plot(c,'o') grid xlabel('re') ylabel('im')
|
|
- Vladimír Růžička
- před 6 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1
2 Vše platí i pro vektory a matice, např: C = [1+2i, -2+i, -3-4i; 4-3i, 1, i] C = i i i i i real(c) reálné části komplexních čísel (prvků matice C) ans = imag(c) imaginární části komplexních čísel (prvků matice C) ans = plot(c,'o') grid xlabel('re') ylabel('im')
3 Vše platí i pro vektory a matice, např: C = [1+2i, -2+i, -3-4i; 4-3i, 1, i] C = i i i i i isreal(c) test, jsou-li prvky matice C reálná čísla (nepravda) ans = 0 conj(c) vypíše čísla komplexně sdružená (u imaginární části s opačnými znaménky) ans = i i i i i Pozn. C' transponovaná matice s komplexně sdruženými čísly ans = i i i i i
4 Vše platí i pro vektory a matice, např: C = [1+2i, -2+i, -3-4i; 4-3i, 1, i] C = i i i i i compass(c) abs(c) ans = angle(c) v radiánech ans = angle(c).*180/pi ve stupních ans =
5 Jak výpočetní systém ví, zda to jsou vektory nebo polynomy? Nijak. Jsou to vektory a čistě záleží, jak je použijeme. Polynom (mnohočlen) výraz ze součtů (rozdílů), násobků a celočíselných mocnin proměnných ve tvaru: k(x) = a 0 + a 1 x + a 2 x 2 + a 3 x a n x n Koeficienty polynomu čísla a 0, a 1, a 2,, a n. Stupeň polynomu k(x) nejvyšší exponent proměnné x s nenulovým koeficientem Ve výpočetních systémech jsou polynomy představovány řádkovými vektory, které obsahují koeficienty seřazené sestupně podle mocniny proměnné: k(x) = a 0 x 0 + a 1 x 1 + a 2 x a n x n koeficienty vzestupně k(x) = a n x n + + a 2 x 2 + a 1 x 1 + a 0 x 0 koeficienty sestupně polynom = [a n, a n-1,, a 2, a 1, a 0 ]
6 Polynomy jako vektory: k 1 (x) = x 2 + 5x k 1 (x) = 1x 2 + 5x 1 + 6x 0 Stupeň polynomu: 2 k1 = [1, 5, 6]; Počet prvků ve vektoru: 3 k 2 (x) = x 3 + 5x + 6 k 2 (x) = 1x 3 + 0x 2 + 5x 1 + 6x 0 Stupeň polynomu: 3 k2 = [1, 0, 5, 6]; Počet prvků ve vektoru: 4 k 3 (x ) = x 4 + 5x k 3 (x ) = 1x 4 + 0x 3 + 0x 2 + 5x 1 + 0x 0 Stupeň polynomu: 4 k3 = [1, 0, 0, 5, 0]; Počet prvků ve vektoru: 5 length(k1) ans = 3 length(k2) ans = 4 length(k3) ans = 5
7 polyval(polynom,x) vyčíslení polynomu (určení hodnoty) pro hodnotu (příp. hodnoty) x. Příklad: Vyčíslení polynomů k, p, q pro hodnotu x = 2 k(x) = x 2 + 5x + 6 p(x) = 4x x 3 7x q(x) = x 4 + x 3 x k(x) = 1x 2 + 5x 1 + 6x 0 Stupeň polynomu: 2 k = [1, 5, 6]; length(k) ans = 3 p(x) = 4x 5 + 0x x 3 + (-7)x 2 + 0x x 0 Stupeň polynomu: 5 p = [4, 0, 3.1, -7, 0, 11]; length(p) ans = 6 q(x) = -1x 4 + 1x 3 + 0x 2 + (-1)x 1 + 0x 0 Stupeň polynomu: 4 q = [-1, 1, 0, -1, 0] ; length(q) ans = 5
8 Pokračování příkladu: k(x) = x 2 + 5x + 6, x = 2 k = [1,5,6]; k(2) = *2 + 6 polyval(k,2) ans = 20 p(x) = 4x x 3 7x , x = 2 p = [4,0,3.1,-7,0,11]; p(2) = 4* *2 3 7* polyval(p,2) ans = q(x) = x 4 + x 3 x, x = 2 q = [-1,1,0,-1,0] ; q(2) = polyval(q,2) ans = -10
9 Pokračování příkladu: k(x) = x 2 + 5x + 6, x = 2 k = [1,5,6]; k(2) = *2 + 6 = 20 polyval(k,2) ans = 20 2.^2 + 5.*2 + 6 ans = 20 p(x) = 4x x 3 7x , x = 2 p = [4,0,3.1,-7,0,11]; p(2) = 4* *2 3 7* polyval(p,2) ans = *2.^5+3.1.*2.^3-7.*2.^2+11 ans = q(x) = x 4 + x 3 x, x = 2 q = [-1,1,0,-1,0] ; q(2) = polyval(q,2) ans = ^4 + 2.^3-2 ans = -10
10 Příklad: Vyčíslení polynomů k, p, q pro hodnoty vektoru x z intervalu od -2 do 2 s krokem 1 k(x) = x 2 + 5x + 6 p(x) = 4x x 3 7x q(x) = x 4 + x 3 x x = [-2:2] x = length(x) ans = 5 k(-2) = *(-2) + 6 = 0 k(-1) = *(-1) + 6 = 2 k( 0) = *0 + 6 = 6 k( 1) = *1 + 6 = 12 k( 2) = *2 + 6 = 20 k = [1, 5, 6]; polyval(k,x) ans = x.^2 + 5.*x + 6 ans =
11 Pokračování příkladu: p(x) = 4x x 3 7x , q(x) = x 4 + x 3 x, pro x z intervalu od -2 do 2 s krokem 1 x = [-2:2] x = length(x) ans = p = [4, 0, 3.1, -7, 0, 11]; polyval(p,x) ans = q = [-1, 1, 0, -1, 0]; polyval(q,x) ans =
12 Příklad: Vykreslení hodnot polynomu p(x) = 4x x 3 7x pro hodnoty vektoru x z intervalu od -2 do 2 x1 = [-2:2]; p = [4,0,3.1,-7,0,11]; hp = polyval(p,x1) plot(x1, hp, 'or') x2 = linspace(-2,2,1000); p = [4,0,3.1,-7,0,11]; hp = polyval(p,x2) plot(x2, hp, '.r')
13 Příklad: Vykreslení hodnot polynomu p(x) = 4x x 3 7x pro hodnoty vektoru x z intervalu od -2 do 2 5 prvků na ose x x1 = [-2:2]; p = [4,0,3.1,-7,0,11]; hp = polyval(p,x1) plot(x1, hp, 'or') 1000 prvků na ose x x2 = linspace(-2,2,1000); p = [4,0,3.1,-7,0,11]; hp = polyval(p,x2) plot(x2, hp, '.r')
14 Příklad: Funkce, která vykreslí zadaný polynom p v zadaném rozsahu a najde a označí v grafu maximum a minimum v daném rozsahu. function kreslipolynom(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on [Max,indexMax] = max(hodnotypolynomu) plot(x(indexmax),max,'or') [Min,indexMin] = min(hodnotypolynomu) plot(x(indexmin),min,'ok') hold off end
15 Pokračování příkladu: volání funkce s příslušnými vstupními daty: p = [4,0,3.1,-7,0,11]; kreslipolynom(p,-0.4,0.8,1000) Max = 11 maximum z vektoru hodnotypolynomu indexmax = 334 poloha (index) maxima ve vektoru Min = minimum z vektoru hodnotypolynomu indexmin = 930 poloha (index) minima ve vektoru
16 conv(p,q) součin polynomů p a q: p(x) = 4x x 3 7x p = [4,0,3.1,-7,0,11]; q(x) = x 4 + x 3 x q = [-1,1,0,-1,0] ; s = conv(p,q) s = Columns 1 through 7: Columns 8 through 10: length(s) ans = 10 Počet prvků ve vektoru: 10 => stupeň polynomu s: 9 Tedy: s(x) = p(x)* q(x) = (4x x 3 7x )*( x 4 + x 3 x ) = = 4x 9 +4x 8 3.1x x 6 7x x x 3 11x
17 deconv(p,q) vrací vektor koeficientů podílu polynomů p a q: p(x) = 4x x 3 7x p = [4,0,3.1,-7,0,11]; q(x) = x 4 + x 3 x q = [-1,1,0,-1,0] ; deconv(p,q) ans =
18 deconv(p,q) vrací vektor koeficientů podílu polynomů p a q: p(x) = 4x x 3 7x p = [4,0,3.1,-7,0,11]; q(x) = x 4 + x 3 x q = [-1,1,0,-1,0] ; deconv(p,q) ans = [r,z] = deconv(p,q) vrací koeficienty podílu polynomů p a q ve vektoru r a zbytek po dělení polynomů z [r,z] = deconv(p,q) r = z = length(r) ans = 2 length(z) ans = 6 Tedy: r(x) = p(x)/ q(x) = (4x x 3 7x )/( x 4 + x 3 x ) = = 4x 1 4x 0 = 4x 4, zbytek z(x) = 0x 5 + 0x x 3 11x 2 4x +11x 0 = 7.1x 3 11x 2 4x +11
19 p(x) = 4x x 3 7x p = [4,0,3.1,-7,0,11]; q(x) = x 4 + x 3 x q = [-1,1,0,-1,0] ; [r,z] = deconv(p,q) r = z = [r,z] = deconv(p,q) r podíl polynomů z zbytek po dělení Zkouška: Je-li potom p(x)/q(x) = r(x), zbytek z(x), p(x) = q(x) * r(x) + z(x) u = conv(q,r) + z u = Tedy: u(x) = 4x x 3 7x , tj. polynom p(x). length(u) ans = 6
20 roots(p) výpočet kořenů polynomu p Příklad: výpočet kořenů polynomu p(x) = 4x x 3 7x (všechna x pro která je hodnota polynomu 0), tj. řešení rovnice: 4x x 3 7x = 0 4x 5 + 0x x 3 + (-7)x 2 + 0x x 0 = 0 p = [4,0,3.1,-7,0,11]; x = roots(p) x = i i i i Tj. řešení rovnice (kořeny polynomu p) jsou : x 1 = i x 2 = i x 3 = i x 4 = i x 5 = Pozn. Stupněm polynomu p(x) rozumíme nejvyšší exponent proměnné x s nenulovým koeficientem. Stupeň polynomu p(x) je 5 => položíme-li polynom p rovný 0, má pak 5 kořenů)
21 roots(p) výpočet kořenů polynomu p Příklad: výpočet kořenů polynomu p(x) = 4x x 3 7x (všechna x pro která je hodnota polynomu 0), tj. řešení rovnice: 4x x 3 7x = 0 4x 5 + 0x x 3 + (-7)x 2 + 0x x 0 = 0 p = [4,0,3.1,-7,0,11]; x = roots(p) x = i i i i polyval(p,x) zkouška ans = 1.0e-015 * i i i i Pozn. Stupněm polynomu p(x) rozumíme nejvyšší exponent proměnné x s nenulovým koeficientem. Stupeň polynomu p(x) je 5 => položíme-li polynom p rovný 0, má pak 5 kořenů)
22 poly(x) zjištění koeficientů polynomu z kořenů (má-li vektor x n prvků, vypíše se vektor s n+1 prvky koeficienty polynomu n-tého stupně), funkce je opakem roots(), první koeficient polynomu, tj. koeficient u nejvyššího exponentu proměnné x je vždy roven 1. Příklad: p = [4,0,3.1,-7,0,11]; x = roots(p) x = i i i i a = poly(x) a = length(p) ans = 6 length(x) ans = 5 length(a) ans = *a ans =
23 poly(x) zjištění koeficientů polynomu z kořenů (má-li vektor x n prvků, vypíše se vektor s n+1 prvky koeficienty polynomu n-tého stupně), funkce je opakem roots(), první koeficient polynomu, tj. koeficient u nejvyššího exponentu proměnné x je vždy roven 1. Příklad: p = [4,0,3.1,-7,0,11]; x = roots(p) x = i i i i a = poly(x) a = x x x x x 3 7x length(p) ans = 6 length(x) ans = 5 length(a) ans = *a ans =
24 Kvadratická rovnice kvadratický polynom, který je položen rovný nule. Stupeň kvadratického polynomu (např. k(x) = x 2 + 5x + 6) je 2. Kvadratická rovnice má tedy 2 kořeny. Příklad: řešení rovnice x 2 + 5x + 6 = 0 k(x) = x 2 + 5x + 6 k(x) = 1x 2 + 5x 1 + 6x 0 k = [1, 5, 6]; x = roots(k); x = tj. x 1, tj. x 2, tato kvadratická rovnice má reálné kořeny. Zkouška: (-3) 2 + 5*(-3) + 6 = 0 (-2) 2 + 5*(-2) + 6 = 0, tj. polyval(k,x(1)) ans = e-15 polyval(k,x(2)) ans = e-16 Zjištění koeficientů polynomu z kořenů poly(x) ans = 1 5 6
25 Pokračování příkladu: Spočítáme průběh polynomu k(x) = x 2 + 5x + 6 a vykreslíme graf i s kořeny k = [1, 5, 6]; x = roots(k); xx = linspace(-4,1,1000); hp = polyval(k,xx); plot(xx,hp) hold on plot(x(1), polyval(k,x(1)),'*m') plot(x(2), polyval(k,x(2)),'*g') hold off
26 Příklad: řešení rovnice 2x 2 + 4x + 6 = 0 k 2 (x) = 2x 2 + 4x + 6 k 2 (x) = 2x 2 + 4x 1 + 6x 0 k2 = [2,4,6]; x2 = roots(k2) x2 = i tj. x 1, i tj. x 2, tato kvadratická rovnice má komplexní kořeny. x 2 + 2x + 3 2x 2 + 4x + 6, tj. polynom k 2 Zkouška: polyval(k2,x2(1)) ans = e-016 polyval(k2,x2(2)) ans = e-016 Zjištění koeficientů polynomu z kořenů f = poly(x2) f = *f ans =
27 Pokračování příkladu: Obě strany kvadratické rovnice můžeme vydělit dvěma: 2x 2 + 4x + 6 = 0 : 2 1x 2 + 2x + 3 = 0, tj. toto jsou koeficienty získané pomocí poly(x2) roots([1,2,3]) ans = i tj. x 1, i tj. x 2, => kvadratická rovnice 1x 2 + 2x + 3 = 0 má totožné řešení jako kvadratická rovnice 2x 2 + 4x + 6 = 0.
28 Pokračování příkladu s využitím naší uživatelské funkce kreslipolynom s parametry p,odkudx,kamx,prvkux pro vykreslení polynomu: 2x 2 + 4x + 6 v rozsahu od -8 do 6 kreslipolynom([2,4,6],-8,6,100) 1x 2 + 2x + 3 v rozsahu od -8 do 6 kreslipolynom([1,2,3],-8,6,100) Pozn. Komplexní kořeny nelze zobrazit s polynomem, ale jen v komplexní rovině
29 Pokračování příkladu s využitím naší uživatelské funkce kreslipolynom s parametry p,odkudx,kamx,prvkux pro vykreslení polynomu: 2x 2 + 4x + 6 v rozsahu od -8 do 6 Rozsah os kreslipolynom([2,4,6],-8,6,100) y se liší 1x 2 + 2x + 3 v rozsahu od -8 do 6 kreslipolynom([1,2,3],-8,6,100) Pozn. Komplexní kořeny nelze zobrazit s polynomem, ale jen v komplexní rovině
30 Příklad: řešení rovnice 2x = 0 k 3 (x) = 2x 2 + 0x 1 + 6x 0 k3 = [2,0,6]; x3 = roots(k3) x3 = i tj. x 1, i tj. x 2, tato kvadratická rovnice má komplexní kořeny bez reálné části. Příklad: řešení rovnice x 2 2x + 1 = 0 k 4 (x) = 1x 2 + (-2)x 1 + 1x 0 k4 = [1,-2,1]; x4 = roots(k4) x4 = 1 tj. x 1, 1 tj. x 2, platí x 1 = x 2, tato kvadratická rovnice má dvojnásobný reálný kořen. polyval(k3,x3) ans = 1.0e-015 * poly(x3).*2 ans = polyval(k4,x4) ans = 0 0 poly(x4) ans = 1-2 1
31 Příklad: řešení rovnice s polynomem vyššího stupně x 6 14x x 2 = x 6 14x x 2 36 = 0 Polynom x 6 14x x 2 36 položíme rovný 0, 1x 6 + 0x 5 + (-14)x 4 + 0x x 2 + 0x 1 + (-36)x 0 = 0 v = [1,0,-14,0,49,0,-36]; x = roots(v) x = x 1 = x 2 = x 3 = x 4 = x 5 = x 6 = 1 length(v) ans = 7 počet prvků ve vektoru je vždy o 1 větší než stupeň polynomu Pozn. Stupeň polynomu v(x) je 6 => položíme-li polynom v rovný 0, má pak 6 kořenů, rovnice má tedy 6 řešení počet řešení je stejný jako stupeň polynomu.
32 Pokračování příkladu: řešení rovnice x 6 14x x 2 = 36 v = [1,0,-14,0,49,0,-36]; x = roots(v) x = Využijme funkci pro vykreslení polynomu: kreslipolynom pro v v rozsahu od -3 do 3 a do grafu přikreslíme všechna řešení rovnice. Volání funkce s příslušnými vstupními daty: kreslipolynom(v,-3,3,500) hold on plot(roots(v),0,'g*') hold off
33 Pokračování příkladu: řešení rovnice x 6 14x x 2 = 36 v = [1,0,-14,0,49,0,-36]; x = roots(v) x = a to by mohlo být přímo součástí funkce kreslipolynom() Využijme funkci pro vykreslení polynomu: kreslipolynom pro v v rozsahu od -3 do 3 a do grafu přikreslíme všechna řešení rovnice. Volání funkce s příslušnými vstupními daty: kreslipolynom(v,-3,3,500) hold on plot(roots(v),0,'g*') hold off
34 Příklad: Funkce, která vykreslí zadaný polynom p v zadaném rozsahu, najde a označí v grafu maximum a minimum v daném rozsahu a pokud jsou všechny kořeny reálné, vykreslí je také do grafu. Výstupním parametrem budou kořeny polynomu p. Takže do uživatelské funkce kreslipolynom(), která byla uvedena dříve, přidáme výpočet a zobrazení kořenů (do grafu vykreslíme jen reálné kořeny) Pozn. Komplexní kořeny lze zobrazit jen v komplexní rovině.
35 function kreslipolynom(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on [Max,indexMax] = max(hodnotypolynomu) plot(x(indexmax),max,'or') [Min,indexMin] = min(hodnotypolynomu) plot(x(indexmin),min,'ok') k = roots(p); hold off end
36 function kreslipolynom(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on [Max,indexMax] = max(hodnotypolynomu) plot(x(indexmax),max,'or') [Min,indexMin] = min(hodnotypolynomu) plot(x(indexmin),min,'ok') k = roots(p); výpočet kořenů hold off end
37 function kreslipolynom(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on [Max,indexMax] = max(hodnotypolynomu) plot(x(indexmax),max,'or') [Min,indexMin] = min(hodnotypolynomu) plot(x(indexmin),min,'ok') k = roots(p); výpočet kořenů if (isreal(k)) plot(k, polyval(p,k),'og') end hold off end
38 function kreslipolynom(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on [Max,indexMax] = max(hodnotypolynomu) plot(x(indexmax),max,'or') [Min,indexMin] = min(hodnotypolynomu) plot(x(indexmin),min,'ok') k = roots(p); výpočet kořenů if (isreal(k)) plot(k, polyval(p,k),'og') end hold off end zobrazení kořenů (do grafu jen reálné kořeny) zelená kolečka
39 function kreslipolynom(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on [Max,indexMax] = max(hodnotypolynomu) plot(x(indexmax),max,'or') [Min,indexMin] = min(hodnotypolynomu) plot(x(indexmin),min,'ok') k = roots(p); výpočet kořenů if (isreal(k)) plot(k, polyval(p,k),'og') else disp('koreny nejsou realne') end hold off end zobrazení kořenů (do grafu jen reálné kořeny) zelená kolečka
40 function kreslipolynom(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on [Max,indexMax] = max(hodnotypolynomu) plot(x(indexmax),max,'or') [Min,indexMin] = min(hodnotypolynomu) plot(x(indexmin),min,'ok') k = roots(p); if (isreal(k)) plot(k, polyval(p,k),'og') else disp('koreny nejsou realne') end hold off end hláška pro komplexní kořeny výpočet kořenů zobrazení kořenů (do grafu jen reálné kořeny) zelená kolečka
41 function k = kreslipolynom(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on [Max,indexMax] = max(hodnotypolynomu) plot(x(indexmax),max,'or') [Min,indexMin] = min(hodnotypolynomu) plot(x(indexmin),min,'ok') k = roots(p); if (isreal(k)) plot(k, polyval(p,k),'og') else disp('koreny nejsou realne') end hold off end hláška pro komplexní kořeny výpočet kořenů zobrazení kořenů (do grafu jen reálné kořeny) zelená kolečka
42 function k = kreslipolynom(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); Přidán výstupní plot(x,hodnotypolynomu,'.') parametr funkce title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on [Max,indexMax] = max(hodnotypolynomu) plot(x(indexmax),max,'or') [Min,indexMin] = min(hodnotypolynomu) plot(x(indexmin),min,'ok') k = roots(p); if (isreal(k)) plot(k, polyval(p,k),'og') else disp('koreny nejsou realne') end hold off end hláška pro komplexní kořeny výpočet kořenů zobrazení kořenů (do grafu jen reálné kořeny) zelená kolečka
43 function k = kreslipolynom(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); Přidán výstupní plot(x,hodnotypolynomu,'.') parametr funkce title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on [Max,indexMax] = max(hodnotypolynomu) plot(x(indexmax),max,'or') [Min,indexMin] = min(hodnotypolynomu) plot(x(indexmin),min,'ok') k = roots(p); if (isreal(k)) plot(k, polyval(p,k),'og') else disp('koreny nejsou realne') end hold off end hláška pro komplexní kořeny výpočet kořenů zobrazení kořenů (do grafu jen reálné kořeny) zelená kolečka
44 Pokračování příkladu: volání funkce pro polynom v(x) = x 6 14x x 2 36 v rozsahu od -3 do 3 s 500 prvky na ose x v = [1,0,-14,0,49,0,-36]; x = kreslipolynom(v,-3,3,500) Max = indexmax = 378 Min = indexmin = 250 x =
45 Pokračování příkladu: volání funkce pro polynom k(x) = x 2 + 5x + 6 v rozsahu od -4 do 1 s 500 prvky na ose x k = [1, 5, 6]; x = kreslipolynom(k,-4,1,500) Max = 12 indexmax = 500 Min = indexmin = 151 x =
46 Příklad: řešení rovnice s polynomem vyššího stupně 7x 7 = 7x + 7x 7x 7 + 7x = 0 Polynom 7x 7 + 7x položíme rovný 0, 7x 7 + 0x 6 + 0x 5 + 0x 4 + 0x 3 + 0x 2 + 7x 1 + 0x 0 = 0 w = [7,0,0,0,0,0,7,0]; x = roots(w) x = 0 tj. x 1, i tj. x 2, i tj. x 3, i tj. x 4, i tj. x 5, i tj. x 6, i tj. x 7, length(w) ans = 8 počet prvků ve vektoru je vždy o 1 větší než stupeň polynomu Pozn. Stupeň polynomu w(x) je 7 => položíme-li polynom w rovný 0, má pak 7 kořenů, rovnice má tedy 7 řešení počet řešení je stejný jako stupeň polynomu.
47 Pokračování příkladu: řešení rovnice 7x 7 = 7x w = [7,0,0,0,0,0,7,0]; x = roots(w) x = i i i i i i Pozn. Komplexní kořeny lze zobrazit jen v komplexní rovině (např. pomocí plot() na ose x reálná část, na ose y imaginární část). plot(x,'o') xlabel('re') ylabel('im')
48 Pokračování příkladu: řešení rovnice 7x 7 = 7x w = [7,0,0,0,0,0,7,0]; x = roots(w) x = 0 reálný kořen i i i i i i Pozn. Komplexní kořeny lze zobrazit jen v komplexní rovině (např. pomocí plot() na ose x reálná část, na ose y imaginární část). plot(x,'o') xlabel('re') ylabel('im')
49 Pokračování příkladu: řešení rovnice 7x 7 = 7x w = [7,0,0,0,0,0,7,0]; x = roots(w) x = 0 reálný kořen i i i i i i Pozn. Komplexní kořeny lze zobrazit jen v komplexní rovině (např. pomocí plot() na ose x reálná část, na ose y imaginární část). plot(x,'o') xlabel('re') ylabel('im') komplexní kořeny
50 Pokračování příkladu: volání funkce kreslipolynom pro polynom w(x) = 7x 7 + 7x v rozsahu od -1 do 1 s 500 prvky na ose x w = [7,0,0,0,0,0,7,0]; x = kreslipolynom(w,-1,1,500) Max = 14 indexmax = 500 Min = -14 indexmin = 1 koreny nejsou realne x = i i i i i i
51 Pokračování příkladu: volání funkce kreslipolynom pro polynom w(x) = 7x 7 + 7x v rozsahu od -1 do 1 s 500 prvky na ose x w = [7,0,0,0,0,0,7,0]; x = kreslipolynom(w,-1,1,500) Reálný kořen se také nezobrazí, protože nejsou všechny kořeny reálné, ale vylepšíme naši funkci kresli polynom() Max = 14 indexmax = 500 Min = -14 indexmin = 1 koreny nejsou realne x = i i i i i i
52 Příklad: Do již dříve vytvořené funkce kreslipolynom(), která vykreslí zadaný polynom p v zadaném rozsahu, najde a označí v grafu maximum a minimum v daném rozsahu, přidáme výpočet a zobrazení kořenů (do grafu lze vykreslit jen reálné kořeny). Takže v uživatelské funkci kreslipolynom(), která byla uvedena dříve, nebudeme zjišťovat, zdali jsou všechny kořeny reálné, ale zjistíme to u každého zvlášť a do grafu vykreslíme právě reálné kořeny. Funkce bude mít název kreslipolynomskoreny.
53 function k=kreslipolynomskoreny(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); pmax = find(hodnotypolynomu == max(hodnotypolynomu)); pmin = find(hodnotypolynomu == min(hodnotypolynomu)); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on hold off end
54 function k=kreslipolynomskoreny(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); pmax = find(hodnotypolynomu == max(hodnotypolynomu)); pmin = find(hodnotypolynomu == min(hodnotypolynomu)); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on Maximum a minimum zde nalezeno pomocí find(), jež vrací indexy prvků, které se rovnají maximu ( příp. minimu) z vektoru hodnotypolynomu (proměnné pmax, pmin). hold off end
55 function k=kreslipolynomskoreny(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); pmax = find(hodnotypolynomu == max(hodnotypolynomu)); pmin = find(hodnotypolynomu == min(hodnotypolynomu)); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on plot(x(pmax),hodnotypolynomu(pmax),'or'); plot(x(pmin),hodnotypolynomu(pmin),'ok'); Maximum a minimum zde nalezeno pomocí find(), která vrací indexy prvků, které se rovnají maximu ( příp. minimu) z vektoru hodnotypolynomu (proměnné pmax, pmin). hold off end
56 function k=kreslipolynomskoreny(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); pmax = find(hodnotypolynomu == max(hodnotypolynomu)); pmin = find(hodnotypolynomu == min(hodnotypolynomu)); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on plot(x(pmax),hodnotypolynomu(pmax),'or'); plot(x(pmin),hodnotypolynomu(pmin),'ok'); Maximum a minimum zde nalezeno pomocí find(), která vrací indexy prvků, které se rovnají maximu ( příp. minimu) z vektoru hodnotypolynomu (proměnné pmax, pmin). přidání maxim a minim do grafu hold off end
57 function k=kreslipolynomskoreny(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); pmax = find(hodnotypolynomu == max(hodnotypolynomu)); pmin = find(hodnotypolynomu == min(hodnotypolynomu)); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on plot(x(pmax),hodnotypolynomu(pmax),'or'); plot(x(pmin),hodnotypolynomu(pmin),'ok'); k = roots(p); Maximum a minimum zde nalezeno pomocí find(), která vrací indexy prvků, které se rovnají maximu ( příp. minimu) z vektoru hodnotypolynomu (proměnné pmax, pmin). výpočet kořenů přidání maxim a minim do grafu hold off end
58 function k=kreslipolynomskoreny(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); pmax = find(hodnotypolynomu == max(hodnotypolynomu)); pmin = find(hodnotypolynomu == min(hodnotypolynomu)); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on plot(x(pmax),hodnotypolynomu(pmax),'or'); plot(x(pmin),hodnotypolynomu(pmin),'ok'); k = roots(p); for cykl = 1:length(k) Maximum a minimum zde nalezeno pomocí find(), která vrací indexy prvků, které se rovnají maximu ( příp. minimu) z vektoru hodnotypolynomu (proměnné pmax, pmin). výpočet kořenů přidání maxim a minim do grafu end hold off end
59 function k=kreslipolynomskoreny(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); pmax = find(hodnotypolynomu == max(hodnotypolynomu)); pmin = find(hodnotypolynomu == min(hodnotypolynomu)); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on plot(x(pmax),hodnotypolynomu(pmax),'or'); plot(x(pmin),hodnotypolynomu(pmin),'ok'); k = roots(p); for cykl = 1:length(k) if (isreal(k(cykl))) end end hold off end Maximum a minimum zde nalezeno pomocí find(), která vrací indexy prvků, které se rovnají maximu ( příp. minimu) z vektoru hodnotypolynomu (proměnné pmax, pmin). výpočet kořenů přidání maxim a minim do grafu
60 function k=kreslipolynomskoreny(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); pmax = find(hodnotypolynomu == max(hodnotypolynomu)); pmin = find(hodnotypolynomu == min(hodnotypolynomu)); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on plot(x(pmax),hodnotypolynomu(pmax),'or'); plot(x(pmin),hodnotypolynomu(pmin),'ok'); k = roots(p); for cykl = 1:length(k) if (isreal(k(cykl))) end end hold off end Maximum a minimum zde nalezeno pomocí find(), která vrací indexy prvků, které se rovnají maximu ( příp. minimu) z vektoru hodnotypolynomu (proměnné pmax, pmin). výpočet kořenů přidání maxim a minim do grafu test, je-li cykl-tý kořen (cykl-tý prvek vektoru k) reálný
61 function k=kreslipolynomskoreny(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); pmax = find(hodnotypolynomu == max(hodnotypolynomu)); pmin = find(hodnotypolynomu == min(hodnotypolynomu)); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on plot(x(pmax),hodnotypolynomu(pmax),'or'); plot(x(pmin),hodnotypolynomu(pmin),'ok'); k = roots(p); for cykl = 1:length(k) if (isreal(k(cykl))) plot(k(cykl),0,'og'); end end hold off end Maximum a minimum zde nalezeno pomocí find(), která vrací index prvku, který se rovná maximu ( příp. minimu) z vektoru hodnotypolynomu (proměnné pmax, pmin). výpočet kořenů přidání maxim a minim do grafu test, je-li cykl-tý kořen (cykl-tý prvek vektoru k) reálný
62 function k=kreslipolynomskoreny(p,odkudx,kamx,prvkux) x = linspace(odkudx,kamx,prvkux); hodnotypolynomu = polyval(p,x); pmax = find(hodnotypolynomu == max(hodnotypolynomu)); pmin = find(hodnotypolynomu == min(hodnotypolynomu)); plot(x,hodnotypolynomu,'.') title('prubeh polynomu') xlabel('x') ylabel('hodnoty polynomu') hold on plot(x(pmax),hodnotypolynomu(pmax),'or'); plot(x(pmin),hodnotypolynomu(pmin),'ok'); k = roots(p); for cykl = 1:length(k) if (isreal(k(cykl))) plot(k(cykl),0,'og'); end end hold off end y-ová souřadnice kořenu polynomu je nula Maximum a minimum zde nalezeno pomocí find(), která vrací index prvku, který se rovná maximu ( příp. minimu) z vektoru hodnotypolynomu (proměnné pmax, pmin). výpočet kořenů přidání maxim a minim do grafu test, je-li cykl-tý kořen (cykl-tý prvek vektoru k) reálný
63 Pokračování příkladu: volání funkce kreslipolynomskoreny pro polynom w(x) = 7x 7 + 7x v rozsahu od -1 do 1 s 500 prvky na ose x w = [7,0,0,0,0,0,7,0]; x = kreslipolynomskoreny (w,-1,1,500) x = i i i i i i
64 Pokračování příkladu: volání funkce kreslipolynomskoreny pro polynom w(x) = 7x 7 + 7x v rozsahu od -1 do 1 s 500 prvky na ose x w = [7,0,0,0,0,0,7,0]; x = kreslipolynomskoreny (w,-1,1,500) Reálný kořen je zobrazen, komplexní samozřejmě ne. x = i i i i i i
65 Pokračování příkladu: volání funkce kreslipolynomskoreny pro polynom m(x) = 4x 5 + 3x 3 7x v rozsahu od -1,2 do 1 s prvky na ose x m = [4,0,3,-7,0,12]; x = kreslipolynomskoreny (m,-1.2,1,10000) x = i i i i
66 Pokračování příkladu: volání funkce kreslipolynomskoreny pro polynom m(x) = 4x 5 + 3x 3 7x v rozsahu od -1,2 do 1 s prvky na ose x m = [4,0,3,-7,0,12]; x = kreslipolynomskoreny (m,-1.2,1,10000) x = i i i i Reálný kořen je zobrazen, komplexní samozřejmě ne.
67 Pokračování příkladu: volání funkce kreslipolynomskoreny pro polynom m(x) = 4x 5 + 3x 3 7x v rozsahu od -1,2 do 1 s prvky na ose x m = [4,0,3,-7,0,12]; x = kreslipolynomskoreny (m,-1.2,1,10000) Reálný kořen je zobrazen, komplexní samozřejmě ne. x = i i i i V daném rozsahu zobrazena dvě maxima nalezená pomocí find().
68 Pokračování příkladu: volání funkce kreslipolynomskoreny pro polynom n(x) = x 7 2x 6 + 2x 5 x 3 +2x 2 2x v rozsahu od -4 do 4 s 100 prvky na ose x n = [1,-2,2,0,-1,2,-2,0]; x = kreslipolynomskoreny(n,-4,4,100) x = i i i i
69 Pokračování příkladu: volání funkce kreslipolynomskoreny pro polynom n(x) = x 7 2x 6 + 2x 5 x 3 +2x 2 2x v rozsahu od -4 do 4 s 100 prvky na ose x n = [1,-2,2,0,-1,2,-2,0]; x = kreslipolynomskoreny(n,-4,4,100) x = i i i i Polynom n(x) má 7 kořenů, v grafu se zobrazí 3 reálné kořeny
70 polyfit(x, y, st) proloží množinu bodů o souřadnicích obsažených ve vektorech x a y polynomem stupně st. Výstupem jsou koeficienty polynomu zvoleného stupně st. Příklad: Při měření byla získána data uvedená v tabulce. Provedeme polynomiální regresi - proložení (aproximaci) zadaných hodnot polynomem. t[s] u[v] t = [1:5]; u = [5.5,43.1,100.2,190.7,218.4]; plot(t,u,'o') xlabel('t[s]') ylabel('u[v]') title('data z mereni') Body na příslušných souřadnicích zobrazeny jako kolečka.
71 polyfit(x, y, st) proloží množinu bodů o souřadnicích obsažených ve vektorech x a y polynomem stupně st. Výstupem jsou koeficienty polynomu zvoleného stupně st. Příklad: Při měření byla získána data uvedená v tabulce. Provedeme polynomiální regresi - proložení (aproximaci) zadaných hodnot polynomem. t[s] u[v] t = [1:5]; u = [5.5,43.1,100.2,190.7,218.4]; plot(t,u,'o') xlabel('t[s]') ylabel('u[v]') title('data z mereni') Body na příslušných souřadnicích zobrazeny jako kolečka.
72 Pokračování příkladu: Proložíme naměřené hodnoty polynomem 3. řádu a vykreslíme jeho průběh společně s naměřenými hodnotami do grafu. Nejprve vypočteme regresní polynom: regr = polyfit(t,u,3) regr = tj.: regr(x) = x x x x 0 = x x x Regresní křivku (zjištěný polynom) přidáme do grafu s daty. Pro zobrazení polynomu musíme zjemnit x-ovou osu (na ní zobrazeno t = [1:5] krok 1), vytvoříme vektor rt: rt = [0:0.05:6]; Vektor rt je z intervalu od 0 do 6 => dali jsme kousek okolo t. Pak vypočteme (vyčíslíme) hodnoty polynomu pro všechna rt: hp = polyval(regr,rt);
73 Pokračování příkladu: Proložíme naměřené hodnoty polynomem 3. řádu a vykreslíme jeho průběh společně s naměřenými hodnotami do grafu. Nejprve vypočteme regresní polynom: regr = polyfit(t,u,3) stupeň polynomu regr = naměřená data tj.: regr(x) = x x x x 0 = x x x Regresní křivku (zjištěný polynom) přidáme do grafu s daty. Pro zobrazení polynomu musíme zjemnit x-ovou osu (na ní zobrazeno t = [1:5] krok 1), vytvoříme vektor rt: rt = [0:0.05:6]; koeficienty polynomu Vektor rt je z intervalu od 0 do 6 => dali jsme kousek okolo t. Pak vypočteme (vyčíslíme) hodnoty polynomu pro všechna rt: hp = polyval(regr,rt);
74 Pokračování příkladu: plot(t, u,'o',rt, hp, 'r') Prokládané body (zobrazené jako kolečka) i křivka (polynom) jsou v jednom grafu, polynom zobrazen červeně. Křivka (polynom 3. stupně) není úplně v pořádku, zvláště na krajích intervalu. Zkusíme proložit naměřené hodnoty polynomem 4. stupně a vykreslíme jeho průběh společně s naměřenými hodnotami a polynomem 3. stupně do grafu.
75 Pokračování příkladu: regr_moc = polyfit(t,u,4) regr_moc = hp_moc = polyval(regr_moc,rt); hold on plot(rt, hp_moc, 'g') hold off regr_moc(x) = x x x x Prokládané body (kolečka) i křivky (polynomy) jsou v jednom grafu, polynom 3. st. zobrazen červeně, polynom 4. st. zobrazen zeleně. Dostali jsme nevhodnou regresní křivku (zelená), nesmyslnou. Ani ta červená křivka není úplně v pořádku Zkusíme tedy ještě polynom ještě vyššího stupně.
76 Pokračování příkladu: regr_jeste_vic = polyfit(t,u,6); hp_jeste_vic = polyval(regr_jeste_vic,rt); plot(t,u,'o', rt,hp,'r', rt,hp_moc,'g',... rt,hp_jeste_vic,'k') legend('body', 'polynom 3.st.', 'polynom 4.st.',... 'polynom 6.st.', 'Location','South') Polynom 6. stupně je zobrazen černě, je to ještě horší než proložení polynomy 3. st. a 4. st., proto zkusíme proložit naměřené hodnoty polynomem 2. stupně.
77 Pokračování příkladu: regr_jeste_vic = polyfit(t,u,6); hp_jeste_vic = polyval(regr_jeste_vic,rt); plot(t,u,'o', rt,hp,'r', rt,hp_moc,'g',... rt,hp_jeste_vic,'k') legend('body', 'polynom 3.st.', 'polynom 4.st.',... 'polynom 6.st.', 'Location','South') legend (..., 'Location', 'řetězec') přidává legendu v určené poloze vzhledem k osám, řetězec může být např.:, 'North', 'NorthEast' (defaultně),'south', 'East', 'West', 'NorthWest' apod. Polynom 6. stupně je zobrazen černě, je to ještě horší než proložení polynomy 3. st. a 4. st., proto zkusíme proložit naměřené hodnoty polynomem 2. stupně.
78 Pokračování příkladu: regr_mene = polyfit(t,u,2) regr_mene = hp_mene = polyval(regr_mene,rt); plot(t, u,'o',... rt,hp,'r',... rt,hp_moc,'g',... rt,hp_jeste_vic,'k',... rt,hp_mene, 'm') legend('body',... 'polynom 3.st.',... 'polynom 4.st.',... 'polynom 6.st.',... 'polynom 2.st.',... 'Location','South') regr_mene(x) = x x 53.64
79 Pokračování příkladu: Nejlépe by prokládaným datům vyhověl polynom 2. stupně. Zkusíme ještě přímku (polynom 1. stupně): regr_min = polyfit(t,u,1) regr_min = hp_min = polyval(regr_min,rt); plot(t,u,'o', rt,hp_mene,'m', rt,hp_min,'c') regr_min(x) = x legend('body','polynom 2.st.','polynom 1.st.',... 'Location','SouthEast') Polynom 1. stupně (přímka) a polynom 2. stupně (parabola) na intervalu od 0 do 6 mají velmi podobný průběh a jsou vhodné pro proložení naměřených dat uvedených v tabulce.
80 Příklad: Vytvoření uživatelské funkce prolozeni_bodu pro polynomiální regresi: Vstupní data: x-ové a y-ové souřadnice bodů (2 vektory x, y), stupeň polynomu n, kterým budou body proloženy. Nejprve provedeme jemnější dělení osy x pro zobrazení křivky (od minima z vektoru x do maxima z vektoru x s krokem vypočteným jako (max(x)-min(x))/100), poté získáme koeficienty polynomu n-tého stupně pro polynomiální regresi příkazem polyfit a vyčíslíme hodnoty polynomu pro všechny body z jemnějšího dělení osy x příkazem polyval. Nakonec vykreslíme graf. function prolozeni_bodu(x,y,n) xp = [min(x):((max(x)-min(x))/100):max(x)]; yn = polyval(polyfit(x,y,n),xp); plot(x,y,'*',xp,yn,'m') end
81 Pokračování příkladu: Volání funkce prolozeni_bodu pro body s x-ovými a y-ovými souřadnicemi danými tabulkou. Stupeň polynomu, kterým budou body proloženy, je 3. x y prolozeni_bodu([1:7],[1,2,2,4,3,4,5],3)
82 Pokud není zvolena možnost, která je v nabídce (2., 3., 5. nebo 7. stupeň polynomu), musíme ukončit funkci proloz() včas, aby se nezačal kreslit graf a vypisovat chybné hlášky, protože nebude známo, jakou křivku kreslit Příklad: Vytvoření funkce proloz(), která proloží body se souřadnicemi x, y polynomem zadaného stupně. Funkce umožní uživateli prokládat body pouze polynomem 2., 3., 5. nebo 7. stupně, v jiných případech bude uživateli oznámeno, že data proložit nelze a funkce bude ukončena. Polynom (křivka) 2. stupně bude vykreslen červeně, 3. stupně zelenou barvou, 5. stupně černě a polynom 7. stupně žlutou barvou. Vstupní parametry: souřadnice x, y (2 vektory x, y) a stupeň polynomu st. Připomeňme: return ukončení funkce.
83 function proloz(x,y,st) plot(x,y,'*'); switch st case 2 pol=polyfit(x,y,2); barva='r'; case 3 pol=polyfit(x,y,3); barva='g'; case 5 pol=polyfit(x,y,5); barva='k'; case 7 pol=polyfit(x,y,7); barva='y'; otherwise disp('tato možnost v nabídce není'); return end xx=linspace(min(x),max(x),1000); hp=polyval(pol,xx); hold on plot(xx,hp,barva); hold off end
84 Pokračování příkladu: Volání funkce proloz() pro body s x-ovými souřadnicemi od 1 do 10 a y-ovými souřadnicemi náhodnými čísly od 0 do 10. Stupeň polynomu je 4. proloz([1:10],round(rand(1,10).*10),4) Tato možnost v nabídce není Volání funkce proloz() pro body se souřadnicemi danými tabulkou. Stupeň polynomu je 2. x y 3 4 4,2 4,5 5 proloz(1:5,[3,4,4.2,4.5,5],2)
85 Lze použít i další typy křivek pro proložení bodů, nejen výše uvedené polynomy Např.: spline Použitelné funkce: interp1 1Dimenzionální interpolace interp2 2D interpolace interp3 3D interpolace interpn ndimenzionální interpolace interpft interpolace s využitím FFT Např. 1D interpolace dat v tabulce pomocí spline funkcí: t[s] u[v] t = [1:5]; u = [5.5,43.1,100.2,190.7,218.4]; rt = [0:0.05:6]; spl_int = interp1(t,u,rt,'spline'); plot(t,u,'o',rt,spl_int, 'g')
86 Lze použít i další typy křivek pro proložení bodů, nejen výše uvedené polynomy křivka prochází Např.: spline zadanými body Použitelné funkce: interp1 1Dimenzionální interpolace interp2 2D interpolace interp3 3D interpolace interpn ndimenzionální interpolace interpft interpolace s využitím FFT Např. 1D interpolace dat v tabulce pomocí spline funkcí: t[s] u[v] t = [1:5]; u = [5.5,43.1,100.2,190.7,218.4]; rt = [0:0.05:6]; spl_int = interp1(t,u,rt,'spline'); plot(t,u,'o',rt,spl_int, 'g')
POZOR!!! atan (imag(c)./real(c)) počítá úhel v 1. a 4. kvadrantu, podle vzorce
angle(c) počítá úhel ve všech 4 kvadrantech, např: angle(1+i)*180/pi ans = 45 angle(-1+i)*180/pi ans = 135 angle(-1-i)*180/pi ans = -135 angle(1-i)*180/pi ans = -45 POZOR!!! atan (imag(c)./real(c)) počítá
KTE / PPEL Počítačová podpora v elektrotechnice
KTE / PPEL Počítačová podpora v elektrotechnice Ing. Lenka Šroubová, Ph.D. email: lsroubov@kte.zcu.cz http://home.zcu.cz/~lsroubov Polynomy opakování a pokračování 31. 10. 2012 Příklad: Funkce, která vykreslí
KTE / PPEL Počítačová podpora v elektrotechnice
KTE / PPEL Počítačová podpora v elektrotechnice 2. 11. 2011 Ing. Lenka Šroubová, Ph.D. email: lsroubov@kte.zcu.cz http://home.zcu.cz/~lsroubov Polynomiální regrese polyfit(x, y, st) proloží množinu bodů
% vyhledání prvku s max. velikostí v jednotlivých sloupcích matice X
%------------------------------------- % 4. cvičení z předmětu PPEL - MATLAB %------------------------------------- % Lenka Šroubová, ZČU, FEL, KTE % e-mail: lsroubov@kte.zcu.cz %-------------------------------------
otočení matice o 180
A=[,2,3;4,5,6] A = 2 3 4 5 6 rot90(a) 3 6 2 5 4 otočení matice o 90 (proti směru hodinových ručiček) A.' prostá transpozice 4 2 5 3 6 rot90(rot90(a)) 6 5 4 3 2 otočení matice o 80 rot90(rot90(rot90(a)))
Příklad: Vytvoření uživatelské funkce prolozeni_bodu pro polynomiální regresi: Vstupní data: x-ové a y-ové souřadnice bodů (2 vektory x, y), stupeň
Příklad: Vytvoření uživatelské funkce prolozeni_bodu pro polynomiální regresi: Vstupní data: x-ové a y-ové souřadnice bodů (2 vektory x, y), stupeň polynomu n, kterým budou body proloženy. Nejprve provedeme
Lineární a polynomická regrese, interpolace, hledání v tabulce
co byste měli umět po dnešní lekci: proložit body přímku, parabolu,... a určit chyby parametrů (u přímky) interpolovat mezi hodnotami v tabulce hledat v tabulce (1D) prokládání (fitování) křivek metoda
Interpolace a aproximace dat.
Numerické metody Interpolace a aproximace dat. Interpolace dat křivkou (funkcí) - křivka (graf funkce) prochází daty (body) přesně. Aproximace dat křivkou (funkcí) - křivka (graf funkce) prochází daty
více křivek v jednom grafu hold on přidrží aktuální graf v grafickém okně, lze nakreslit více grafů do jednoho grafického okna postupně hold off
více křivek v jednom grafu hold on přidrží aktuální graf v grafickém okně, lze nakreslit více grafů do jednoho grafického okna postupně hold off vypnutí, konec možnosti kreslit více grafů do jednoho grafického
Příklad: Řešte soustavu lineárních algebraických rovnic 10x 1 + 5x 2 +70x 3 + 5x 4 + 5x 5 = 275 2x 1 + 7x 2 + 6x 3 + 9x 4 + 6x 5 = 100 8x 1 + 9x 2 +
Příklad: Řešte soustavu lineárních algebraických rovnic 1x 1 + 5x 2 +7x 3 + 5x 4 + 5x 5 = 275 2x 1 + 7x 2 + 6x 3 + 9x 4 + 6x 5 = 1 A * x = b 8x 1 + 9x 2 + x 3 +45x 4 +22x 5 = 319 3x 1 +12x 2 + 6x 3 + 8x
VÝUKA MOŽNOSTÍ MATLABU
VÝUKA MOŽNOSTÍ MATLABU Miroslav Olehla Technická univerzita v Liberci, Fakulta strojní, Katedra aplikované kybernetiky V následujícím příspěvku jsou uvedeny některé oblasti MATLABU ve výuce. Vychází se
při vykreslování křivky je důležitá velikost kroku, příp. počet prvků, ve vektoru t (na ose x). t = linspace(0,2*pi,500); y = sin(t); t =
při vykreslování křivky je důležitá velikost kroku, příp. počet prvků, ve vektoru t (na ose x). t = linspace(0,2*pi,500); y = sin(t); t = linspace(0,2*pi,5); plot(t,y,'b') y = sin(t); plot(t,y,'c') při
Příklad animace změny prokládané křivky při změně polohy jednoho z bodů
3. Polynomy p x x x 3 ( ) = 2 5 Polynom je reprezentován řádkovým vektorem koeficientů jednotlivých řádů od nejvyššího dolů p = [1 0-2 -5]; kořeny polynomu r = roots(p) r = 2.0946-1.0473 + 1.1359i -1.0473-1.1359i
13. Kvadratické rovnice 2 body
13. Kvadratické rovnice 2 body 13.1. Rovnice x 2 + 2x + 2 m = 0 (s neznámou x) má dva různé reálné kořeny, které jsou oba menší než tři, právě a) m (1, 17), b) m = 2, c) m = 2 m = 5, d) m 2, 5, e) m >
Metoda nejmenších čtverců Michal Čihák 26. listopadu 2012
Metoda nejmenších čtverců Michal Čihák 26. listopadu 2012 Metoda nejmenších čtverců Matematicko-statistická metoda používaná zejména při zpracování nepřesných dat (typicky experimentálních empirických
Příklad: Součet náhodných čísel ve vektoru s počtem prvků, které zadá uživatel, pomocí sum() a pomocí cyklu for. Ověříme, že příliš výpisů na
Příklad: Součet náhodných čísel ve vektoru s počtem prvků, které zadá uživatel, pomocí sum() a pomocí cyklu for. Ověříme, že příliš výpisů na obrazovku zpomaluje tím, že zobrazíme okno (proužek) o stavu
Lineární algebra s Matlabem cvičení 3
Lineární algebra s Matlabem cvičení 3 Grafika v Matlabu Základní příkazy figure o vytvoří prázdné okno grafu hold on/hold off o zapne/vypne možnost kreslení více funkcí do jednoho grafu ezplot o slouží
Polynomy. Mgr. Veronika Švandová a Mgr. Zdeněk Kříž, Ph. D. 1.1 Teorie Zavedení polynomů Operace s polynomy...
Polynomy Obsah Mgr. Veronika Švandová a Mgr. Zdeněk Kříž, Ph. D. 1 Základní vlastnosti polynomů 2 1.1 Teorie........................................... 2 1.1.1 Zavedení polynomů................................
plot() vytváří dvou-dimenzionální grafy, mnoho různých kombinací vstupních argumentů, nejjednodušší formou je plot(y), plot(x,y).
plot() vytváří dvou-dimenzionální grafy, mnoho různých kombinací vstupních argumentů, nejjednodušší formou je plot(y), plot(x,y). plot(y) vykreslí hodnoty vektoru y v závislosti na jejich indexu (pořadí
1 Mnohočleny a algebraické rovnice
1 Mnohočleny a algebraické rovnice 1.1 Pojem mnohočlenu (polynomu) Připomeňme, že výrazům typu a 2 x 2 + a 1 x + a 0 říkáme kvadratický trojčlen, když a 2 0. Číslům a 0, a 1, a 2 říkáme koeficienty a písmenem
maticeteorie 1. Matice A je typu 2 4, matice B je typu 4 3. Jakých rozměrů musí být matice X, aby se dala provést
Úlohy k zamyšlení 1. Zdůvodněte, proč třetí řádek Hornerova schématu pro vyhodnocení polynomu p v bodě c obsahuje koeficienty polynomu r, pro který platí p(x) = (x c) r(x) + p(c). 2. Dokažte, že pokud
E+034 = ; = e E+034
Formátovaný textový výstup fprintf Příklad: m = 123.3456; fprintf('%f\n', m); 123.345600 fprintf('%e\n', m); 1.233456e+002 fprintf('%e\n', m); 1.23456E+002 fprintf('%g\n', m); 123.346 fprintf('%g\n', m);
X37SGS Signály a systémy
X7SGS Signály a systémy Matlab minihelp (poslední změna: 0. září 2008) 1 Základní maticové operace Vytvoření matice (vektoru) a výběr konkrétního prvku matice vytvoření matice (vektoru) oddělovač sloupců
Polynomy a interpolace text neobsahuje přesné matematické definice, pouze jejich vysvětlení
Polynomy a interpolace text neobsahuje přesné matematické definice, pouze jejich vysvětlení Polynom nad R = zobrazení f : R R f(x) = a n x n + a n 1 x n 1 +... + a 1 x + a 0, kde a i R jsou pevně daná
cyklus s daným počtem opakování cyklus s podmínkou na začátku (cyklus bez udání počtu opakování)
Řídící příkazy: if podmíněný příkaz switch přepínač for while cyklus s daným počtem opakování cyklus s podmínkou na začátku (cyklus bez udání počtu opakování) if logický_výraz příkaz; příkaz; příkaz; Podmínka
2. prosince velikosti symboly a, b, je b ω a b = a b cosω (1) a. ω pro ω π/2, π platí a b = b a a (3) a b = a 1 b 1 + a 2 b 2 + a 3 b 3 (5)
Vektorové prostory se skalárním součinem 2. prosince 25 1 Skalární součin geometrických vektorů Skalární součin geometrických vektorů je definován jako součin jejich velikostí násobený kosinem jejich odchylky.
AVDAT Nelineární regresní model
AVDAT Nelineární regresní model Josef Tvrdík Katedra informatiky Přírodovědecká fakulta Ostravská univerzita Nelineární regresní model Ey i = f (x i, β) kde x i je k-členný vektor vysvětlujících proměnných
1 Mnohočleny a algebraické rovnice
1 Mnohočleny a algebraické rovnice 1.1 Pojem mnohočlenu (polynomu) Připomeňme, že výrazům typu a 2 x 2 + a 1 x + a 0 říkáme kvadratický trojčlen, když a 2 0. Číslům a 0, a 1, a 2 říkáme koeficienty a písmenem
PŘÍMKA A JEJÍ VYJÁDŘENÍ V ANALYTICKÉ GEOMETRII
PŘÍMKA A JEJÍ VYJÁDŘENÍ V ANALYTICKÉ GEOMETRII V úvodu analytické geometrie jsme vysvětlili, že její hlavní snahou je popsat geometrické útvary (body, vektory, přímky, kružnice,...) pomocí čísel nebo proměnných.
10. cvičení - LS 2017
10. cvičení - LS 2017 Michal Outrata Příklad 1 Spočtěte následující itu daných posloupností: (a) (b) (c) n 3 +5n 2 n 3 6n 2 +3 n ; n 4 3n 2 6 n 4 + 3n 2 + 6; n 2 15n+2(1 n). 2(n 2) 3 2n 3 Příklad 2 Pro
Matematika. Kamila Hasilová. Matematika 1/34
Matematika Kamila Hasilová Matematika 1/34 Obsah 1 Úvod 2 GEM 3 Lineární algebra 4 Vektory Matematika 2/34 Úvod Zkouška písemná, termíny budou včas vypsány na Intranetu UO obsah: teoretická a praktická
LINEÁRNÍ REGRESE Komentované řešení pomocí programu Statistica
LINEÁRNÍ REGRESE Komentované řešení pomocí programu Statistica Vstupní data Data umístěná v excelovském souboru překopírujeme do tabulky ve Statistice a pojmenujeme proměnné, viz prezentace k tématu Popisná
Rozvinutí funkce do Maclaurinova rozvoje
Rozvinutí funkce do Maclaurinova rozvoje 1.1 Úvod Na přednáškách z matematické analýzy mě zaujala teorie o mocninných řadách a rozvojích, kde jsem zjistil, že každá vhodná funkce lze rozvinout do nekonečné
Variace. Kvadratická funkce
Variace 1 Kvadratická funkce Autor: Mgr. Jaromír JUŘEK Kopírování a jakékoliv další využití výukového materiálu je povoleno pouze s uvedením odkazu na www.jarjurek.cz. 1. Kvadratická funkce Kvadratická
Interpolace, aproximace
11 Interpolace, aproximace Metoda nejmenších čtverců 11.1 Interpolace Mějme body [x i,y i ], i =0, 1,...,n 1. Cílem interpolace je najít funkci f(x), jejíž graf prochází všemi těmito body, tj. f(x i )=y
Poznámka: V kurzu rovnice ostatní podrobně probíráme polynomické rovnice a jejich řešení.
@083 6 Polynomické funkce Poznámka: V kurzu rovnice ostatní podrobně probíráme polynomické rovnice a jejich řešení. Definice: Polynomická funkce n-tého stupně (n N) je dána předpisem n n 1 2 f : y a x
Základy algoritmizace a programování
Základy algoritmizace a programování Práce se symbolickými proměnnými Práce s grafikou Přednáška 11 7. prosince 2009 Symbolické proměnné Zjednodušení aritmetických výrazů simplify (s) Příklady: >>syms
OHYB (Napjatost) M A M + qc a + b + c ) M A = 2M qc a + b + c )
3.3 Řešené příklady Příklad 1: Pro nosník na obrázku vyšetřete a zakreslete reakce, T (x) a M(x). Dále určete M max a proveďte dimenzování pro zadaný průřez. Dáno: a = 0.5 m, b = 0.3 m, c = 0.4 m, d =
UNIVERZITA PARDUBICE. 4.4 Aproximace křivek a vyhlazování křivek
UNIVERZITA PARDUBICE Licenční Studium Archimedes Statistické zpracování dat a informatika 4.4 Aproximace křivek a vyhlazování křivek Mgr. Jana Kubátová Endokrinologický ústav V Praze, leden 2012 Obsah
Polynomy a racionální lomené funkce
Polnom a racionální lomené funkce Aplikovaná matematika I Dana Říhová Mendelu Brno Obsah 1 Polnom Definice a základní pojm Násobnost kořene Počet kořenů Kvadratický polnom Rozklad na součin kořenových
MODAM Popis okna. 2 Jana Bělohlávková, Katedra matematiky a deskriptivní geometrie, VŠB - TU Ostrava
GeoGebra známá i neznámá (začátečníci) MODAM 2016 Mgr. Jana Bělohlávková. MODAM 2016 GeoGebra známá i neznámá (začátečníci) Popis okna 2 Jana Bělohlávková, Katedra matematiky a deskriptivní geometrie,
z = a bi. z + v = (a + bi) + (c + di) = (a + c) + (b + d)i. z v = (a + bi) (c + di) = (a c) + (b d)i. z v = (a + bi) (c + di) = (ac bd) + (bc + ad)i.
KOMLEXNÍ ČÍSLA C = {a + bi; a, b R}, kde i 2 = 1 Číslo komplexně sdružené k z = a + bi je číslo z = a bi. Operace s komplexními čísly: z = a + bi, kde a, b R v = c + di, kde c, d R Sčítání Odčítání Násobení
Vyšetření průběhu funkce zadané předpisem
1.1 Úvod Vyšetření průběhu funkce zadané předpisem Napsal jsem funkci v Matlabu, která dokáže vyšetřit funkci, kde. K vyšetření takové funkce jsem používal diferenciálního počtu zejména funkcí symbolického
Systém je citlivý na velikost písmen CASE SENSITIVE rozeznává malá velká písmena, např. PROM=1; PROm=1; PRom=1; Prom=1; prom=1; - 5 různých proměnných
Systém je citlivý na velikost písmen CASE SENSITIVE rozeznává malá velká písmena, např. PROM=1; PROm=1; PRom=1; Prom=1; prom=1; - 5 různých proměnných jakési nádoby na hodnoty jsou různých typů při běžné
Česká republika - ŽENY
2012 Česká republika - ŽENY věk qx px lx dx Lx Tx ex Dx Cx Nx Mx Sx Rx 0 0.002338 0.997662 100000 234 99804 8088058 80.88 100 000.00 229.43 4 164 194.04 22 355.11 130 483 842.84 1 731 180.86 1 0.000144
2016 Česká republika ŽENY (aktuální k )
2016 Česká republika ŽENY (aktuální k 27. 11. 2017) věk qx px lx dx Lx Tx ex Dx Cx Nx Mx Sx Rx 0 0.002462 0.997538 100 000.00 246.23 99787 8205207 82.05 100 000.00 243.07 5 066 877.57 34 975.90 176 922
pi Ludolfovo číslo π = 3,14159 e Eulerovo číslo e = 2,71828 (lze spočítat jako exp(1)), např. je v Octave, v MATLABu tato konstanta e není
realmax maximální použitelné reálné kladné číslo realmin minimální použitelné reálné kladné číslo (v absolutní hodnotě, tj. číslo nejblíž k nule které lze použít) 0 pi Ludolfovo číslo π = 3,14159 e Eulerovo
M - Kvadratická funkce
M - Kvadratická funkce Autor: Mgr. Jaromír Juřek Kopírování a jakékoliv další využití výukového materiálu je povoleno pouze s uvedením odkazu na www.jarjurek.cz. VARIACE 1 Tento dokument byl kompletně
KOMPLEXNÍ ČÍSLA INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
KOMPLEXNÍ ČÍSLA Gymnázium Jiřího Wolkera v Prostějově Výukové materiály z matematiky pro vyšší gymnázia Autoři projektu Student na prahu 21. století - využití ICT ve vyučování matematiky na gymnáziu INVESTICE
PPEL_3_cviceni_MATLAB.txt. % zadat 6 hodnot mezi cisly 2 a 8 % linspace (pocatek, konec, pocet bodu)
%------------------------------------- % 3. cvičení z předmětu PPEL - MATLAB %------------------------------------- % Lenka Šroubová, ZČU, FEL, KTE % e-mail: lsroubov@kte.zcu.cz %-------------------------------------
2.7.6 Rovnice vyšších řádů
6 Rovnice vyšších řádů Předpoklady: 50, 05 Pedagogická poznámka: Pokud mám jenom trochu čas probírám látku této hodiny ve dvou vyučovacích hodinách V první probíráme separaci kořenů, v druhé pak snížení
Regrese. 28. listopadu Pokud chceme daty proložit vhodnou regresní křivku, musíme obvykle splnit tři úkoly:
Regrese 28. listopadu 2013 Pokud chceme daty proložit vhodnou regresní křivku, musíme obvykle splnit tři úkoly: 1. Ukázat, že data jsou opravdu závislá. 2. Provést regresi. 3. Ukázat, že zvolená křivka
Projekt OPVK - CZ.1.07/1.1.00/ Matematika pro všechny. Univerzita Palackého v Olomouci
Projekt OPVK - CZ.1.07/1.1.00/26.0047 Matematika pro všechny Univerzita Palackého v Olomouci Tematický okruh: Závislosti a funkční vztahy Gradovaný řetězec úloh Téma: Kvadratická funkce Autor: Kubešová
Funkce jedné reálné proměnné. lineární kvadratická racionální exponenciální logaritmická s absolutní hodnotou
Funkce jedné reálné proměnné lineární kvadratická racionální exponenciální logaritmická s absolutní hodnotou lineární y = ax + b Průsečíky s osami: Px [-b/a; 0] Py [0; b] grafem je přímka (získá se pomocí
4. OBYČEJNÉ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE
FBI VŠB-TUO 28. března 2014 4.1. Základní pojmy Definice 4.1. Rovnice tvaru F (x, y, y, y,..., y (n) ) = 0 se nazývá obyčejná diferenciální rovnice n-tého řádu a vyjadřuje vztah mezi neznámou funkcí y
Odvození středové rovnice kružnice se středem S [m; n] a o poloměru r. Bod X ležící na kružnici má souřadnice [x; y].
Konzultace č. 6: Rovnice kružnice, poloha přímky a kružnice Literatura: Matematika pro gymnázia: Analytická geometrie, kap. 5.1 a 5. Sbírka úloh z matematiky pro SOŠ a studijní obory SOU. část, kap. 6.1
Otázku, kterými body prochází větev implicitní funkce řeší následující věta.
1 Implicitní funkce Implicitní funkce nejsou funkce ve smyslu definice, že funkce bodu z definičního oboru D přiřadí právě jednu hodnotu z oboru hodnot H. Přesnější termín je funkce zadaná implicitně.
KVADRATICKÉ FUNKCE. + bx + c, největší hodnotu pro x = a platí,
KVADRATICKÉ FUNKCE Definice Kvadratická funkce je každá funkce na množině R (tj. o definičním ooru R), daná ve tvaru y = ax + x + c, kde a je reálné číslo různé od nuly,, c, jsou liovolná reálná čísla.
Řešení diferenciálních rovnic v MATLABu
Řešení diferenciálních rovnic v MATLABu Základy algoritmizace a programování Přednáška 23. listopadu 2011 Co řešíme Obyčejné diferenciální rovnice prvního řádu: separovatelné lineární exaktní druhého řádu,
Aproximace a interpolace
Aproximace a interpolace Aproximace dat = náhrada nearitmetické veličiny (resp. složité funkce) pomocí aritmetických veličin. Nejčastěji jde o náhradu hodnot složité funkce g(x) nebo funkce zadané pouze
8.1. Určete všechny lokální extrémy funkce f(x, y) = x 2 + arctg 2 x + y 3 + y, x, y R.
Řešené příklady k extrémům funkcí více proměnných 8 Určete všechny lokální extrémy funkce fx y x + arctg x + y + y x y R Řešení Funkci f si vyjádříme jako součet f + f kde f x x + arctg x x R f y y + y
II. Úlohy na vložené cykly a podprogramy
II. Úlohy na vložené cykly a podprogramy Společné zadání pro příklady 1. - 10. začíná jednou ze dvou možností popisu vstupních dat. Je dána posloupnost (neboli řada) N reálných (resp. celočíselných) hodnot.
Pomocný text. Polynomy
Pomocný text Polynomy Tato série bude o polynomech a to zejména o polynomech jedné proměnné (pokud nebude uvedeno explicitně, že jde o polynom více proměnných). Formálně je někdy polynom jedné proměnné
Průběh funkce 1. Průběh funkce. Při vyšetření grafu funkce budeme postupovat podle následujícího algoritmu:
Průběh funkce Průběh funkce Při vyšetření grafu funkce budeme postupovat podle následujícího algoritmu:. Určení definičního oboru. 2. Rozhodnutí, jestli je funkce sudá, lichá, periodická nebo nemá ani
SEMESTRÁLNÍ PRÁCE Z X37SAS Zadání č. 7
SEMESTRÁLNÍ PRÁCE Z X37SAS Zadání č. 7 Daniel Tureček St-lichý týden, 9:15 Zadání Určete periodu signálu s(k), určete stejnosměrnou složku, výkon, autokorelační funkci. Záznam signálu je v souboru persig2.
vyjádřete ve tvaru lineární kombinace čtverců (lineární kombinace druhých mocnin). Rozhodněte o definitnosti kvadratické formy κ(x).
Řešené příklady z lineární algebry - část 6 Typové příklady s řešením Příklad 6.: Kvadratickou formu κ(x) = x x 6x 6x x + 8x x 8x x vyjádřete ve tvaru lineární kombinace čtverců (lineární kombinace druhých
Funkce pro studijní obory
Variace 1 Funkce pro studijní obory Autor: Mgr. Jaromír JUŘEK Kopírování a jakékoliv další využití výukového materiálu je povoleno pouze s uvedením odkazu na www.jarjurek.cz. 1. Funkce Funkce je přiřazení,
pouze u některých typů rovnic a v tomto textu se jím nebudeme až na
Matematika II 7.1. Zavedení diferenciálních rovnic Definice 7.1.1. Rovnice tvaru F(y (n), y (n 1),, y, y, x) = 0 se nazývá diferenciální rovnice n-tého řádu pro funkci y = y(x). Speciálně je F(y, y, x)
Základy matematiky kombinované studium 714 0365/06
Základy matematiky kombinované studium 714 0365/06 1. Některé základní pojmy: číselné množiny, intervaly, operace s intervaly (sjednocení, průnik), kvantifikátory, absolutní hodnota čísla, vzorce: 2. Algebraické
Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. MATEMATICKÝ SOFTWARE MAPLE - MANUÁL Marek Šulista
Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích MATEMATICKÝ SOFTWARE MAPLE - MANUÁL Marek Šulista Matematický software MAPLE slouží ke zpracování matematických problémů pomocí jednoduchého
4C. Polynomy a racionální lomené funkce. Patří mezi tzv. algebraické funkce, ke kterým patří také funkce s odmocninami. Polynomy
4C. Polynomy a racionální lomené funkce Polynomy a racionální funkce mají zvláštní význam zejména v numerické a aplikované matematice. Patří mezi tzv. algebraické funkce, ke kterým patří také funkce s
KFC/SEM, KFC/SEMA Elementární funkce
Elementární funkce Požadované dovednosti: lineární funkce kvadratická funkce mocniná funkce funkce s asolutní hodnotou lineárně lomená funkce exponenciální a logaritmická funkce transformace grafu Lineární
MODAM Popis okna. 2 Jana Bělohlávková, Katedra matematiky a deskriptivní geometrie, VŠB - TU Ostrava
GeoGebra známá i neznámá (začátečníci) MODAM 2016 Mgr. Jana Bělohlávková. MODAM 2016 GeoGebra známá i neznámá (začátečníci) Popis okna 2 Jana Bělohlávková, Katedra matematiky a deskriptivní geometrie,
Úvod do Matlabu. Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. 1 / 24 Úvod do Matlabu
Vytěžování dat, cvičení 1: Úvod do Matlabu Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Fakulta elektrotechnická, ČVUT 1 / 24 Úvod do Matlabu Proč proboha Matlab? Matlab je SW pro
mezi studenty. Dále bychom rádi posoudili, zda dobrý výsledek v prvním testu bývá doprovázen dobrým výsledkem i v druhém testu.
Popisná statistika Slovní popis problému Naším cílem v této úloze bude stručně a přehledně charakterizovat rozsáhlý soubor dat - v našem případě počty bodů z prvního a druhého zápočtového testu z matematiky.
Aplikovaná matematika I
Metoda nejmenších čtverců Aplikovaná matematika I Dana Říhová Mendelu Brno c Dana Říhová (Mendelu Brno) Metoda nejmenších čtverců 1 / 8 Obsah 1 Formulace problému 2 Princip metody nejmenších čtverců 3
Michal Zamboj. December 23, 2016
Meziřádky mezi kuželosečkami - doplňkový materiál k přednášce Geometrie Michal Zamboj December 3, 06 Pozn. Najdete-li chybu, neváhejte mi napsat, může to ušetřit tápání Vašich kolegů. Pozn. v dokumentu
SEMESTRÁLNÍ PRÁCE Z PŘEDMĚTU MODELOVÁNÍ MATLABEM
SEMESTRÁLNÍ PRÁCE Z PŘEDMĚTU MODELOVÁNÍ MATLABEM Jméno: Petr Thür Os. číslo: A04236 E-mail: petr.thur@post.cz Zadání: 8-D Datum vypracování: 7. 5. 2005 Zadání: Sestavte program (funkční M-soubor) pro vykreslení
Příklad 1. Řešení 1a Máme vyšetřit lichost či sudost funkce ŘEŠENÉ PŘÍKLADY Z M1A ČÁST 3
Příklad 1 Zjistěte, zda jsou dané funkce sudé nebo liché, případně ani sudé ani liché: a) =ln b) = c) = d) =4 +1 e) =sin cos f) =sin3+ cos+ Poznámka Všechny tyto úlohy řešíme tak, že argument funkce nahradíme
37. PARABOLA V ANALYTICKÉ GEOMETRII
37.. Napiš rovnici paraboly, která má osu rovnoběžnou s osou y a prochází body A 0; 60, B 4; 8, C 8;36. 0m p60n 4m p8n 8m p36n m p pn 0 6 8 6 mm p pn 64 6 7 3 mm p pn 6 8m64 p 3 64 6m9 p Je-li osa rovnoběžná
1.13 Klasifikace kvadrik
5 KAPITOLA 1. KVADRIKY JAKO PLOCHY. STUPNĚ 1.13 Klasifikace kvadrik V této části provedeme klasifikaci kvadrik. Vyšetříme všechny případy, které mohou různou volbou koeficientů v rovnici kvadriky a 11
1 Polynomiální interpolace
Polynomiální interpolace. Metoda neurčitých koeficientů Příklad.. Nalezněte polynom p co nejmenšího stupně, pro který platí p() = 0, p(2) =, p( ) = 6. Řešení. Polynom hledáme metodou neurčitých koeficientů,
Příklady k druhému testu - Matlab
Příklady k druhému testu - Matlab 20. března 2013 Instrukce: Projděte si všechny příklady. Každý příklad se snažte pochopit. Pak vymyslete a naprogramujte příklad podobný. Tím se ujistíte, že příkladu
Cvičné texty ke státní maturitě z matematiky
Cvičné texty ke státní maturitě z matematiky Pracovní listy s postupy řešení Brno 2010 RNDr. Rudolf Schwarz, CSc. Státní maturita z matematiky Úloha 1 1. a = s : 45 = 9.10180 45 = 9.101+179 45 = 9.10.10179
Polynomy nad Z p Konstrukce faktorových okruhů modulo polynom. Alena Gollová, TIK Počítání modulo polynom 1/30
Počítání modulo polynom 3. přednáška z algebraického kódování Alena Gollová, TIK Počítání modulo polynom 1/30 Obsah 1 Polynomy nad Zp Okruh Zp[x] a věta o dělení se zbytkem 2 Kongruence modulo polynom,
Rovnice přímek v rovině
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor č. 1 Matematika a statistika Rovnice přímek v rovině Autoři: Jan Kabíček, Petr Henzl Škola: Střední škola spojů a informatiky Tábor, Bydlinského 2474 Kraj: Jihočeský
Parametrická rovnice přímky v rovině
Parametrická rovnice přímky v rovině Nechť je v kartézské soustavě souřadnic dána přímka AB. Nechť vektor u = B - A. Pak libovolný bod X[x; y] leží na přímce AB právě tehdy, když vektory u a X - A jsou
MATURITNÍ TÉMATA Z MATEMATIKY
MATURITNÍ TÉMATA Z MATEMATIKY 1. Základní poznatky z logiky a teorie množin Pojem konstanty a proměnné. Obor proměnné. Pojem výroku a jeho pravdivostní hodnota. Operace s výroky, složené výroky, logické
a a
1.. Cíle V této kapitole se naučíme určovat zejména celočíselné kořeny některých polynomů. Výklad Při výpočtu hodnoty polynomu n k p( x) = ak x n-tého stupně n 1 v bodě x 0 C k = 0 musíme provést ( n 1)
VZOROVÝ TEST PRO 3. ROČNÍK (3. A, 5. C)
VZOROVÝ TEST PRO 3. ROČNÍK (3. A, 5. C) max. 3 body 1 Zjistěte, zda vektor u je lineární kombinací vektorů a, b, je-li u = ( 8; 4; 3), a = ( 1; 2; 3), b = (2; 0; 1). Pokud ano, zapište tuto lineární kombinaci.
Bakalářská matematika I
1. Funkce Diferenciální počet Mgr. Jaroslav Drobek, Ph. D. Katedra matematiky a deskriptivní geometrie Bakalářská matematika I Některé užitečné pojmy Kartézský součin podrobnosti Definice 1.1 Nechť A,
Funkce přímá úměrnost III
.. Funkce přímá úměrnost III Předpoklad: 000 Př. : Na obrázku jsou nakreslen graf následujících přímých úměrnosti. Popiš je. a) = b) = c) = d) = Která z nakreslených funkcí není v nabídce? Odhadni její
Matematická analýza ve Vesmíru. Jiří Bouchala
Matematická analýza ve Vesmíru Jiří Bouchala Katedra aplikované matematiky jiri.bouchala@vsb.cz www.am.vsb.cz/bouchala - p. 1/19 typu: m x (sin x, cos x) R(x, ax +...)dx. Matematická analýza ve Vesmíru.
Lingebraické kapitolky - Analytická geometrie
Lingebraické kapitolky - Analytická geometrie Jaroslav Horáček KAM MFF UK 2013 Co je to vektor? Šipička na tabuli? Ehm? Množina orientovaných úseček majících stejný směr. Prvek vektorového prostoru. V
ZADÁNÍ ZKOUŠKOVÉ PÍSEMNÉ PRÁCE Z PŘEDMĚTU LINEÁRNÍ ALGEBRA PRO IT. Verze 1.1A
Verze 1.1A Čas na práci: 1 minut Za každý úkol můžete získat maximálně 1 bodů. Řešení každého příkladu zapisujte čitelně a srozumitelně, 2x 1 +4x 3 +3x 4 = 4 x 1 +2x 2 +4x 3 3x 4 = 1 2x 1 +x 2 x 3 3x 4
3.4 Řešení Příkladu 1 (str.55) v programu Maple
3.4. ŘEŠENÝ PŘÍKLAD 115 1 1 1 1 3 1 Obrázek 3.8: Část výsledné kuželové plochy 3.4 Řešení Příkladu 1 (str.55) v programu Maple Zadání: Vyšetřete kvadriku [], [5] 7x +6y +5z 4xy 4yz x +4y +z +3=. (3.1)
Obsah. Metodický list Metodický list Metodický list Metodický list
METODICKÉ LISTY Z MATEMATIKY pro gymnázia a základní vzdělávání Jaroslav Švrček a kolektiv Rámcový vzdělávací program pro gymnázia Vzdělávací oblast: Matematika a její aplikace Tematický okruh: Závislosti
KTE / PPEL Počítačová podpora v elektrotechnice
KTE / PPEL Počítačová podpora v elektrotechnice 3. 12. 2014 Ing. Lenka Šroubová, Ph.D. email: lsroubov@kte.zcu.cz http://home.zcu.cz/~lsroubov Grafy, úprava, popisky, vizualizace výsledků výpočtů opakování
MATrixLABoratory letný semester 2004/2005
1Prostedie, stručný popis okien Command Window příkazové okno pro zadávání příkazů v jazyku Matlabu. Workspace zde se zobrazuje obsah paměti; je možné jednotlivé proměnné editovat. Command History dříve
Pokračování příkladu: funkce s2cos pro výpočet y = sin 2 (x) cos(x) function y = s2cos(x) y = (sin(x).^ 2).* cos(x);
Vytvořte skou funkci s2cos_graf bez parametrů. Tato funkce s2cos_graf bude vykreslovat graf křivky dané rovnicí y = sin 2 (x) cos(x) pro x z intervalu, jehož dolní mez, horní mez a krok zadá z klávesnice.