18. studentská vědecká konference. 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. pod záštitou děkana 1. LF UK prof. MUDr. Aleksiho Šeda, DrSc.

Transkript

1 18. studentská vědecká konference 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy pod záštitou děkana 1. LF UK prof. MUDr. Aleksiho Šeda, DrSc.

2

3 18. studentská vědecká konference 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy 23. května 2017 pod záštitou děkana 1. LF UK prof. MUDr. Aleksiho Šeda, DrSc. Poděkování partnerům Hlavní partner Ostatní partneři

4 Zpracovalo Oddělení komunikace 1. lf uk. Vydala 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy jako účelovou publikaci. Sazba a grafická úprava: Kristýna Heřmanová Fotografie: Petr Heřman Tisk: Triangl, a. s., Beranových 65, Praha 9 ISBN

5 obsah 5 Slovo úvodem ABSTRAKTA PRACÍ ÚČASTNÍKŮ 8 13 Sekce přednášková pregraduální část postgraduální část Sekce posterová pregraduální část postgraduální část Sekce publikací pregraduální část postgraduální část 128 Jmenný rejstřík

6

7 Vážené kolegyně, vážení kolegové! v rukou držíte sborník Studentské vědecké konference (SVK), kterou tradičně pořádá 1. lékařská fakulta UK. Do letošního 18. ročníku bylo přihlášeno rekordních 117 abstraktů, což je o 41 prací více, než tomu bylo v loňském roce. Studenti zapojení do badatelské práce budou soutěžit v pregraduální i postgraduální sekci napříč všemi lékařskými i nelékařskými obory. Novinkou letošní SVK je forma prezentace přihlášených příspěvků někteří vybraní studenti představí svou práci v podobě přednášky, jiní budou mít možnost prezentovat své výsledky na posterech. Velmi mě těší, že se počet přihlašovaných prací každým rokem zvyšuje a že tento trend neustal ani letos. Kvituji zájem studentů, jejich odvahu a snahu prezentovat výsledky své (spolu)práce, poměřovat síly se spolužáky a uspět. Vím, že porovnávání abstraktů a výsledků z různých oborů není lehké a platí to i pro tuto studentskou soutěž. Jejím smyslem však není v první řadě ohodnotit a vytvořit jakýsi seznam prací, ale především poskytnout studentům příležitost, aby se stali součástí procesu bádání. Díky tomu mají možnost zapojit se do týmové práce, setkat se s kolegy, kteří mají stejné zájmy a nové poznatky. Dále mohou konzultovat své závěry se špičkovými odborníky, najít a nastudovat odbornou literaturu, začít chápat co to je vědecká práce, vyzkoušet si prezentaci, získat sebevědomí a motivaci pro své další kroky ve vědě. Věřím, že se tyto cíle SVK daří naplňovat. Řada účastníků tohoto studentského klání se shoduje na tom, že ačkoli jsou teprve na začátku své vědecké kariéry, chtěli by v ní pokračovat i nadále a chtěli by se podílet na odhalování dosud nevyřešených otázek biomedicíny. A to je pro fakultu skvělá zpráva. Gratuluji všem studentům, kteří se aktivně zapojili do SVK 2017 a rovněž jejich konzultantům a školitelům. Děkuji všem předsedům a členům hodnotitelských komisí. Dík samozřejmě patří všem pedagogům, kteří se věnují studentům naší fakulty po celý rok a odkrývají jim taje vědy, která je nedílnou součástí každé vysoké školy. Tak příští rok, na 19. ročníku SVK 2018, na viděnou! prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., děkan 1. lékařské fakulty UK 5

8 Hodnotitelské komise Na hodnocení abstraktů se podíleli tito členové akademické obce 1. LF UK: pregraduální práce: doc. Ing. Karel Holada, Ph.D. doc. MUDr. Ondřej Naňka, Ph.D. doc. RNDr. Jiří Petrák, Ph.D. doc. MUDr. Vladimír Riljak, Ph.D. doc. MUDr. Jan Živný, Ph.D. postgraduální práce: PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D. prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. doc. MUDr. Zdeněk Kleibl, Ph.D. prof. Ing. Stanislav Kmoch, CSc. prof. MUDr. Tomáš Stopka, Ph.D. prof. MUDr. Aleš Žák, DrSc. doc. MUDr. Jan Živný, Ph.D. Za jazykovou a věcnou správnost odpovídají jednotliví autoři příspěvků.

9 sekce přednášková pregraduální a postgraduální část

10 A101 / Porovnání délky telomer buněk terminálních klků normálních placent a placent u diabetu 1. typu Dominika Marová, Júlia Koperdáková, Tomáš P. Mirchi, Marie Jirkovská, Marie Korabečná Ústav histologie a embryologie 1. LF UK, Ústav biologie a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN Cíl: Terminální klky placenty jsou klíčovou strukturou pro transport látek mezi matkou a plodem. Bylo zjištěno, že proliferační potenciál buněk cytotrofoblastu a kapilární stěny těchto klků je nižší v placentách žen, jejichž gravidita byla komplikována diabetem 1. typu. Je známo, že u proliferujících buněk se zkracují telomery chromozomů s každým dělením. Cílem této práce bylo zjistit, zda je nižší proliferační potenciál v terminálních klcích placent diabetiček důsledkem zkrácení telomer. Metody: Vzorky z 8 placent zdravých žen a 16 placent žen s dobře kompenzovaným diabetem 1. typu byly odebrány systematickým náhodným sběrem, fixovány ve formaldehydu a zality do parafínu. Z každé placenty byly náhodně vybrány tři bločky. Sériové řezy silné 10 mikrometrů byly napnuty na termoplastickou membránu v rámečku a obarveny hematoxylinem eosinem. Z řezů byly laserovou mikrodisekcí vyřezány a nasbírány oblasti terminálních klků, ze kterých byla izolována DNA. Relativní délka telomer v terminálních klcích normálních placent a placent při diabetu byla určena pomocí qpcr. Výsledky byly porovnány Mann-Whitneyho testem. Výsledky: Naše práce ukázala, že relativní délka telomer není rozdílná v terminálních klcích placent zdravých žen a žen s dobře kompenzovaným diabetem 1. typu. Závěr: Z výsledku vyplývá, že snížený proliferační potenciál buněk terminálních klků placent dobře kompenzovaných diabetiček není podmíněn zkrácením délky telomer. Klíčová slova: diabetes, laserová mikrodisekce, placenta, telomery Ročník: 4. 8

11 sekce přednášková pregraduální část A102 / Correlation between Percent of Endomyocardial Fibrosis on Biopsy and Cardiac Magnetic Resonance Alexandra Ioannou, Karim Hassan, Adam Eckhardt, David Sedmera, Radka Kockova Institute of Anatomy First Faculty of Charles University Background: Diffuse myocardial fibrosis (DMF), which is characteristic in chronic cardiac disease, is associated with a high morbidity and mortality. The aim of the study is to determine the efficacy of MRI modalities in the detection of the percent of myocardial fibrosis in patients with cardiac pathologies as a non-invasive alternative to biopsy to assess DMF at any time. Methodology: Basal interventricular septal needle biopsies were obtained during surgery in 40 patients. Biopsies were fixed and mounted on a slide and stained using picrosirius red and analyzed under normal and polarized light to distinguish between new and older collagen fibers. Before the operation, patients were sent for cardiac MRI and ECHO. The slides were digitalized using Olympus slide scanner, and then the percentage of myocardial fibrosis was calculated using Image J software. This was done by the quantification of the picrosirius red positive area divided by the total area. Results: The mean percentage of myocardial fibrosis was 22% ± 14.8%. These results were correlated to native T1 relaxation time and myocardial extracellular volume (ECV). T1 relaxation time with cutoff value 1,010 ms (Se = 90%, Sp = 73%, AUC = 0.82). ECV with cutoff value 0.32 (Se = 80%, Sp = 90%, AUC = 0.85) showed high accuracy in the identification of severe (> 30%) DMF. Conclusion: Native T1 relaxation time and ECV are powerful markers of myocardial fibrosis % and prognostic markers of myocardial fibrosis. Klíčová slova: Myocardial, Fibrosis, MRI, Non-Invasive, Biopsy Ročník: 6. 9

12 sekce přednášková pregraduální část A103 / Nová mutace v genu pro rhodopsin jako příčina autozomálně dominantní retinitis pigmentosa Jana Moravíková, Ľubica Ďuďáková, Bohdan Kousal, Petra Lišková Ústav dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN Východisko: Retinitis pigmentosa (RP) je skupina vzácných progresivních onemocnění sítnice s odhadovanou prevalencí 1 : Nejprve se projevuje jako šeroslepost a koncentrické zužování zorného pole, v konečném stadiu vede často k úplné slepotě. RP vykazuje všechny typy dědičnosti a je asociována s mutacemi ve více než 50 genech. Nejčastější příčinou nesyndromové autozomálně dominantní (AD) RP jsou mutace v genu rhodopsin (RHO). Metody: Bylo provedeno oční vyšetření 9 probandů z rodin s výskytem RP minimálně ve dvou následujících generacích, zakreslení rodokmenů a odběr vzorků venózní krve nebo buněk bukální sliznice probandů a jejich příbuzných prvního stupně pro následnou izolaci DNA. Kódující úseky genu RHO byly sekvenovány dle Sangera. Frekvence výskytu detekovaných mutací byla ověřována v databázi gnomad. Výsledky: U jednoho probanda byla nalezena nová mutace c.969c > A; p.(cys323*). Tato varianta není uvedena v databázi gnomad, byla přítomna u dvou stejně postižených příbuzných a naopak nebyla nalezena u šesti zdravých příbuzných a mutace ukončující předčasně translaci byly již dříve u AD RP popsány a proto jsme ji vyhodnotili jako patogenní. Závěr: V této studii, v rámci které byla poprvé studována molekulárně genetická příčina AD RP u českých pacientů, jsme nalezli příčinnou mutaci u jednoho probanda. Procentuální zastoupení mutací v genu RHO bylo 11 %, a je tedy podobné jako v jiných evropských populacích. Tato práce byla podpořena projektem SVV UK /2017. Klíčová slova: Retinitis pigmentosa, rhodopsin, DNA analýza, molekulárně genetická diagnostika Ročník: 1. 10

13 sekce přednášková pregraduální část A104 / Srdeční frekvence jako jednoduchý klinický ukazatel compliance k antihypertenzní terapii betablokátory korelace s toxikologickou analýzou hladin antihypertenziv Karolína Drobná, Branislav Štrauch 3. interní klinika 1.LK UK a VFN Jednou z nejčastějších příčin rezistentní hypertenze je nespolupráce pacienta neužívání doporučených léků. Nejpřesnější metodou ověření compliance je analýza hladin léků metodou kapalinové chromatografie s tandemově hmotnostní detekcí (LC/MS/MS). Metoda je relativně nákladná a není všude dostupná. Betablokátory (BB) způsobují významný pokles klidové srdeční frekvence, a tedy zvýšená klidová SF by mohla budit podezření na noncompliance. Cílem studie bylo posouzení compliance pacientů a srovnání TK, a SF mezi pacienty s potvrzenou compliance a pacienty s negativními hladinami doporučených antihypertenziv. Do studie bylo zařazeno 239 pacientů (114 žen) vyšetřených v ambulanci pro hypertenzi s kombinační léčbou obsahující BB (metoprolol, bisoprolol, betaxolol). U všech byla provedena analýza hladin léků pomocí LC/MS/MS a klinické vyšetření včetně měření TK a SF digitálním tonometrem. Průměrně pacienti užívali 3,7 ± 1,1 antihypertenziv. Při vyšetření byly hodnoty TK 171 ± 25/96 ± 17mmHg a SF 75 ± 14/min. Noncompliance s terapii BB byla zjištěna u 24 % vyšetřených pacientů, u 13 % všech pacientů byly hladiny všech antihypertenziv negativní. U pacientů s potvrzenou non-compliance byla zjištěna signifikantně vyšší klidová SF - 86 ± 14 vs 72 ± 13/min u pacientů s potvrzenou terapeutickou koncentrací BB (p < 0,001). Závěr: Výsledky studie potvrzují relativně častý výskyt noncompliance s antihypertenzní terapií. Klidová srdeční frekvence by mohla být klinickým markerem dodržování terapie BB. Klíčová slova: compliance, betablokátor, rezistentní hypertenze Ročník: 5. 11

14 sekce přednášková pregraduální část A105 / Snížená oxygenace mozku je u chronicky hemodialyzovaných pacientů spojena s kognitivním deficitem Lucie Kovářová, Anna Valeriánová, Jan Malík 3. interní klinika 1. LF UK a VFN Úvod: Kognitivní deficit je běžným nálezem u pacientů v terminálním stádiu chronického onemocnění ledvin. Je spojen s vyšší mortalitou a může mít závažný dopad na pacientovu adherenci k tekutinovému a léčebnému režimu. V jeho etiopatogenezi hrají klíčovou roli cerebrovaskulární faktory. Kromě těch plynoucích ze samotného onemocnění ledvin se mohou uplatňovat i cyklické hemodynamické změny při chronické hemodialýze, které se odrážejí v perfuzi a tím i oxygenaci mozku. Byla pozorována snížená oxygenace mozku u chronicky dialyzovaných pacientů, ale dosud nebylo zjištěno, zda má tato skutečnost vztah ke kognitivnímu deficitu. Cílem naší studie bylo srovnání hodnot saturace frontálního laloku mozku a kognitivních funkcí. Soubor a metody: Do studie bylo zařazeno 21 pacientů (12 žen a 9 mužů, věk 61 ± 18 let) Hemodialyzačního střediska VFN. Kognitivní funkce byly testovány za standardizovaných podmínek testem MoCA (Montreal Cognitive Assessment). Regionální saturace (SrO2) frontálního laloku byla měřena přístrojem INVOS 5100C (Covidien, USA). Podle výsledku MoCA byli pacienti rozděleni do dvou skupin: s MoCA nad a pod mediánem. Rozdíly SrO2 mezi oběma skupinami byly testovány nepárovým t-testem. Výsledky: Pacienti s výsledkem MoCA pod mediánem souboru měli významně nižší SrO2 než pacienti nad mediánem (50,8 ± 7,5 % vs. 59,0 ± 9,1 %, p = 0,036). Závěr: Naše data poprvé na světě ukazují, že lehký kognitivní deficit je u chronicky hemodialyzovaných pacientů spojen se sníženou oxygenací mozku. Klíčová slova: hemodialýza, kognitivní deficit, oxygenace, saturace, mozek Ročník: 5. 12

15 A201 / Vliv mir-150 na patogenezi a rezistenci buněk chronické myeloidní leukémie Klára Šrůtová, Nikola Čuřík, Pavel Burda, Filipp Savvulidi, Giovanni Silvestri, Hana Klamová, Pavla Pecherková, Žofie Sovová, Jitka Koblihová, Tomáš Stopka, Danilo Perrotti, Kateřina Machová Poláková Ústav hematologie a krevní transfuze Chronická myeloidní leukémie (CML) je hematologické onemocnění charakteristické přítomností hyperaktivovaného fúzního proteinu BCR-ABL1. V současné době léčba CML tyrozin kinázovými inhibitory (TKI) u % pacientů selhává. V rámci pochopení mechanismů rezistence a progrese onemocnění do blastického zvratu jsme se zaměřili na studium úlohy mir-150 v CML buňkách. MiR-150 se podílí na regulaci hematopoézy a její hladina je v buňkách CML významně snížená. Na modelu buněčných linií odvozených z blastického zvratu CML jsme testovali, jaký vliv má zvýšení hladiny mir-150 na členy potenciální onkogenní signální dráhy zahrnující BCR-ABL1, mir-155 a transkripční faktory MYC, MYB a PU.1. Testovali jsme dopad inhibice onkogenních faktorů BCR-ABL1, MYB a MYC na expresi ostatních členů studované signální dráhy. Na buňkách kostní dřeně pacientů CML jsme sledovali změny exprese studovaných molekul na různých úrovních diferenciace a porovnávali je s buňkami zdravých dárců. Z našich výsledků vyplývá, že je snížená hladina mir-150 způsobená nepřímým vlivem BCR-ABL1 a přímo působením MYC, který se váže do promotorové oblasti genu MIR150. Regulační vztah mezi mir-150 a MYB je v buňkách CML zachován, avšak je kvůli významně snížené hladině mir-150 nedostatečně účinný pro navození diferenciace způsobené poklesem exprese MYB. Popsali jsme vzájemnou regulaci molekul a onkogenní signální dráhu BCR-ABL1/MYC/miR-150/MYB uplatněnou u CML a v rezistenci buněk CML k léčbě TKI. Klíčová slova: CML, MiR-150, MYC, MYB, BCR-ABL1 Ročník: 4. 13

16 sekce přednášková postgraduální část A202 / Human LACE1 protein mediates degradation of nuclear-encoded complex IV subunits, interact with p53 and mediates its mitochondrial translocation and apoptosis Jana Česneková, Josef Zeman, Lukáš Stibůrek Laboratoř pro studium mitochondriálních poruch, Klinika dětského a dorostového lékařství 1.LF UK a VFN Introduction: LACE1(Lactation elevated1)protein, a human homolog of yeast Afg1 ATPase, consists of ATP/GTP binding P-loop motif and shows high level of expression in active mammary gland, myocardium, kidney and liver tissue. Results: We show that mitochondrial integral membrane protein LACE1 exists as a part of complexes of 140,400 and 500kDa and is essential for maintenance of fused mitochondrial reticulum and lamellar cristae morphology. LACE1 mediates degradation of nuclear-encoded complex IV subunits COX4, COX5A and COX6A, and is required for normal activity of complexes III and IV of respiratory chain. LACE1-FLAG interacts physically with COX4 and COX5A, YME1L protease and p53 protein. Both K142A Walker A and E214Q Walker B mutants show that an intact ATPase domain is essential for LACE-mediated degradation of nuclear-encoded complex IV subunits. LACE1 exhibits significant pro-apoptotic activity which is dependent on p53, and is necessary for mitomycin c-induced translocation of p53 into mitochondria. Increased expression of LACE1 partitions p53 to mitochondria causes reduction in nuclear p53 content and induced apoptosis. Conclusion: Our work identified that LACE1 has a role in protein turnover of subunits of the oxidative phosphorylation system, mediates mitochondrial translocation of p53 and its transcription-independent apoptosis. This work was supported by First Faculty of Medicine, Charles University in Prague and by projects GACR G, SVV UK260367/2017 and UNCE Klíčová slova: apoptosis, LACE1, mitochondria, p53 Ročník: 6. 14

17 sekce přednášková postgraduální část A203 / Drivers of OXPHOS activation during prenatal and early postnatal development in rat Jana Krizova, Martina Hulkova, Vaclav Capek, Jiri Zeman, Hana Hansikova Laboratory for Study of Mitochondrial Disorders, Department of Pediatrics and Adolescent Medicine, General University Hospital in Prague, First Faculty of Medicine, Charles University The process of mitochondrial biogenesis in mammals is an important step of metabolic switch from glycolysis, playing major role in ATP synthesis during fetal development, to oxidative phosphorylation (OXPHOS). The aim of the study was to analyse gene expression in the sets of liver (53) and skeletal muscle (33) samples collected between 16 th fetal and 4 th postnatal day with emphasis on genes involved in mitochondrial metabolism and CoQ biosynthesis. We identified major biochemical pathways changing during rat development and detected genes which significantly changed (liver: 54 %, muscle: 64 %). Out of 1546 mitochondrial genes, about 80 % were changed in both tissues. The major driver of mitochondrial shift might be Pdk4, which showed the most dramatic expression changes in both tissues. Genes involved in CoQ biosynthesis were significantly changed, out of them expression profiles of Coq2-6 and Adck3 were validated (qpcr). Increased CoQ level and OXPHOS activation illustrate acceleration of mitochondrial metabolism and oxidative-stress protection during perinatal phase. Based on microarray data, we suppose that regulation of gene expression before birth is needed for the adaptation for transition to extra-uterine conditions. In both tissues, Pdk4 may be major driver of glycolysis attenuation. Adck3 expression profile leads us to propose its key regulatory role in CoQ biosynthesis. Supported by: GAUK , SVV UK /2017, RVOVFN64165 and GACR G (MITOCENTRE). Klíčová slova: mitochondrial biogenesis, rat, conzyme Q Ročník: 6. 15

18 sekce přednášková postgraduální část A204 / Genotypy regulačních lokusů genů SLC22A4 a SLC22A5 predikují odpověď pacientů s chronickou myeloidní leukémií na léčbu imatinibem Monika Krutská, Nikola Čuřík, Rajna Hercog, Václava Polívková, Eliška Motlová, Vladimír Beneš, Hana Klamová, Pavla Pecherková, Petra Bělohlávková, Filip Vrbacký, Kateřina Machová Polaková Ústav klinické a experimentální hematologie, 1. LF UK a Ústav hematologie a krevní transfúze Odpověď na léčbu imatinibem (IM) u pacientů s CML je ovlivněná vnitrobuněčnou koncentrací léku, na niž má vliv míra exprese a aktivita membránových přenašečů z rodiny Solute Carrier (SLC) a ATP Binding Cassette (ABC). Cílem práce bylo odhalit jednobodové polymorfismy (SNP) v promotorových oblastech vybraných ABC a SLC genů, které ovlivňují odpověď na léčbu IM. Metodou sekvenování nové generace jsme vyšetřili promotory 19 genů a pomocí Fisherova testu pravděpodobnosti jsme identifikovali SNP související s odpovědí na léčbu. Tyto SNP byly analyzovány u 129 pacientů v souvislosti s kumulativním dosažením velké molekulární odpovědi (MMR) a pravděpodobnosti přežití bez události. Pozorovali jsme, že pacienti s genotypem GC SNP rs (SLC22A4) optimálně odpovídající na IM nesou významně častěji rs tc (SLC22A5) v porovnání s pacienty se selháním léčby. Odhalili jsme, že lokusy rs a rs jsou ve významné vazebné nerovnováze s 12 regulačními SNP nacházejícími se v intronech obou genů. Zjistili jsme, že pacienti s rs gc mají významně vyšší pravděpodobnost dosažení MMR, naopak genotyp rs gg představuje rizikový faktor pro selhání léčby, který je ještě vyšší pro kombinaci genotypů rs gg_rs tc. Domníváme se, že SNP rs a rs představují genetické markery, které mohou predikovat odpověď na léčbu IM u pacientů s CML v době diagnózy. Podporováno IGA MZČR NT/13899 a GAUK/ Klíčová slova: SLC, CML, imatinib, response Ročník: 5. 16

19 sekce přednášková postgraduální část A205 / Perzistence HPV-specifických protilátek po léčbě u pacientů s nádory hlavy a krku Simona Simonidesová, Ruth Tachezy, Eva Hamšíková, Viera Ludviková, Jana Rychlá, Jan Klozar Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole, Oddělení imunologie Ústavu hematologie a krevní transfuze Specifické protilátky proti HPV16 E6 a HPV16 E7 onkoproteinům jsou časným markerem nádorů hlavy a krku vyvolaných lidským papilomavirem 16. V předešlé studii jsme ukázali, že hladiny těchto protilátek po léčbě klesají pouze u pacientů v remisi. Nyní analyzujeme rozšířený soubor s doplněním dlouhodobého sledování. Cíl: Zjištění přetrvávání HPV-specifických protilátek po léčbě pacientů s nádory hlavy a krku. Dlouhodobým sledováním pacientů po ukončení léčby jsme chtěli potvrdit teorii, že v remisi postupně klesá hladina protilátek proti virovým proteinům. Metody: Do studie jsme zahrnuli 93 pacientů pozitivních před léčbou na přítomnost protilátek. Analyzovali jsme diagnostická séra, vzorky odebrané rok po ukončení léčby a séra 58 z těchto pacientů, kteří se dostavili na odběr 2-14 let po ukončení léčby. Séra jsme vyšetřili metodou ELISA; pro detekci protilátek proti virionům jsme použili viru podobné částice (VLP), připravené v expresním systému rekombinantních baculovirů a pro detekci protilátek specifických pro HPV 16 E6 a HPV16 E7 jsme použili GST rekombinantní antigeny. Souhrn: Hladiny protilátek proti onkoproteinům E6 a HPV16 E7 statisticky významně poklesly již 1 rok po ukončení léčby. S odstupem 2 a více roků postupně klesaly i hladiny protilátek proti kapsidovým proteinům. Tento pokles nesouvisel s věkem pacientů. Závěr: Přítomnost HPV-specifických protilátek u pacientů s HPV-asociovanými nádory po léčbě může být markerem perzistence onemocnění. Klíčová slova: nádory hlavy a krku, markery, HPV16 E6, HPV 16 E7 onkoproteiny Ročník: 3. 17

20 sekce přednášková postgraduální část A206 / New DNAJC5 mutation initially missed by Sanger sequencing and whole-exome sequencing identified in a familial case of adult-onset neuronal ceroid lipofuscinosis (ANCL) Ivana Jedličková, Maxime Cadieux-Dion, Anna Přistoupilová, Viktor Stránecký, Hana Hartmannová, Kateřina Hodaňová, Helena Hůlková, Veronika Barešová, Patrick Cossette, Eva Andermann, Frederick Andermann, The Adult NCL Gene Discovery Consortium, Stanislav Kmoch Ústav dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN The adult neuronal ceroid lipofuscinosis (ANCL, Kufs disease) are rare hereditary neuropsychiatric disorders characterized by intralysosomal accumulation of ceroid lipopigment in tissues. The ceroid accumulation affects primarily brain, leads to loss of neurons and progressive neurodegeneration. Although several disease causing genes have been identified (DNAJC5, CLN6, CTSF, GRN, CLN1, CLN5, ATP13A2, CLCN6, SGSH), the genetic underpinnings of ANCL in many families remain unknown. Here we report discovery of a new 30 bp in-frame insertion in the DNAJC5 gene, encoding the cysteine-string protein alpha, in one family with three affected individuals, a mother and two sons, with autosomal dominant (AD) Kufs disease. The 30 bp insertion affects palmitoylation-dependent protein sorting in neuronal cell model and thus recapitulates features of previously described pathogenic DNAJC5 mutations. Interestingly, initial Sanger sequencing of the DNAJC5 and subsequent whole-exome sequencing (WES) in this family let to a false-negative results. Re-evaluation of the WES data together with modified protocol for Sanger sequencing revealed the 30-bp insertion. Considering that DNAJC5 is the prevalent gene for AD Kufs disease, it cannot be ruled out that this kind of mutation has been missed in other ANCL unsolved cases. Our findings indicate causality of this newly discovered DNAJC5 mutation and exemplify the limitations of next-generation and traditional Sanger sequencing approaches. Klíčová slova: adult neuronal ceroid lipofuscinosis, cysteine-string protein alpha, WES Ročník: 3. 18

21 sekce přednášková postgraduální část A207 / Usherův syndrom: klinická a molekulárně genetická charakteristika šestnácti rodin z České republiky Bohdan Kousal, Ľubica Ďuďáková, Marie Trková, Radka Pourová, Jana Paděrová, Jana Čopíková, Kinga Bujakowska, Petra Lišková Ústav dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN v Praze Cíl: Usherův syndrom (USH) je dědičné onemocnění, které je nejčastější příčinou vrozené hluchoslepoty. Cílem práce byla detailní klinická charakterizace a zjištění molekulárně genetické příčiny USH u 21 pacientů ze 16 rodin vyšetřených na Oční klinice VFN a 1. LF UK. Metody: Pacienti podstoupili vyšetření sluchu, neurologické a oční vyšetření. U pacientů s podezřením na USH typ II bylo osekvenováno metodou dle Sangera 6 exonů genu USH2A. Následně bylo provedeno sekvenování nové generace nebo celoexomové sekvenování a dále analýza variací počtu kopií pomocí SNP array a MLPA genu USH2A. Výsledky: Detekováno bylo 17 různých patogenních mutací, 5 z nich bylo nových: c.1256g>a, c.13342_13347del a delece exonů 33 a 34 genu USH2A, c.871g>a v genu CDH23 a c.937c>t v genu USH1C. Známá mutace c.11864g>a v genu USH2A byla nejčastěji zjištěnou mutací. Nalezena byla jak v homozygotní tak i v heterozygotní konstituci v 9 rodinách včetně rodiny s postižením zraku a sluchu ve dvou následujících generacích. Obě patogenní mutace nebyly nalezeny pouze v jedné rodině. Fenotyp USH odpovídal až na jednu výjimku zjištěným genotypům. Závěr: U malého procenta pacientů s kongenitální hluchotou se může ve 2 či 3 dekádě života manifestovat postižení zraku. Téměř polovina pacientů s USH v České republice jsou nositelé mutace c.11864g>a v USH2A. Detekce příčinných mutací je důležitá pro včasnou diagnostiku, vývoj a zavádění cílených terapií. Práce podpořena granty GA UK 4315/2015 a SVV UK /2017. Klíčová slova: Usherův syndrom, hluchota, slepota, USH2A Ročník: 4. 19

22 sekce přednášková postgraduální část A208 / Mutated Zbtb16 gene interacts with high-sucrose diet affecting metabolism and lipid profile of pregnant rats and their offspring Elena Školníková, Lucie Šedová, Drahomíra Křenová, Vladimír Křen, Ondřej Šeda Ústav biologie a lékařské genetiky, 1. LF UK Over-nutrition in gravidity and lactation is associated with altered fetal development followed by metabolic disorders in adulthood. Resulting metabolic effects are substantially modulated by genetic factors. We derived new congenic rat strain containing mutant Zbtb16 gene from PD/Cub rat, within the spontaneously hypertensive rat (SHR) strain genomic background and tested whether this gene is involved in nutrigenetic interactions with high-sucrose diet in pregnant rat dams and their offspring. 4 months old female rats of SHR and SHR-Zbtb16 (n = 8/strain/diet) were fed standard diet during pregnancy and 4 weeks of lactation (control groups) or a high-sucrose diet (HSD, 70 % calories as sucrose). The pups were fed standard diet until 6 months when we assessed their metabolic profiles including glucose tolerance tests, levels of hormones, concentrations of triglycerides and cholesterol in 20 lipoprotein fractions and transcriptomic profiles of liver, white and brown adipose tissues. We identified similar shifts in lipoprotein fractions in dams of both strains and significant STRAIN*DIET interactions for levels of M-CSF, IL-13, VEGF, PYY and insulin. In offspring HSD substantially increased brown fat weight, decreased triglycerides in LDL and glucose tolerance of SHR offspring, corroborated by transcriptome changes. Our results show that Zbtb16 gene is involved in metabolic changes in pregnant rat dams exposed to HSD and subsequently interferes with lipid profile of the offspring. Klíčová slova: rat, nutrition, genetics Ročník: 3. 20

23 sekce přednášková postgraduální část A209 / Charakteristika fibroblastů z rozštěpových vad obličeje u dětí Veronika Živicová, Rosana Mateu Sanz, Lukáš Lacina, Michal Kolář, Karel Smetana, Barbora Dvořánková Anatomický ústav 1.LFUK Rozštěp rtu, čelisti a patra má zdravotní a psychosociální následky po celý život. Rozštěp rtu se nyní operuje v prvním týdnu po narození, kdy hojení probíhá téměř bez jizvy. Tvorbu jizvy ovlivňují fibroblasty. Studovali jsme fibroblasty novorozenců a starších dětí a jejich vlastnosti jsme srovnávali s fibroblasty dospělých z obličeje a trupu. U buněk byly stanoveny růstové křivky, detekována exprese jednotlivých proteinů pomocí imunocytochemie a Westernblotu (nestin, hladký svalový aktin-sma, Oct-4, Nanog) a dále produkce molekul, které ovlivňují proces hojení (TGF-beta 1 a Il-6, Il-8, CXCL-1), metodou ELISA. U všech buněk byla provedena čipová analýza transkriptomu. Fibroblasty novorozenců exprimovaly v hojné míře nestin, který koreluje se znaky pluripotence v jádrech (Oct-4, Nanog), u starších dětí byla exprese výrazně redukována a u dospělých zanedbatelná. Přítomnost SMA (přechod buněk na myofibroblasty) byla u novorozenců a starších dětí výrazně častější než v buňkách dospělých. Byly také zjištěny významné rozdíly v TGF-beta signalizaci mezi dětskými a dospělými fibroblasty. Data ukazují, že rozdíly mezi buňkami novorozenců a starších dětí s rozštěpem jsou velmi malé, ale významně se liší od zdravých dospělých. Tento chorobou vyvolaný fenotyp se může podílet na bezjizevnatém hojení. Dále byl nalezen významný rozdíl mezi buňkami z oblasti hlavy a trupu, což ukazuje na jejich rozdílný původ. Klíčová slova: Fibroblast, rozštěp, SMA, nestin, TGF beta Ročník: 3. 21

24 sekce přednášková postgraduální část A210 / Rozdíly v akutní rejekci kryokonzervovaných a chladem konzervovaných aortálních alloštěpů u potkanů Hrubý J., Špunda R., Měřička P., Mlček M., Kobylka P., Splith K., Schmelzle M., Krenzien F., Špaček M., Matia I., Lindner J. II. chirurgická klinika kardiovaskulární chirurgie VFN a 1LF UK v Praze Úvod: V léčbě infekce cévních protéz je možné použít kryo nebo chladem konzervované alloštěpy. Vliv obou způsobů konzervace na imunogenicitu ale není zcela jasný. Cíl: Cílem naší studie bylo porovnat obraz akutní rejekce kryo a chladem konzervovaných alloštěpů břišní aorty 30 dní po transplantaci mezi inbredními kmeny potkanů. Materiál a metodika: Štěpy aorty (N = 12) jsme odebrali potkanům kmene Brown- -Norway(BN). Polovinu jsme konzervovali 24 h v Custodiolu při teplotě 4 C. Druhou polovinu jsme kryokonzervovali 180 dnů v dusíku při teplotě 180 C. Štěpy jsme poté transplantovali kmenům Lewis (LEW). U příjemců nebyla pooperačně použita imunosuprese. Třicátý den jsme aorty odebrali a histologicky a imunohistochemicky vyšetřili. Současně jsme stanovili přítomnost anti MHC protilátek I. a II. třídy. Výsledky: U chladem konzervovaných štepů dominovala intimální hyperplázie, destrukce medie a masivní infiltrace adventicie CD4+, CD8+ a Lewis MHC buňkami II. třídy. V sérech kmene Lewis jsme pozorovali výrazné zvýšení koncentrace anti MHC I. a II protilátek kmene BN. U kryokonzervovaných štěpů byla přítomna minimální rejekce s minimální intimální hyperplázií, zachovalou mediální vrstvou, bez přítomnosti imunoglobulinu G, nižší intenzitu infiltrace adventicie příjemcovskými imunokompetentními buňkami ve srovnání s chladem konzervovanými štěpy. Závěr: Obraz rejekce aortálních štěpů 30. den po allotransplantaci byl u kryokonzervovaných štěpů nižší než u štěpů chladem konzervovaných. Klíčová slova: allograft, rejekce štěpu, konzervace štěpu, cévní chirurgie Ročník: 4. 22

25 sekce přednášková postgraduální část A211 / Vliv léčby obstrukční spánkové apnoe přístrojem CPAP na změnu neuropsychologických charakteristik pacientů Veronika Dostálová, Sandra Kolečkárová, Martin Kuška, Ondřej Bezdíček Centrum klinických neurověd/neurologická klinika 1. LF UK a VFN, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Neurologická ambulance a spánková poradna Inpamed Obstrukce dýchacích cest při syndromu spánkové apnoe (OSA) způsobuje patofyziologické mechanismy vedoucí k neuropsychologickým změnám. Cerebrální hypoxie a narušená architektura spánku jsou považovány za možný původ rozvoje kognitivní poruchy a výskytu depresivních a úzkostných projevů při OSA. Léčba OSA přístrojem CPAP může mít pozitivní vliv nejen na onemocnění, ale i na neuropsychologické fungování. Cílem studie je na vzorku české populace popsat vliv léčby přístrojem CPAP na změnu neuropsychologických charakteristik. Studie se účastnilo 109 pacientů lehké, středně těžké i těžké OSA, jimž byla diagnóza OSA stanovena na podkladě nočního polygrafického vyšetření. Účastníkům byl administrován MoCA test pro zjištění kognitivní výkonnosti, BDI-II zachycující depresivitu, STAI X-1 a X-2 zjišťující úzkost a úzkostnost a Epworthská škála spavosti určující míru denní spavosti. 72 ti OSA pacientům byla indikována léčba přístrojem CPAP a 3 měsíce po jejím započetí došlo k retestování pacientů za účelem zachycení změny. U OSA pacientů byla zjištěna nižší úroveň depresivních symptomů (p = 0,000), projevů úzkosti (p = 0,041) a úzkostnosti (p = 0,000), nicméně byla zjištěna statisticky nevýznamná změna v kognici 3 měsíce po započetí léčby přístrojem CPAP (p = 0,653). U 72 ti OSA pacientů došlo ke snížení depresivních a úzkostných projevů při nezměněné kognitivní výkonnosti 3 měsíce užívání přístroje CPAP. Léčba OSA přístrojem CPAP má pozitivní vliv na neuropsychologické fungování. Klíčová slova: obstrukční spánková apnoe, kognitivní deficit, depresivní projevy, úzkostné projevy, CPAP Ročník: 2. 23

26 sekce přednášková postgraduální část A212 / Určení a lokalizace mutací v genu MUC1 u autosomálně dominantního tubulointersticiálního onemocnění ledvin Anna Přistoupilová, Hana Hartmannová, Alena Vrbacká, Viktor Stránecký, Kateřina Hodaňová, Lenka Piherová, Martina Živná, Anthony Bleyer, Stanislav Kmoch Ústav dědičných metabolických poruch, 1. LF UK Rozvoj nových metod sekvenace genomu velmi zjednodušil analýzu lidského genomu. Stále ale zůstává mnoho oblastí, které nelze stávajícími technologiemi správně analyzovat. Jedním z příkladů je gen MUC1, jehož kódující sekvence je GC bohatá (82 %) a obsahuje polymorfních tandemových repetic (VNTR) o délce 60 bází. Posunové mutace v tomto genu vedou k syntéze abnormálního proteinu MUC1-fs, jehož hromadění v tubulárních buňkách ledvin vede k postupné ztrátě tubulárních funkcí a renálnímu selhání (MUC1-kidney disease; MKD). Věk, ve kterém dochází k renálnímu selhání, je u pacientů různý (17 >75 let). Předpokládáme, že tato různost souvisí s pozicí posunové mutace v rámci genu. Určení posunových mutací MUC1 vedoucích k MKD je obtížné a určení jejich přesné polohy v rámci genu je zatím nemožné. Za tímto účelem jsme zavedli postupy obohacení VNTR oblasti pomocí PCR či hybridizačních technik s následným sekvenování na přístroji Illumina HiSeq a vlastní bioinformatickou analýzou. Tyto metody jsme otestovali na vzorcích s již známou kauzální inzercí C a dále se nám podařilo identifikovat další tři nové mutace. Pro určení pozice posunových mutací v rámci genu se v současné době snažíme využít přístroj MinION od firmy Oxford Nanopore, který umožňuje sekvenování jednotlivých molekul DNA o délce až desítek kilobází. Zavedené metody umožňují genetickou diagnostiku MKD a mohou přispět k odhalení genetických faktorů podmiňujících věk a průběh renálního selhání u jednotlivých pacientů. Klíčová slova: MKD, MUC1, NGS, sekvenování, bioinformatika Ročník: 6. 24

27 sekce posterová pregraduální a postgraduální část

28 B101 / Bioptic Study of Left and Right Atrial Hypertrophy in Patients with Atrial Fibrilation Jen Hojman, Tomas Kucera Institute of Histology and Embryology, First Faculty of Medicine, Charles University Atrial fibrillation (AF) is the most common sustained cardiac arrhythmia, increasing in prevalence. Only in recent years, morphological analysis of different myocardial sites have demonstrated strong relationship between structural remodeling of the myocardium, and the occurrence of AF (Corradi et al. 2013). The goal of this study was to quantify the atrial cardiomyocyte hypertrophy of the right and left atria, in patients with AF compared to control subjects with sinus rhythm (SR). Formaldehyde fixed and paraffin-embedded sections of bioptic samples from 54 patients (19 with AF, 35 with SR) were stained with hematoxylin and eosin. The sections were used for image analysis to measure cardiomyocyte diameter. In average cells per sample were measured. Measurements of the right and left atrial appendages didn t show significant difference in myocardial size in AF and SR groups. However, left atrial wall myocytes with AF were significantly larger in size (40.1 ± 7.6 vs ± 4.8) than those with SR. This finding based on the measurement of cardiomyocyte size, when compared to other previously investigated parameters in our larger study on the same patient groups, such as interstitial fibrosis and microvascular density is the only parameter that was rhythmdependent (Smorodinova et al. 2015). On the other hand, it correlates with previous findings of other studies regarding left atrial remodeling during AF. Klíčová slova: Atrial fibrilation, Cardiomyocyte, Hypertrophy, Structural remodeling, Fibrosis Ročník: 3. 26

29 sekce posterová pregraduální část B102 / Menší přední hippokampus u narkoleptiků s kataplexií Martina Křečková, David Kemlink, Karel Šonka, Jan Krásenský, Jitka Bušková, Manuela Vaněčková, Veronika Němcová Anatomický ústav 1.LF Hippocampus se podílí na uchování informací a prostorové orientaci. Exprese genů, spoje i funkce jeho přední a zadní části se liší. Zatímco zadní hippocampus se více podílí na prostorové paměti, přední klade zpracovávané informace do souvislostí, mimo jiné i s emocemi či stresem. Narkolepsie je celoživotní neurologické onemocnění charakterizované nadměrnou a vůlí nepotlačitelnou spavostí, kataplexie, tj. náhlá ztráta svalového tonu, je doprovodným jevem, který bývá vyvolán emočním prožitkem. Tato práce navazuje na předchozí studii podpořenou grantem IGA NT /2012, která zjistila zmenšení celkového objemu hippocampu u narkoleptiků s kataplexií. Cílem mé práce bylo zjistit objemy částí hippocampu u narkoleptiků s kataplexií a porovnat je s kontrolní skupinou. Metodou MR volumetrie bylo změřeno celkem 53 narkoleptiků s kataplexií a 37 kontrol. Volumetrie byla provedena v programu ScanView technikou manuální delineace. Účastníci byli měřeni na stejném MR přístroji 1,5T. Hlavní rozdíl ve velikosti byl zaznamenán u předního hippokampu a to i po korekci na objem mozku. Objem pravého předního hippokampu vpravo u narkoleptiků je 1.491cm 3, u kontrol 1.664cm 3 a levého hippocampu u narkoleptiků 1,438cm 3, u kontrol 1,629cm 3. Zjistili jsme statisticky významné zmenšení předního hippocampu u pacientů s narkolepsií s kataplexií. To může souviset s dysfunkcí spojů mezi předním hippocampem, prefrontální kůrou a amygdalou, které mohou u narkoleptiků spouštět kataplektický záchvat. Klíčová slova: narkolepsie, kataplexie, volumometrie, přední hippokampus Ročník: 4. 27

30 sekce posterová pregraduální část B103 / Vliv délky polymerace a intenzity vyzařování polymerační lampy na vytvrzení moderních nanokompozitních materiálů Antonín Tichý, Pavel Bradna Stomatologická klinika 1. LF UK a VFN Úvod: Světlem polymerující kompozitní materiály patří ve stomatologii k nejpoužívanějším rekonstrukčním materiálům. Významnými faktory rozhodujícími o jejich životnosti i estetických a biologických vlastnostech jsou délka ozařování a intenzita vyzařování použité polymerační lampy. Cíl: Cílem práce bylo prostřednictvím mikrotvrdosti sledovat míru polymerace moderních nanokompozitních materiálů v závislosti na délce a intenzitě jejich ozařování a ověřit možnost velmi krátké doby polymerace při vysokém výkonu lampy. Metodika: Jako modelové materiály byly zvoleny dva komerčně dostupné nanokompozity. Tělíska o tloušťce standardního 2mm inkrementu byla polymerována LED lampou v režimech s intenzitou vyzařování mw/cm 2 a délkou polymerace 5 20 sekund. Mikrotvrdost byla na horním a dolním povrchu tělísek měřena po 1, 24 a 168 hodinách od ukončení polymerace metodou Knoop. Pro statistické zpracování dat byla použita vícefaktorová ANOVA a Scheffeho post-hoc testy při α = 0,05. Výsledky: Při nejvyšší intenzitě vyzařování lampy a délce polymerace 6 a 5 sekund došlo k signifikantnímu poklesu mikrotvrdosti zkoušených kompozitů a to zejména na dolním povrchu tělísek. Závěr: Při krátké době ozařování není dosaženo kvalitní polymerace, což zvyšuje riziko kratší životnosti a zhoršení estetických i biologických vlastností kompozitních rekonstrukcí. V klinické praxi proto doba polymerace kratší než 10s nedává záruku kvalitní polymerace těchto materiálů. S podporou projekt PROGRES Q29. Klíčová slova: stomatologie, nanokompozity, mikrotvrdost, světelná polymerace Ročník: 4. 28

31 sekce posterová pregraduální část B104 / 2.4% of mouse gene knockouts show enlarged brain ventricles: a resource to identify genes related to infantile congenital hydrocephalus Helen Whitley, Anna Mikhaleva, Amélie Baud, Meghna Kannan, Christel Wagner, Anaïs Duret, Isabel Herr, Yann Hérault, Alexandre Reymond, and Binnaz Yalcin Institute of Genetics and Molecular and Cellular Biology, Illkirch, France., Center for Integrative Genomics, University of Lausanne, Switzerland European Bioinformatics Institute, Hinxton, Cambridge, UK Although congenital hydrocephalus it is one of the most frequent congenital malformations of the central nervous system, very little is known about the genetic basis of the condition. It is assumed that genetic lesions account for the majority of the idiopathic cases of infantile congenital hydrocephalus. Only a few genes that play a role in human hydrocephalus are already known, including L1CAM, AP1S2, MPDZ, and CCDC88C. Methods: To identify genes causing hydrocephalus and other brain malformations, we are collaborating with the Sanger Mouse Genetics Project (MGP), allied to the International Mouse Phenotyping Consortium (IMPC), to systematically study ventricle size of the MGP/IMPC knockout mouse strains. To do this, we use six measurements of lateral, third and fourth ventricles amongst 72 other brain measurements, relating them to normal values for the wild type strain. Results: So far, we have assessed 545 mouse gene knockouts. Preliminary data yielded success with the identification of 13 novel genes causing mild to severe enlargement of the ventricles, including genes involved in cilium function, axonogenesis, and signal transduction. In two cases, this was also correlated to a neurological or behavioral phenotype in the mouse. Conclusions: We can detect significant enlargement of ventricle size in about 2.4 % of mouse gene knockouts. Our resource offers a complementary approach to the identification of genes related to infantile congenital hydrocephalus in human cohorts. Klíčová slova: hydrocephalus, knockout mouse, neurodevelopment, neurogenetics Ročník: 1. 29

32 sekce posterová pregraduální část B105 / Behaviorální a morfologické důsledky perinatální hypoxie u laboratorního potkana Zdeněk Laštůvka, Vladimír Riljak Fyziologický ústav 1. LF UK Hypoxicko-ischemická encefalopatie je neurologické postižení zasahující asi čtyři miliony dětí ročně. Zaměřili jsme se na časné a pozdní funkčně-strukturální důsledky hypoxie simulované poklesem atmosférického tlaku. K experimentu jsme použili 64 potkanů kmene Wistar obou pohlaví. Ve věku 7 dnů byla mláďata vystavena hypobarické hypoxii po dobu 60 minut (výška 9000 m; p = 230 mmhg). Ve věku 25 a 35 dnů byla zvířata sledována v zařízení LABORAS. Analyzovali jsme spontanní chování potkanů a jejich mozky jsme zpracovali pro účely histochemie (jeden den a pět dnů po hypoxickém inzultu). Nalezli jsme pohlavně vázané rozdíly. Samice reagují na časnou hypoxii změnou intenzity péče o sebe sama (grooming), ve vytyčené aréně urazí kratší vzdálenost a rychleji ztratí zájem o exploraci. Všechny pozorované změny chovaní se u samic projevují až 35. den. U skupiny experimentálních samců jsme změny identifikovali 25. den. Samci dosahovali kratší délky trasy, se zvýšenou intenzitou panáčkovali a strávili kratší dobu aktivním pohybem. Histologická analýza neprokázala degenerující buňky v hipokampu (Fluoro-Jade B a bis-benzimide 33342). Data ukazují, že se samci a samice se liší v reakci na perinatální hypoxii, že je hypoxií ovlivněno pouze chování (morfologické změny nebyly pozorovány). Jediný hypoxický inzult v perinatálním období vede ke změnám, které se mohou projevit až po dlouhé časové prodlevě. Klíčová slova: Hypoxie, open field test, hipokampus, histochemie Ročník: 4. 30

33 sekce posterová pregraduální část B106 / Těžká hypertriglyceridemie: klinická a laboratorní charakteristika Jan Dobiáš, Martin Šatný, Martina Vaclová, Lukáš Zlatohlávek, Tomáš Štulc, Pavel Horák, Barbora Grauová, Šnejdrlová Michaela, Jana Tvrdíková, Richard Češka, Michal Vrablík 3. interní klinika 1. LFUK a VFN Východisko: Těžká hypertriglyceridemie (HTG) je určena triglyceridemií (TG) nad 10 mmol/l nalačno. Je nejčastěji polygenně determinována s významným vlivem faktorů zevního prostředí, jako jsou inzulinová rezistence, diabetes mellitus 2. typu (DM2) a složení diety. Zvyšuje riziko akutní pankreatitidy (AP). Cíl: Popsat klinické a laboratorní nálezy pacientů s minimálně jednou měřenou TG nad 10 mmol/l. Odhalit laboratorní odlišnosti při manifestaci AP. Sledovat efekt hypolipidemické terapie. Metodika: Z databáze Centra preventivní kardiologie 3. interní kliniky 1. LF UK a VFN byla analyzována kohorta pacientů s minimálně jednou dokumentovanou TG nad 10 mmol/l. Nalezeno bylo 238 pacientů, 56 žen a 182 mužů, s průměrným věkem 56,8 ± 11,7 let. Výsledky: Medián nejvyšší TG kohorty byl 18,2 ± 25,1 mmol/l a celkové cholesterolemie (TC) 9,7 ± 6,3 mmol/l. Medián BMI byl 29,0 ± 5,0 kg/m2 a glykemie 6,0 ± 4,4 mmol/l. DM2 mělo 45 % mužů a 57 % žen. Skupina bez anamnézy AP měla medián nejvyšší TG 18,1 ± 26,9 mmol/l a TC 9,8 ± 6,6 mmol/l, s anamnézou AP 18,7 ± 14,8 mmol/l, resp. 9,4 ± 5,0 mmol/l. Poslední měření při většinové léčbě dietou a kombinací statinu a fenofibrátu mělo medián TG 3,2 ± 6,9 mmol/l a TC 5,1 ± 2,3 mmol/l. Závěr: Faktory podporující manifestaci těžké HTG měly v kohortě vysokou prevalenci. Hladiny maximální TG se nelišily mezi pacienty s anamnézou AP a bez ní. Hypolipidemickou terapií bylo dosaženo kontroly dyslipidemie. Podpořeno grantem AZV: A Klíčová slova: těžká hypertriglyceridemie, akutní pankreatitida, preventivní kardiologie Ročník: 5. 31

34 sekce posterová pregraduální část B107 / Využití ortéz u dospělých pacientů se spasticitou horní končetiny po cévní mozkové příhodě Tereza Fialová, Zuzana Rodová, Olga Švestková Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN Úvod: Předložený abstrakt představuje přehled problematiky využívání ortéz na horní končetině u pacientů se spasticitou po cévní mozkové příhodě. Hlavním cílem práce bylo zjistit možnosti využití ortéz v různých stádiích vývoje spasticity a také objasnění terminologie v oblasti ortéz. Metodika: Do práce bylo náhodným výběrem zařazeno šest pacientů. Zastoupeni jsou pacienti v akutním, subakutním a chronickém stádiu po cévní mozkové příhodě. V každém stádiu byl využit jiný typ ortézy statická polyuretanová pro akutní stádium, statická progresivní pro subakutní stádium a statická termoplastová pro chronické stádium. Měření neuromuskulárních parametrů probíhalo dle zásad Five steps clinicall assesment. Pro funkční zhodnocení horní končetiny byla použita modifikovaná Frenchayská škála. Výsledky: Naměřené parametry pacientů byly posouzeny s náhodně vybranými pacienty se stejnou problematikou, kteří byli hospitalizování na stejném oddělení, ale nebyla jim indikována žádná ortéza na horní končetinu. Porovnání výsledku měření u jednotlivých pacientů poukazují na míru zlepšení, či zhoršení spasticity po používání ortézy v dané fázi onemocnění. Data prokazují důležitost výběru vhodné ortézy pro danou fázi onemocnění a volbu protézovaného segmentu. Závěr: Tato práce přináší shrnutí správné terminologie v oblasti ortéz dle recentní literatury. Kazuistiky poukazují na možnosti postupu při využívání ortéz v různých stádiích nástupu spasticity. Klíčová slova: cévní mozková příhoda, spasticita, ortéza, Tardieho škála Ročník: 2. 32

35 sekce posterová pregraduální část B108 / Vliv intranasální imunizace delipidovaným Bacillus firmus na imunitní odpověď v NALT Šárka Hnilicová, Jiří Hrdý Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN v Praze Chřipka patří k nejčastějším příčinám úmrtí ve vyspělých zemích. Současné chřipkové vakcíny, resp. jejich adjuvans podporují především Th2 imunitní odpověď, ale při obraně proti chřipce je žádoucí odpověď typu Th1. Delipidovaný Bacillus firmus (DBF) se zdá být slibným potencionálním adjuvans, které vyvolá Th1 odpověď. Cíle práce: Objasnění vlivu intranasální (i.n.) imunizace DBF na imunitní buňky v NALT (nasal-associated lymphoid tissue), systémovou imunitu, konkrétně na buňky sleziny a periferní krev, a také na genovou expresi ve střevech, vše na myším modelu. Metody: Charakterizace zastoupení a vlastností CD4 a CD8 T lymfocytů probíhá pomocí průtokové cytometrie. Cytokiny v séru periferní krve a supernatantech kultur splenocytů jsou detekovány pomocí ELISA metody. Změna genové exprese ve střevech je sledována metodou kvantitativní RT-PCR. Výsledky: Při sledování vlivu i.n. imunizace na indukci Treg buněk bylo zjištěno, že druhý den po imunizaci došlo k signifikantnímu nárůstu Treg buněk jak v NALT, tak ve slezině. Produkce IFN-gama CD4 a CD8 T lymfocyty rostla od 2. až do 7. dne po imunizaci DBF. Závěr: Přechodně zvýšené Treg buňky v NALT a slezině druhý den po imunizaci odráží vliv stimulace DBF, kdy dochází k nespecifické přechodné aktivaci exprese transkripčního faktoru FoxP3 charakteristického pro Treg buňky. Tato hypotéza je podpořena zvýšenou tvorbou IFN-gama jak CD4 tak CD8 T lymfocyty. Tato práce je podpořena granty University Karlovy Progres Q25 a UNCE Klíčová slova: Bacillus firmus, NALT, adjuvans, Th1 odpověď Ročník: 1. 33