kostelíkû, v mnoh ch pfiípadech opevnûn ch (napfi. Vrbãany, Tfiebovle, Îabonosy). To v ak jiï celé území pfiechází do plného stfiedovûkého v voje, obdobného jako v jin ch oblastech stfiedních âech. Na území okresu pfievaïuje zemûdûlská v roba a navazující potravináfisk prûmysl. Men í prûmyslovou aglomeraci pfiedstavuje Kolín, kter je i v znamn m Ïelezniãním uzlem. TûÏba kameniva probíhá u PlaÀan, Libodfiic a Stfiíbrné Skalice, keramické jíly se tûïí u Brníku. V údolí Sázavy a na Jevansku se v dnes jiï témûfi neúnosné hustotû soustfieìuje chatová rekreace. V území okresu se nacházejí dvû národní pfiírodní rezervace, Libick luh (vût í ãást na okrese Nymburk) a Vodûradské buãiny. Z pfiírodních rezervací mají znaãn v znam T necké mokfiiny, Veltrubsk luh, Dománovick les a mokfiadní louky u rybníka Proudnice. Ostatní chránûná území jsou vût inou malá a náplà ochrany je zamûfiená na urãité objekty pfiíkladem je v choz stébelnat ch rul v Doubravãanech. SíÈ chránûn ch území by je tû zasluhovala doplnûní v oblasti ãeskobrodského permu. BIBLIOGRAFIE: 277, 32, 483, 624, 038, 049, 366, 367, 384, 385, 387, 42, 45, 453, 589, 779, 78, 83, KO 0